Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1980
III. volební období
105
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socia-
listické republiky k souhlasu Úmluva o doručování soudních a mimo-
soudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, sjed-
naná v Haagu dne 15. listopadu 1965
Návrh schvalovacího usnesení:
- Federální shromáždění souhlasí s přístupem Československé
socialistické republiky k Úmluvě o doručování soudních a mimosoud-
ních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, sjed-
nané v Haagu dne 15. listopadu 1965 s tím, že
- bude učiněno prohlášení k článku 8 úmluvy, podle něhož nemohou být
na území Československé socialistické republiky doručovány soudní
písemnosti přímo prostřednictvím diplomatických zástupců nebo kon-
zulárních úředníků jiného smluvního státu s výjimkou písemnosti, kte-
rá má být doručena příslušníku státu, ve kterém byla vyhotovena;
- budou vzneseny námitky k článku 10 úmluvy, které vylučují na území
Československé socialistické republiky doručování soudních písem-
ností z jiného smluvního státu prostřednictvím pošty nebo oprávněných
úředních osob;
- 2-
- bude učiněno prohlášení k článku 15 odst. 2 úmluvy, podle něhož
mohou čs. soudy vydat rozhodnutí i v případě, ne jsou-li splněny
podmínky stanovené v článku 15 odst. 1 úmluvy;
- bude učiněno prohlášení k článku 29 úmluvy, podle něhož se Česko-
slovenská socialistická republika nepovažuje za vázanou tímto
ustanovením, které je v rozporu s Deklarací Valného shromáždění
Organizace spojených národů o poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům ze dne 14. prosince 1960.
- 3-
Důvodová zpráva
Problematikou mezinárodní spolupráce států při poskytování
právní pomoci ve věcech občanských a obchodních se zabývá Haagská
konference o mezinárodním právu soukromém, jakožto specifická
mezinárodní organizace, jejímž členem je i ČSSR.
ČSSR je v současné době vázána 7 Haagskými úmluvami, mezi ni-
mi i
úmluvou o civilním, řízení z r. 1954, která již doručování
upravuje. Vzhledem k tomu, že text úpravy z r. 1954 nevyhovuje
již zcela novým potřebám rychle se rozvíjejícího mezinárodního
styku, byla v r. 1965 sjednána nová úmluva upravující pouze doru-
čování, a to podrobněji a dokonaleji.
Úmluva o doručování soudních a mimosoudních písemností v ci-
zině ve věcech občanských a obchodních obsahuje oproti dřívější
úpravě dvě závažné změny: jednak zjednodušuje, a tím urychluje
vlastní postup při doručování, za druhé se pak snaží zavedením
zvláštních opatření vyloučit dříve běžné situace, kdy písemnost
nebyla doručena včas nebo vůbec a nepříznivé důsledky pak nesl
postižený účastník řízení.
Úmluva o doručování obsahuje kromě části úvodní /preambule
a vymezení působnosti úmluvy/ tři části: Doručování soudních
písemností, Doručování mimosoudních písemností a
obecná ustanove-
ní. Těžištěm úmluvy je část I. Základní způsob doručování soud-
ních písemností je obsažen v ustanoveních článků 2 až 7. Úmluva
rozlišuje zaslání soudní písemnosti určené k doručení ústřednímu
orgánu dožádaného státu a poté vlastní doručení na území tohoto
státu, které tento úřední orgán zajišťuje. Články 8 až 10 pak
stanoví další fakultativní způsoby doručování.
Základní způsob doručování se realizuje oproti dřívější úpra-
vě bez účasti konzulárních úřadů nebo diplomatických misí, i když
to úmluva nevylučuje. Doručení je tak nejen rychlejší, ale. i levnější
/resp. bezplatné/, což má příznivý vliv na průběh celého řízení,
jehož se doručení týká.
- 4 -
Úmluva o doručování nahrazuje články 1 až 7 Úmluvy o civilním
řízení z r. 1954. V současné době jsou jí vázány tyto státy:
Belgie, Dánsko, Egypt, NSR, USA, Finsko, Francie, Izrael, Japonsko,
Lucembursko, Norsko, Nizozemí, Portugalsko, Švédsko, Velká Británie,
Turecko, Barbados, Botswana a Malawi. S většinou těchto států není
sjednána dvoustranná úprava této otázky.
