Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1980
III. volební období
104
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socia-
listické republiky k souhlasu
konzulární úmluva mezi Československou
socialistickou republikou a Syrskou arabskou republikou, podepsaná
v Damašku dne 23. května 1979
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické republiky
souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistic-
kou republikou a Syrskou arabskou republikou, podepsanou v Da-
mašku dne 23. května 1979.
- 2 -
Důvodová zpráva
Konzulární úmluva mezi československou socialistickou re-
publikou a Syrskou arabskou republikou, podepsaná v Damašku
dne 23. května 1979 při příležitosti čs. návštěvy na nejvyšší
úrovni v SAR, vedené prezidentem ČSSR G. Husákem/ je významným
politickým dokumentem upravujícím jednu z důležitých oblastí
styků mezi státy - styky konzulární. Tyto styky představují
jednu z nejstarších oblastí spolupráce mezi státy, neboť vytvá-
řejí základnu pro ochranu práv a zájmů vysílajícího státu, jeho
občanů a právnických osob ve státě přijímajícím.
Předkládaná úmluva přispívá k vytváření jistoty a stabili-
ty ve vzájemných vztazích obou států, které se soustavně rozši-
řují a prohlubují.
Plodná spolupráce mezi ČSSR a Syrskou arabskou republikou,
rozvíjející se v průběhu desetiletí, zahrnuje dnes oblast poli-
tickou, stranickou, ekonomicko-obchodní, technickou a kulturní.
Slouží příkladem přátelských, rovnoprávných a vzájemně výhodných
vztahů. Hlavní důraz je kladen na rozšiřování vzájemných poli-
tických styků.
Významnou událostí ve vzájemných stycích byla návštěva
prezidenta SAR Háfize Asáda v ČSSR v roce 1975 a oficiální přá-
telská návštěva generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR
Gustava Husáka v SAR v květnu 1979. Rozhovory a jednání G. Husáka
a H. Asáda zahrnuly problematiku politických, hospodářských a
kulturních styků obou zemí, výměnu názorů na hlavní světové
problémy a výměnu názorů na vývoj v obou zemích.
Důležité místo ve vzájemných politických stycích patří
spolupráci mezi KSČ a Socialistickou stranou arabské obrody.
V roce 1977 navštívila ČSSR syrská stranická delegace pod vede-
ním zástupce generálního tajemníka A. Ahmara a v roce 1978 se
uskutečnila reciproční návštěva delegace ÚV KSČ vedené s. Biľakem,
v průběhu které byla podepsána dohoda o spolupráci mezi KSČ
a syrskou Baas na léta 1979-80.
- 3-
Velmi intenzivní jsou styky na úrovni parlamentů, odborů,
mládežnických organizací a organizací žen, družstevníků
apod. V roce 1978 navštívila ČSSR též syrská vojenská delegace,
v čele s ministrem obrany SAR..
Velmi důležitá je oblast obchodně-ekonomických styků mezi
ČSSR a SAR. Sýrie patří k našim významným ekonomickým partnerům
mezi rozvojovými zeměmi. Vzájemný obchodní obrat má stoupající
tendenci. Náplň čs. vývozu tvoří především investiční celky,
speciální materiál a strojírenská kusovina.
Rozvoj styků mezi ČSSR a SAR se promítá i do smluvní oblasti.
Dokumentuje to skutečnost, že k osmi smlouvám sjednaným v období
let 1966-1976 přibylo od roku 1978 dalších pět smluvních dokumen-
tů, k nimž patří i konzulární úmluva.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a SAR vychází z ustanovení mno-
hostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963, jejíž
smluvní stranou jsou oba státy. Současně však
ustanovení této mno-
hostranné úmluvy rozvíjí a doplňuje.
Úmluva je rozdělena do pěti hlav.
Hlava I sestává pouze z jediného článku a obsahuje definice
pojmů užívaných v úmluvě. Jde o významný článek, který zajišťuje
jednotný výklad úmluvy.
Hlava II /články 2 - 9/ je věnována zřizování konzulárních
úřadů a jmenování jejich pracovníků. Svým obsahem nevybočuje
z rámce mnohostranné Vídeňské úmluvy a odpovídá podobným ustano-
vením obsaženým v jiných dvoustranných konzulárních úmluvách,
které ČSSR uzavřela.
K nejvýznamnějším ustanovením úmluvy patří její hlavy III
a IV, které jdou v některých ustanoveních nad rámec mnohostranné
úpravy.
Z hlavy III. /články 10 - 28/, věnované otázce výsad a imunit
konzulárních úřadů a jejich pracovníků, stojí především za zmínku
článek 13, který na rozdíl od Vídeňské úmluvy zajišťuje plnou ne-
- 4 -
dotknutelnost místností konzulárního úřadu, tedy - v souladu
s definicí uvedenou v článku 1 úmluvy - úředních prostor i síd-
la vedoucího konzulárního úřadu.
