FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1980
III. volební období
92
Vládní návrh,
kterém se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi československou
socialistickou republikou a Kubánskou republikou o vzájemné
právní pomoci ve věcech občanských, rodinních a trestních,
podepsaná v Praze dne 18. bubna 1960
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Kubánskou
republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech
občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Praze
dne 18. dubna 1980.
D ů v o d o v á zpráva
Základem československo - kubánských vztahů, je pevné přátel-
ství, spojenectví a všestranná spolupráce, těsný bojový svazek
KSČ a KS Kuby a společné úsilí obou států o další upevňovaní
- jednoty a semknutosti komunistických a dělnických stran na zása-
dách marxismu - leninismu a proletářského internacionalismu.
Československo a Kuba navázaly diplomatické styky již v ro-
ce 1927. K plnému rozvoji Vzájemných styků došlo až po vítězství
socialistické revoluce na Kubě v roce 1959.
Zásadní význam pro další rozvoj vzájemných vztahů a spolu-
práce mezi ČSSR a Kubánskou republikou měla návštěva s. F. Castra
v ČSSR v roce 1972 a s. G. Husáka na Kubě v roce 1973. Bratrské
přátelství a spolupráce mezi oběma zeměmi se úspěšně rozvíjejí
v duchu závěrů XV. sjezdu KSČ a I. sjezdu KS Kuby, který se ko-
nal v roce 1975.
V minulých letech došlo také k rozvoji styků mezi nejvyšší-
mi zastupitelskými sbory obou států. V roce 1976 navštívila Kubu
delegace FS ČSSR vedená s. A. Indrou a v roce 1979 byla v ČSSR
kubánská parlamentní delegace vedená předsedou Národního shromáž-
dění s. Hlasem Rocou. Uskutečnily se další oboustranné návštěvy
na různé úrovni.
Čs. -kubánské styky se úspěšně rozvíjejí ve všech oblastech.
V rámci hospodářské a vědeckotechnické spolupráce působí na Kubě
již dlouhou dobu čs. experti. Ročně navštíví Kubu několik tisíc
čs. turistů.
Na základě Dohody mezi vládou ČSSR a vládou Kubánské repub-
liky o dočasném zaměstnávání a odborné přípravě kubánských obča-
nů v čs. organizacích, která byla podepsána v Praze 5. května
1978, bude do konce roku 1980 přijato do čs. organizací okolo
5, 5 tisíce kubánských občanů. V létech 1981 -85 má jejich počet
vzrůst o 10-12 tisíc.
Základnou pro rozšíření a upevnění spolupráce obou zemí
v právní oblasti bude Smlouva mezi ČSSR a Kubánskou, republikou
- 2 -
o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinních a trest-
ních, která přispěje také k řešení otázek vynikajících v souvis-
losti s dlouhodobým pobytem občanů jedné smluvní strany na území
druhé smluvní strany.
Text Smlouvy mezi ČSSR a Kubánskou republikou o vzájemné
právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních obsahu-
je 81 článků rozdělených do čtyř částí, části II a III jsou dále
členěny na kapitoly. Část I obsahuje všeobecná ustanovení o právní
ochraně a právní pomoci ve věcech občanských, rodinních a trest-
ních, část II upravuje právní vztahy ve věcech občanských a ro-
dinných včetně uznání a výkonu rozhodnutí, v části III jsou upra-
veny věci trestní, zejména převzetí trestního stíhaní a vydávání.
Část IV obsahuje obvyklá závěrečná ustanovení o ratifikaci, vstu-
pu smlouvy v platnost a možnosti výpovědi.
Nejvýznamnější ustanovení části I smlouvy /Všeobecná usta-
novení/ jsou v článcích 1 a 2. Občanům a právnickém osobám smluv-
ních stran je zaručena stejná právní ochrana na území druhé
smluvní strany, jakou tato smluvní strana zaručuje svým vlastním
občanům. K ochraně a hájení svých práv a zájmů mají občané jedné
smluvní strany volný přístup k orgánům druhé smluvní strany.
