FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
III. volební období
Vládní návrh,
kterým se podle článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy
Mezinárodni organizace práce předkládají Federálnímu
shromáždění Československé socialistické republiky texty
úmluv a doporučení přijatých na 65. zasedání Mezinárodní
konference práce v Ženevě v roce 1979 se stanoviskem vlády
Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické
republiky souhlasí se stanoviskem vlády Československé
socialistické republiky k úmluvám a doporučením přijatým
na 65. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě
v roce 1979:
a) neratifikovat úmluvy č.. 152 o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci v přístavech a č. 153 o pracovní
době a dobách odpočinku v silniční dopravě;
b) nepřijímat opatření k provedení doporučení č. 160
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech
a č. 161 o pracovní době a dobách odpočinku v silniční
dopravě.
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k úmluvám a doporučením přijatým na 65. zasedání Mezinárodní konfe-
rence práce.
Podle článku 19 odst. 5 b) a odst. 6 b) ústavy Mezinárodní or-
ganisace práce a usnesení vlády Československé socialistické repub-
liky ze dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu plnění členských
povinností Československé socialistické republiky na úseku normo-
tvorné činnosti Mezinárodní organisace práce předkládá se Federál-
nímu shromáždění Československé socialistické republiky stanovisko
vlády Československé socialistické republiky:
a) k úmluvě č. 152 a doporučení č. 160 o bezpečnosti a ochraně zdra-
ví při práci v přístavech a
b) k úmluvě č. 153 a doporučení č. 161 o pracovní době a dobách od-
počinku v silniční dopravě,
přijatým na 65. zasedání Mezinárodní konference práce, které se ko-
nalo v Ženevě v červnu 1079.
I. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v přístavech
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 152
Úmluva se vztahuje na "práce v přístavech", pod něž zahrnuje
veškeré práce nebo jejich část při nakládání nebo vykládání lodí
a všechny další práce s tím souvisící. Se zřetelem k tomu definici
takové právě stanoví vnitrostátní právo nebo praxe jednotlivých
členských států Mezinárodní organisace práce. Pod výraz "loď" spa-
dají všechny druhy plavidel s výjimkou válečných lodí. Úmluva
ukládá, aby stát, který jo jí vázán, učinil technická opatření
potřebná pro zajištění bezpečnosti a zdraví při přístavních pra-
cích, pokud jde o pracoviště, přístupové cesty, instruování pra-
- 2 -
covníků o bezpečnosti při práci, jejich vybavení ochrannými pomůc-
kami, prostředky pro první pomoc, vhodné postupy v případě stavu
nouze aj.
Praktické provádění těchto požadavků má být zabezpečeno tech-
nickými normami nebo praktickými směrnicemi schválenými přísluš-
ným orgánem či jinými vhodnými metodami.
Úmluva, dále uvádí, kdo odpovídá za provádění zmíněných opatře-
ni (zaměstnavatel, vlastník, mistr aj. ) a jaké povinnosti mají
pracovníci z hlediska bezpečnosti při práci. Při provádění úmluvy
má příslušný orgán spolupracovat s organisacemi pracovníků a za-
městnavatelů.
Úmluva se konečně velmi podrobně zabývá technickými opatření-
mi, jež je třeba zabezpečit při nakládacích, vykládacích a jiných
pracích v přístavech, tak aby se při nich trvale zajistila bezpeč-
nost a ochrana zdraví. Od těchto požadavků se lze odchýlit, jest-
liže se příslušný orgán ujistil, že přes odchylky ochrana pracov-
níků není menší, než jaká vyplývá z úplného provádění úmluvy. O ta-
kových odchylkách a jejich důvodech je třeba vyrozuměl Mezinárodní
úřad práce.
Stát má vymezit případy, které představují ohrožení z povo-
láni, a kdy a za jakých podmínek je třeba provádět lékařské pro-
hlídky pracovníků. V přístavech, kde je zaměstnán větši počet pra-
covníků, mají být ustaveny výbory pro bezpečnost a zdraví, slože-
né ze zástupců pracovníků a zaměstnavatelů. Každý pracovník za-
městnaný v přístavu musí být poučen o ohroženích, která jsou spo-
jena s jeho prací. Jen způsobilé osoby starší 18 let mohou řídit
zdvihací zařízení a jiné přístroje pro zacházení s břemeny. Úrazy
a nemoci z povoláni je třeba hlásit příslušnému orgánu, a popří-
padě je přešetrit. Má být zajištěn dostatečný počet sanitárních
zařízení a umýváren ve všech částech přístavu.