K čl. 1:
Rozsah působnosti úmluvy je určen trojím způsobem:
a/ Podle předmětu doručování se úmluva vztahuje na písemnosti
soudní a mimosoudní. Soudní je každá písemnost, která je v sou-
vislosti s občanským soudním řízením vystavena justičním orgánem
nebo je mu určena / podání /. Písemnosti mimosoudní jsou naproti
tomu ty, jejichž doručení justiční orgán zajišťuje, i když je sám
nevystavil. Patří sem odpověď rozepře / § 315 odst. 2 občanského
soudního řádu /, jakož i další případy, které čs. právní řád nezná
/ tzv. soudní výpověď, soudní upomínky /, avšak o jejichž doručování
může být na základě této úmluvy čs. justiční orgán požádán.
b/ s ohledem na teritoriální lokalizaci doručení se úmluva
vztahuje pouze na případy, kdy má být písemnost doručena z jednoho
smluvního státu adresátovi, který se nachází na území jiného smluv-
ního státu. Předpokladem použití úmluvy je známá adresa příjemce
písemnosti.
c/ podle druhu řízení, v souvislosti s nímž má být písemnost
doručena, je působnost omezena na věci občanské a obchodní.
Věci občanské je nutno chápat v širším smyslu, t. j. včetně rodin-
ných / např. věci rozvodové, určení otcovství, výživné apod. /,
případně i dalších. Pokud jde o kvalifikaci věcí jako občansko-
právních nebo obchodních, není rozhodná povaha řízení, ve kterém
se o nich rozhoduje, ale povaha věci samé. Pro vymezení věcí
obchodních lze z hlediska čs. právního řádu použít § 2 zákoníka
mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb.
- 5 -
K § 2:
Každý smluvní stát je povinen určit tzv. ústřední orgán,
který bude žádosti o doručení Vyřizovat. V ČSSR budou těmito
orgány ministerstva spravedlnosti ČSR a SSR. Možnost stanovit
ve federálních státech orgánů více dává ustanovení či. 18
odst. 3 úmluvy.
K čl. 3:
Žádost o doručení se podává na tiskopisu, jehož vzor je při-
pojen k úmluvě. Žádost musí obsahovat kromě určení a adresy
žadatele adresu orgánu, jemuž je určena. Dále musí být uveden
požadovaný způsob doručení /článek 5 úmluvy/ a soupis doručova-
ných listin. K žádosti musí být přiložen další tiskopis obsahu-
jící základní údaje o doručované, písemnosti, jehož vzor je rovněž
připojen k úmluvě.
Žádost a její přílohy se zasílají dvojmo, pokud se některé
smluvní státy podle článku 20 nedohodly, že na tomto požadavku
netrvají. Jazyky, které je zde třeba použít, jsou určeny ustanove-
ním článku 7 úmluvy /které rovněž může být změněno zvláštní
dohodou některých států/. V žádném případě se však nevyžaduje
ověření žádosti o doručení.
K čl. 4:
Vady žádosti, ať už věcné nebo formální, musí být neprodleně
sděleny žadateli, aby. žádost upravil. V opačném případě totiž
není dožádaný ústřední orgán povinen žádost vyřídit. Případné roz-
pory vyplývající z odlišných stanovisek k vadám žádosti se řeší
podle článku 14 úmluvy diplomatickou cestou.
K čl. 5:
Tento článek zavádí dva základní způsoby doručení soudní
písemnosti. Je to doručení buď:
- 6 -
a/ podle právního řádu dožádaného státu, jako by šlo
o písemnost tuzemskou, t. j.. v ČSSR podle občanského soudního
řádu, nikoli však podle zákona o mezinárodním právu soukromém
a procesním č.. 97/1963 Sb., nebo
b/ zvláštní formou požadovanou žadatelem, není-li neslučitel-
ná s právním řádem dožádaného státu.
V obou těchto případech může být eventuálně i použito donucení.
Nejde-li o případ uvedený ad b/, je vždy. možno použít tzv.
doručení prosté /jednoduché/, spočívající v předání písemnosti
adresátovi, pokud je ochoten ji dobrovolně přijmout, nepřevezme-li
adresát písemnost, nepřikročí se k náhradnímu doručení, nýbrž
písemnost se vrátí žadateli. Doručení prosté je tak přípustné
i v případě, kdy není známo právnímu řádu dožádaného státu čs.
právní, řád upravuje tento způsob doručení v § 58 zákona o meziná-
rodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb., t. j. pouze
ohledně písemností vyhotovených v cizině.
