FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1980
III. volební období
90
Vládní návrh,
kterým se podle Článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy
Mezinárodní organizace práce předkládají Federálnímu shro-
máždění Československé socialistické republiky texty úmluv
a doporučení přijatých na 64. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě v roce 1978 se stanoviskem vlády Československé
socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé socialistické
republiky souhlasí se stanoviskem vlády Československé
socialistické republiky k úmluvám a doporučením přijetým
na 64. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě
v roce 1978:
a) neratifikovat úmluvy č. 150 o správě práce a č. 151
o pracovních vztazích ve veřejné službě;
b) nepřijímat žádná opatření k provedení doporučení
č. 156 o správě práce a 6. 159 o pracovních vztazích
ve veřejné službě.
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k úmluvám a doporučením přijatým na 64. zasedání Mezinárodní kon-
ference práce
Podle článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy Mezinárodní
organizace práce a usnesení vlády Československé socialistické
republiky ze dne 6. února 1063 č. 116 ke zprávě o stavu plnění
členských povinností Československé socialistické republiky na
úseku normotvorné činnosti Mezinárodní
organizace práce předkládá
se Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
stanovisko vlády Československé socialistické republiky:
a) k úmluvo č. 150 a doporučení č. 158 o správě práce a
b) k úmluvě č. 151 a doporučení č. 159 o pracovních vztazích ve
veřejné službě,
přijatým na 64. zasedání Mezinárodní konference práce, které se
konalo v Ženevě v červnu 1978.
I. Správa práce
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 150
"Správou práce" se rozumí činnost veřejné správy v oblasti
vnitrostátní politiky práce. Do systému takové správy náležejí
všechny správní orgány, které se zabývají správou práce nebo za
ni zodpovídají, jakož i okruh institucí pro koordinaci činnosti
zmíněných orgánů a spoluúčast pracovníků a zaměstnavatelů a je-
jich organisací na ní
- 2 -
Stát může přenést na tyto organisace určité působnosti z ob-
lasti správy práce a přenechat úpravu některých otázek vnitrostát-
ní politiky týkající se práce přímému vyjednávání mezi nimi.
Stát, který ratifikuje úmluvu, zajistí na svém území dobrý
chod správy práce, přičemž v jejím rámci zabezpečí spolupráci a
jednání s organisacemi pracovníků a zaměstnavatelů.
Orgány správy práce odpovídají za přípravu, provádění, koor-
dinaci, kontrolu a vyhodnocování politiky v oblasti práce nebo
spolupracují na těchto úkolech a jsou v rámci veřejné správy ná-
strojem k přípravě a provádění příslušného zákonodárství. Mimo
jiné se mají podílet na provádění politiky zaměstnanosti, sledovat
stav zaměstnanosti, popř. nezaměstnanosti, pracovní podmínky a na-
vrhovat opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Dále mají posky-
tovat své služby pracovníkům a zaměstnavatelům a jejich organisa-
cím a podporovat tak vzájemnou spolupráci.
Úkoly správy práce budou podle možnosti postupně rozšiřovány
i na některé pracovníky, kteří nejsou v pracovním poměru, jako
např. drobné zemědělce, družstevníky, samostatné pracovníky aj.
Příslušné orgány v soustavě správy práce se mají účastnit na
přípravě vnitrostátní politiky, týkající se mezinárodních pracov-
ních vztahů.
K zajištění koordinace ministerstva, práce nebo obdobné orgá-
ny musí mít prostředky, aby mohly prověřovat, že polostátní orga-
nisace pověřené některými úkoly na úseku správy práce jednají po-
dle zákona a plní úkoly na ně přenesené.
Zaměstnanci ve správě práce musí být náležitě kvalifikováni
k výkonu svých funkcí, mít přístup k potřebnému vzdělání a být
nezávislí na vnějších vlivech. Musí mít postavení a prostředky
potřebné k řádnému výkonu svých funkcí.
2. Doporučení č. 158
Doporučení jednak přejímá hlavní ustanovení, úmluvy, jednak se
podrobně zabývá jednotlivými úkoly, které by měly spadat do působ-
nosti vnitrostátních orgánů spravujících záležitosti z oblasti prá-
ce.
- 3 -
Jde o přípravu, vydávání a provádění pracovních norem, pře-
devším právních předpisů, a to po předchozím projednání s organi-
sacemi pracovníků a zaměstnavatelů; poskytování pomoci organisacím
pracovníků a zaměstnavatelů při prosazování pracovních podmínek
prostřednictvím kolektivních smluv; zavedení inspekce práce; zaji-
štění svobodného výkonu práva odborově se sdružovat pro pracovníky
i zaměstnavatele; úpravu pracovních vztahů; otázky zaměstnanosti;
výzkum v oblasti práce.