Stát má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v
přístavech: stanovit povinnosti osob a organisací, které se zabý-
vají takovými pracemi, a pověřit inspekční službu kontrolou, jak
se uložená opatření provádějí. Porušení takových povinnosti má být
postihováno sankcemi.
- 3 -
Úmluva reviduje úmluvy Mezinárodní organisace práče č. 28 o
ochraně přístavních dělníků proti úrazům z r. 1929 a č. 32 o ochra-
ně přístavních dělníků proti úrazům (revidovanou) z r. 1932, které
nebyly Československou socialistickou republikou ratifikovány.
2. Doporučení č. 160
Doporučení přejímá, ustanovení úmluvy č. 152, pokud jde o její
působnost a definice pojmů v ní uvedené. Poukazuje na to, že by
členské státy Mezinárodní organisace práce Při provádění zmíněné
úmluvy měly přihlížet k různým mezinárodním normám, které se. týkají
otázek, jež úmluva upravuje. Dále uvádí řadu dalších technických
opatření, jež by měla být dodržována kromě, těch, která stanoví úmluv
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
1. Úmluva
Československá socialistická republika je vnitrozemský, stát,
který nemá vlastní národní přístavy. Malý počet československých
námořních lodí používá cizozemských přístavů, kde nakládání, a vy-
kládání provádějí tamní, nikoli tedy českoslovenští přístavní děl-
níci. Jen v mimořádných případech vykonává takové práce posádka
lodi. Československé námořní lodi jsou stavěny zahraničními firma-
mi podle předpisů a pod dozorem zahraničních registračních organi-
sací, které kontrolují, zda lodi vyhovují požadavkům bezpečné plav-
by na moři. Československá strana stěží může prakticky ovlivnit
tyto předpisy.
Za tohoto stavu jsou ustanovení úmluvy a doporučení málo prak-
tická pro provádění na československých námořních lodích v zahra-
ničních přístavech. Naproti tomu by je však bylo možno aplikovat
na práce prováděné v československých vnitrozemských přístavech
(s výjimkou ustanovení, která se vztahují na úkoly a opatření, jež
se v těchto vnitrozemských přístavech nevyskytují).
Otázky bezpečnosti a zdraví při práci v přístavech upravují tyto
předpisy:
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (úpl-
né znění č. 55/1075 Sb. ), zejména § 132 a násl., 167. 170, 171,
270a a 272;
- 4 -
- nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník
práce (§ 35 a násl. );
- zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, (§ 4 odst. 3);
- zákon č. 174/1988 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností
práce (s výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 3 odst. 3 b);
- zákon č. 26/1964 Sb,, o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č.
126/1974 Sb.;
- vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 137/1974 Sb., o vnit-
rozemské plavbě, ve znění vyhlášky č. 94/1976 Sb.;
- vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 155/1973 Sb., kterou
se vydává Rád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních ce-
stách;
- vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 22/1976 Sb., o zaji-
štění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na sypké hmoty;
- vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 23/1976 Sb., o
zajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na sypké hmoty;
- základní směrnice federálního ministerstva dopravy M 16 (ze dne
14. července 1976 čj. 17 541/76-09) o bezpečnosti a ochraně zdra-
ví při práci na dálnicích a v letecké a vodní dopravě;
- směrnice federálního ministerstva dopravy VD 16 (ze dne 13. pro-
since 1976 čj. 25 814/76-19) o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci ve vodní dopravě;
- bezpečnostní předpisy pro československé námořní lodě vydané v r.
1963 Československou námořní plavbou;
- směrnice federálního ministerstva dopravy M 28/1 pro bezpečnou
manipulaci a přepravu kontejnerů ISO řady I;
- výnos ministerstva dopravy čj. 6644/1968-21 ze dne 17. dubna 1968
o zakázaných pracích ženám a mladistvým.
Kromě toho mnohé požadavky úmluvy jsou upraveny Českosloven-
skými technickými normami, zejména těmi, jež jsou uvedeny na straně
34 a 35 Směrnic federálního ministerstva dopravy VD 16, a dalšími
předpisy (např. vládním nařízením 5. 56/1967 Sb., o jedech a jiných
- 5 -
látkách škodlivých zdraví, vyhláškou 5. 57/1967 Sb., kterou se
provádí vládní nařízení o jedech a jiných látkách škodlivých
zdraví, aj. ).