Smyslem ustanovení odst. 3 tohoto článku o jazykovém znění
písemnosti je vytvořit předpoklady proto, aby se adresát písemnosti
mohl obeznámit s jejím obsahem a rozhodnout se, zda ji přijme
či nikoliv.
K čl. 6:
Funkci doručenky plní v mezinárodním styku osvědčení o vyří-
zení žádosti o doručení. Vyhotovuje ho ústřední orgán který
vyřizuje žádost o, doručení, a to opět jednotně, podle vzoru připo-
jeného k úmluvě.
Osvědčení poskytuje důkaz o tom, zda písemnost byla či nebyla
doručena. Vystavuje se vždy tedy i v případech, kdy doručení
provedeno nebylo.
- 7 -
K čl. 8-10:
Kromě základních způsobů doručení /čl. 5/ zavádějí tyto
články fakultativně způsoby další:
a/ Doručování na území dožádaného státu prostřednictvím diplo-
matických zástupců nebo konzulárních úředníku státu žadatele.
Vzhledem k tomu, že doručení písemnosti je procesním úkonem pro-
váděným na území jednoho státu státním orgánem druhého státu, je
vyloučeno použití donucovacích prostředků. Tento způsob doručová-
ní může být odmítnut prohlášením, přičemž této možnosti je vhodné
z hlediska ČSSR využít. Odmítnutí se však nevztahuje na případy,
kdy je touto cestou doručována písemnost určená příslušníku státu,
ve kterém byla vyhotovena, což vyplývá z obecného mezinárodního
práva a odpovídá úpravě v dvoustranných smlouvách.
b/ Zasílání soudních písemností, které mají být doručeny,
příslušným orgánům konzulární, resp. diplomatickou cestou.
Je to v podstatě koncepce převzatá z dosavadní úpravy Úmluvou
o civilním řízení z r. 1954.
c/ Úmluva nevylučuje rovněž přímý styk poštou a prostřednictvím
tzv. oprávněných úředních osob. Těmito osobami jsou soudní i jiní
úředníci, popřípadě další úřední osoby, které mají určité pravomoci
k úkonům v souvislosti s doručováním písemností. Čs. právní řád
takovéto osoby nezná, neboť v jeho pojetí činí procesní úkony
jednotliví pracovníci /funkcionáři/ justičního orgánu ne jakožto
úřední osoby, nýbrž jménem orgánu jako takového. Proto tato možnost
doručování na území ČSSR nepřichází v úvahu a je tak vhodné ji
Ve vztahu k ČSSR vyloučit vznesením námitky.
K čl. 13:
Ustanovení tohoto článku dává možnost odepřít vyřízení žá-
dosti o doručení nejen proto, že žádost nevyhovuje ustanovením
úmluvy, ale i proto, že dožádaný stát má za to, že vyřízení žá-
- 8 -
dosti /t. j. doručení písemnosti/ by bylo na újmu jeho svrchova-
nosti nebo bezpečnosti. V žádném jiném případě nemůže být vyří-
zení žádosti odepřeno. V odstavci 2 jsou pouze příkladmi uvedeny
dvě možnosti, u nichž by mohly nastat pochybnosti.
K čl. 15 a 16:
Nepříznivé důsledky opožděného doručení nebo nedoručení
písemnosti nese zpravidla její adresát. Tyto důsledky jsou o to
vážnější, je-li adresátem strana žalovaná /odpůrce/ a jde-li
o písemnost, kterou se tento adresát informuje o zahájení říze-
ní a předvolává k jednání.
Snaha postihnout tyto případy určitým opatřením vedla k při-
jetí koncepce obsažené v těchto dvou článcích. Avšak její výrazná
specifičnost ve vztahu k vnitrostátním právním předpisům jednotli-
vých smluvních států dovolila jen opatrný přístup, který se týká
pouze nejzávažnějších případů.
a/ Případ, kdy se odpůrce nedostavil k jednání v průběhu
řízení /čl. 15/: Nemůže být vydáno rozhodnutí, není-li zjištěno,
že předvolání nebo podobná písemnost byla doručena způsobem pře-
depsaným právním řádem dožádaného státu pro doručování tuzemských
písemností, nebo že byla skutečně odpůrci odevzdána nebo doručena
do jeho bydliště způsobem stanoveným touto úmluvou; v obou přípa-
dech ovšem včas. Úmluva vychází z toho, že by nemělo být rozhodnu-
to bez účasti odpůrce, je-li důvodem jeho neúčasti opožděné doruče-
ní nebo nedoručení předvolání nebo podobné listiny. Tento poža-
davek je v souladu se zásadou rovnosti účastníků občanského ří-
zení, která je obsažena i v čs. právním řádu.