Pro usnadnění právních styků mezi oběma zeměmi si příslušné orgá-
ny smluvních stran činné ve věcech upravených smlouvou vzájemně
poskytují právní pomoc. Smlouva zakotvuje přímý styk mezi mini-
sterství spravedlnosti a generálními prokuraturami smluvních
stran, které jsou z každé strany definovány v členku 3 jako
ústřední orgány. Ostatní orgány smluvních stran se při provádě-
ní smlouvy stýkají prostřednictvím ústředních orgánů. S výjimkou
speciálních ustanovení pro dožádání, uznání a výkon rozhodnutí
a vydávání každá smluvní strana používá při vzájemném styku
při provádění této smlouvy jednoho ze svých úředních jazyků
/článek 4/.
Právní pomoc se poskytuje na základě dožádání, jehož obsah,
náležitosti a způsob vyřízení jsou obecně upraveny v článcích 5
a 6 smlouvy, články 7 a §
obsahují speciální ustanovení o doru-
čování písemností. Kubánská strana původně navrhovala zařazení
ustanovení o lhůtách pro doručení, jejichž uplynutí by mělo pro-
cesní důsledky, i když by písemnost doručena nebyla resp. by se
-3-
dožádaná smluvní strana o doručení nepokusila nebo by dožadující
smluvní stranu o výsledku doručení neinformovala. K tomuto ku-
bánskému návrhu vypracovala Čs. strana kompromisní protinávrh,
který byl po formální úpravě zařazen do Článku 7 smlouvy jako
odstavec 5.
Článek 9 upravuje postavení občanů jedné smluvní strany,
kteří mají být vyslechnuti jako svědci nebo znalci před orgánem
druhé smluvní strany. Svědka nebo znalce není možno nutit, aby
se dostavil k výslechu na území druhá smluvní strany, v případě,
že se k tomuto výslechu dobrovolné dostaví, nemůže být pronásle-
dován za činy spáchané před překročením hranic dohadující smluvní
strany. Tuto ochranu však ztratí, jestliže neopustí tížení dožadu-
jící strany do sedmi dnů ode dne, kdy nu bylo sdíleno, že jeho
přítomnost již není nutná, ač měl možnost odjet. V posledním od-
stavci je upraven případ, kdy osoba kterou je potřeba vyslech-
nout, je na území dožádané smluvní strany drcena ve vazbě. Toto
ustanovení sice zcela nezapadá pod název
článku "Ochrana svědků
a znalců", ale jeho zařazení do článku 9 bylo motivováno prak-
tickými důvody výhodnosti úpravy celé problematiky v jednom
článku.
Smluvní strany nebudou požadovat náhradu nákladů vzniklých
poskytnutím právní pomoci na jejich tížení.
články 11 a 12 obsa-
hují další ustanovení konkretizující spolupráci orgánů smluvních
stran provádějících smlouvu. Tyto orgány budou spolupracovat
při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území a po-
skytovat si informace o právních řádech smluvních stran.
Pro usnadnění právních styků mezi oběma státy a pro ochra-
nu osobních a majetkových práv občanů jedné smluvní strany
na území druhé smluvní strany /viz článek 1/ mají nemalý význam
ustanovení článku 13 smlouvy. Podle tohoto článku všechny listi-
ny a podpisy na listinách, které mají určitou právní sílu na úze-
mí jedné smluvní strany/ mají stejnou sílu i na území druhé
smluvní strany, aniž by musely být ověřovány nebo znovu ověřová-
ny.
V článku 14 smlouvy jsou stanovena kriteria, při jejichž
splnění mají smluvní strany možnost odmítnout poskytnutí právní
- 4 -
pomoci. Vzhledem k shodnému společensko ekonomickému zřízení
v obou státech však lze předpokládat,
se aplikace ustanovení to-
hoto článku nebude přicházet vůbec v úvahu nebo bude velmi řídká.
