- 3 -
ustavovat bez předchozího schválení organisace podle vlastní volby,
jakož i stát se členy těchto organisací, a to za jediné podmínky,
že se podřídí stanovám takové organisace.
II. Úloha organisací zemědělských pracovníků
4. Jedním z úkolů vnitrostátní politiky zemědělského rozvoje by
mělo být usnadnit ustavování a rozvoj, a to na základě dobrovolno-
sti, silných a nezávislých organisací zemědělských pracovníků jako
účinného prostředku k zajištění účasti zemědělských pracovníků bez
diskriminace, jak je vymezena v úmluvě o diskriminaci (zaměstnání
a povolání), 1958, na hospodářském a sociálním rozvoji a na výho-
dách z něho plynoucích.
5. Takové organisace by měly, pokud to přichází v úvahu, být
s to
a) zastupovat, prosazovat a hájit zájmy zemědělských pracovníků,
například kolektivním jednáním a kolektivními poradami na
všech úrovních;
b) zastupovat zemědělské pracovníky při vypracování, provádění a
vyhotovování programů zemědělského rozvoje a při vnitrostátním
plánování na všech úsecích a na všech stupních;
c) zapojovat aktivně různé kategorie zemědělských pracovníků,
podle zájmů každé z nich, do všech stadií provádění:
I. programů zemědělského rozvoje, včetně zlepšení techniky.
výroby, skladování, zpracování, dopravy a uvádění na trh;
II. programů, zemědělské reformy, osídlení a zhodnocení půdy;
III. programů týkajících se veřejných prací, zemědělského prů-
myslu a zemědělských řemesel;
IV. programů zemědělského rozvoje, včetně těch, které jsou
prováděny ve spolupráci s Organisací spojených národů,
s Mezinárodní organisací práce a jinými odbornými organi-
sacemi;
V. osvětových a výchovných programů a jiných činností uvede-
ných v bodě 15 tohoto doporučení;
- 4 -
d) podporovat a prosazovat přístup zemědělských pracovníků ke
službám, jako je úvěr, zásobování, uvádění výrobků na trh a
doprava, jakož i technické služby;
e) činně se podílet na zlepšení základního a odborného vzdělání
a výcviku v zemědělských oblastech, jakož i při výchově týka-
jící se společného rozvoje, družstevních a jiných činností or-
ganisací zemědělských pracovníků, jakož i výchovy pro řídící
činnost;
f) přispívat ke zlepšení pracovních a životních podmínek, včetně
bezpečnosti při práci a pracovní hygieny;
g) podporovat rozvoj sociálního zabezpečení a základních sociál-
ních služeb v takových úsecích, jako je ubytování, zdraví a
zotavení.
III. Prostředky k podpoře rozvoje organisací zemědělských pracov-
níků
6. Aby bylo organisacím zemědělských pracovníků umožněno
hrát jejich úlohu v hospodářském a sociálním rozvoji, členské
státy by měly přijmout a provádět politiku aktivní podpory těchto
organisací, zejména aby:
a) byly odstraněny překážky, které brání jejich ustavování, roz-
voji a výkonu jejich zákonné činnosti, Jakož i diskriminace
vůči organisacím zemědělských pracovníků a jejich členům, za-
ložená na zákonodárných a správních opatřeních;
b) byly rozšířeny na organisace zemědělských pracovníků a jejich
členy stejné výhody v oblasti odborného vzdělání a výchovy,
jaké jsou přiznány jiným organisacím pracovníků a jejich členům;
c) aby bylo umožněno organisecím zemědělských pracovníků provádět
politiku zajištující, že bude rozšířena na zemědělské pracov-
níky sociální a hospodářská ochrana a výhody odpovídající těm,
jichž požívají pracovníci v průmyslu, popř. pracovníci vykoná-
vající jiná, nikoli průmyslová zaměstnání.
7. (1) Mělo by se plně dbát zásad svobody sdružování, organisace
zemědělských pracovníků, by malý být nezávislé a ustaveny na zákla-
dě dobrovolnosti a neměly by být podrobeny žádnému zasahování,
nátlaku nebo omezením.
- 5 -
(2) Nabytí povahy právnické osoby organizacemi zemědělských
pracovníků by nemělo podléhat takovým podmínkám, které by omezo-
valy uplatňováni ustanovení bodu 3 s odstavce (1) tohoto bodu.