Ze srovnání příslušných československých právních norem s
ustanoveními úmluvy vyplývá, že některé z požadavků v nich uvede-
ných, zvláště v části III o technických opatřeních, nejsou pro-
mítnuty do Československého- práva a praxe, a to zejména proto, že
poměrně malý rozsah československé vodní dopravy nevyžadoval po-
drobnou úpravu všech otázek zmíněných v úmluvě. Jde např. o člán-
ky 20 odst. 3 (větrání pomocí oběhu čerstvého vzduchu) a 31 odst.
2 (prostředky pro zajištění bezpečnosti pracovníků, kteří, upevňu-
jí nebo uvolňují přepravníky). Je třeba poukázat i na článek 37,
který vyžaduje ustanovení výborů pro bezpečnost a zdraví slože-
ných nejen z představitelů pracovníků, ale i zaměstnavatelů.
V ČSSR jako v socialistickém státě, kde zaměstnavatelé ve smyslů
úmluvy neexistují, je takové ustanovení nepraktické; to však ne-
vylučuje, že kontrolní orgány Mezinárodní organisace práce by
vyžadovaly na Československu, pokud by úmluvu ratifikovalo, aby
takovou úpravu převzalo do svého právního řádu.
Doporučení, jak uvedeno, stanoví ještě další požadavky
(včetně technických opatření), které přesahují rámec úmluvy.
Československo právo, popř. praxe některým z nich nevyhovuje,
např. bodům 8 odst. 2 (ochranné sítě), 10 odst. 2 (ohrazení jíc-
nů na mezipalubí do dostatečné výše),. 11 (zajištění několika
možností úniku z nákladového prostoru), 20 a), (opatření umožňu-
jící řidiči opustit kabinu zdvíhacího zařízení) aj.
C. Stanovisko
Československý právní řád i praxe v některých směrech nevy-
hovují požadavkům úmluvy a doporučení. Mimo jiné, ani základní
pojem "práce v přístavech" není náležitě vymezen. Vzhledem k to-
mu nelze úmluvu ratifikovat. Vláda však doporučila, aby Český
úřad bezpečnosti práce a Slovenský úřad bezpečnosti práce při -
přípravě nových předpisů o zajištění bezpečnosti práce ve vnit-
- 6 -
rozeniské plavbo přihlédly k ustanovení re úmluvy č. 152 a doporu-
čení Č. 160, pokud jsou pro Československou socialistickou re-
publiku přijatelná..
II. Pracovaní doba a doby odpočinku v silniční dopravě
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 153.
Úmluva se vztahuje na námezdní řidiče motorových vozidel,
kteří jako své zaměstnání provádějí vnitrostátní nebo meziná-
rodní silniční dopravu zboží nebo osob, ať už jsou zaměstnáni
v dopravních podnicích na účet třetích osob nebo v podnicích,
které, přepravují zboží nebo osoby na vlastni účet.
Úmluva se zásadně vztahuje též na vlastníky motorových vo-
zidel, kteří jako zaměstnání provozuji dopravu, a na členy je-
jich rodiny, kteří nejsou výdělečné činní, pokud pracují jako
řidiči.
Z provádění úmluvy mohou být za určitých podmínek vylouče-
na vozidla městské dopravy, dopravní vozidla zemědělských a les-
ních podniků, vozidla pro dopravu nemocných a protipožární služ-
by, vozidla armády a policie, taxi, aj. Pro řidiče takových vo-
zidel má příslušný orgán stanovit vhodné doby řízení a odpočin-
ku (či. 2). Tento orgán má rovněž věci, které jsou předmětem
úmluvy, dříve než o nich rozhodne, projednat s organizacemi pra-
covníků a zaměstnavatelů.
Pracovní dobou se rozumí čas strávený námezdním řidičem
jednak řízením vozidla nebo jinou práci během jízdy vozidla,
jednak pomocnými pracemi, které se týkají vozidla, cestujících
nebo nákladu v něm. Doby čekání a pohotovosti, které řidič strá-
ví ve vozidle nebo na pracovišti, aniž volně disponuje svým ča-
sem, mohou být považovány za část pracovní doby.