Na první část smlouvy navazuje část II /články 15-57/ nazva-
ná " Věci občanské a rodinné". V jejich sedmi kapitolách jsou za-
řazena všechna ustanovení smlouvy, která není mošno zařadit
do třetí části upravující pouze trestní věci. Kapitoly 1-6 části
II smlouvy obsahující kolizní normy a normy řídící příslušnost
orgánů smluvních stran ve věcech osobního stavu /kapitola 1/ a
ve věcech rodinných /kapitola 2/. Kapitola 3 upravuje formu
právních úkonů, věcná práva a odpovědnost za škodu. V kapitole 4
jsou upraveny věci dědicko, v kapitole 5 náklady řízení. Ustano-
vení kapitoly 6 smlouvy stanoví podmínky a příslušnost orgánů
při uznání a výkonu rozhodnutí, které bylo vydáno orgánem jedné
smluvní strany, na území druhé smluvní strany. Kapitola 7 stano-
ví podmínky a způsob zasílání dokladů o osobním stavu.
Základním kolizním kriteriem norem upravujících otázky
osobního stavu /články 15-17 smlouvy/ je lex patrlae osoby.
V článku 17 je kromě prohlášení za mrtvého upraveno také prohlá-
šení za nezvěstného a důkaz smrti, t. j. instituty kubánského
právního řádu, aby byla umožněna aplikace tohoto článku oběma.
smluvními stranami.
Věci rodinné jsou upraveny v Článcích 18-31 smlouvy /kapi-
tola 2 části II/. V článku 18 smlouvy jsou upraveny podmínky
a způsob uzavření manželství. Podmínky se u každého z budoucích
manželů řídí lex patriae. Vzhledem k tomu, že podle kubánského
právního řádu je možno povolit uzavření manželství i osobě mladší
16-ti let, což čs. zákon o rodině nepřipouští, byla do odstavce
l článku 18 zařazena druhá věta umožňující, aby okolnosti bezvý-
jimečně vylučující uzavření manželství byly posouzeny podle
právního řádu státu, na jehož území se manželství uzavírá. Toto
ustanovení dává možnost Čs. příslušným orgánům odmítnout uzavře-
ní manželství např. mezi 18-ti letým občanem ČSSR a 15-ti letou
občankou Kubánské republiky, i když by posledně jmenovaná podle
právního řádu svého státu byla způsobilá k uzavření manželství.
V kapitole 2 časti II smlouvy jsou dále upraveny osobní a majet-
kové vztahy manželů /článek
19/, rozvod manželství /článek 20/
- 5 -
a neplatnost manželství /článek 21/. V článku 22 smlouvy jsou
upraveny otázky uznávání, popření nebo zjištění otcovství a sta-
noveno kolizní kriterium lex patriae dítěte pro právní vztahy
mezi rodiči a dětmi. Na tento článek úzce navazují články 23,
24 a 25 společné nadepsané "Vyživovací povinnost". Ustanovení
odstavce 1
článku 23, podle kterého se vyživovací povinnost mezi
rodiči a dětmi řídí podle lex patriae oprávněného, je ustanove-
ním specielním k ustanovení článku 24 odstavce 3. Významná jsou
ustanovení článku 24 smlouvy, podle kterých smluvní strany pod-
niknou všechny kroky potřebné ke splnění vyživovací povinnosti
a učiní opatření, aby převody výživného pro nezletilé děti byly
vyřizovány přednostně a bez omezení.
V článcích 26 a 27 jsou upraveny otázky osvojení a v člán-
cích 20, 29 a 30 otázky opatrovnictví. Poslední článek kapitoly 2
části II smlouvy zakotvuje tzv. překážku věci rozsouzené, kteřá
brání zahájení řízení o stejném nároku u orgánu na území druhé
smluvní strany. Z dikce tohoto článku vyplývá, že jeho ustanove-
ní se vztahují na všechny případy upravené v kapitole 2 části II
smlouvy.