Pokud jde o výsady a imunity pracovníků konzulárního úřadu,
přebírá úmluva v podstatě, a to na zdůvodněnou žádost syrské stra-
ny, ustanovení vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963.
Shodně s Vídeňskou úmluvou stanoví v článku 17, upravujícím otáz-
ku nedotknutelnosti konzulárních úředníků, výjimku pro případy
těžkého zločinu a pojetí konzulárních výsad a imunit koncipuje,
na rozdíl od výsad a imunit diplomatických misí a jejich členů,
funkčně. Členové konzulárního úřadu mohou být tedy podrobeni
jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu ve
všech věcech, které nesouvisí s výkonem jejich úředních funkcí.
Hlava IV / články 29 - 47 / upravuje konzulární funkce. Je
odrazem potřeby právně upravit konzulární činnost v jejím nej-
širším záběru. Vychází z nezbytnosti poskytnout oprávnění kon-
zulárním úředníkům chránit v přijímajícím státě práva a zájmy
vysílajícího státu a jeho občanů, podporovat rozvoj obchodních,
hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi smluvními
stranami a podporovat rozvoj přátelských styků mezi nimi.
Ustanovení této hlavy dávají konzulárním úředníkům významné
pravomoci v otázkách pasových a vízových, matričních, notářských,
pravomoci ve vztahu k osobám nezletilým, těm, které nemají plnou
způsobilost k právním úkonům nebo těm, jejichž osobní svoboda
byla v přijímajícím státě omezena.
Články 40 - 45 upravují pravomoci konzulárních úředníků,
pokud jde o lodi a letadla vysílajícího státu.
Hlava V je věnována obvyklým závěrečným ustanovením. Stanoví
mj., že úmluva se vztahuje rovněž na výkon konzulárních funkcí
uskutečňovaný v přijímajícím státě diplomatickými misemi.
Podle svého článku 52 je úmluva sjednána na neomezenou dobu
s šestiměsíční výpovědní lhůtou.
- 5-
Konzulární úmluva mezi československou socialistickou
republikou a Syrskou arabskou republikou vytváří spolehlivou
základnu pro další rozvoj konzulárních styků mezi oběma stá-
ty, který se pozitivně odrazí i v jiných oblastech českoslo-
vensko-syrské spolupráce.
Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické povahy,
předkládá se Konzulární úmluva mezi ČSSR a SAR, předtím než
bude předložena prezidentu republiky k ratifikaci, podle či. 36
odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o
Československé fede-
raci, Federálnímu shromáždění ČSSR k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 31. října 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
- 6-
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Syrskou arabskou republikou
Československá socialistická republika a Syrská arabská
republika,
přejíce si dále rozvíjet a prohlubovat přátelské vztahy
mezi oběma státy na základě všeobecně uznávaných zásad meziná-
rodního práva a zejména na základě zásad svrchované rovnosti
států, územní nedotknutelnosti a nevměšování do vnitřních
záležitostí,
přejíce si rovněž upravit konzulární vztahy,
se rozhodly uzavřít tuto konzulární úmluvu:
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
1/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vice-
konzulát nebo konzulární jednatelství,
2/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
3/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílají-
cím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
- 7-
4/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
5/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná
v administrativních, technických nebo domácích službách konzu-
lárního úřadu;
6/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci
a konzulární zaměstnanci;
7/ "rodinný příslušník" je manžel nebo manželka člena kon-
zulárního úřadu, jakož i jeho děti a jeho rodiče nebo rodiče
jeho manžela nebo manželky, pokud tyto osoby žijí s členem
konzulárního úřadu ve společné domácnosti;
8/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a
pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro účely
konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem,
včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;
9/ "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty,
korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzu-
lárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoli
částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení;
10/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahu-
jící se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
11/ "loď" je každé plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího
státu;
12/ "letadlo" je každé civilní letadlo registrované ve vysí-
lajícím státě v souladu s jeho právními předpisy a nesoucí jeho
označení;
13/ "státní příslušníci vysílajícího státu" jsou osoby, kte-
ré mají podle právních předpisů vysílajícího státu státní občan-
ství vysílajícího státu;
14/ "právnické osoby vysílajícího státu" jsou organizace
zřízené podle právních předpisů vysílajícího státu.
V přijímajícím státě se s nimi nakládá jako s právnickými osobami.