(3) Při vykonávání práv, která jsou jim přiznána v bodě 3
a v tomto bodě, zemědělští pracovníci a jejich příslušné organisa-
ce, stejně jako jiné osoby nebo organisované kolektivy, by mely
dbát práva země.
(4) Právo země by se nemělo dotýkat ani by nemělo být uplat-
ňováno takovým způsobem, jenž by se dotýkal záruk stanovených v
bodě 3 a v tomto bodě.
A. Zákonodárná a správní opatření.
8. (1) Členské státy by měly zajistit, aby správní předpisy ne-
bránily - s přihlédnutím ke zvláštním poměrům na zemědělském úse-
ku - ustavování a rozvoji organizací zemědělských pracovníků.
(2) Zejména
a) zásady práva sdružovat se a kolektivně vyjednávat ve shodě ze-
jména s úmluvou o právu sdružování (zemědělství), 1921, úmlu-
vou o svobodě odborů a ochraně práva odborově se sdružovat,
1948, a úmluvou o právu organisovat se a kolektivně vyjednávat,
1949, by měly být plně - avšak s náležitým přihlédnutím k po-
třebám každé kategorie zemědělských pracovníků - uplatněny v
zemědělském úseku prováděním příslušného obecného zákonodárství
nebo přijetím zvláštního zákonodárství;
b) příslušné zákonodárství by mělo být zcela přizpůsobeno zvlášt-
ním podmínkám zemědělských oblastí, např.:
I. neselo by být dovoleno, aby požadavky minimálního počtu
členů, minimální úrovně vzdělání a minimálních finančních,
prostředků bránily rozvoji organizací v zemědělských obla-
stech, kde je malá hustota obyvatelstva a kde obyvatelstvo
je málo vzdělané a chudé,
II. otázky, které by mohly vzniknout, pokud jde o způsob, jak
organizace zemědělských pracovníků udržují styk se svými
členy, by měly být řešeny tak, že by bylo dbáno práv všech
zúčastněných a ve shodě s úmluvou o svobodo a ochrana
práva se odborově sdružovat, 1948, a s úmluvou o zástupcích
pracovníků, 1971;
- 6 -
III. zemědělští pracovníci by měli být účinně chráněni proti
propuštění a proti zrušení držby z důvodu jejich postavení
nebo činnosti jako činovníci nebo členové organisací země-
dělských pracovníků.
9. Vhodná kontrolní opatření jako inspekce práce, specialisované
služby a jiné služby by měly zajišťovat účinné provádění zákono-
dárství, týkajícího se organisací zemědělských pracovníků a jejich
členů.
10. (1) Pokud je za daných podmínek obtížné pro zemědělské pra-
covníky, aby sami dali podnět k ustavení svých vlastních organi-
sací a k udržování jejich činnosti, existující organisace by měly
být vedeny k tomu, aby uvedeným, pracovníkům na jejich žádost po-
skytly vhodnou podporu a radu, které odpovídají zájmům zeměděl-
ských pracovníků.
(2) Pokud toho je třeba, taková podpora by na žádost mohla
být doplněna poradenstvím, poskytovaným kvalifikovanými osobami,
způsobilými poskytnout radu v právních a odborných věcech a vést
odborné školení.
11. Měla by být učiněna vhodná opatření, jež by zajistila spolu-
účast organisací zemědělských pracovníků při řešení všech otázek,
které se týkají pracovních a životních podmínek v zemědělských
oblastech.
12. (1) při vypracovávání a popřípadě provádění hospodářských a
sociálních plánů a programů a všech jiných obecných opatření, tý-
kajících se hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje země-
dělských oblastí, organisace zemědělských pracovníků by měly být
zapojeny do plánovacího řízení a do činnosti příslušných orgánů,
jako jsou veřejné orgány a výbory, organisace pro rozvoj, hospo-
dářské a sociální rady.
(2) Zejména by měla být učiněna vhodná opatření umožňující
účast takových orgánů při vypracování, provádění a vyhodnocování
programů zemědělské reformy.
13. Členské státy by měly podporovat přijetí řízení a zřízení
orgánů, která jsou na prospěch stykům mezi organisacemi zeměděl-
ských pracovníků, zaměstnavateli a jejich organisacemi a přísluš-
nými úřady.