Odstavec 2 dává možnost soudům smluvních států, na základě
zvláštního prohlášení těchto států, vycházet z domněnky doručení,
které se předpokládá, jsou-li splněny stanovené tři kumulativní
podmínky. Toto prohlášení je z hlediska rozšíření, prostoru pro
uvážení čs. soudů vhodné učinit.
- 9 -
b/ Případ, kdy bylo vydáno rozhodnutí proti odpůrci, který
se nedostavil /čl. 16/:
Toto opatření je na rozdíl od předcházejícího fakultativní.
Bylo-li vydáno rozhodnutí proti odpůrci, který se nedostavil
proto, že se nedozvěděl včas o předvolání nebo podobné písemno-
sti / v tomto případě např. o rozsudku /, a je-li možno odůvodně-
ně předpokládat opodstatněnost důvodů odpůrce pro napadení roz-
hodnutí, může / t. j. nemusí/ soud prominout odpůrci důsledky
uplynutí odvolací lhůty pro toto rozhodnutí, t. j. umožnit od-
půrci napadení rozhodnutí v určité delší době po jeho vyhlášení.
Jedná se o prominutí zmeškání lhůty pro odvolání. Důvodem
zmeškání je zde skutečnost, že písemnost nebyla účastníku řízení
doručena takovým způsobem, aby se mohl ve stanovené lhůtě odvolat.
Při posuzování žádosti účastníka o prominutí zmeškání lhůty bude
brát čs. soud v úvahu splnění podmínek stanovených v § 58 občanské-
ho soudního řádu. Toto ustanovení je ve všech ohledem širší nebo
obecnější než ustanovení článku 16 úmluvy. Plnění závazku vyplýva-
jícího z článku 16 úmluvy, který na sebe ČSSR přístupem k úmluvě
bere, je zajištěno již existující úpravou v § 58 občanského soud-
ního řádu, neboť ta jde nad rámec úmluvy a pokrývá tak vše, na co
se článek 16 úmluvy vztahuje.
Pro podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty je stanovena
subjektivní a objektivní lhůta / článek 16 odst. 2 a 3 úmluvy /.
Dobou přiměřenou / subjektivní lhůta/ podle článku 16 odst. 2
úmluvy bude v čs. pojetí doba 15 dnů / analogicky § 58 občanského
soudního řádu/. Stanovení objektivní lhůty prohlášením / článek
16 odst. 3 úmluvy/ není vhodné, neboť § 58 občanského soudního
řádu objektivní lhůtu nezná.
Jsou-li splněny podmínky čl. 16 úmluvy, promine čs. soud
zmeškání lhůty s ohledem na § 58 občanského soudního řádu obliga-
torně.
-10-
Nejsou-li splněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty pro
odvolání, zůstává účastníku řízení možnost napadnout rozhodnutí
mimořádným opravným prostředkem.
Opatření stanovené čl. 16 úmluvy přispívá k účinnějšímu
zjištění materiální pravdy a tím i k ochraně nejen odpůrce,
ale i navrhovatele, neboť vytváří rovněž předpoklady pro snad-
nější dosažení vykonatelnosti čs. rozhodnutí v cizině.
K čl. 17:
Tento článek, který je jediným ustanovením úmluvy o mimosoud-
ních písemnostech, se nezmiňuje o vlastním doručování, nýbrž upra-
je jen zasílání těchto písemností pro účely doručení, a to tak,
jak předepisuje tato úmluva pro písemnosti soudní.
K čl. 18:
Další orgány vedle ústředního orgánu nebudou v ČSSR určeny,
neboť centralizace v rukou jednoho ústředního orgánu v každé re-
publice zajišťuje dostatečnou operativnost a zejména odstraňuje
případné potíže v orientaci mezi více orgány.
Práva federálních států určit více ústředních orgánů ČSSR
využívá.
K čl. 19:
čs. vnitrostátní právo obsahuje pouze jedno ustanovení o doru-
čování na území ČSSR písemností došlých z ciziny, a to § 58 zá-
kona o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb.,
upravující tzv. doručení prosté /článek 5 odst. 2 úmluvy/.