- 8 -
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze se souhlasem tohoto státu.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod
a rozsah personálu konzulárního úřadu, jsou určovány vysílajícím
státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy
nebo změny konzulárního obvodu, může provést vysílající stát
pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je
zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního
úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím
státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
2. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opat-
řit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhoto-
veného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci
a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie
a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diploma-
tickou cestou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož
území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
3. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých
funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného
exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv. Je žádoucí, aby
se přivolení dávalo co nejdříve. Do té doby, než mu bude uděle-
no exequatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat
- 9-
k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou
na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
4. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen
sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Článek 4
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli dů-
vodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulár-
ního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí do-
časného vedoucího konzulárního úřadu pověřit prozatímně konzu-
lárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu
nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise; jméno
této osoby je třeba předběžně sdělit ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují
práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy ve-
doucí konzulárního úřadu.
3. Vykonává-li člen diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu prozatímně funkce vedoucího konzulár-
ního úřadu, jeho diplomatické výsady a imunity zůstávají nedotče-
ny.
Článek 5
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých
funkcí přijat, byt i prozatímně nebo ad interim, vyrozumí
o tom přijímající stát ihned příslušné orgány, konzulárního
obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí konzulárního
úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a po-
žívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
Článek 6
Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí při-
jímajícího státu:
- 10-
a/ jmenování členů konzulárního úřadu, jejich plné jméno,
funkci, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich
konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další
změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat během
jejich služby na konzulárním úřadě,
b/ příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu, který patří k jeho domácnosti, a tam, kde
to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane
být rodinným příslušníkem,
c/ přijetí do zaměstnání a propuštění osob usedlých v při-
jímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.
Článek 7
1. Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílající-
ho státu, který není trvale usedlý v přijímajícím státě.
2. Konzulární úředníci nebudou v přijímajícím státě vyko-
návat žádnou soukromou nebo obchodní činnost pro svůj osobní
prospěch.
Článek 8
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku
dokument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce
na území přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého
rozhodnutí oznámit diplomatickou cestou vysílajícímu státu,
že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že
kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný.
V takovém případě vysílající stát podle povahy případu odvolá
dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo
zruší její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět
v rozumné době závazkům, které má podle odstavce 2 tohoto
článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout
-11 -
příslušné osobě exeguatur nebo přestat ji považovat za člena
konzulárního personálu.
Článek 9
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a/ písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu stá-
tu o tom, že jeho funkce skončily,
b/ odnětím exeguatur,
c/ písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu stá-
tu, že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulár-
ního personálu v případech předvídaných v odstavci 3 článku 8.
HLAVA III
Úlevy, výsady a imunity
Článek 10
Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního
úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, k tonu aby
mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
Článek 11
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy při-
jímajícího státu nabývat do vlastnictví, najímat nebo užívat
v jakékoli formě stanovené těmito právními předpisy pozemky,
budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo
pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysí-
lajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získá-
ní pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odst. 1
veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní
předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahu-
jící se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části
budov nacházejí.
-12-
Článek 12
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státě
svou státní vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a
státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho
vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho
dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním
účelům.
Článek 13
1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány
přijímajícího státu do nich smějí vstoupit pouze se svolením
vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysí-
lajícího státu nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna
vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu
před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení
klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný
majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zaba-
vení nebo exekuce.
Článek 14
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať
se nalézají kdekoli.
Článek 15
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení
konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vlá-
dou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysí-
lajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat
všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických
nebo konzulárních kurýrů, diplomatických nebo konzulárních
- 13-
zavazadel a kódovaných nebo šifrových zpráv. Rádiovou vysílací
stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze
se souhlasem přijímajícího státu. Při použití veřejných spojo-
vacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné pod-
mínky jako pro diplomatickou misi.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutel-
ná.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo.
Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné
důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřed-
ní korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně
k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno
v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu.
Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou,
bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
4. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být opatřeny
zřetelným vnějším označením povahy zásilky a mohou obsahovat
pouze úřední korespondenci, dokumenty nebo předměty určené vý-
lučně k úřednímu použití.
5. Při výkonu svých funkcí požívají konzulární kurýři vy-
sílajícího státu na území přijímajícího státu stejných práv,
výsad a imunit jakých požívají diplomatičtí kurýři, pokud jsou
vybaveni úřední listinou označující jejich statut a počet zási-
lek tvořících konzulární zavazadlo. Tato ustanovení se vztahují
i na konzulární kurýry ad hoc, s tím, že jejich práva, výsady
a imunity přestanou platit, jakmile je konzulární zavazadlo
odevzdáno doručiteli.
6. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi
nebo civilního letadla, jež má přistát na povoleném vstupním
místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet
zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován
za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními
orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů,
aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána letadla
nebo mu je předal.
-14-
Článek 16
Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s ná-
ležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil
každému útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.
