FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1980
III. volební období
102
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění československé
socialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Řeckou repub-
likou, podepsaná v Athénách dne 22. října, 1980
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí
s Konzulární úmluvou mezi Československou
socialistickou republikou a Řeckou republikou,
podepsanou v Athénách dne 22. října 1980.
- 2 -
D ů v o d o v á z p r á v a
Ve více než 60-ti leté historii vzájemných čs. -řeckých
vztahů (diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly navázány
již v r. 1918) je období drahé poloviny 70. let nejdynamič-
tější.
Od pádu vojenského režimu v r. 1974 se čs. -řecké styky
postupně normalizovaly a docházelo k jejich pozvolnému roz-
šiřování a prohlubování. Za posledních 6 let se podařilo -
díky oboustrannému zájmu o vzájemně výhodnou spolupráci -
provést řadu významných kroků v oblasti politické, jakož
i rozšířit a prohloubit styky na poli hospodářském a kulturním.
Významným krokem k oživení čs. -řecké relace, po období
stagnace vyvolaném vojenským režimem v letech 1967 - 1974,
se stala výměna návštěv ministrů zahraničních věcí v letech
1976 a 1977. Tyto návštěvy přispěly k vymezení základních
oblasti, forem a metod vzájemné spolupráce a jejich dalších
perspektiv. Zájem o pokračování další spolupráce zejména
v oblasti politické byl v následujícím období dokumentován
i návštěvami parlamentních delegaci vedených předsedy nej-
vyšších zákonodárných sborů obou zemi v letech 1978 a 1979.
Přirozeným důsledkem úspěšného rozvoje čs. -řeckých vzta-
hů se stala návštěva řeckého premiéra Karamanlise v Českoslo-
vensku v říjnu 1979. Návštěva čs. vládni delegace vedené před-
sedou vlády ČSSR L. Štrougalem v Athénách v říjnu 1980 předsta-
vuje vyvrcholení dosavadní čs. -řecké spolupráce. Přispěla
k upevnění již dosazených výsledků a současně potvrdila či nově
určila cesty, kterými by se čs. -řecké styky měly v budoucnu
ubírat.
Postupné, rozšiřování čs. -řeckých styků si vyžádalo již
dřivé smluvní úpravu spolupráce, v několika sférách. Byla
sjednána letecká dohoda, dohoda o výměně zboží a platech
a kulturní dohoda. V průběhu návštěvy čs. vládní delegace
v Řecku v říjnu 1980 byly podepsány další smlouvy - smlouva
o právní pomoci, dohoda o spolupráci v oblasti zdravotnictví,
dohoda o hospodářské a průmyslové spolupráci a spolu s nimi
i konzulární úmluva, jež se předkládá FS.
Sjednáni konzulární úmluvy je jednou z cest k postupnému
řešení a smluvní úpravě otázek týkajících se ochrany práv
a zájmů občanů a organizaci jedné země na území země druhé,
jejichž počet v důsledku rozšiřující a prohlubující se
čs. -řecké spolupráce v nejrůznějších oblastech, zejména
pak v hospodářství a turistice, stále vzrůstá.
- 3 -
Pravidla mezinárodního práva upravující konzulární
otázky resp. postavení a činnost konzulárních úřadů a je -
jich členů, tvoří v mezinárodním právu ucelené a vcelku
propracované odvětví tzv. konzulárního práva. Tato část
soudobého mezinárodního práva se od r. 1963 opírá o mnoho-
strannou smluvní opravu vypracovanou na vídeňské konferen-
ci o konzulárních stycích Vídenská úmluva obsahuje kodi-
fikaci, do té doby platného obyčejového práva a v řadě otázek
je
rozvíjí. Celkově pozitivní úloha vídeňské úmluvy v mezi-
národních vztazích Je však snižována jen poměrně rámcovou
úpravou některých otázek v
ní obsažených, které mohou mít
a často mají zejména v bilaterální konzulární praxi velký
význam. Ostatně sama úmluva výslovně předvídá, že
její usta-
novení budou dále upřesněna a rozšířena sjednáváním dvou-
stranných konzulárních úmluv.