K čl. 22:
Doručování ve vztahu ke státu, který je vázán Úmluvou o civil-
ním řízení z r. 1954 a zároveň touto úmluvou o doručování, se ří-
dí touto úmluvou o doručování z r. 1965.
- 11 -
Ve vztahu ke státu, který je vázán pouze úmluvou o civilním
řízení z r. 1954, se řídí doručování nadále touto Úmluvou o civil-
ním řízení, která platnosti nepozbyla.
K čl. 23:
Čl. 24 úmluvy o civilním řízení z r. 1954. zní:
"Provádí-li se právní pomoc ve prospěch příslušného smluvního
státu, žádné doručení týkající se řízení jehož je účastníkem
v jiném smluvním státu, bez ohledu na jeho způsob, nemůže vést
k náhradě výdajů ze strany dožadujícího státu ve prospěch státu
dožádaného.
Totéž platí o dožádání, s výjimkou výloh placených znalcům. "
Toto ustanovení se i nadále použije, avšak pouze v souvislosti
s použitými způsoby styku stanovenými. Úmluvou o civilním řízení
z r. 1954 v jejích článcích 1 až 7. Jinak ovšem stanoví bezplat-
nost doručování čl. 12 této úmluvy o doručování.
K čl. 25:
V případě ČSSR se toto ustanovení týká kromě dvoustranných
úmluv o právní pomoci také" New-yorské úmluvy o vymáhání výživné-
ho v cizině z r. 1956
K čl. 28:
Podmínky přístupu dalších států jsou v této úmluvě stanoveny
netypickým způsobem; je třeba, aby žádný ze států, které úmluvu
dosud ratifikovaly, nevznesl proti přístupu dalšího státu námitku.
- 12 -
Vznesení námitky zde nemá účinky inter partes, jako je tomu
u úmluv sjednávaných nyní, nýbrž absolutní - každá jednotlivá
námitka znemožňuje vstup úmluvy v platnost pro přistupující stát
vůbec.
Proces vstupu úmluvy v platnost pro ČSSR je následující:
Ministr zahraničních věcí zajistí uložení listin o přístupu
na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí. Zároveň s uložením
těchto listin je třeba učinit příslušná prohlášení a oznámení
orgánů, jak vyžaduje článek 21 úmluvy. Ministerstvo zahraničních
věcí Nizozemí oznámí přistoupení ČSSR státům, které již úmluvu
ratifikovaly. Tyto státy mohou ve lhůtě 6 měsíců od tohoto ozná-
mení vznést námitku proti přístupu ČSSR. Nebude-li vznesena žádná
taková námitka, vstoupí úmluva pro ČSSR v platnost prvního dne
měsíce následujícího poté, co uplyne poslední ze lhůt pro tyto
námitky.
Použití této úmluvy je omezeno na vztahy mezi smluvními státy
a jinak zůstanou v platnosti všechna ustanovení zákona č. 97/1963
Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním. S ohledem na usta-
novení § 2 tohoto zákona, podle něhož se stanoví subsidiarita
zákona ve vztahu k úpravě, provedené mezinárodními smlouvami, ne-
ní proto třeba žádných vnitrostátních legislativních úprav.
Podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o čs. federaci, je zapotřebí k ratifikaci úmluvy /resp. k přístu-
pu k ní/ souhlasu Federálního shromáždění, neboť jde o významnou
politickou smlouvou upravující materii, jejíž vnitrostátní úprava
je obsažena v zákonných normách.
Po vyslovení souhlasu Federálním shromážděním a přístupu
prezidentem ČSSR bude text úmluvy uveřejněn ve Sbírce zákonů.
V Praze. dne 31. října 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v, r.
- 13-
Ú m l u v a
o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech
občanských a obchodních
Smluvní státy této úmluvy,
přejíce si vytvořit předpoklady k tomu, aby soudní a mimosoud-
ní písemnosti byly doručeny adresátům v cizině včas,
přejíce si za tímto účelem zdokonalit vzájemnou právní pomoc
zjednodušením a urychlením postupu při doručování,
rozhodly se uzavřít za tím účelem úmluvu a dohodly se na těch-
to ustanoveních:
Článek 1
Tato úmluva se použije ve všech občanských a obchodních vě-
cech, kdy má být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána do cizi-
ny, aby tam byla doručena.