Doporučení dále pojednává o organisaci vnitrostátního systému
správy práce, zejména o otázkách koordinace, finančních prostřed-
cích a zaměstnancích orgánů správy práce, o vnitřní struktuře ta-
kového systému a o venkovních službách
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
1. Úmluva
Ustanovení úmluvy jsou z převážné části promítnuta do čs. prá-
va, a to zejména v těchto předpisech:
- ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve zně-
ni ústavního zákona č. 125/1970 Sb. (viz zvláště ustanovení čl.
8 odst. 1 písm. a), j), k) a p) a čl. 10, 22, 23 a 28a);
- ústavní zákon č. 126/1970 Sb., o opatřeních v soustavě federál-
ních ústředních orgánů, v jejichž čele stojí Člen vlády Českoslo-
venské socialistické republiky, (zejména čl. 1 až 3);
- zákon č. 133/1970 Sb. o působnosti federálních ministerstev,
(zvláště § 25 a násl. - Státní plánovací komise; § 41 a násl. -
federální ministerstvo práce a sociálních věcí);
- zákon ČNR 5. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústřed-
ních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve zně-
ní pozdějších předpisů;
- zákon SNR č. 207/1968 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústřed-
ních orgánů státní správy Slovenské socialistické republiky, ve
znění pozdějších předpisů;
- 4 -
- zákon č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole;
- zákon ČNR č. 116/1971 Sb., o výborech a komisích lidové kontroly;
- zákon SNR č. 121/1971 Sb., o lidové kontrolo v Slovenské socia-
listické republice;
- zákon č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování;
- zákon č. 171/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností
práce;
- zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších
předpisů (úplné znění č. 28/1972 Sb. pro ČSR a č. 27/1972 Sb,
pro SSR);
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úplné
znění č. 55/1975 Sb., zejména 61. X, § 20 - kolektivní smlouvy,
§ 22 a § 23 a příloha k zákoníku práce);
- zásady č. 103/1975 Sb. pro uzavírání, obsah a kontrolu kolektiv-
ních smluv;
- zákon č. 37/1959 Sb. o postavení závodních výborů základních
organisací Revolučního odborového hnuti;
- zákon č. 74/1973 Sb., kterým se mění zákon č. 68/1951 Sb., o do-
brovolných organisacích a shromážděních.
V Československé socialistické republice i České socialistic-
ké republice a Slovenské socialistické republice je ustavena celá
síť orgánů v oblasti správy práce, které plní úkoly, jejichž za-
jištění ukládá úmluva státům, které k ní přistoupí. Jsou to pře-
devším Státní plánovací komise, federální ministerstvo práce a so-
ciálních věcí, Výbor lidové kontroly ČSSR a Federální statistický
úřad a obdobné orgány v jednotlivých republikách, k nimi na jejich
úrovni přistupují kromě toho i úřady bezpečnosti práce a úřady dů-
chodového zabezpečení. Četné úkoly týkající se správy práce zaji-
šťují mj. i národní výbory, zejména na úrovni krajské a okresní.
Úmluva klade důraz na účast dobrovolné ustavených odborových
organisací pracovníků a zaměstnavatelů při úpravě otázek z oblasti
práce, a to především formou kolektivního vyjednávání a kolektiv-
- 5 -
ních smluv. Případné rozpory mezi těmito stranami mají být řešeny
zejména ve smírčím, rozhodčím nebo podobném řízení
Úmluva pojímá správu práce tak, jak je obvykle upravena v ka-
pitalistických státech; nepřihlíží a dostatek k její úpravě ve stá-
tech socialistických, kde zastupitelské organisace zaměstnavatelů.
v pojetí úmluvy neexistují, neboť výrobní prostředky jsou soustře-
děny v rukou všeho lidu.
Vzhledem k tomu jsou i úkoly orgánů socialistické správy v
oblasti práce ve své podstatě odlišné od pojetí promítnutého do
ustanovení úmluvy.
2. Doporučení
To, co je uvedeno k úmluvě, platí i pro doporučení.
C. Stanovisko
Vzhledem k tomu, že pojetí pracovních vztahů, a tedy i úkolů
správy v oblasti práce je v socialistickém Československu ve znač-
né míře odlišné od toho, co stanoví úmluva a doporučení, nedoporu-
čuje se úmluvu ratifikovat ani činit nějaká opatření k uvedení
československé správy práce do plného souladu s požadavky obou
těchto mezinárodních instrumentů.