- 7 -
Řidič nemá zásadně řídit déle než čtyři hodiny bez přestávky,
tuto dobu lze výjimečně překročit o jednu hodinu. Celková doba ří-
zení včetně přesčasů nemá přesáhnout devět hodin denně a 48 hodin
týdně. Lze ji vypočítávat průměrem za určitý počet dni nebo týdnů.
Při řízení za zvlášť obtížných podmínek musí být doba řízení
zkrá-
cena.
Řidič má právo na přestávku po nepřetržité pětihodinové pra-
covní době, jak je výše vymezena. Délku a rozdělení přestávky určí
vnitrostátní orgán.
Řidičův denní odpočinek musí trvat nejméně 10 za sebou jdou-
cích hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne.
Může být vypočítáván průměrem za stanovenou dobu; může být snížen
až na osm hodin, nejvýše však dvakrát v týdnu. Z těchto ustanovení
mohou být povoleny výjimky pro vozidla s osádkou o dvou řidičích
nebo pro ta, která užívají trajektu nebo vlaku. Příslušný úřad mů-
že rovněž povolit dočasné výjimky, pokud jde o prodloužení doby ří-
zení a nepřetržité pracovní doby, jakož i zkrácení doby denního od-
počinku v případě nehody nebo poruchy, vyšší moci nebo je-li toho
naléhavě a výjimečně třeba k zajištění chodu služeb veřejně pro-
spěšných.
Pro řidiče musí být zavoděny kontrolní knížky a způsob zazna-
menávání hodin odpracovaných v rámci povolených výjimek. Zaměstna-
vatel je povinen vést záznamy o době práce a odpočinku každého ři-
diče a dát je k disposici kontrolním orgánům.
Musí být zavedena inspekce, která provádí kontroly, jak se do-
držují výše zmíněné předpisy, a sankce pro případ jejich porušení.
2. Doporučení č. 161
Na rozdíl od úmluvy 5. 153 doporučení se nevztahuje jen na ři-
diče, ale vůbec na námezdní pracovníky v podnicích zabývajících se
dopravou, tedy i pomocníky řidiče, závozníky a jiné osoby, které
jedou ve vozidle pro silniční dopravu a jsou zaměstnány pracemi
týkajícími se vozidla, cestujících nebo nákladu v něm. Jinak dopo-
ručení zásadně přejímá ustanovení úmluvy č. 153, stanovíc však ně-
které vyšší standardy. Tak např. do "pracovní doby" by se měla za-
- 8 -
počítávat i doba odborného výcviku, pracovní doba by neměla prosáh-
nout 40 hodin týdne a mohla by být vypočítávána průměrem nejvýše
za čtyři týdny. Normální pracovní doba by neměla činit více než
osm hodin denně a při nerovnoměrném rozvržení na různé dny týdne
deset hodin, popř. za určitých předpokladů dvanáct hodin denně.
Délka souvislého odpočinku v týdnu by měla být 24 po sobě
jdoucích hodin, jimž předchází a po nichž následuje odpočinek mezi
dvěma pracovními dny. Odpočinek v týdnu by měl pokud možno připa-
dat na neděli. Při dálkové přepravě by mělo být umožněno spojovat
odpočinek v týdnu za dva po sobě jdoucí týdny.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
1. Úmluva
Otázky týkající se pracovní doby a doby odpočinku v silniční
dopravě upravují v československém právu zejména tyto předpisy:
- zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (úpl-
né znění č. 55/1975 Sb. ), především § 83, 85 odst. 3, 87 odst. 3,
89, 90 odst. 3, 95, 96 odst. 3, 97 a § 270a;
- § 11 a § 12 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se prová-
dí zákoník práce;
- zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasíla-
telství (§ 6);
- vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o bez-
pečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vo-
zidel (§ 3);
- vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 71/1980 Sb.,
o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silnič-
ních vozidel (§ 3);
- Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční do-
pravě (AETR), (uveřejněná v příloze vyhlášky ministra zahranič-
ních věcí č. 108/1976 Sb. );
- vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 109/1976 Sb., o ně-
kterých opatřeních k provádění Evropské dohody o práci osádek
- 9 -
vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR);
- vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozů na silnicích (zejména
§ 3 a násl. );
- směrnice č. 10/1977 Věst. dopravy, o pracovní době jízdních pra-
covníků silničních motorových vozidel;
- výnos ministerstva vnitra ČSR ze dne 24. listopadu 1975 čj. SD/
/33-1003/75 o určování pracovní doby jízdních pracovníků silnič-
ní a městské dopravy, ve znění pozdějších předpisů; (úplné znění
č. 36/1978 Dopravního a silničního zpravodaje ministerstva vnitra
ČSR);
- úprava ministerstva vnitra SSR ze dne 29. března 1976 čj. SD-349/
/76-3 o určování pracovní doby některých pracovníka silniční a
městské dopravy ve znění pozdějších předpisů;
- výnos ministerstva obchodu ČSR ze dne 30. června 1076 o určování
pracovní doby pracovníků silniční motorové dopravy v organisa-
cích státního obchodu, č. 12/1976 Věst. MO ČSR, ve znění pozděj-
ších předpisů.