Úmluva se nepoužije, není-li známa adresa příjemce písemnosti.
ČÁST I
Soudní písemnosti
Článek 2
Každý smluvní stát určí ústřední orgán, který je pověřen při-
jímat žádosti o doručení došlé z jiných smluvních států a vyřizo-
vat je podle článků 3 až 6.
- 14 -
Organizace ústředního orgánu se řídí právním řádem dožáda-
ného státu.
Článek 3
Orgán nebo oprávněná úřední osoba, příslušná podle právního
řádu státu, ve kterém byla písemnost vyhotovena, zašle ústřednímu
orgánu dožádaného státu žádost podle vzoru připojeného k této úmlu-
vě, ověření nebo jiné podobné formality nejsou třeba.
K žádosti bude přiložena soudní písemnost nebo její kopie.
Žádost a její přílohy se zasílají ve dvojím vyhotovení.
Článek 4
Má-li ústřední orgán za to, že žádost není v souladu a usta-
noveními této úmluvy, uvědomí o tom neprodleně žadatele a sdělí
své námitky k žádosti.
Článek 5
Ústřední orgán dožádaného státu doručí písemnost nebo zařídí
její doručení
a/ buď způsobem stanoveným právním řádem dožádaného státu pro
doručování písemností vyhotovených v tomto státě a určených
osobám nacházejícím se na jeho území,
b/ nebo zvláštní formou požadovanou žadatelem, pokud není v rozpo-
ru s právním řádem dožádaného státu.
S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 písm. b/, je vždy
přípustné doručení prosté, je-li adresát písemnosti ochoten ji
dobrovolně přijmout.
Má-li být písemnost doručena podle odstavce 1, ústřední orgán
může požadovat, aby byla sepsána v úředním jazyce nebo v jednom
z úředních jazyků dožádaného státu, nebo aby byla do takového ja-
zyka přeložena.
-15 -
Část žádosti, obsahující základní údaje o doručované písem-
nosti podle vzoru připojeného k této úmluvě, se doručí s písemností
adresátovi.
Článek 6
Ústřední orgán dožádaného státu nebo jiný orgán k tomu úče-
lu dožádaným státem určený vyhotoví osvědčení podle vzoru připoje-
ného k této úmluvě.
V osvědčení o doručení bude uvedena forma, místo a den doru-
čení, jakož i osoba, které byla písemnost předána. Nebyla-li
písemnost doručena, budou uvedeny důvody, které doručení zabrá-
nily.
Žadatel může požadovat, aby osvědčení, které není vystave-
no ústředním orgánem nebo justičním orgánem, bylo jedním z těchto
orgánů ověřeno.
Osvědčení se zasílá přímo žadateli.
Článek 7
Tiskopisy podle vzorů připojených k této úmluvě musí být
vždy vyhotoveny v jazyce francouzském nebo anglickém. Vedle toho
mohou být také vyhotoveny v úředním jazyce nebo v jednom z úřed-
ních jazyků státu, kde byla písemnost vyhotovena.
Tiskopisy budou vyplněny buď v jazyce dožádaného státu, nebo
v jazyce francouzském nebo anglickém.
Článek 8
Každý smluvní stát může provádět doručování soudních písemností
osobám, které se nacházejí v cizině, bez použití donucovacích pro-
středků přímo prostřednictvím svých diplomatických zástupců nebo
konzulárních úředníků.
Každý stát může prohlásit, že odmítá tento způsob doručová-
ní na svém území, ledaže písemnost má být, doručena příslušníku
státu, ve kterém byla vyhotovena.
- 16-
Článek 9
Každý smluvní stát může kromě toho zasílat soudní písemnosti,
které, mají být doručeny, konzulární cestou orgánům druhého smluvní-
ho státu, které tento stát pověřil doručováním.
Vyžadují-li to výjimečné okolnosti, může každý smluvní stát
k tomuto účelu, použít diplomatické cesty.
Článek 10
Nevznese-li stát, ve kterém má být písemnost doručena, ná-
mitky, nebrání tato úmluva možnosti, aby
a/ soudní písemnosti byly zasílány osobám v cizině přímo poštou,
b/ oprávněné úřední osoby státu kde byla písemnost vyhotovena
doručily soudní písemnosti přímo prostřednictvím oprávněných
úředních osob státu, ve kterém má být písemnost doručena,
c/ osoby mající právní zájem na soudním řízení doručily soudní
písemnosti přímo prostřednictvím oprávněných úředních osob
státu, ve kterém má být písemnost doručena.