II. Pracovní vztahy ve veřejné službě
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 151
Úmluva se vztahuje na všechny osoby zaměstnané veřejnými or-
gány, pokud pro ně neplatí příznivější ustanovení jiných meziná-
rodních úmluv o práci. Každý členský stát vymezí svým zákonodár-
stvím rozsah, zda se ustanovení úmluvy použije na veřejné zaměst-
nance vyšších kategorií, jejichž funkce je spojena s formulováním
politiky a pod., jakož i na členy ozbrojených sil a policie.
- 6 -
Organisací veřejných zaměstnanců se rozumí každá organisace,
jejímž účelem je prosazovat a hájit jejich zájmy.
Veřejní zaměstnanci mají požívat ochrany proti diskriminačním
opatřením, která by mohla omezovat jejich svobodu odborově se or-
ganisovat, pokud jde o jejich zaměstnání. Organisace veřejných za-
městnanců mají požívat plné nezávislosti vůči veřejným orgánům.
Zástupcům uznaných organisací veřejných zaměstnanců mají být
přiznány potřebné úlevy k výkonu jejich funkce; ty však nesmějí
být na újmu dobrému chodu správy nebo služby. Je-li toho třeba, má
být prosazováno a využíváno řízení, které umožňuje jednat o pra-
covních podmínkách mezi zúčastněnými veřejnými orgány a jejich za-
městnanci. Spory mezi nimi mají být urovnány nezávislými a nestran-
nými orgány formou zprostředkování, smírčího nebo rozhodčího říze-
ní a pod.
Veřejným zaměstnancům je třeba přiznat občanská a politická
práva, která jsou podstatná pro výkon odborové svobody, pokud jsou
slučitelná s jejich služebními povinnostmi a povahou funkce, kte-
rou vykonávají.
2. Doporučení č. 159
Doporučení doplňuje úmluvu některými podrobnějšími ustanove-
ními, například o řízení pro stanovení organisací, které budou
především požívat některých práv uvedených v úmluvě (úlevy pro či-
novníky organisací veřejných zaměstnanců, řízení pro stanovení pra-
covních podmínek, urovnání sporů). Měla by být určena doba plat-
nosti uzavřených dohod a řízení pro jejich výpověď, prodloužení
nebo změnu. Při stanovení úlev pro činovníky organisací veřejných
zaměstnanců by se mělo přihlížet k doporučení Mezinárodní organi-
sace práce č. 143 o zástupcích pracovníků
B. Srovnání s vnitrostátními předpisy
1. Úmluva
Československé právní předpisy (zejména zákoník práce a před-
pisy jej provádějící) upravují zásadně jednotně pracovní vztahy
- 7 -
všech pracovníků v pracovním poměru, tedy i tzv. veřejných zaměst-
nanců. Zvláštní úprava platí jen pro příslušníky Československé
lidové armády, Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy
a pro prokurátory.
V Československé socialistické republice je zaručena pracov-
níkům v pracovním poměru svoboda odborově se sdružovat a další ob-
čanská a politická práva podstatná pro výkon odborové svobody a
funkcionářům Revolučního odborového hnutí jsou přiznány úlevy po-
třebné pro výkon jejich funkce.
Není sice stanoveno zvláštní řízení pro jednání o pracovních
podmínkách mezi orgány státní správy a jejich pracovníky, ústřed-
ní orgány však vydávají pracovní předpisy pro pracovníky veřejné
správy po dohodě s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí.
Podrobnou úpravu obsahují zejména tyto předpisy:
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úpl-
né znění č. 55/1975 Sb. );
- zákon č. 74/1973 Sb., kterým se mění zákon č. 68/1951 Sb., o do-
brovolných organisacích a shromážděních;
- zákon č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních
organisací Revolučního odborového hnutí;
- vyhláška č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání
k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí;
- zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků,
ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 122/1978 Sb. );
- zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru ná-
rodní bezpečnosti;
- zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpi-
sů (úplné znění č. 20/1970 Sb. ).
2. Doporučení
Doporučení, které se zaměřuje především na řízení pro určení
organisací veřejných zaměstnanců, které budou požívat práv záruče-
- 8 -
ných úmluvou je pro československé poměry nepraktické; takové
předpisy nejsou proto v Československo socialistické republice vy-
dány.