Podle ustanovení zákoníku práce je přenecháno příslušným
ústředním orgánům upravit rozvržení pracovní doby, délku nepřetr-
žitého odpočinku mezi dvěma směnami a práci přesčas v dopravě, ja-
kož i otázky spojené & pracovní pohotovostí (§ 85 odst. 3, § 90
odst. 3, § 95 a § 96 odst. 3 zákoníku práce). Vzhledem k tomu je
určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční, a popř. měst-
ské motorově dopravy roztříštěno do řady předpisů, z nichž výše
jsou uvedeny jen některé. Při tom je třeba mít na zřeteli, že úpra-
va v nich provedená není jednotná a že některé ústřední orgány svou
úpravu dosud neregistrovaly ve Sbírce zákonů. Tím je ztíženo posou-
zení, nakolik československý právní řád vyhovuje ustanovením úmlu-
vy. Níže uvedené srovnání přihlíží k úpravě provedené ministerstvy
vnitra ČSR, popř. SSR, která je nejobsáhlejší a nejpodrobnější, a
byla též doporučeným vzorem pro ostatní ústřední orgány.
Tyto předpisy většinou vyhovují požadavkům úmluvy č. 153 a v
některých případech je dokonce převyšují (např. pokud jde o ča-
stost bezpečnostních přestávek čl. 5 odst. 1 úmluvy a § 12 výnosu
- 10 -
MV ČSR aj. ). Naproti tomu však, byť ojediněle, avšak v některých
závažných otázkách nejsou v souladu s ustanoveními úmluvy.
Podle článku 8 odst. 1 a 2 úmluvy řidičův odpočinek mezi dvě-
ma pracovními dny (směnami) má trvat nejméně deset za sebou jdou-
cích hodin v průběhu 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne.
Takový odpočinek může být vypočítáván průměrem za období stanovené
vnitrostátním orgánem, v žádném případě však nesmí činit méně než
osm hodin a na osm hodin smí být snížen nejvýše dvakrát týdně.
Ustanovení § 90 odst. 3 zákoníku práce a prováděcí ustanovení § 8
odst. 1 a 2 výnosu ministerstva vnitra ČSR, popř. SSR o určování
pracovní doby jízdních pracovníků silniční a městské dopravy však
umožňují v některých případech zkrátit odpočinek na osm hodin a
dvakrát týdně i na pouhých šest hodin.
Výjimku, podle čl. 9 odst. 1 c) úmluvy - zajištění chodu slu-
žeb ve veřejném zájmu - z ustanovení článku 8 odst. 1 a 2 nelze
uplatnit, neboť úprava podle § 8 odst. 1 a 2 výnosu ministerstva
vnitra má trvalý a nikoli výjimečný charakter, jak požaduje úmluva.
Podle československých předpisů kontrolní knížky pro jednotlivce
(čl. 10 odst. 1 úmluvy) jsou zaváděny jen pro řidiče v mezinárodní
silniční dopravě, nikoli též pro řidiče ve vnitrostátní silniční
dopravě.
Podle článku 6 odst. 1 a 2 úmluvy celková maximální doba ří-
zení včetně přesčasů nesmí přesáhnout 48 hodin týdně při výpočtu
průměrem za určené období. Naproti tomu s přihlédnutím k ustanove-
ním § 83 odst. 1, § 85 odst. 3, § 96 odst. 3 a § 97 odst. 2 a 3 a
popř. i odst. 4 zákoníku práce může pracovní doba řidičů (včetně
přesčasů) překročit 48 hodin týdně. Vzhledem k tomu, že žádný čes-
koslovenský právní předpis nestanoví maximální délku "řízení", ne-
ní československé právo v souladu ani s čl. 6 úmluvy.