Ježto Československo i Řecko jsou smluvními stranami
Vídenské úmluvy,
rozvíji dvoustranná smluvní úprava konzu-
larních styků mezi oběma zeměmi zejména ty otázky, na je-
jichž odlišné regulaci (ve srovnáni s Vídenskou úmluvou)
měly zájem obě strany, resp. otázky, jejichž úprava na mno-
hostranné úrovni je pro rozvinutou dvoustrannou konzulární
relaci nepostačující.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Řeckem je obsahově členě-
na do 3 základních části upravujících provádění konzulárních
styků. (část II), výsady a imunity konzulárních úřadů (část
III) a konzulární funkce (část IV). Část I úmluvy vymezuje
obsah pojmů v úmluvě používaných Celkovou strukturou odpoví-
dá předkládaná konzulární úmluva ostatním konzulárním úmlu-
vám, jež ČSSR již sjednáte se socialistickými či kapitalis-
tickými státy.
Část II úmluvy upravuje základní otázky výkonu konzulár-
nich funkci - zřizováni konzulárních úřadů, jmenování jejich
personálu, stanovení třídy konzulárního úřadu a Jeho obvodu
apod.
Část III úmluvy je věnována výsadám a imunitám konzulár-
nich úřadů a jejich členů. Přesná úprava výsad a imunit je
jedním ze základních předpokladů pro řádný výkon konzulárních
funkcí úmluvami proto věnuje náležitou pozornost
vedění,
jež bylo dohodnuto, jde v několika směrech nad standard Víden-
ské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963. Vedoucímu konzu-
lárního úřadu se přiznává plné vynětí z jurisdikce přijímající-
ho státu, konzulárním úředníkům a konzulárním zaměstnancům se
přiznává vynětí z jurisdikce přijímajícího státu pouze v sou-
vislosti s výkonem konzulárních funkci, přičemž jejich zadrže-
ní nebo vzetí do vazby je možné jen v případě závažných trest-
ných činů, na něž právní předpisy přijímajícího státu. stanoví
trest odnětí svobody 5 let a výše.
- 4 -
Konečně část IV úmluvy se zabývá vymezením konzulárních
funkcí. Právě v této části úmluvy je patrno výrazně pokroko-
vé rozšíření obdobných ustanovení Vídeňské úmluvy, která -
jak
již bylo zmíněno - řeší tuto otázka jen v nejobecnější
poloze. Část IV úmluvy vymezuje práva a povinnosti konzulár-
ních úředníků při ochraně zájmů vysílajícího státu a jeho
státních občanů, přičemž na čelném místě zakotvuje povinnost
konzulárních úředníků podporovat všestranný rozvoj spoluprá-
ce mezi oběma zeměmi. Se zřetelem k narůstajícímu objemu vý-
měny turistů mezi oběma, zeměmi mají značný praktický význam
i ustanovení o konzulárních pravomocích v otázkách pasových
a vízových, v matričních a notářských záležitostech, jakož
i v dalších otázkách.
Při úpravě konzulárních funkcí bylo nutno vyřešit i otáz-
ku oprávnění konzulárních úřadů k provádění konzulárních sňat-
ků zejména s ohledem na skutečnost, že Řecko je jedinou
evropskou zemí, jejíž zákonodárství připouští pouze církevní
formu sňatku. Na závěr jednání řecká strana přistoupila, na
čs. požadavek, aby oprávnění konzulárních úřadů uzavírat kon-
zulární sňatky bylo v úmluvě výslovně zakotveno. Až doposud
Řecko s žádnou zemí podobné ustanovení do konzulární úmluvy
nezahrnulo.
Závěrečné klauzule (část V. ) jsou obvyklé povahy a stanoví
podmínky vstupu úmluvy v platnost, způsob prodlužovaní platnos-
ti a možnost výpovědi úmluvy.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Řeckou republikou vytváří
spolehlivý základ dalšího rozvoje konzulárních styků mezi
oběma zeměmi a nepochybně se kladně projeví i na jiných úse-
cích čs. -řeckých vztahů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické povahy,
předkládá se Konzulární úmluva mezi ČSSR a Řeckou republikou,
před tím než bude předložena prezidentu republiky k ratifika-
ci, podle čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, Federálnímu shromáždění ČSSR k vy-
slovení souhlasu.