C. Stanovisko
Úmluva č. 151, pokud jde o svobodu ustavování odborových orga-
nisací, přejistá ustanovení, úmluvy č. 87 o svobodě odborových orga-
nisací, kterou je Československá socialistická republika vázána.
K provádění posléze zmíněné úmluvy Československem mají kontrolní
orgány Mezinárodní organisace práce po řadu lot připomínky, které
se dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit.
Již vzhledem k této skutečnosti - nehledíc k některým dalším
nesouladům mezi ustanoveními úmluvy s československým právem (např.
úlevy přiznané jen funkcionářům Revolučního odborového hnutí) - se
nedoporučuje k úmluvě č. 151 přistupovat.
Pokud jde o doporučení, které jo pro Československou sociali-
stickou republiku nepraktické, není třeba přijímat žádná opatření
k jeho provedení.
V Praze dne 30. dubna 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Úmluva č. 150
Úmluva o správě práce: úkoly, oprávnění a organisace
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 7. června 1978 na svém 64. zasedání,
připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních pracovních
úmluv a doporučení - zejména úmluvy o inspekci práce, 1947,
úmluvy o inspekci práce (zemědělství), 1969, a úmluvy, o zpro-
středkování práce, 1948 - které vyžadují provádění zvláštních
úkolů správy práce,
domnívajíc se, že je žádoucí přijmout instrumenty stanovící pra-
vidla pro celý systém správy práce,
připomínajíc ustanovení úmluvy o politice zaměstnanosti, 1964,
a úmluvy o uplatnění lidských zdrojů, 1975; připomínajíc rovněž,
že cílem je plná zaměstnanost s přiměřenou pracovní odměnou, a
jsouc přesvědčena, že je nutné přijmout program správy práce
zaměřený na tento cíl a uskutečňující cíle zmíněných úmluv,
uznávajíc, že je třeba plně dbát autonomie organisací zaměstnava-
telů a pracovníků; připomínajíc v této souvislosti ustanovení
existujících mezinárodně pracovních úmluv a doporučení, které
zaručují práva sdružovat se, organisovat se a kolektivně vyjed-
návat - a zvláště úmluvu o svobodě odborů a ochraně práva odbo-
rově se sdružovat, 1948, a úmluvu o právu organisovat se a ko-
lektivně vyjednávat, 1949 - a zakazují veškeré zasahování ve-
řejných orgánů, jímž by tato práva byla omezena nebo bráněno
jejich zákonitému výkonu; domnívajíc se dále, že organisace za-
městnavatelů a pracovníků hrají významnou roli při sledování
úkolů hospodářského, sociálního a kulturního pokroku,
rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se správy v oblasti
práce: úkolů, oprávnění a organisace, jenž jsou čtvrtým bodem
jednací ho pořadu zasedání,
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 26. června. 1978 tuto úmluvu, která bude označována
jako Úmluva o správě práce, 1978:
-2-
- Článek 1
Pro účely této úmluvy:
a) výraz "správa práce" znamená činnost veřejné správy v oblasti
vnitrostátní politiky práce;
b) výraz "systém správy práce" zahrnuje všechny orgány veřejné
správy odpovědné za správu práce nebo pověření jejím výkonem -
ať už jde o správu vykonávanou ministerstvy nebo veřejnými in-
stitucemi, včetně polostátních, oblastních nebo místních orgánů
nebo kterékoli jiné formy decentralisované správy - jakož i kaž-
dý okruh institucí, jež mají koordinovat činnost těchto orgánů
a zajišťovat projednání a účast zaměstnavatelů, pracovníků a
jejich organisací.
Článek 2
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může pře-
vést nebo svěřit na základe vnitrostátního zákonodárství nebo pra-
xe určité činnosti ve správě práce organisacím nikoli vládním, ze-
jména organisacím zaměstnavatelů a pracovníků nebo popřípadě zá-
stupcům zaměstnavatelů a pracovníků,
Článek 3
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může poklá-
dat určité činnosti týkající se vnitrostátní politiky práce za zá-
ležitost, které jsou na základě vnitrostátního zákonodárství nebo
praxe upraveny přímým vyjednáváním mezi organisacemi zaměstnavate-
lů a pracovníků.
Článek 4
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, zajistí na
svém území způsobem odpovídajícím vnitrostátním podmínkám ustavení
a účinný chod systému správy práce, jejíž úkoly a vymezení působ-
nosti budou náležitě koordinovány.