2. Doporučení
Československý právní řád nevyhovuje některým ustanovením do-
poručení, která stanoví vyšší standardy nežli úmluva č. 153, např.
bodům: 7 (čtyřicetihodinová pracovní doba); 9 (výpočet průměrné
pracovní doby nejvýše za čtyři týdny); 10 (normální průměrná pra-
- 11 -
covní doba nejvýše osm hodin denně); 11 (1) (maximální pracovní do-
ba deset hodin denně); 15 (doba řízení včetně přesčasů nejvýše de-
vět hodin za don a 48 hodin za týden); 16 (výpočet průměrné doby
řízení nejvýše za čtyři týdny); 18 (odpočinek mezi dvěma pracovní-
mi dny osob zaměstnaných v silniční dopravě alespoň 11 po sobě jdou-
cích hodin během 24 hodin počítaných od začátku pracovního dne);
19 (odpočinek mezi dvěma pracovními dny nikdy kratší než osm hodin);
23 (odpočinek v týdnu nejméně 24 po sobě jdoucí hodiny, jimž před-
chází a po nichž následuje stanovený odpočinek mezi dvěma pracovní-
mi dny) aj.
C. Stanovisko
1. Úmluva
Ustanovení československého práva v některých případech neod-
povídají plně požadavkům úmluvy. Tento nesoulad by bylo možno ome-
zit tím, že by Československo podle článku 2 úmluvy vyloučilo z pro-
vádění jejích ustanovení všechna motorová silniční vozidla v něm
zmíněná. I když tedy za daného stavu nelze doporučit ratifikaci
úmluvy, je třeba na druhé straně zvážit, zda by vnitrostátní před-
pisy neměly být časem uvedeny do souladu s úmluvou, aby tak byla
umožněna její pozdější ratifikace. Za tím účelem by bylo třeba změ-
nit ustanovení § 90 odst. 3 zákoníku práce a v prováděcích předpi-
sech o pracovní době jízdních pracovníků silniční dopravy stanovit
v souladu s úmluvou č. 153 maximální dobu řízení (včetně přesčasů)
a minimální dobu nepřetržitého odpočinku; předpisem federálního mi-
nisterstva dopravy by bylo třeba řešit otázku zavedení kontrolních
knížek pro námezdní řidiče motorových vozidel, a to ve vztahu k ji-
ným modernějším způsobům kontroly, např. k tachografům.
Převzetí norem práce a odpočinku stanovených v úmluvě č. 153
do československého práva, jakož i zavedení osobních kontrolních
knížek by mohlo přispět k omezení současného vysokého počtu přes-
časových hodin v silniční dopravě a tím i k lepšímu zajištění bez-
pečnosti silničného provozu. Za současného stavu počtu pracovníků
v automobilové dopravě se však takové omezení nejeví v nejbližších
letech uskutečnitelným a lze o něm uvažovat až během osmé pětiletky.
- 12 -
2. Doporučení
Doporučení v mnoha směrech převyšuje požadavky úmluvy č. 153.
Jelikož československé právo, jak výše uvedeno, ani těm plně nevy-
hovuje, nedoporučuje se zatím činit opatření k plnému provedení do-
poručení, ale podle možností rovněž budoucně přihlédnout k jeho po-
žadavkům, jež by byly pro Československo přijatelné.
V Praze dne 9. února 1981
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Úmluva č. 152
Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech
Generální konfrontace Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1979 na svém šedesátém-
pátém zasedaní,
majíc na zřeteli ustanovení příslušných mezinárodních úmluv a
doporučení a zejména úmluvy o označování váhy (břemena dopra-
vovaná loďmi), 1929, úmluvy o zajištění bezpečnosti strojů,
1953 a úmluvy o pracovním prostředí (znečištění vzduchu,
hluk a vibrace), 1977,
rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se revise úmluvy
o ochraně proti úrazům (přístavní dělníci) (revidované ), 1932
(č. 32), které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a
domnívajíc se, že tyto návrhy mají mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 25. června l979 tuto úmluvu, která bude označována ja-
ko Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v přístavech,
. 1079:
Část I.. Pole působnosti a definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy výraz "práce v přístavech'" se vztahuje
na veškeré práce nebo kteroukoli jejich část při nakládání nebo
vykládání všech lodí a veškeré práce s tím souvisící; definice ta-
kové práce bude stanovena vnitrostátním právem nebo praxí. Při vy-
pracování nebo změně této definice budou slyšeny zúčastněné orga-
nisace zaměstnavatelů a pracovníků nebo se na nich budou jinak po-
dílet.