Kapitola 3 části II smlouvy obsahuje pouze dva články.
V článku 32 je upravena forma právních úkonů a věcná práva. Od-
povědnost za škodu se podle článku 33 řídí právním řáděm místa,
v němž došlo k jednání, které zakládá nárok na náhradu škody.
V kapitole 4 části II smlouvy jsou upraveny věci dědické.
Základní zásadou této části je zásada rovnosti, podle které ob-
čané jedné smluvní strany mohou na území druhé smluvní strany
nabývat dědictví za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako
vlastní občané druhé smluvní strany. Věci dědické se řídí lex
patriae zůstavitele /článek 35/. Toto kolizní kriterium je obecně
uplatňováno i k určení příslušnosti orgánu, který dědictví pro-
jednává. Výjimku tvoří věci nemovité, u kterých se uplatňuje lex
rei sitae. Orgány smluvních stran budou spolupracovat při zjiš-
ťování, zajištění a projednávání dědických věcí týkajících se
obou smluvních stran. V článku 41 jsou stanoveny podmínky, které
musí být splněny, aby dědictví mohlo být předáno z jednoho státu
do druhého buď dočasně za účelem jeho projednání /odstavec 1/
nebo za účelem jeho předání dědicům /odstavce 2-4/.
- 6 -
V kapitole 5 části II smlouvy jsou upraveny otázky nákladů
řízení. Občané jedné smluvní strany jsou na území druhé smluvní
strany osvobození od složení žalobní jistoty a od placení nákla-
du řízení za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občané
druhé smluvní strany. O osvobození se rozhoduje na základě potvr-
zení o osobních, rodinných a majetkových portérech badatele /člá-
nek 45/.
Kapitola 6 části II smlouvy stanoví podmínky a postup
při uznání a výkrmu rozhodnutí orgánu jednoho smluvního státu
na území druhého smluvního státu. Podle článku 46 se budou uzná-
vat rozhodnutí příslušných orgánů /t. j. zejména soudů a státních
notářství/ smluvních stran o majetkových nárocích ve věcech
občanských a rodinných, souden schválené smíry v těchto věcech
a rozhodnutí o náhradě škody v trestním řízení. Článek 43 rozši-
řuje okruh rozhodnutí, která se budou uznávat, na rozhodnutí
o osobním stavu,
Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí jsou uvedeny v klín-
ku 47. základní podmínkou je, aby rozhodnutí bylo pravomocné a
vykonatelné, podle právního řádu dožadující smluvní strany. Vý-
jimku tvoří rozhodnutí o vyživovací povinnosti, které lze vyko-
nat, i když podléhají řádným opravným prostředkem /odstavec 2.
Článku 47/. Články 50-52 upravují postup při uznávaní a výkonu
rozhodnutí a náležitosti žádosti o uznání a výkon. Články 53
a 54 smlouvy obsahují zvláštní ustanovení o uznání rozhodnutí
o nákladech řízení. Článek 55 uzavírá kapitolu 6 části II smlou-
vy ustanovením, podle kterého převod peněz nebo vývoz věcí zís-
kaných výkonem se musí provádět vždy v souladu s právními před-
pisy smluvních stran upravujícími tyto otázky.
Ustanovení kapitoly 7 časti II smlouvy, seřazená do článků
56 a 57, zjednodušují vzájemné informování orgánů smluvních
stran o osobním stavu svých občanů. Podle článku 56. odstavec 3
mají také občané smluvních stran možnost žádat přímo příslušené
orgány druhé smluvní strany o zaslání dokladů o osobním stavu.
Písemnosti týkající se osobního stavu se zasílají pro úřední
potřebu bezplatné, při předání občanů vybere diplomatická mise
nebo konzulární úřad stanovený poplatek.