Článek 5
1. Každý členský stát, který, ratifikuje tuto úmluvu, učiní opat-
ření odpovídající vnitrostátním podmínkám, aby v rámci systému sprá-
vy práce zajistil porady, spolupráci a jednání mezi veřejnými or-
gány a nejrepresentativnějšími organisacemi zaměstnavatelů a pra-
- 3 -
covníků nebo popřípadě se zástupci zaměstnavatelů a pracovníků.
2. V rozsahu slučitelném s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí
taková opatření budou učiněna na národní, oblastní a místní úrov-
ni, jakož i v různých odvětvích hospodářské činnosti.
Článek 6
1. Příslušné orgány systému správy práce budou podle povahy pří-
padu zodpovídat nebo spolupracovat na přípravě, provádění, koordi-
naci, kontrole a vyhodnocování vnitrostátní politiky práce a v rám-
ci veřejné správy budou nástrojem k přípravě a provádění zákonodár-
ství, které ji uvádí v život.
2. Tyto orgány budou s přihlédnutím k příslušným mezinárodním
pracovním normám zejména:
a) podílet se na přípravě, provádění, koordinaci, kontrole a vyhod-
nocování vnitrostátní politiky zaměstnanosti podle vnitrostátní-
ho zákonodárství a vnitrostátní praxe;
b) trvale sledovat situaci zaměstnaných, nezaměstnaných a částečně
zaměstnaných osob s přihlédnutím k vnitrostátnímu zákonodárství
a vnitrostátní praxi, které se týkají pracovních podmínek a pod-
mínek v zaměstnání a života při práci, věnovat pozornost nedo-
statkům a zlořádům zjištěným v této oblasti a navrhovat opatření
k jejich nápravě;
c) poskytovat své služby zaměstnavatelům a pracovníkům, jakož i je-
jich příslušným organisacím, pokud je to slučitelné s vnitro-
státním zákonodárstvím a praxí, aby tak podporovaly na národní,
oblastní a místní úrovni, jakož i v různých odvětvích hospodář-
ské činnosti účinné projednávání a spolupráci mezi veřejnými or-
gány a organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků, jakož i mezi
těmito organisacemi;
d) zodpovídat odborné dotazy zaměstnavatelů a zaměstnanců, jakož i
jejich organisacím.
Článek 7
Pokud to vyžadují vnitrostátní podmínky k uspokojení potřeb
pokud možno největšího počtu pracovníků a nakolik taková
činnost
- 4 -
není ještě zabezpečena, každý členský stát, který ratifikuje tuto
úmluvu, bude prosazovat rozšiřování, a to popřípadě postupné, úko-
lů systému správy práce, tak aby do něho byly zahrnuty činnosti,
které budou vykonávány ve spolupráci s jinými příslušnými organi-
sacemi a jež se týkají pracovních podmínek a života v práci pra-
covníků, kteří podle zákona nejsou zaměstnanci, jako například:
a) nájemci půdy, kteří pracují bez cizích pracovních sil, podílníci
na sklizni a obdobné kategorie zemědělských pracovníků;
b) samostatní pracovníci, kteří nezaměstnávají cizí pracovní síly
a jsou zaměstnáni v neformálním sektoru, tak jak jej pojímá
vnitrostátní praxe;
c) družstevníci a pracovníci v podnicích, které sami řídí;
d) osoby pracující podle zvykových a kmenových tradic.
Článek 8
Pokud to dovoluje vnitrostátní zákonodárství a praxe, přísluš-
né orgány v soustavě správy práce se mají zúčastňovat na přípravě
vnitrostátní politiky týkající se mezinárodních pracovních vztahů,
zúčastňovat se na zastupování státu v takových záležitostech a při-
spívat k přípravě opatření, jez je. třeba za tím účelem učinit na
vnitrostátní úrovni,
Článek 9
Aby byla zajištěna patřičná koordinace úkolů a vymezení působ-
nosti v soustavě správy práce způsobem odpovídajícím vnitrostátní-
mu zákonodárství nebo vnitrostátní praxi, ministerstvo práce nebo
jiný obdobný orgán musí mít prostředky k tomu, aby mohl prověřit,
že polostátní organisace, pověřené určitými
činnostmi týkajícími
se správy práce a oblastní a místní orgány, na něž byly přeneseny
takové činnosti, jednají ve shodě s vnitrostátním zákonodárstvím
a plní úkoly, které jim byly stanoveny.
Článek 10
1. Zaměstnanci správy práce mají být osobami náležitě kvalifiko-
vanými k výkonu funkcí, jimiž jsou pověřeni, a mít přístup ke vzdě-
lání potřebnému pro výkon těchto" funkcí, jakož i být nezávislé na
nepřípustných vnějších vlivech.