Článek 2
1. Každý členský stát může plně nebo částečně povolit výjimky z
ustanovení této úmluvy, pokud jde o přístavní práci na místě kde
2
je nepravidelný provoz omezený na malé lodi, nebo jde-li o rybář-
ské lodi nebo jejich někteří; druhy, a to pod podmínkou, že
a) budou dodrženy bezpečno pracovní podmínky;
b) příslušný úřad po projednání se zúčastněnými organisacemi za-
městnavatelů a pracovníku je názoru, že takové výjimky mohou
být s přihlédnutím ke všem okolnostem připuštěny.
2. Od zvláštních požadavků části III této úmluvy lze se odchýlit,
jestliže se příslušný úřad po projednání se zúčastněnými organisa-
cemi zaměstnavatelů a pracovníků ujistil, že odchylky zaručují
stejní výhody a že celková ochrana takto zajištěná není menší než
ta, jež by vyplývala z úplného provádění ustanovení této úmluvy.
3. Úplne nebo částečné výjimky podle odstavce 1 tohoto článku a
všechny významné odchylky podle odstavce 2 tohoto článku, jakož i
jejich odůvodnění, je třeba uvést ve zprávách o provádění úmluvy,
předkládaných podle článku 22 ústavy Mezinárodní organisace práce.
Článek 3
Pro účely tyto úmluvy
a) výraz "pracovník" znamená každou osobu zaměstnanou prací v pří-
stavu;
b) výraz "příslušná osoba" znamená každou osobu, která má znalosti
a zkušenosti
požadované pro výkon některé nebo několika urči-
tých povinností a jako taková je přijatelná pro příslušný úřad;
c) výraz "odpovědná osoba" znamená každou osobu ustanovenou podle
povahy případu zaměstnavatelem, velitelem lodi nebo vlastníkem
zařízení, která zodpovídá za provádění některé nebo několika
určitých povinností a jež má dostatečné znalosti a zkušenosti
a potřebnou, autoritu pro řádné vykonávání této povinnosti nebo
těchto povinnosti;
d) výraz "oprávněná osoba" znamená každou osobu, kterou zaměstna-
vatel, velitel lodi nebo odpovědná osoba zmocnila, aby provedla
jeden nebo několik určitých úkolů, a jež má potřebné odborné
znalosti a zkušenosti;
o) výraz "zdvíhací zařízení" zahrnuje všechna pevná nebo pohyblivá
- 3 -
zařízení, užívaná na břehu nebo na lodích k zavěšování, zvedá-
ní nebo spouštění břemen nebo k jejich přemisťování z jednoho
místa na druhé
v zavěšeném nebo zvednutém stavu, včetně nábřež-
ních ramp mechanicky ovládaných;
f) výraz "vázací prostředky" zahrnuje všechny prostředky, pomocí
nichž břemeno může být upevněno na zdvihacím zařízení, jež však
nejsou nedílnou součásti zdvihacího zařízení nebo břemena;
g) výraz "příchod" zahrnuje rovněž východ;
h) výraz "loď" zahrnuje všechny druhy lodí, plavidel, nákladních
Člunů, odlehčovacích člunů a vznášedel s výjimkou válečných
lodí.
Část II. Obecná ustanovení
Článek 4
1. Vnitrostátní zákonodárství stanoví, že pokud jde o práci v
přístavech, budou učiněna opatření podle části III této úmluvy
ohledně
a) zajištění a udržování pracovišť a zařízení, jakož i užívání: pra-
covních metod, které jsou bezpečné a neohrožují zdraví;
b) zajištění a udržování bezpečných přístupových cest na všech pra-
covištích;
c) informování, odborné výchovy a dohledu, které jsou nezbytné k
zajištění ochrany pracovníků proti ohrožení úrazem nebo poško-
zení zdraví, jež vyplývají z jejich zaměstnání nebo se při něm
vyskytují;
d) vybavení pracovníků osobními ochrannými pomůckami,
ochrannými oděvy a všemi záchrannými prostředky, které lze ro-
zumně vyžadovat, Dokud přiměřená ochrana proti ohrožení úrazem
nebo poškozením na zdraví nemůže být zajištěna jiným způsobem;
e) zajištění a udržování vhodných a dostatečných prostředků pro
první pomoc a záchranu;
f) vypracování a zavedení vhodných postupů pro zvládnutí každé
případné havarijní situace.