- 7 -
V části III smlouvy jsou upraveny věci trestní. Poskytová-
ní právní pomoci ve věcech trestních se řídí všeobecnými ustano-
veními části I smlouvy. Z důvodů systematického oddělení od úpra-
vy vydávání byla úprava převzetí trestního stíhání zařazena
do úvodu trestní části smlouvy /články 59 a 60/. V článku 59
jsou upraveny podmínky převzetí trestního stíhání vlastních ob-
čanů, kteří se dopustili protiprávního jednání na území druhé
smluvní strany. Obecnou podmínkou je, aby jednání bylo obou-
stranně soudně trestné /odstavec 1/. V odstavci 2 se však záva-
zek převzít trestní stíhání vztahuje i na jednání, která jsou
na jedné straně stíhána soudně a na druhé straně stíhána jinými
orgány /např. správními/. V tomto případě je potom místo trest-
ního řízení na druhé straně vedeno řízení jiné povahy /např.
správní/. Účelem tohoto ustanovení je, aby pachatel byl potres-
tán co nejúčinněji ve shodě s právním řádem svého státu. Vzhle-
dem k tomu, že podle kubánského právního řádu se o náhradě ško-
dy způsobené trestným činem rozhoduje vždy pouze v trestním ří-
zení, bylo do článku 59 zařazeno ustanovení odstavce 3, jehož,
cílem je působit na čs. soudní orgány, aby v případě převzetí
trestního stíhání pro čin spáchaný čs. občanem na Kubě vždy
rozhodly také o náhradě škody, pokud to Čs. právní řád
nevyluču-
je. Obsah Žádosti o převzetí trestního stíhaní a ostatní náleži-
tosti jsou upraveny v článku 60 smlouvy. V Článcích 61-79 smlou-
vy je upraveno vydávání osob k provedení trestního řízení nebo
k výkonu trestu a průvoz těchto osob vydaných jedné ze smluv-
nich stran třetím státem. Základním kriteriem pro vydaní je,
aby spáchaný čin byl oboustranně trestný trestem odnětí svobody
nejméně na jeden rok nebo, aby pachatel byl odsouzen v dohadují-
cím státě k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok. V článku
63 jsou stanoveny podmínky, za kterých mají smluvní strany
mož-
nost odmítnout vydání. V dalších článcích /64-71/je upraven
postup orgánů obou stran při podaní žádostí o vydání a jejím
projednávání. Tento postup je upraven obdobně jako v ostatních
smlouvách tohoto druhu, která ČSSR dosud uzavřela se socialis-
tickými státy.
Vydanou osobu nelze bez souhlasu smluvní strany, která ji
vydala, trestně stíhat ani podrobit výkonu trestu za jiné činy,
- 8 -
než pro které byla vydána. Souhlasu dožádané smluvní strany není
třeba v případech uvedených v článku 72 odstavci 2 smlouvy.
Každá smluvní strana je povinna sdělit druhé smluvní straně vý-
sledek řízení proti vydané osobě / článek 73/.
Smluvní strany budou za stanovených podmínek povolovat a
provádět průvoz osob vydaných druhé smluvní straně třetím stá-
tem / článek 76/.
Každá smluvní strana hradí náklady vydání vzniklé na jejím
území. Náklady na převoz a průvoz však hradí dožadující smluvní
strana.
Smluvní strany budou vydávat věcné důkazy potřebné v trest-
ním řízení / článek 78/ a poskytovat si informace o pravomocných
rozsudcích v trestních věcech vynesených nad občany druhé smluvní
strany / článek 79 odstavec 1/. Příslušné orgány smluvních stran
budou na žádost poskytovat bezplatně výpisy z rejstříku trestů.
Část IV smlouvy / články 80 a 81/ obsahuje obvyklá závěrečná
ustanovení o ratifikaci, výměně ratifikačních listin a vstupu
smlouvy v platnost.
Smlouva nebude vyžadovat změn čs. právního řádu ani se ne-
dotkne závazků z platných smluv, jimiž je ČSSR vázána.
Vzhledem k tomu, že jde o významnou mezinárodní politickou
smlouvu, vyžaduje v souladu s článkem 36 odst. 3 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, před ratifika-
cí prezidentem republiky souhlas Federálního shromáždění ČSSR.