V Praze dne 31. října 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
- 3 -
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Řeckou republikou
President československá socialistické republiky
a
Prezident Řecké republiky
vedení přáním dále upevnit vztahy přátelství mezi
svými zeměmi,
přejíce si upravit styky mezi oběma zeměmi v kon-
zulární oblasti
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmeno-
vat k tomuto účelu svými zmocněnci:
prezident československé socialistické republiky
jeho Excelenci Lubomíra Štrougala,
předsedu vlády Československé socialistické republiky
a
prezident Řecké republiky
jeho Excelenci George Rollise,
předseda vlády Řecké republiky,
kteří si vyměnili svá plná moci, jež shledali v dobré
a náležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:
ČÁST I
Definice
Článek 1.
1. Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento
význam:
a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát a
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství,
b) "konzulární obvod" je úzení určené konzulárnímu
úřadu k výkonu konzulárních funkcí,
- 6 -
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je každá osoba, pově-
řená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené
s touto funkcí,
d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedou-
cího konzulárního úřadu, která byla pověřena, výkonem konzu-
lárních funkcí,
e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná
v administrativních, technických nebo domácích službách,
konzulárního úřadu,
f) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úřed-
níci a konzulární zaměstnanci,
g) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov
a pozemky k nim náležející, používané výhradně pro účely kon-
zulárního úřadu, bez ohledu, na to, kdo je jejich vlastníkem,
h) "konzulární archívy" zahrnují veškeré listiny, do-
kumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rej-
stříky konzulárního úřadu spolu a šiframi a kódy, kartotéka-
mi a jakýmkoli zařízením, určeným k jejich ochraně a uložení,
i) "loď vysílajícího státu" je každá loď plující pod
vlajkou vysílajícího státu s výjimkou válečných lodí,
j) "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo re-
gistrované v tomto státě s výjimkou vojenských letadel)
k) "úřední korespondence" je jakákoli korespondence
týkající se konzulárního úřadu a jeho funkcí,
l) "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče
člena konzulárního úřadu, kteří s ním bydlí ve společné domác-
nosti a jsou jím vyživováni,
2. Ustanovení této úmluvy se vztahují rovněž na právnické
osoby, zřízené v souladu se zákony a předpisy vysílajícího
státu a mající sídlo v tomto státě.
ČÁST II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze s jeho souhlasem.
2. Vysílající a přijímající stát určí po dohodě sídlo kon-
zulárního úřadu, jeho klasifikaci a hranice konzulárního obvodu,
- 7 -
Následující změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace
nebo konzulárního obvodu může vysílající stát učinit pouze se
souhlasem přijímajícího státu
Článek 3
1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou
o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího kon-
zulárního úřadu.
2. Po obdržení takového souhlasu předá vysílající stát
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský
patent nebo jiný dokument o jmenování. V konzulském patentu
nebo jiném dokumentu o jmenování bude uvedeno plné jméno ve-
doucího konzulárního úřadu, jeho státní občanství, jeho tří-
da, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.
3 Po předání konzulského patentu nebo jiného dokumentu
o Jmenováni vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát
v co nejkratší době udělí exequatur nebo
jiné oprávnění
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých
funkci po udělení exequatur nebo jiného oprávnění přijímajícím
státem.
5. Vedoucí konzulárního úřadu se může předběžně ujmout
výkonu svých funkci před udělením ezequatur nebo
jiného opráv-
nění. V tomto případě se budou používat ustanovení této úmluvy.
6. Neprodleně po udělení exequatur nebo jiného oprávnění
nebo souhlasů k předběžnému výkonu konzulárních funkci učiní.
orgány přijímajícího státu opatření nezbytná k tomu, aby se
vedoucí konzulárního úřadu mohl ujmout výkonu svých funkcí.
Článek 4
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího
státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě.
Článek 5
1. Vysílající stát předem písemně oznámí přijímajícímu
státu plné jméno, občanství
hodnost a třídu každého konzulár-
ního úředníka, jmenovaného na konzulární úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem písemně, oznámí přijímájí-
címu státu plné
jméno, občanství a funkci konzulárního zaměstnan-
ce jmenovaného na konzulární úřad.
- 8 -
Článek 6
Přijímající stát vydá každému konzulárnimu úředníku
dokument, osvědčujíci jeho právo vykonávat konzulární funkce
na území přijímajícího státu.