- 7 -
3. Informování veřejnosti
I. Měla by být učiněna opatření, zejména příslušným úřadem na
podporu toho, aby
a) ti, kdo jsou na věci přímo zúčastněni, jako ústřední, místní a
jiné úřady, zemědělství zaměstnavatelé a vlastníci půdy pochopi-
li, jaký přínos mohou organisace zemědělských pracovníků po-
skytnout pro zvětšení národního důchodu a jeho lepší rozdělení,
pro zvýšení možností produktivního a mzdou odměňovaného zaměst-
nání v zemědělství, pro zvýšení všeobecné úrovně vzdělání a vý-
chovy různých kategorií zemědělských pracovníků a pro zlepšení
všeobecných pracovních a životních podmínek v zemědělských ob-
lastech;
b) veřejnost, zejména v nezemědělských úsecích hospodářství, po-
chopila vyznán toho, aby byla udržena náležitá rovnováha mezi
rozvojem zemědělských oblastí a rozvojem městských oblastí, a
že je žádoucí podpořit rozvoj organisací zemědělských pracovní-
ků, jako činitele k zajištění této rovnováhy.
15. Tato opatření by mohla zahrnovat:
a) masové informace a vzdělávací kampaně, zejména za tím účelem,
aby zemědělským pracovníkům byly poskytnuty úplné a praktické
informace o jejich právech, tak aby se jich v. případě potřeby
mohli domáhat;
b) rozhlasové, televisní a filmové programy a periodické články v
místním a národním tisku objasňující životní a pracovní podmín-
ky v zemědělslkých oblastech a vysvětlující cíle organisací ze-
mědělských pracovníků a výsledky, jichž svou činností dosáhly;
c) organisování, na místní úrovni, seminářů a schůzek za účastí
zástupců různých skupin zemědělských pracovníků, zaměstnavatelů
a majitelů půdy, jiných odvětví obyvatelstva a místních činitelů;
d) organisování návštěv novinářů, zástupců zaměstnávatelů a pra-
covníků v průmyslu a obchodě, studentů a žáků v doprovodu je-
jich učitelů a jiných zástupců různých odvětví obyvatelstva v
zemědělských oblastech,
e) příprava vhodných vzdělávacích programů pro různé druhy a různý
stupeň škol, pojednávající vhodným způsobem o otázkach zeměděl-
ské výroby a o životě zemědělských pracovníků.
- 8 -
C. Výchova a výcvik
16. Aby byl zajištěn zdravý rozvoj organisací zemědělských pra-
covníků a aby jim bylo umožněno převzít v plném rozsahu jejich od-
povědnost při hospodářském a sociálním rozvoji, měly by být pod-
niknuty kroky, mimo jiné příslušným orgánem, aby:
a) vedoucím činitelům a členům organisace zemědělských dělníků
byla poskytnuta znalost:
I. vnitrostátních předpisů a mezinárodních norem, která se
přímo týkají činností organisací, zejména práva na sdru-
žování;
II. hlavních zásad pro ustavení a činnost organisací zeměděl-
ských pracovníků;
III. otázek týkajících se zemědělského rozvoje jako části ho-
spodářského a sociálního rozvoje země, včetně zemědělské
a řemeslné výroby, skladování,, zpracování, dopravy, uvá-
dění výrobků na trh a obchodu;
IV. zásad a řízení při vnitrostátním plánování na různých
úrovních;
V. vzdělávacích příruček a programů, které byly uveřejněny
nebo sestaveny Organisací spojených národů, Mezinárodní
organisací práce nebo jinými odbornými organisacemi, které
jsou určeny k výchove a výcviku zemědělských pracovníků;
b) se zlepšila a rozvinula výchova zemědělských pracovníků ve
všech oblastech - všeobecné, odborné, hospodářské a sociální -
tak aby se stali způsobilejšími rozvíjet své organisace a aby
si byli vědomi svých práv a činně se podíleli na zemědělském
rozvoji; zvláštní pozornost by se měla věnovat pracovníkům
zcela nebo částečně neznalým čtení a psaní za pomoci programů
pro odstranění analfabetismu, které jsou spojeny s praktickým
rozvojem jejich činností;
4
c) byly podporovány programy, jež přihlížejí k úloze, kterou by
ženy mohly a měly hrát v zemědělství, a jsou nedílnou částí
všeobecného programu výchovy a výcviku,, jehož by se ženy měly
mít nosnost zúčastnit stejně jako muži;
- 9 -
d) aby byla zajištěna výchova zejména vychovatelů zemědělských pra-
covníků, tak aby jim bylo například umožněno pomáhat při rozvoji
družstevních a jiných vhodných druhů služeb, jež by uspokojovaly
potřeby členů organisací zemědělských pracovníků za současného
posilování nezávislosti těchto organisací prostřednictvím hos-
podářské soběstačnosti;
e) aby byla poskytnuta podpora programům sledujícím zlepšení po-
stavení zemědělské mládeže.
