- 5 -
2. Tito zaměstnanci budou mít postavení, hmotné prostředky a fi-
nanční zdroje potřebné k účinnému výkonu svých funkcí.
Článek 11
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 12
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organi-
sace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dva-
náct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 13
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé
nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Meziná-
rodního úřadu práce, který je zapíše. Výpovědí nabude účinnosti
jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který ne-
použije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následu-
jícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím od-
stavci, bude vázán úmluvou ne další desetileté období a poté ji
bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmí-
nek uvedených v tomto článku.
Článek 14
1. Generální roditel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem člen-
ským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a
výpovědí, které nu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis poslední
ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, generální
ředitel upozorní členské státy Organisace na datum, kdy tato úmlu-
va nabude účinnosti.
-6-
Článek 15
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generální-
mu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty
Spojených národů úplná údaje o všech ratifikacích a výpovědích,
která zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 16
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárod-
ního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhadné dát na pořad jednání gene-
rální konferenci otázku Její úplná nebo částečné revise.
Článek 17
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně
nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso
iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení
článku 13, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude
účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nebude účinnosti, tato úmlu-
va přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro-
ty členské státy, které ji:. ratifikovaly a které neratifikovaly re-
vidující úmluvu.
Článek 18
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnos-
Úmluva č. 151
Úmluva o ochraně práva organisovat se a o řízení pro stanovení
podmínek zaměstnání ve veřejné službě
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 7. června 1978 na svém 64. zasedání,
majíc na zřeteli ustanovení úmluvy o svobodě odborů a ochraně prá-
va odborů se sdružovat, 1948, úmluvy o právu organisovat se a
kolektivně vyjednávat, 1949 a úmluvy a doporučení o zástupcích
pracovníků, 1971,
připomínajíc, že úmluva o právu organisovat se a kolektivně vyjed-
návat, 1949, se netýká některých skupin veřejných zaměstnanců
a že úmluva a doporučení o zástupcích pracovníků, 1971, se vzta-
huje na představitele pracovníků v podniku,
majíc na zřeteli značný rozsah, v němž působí veřejná služba v mno-
ha zeních, a potřebu zdravých pracovních vztahů mezi veřejnými
orgány a organisacemi veřejných zaměstnanců,
zjišťujíc velkou rozdílnost v politických, sociálních a hospodář-
ských zřízeních členských států a v jejich praxi (na příklad
pokud jde o působnost ústředních a místních orgánů, orgánů fede-
rálních, dílčích států, provincií a podniků, která náleží státu,
a různých druhů autonomních a poloautonomních veřejných organi-
sací, jakož i pokud jde o povahu pracovních vztahů),
přihlížejíc ke zvláštním problémům spojeným s vymezením pole působ-
nosti mezinárodního instrumentu a s přijetím definic pro jeho
účely v důsledku rozdílností, které existují v četných státech
mezi zaraz zaměstnáním ve veřejné službě a v soukromé službě, jakož i
k obtížím při výkladu, které se vyskytly při uplatnění přísluš-
ných ustanovení úmluvy o právu organisovat se a kolektivně vy-
jednávat, 1949, na veřejné zaměstnance, a k připomínkám kontrol-
ních orgánů MOP v řadě případů, že některé vlády provádějí tato
ustanovení způsobem vylučujícím velké skupiny veřejných zaměst-
nanců z pole působnosti této úmluvy,
-2-
rozhodnuvší přijmout některé návrhy, týkající se svobody odborů
a řízení pro stanovení podmínek zaměstnání ve veřejné službě,
jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 27. června 1978 tuto úmluvu, která bude označována jako
Úmluva o pracovních vztazích ve veřejné službě, 1978.
Část I. Pole působnosti a definice
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny osoby zaměstnané veřejnými
orgány, pokud se na ně nevztahují příznivější ustanovení jiných me-
zinárodních úmluv o práci.
2. Vnitrostátní zákonodárství vymezí rozsah, v němž se použije
záruk stanovených touto úmluvou na zaměstnance vyšších stupňů, je-
jichž funkce jsou obvykle považovány za spojené s formulováním po-
litiky nebo s řízením nebo na zaměstnance, jejichž úkoly jsou vy-
soce důvěrné povahy.
3. Vnitrostátní zákonodárství vymezí rozsah, v němž se záruk sta-
novených touto úmluvou použije na ozbrojené síly a policii.