Článek 7
1. Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřadu všechny
výhody k výkonu konzulárních funkcí a účiní opatření nezbyt-
na k tomu, aby umožnil členům konzulárního úřadu výkon jejich
úředních funkcí a požívání výsad a imunit, stanovených v této
úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky
a náležitou úctou a přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby
zabránil jakémukoli útoku proti jejich osobě, svobodě a důstoj-
nosti.
Článek 8
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z nějakého
důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže místo vedoucího kon-
zulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílajíci stát může
pověřit konzulárního úředníka tohoto konzulárního úřadu nebo
jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím
státě, nebo člena diplomatického, personálu své diplomatické
mise v tomto státě dočasným vedením tohoto konzulárního úřadu.
Plné
jméno této osoby bude předem písemně ozmámeno minister-
stvu zahraničního věcí přijímajícího státu.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu má
právo vykonávat veškeré funkce vedoucího konzulárního úřadu
a požívat všech práv, výsad a imunit jako vedoucí konzulárni-
ho úřadu jmenovaný podle článku 3.
3. Člen diplomatického personálu diplomatické mise pově-
řený dočasným vedením konzulárního úřadu poživa i nadále vý-
sad a imunit, vyplývajících z jeho diplomatického statutu.
Článek 9
Vysílající stát může v souladu s články 3, 4 a 5 pověřit
jednoho nebo více členů své diplomatické mise v přijímajícím
státě výkonem konzulárních funkcí. Člen diplomatické mise pově-
řený výkonem konzulárních funkcí bude i nadálé požívat výsad
a imunit, které mu náleží jako člénů diplomatické mise.
- 9 -
Článek 10
1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal důvody
svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou
cestou, že konzulární úředník je nežádoucí osobou nebo že
konzulární zaměstnanec je nepřijatelný;
vysílající stát v takovém případě dotyčnou osobu odvolá.
2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené lhůtě splnit
svůj závazek podle odstavce 1, přijímající stát může odmítnout
uznávat tuto osobu za člena konzulárního úřadu.
Článek 11
1. Vysílající stát může v rozsahu povoleném právními
předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví, najímat
nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními
předpisy pozemky, budovy nebo části budov za účelem zajištění
vhodných místnosti konzulárnímu úřadu nebo ubytování pro čle-
ny konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při
získávání pozemku a budov nebo částí budov pro účely uvedené
v odstavci 1 pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat
zákony a předpisy o výstavbě a územním nebo městském plánová-
ní nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se ty-
to pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
ČÁST III
Výsady a imunity
Článek 12
1. Na budově, v niž je umístěn konzulární úřad, a na
sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn znak vy-
sílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu v ja-
zyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budo-
vě, v níž
je umístěn konzulární úřad i na sídle vedoucího
konzulárního úřadů a na jeho dopravních prostředcích použí-
vaných pro úřední účely.
3. Při výkonu práva podle odstavce 2 tohoto článku bu-
de brán zřetel na zákony, předpisy a zvyklosti přijímajícího
státu.
- 10 -
Článek 13
1. Konzulární místnosti a sídlo vedoucího konzulárního
úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich,
stejně jako do sídla vedoucího konzulárního úřadu, nemohou
vstoupit bez
svolení vedoucího konzulárního úřadu nebo vedou-
ciho diplomatické mise nebo osoby
jmenované jedním z nich.
Konzulární místnosti nebudou používány způsobem neslučitel-
ným s výkonem konzulárních funkcí.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechny
vhodné kroky k ochraně konzulárních místností před
jakýmkoli
vniknutím nebo škodou a k předcházení jakémukoli narušení kli-
du konzulárního úřadu nebo jeho důstojnosti.
Článek 14
Konzulární archívy jsou vždy a všude nedotknutelné.
Článek 15
1. Přijímající stát povolí a bude bránit svobodu spo-
jení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spoje-
ni s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními
úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoliv,
může konzulární
úřad použít všech vhodných prostředků, včetně diplomatických
a konzulárních kurýrů, a kódovaných nebo šifrovaných zpráv..
Konzulární zavazadlo však může být používáno pouze pro spo-
jení konzulárního úřadu s vládou, diplomatickou misi a
jiným
konzulárním úřadem vysílajícího státu v přijímajícím státě.