17. (1) Aby byl účinné zajištěn výcvik a výchova zmíněné výše v
bodě 16, měly by být vypracovány a prováděny programy výchovy pra-
covniků a dospělých, zvlášť přizpůsobené národním a místním podmín-
kám, jakož i sociálním, hospodářským a kulturním potřebám různých
kategorií zemědělských pracovníků a zvláštním potřebám žen a mla-
distvých.
(2) Vzhledem k znalostem a zkušenostem, které získaly v této
oblasti, odbory a organisace již existující, jež zastupují zájmy
zemědělských pracovníků, by mohly být úzce zapojeny do vypracování
a provádění takových programů.
D. Finanční a hmotná pomoc
18. (1) Jestliže organisace zemědělských pracovníků jsou názoru,
že zejména na začátku své činnosti potřebují finanční nebo hmotnou
pomoc, například pro provádění programů výchovy a výcviku, a jest-
liže požadují a obdrží takovou pomoc, měly by ji získat způsobem,
který dbá jejich nezávislosti a jejich zájmů a zájmů jejich členů.
Tato pomoc by měla být doplňkem k iniciativě a snaze zemědělských
pracovníků o zajištění financování vlastních organisací.
(2) Výše uvedené zásady se vztahují na všechny případy finanč-
ní a hmotné pomoci, včetně případů, kdy je politikou státu, že sán
poskytuje takovou pomoc.
Doporučení č. 150
Doporučení o poradenství pro volbu povolání a odborné výchově pro
rozvoj lidských zdrojů
Generální konference Mezinárodní organisace práce, která byla svo-
lána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se
sešla dne 4. června 1975 na svém šedesátém zasedání,
se zřetelem k významu poradenství pro volbu povolání a odborné
výchovy při provádění politiky a programů rozvoje,
připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních pracovních
úmluv a doporučení, které se přímo vztahují na politiku zaměst-
nanosti, a zejména úmluvu a doporučení o diskriminaci (zaměst-
nání a povolání), 1958, a úmluvu a doporučení o politice za-
městnanosti, 1964,
u vědomí, že generální konference Organisace spojených národů pro
výchovu, vedu a kulturu na. svém osmnáctém zasedání v 1974 při-
jala doporučení o odborném vzdělání a výchově k povolání,
u vědomí, že Mezinárodní organisace práce a Organisace spojených
národů pro výchovu, vědu a kulturu úzce spolupracovaly, aby
sladily cíle a vyloučily podvojnou práci a nesoulad v oblastech
své působnosti, a že budou pokračovat v úzké spolupráci za úče-
lem účinného provádění těchto dokumentů,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy, týkající se rozvoje lidských
zdrojů: poradenství pro volbu povolání a odborné výchovy, které
jsou šestým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení,
přijímá dne 23. června 1975 toto doporučení, které bude označováno
jako Doporučení o rozvoji lidských zdrojů, 1975:
I. Všeobecná ustanovení
1. Toto doporučení se vztahuje na poradenství pro volbu povolání
a na odbornou výchovu mladých osob a dospělých ve všech oblastech
hospodářského, sociálního a kulturního života a na všech úrovních
odborné kvalifikace a odpovědnosti.
2. (1) V tomto doporučení přívlastek "povolání" blíže vymezující
pojmy "poradenství pro volbu", nebo "výchova" znamená, že poraden-
ství a výchova jsou zaměřeny na zjištění a rozvinutí lidských
- 2 -
schopností k činorodém a uspokojení přinášejícímu životu v práci
a, ve spojení s různými formami výchovy, na zlepšení možností jed-
notlivce rozumět a ovlivňovat, ať už individuálně nebo kolektivně,
pracovní podmínky a sociální prostředí.
(2) Vymezení v odstavci (1) výše se vztahuje na poradenství
pro volbu povolání, na základní a další výchovu k povolání a na
přeškolení, ať už jsou poskytovány jakýmkoli způsobem a ať už
úroveň odbornosti kvalifikace a odpovědnosti je jakákoli.