Článek 2
Pro účely této úmluvy výraz "veřejný zaměstnanec" znamená
každou osobu, na niž se vztahuje tato úmluva podle článku 1.
Článek 3
Pro účely této úmluvy výraz "organisace veřejných zaměstnanců"
znamená každou organisaci, ať je jakkoli složena, jejímž účelem je
prosazovat a hájit zájmy veřejných zaměstnanců.
Část II. Ochrana práva organisovat se
Článek 4
1. Veřejní zaměstnanci mají požívat přiměřené ochrany proti všem
diskriminačním opatřením, jež by mohla být na újmu odborové svobodě
- 3 -
pokud jde o jejich zaměstnání.
2. Taková ochrana se má zejména vztahovat na opatření, Jejichž úče-
lem je:
a) vázat zaměstnání veřejného zaměstnance na podmínku, že se nesta-
ne členem některé odborové organisace veřejných zaměstnanců nebo
že zruší ave Členství v takové organisaci;
b) propustit veřejného zaměstnance nebo ho jinak poškodit pro jeho
členství v některé organisaci veřejných zaměstnanců nebo pro je-
ho účast na normální činnosti takové organisace.
Článek 5
1. Organisace veřejných zaměstnanců mají požívat plné nezávislo-
sti vůči veřejným orgánům.
2. Organisace veřejných zaměstnanou mají požívat přiměřené ochra-
ny proti všem zásahům veřejných orgánů do jejich ustavování, činno-
sti a správy.
3. Za zásahy ve smyslu tohoto článku se zejména pokládají opatře-
ní mající za cíl ustavit organisace veřejných zaměstnanců ovládané
veřejným orgánem nebo podporovat organisace veřejných zaměstnanců
penězi nebo jinak s úmyslem podřídit tyto organisace kontrole ve-
řejného orgánu.
III. Úlevy, které mají být poskytnuty organisacím veřejných zaměst-
nanců
Článek 6
1. Zástupcům uznaných organisací veřejných zaměstnanců mají být
přiznány úlevy, aby mohli rychle a účinně vykonávat své funkce, a
to
jak v pracovní době, tak mimo ni.
2. Poskytnutí takových úlev nesmí být na újmu účinnému chodu pří-
slušné správy nebo služby.
3. Povaha a rozsah úlev budou stanoveny způsoby uvedenými v člán-
ku 7 této úmluvy nebo každým jiným vhodným způsobem.
- 4 -
Část IV. Řízení pra stanovení podmínek zaměstnání
Je-li toho třeba, mají být učiněna opatření odpovídající vnit
rostátním podmínkám k co nejširšímu rozvinutí a využití řízení,
která umožňují jednání o podmínkách zaměstnání mezi zúčastněnými
veřejnými orgány a organisacemi veřejných zaměstnanců, nebo jiných
způsobů umožňujících zástupcům veřejných zaměstnanců účast na sta-
novení takových podmínek.
Část V. Urovnání sporů
Článek 8
Je třeba usilovat o urovnání sporů souvisících se stanovením
podmínek zaměstnání, způsobem odpovídajícím vnitrostátním podmín-
kám, a to jednáním mezi zúčastněnými stranami nebo v nezávislém a
nestranném řízení, jako je zprostředkování, smírčí řízení nebo roz-
hodčí řízení, která jsou upravena tak, že zaručují důvěru zúčast-
něných stran.
Část VI. Občanská a politická práva
Slánek 9
Veřejní zaměstnanci mají stejně jako ostatní pracovníci poží-
vat občanských a politických práv, jež jsou podstatná pro normální
výkon odborové svobody, s výhradou povinností plynoucích z jejich
postavení a z povahy funkce, kterou vykonávají.
Část VII. Závěrečná ustanovení
Článek 10
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 11
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organi-
sace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
- 5 -
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 12
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé.
nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárod-
ního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden
rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který ne-
použije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následu-
jícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím od-
stavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji
bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za pod-
mínek uvedených v tomto článku.
Článek 13
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem člen-
ským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a
výpovědí, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům organisace sdělovat zápis druhé ra-
tifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské
státy
organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 14
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu
tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spo-
jených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které
zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 15
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárod-
ního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání gene-
rální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
- 6 -
1. Přijme - li generální konference novou úmluvu revidující úplně
nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso
iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení člán-
ku 12, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účin-
nosti:
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmlu-
va přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členská státy, která ji ratifikovaly a která neratifikovaly
revidující úmluvu.