V Praze dne 9. Června 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Smlouva
mezi Československou socialistickou republikou a Kubánskou
republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, ro-
dinných a trestních
Československá socialistická republika
a
Kubánská republika
vedeny přáním rozvíjet vztahy mezi svými národy v duchu
přátelství a vzájemné spolupráce a usnadnit právní vztahy mezi
oběma zeměmi, se dohodly uzavřít tuto Smlouvu o vzájemné právní
pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních:
Část I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
Právní ochrana
/1/ Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluv-
ní strany stejných práv a stejné právní ochrany ve věcech osobních
a majetkových jako její vlastní občané.
- 2 -
/2/ Ve smyslu ustanovení odstavce 1 znají občané jedné smluvní
strany volný přístup k soudům a dalším orgánům druhé smluvní stra-
ny příslušným ve věcech občanských, rodinných a trestních a jsou
oprávnění u těchto orgánu podávat návrhy, aby chránili svá osobní
a majetková práva.
/3/ Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vzta-
hují i na právnické osoby obou smluvních stran.
Článek 2
Právní pomoc
/1/ Soudy, prokuratury a jiné orgány obou smluvních stran
činné ve věcech občanských, rodinných a trestních / dále jen
"příslušné orgány"/ si vzájemně poskytují právní pomoc za podmí-
nek stanovených v této smlouvě.
/2/ Příslušné orgány si navzájem poskytují právní pomoc vý-
konem různých úkonů, zejména výslechem svědků, účastníků, obvině-
ných nebo jiných osob, prováděním znaleckých důkazů, sepisováním,
zasíláním a doručováním písemností.
Článek 3
Způsob styku
/1/ Pokud tato smlouva nestanoví jinak, příslušné orgány
smluvních stran se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů
/2/ Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí:
a/ na straně Kubánské republiky:
- Generální prokuratura republiky
- ministerstvo spravedlnosti,
b/ na straně československé socialistické republiky:
- Generální prokuratura Československé socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky
- ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky.
- 3 -
Článek 4
Jazyk
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, orgány smluvních.
stran používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy
svých úředních jazyků.
Článek, 5
Dožádání
/1/ Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, právní pomoc
se poskytuje na základě dožádání nebo Žádosti o doručení /dále
jen dožádání/ podle právního řádu toho státu, v němž se
poskytu-
je
/2/ Dožádání a písemnosti k němu připojené musí být
příslušným orgánem podepsány a opatřeny otiskem jeho razítka. Má-li
být k písemnosti připojen překlad, musí být ověřen k tomu oprávně-
ným tlumočníkem nebo státním orgánem nebo diplomatickou misí nebo
konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
/3/ Při vzájemné právní pomoci mohou orgány smluvních stran
používat vlastních tiskopisů,
/4/ Dožádání musí obsahovat:
a/ označení příslušného dožadujícího orgánu,
b/ označení příslušného dožádaného orgánu,
c/ přesné označení věci, v níž se právní pomoc žádá,
s uvedením předmětu a účelu dožádání a údajů potřebných pro jeho
vyřízení,
d/ jména, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt, stav
a zaměstnání nebo povolání účastníků, obviněných, obžalovaných nebo
odsouzených,
e/ jména a příjmení a adresy právních zástupců osob uvedených
v písmenu d/ tohoto odstavce, byli-li
ustanovení.
- 4 -
/5/ Žádost o doručení musí obsahovat kromě údajů uvedených
v odstavci 4 tohoto článku přesnou adresu adresáta a označení
písemností, jež mají být doručeny.
/6/ Je-li žádáno o provedení výslechu, dožádání musí obsahovat
také otázky, které mají být položeny.
/7/ Dožádání v trestních věcech musí obsahovat též právní
označení a popis spáchaného činu a podle možnosti data narození
obviněných a jména jejich rodičů.