3. Při provádění tohoto doporučení by členské státy měly přihlí-
žet ke směrnicím, doplňujícím jeho ustanovení, které případně bu-
dou stanoveny regionálními konferencemi, průmyslovými výbory a
schůzkami odborníků nebo poradců, svolanými Mezinárodní organisací
práce, jakož i jinými příslušnými organisacemi.
II. Politika a programy
4. (1) Členské státy by měly přijmout a rozvíjet všestrannou a
koordinovanou politiku a programy poradenství pro volbu povolání
a odborné výchovy, úzce spjaté se zaměstnaností, zejména prostřed-
nictvím veřejných zprostředkovatelen práce.
(2) Tato politika a tyto programy by měly přihlížet:
a) k. potřebám, možnostem a problémům zaměstnanosti na oblastní i
národní úrovni;
b) k stupni a úrovni hospodářského, sociálního a kulturního roz-
voje;
c) k vzájemným vztahům mezi rozvojem lidských zdrojů a jinými,
hospodářskými, sociálními a kulturními cíli.
(3) Tato politika a tyto programy by se měly provádět meto-
dami odpovídajícími národním podmínkám.
(4) Tato politika a programy by měly podněcovat všechny osoby
a umožňovat jim na základě rovnosti a bez jakékoli diskriminace
rozvíjet a užívat svých pracovních schopností ve svém vlastním
zájmu a souladu s jejich vlastním úsilím s přihlédnutím k potře-
bám společnosti.
- 3 -
(5. ) Tato politika a tyto programy by mely rovněž podněcovat
podniky, aby převzaly odpovědnost za výchovu pracovníků v nich
zaměstnaných. Podniky by měly spolupracovat se zástupci svých
pracovníků při přípravě svých programů výchovy a měly by pokud
možno zabezpečit, aby tyto programy byly v souladu s veřejnou
soustavou výchovy.
(6) Tato politika a tyto programy by měly usilovat:
a) zajistit nástup do produktivního zaměstnání, včetně svobodného
zaměstnání, které odpovídá osobním schopnostem a úsilí pracov-
níků, a usnadnit pracovní mobilitu;
b) podporovat a rozvíjet tvůrčí činnost, dynamismus a iniciativu
za účelem udržení nebo zvýšení pracovní výkonnosti;
c) poskytovat pracovníkům ochranu proti nezaměstnanosti nebo jiné
ztrátě výdělku nebo výdělečné způsobilosti, vyplývající z toho,
že po jejich kvalifikaci není poptávka, jakož i proti částečné
nezaměstnanosti;
d) poskytovat pracovníkům ochranu proti tělesnému nebo duševnímu
přepětí v zaměstnání;
e) poskytovat pracovníkům ochranu proti nebezpečím, vyplývajícím
z povolání, tím že do přípravy pro každé zaměstnání nebo povo-
lání bude zařazena výuka vysoké úrovně o bezpečnosti při práci
a pracovní hygieně;
f) poskytovat pracovníkům pomoc při hledání uspokojení z práce,
při seberealisaci a vlastním rozvinutí; pomáhat jim rovněž
zlepšovat jejich osud jejich vlastním úsilím o zlepšení úrovně
jejich přínosu hospodářskému životu nebo o jeho změnu;
g) podporovat sociální, kulturní a hospodářský pokrok, jakož i
stálé přizpůsobování změnám za účasti všech stran majících
zájem na změně pracovních požadavků;
h) dosáhnout toho, aby se všechny skupiny společnosti podílely
na procesu rozvoje a na výhodách, jež z něho vyplývají.
5. (1) Se zřetelem k výše uvedeným cílům členské státy by měly
vypracovat a zdokonalovat otevřené, pružné a vzájemně se doplňu-
jící soustavy všeobecného, technického a odborného vzdělaní, po-
radenství pro volbu výchovy a povolání a odborné výchovy, ať už
se taková činnost provádí v rámci školské soustavy
či mimo ní.