Článek 11
Tato úmluva nebrání tomu, aby se dva nebo více smluvních
států dohodlo na jiných způsobech zasílání soudních písemností,
které mají být doručeny, než těch, které jsou uvedeny v předchá-
zejících článcích, zvláštně na přímém styku mezi jejich příslušný-
mi orgány.
Článek 12
Z výkonu doručení soudních písemností vyhotovených ve smluv-
ním státě nemůže vzniknout povinnost k zaplacení nebo k náhradě
poplatků nebo nákladů za úkony provedené, dožádaným státem.
Žadatel zaplatí nebo nahradí náklady vzniklé
-17-
a/ účastí oprávněné úřední osoby podle právního řádu dožádaného,
státu,
b/ použitím zvláštní formy.
Článek 13
Dožádaný stát muže odepřít vyřízení žádosti o doručení, která
odpovídá ustanovením této úmluvy, pouze má-li za to, že vyřízením
žádosti by byla dotčena jeho svrchovanost nebo bezpečnost.
Vyřízení žádosti nemůže být odepřeno, je-li jediným důvodem
pro odepření výlučná pravomoc v příslušné věci podle právního řádu
dožádaného státu nebo nelze-li podle tohoto právního řádu uplat-
nit nárok v řízení, jehož se žádost týká.
O odepření ústřední orgán bezodkladně uvědomí žadatele
a sdělí důvody, které k tomu vedly.
Článek 14
Obtíže, které by mohly vzniknout v souvislosti se zasíláním,
soudních písemností, které mají být doručeny, budou řešeny diplo-
matickou cestou.
Článek 15
Jestliže mělo být zasláno do ciziny předvolání nebo jiná
písemnost mající stejnou platnost za účelem doručení podle usta-
novení této úmluvy a. odpůrce se nedostavil, nemůže být vydáno.
rozhodnutí dokud není zjištěno, že písemnost
a/ byla doručena způsobem předepsaným právním řádem dožádaného
státu pro doručování písemností vyhotovených v tomto státě
a určených osobám, které se nacházejí na jeho území nebo
b/ byla skutečně odevzdána odpůrci nebo doručena do jeho bydliště
jiným
způsobem stanoveným touto úmluvou
- 18-
a že v každém z těchto případů bylo doručení nebo předání prove-
deno včas tak, aby
se odpůrce mohl najít.
Každý smluvní stát může prohlásit, že jeho soudy mohou, bez
ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vydat rozhodnutí,
i když žádné osvědčení o doručení nebo předání neobdržely, jsou-li
splněny všechny tyto podmínky:
a/ písemnost byla zaslána jedním ze způsobů stanovených touto
úmluvou,
b/ uplynula lhůta, kterou soud považuje za přiměřenou, nejméně
však šest měsíců ode dne odeslání písemnosti,
c/ přes veškeré účelně vynaložené úsilí nebylo možno od příslušných
orgánů dožádaného státu osvědčení obdržet.
Ustanovení tohoto článku nebrání soudu, aby v naléhavém pří-
padě nařídil jakékoli dočasné nebo zajišťovací opatření.
Článek 16
Jestliže mělo být zasláno do ciziny pro účely doručení podle
ustanovení této úmluvy předvolání nebo jiná písemnost mající stej-
nou platnost a bylo-li vydáno rozhodnutí proti odpůrci, který se
nedostavil, může soud tomuto odpůrci prominout důsledky uplynutí
odvolací lhůty pro rozhodnutí, jsou-li splněny obě následující,
podmínky:
a/ odpůrce se bez svého zavinění nedozvěděl včas o příslušné písem-
nosti, aby se mohl hájit, a o rozhodnutí, aby se mohl odvolat,
b/ důvody odpůrce jsou zřejmě opodstatněné.
žádost o prominutí důsledků uplynutí odvolací lhůty nemůže
být přijata, nebyla-li podána v přiměřené době od okamžiku, kdy
se odpůrce o rozhodnutí dozvěděl.
Každý smluvní stát může prohlásit, že tato žádost nemůže být
přijata, byla-li podána po uplynutí doby, kterou vymezí ve svém
prohlášení, avšak tato doba nesmí být kratší než jeden rok ode
dne vyhlášení rozhodnutí.