- 4 -
2. Opatření, která je třeba učinit k provedení této úmluvy, musí
zahrnovat
a) obecné požadavky pro výstavbu, vybavení a udržování přístavních
zařízení a jiných míst, kde se provádějí práce v přístavech;
b) předcházení požárům a výbuchům a ochranu proti nim;
c) bezpečné přístupové česly k lodím, do nákladových prostorů, na
nakládací rampy, ke strojům a ke zdvíhacím zařízením;
d) dopravu pracovníků;.
c) otevírání a zavírání jícnů, zajištění jícnů nákladových prosto-
rů a práci v nákladových prostorech;
f) konstrukci, udržování a užívání zařízení pro zdvihání a pro ji-
né zacházení s nákladem;
g) konstrukci, udržování a užívání ramp;
h) výstroj a užívání lodních výložníků;
i) zkoušení zdvíhacích zařízení, vázacích prostředků včetně řetězců
a lan a vázacích prostředků a jiných zdvíhacích pomůcek, které
jsou nedílnou součástí nákladu, jejich přezkušování, prohlídky
a. vydávání osvědčení o nich, pokud je toho třeba;
j) zacházení s různými druhy nákladu;
k) ukládání a skladování zboží;
1) nebezpečné látky a jiná ohrožení pracovního prostředí;
m) osobní ochranné pomůcky a ochranné oděvy;
n) sanitární zařízení, umývárny a sociální zařízení;
o), lékařský dohled;
p) první pomoc a záchranné prostředky;
q) organisaci bezpečnosti a ochrany zdraví;
r) odbornou výchovu pracovníků;
s) hlášení a prošetřování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
3. Praktické provádění požadavků podle odstavce 1 tohoto článku
bude
zajištěno technickými normami nebo sbírkami praktických směr-
nic schválených příslušným úřadem nebo jinými vhodnými metodami,
odpovídajícími vnitrostátní praxi a podmínkám, nebo se o ně opírat.
- 5 -
Článek 5
1. Podle vnitrostátního zákonodárství musí příslušné osoby, ať
už zaměstnavatelé, vlastníci, mistři či jiné osoby, podle povahy
případu, odpovídat za provádění opatření zmíněných v článku 4 od-
stavci 1 této úmluvy.
2. Kdykoli dva nebo několik zaměstnavatelů podniká současně čin-
nost na stejném pracovišti, mají spolupracovat při provádění pře-
depsaných opatření, aniž by tím byla dotčena odpovědnost každého
zaměstnavatele za zdraví a bezpečnost pracovníků, které zaměstná-
vá. Pro určité případy příslušný úřad stanoví obecné podmínky pro
takovou spolupráci.
Článek 6
1. Je třeba přijmout ustanovení, podle nichž pracovníci
a) jsou povinni bezdůvodně nenarušovat provádění bezpečnostních
předpisů určených pro jejich vlastní ochranu nebo ochranu ji-
ných osob a správně jich používat;
b) musí přiměřené dbát o svou vlastní bezpečnost a o bezpečnost
jiných osob, které mohou být postiženy jejich konáním nebo opo-
minutím při práci;
c) musí ihned oznámit svému bezprostředně přímo nadřízenému každou
situaci, o níž se mohou důvodně domnívat, že může znamenat ohro-
žení, a kterou sami nemohou napravit, tak aby mohla být učiněna
opatření k nápravě.
2. Pracovnici musí být oprávněni účastnit se na všech pracovi-
štích zajišťování bezpečné práce v mezích kontroly, kterou mohou
vykonávat, pokud jde o strojní zařízení a pracovní, metody, a vy-
jadřovat se k přijatým pracovním postupům, jež se týkají bezpeč-
nosti. Pokud to odpovídá vnitrostátním předpisům a praxi, toto prá-
vo se bude vykonávat prostřednictvím výborů pro bezpečnost práce
a ochranu zdraví při práci, jestliže byly ustaveny podle článku
37 této úmluvy.
Článek 7
1. Při provádění ustanovení této úmluvy vnitrostátním zákonodár-