- 4 -
(2) Členské státy by měly usilovat zejména:
a) zajistit všem rovný přístup k poradenství pro volbu povolání
a k odborné výchově;
b)poskytnout různým skupinám obyvatelstva trvalé, široce pojaté
a věcné poradenství pro volbu zaměstnání ve všech odvětvích
hospodářské činnosti;
c) vypracovat úplné soustavy výchovy, přihlížející ke všem stránkám
produktivní práce ve všech odvětvích hospodářské činnosti;
d) usnadnit mobilitu mezi různými směry výchovy ve stanoveném po-
volání nebo hospodářském úseku a mezi různými zaměstnáními a
hospodářskými úseky, jakož i mezi různými stupni odpovědnosti;
e) koordinovat odbornou výchovu určenou pro jeden úsek hospodář-
ství nebo pro jedno odvětví hospodářské činnosti s odbornou
výchovou pro jiné úseky a odvětví;
f) vypracovat schémata pro soustavnou odbornou výchovu ve všech
odvětvích hospodářské činnosti a pro všechny druhy práce a pro
všechny stupně odborné kvalifikace a odpovědnosti;
g) poskytnout všem pracovníkům skutečnou možnost opětovného zapo-
jení do vzdělávací soustavy na úrovni odpovídající jejich zku-
šenostem v zaměstnání s
h) vytvořit úzkou spolupráci a koordinaci mezi poradenstvím pro
volbu povolání a odbornou výchovou, jež jsou poskytovány mimo
školský systém na jedné straně a poradenstvím pro volbu vzdě-
lání a školní odbornou výchovou na druhé straně;
i) vytvořit podmínky umožňující pracovníkům doplnit si své odbor-
né vzdělání odborářským školením poskytovaným organisacemi,
které je zastupují;
j) provést výzkum a přijmout správní opatření a metody potřebné k
provádění programů poradenství pro volbu povolání a odborné vý-
chovy.
6. Politika a programy poradenství pro volbu povolání a odborné
výchovy by měly:
a) být koordinovány a politikou a významnými programy hospodář-
ského a sociálního rozvoje, např. rozvoje zaměstnanosti, soci-
ální integrace, zemědělského rozvoje, rozvoje řemesel a průmy-
- 5 -
slu, přizpůsobení metod a organisace práce lidským potřebám a
zlepšení pracovních podmínek;
b) přihlížet k mezinárodní hospodářské a technická součinnosti a
spolupráci;
c) být periodický revidovány se zřetelem k probíhajícímu a pláno-
vanému hospodářskému a technickému rozvoji;
d) podporovat činnosti, které podněcují pracovníky k zlepšení me-
zinárodních vztahů;
e) přispívat k lepšímu pochopení odborných, vědeckých, hospodář-
ských, sociálních a kulturních otázek;
f) vytvářet a rozvíjet přiměřenou infrastrukturu k zajištění vhod-
ná výchovy se zřetelem k zásadním normám pracovní hygieny a bez-
pečnosti při práci.
III. Poradenství pro volbu povolaní
7. (1) Členské státy by měly postupně rozšířit své soustavy po-
radenství pro volbu povolání, včetně soustavných informací o stavu
zaměstnanosti, aby tak zajistily všestrannou informovanost a pokud
možno co nejširší poradenství pro všechny děti, mladistvé a dospě-
lé, včetně programů vhodných pro všechny postižené a nezpůsobilé
osoby.
(2) Takové informace a poradenství by se měly týkat volby
zaměstnání, odborné výchovy a s nimi souvisících možností vzdělá-
ní, stavu zaměstnanosti a vyhlídek zaměstnání, možností postupu,
pracovních podmínek, bezpečnosti při práci, pracovní hygieny a
jiných stránek pracovní činnosti v různých odvětvích hospodářské,
sociální a kulturní aktivity a na všech stupních odpovědnosti.
(3) Tyto informace a poradenství by měly být doplněny vše-
obecnou informací o kolektivních smlouvách a o právech a povinno-
stech všech zúčastněných stran podle pracovního práva; tato infor-
mace by měla být poskytována v souladu s vnitrostátním právem a
praxí, s přihlédnutím k příslušným funkcím a úkolům zúčastněných
organisací pracovníků a zaměstnavatelů.