Článek 17
Anglická a francouzská znění táto úmluvy mají stejnou platnost.
Doporučení č. 158
Doporučení o správě práce: úkoly, oprávnění a organisace
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 7. června 1978 na svém 64. zasedání,
připomínajíc ustanovení existujících mezinárodních pracovních
úmluv a doporučení - zejména úmluvy o inspekci práce, 1947,
úmluvy o inspekci práce (zemědělství), 1969, a úmluvy o zpro-
středkování práce, 1948 - které vyžadují provádění zvláštních
úkolů správy práce,
domnívajíc se, že je žádoucí přijmout instrumenty stanovící pra-
vidle pro celý systém správy práce,
připomínajíc ustanovení úmluvy o politice zaměstnanosti, 1964,
a úmluvy o uplatnění lidských zdrojů, 1975; připomínajíc rovněž,
že cílem je plná zaměstnanost s přiměřenou pracovní odměnou, a
jsouc přesvědčena, že je nutné přijmout program správy práce
zaměřený na tento cíl a uskutečňující cíle zmíněných úmluv,
uznávajíc, že je třeba plně dbát autonomie organisací zaměstnava-
telů a pracovníků; připomínajíc v této souvislosti ustanovení
existujících mezinárodně pracovních úmluv a doporučení, které
zaručují práva sdružovat se, organisovat se a kolektivně vyjed-
navát - a zvláště úmluvu o svobodě odborů a ochraně práva odbo-
rově se sdružovat, 1948, a úmluvu o právu organisovat se a ko-
lektivně vyjednávat, 1949 - a zakazují veškeré zasahování ve-
řejných orgánů, jímž by tato práva byla omezena nebo bráněno
jejich zákonitému výkonu; domnívajíc se dále, že organisace za-
městnavatelů a pracovníků hrají významnou roli při sledování
úkolů hospodářského, sociálního a kulturního pokroku,
rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se správy v oblasti
práce: úkolů, oprávnění a organisace, jenž jsou čtvrtým bodem
jednacího pořadu zasedání,
stanovivší, že tyto návrhy budou mít forma doporučení doplňujícího
úmluvu o správě práce, 1978,
přijímá dne 26. června 1978 toto doporučení, které bude označováno
jako Doporučení o správě práce, 1978:
- 2 -
1. Všeobecná ustanovení
1. Pro účely tohoto doporučení:
a) výraz "správa práce" znamená činnost veřejná správy v oblasti
vnitrostátní politiky práce;
b) výraz "systém správy práce" zahrnuje všechny orgány veřejné
správy odpovědné za správu práce nebo pověřené jejím výkonem -
ať už jde o správu vykonávanou ministerstvy nebo veřejnými in-
stitucemi, včetně polostátních, oblastních nebo místních orgánů
nebo kterékoli jiné formy decentralizované správy - jakož i kaž-
dou instituční strukturu, jež má koordinovat činnost těchto or-
gánů a zajišťovat projednání a účast zaměstnavatelů, pracovníků
a jejich organisací.
2. Každý členský stát může převést nebo svěřit na základě vnitro-
státního zákonodárství nebo praxe určité Činnosti ve správě práce
organisacím nikoli vládním, zejména organisacím zaměstnavatelů a
pracovníků nebo popřípadě zástupcům zaměstnavatelů a pracovníků.
3. Každý členský stát může pokládat určitá činnosti týkající se
vnitrostátní politiky práce za záležitosti, která jsou na základě
vnitrostátního zákonodárství nebo praxe upraveny přímým vyjednává-
ním mezi organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
4. Každý členský stát by měl zajistit na svém území způsobem od-
povídajícím vnitrostátním podmínkám ustavení a účinný chod systému
správy práce, jejíž úkoly a vymezení působnosti budou náležitě ko-
ordinovány.
II. Úkoly vnitrostátního systému správy práce
Pracovní normy
5. (1) Příslušné orgány v systému správy práce by se měly - projed-
nání s organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků a způsobem a za
podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a praxí -
účinné podílet na přípravě, rozvíjení, přijetí, provádění a pře-
zkoumávání pracovních norem, včetně příslušných právních předpisů.
(2) Měly by za podmínek stanovených vnitrostátním zákonodárstvím
a praxí poskytnout své služby organisacím zaměstnavatelů a pracov-
níků za účelem prosazování úpravy pracovních podmínek prostřednict-
vím kolektivního vyjednávání.