Radiovou vysílací
stanici může však konzulární úřad zřídit
a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu..
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknu-
telná.
3. Konzulární zavazadlo musí být opatřeno zřetelným
vnějším označením jeho povahy a může obsahovat pouze úřední
korespondenci; a dokumenty nebo předměty určené výlučně
k úřednímu použití.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani
zadrženo. V případě, že příslušné, orgány přijímajícího státu
mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje
něco jiného než předměty uvedené výše, mohou však žádat, aby
zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce
vysílajícího státu. Bude-li taková žádost odmítnuta, bude
zavazadlo, vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou
označující
jeho postavení a počet zásilek tvořících konzulár-
ní zavazadlo. Musí být pouze státním příslušníkem vysílajícího
státu,
jenž nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě.
- 11 -
Při výkonu svých funkcí požíva ochrany přijímajícího státu.
Konzulární kurýr požívá
osobní nedotknutelnosti a nesmí být
žádným způsobem uvězněn nebo zadržen, nebo jinak omezován
na osobní svobodě.
6. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi
nebo civilního letadla
kapitán bude vybaven úřední listinou
označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, ne-
bude však považován za konzulárního kurýra. Člen konzulární-
ho úřadu může převzít uvedená zavazadlo volně a přímo od ka-
pitána lodi nebo letadla a stejným způsobem mu je předat.
Článek 16
1. Vedoucí konzulárního úřadu požívá vynětí z trestní,
civilní a správní jurisdikce přijímajícího státu. Požívá osob-
ni nedotknutelnosti a v důsledku toho nebude podroben žádná
formě omezení své svobody.
2. Konzulární úřednici, vyjma vedoucího konzulárního úřa-
du, jakož i konzulární zaměstnanci, nepodléhají trestní, civil-
ní a správní jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o úkony
prováděné při výkonu jejich konzulárních funkci. Nebudou zat-
čení,
vzatí do vazby ani jinak omezeni na své svobodě za činy
mimo výkon svých konzulárních funkcí, vyjma případu závažného
trestného činu, na nějž se podle zákonů přijímajícího státu
stanoví, nejnižší trest odnětí svobody nejméně na pět let a vý-
še, a to na základě rozhodnutí orgánu přijímajícího státu pří-
slušného v trestních věcech.
Kromě výše zmíněných případů nebudou uvěznění ani jinak
omezeni na
osobní svobodě, ledaže se jedná o výkon konečného
soudního rozhodnutí.
3. V případě trestního řízení proti kterémukoli členu
konzulárního úřadu, jeho zatčení,
vzatí do vazby nebo jiného
omezení jeho osobní svobody, uvědomí příslušný orgán přijíma-
jícího států bezodkladně vedoucího konzulárního úřadu.
4. Je-li proti členu konzulárního úřadu zahájeno trestní
řízení, musí být vedeno rychle a způsobem, jenž by co nejméně
bránil výkonu jeho funkci na konzulárním úřadě
5. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však neuplatní na
a) žalobu věcnou týkající se soukromé nemovitosti na úze-
mí přijímajícího státu, pokud ji vedoucí konzulárního úřadu ne-
vlastni v
zastoupení vysílajícího státu a pro účely konzulárního
úřadu,
b)žalobu týkající se dědictví, kde vedoucí konzulárního
úřadu vystupuje jako vykonavatel, dědic nebo odkazovník svým
vlastním jménem a nikoliv jménem vysílajícího státu,
o) žalobu týkající se jakékoliv soukromé nebo obchodní
činnosti, kterou vedoucí konzulárního úřadu vykonává v přijíma-
jícím státě vedle svých úředních funkcí.
- 12 -
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se neuplatní v případě
občanskoprávní žaloby,
a) vyplývající ze smlouvy, kterou uzavřel člen
konzulárního úřadu a v niž nejednal výslovně nebo zjevně
jako zástupce vysílajícího státu,
b) třetí strany za škodu z dopravní náhody v přijí-
majícím státě, způsobenou automobilem, lodí nebo letadlem.
Článek 17
1. členové konzulárního úřadu mohou být vyzvání, aby po-
dali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže kon-
zulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči němu
použito žádné donucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního
úřadu nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou případů
uvedených v odstavci 3 tohoto článku.
2. Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví
od členů konzulárního úřadu, budou postupovat tak, aby se ne-
vměšovaly do výkonu funkcí konzulárního úřadu a výkon těchto
funkcí nenarušovaly. Pokud je to možné, svědectví může být
podáno v konzulárních místnostech nebo v obydlí člena konzu-
lárního úřadu nebo může být podáno v písemné formě.
3. Členové konzulárního úřadu mohou odmítnout podat svě-
dectví pokud jde o výkon jejich funkcí a mohou odmítnout před-
ložit úřední dokumenty a úřední korespondenci
a rovněž mohou
odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu,
jeho výkladu a použití.
Článek 18
1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu
vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené v článcích 16 a 17.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech,
s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, vý-
slovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstna-
nec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdik-
ce podle článku 16, nemůže se, dovolávat vynětí z jurisdikce
pokud jde o žalobu navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních ne-
bo správních neznamená vzdát se tím též imunity pokud jde
o exekuční výkon rozsudku; v případě takového opatření
je tře-
ba se imunity vzdát zvlášť.
Článek 19
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu ode
všech osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu
a od vojenských povinnosti jako jsou rekvizice, vojenské kon-
tribuce a ubytování.
-13-
Článek 20
Členové konzulárního úřadu jsou vyňatí ze všech povin-
ností stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu
pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu a jiných
předpisů týkajících se pobytu
cizinců.
Článek 21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen
od všech dani, dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a části budov používaných ke
konzulárním účelům nebo jako sídlo vedoucího konzulárního
úřadu, jestliže
jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo
jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemo-
vitostí, uvedených v odstavci 1, písmeno a);
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání
poplatků za konzulární služby.
2. Daňové osvobození uvedené pod písmeny a) a b) odstav-
ce 1 tohoto článku se nevztahuje na daně, dávky a poplatky,
které mají podle práva přijímajícího státu platit osoby vstu-
pující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou
jednající
jeho jménem.
3. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobo-
zen od
všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který
je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází
v jeho držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke kon-
zulárním účelům. Toto vynětí se však nevztahuje na daně, dáv-
ky a poplatky, které jsou zahrnuty v ceně zboží nebo služeb.
4. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na
poplatky a dávky za skutečně prokázané služby.
Článek 22
1. členové konzulárního úřadu jsou v přijímajícím státě
osvobozeni od daní a dávek ze svých služebních příjmů*
2. členové konzulárního úřadu jsou v přijímajícím státě
osvobozeni od všech celostátních, oblastních a místních daní
a poplatků.
3. Osvobození uvedená v odstavci 2 se nevztahují na:
a) nepřímé daně, které jsou zahrnuty v ceně zboží
nebo služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku
nacházejícího se na území přijímajícího státu, pokud není
osvobozen podle článku 21;
- 14 -
c) pozůstalostní nebo dědické poplatky nebo poplat-
ky z převodu majetku, vybírané přijímajícím státem s výjim-
kou ustanovení článku 2;
d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž
zdroje jsou v přijímajícím státě;
e) soudní registrační, hypotéční, správní a kolko-
vé poplatky, pokud není poskytnuto osvobození podle článku 21 §
f) poplatky vybírané za skutečně prokázané služby.
Článek 23
1. Movitý majetek, zanechaný na území přijímajícího
státu členem konzulárního úřadu, který zemře, bude osvobo-
zen od dani z nabyti majetku pro případ smrti, dědických
dani nebo poplatků z převodu majetku,
jestliže se tento ma-
jetek nalézá na území přijímajícího státu výlučně v souvis-
losti s pobytem zemřelého jako člena konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát povolí vývoz movitého majetku uve-
deného v odstavci 1 tohoto článku s výjimkou jakéhokoli ta-
kového majetku získaného v přijímajícím státě, jehož vývoz
je v době smrti člena konzulárního úřadu zakázané
Článek 24
1. Přijímající stát bude ve shodě se zákony a předpisy,
které přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode
všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků, kro-
mě poplatků za skladováni, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů určených pro úřední potřebu konzulár-
ního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobni potřebu konzulár-
ních úředníků, včetně předmětů určených pro jejich počáteč-
nl zařízení. Předměty určené pro spotřebu nesměji přesáhnout
množství nutné pro přímou spotřebu příslušných
osob.
2. Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvo-
bození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud jde
o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu k úřadu.
3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky
jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze
v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že
obsahují
jiné předměty než předměty uvedené pod písmenem b) odstavce 1
tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zaká-
zán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se
vztahují
jeho zákony a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka
musí být provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo
jeho rodinného příslušníka.
- 15 -
Článek 25
Všechny osoby, které podle, této úmluvy pobírají výsad
a imunit, jsou povinny, bez újmy na těchto výsadách a imuni-
tách, dodržovat právní předpisy přijímajícího státu, včetně
dopravních předpisů a předpisů o pojištění proti škodám způ-
sobeným třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla.
Mají rovněž povinnost nevměšovat se do vnitřních záležitostí
tohoto státu.
Článek 26
S výhradou právních předpisů přijímajícího států.
o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo omezen z důvodů
státní bezpečnosti, mohou členové konzulárního úřadu svobodně
cestovat po území přijímajícího státu.
Článek 27
Konzulární zaměstnanci, kteří jsou občany přijímajícího
státu nebo v něm mají trvale bydliště, nepožívají výsad a imu-
nit podle této úmluvy s výjimkou odstavce 3 článku 17.
Článek 28
Rodinní příslušníci konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců, žijící s nimi ve společné domácnosti, požívají
výsad a imunit uvedených v článcích 16 odstavec 3, 17 odsta-
vec 3, 19, 20, 22 odstavec 2, 23, 24 a 26 této úmluvy, pokud
nejsou občany přijímajícího státu nebo nemají trvalé bydliště
v tomto státě.
ČÁST IV
Konzulární funkce
Článek 29
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat funkce, v rám-
ci konzulárního obvodu funkce, uvedené v této části. Jiné kon-
zulární funkce může vykonávat pouze pokud to není v rozporu se
zákony a předpisy přijímajícího státu.
Konzulární úředník je oprávněn ochraňovat práva a zájmy
vysílajícího států a jeho občanů, a to jak fyzických tak práv-
nických osob.
- 16 -
2. Konzulární úředník je oprávněn obracet se při výkonu
svých funkcí písemně i ústně na příslušné místní orgány kon-
zulárního obvodu a v rozsahu, v němž to dovolují zákony,
předpisy a zvyklosti přijímajícího státu, i na příslušné
ústřední orgány přijímajícího státu.
3. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího
státu vykonávat konzulární funkce také mimo konzulární obvod.
Článek 30
Konzulární úředník přispívá k rozvoji hospodářských,
obchodních, kulturních, vědeckých a turistických styků mezi
oběma smluvními stranami, jakož i k posilování jejich přátel-
ských styků.
Článek 31
1. Konzulární úředník je oprávněn:
a) registrovat občany vysílajícího státu;
b) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního
občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;
c) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijí-
mat prohlášení o uzavření manželství, za předpokladu, že obě
osoby jsou občany vysílajícího státu;
d) v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu při-
jímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílají-
cího státu, jakož i jiná prohlášení občanů vysílajícího státu;
e) registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;
f) sestavovat a legalizovat smlouvy sjednávané mezi občany
vysílajícího státu, pokud se těmito smlouvami nenakládají,
nepřevádějí nebo neruší věcná práva k nemovitému majetku nachá-
zejícímu se v přijímajícím státě;
g) sestavovat a legalizovat smlouvy bez ohledu na občanství
stran, pokud se tyto smlouvy týkají majetku či práv nacházejících
se ve vysílajícím státě a budou-li mít právní účinky jen v tomto
státě;
h) sestavovat, osvědčovat, potvrzovat, ověřovat a legalizo-
vat listiny a dokumenty, jakož i provádět jiné úkony, které jsou
nezbytné pro jejich platnost, na žádost občana vysílajícího státu
v souladu se zákony a předpisy tohoto státu, pokud to není v roz-
poru se zákony a předpisy přijímajícího státu;
i) sepisovat nebo legalizovat a uschovávat závěti občanů
vysílajícího státu;
j) překládat listiny a dokumenty a ověřovat správnost pře-
kladu, jakož i ověřovat dokumenty;
k) vydávat osvědčení o původu zboží.