Článek 6
Vyřízení dožádání
/1/ Při vyřizování dožádání se postupuje podle článku 5 odst.
l této smlouvy. Má žádost dožadujícího orgánu může být dožádání
vyřízeno způsobem uvedeným v dožádání.
/2/ Dožádaný orgán včas sdělí dožadujícímu orgánu na jeho
žádost místo a čas vyřízení dožádání.
/3/ Není-li dožádaný orgán příslušný k vyřízení dožádání,
postoupí je bezodkladně orgánu příslušnému.
/4/ Jestliže dožádání nemohlo být vyřízeno, dožádaný orgán
písemnosti vrátí a sdělí příčiny, které zabránily vyřízení dožádá-
ní.
/5/ Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání,
učiní orgán dožádané strany opatření ke zjištění místa jejího pobytu.
Článek 7
Vyřizování žádostí a doručení
/1/ Písemnosti z oblasti občanského a rodinného práva, jež
mají být doručeny osobám, které mají pobyt na území druhé smluvní
strany, se připojují k žádosti o doručení ve dvou vyhotoveních.
- 5 -
/2/ Jestliže písemnost, jež má být doručena, není vyhotovena
v jazyce dožádaného orgánu a nebo k ní není připojen překlad
do tohoto jazyka, dožádaný orgán doručí písemnost adresátovi pouze,
je-li ochoten ji dobrovolně přijmout.
/3/ Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručovaní
dožádané smluvní strany. V dokladu musí být uvedeno místo, datum
a způsob doručení.
/4/ Jestliže písemnost nelze na uvedené adrese doručit, učiní
dožádaný orgán opatření ke zjištění místa pobytu adresáta. Nemů-
že-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně
písemnost vrátí.
/5/ Na žádost dožadujícího orgánu zařídí dožádaný orgán v me-
zích předpisů platných na usání dožádaná smluvní strany, aby písemnost
byla doručena adresátu do vlastních rukou.
Článek 8
Doručování vlastním občanům
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti vlastním občanům
také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních
úřadů. V tomto případe nelze použít donucovací prostředky.
Článek 9
Ochrana svědků a znalců
/1/ Svědek nebo znalec, který má pobyt na území jedné smluvní
strany, není povinen se na předvolání orgánu druhé smluvní strany
dostavit. Předvolání proto nesmí obsahovat žádné pohrůžky použití
donucovacích prostředků pro případ nedostavení se.
/2/ Svědek nebo znalec, který se dostaví na předvolání orgánu
druhé smluvní strany, nesmí být na jejím území bez ohledu na své
občanství trestně stíhán ani vzat do vazby ani na něm nesmí být
vykonán trest uložený dříve za trestný čin, který spáchal před
- 6 -
překročením hranic dožadující smluvní strany. Stejné tak nemůže
být na území dožadující smluvní strany trestně stíhán ani v souvislo-
sti s podáním svědectví nebo znaleckého posudku ani za trestný čin,
který je předmětem řízení.
/3/ Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2
tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany
do sedmi dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost není
již nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během která svědek
nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany z důvo-
dů na něm nezávislých.
/4/ Předvolaná osoby mají nárok na náhradu svých výdajů na
cestu a pobyt a na úhradu ušlého výdělku. Znalci mají kromě toho
nárok na vyplacení znalačného. V předvolání bude uveden druh náhra-
dy, na kterou mají zmíněné osoby nárok; na jejich žádost jim bude
vyplacena záloha na krytí příslušných výdajů.
/5/ Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě na území dožá-
dané smluvní strany, mohou orgány této smluvní strany, uvedená
v článku 3 odst. 2 této smlouvy zařídit její dopravení na území doža-
dující smluvní strany pod podmínkou, že tam bude nadále držena
ve vazbě a po skončení výslechu bezodkladně vrácena.
Článek 10
Náklady právní pomoci
/1/ Každá smluvní strana nese náklady právní pomoci, které
vznikly na jejím území.
/2/ Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí
výši vzniklých nákladů.