Článek 17
1. Konzulární úředníci nesmějí být zatčeni nebo vzati
do vazby, ledaže v případě těžkého zločinu a na základě rozhod-
nutí příslušného soudního orgánu.
2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku
nesmějí být konzulární úředníci uvězněni nebo nesmí být omezena
jejich osobní svoboda, ledaže při výkonu soudního rozhodnutí,
které nabylo právní moci.
3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům
v případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení.
Řízení se však bude provádět s náležitým ohledem na jeho osobu,
odůvodněným jeho úředním postavením, a s výjimkou případu uvede-
ného v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně
narušil výkon konzulárních funkcí. V případě, že za okolností
uvedených v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít konzulárního
úředníka do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nej-
kratší době.
4. Přijímající stát bez odkladů uvědomí vedoucího konzulár-
ního úřadu v případech, kdy je člen konzulárního personálu
zatčen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní
řízení. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulár-
ního úřadu, přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát
diplomatickou cestou.
Článek 18
1. Pokud jde o úkony prováděné při výkonu konzulárních
funkcí, konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají
jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na občanskoprávní
řízení:
- 15 -
a/ vyplývající ze smlouvy, kterou konzulární úředník nebo
zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu,
b/ zahájené třetí stranou a týkající se odpovědnosti
za škodu způsobenou v přijímajícím státě při provozu vozidla,
lodi nebo letadla,
c/ týkající se pozemků a nemovitostí, které se nacházejí
na území přijímajícího státu, pokud je konzulární úředník
nebo zaměstnanec nevlastní pro konzulární účely za vysí-
lající stát,
d/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzu-
lární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako vyko-
navatel poslední vůle, správce dědictví, dědic nebo odkazovník,
e/ týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti,
kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímají-
cím státě vedle svých úředních funkcí.
Článek 19
1. členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se
dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzu-
lární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v od-
stavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li
konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplat-
něno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na je-
jich rodinné příslušníky.
3. Orgán požadující svědectví musí dbát, aby neomezoval
konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to
možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzu-
lárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci
nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených
s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci
- 16 -
a dokumentaci týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž opráv-
něni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva
vysílajícího státu.
Článek 20
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát
výsad a imunit uvedených v článcích 17, 18 a 19.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení
odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být
sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
zahájí řízení ve věci, v níž požíval vynětí z jurisdikce podle
článku 18, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde
o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo
správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exe-
kuční výkon
rozsudku, této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Článek 21
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich
rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech
osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojen-
ských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a uby-
tování vojska.
Článek 22
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich ro-
dinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vy-
ňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímají-
cího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu,
pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují
na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují
na konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci
- 17 -
vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost
v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 23
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou čle-
nové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají
pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi
ve společné domácnosti vyňati z ustanovení o sociálním zabezpe-
čení, která popřípadě platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje
také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstná-
ni u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a/ že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo
v něm nejsou trvale usedlí,
b/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení
platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na kte-
ré se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí
plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení
o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání
dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímající-
ho státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem
dovolena.
Článek 24
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich
rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných,
celostátních, oblastních a místních s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně
zboží nebo služeb,
- 18 -
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijí-
majícího státu s výhradou ustanovení článku 25,
c/ dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíra-
ných přijímajícím státem, s ukradou ustanovení písmena b/ od-
stavce 3,
d/ daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které
pocházejí z přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z pře-
vodu majetkových hodnot,
e/ daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních slu-
žeb,
f/ registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků,
s výhradou ustanovení článku 25.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby,
jejichž platy nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímají-
cím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a předpisy tohoto
státu ukládají, pokud jde o vybírání daně z příjmů.
3. V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodin-
ného příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti přijímají-
cí stát:
a/ povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majet-
ku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zaká-
zán v době jeho úmrtí,
b/ nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické
poplatky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek,
který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu
zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodin-
ného příslušníka člena konzulárního úřadu.
Článek 25
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků:
a/ z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulár-
ním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže
jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem
najaty,
- 19 -
b/ ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí,
uvedených v odst. 1, písmeno a/,
c/ z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulár-
ních poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je
ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho
držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním
účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje
na poplatky a dávky za prokázané služby.
Článek 26
1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které
může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních
dávek, daní a ostatních poplatků kromě poplatků za skladování,
přepravu a podobné služby:
a/ u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potře-
bu konzulárního úřadu,
b/ u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních
úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve spo-
lečné domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční
zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné
pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uve-
dených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené
při jejich nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich ro-
dinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze
v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno b/ tohoto článku nebo
předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy
přijímajícího státu, nebo na které se vztahují jeho zákony a před-
pisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v pří-
tomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.