- 6 -
8. (1) Hlavním cílem poradenství pro volbu povolání by mělo být:
a) poskytnout dětem a mladistvým, kteří dosud nejsou zaměstnání,
východisko pro zvolení druhu vzdělání nebo odborné výchovy,
s přihlédnutím k jejich schopnostem, způsobilosti nebo zájmům
a možnostem zaměstnání;
b) poskytovat pomoc účastníkům vzdělávacích a výchovných programů,
aby z nich měli co největší prospěch a mohli se připravovat
sami buď na doplnění vzdělání nebo odborné výchovy nebo k na-
stoupení zaměstnání a pro další vzdělávání a odbornou výchovu,
jichž potřebují během svého života v zaměstnání;
c) poskytovat pomoc pracovníkům, kteří po prvé nastupují do práce,
kteří hledají jiné zaměstnání nebo kteří jsou bez zaměstnání,
při volbě zaměstnání a při získávání odpovídajícího vzdělání
a výchovy;
d) informovat zaměstnané osoby o možnostech, jak si zlepšit svou
způsobilost růstu v zaměstnání, svou úroveň výkonnosti, své
výdělky a postavení, jakož i o podmínkách výcviku a výchovy
k povolání k tomu potřebných a o zařízeních, která k tomu účelu
jsou k disposici;
e) vést veřejné mínění, aby si lépe uvědomilo přínos, kterýsi mo-
hou přispět různé úseky hospodářství a různá odvětví hospodář-
ské činnosti, včetně těch, která tradičně požívala malého oce-
nění, k všeobecnému rozvoji a k rozvoji zaměstnanosti;
f) poskytovat pomoc zúčastněným orgánům při poskytování informací
o účinnosti zvláštních výchovných programů jakožto součásti
poradenství pro volbu povolání.
(2) Členské státy by měly zajistit, aby provádění těchto
programů bylo slučitelné s právem na svobodnou volbu povolání a
spravedlivé možnosti postupu, jakož i s právem na vzdělaní.
9. Při rozšiřování soustav poradenství pro volbu povolání člen-
ské státy by měly věnovat zvláštní pozornost tomu, aby:
a) dětem a mladistvým navštěvujícím školu byla vysvětlena hodnota
a význam práce a aby byli seznámeni s podmínkami práce v co
největším počtu povolání s přihlédnutím k možnostem zaměst-
nání a kariéry, jež se jim nabízejí - jakož i s podmínkami, jež
je potřeba splnit, aby mohli využít těchto možností;
- 7 -
b) poskytovaly dětem a mladistvým, kteří nikdy nenavštěvovali
školu nebo kteří opustili školu předčasně, informace o co nej-
větším počtu povolání, o možnostech zaměstnání v těchto povo-
láních a o způsobu, jak jich dosáhnout;
c) poskytovaly dospělým, kteří jsou zaměstnáni, včetně osob samo-
statně výdělečně činných, informace, o zaměření a cílech rozvo-
je, které se jich týkají, a zejména o důsledcích sociálních,
technických a hospodářských změn v oblasti jejich činnosti;
d) poskytovaly nezaměstnaným nebo jen částečně zaměstnaným osobám
všechny informace a rady o možnostech naleznout zaměstnání nebo
zlepšit své postavení v zaměstnání a o dostupných prostředcích,
jak dosáhnout tohoto cíle;
e) poskytovaly v rámci všeobecných opatření, zaměřených na soci-
ální pokrok, pomoc osobám, které mají zvláštní problémy v ob-
lasti vzdělání, odborné výchovy nebo zaměstnání, jež by jim
umožnila překonat tyto obtíže.
10. (1) Měly by být dostupnými jak programy skupinového poraden-
ství pro volbu povolání - t. j. rozšiřování konkrétních informací
a rad pro osoby, které mají obdobné potřeby v povolání - tak i
individuální poradenství.
(2) Individuální poradenství by melo být poskytováno zejména
mladým osobám a dospělými kteří potřebují zvláštní pomoci, pro
zjištění jejich pracovních schopností, způsobilostí a zájmů, pro
poznání možností, jež by se jim mohly nabídnout v oblasti vzdělá-
vání, odborného výcviku a zaměstnání, a při volbě konkrétního od-
větví výuky, odborné výchovy nebo zaměstnání.
(3) Individuální poradenství - a popř. také skupinové pora-
denství - by melo přihlížet ke zvláštním potřebám informací a po-
moci pro jednotlivce a věnovat zvláštní pozornost osobám tělesně
a duševně postiženým, jakož i sociálně nebo výchovně znevýhodně-
ným. Mohlo by zahrnovat objasnění, jek si opatřovat a vyhodnocovat
informace a činit rozhodnutí, jakož i seznámení s širokým výběrem
možností pracovního uplatnění a cílů v něm, aby se tak rozvinula
schopnost uvážené volby. Poradenství by mělo vždy přihlížet k prá-
vu jednotlivce učinit svou vlastní volbu na základě úplných infor-
mací.
- 8 -
(4) Individuální poradenství by mělo být podle potřeby dopl-
něno radami o léčebné rehabilitaci a jiných formách pomoci, jež by
mohly být zúčastněné osobě užitečný k nabytí pracovní způsobilosti.