- 3 -
6. Systém správy práce by měl zahrnovat systém inspekce práce.
Pracovní vztahy
7. Příslušné orgány v systému správy práce by se měly podílet na
stanovení a provádění opatření, která se mohou ukázat potřebnými
k zajištění svobodného výkonu práva odborově se sdružovat pro za-
městnavatele a pracovníky.
8. (1) Měly by existovat programy, správy práce, zaměřené na prosa-
zování, zavedení a udržení pracovních vztahů, které představují
stálé zlepšování pracovních podmínek a pracovních vztahů a jež dba-
jí práva organisovat se a kolektivně vyjednávat.
(2) Příslušné orgány v systému správy práce by měly přispívat k
zlepšování pracovních vztahů vytvářením nebo posilováním poradních
služeb podnikům, organisacím zaměstnavatelů a organisacím pracov-
níků, které takové služby požadují, a to podle programů sestavených
na základě porad s těmito organisacemi.
9. Příslušné orgány v systému správy práce by měly prosazovat co
nejširší rozvíjení a využití řízení, pro dobrovolné vyjednávání.
10. Příslušné orgány v systému správy práce by měly být v případě
kolektivního sporu s to poskytovat se souhlasem zúčastněných orga-
nisací zaměstnavatelů a pracovníků smírčí a zprostředkovací služby
odpovídající vnitrostátním podmínkám.
Zaměstnanost
11. (1) Příslušné orgány v systému správy práce by měly zodpovídat
za přípravu, řízení, koordinaci, kontrolu a vyhodnocování vnitro-
státní politiky zaměstnanosti nebo účastnit se na výkonu těchto
funkcí.
(2) Ústřední orgán systému správy práce stanovený ve shodě s vnit-
rostátním zákonodárstvím nebo praxí by měl být pověřen instituční-
mi opatřeními k zajištění koordinace činností různých organisací
nebo orgánů, které se zabývají různými aspekty politiky zaměstna-
nosti, nebo se na nich úzce podílet.
12. Příslušné orgány v systému správy práce by měly koordinovat
nebo se podílet na koordinaci zprostředkování práce, programů za-
městnanosti a vytváření pracovních míst, poradenství pro volbu po-
- 4 -
volání a programů odborné výchovy, jakož i soustav pro poskytování
dávek v nezaměstnanosti; rovněž by měly koordinovat různá služby,
programy a systémy s prováděním všeobecné politiky zaměstnanosti
nebo se podílet na takové koordinaci.
13. Příslušné orgány v systému správy práce by měly zodpovídat za
zavedení nebo prosazování metod a řízení, zajištujících projednání
s organisacemi zaměstnavatelů a pracovníků, popřípadě s představi-
teli zaměstnavatelů a pracovníků, která se týkají politiky zaměst-
nanosti, a za prosazování jejich spolupráce při provádění takových
opatření.
14. (1) Příslušné orgány v systému, správy práce by měly zodpovídat
za plánování pracovních síl nebo, není-li to možné, podílet se na
práci orgánů plánujících pracovní síly, a to jak institučním za-
stoupením, tak poskytováním odborných informací a rad.
(2) Měly by se podílet na koordinaci a integraci plánů pracovních
sil s hospodářskými plány.
(3) Měly by podporovat s případnou podporou veřejných orgánů spo-
lečná opatření zaměstnavatelů a pracovníků týkající se jak krátko-
dobé, tak dlouhodobé politiky zaměstnanosti.
15. Systém správy práce by měl zahrnovat veřejné a bezplatné
zprostředkování práce a zajistit jeho účinný chod.
16. Příslušné orgány v systému správy práce by měly, kde to dovo-
luje vnitrostátní zákonodárství nebo vnitrostátní praxe, zodpoví-
dat za vedení veřejných fondů určených zejména k boji proti neza-
městnanosti nebo částečné nezaměstnanosti, k oblastnímu vyrovnávání
zaměstnanosti, k podpoře a prosazování zaměstnanosti určitých ka-
tegorií pracovníků, včetně programů vyhrazených pracovních míst.
Výzkum v oblasti práce
18. Systém správy práce by měl provádět jako svou významnou funk-
ci výzkumu pro splnění svých sociálních cílů a podporovat jeho pro-
vádění jinými osobami.