11. Členské státy, jejichž programy poradenství pro volbu povolá-
ní jsou ještě málo rozvinuty, by si měly především stanovit za cíl:
a) upoutat pozornost mladých lidí na význam výběru všeobecného
vzdělání a odborné výchovy s plným přihlédnutím k výhledům za-
městnanosti a hospodářského a sociálního rozvoje, jakož i k je-
jich osobním zájmům a způsobilostem;
b) pomáhat těm skupinám obyvatelstva, které potřebují pomoc k pře-
konání toho, co by podle existujících tradic mohlo překážet
svobodné volbě vzdělání, odborné výchovy nebo zaměstnání;
c) vyhovět potřebám těch, kdo mají zvláštní způsobilost pro vý-
znamnější oblasti práce.
12. Členské státy by měly v rámci svých programů poradenství pro
volbu povolání plně využít všech zařízení a všech použitelných
sdělovacích prostředků, jež nejúčinněji umožňují s nimi seznámit
různé skupiny obyvatelstva.
13. (1) Pokud možno by se mělo využívat vhodných testů způsobi-
losti a schopností - včetně fyziologických a psychologických cha-
rakteristik - a jiných metod k účelům poradenství pro volbu povo-
lání podle toho, jak to vyžadují jednotlivé případy.
(2) Těchto testů a jiných zkoušek by se mělo užívat se sou-
hlasem osoby, žádající o poradu, a ve spojení s jinými způsoby
zjišťování osobních charakteristik; měli by je provádět jen spe-
cialisté.
(3) Výsledky těchto testů a jiných zkoušek by měly být sdě-
lovány třetím osobám jen s předchozím souhlasem vyšetřované osoby.
14. (1) Jestliže poradenství pro volbu povolání užívá testů a ji-
ných způsobů zkoušek, měly by být normalisovány podle příslušných
věkových skupin, kategorií obyvatelstva a kulturních okruhů a je-
jich platnost by měla být vyhodnocována se zřetelem k účelům,
jímž mají sloužit.
(2) Měl by existovat stálý program rozvoje a pravidelného
přehodnocování takových testů a jiných způsobů zkoušek, aby se tak
mohlo přihlédnout k měnícím se podmínkám a způsobu života.
-9 -
IV. Odborná výchova
A. Všeobecná ustanovení
15. (1) Členské státy by měly postupně rozšířit, přizpůsobit a
sladit soustavy odborné výchovy ve svých zemích, ták aby odpoví-
daly potřebám mladistvých i dospělých po celý jejich život, ve
všech úsecích hospodářství, ve všech odvětvích hospodářské činno-
sti a na všech úrovních odborné kvalifikace a odpovědnosti.
(2) V tomto směru by se mela věnovat zvláštní pozornost:
a) možnostem postupu, jež by mel být umožněn, kdykoli to okolnosti
dovolují, osobám, které si přejí dosáhnout vyšší úrovně odborné
kvalifikace a jsou k tomu způsobilé;
b) zlepšení odborné výchovy v úsecích národního hospodářství a od-
větvích hospodářské činnosti, kde odborná výchova je značně ne-
systematická a kde převládají zastaralá technologie a zastaralé
způsoby práce;
c) zajištění odborné výchovy tem obyvatelům, jimž doposud nebyla
věnována dostatečná pozornost, zejména hospodářsky nebo soci-
álně znevýhodněným skupinám obyvatelstva;
d) účinné koordinaci všeobecného vzdělání a odborné výchovy, teo-
retické a praktické výuky a základní a další výchovy.
(3) Programy odborné výchovy by měly být pojaty tak, aby na-
pomáhaly plné zaměstnanosti a rozvoji schopností každého jednot-
livce.
16. Programy odborné výchovy pro různá zaměstnání a odvětví ho-
spodářská činnosti by měly být, pokud je toho třeba, organisovány
postupně, tak aby poskytovaly odpovídající možnosti:
a) základního zácviku mladistvých a dospělých, kteří mají jen
malou nebo vůbec žádnou pracovní zkušenost;
b) zdokonalení, jež by umožnilo osobám, které již vykonávají ně-
jaké povolání:
i) zlepšit jejich pracovní způsobilost, rozšířit okruh činno-
stí, které mohou vykonávat, věnovat se práci na vyšší úrov-
ni nebo dosáhnout postupu;