- 5 -
III. Organisace vnitrostátního, systému správy práce
Koordinace
19. Ministerstvo práce nebo každý jiný obdobný orgán stanovený
vnitrostátním zákonodárstvím nebo praxí by měl učinit nebo dát pod-
nět k opatřením zajištujícím, aby systém správy práce byl náležitě
zastoupen ve správních a poradních orgánech, které shromažďují in-
formace, provádějí výměnu stanovisek, přípravu a přijímání rozhod-
nutí a kde vypracovávají provádění opatření z oblasti hospodářské
a sociální politiky.
20. (1) Každý z výzkumných orgánů správy práce pří služný ve věcech
uvedených výše v bodech 5 až 18 by měl pravidelně podávat informace
nebo zprávy o své činnosti ministerstvu práce nebo orgánu zmíněnému
v bodě 19, jakož i organisacím zaměstnavatelů a pracovníků.
(2) Tyto informace nebo zprávy by měly mít odbornou povahu, obsa-
hovat příslušné statistické údaje a uvádět obtíže, k nimž došlo, a
pokud možno získané výsledky, tak aby bylo možno vyhodnotit součas-
né tendence a pravděpodobný vývoj v odvětvích,, která mají větší vý-
znam pro správu práce.
(3) Systém správy práce by měl vyhodnocovat, uveřejňovat a rozši-
řovat informace všeobecné povahy o pracovních otázkách, které může
získat ze své činnosti.
(4) Členské státy by měly po projednání s Mezinárodním úřadem prá-
ce usilovat o vyvinutí vhodných modelů pro uveřejnění těchto infor-
mací, aby se tak usnadnilo porovnání v mezinárodním měřítku.
21. Struktura vnitrostátního systému správy práce by měla být tr-
vale přezkoumávána po projednání s nejrepresentativnějšími organi-
sacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
Finanční prostředky a zaměstnanci správy
22. (1) Měla by být učiněna vhodná opatření, aby systém správy prá-
ce měl potřebné finanční prostředky a přiměřený počet náležitě kva-
lifikovaných správních zaměstnanců, aby tak bylo napomoženo jeho
účinnosti.
(2) V této souvislosti by měl být vzat zřetel
- 6 -
a) na význam úkolů, která je třeba provést;
b) na hmotné prostředky, která mají správní zaměstnanci k použití;
c) na praktické podmínky, za nichž je třeba provádět různá úkoly,
tak aby bylo dosaženo předpokládaných výsledků.
23. (1) Zaměstnanci správy práce by měly obdržet základní a další
vzdělání ha úrovni odpovídající jejich práci; měla by být učiněna
trvalá opatření, aby taková vzdělání jim bylo umožněno po celou
dobu jejich činná služby.
(2) Zaměstnanci specialisovaných služeb by měli mít kvalifikaci
zvlášť požadovanou pro tyto služby a příslušným orgánem by měl být
stanoven, způsob, jak se taková kvalifikace ověřuje.
24. Bylo by třeba zvážit doplnění programů a zařízení pro vnitro-
státní vzdělávání, zmíněných výše pod bodem 23, mezinárodní spolu-
prací, zejména na oblastní úrovni, ve formě výměny zkušeností a in-
formací, jakož
i programů a společných prostředků pro základní a
další vzdělávání.
Vnitřní struktura
25. (1) Systém správy práce by měl obvykle zahrnovat specialisova-
nou správní jednotku pro každé významné odvětví správy práce, je-
hož prováděním je pověřena vnitrostátním zákonodárstvím.
(2) Ha příklad by mohly existovat správní jednotky pro taková
otázky, jako je vypracování norem o pracovních podmínkách; inspek-
ce práce; pracovní vztahy; zaměstnanost; plánování pracovních sil
a uplatnění lidských zdrojů; mezinárodní záležitosti týkající se
práce a popřípadě sociální zabezpečení, zákonodárství o minimální
mzdě a otázky týkající se zvláštních kategorií pracovníků.
Venkovní služby
26. (1) Měla by být učiněna vhodná opatření pro zajištění a účinný
chod venkovních služeb správy práce.
(2) Tato opatření by měla zejména
a) zajistit, aby rozmístění venkovních služeb po projednání se zú-
častněnými representativními organisacemi zaměstnavatelů a pra-
covníků odpovídalo potřebám různých oblastí;
b) poskytnout venkovním službám potřebná pracovníky, zařízení a
- 7 -
dopravní prostředky pro účinné provádění jejich povinností;
c) zajistit, že venkovní služby budou vyhovujícím způsobem a dosta-
tečně instruovány, aby se zabránilo rozdílnému výkladu právních
předpisů podle jednotlivých oblastí.