Česká národní rada 1986 – 1990

Česká národní rada podnikla v rámci svých parlamentních mezinárodních kontaktů mnoho pro to, aby i naše odborná veřejnost byla informována o současném ekologickém průmyslu ve světě a metodách ochrany a tvorby životního prostředí. Dvě sympózia uspořádaná v Praze a Düsseldorfu přinesla mnoho poučného pro nás i pro naše zahraniční partnery. Ukázala také, co se v ČSR pro životní prostředí dělá. Bylo to přijato s uznáním. Česká národní rada také vyvinula úsilí, aby zkušené firmy předvedly své osvědčené a používané metody. Příslušné orgány však na to nereagovaly.

V úvahu nebyla brána ani iniciativa domácích projektových inženýrských organizací. Ano, jde o záležitost náročnou na devizy, ale alternativní řešení v podobě jaderných elektráren a plynofikace nejohroženějších oblastí budou realizována až kolem roku 2000. Škody, které dnes již na naší přírodě a na národním hospodářství jsou, mnohonásobně převýšily náklady na instalaci odsiřovacích zařízení, kdyby byla bývala již provedena.

Poslanci zjistili, že v zachycování úletu pevných látek je rovněž mnoho nekázně. Vlivem opotřebení odlučovacích zařízení pro pevné úlety a jejich částečným vypínáním se například na Ostravsku zvýšil spad popílku z velmi nízké hodnoty, která byla docílena cílenými opatřeními, z 300 kg na km² již na 500 kg. Nedostatečná kontrola a nízké sankce prozatím takovýto postup dovolují. I tuto situaci by měl postihnout nový zákon o ovzduší, který navrhujeme.

Pozitivní je, že se v nejexponovanějších oblastech naší republiky podařilo vybudovat vcelku účinný monitorovací a signalizační systém, i když i zde lze najít vážné nedostatky. Přineslo to svůj dílčí výsledek alespoň v tom, že máme poměrně dobré informace a v případě inverzní situace je tato dána včas občanům na vědomí. Bylo by však žádoucí rozšířit monitorovací zařízení po celém území republiky a zkvalitnit je. Monitoring samozřejmě nenahrazuje ochranu obyvatelstva, ale právě na základě jím zjištěných údajů musí být provedena příslušná ochranná opatření.

0 mimořádném zájmu voličů o ekologickou problematiku svědčí i počet stížností docházejících do České národní rady. Ptají se například, proč některé podniky znečišťující životní prostředí nejsou jednoduše vyřazeny z provozu. Pro naši vládu by to bylo to nejsnadnější, co by mohla udělat, a v řadě zemí to skutečně tak funguje například ve Švýcarsku, NSR, ale již i v Sovětském svazu. U nás však přijetí tohoto opatření v podstatě nelze použít. Monopolní postavení našich výrobců, které se mnohdy zveličuje, jim umožňuje stavět jejich nedostatky a mnohdy protizákonné přestupky, týkající se životního prostředí, jako objektivní nutnosti.

Závažné je zjištění, že znečištění ovzduší již působí i v oblastech, o nichž jsme se domnívali, že jsou většího poškození ušetřeny. Jde především o Žďárské vrchy, o nichž se zde již dnes hovořilo, Jeseníky, Šumavu. Situace je o to horší, že přes nákladná opatření a úsilí pracovníků ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu sice dochází k určitým ekologickým zlepšením, ale není jisté, zda budou trvalého rázu. S vážným poškozením lesů a nutností jejich vytěžení vzniká ohrožení vodního režimu, a to nejen úbytkem vodních zdrojů, ale i větší možností vzniku náhlých povodní. Zvláště kritická situace nastala v oblasti Krkonoš, kde přes veškerou snahu vládní komise se stav nelepší.

V souvislosti s čistotou ovzduší je potřeba upozornit i na vzrůstající škodlivý vliv motorismu. Nízké používání bezolovnatého benzinu a nafty s nižším obsahem síry, značná hlučnost dopravních prostředků, to vše znepříjemňuje život našim občanům nejen ve velkých, ale již i ve středních a menších městech. Daleko přísnější předpisy musí být uplatněny při přepravě vysoce toxických látek po železnici a nákladními kamióny, neboť jejich havárie může v daném případě představovat ekologickou katastrofu.

Náš průmysl musí brát na zřetel celosvětový postup při ochraně ozónového štítu naší planety, spočívající především v zásadním omezení a v postupné likvidaci výroby a používání škodlivých freónů. Vzhledem k závažnosti věci je potřeba zaujmout pozitivní stanovisko k tzv. montrealskému protokolu, to již bylo nakonec tlumočeno soudruhem ministrem Hojerem na konferenci ve Velké Británii, který stanoví do pěti let snížit výrobu nebezpečných freónů o 20 % a do deseti let o 50 %. Vyspělé průmyslové státy se k jeho plnění zavázaly.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, výbory na svých jednáních rovněž upozornily, že dalším mimořádným nebezpečím je nadále narůstající kontaminace půd některými těžkými kovy, polychlorovanými bifenyly a jinými organickými látkami. Ty se nakonec dostávají neodvratně do potravinových řetězců a jen velmi namáhavě mohou z nich být eliminovány. Na konci potravinového řetězce stojí člověk.

Na kontaminaci půd, vedle spádů z ovzduší a používání hnojiv a pesticidů, přispívají rozhodující měrou divoké a tzv. řízené skládky komunálních a jiných odpadů. Znečišťují jak půdu, tak vodu na rozsáhlých plochách. Podle světových zkušeností se ukazuje, že jediným řešením k zabránění kontaminace půdy z těchto skládek je výstavba deponií plně izolovaných od podkladu. Průtokové vody jsou odváděny do čistírny odpadních vod a získané odpadní kaly se vrací opět do deponie.

Průzkumy rovněž prokázaly, že závažná kontaminace půd vzniká z dříve obecně přijímané představy, že čistírenské a jiné kaly mohou vždy přispět ke hnojení. Totéž platí o kompostování netříděných tuhých domovních odpadů. I těmito cestami se dostávají do půd těžké kovy a různé toxické organické sloučeniny.

Třídění, ukládání a zpracování odpadů všech druhů z celého národního hospodářství včetně odpadů toxických nelze ponechat jen na bedrech národních výborů. Musí platit, že za využívání, nezávadné skládkování nebo likvidaci produkovaného odpadu nese plnou odpovědnost výrobce, nikoliv tedy národní výbor, resort či dokonce vláda. Národní výbory však mají zodpovědnost za tuhý komunální odpad. podrobně o tom hovořil soudruh ministr.

I my budeme muset přejít na třídění odpadů s jejich předtříděním již v domácnostech, neboť je zásadním omylem, že vše lze jednoduše zlikvidovat ve spalovně. I tam musí být před spalováním odpad vytříděný. Navíc lze tímto způsobem získat významné druhotné suroviny. Jde jen o to, aby náš průmysl se připravil na jejich komplexní zpracování a zpětné využití. Nedokonalou funkci zde plní dosavadní relace mezi cenou prvotní a druhotné suroviny. Touto problematikou se zabývala poslední schůze předsednictva České národní rady a byla vyslovena nespokojenost, jak se s druhotnými surovinami u nás zachází.

Zmínil jsme se o spalovnách. Musíme zde upozornit na to, že jejich výstavba a provoz musí být podle ve světě Používaných technologických norem a předpisů. Vezmu příklad města Brno. Kritické připomínky občanů na zahájení zkušebního provozu tamní spalovny domácího odpadu jsou velmi závažné. Místní orgány musí dát lidem odpověď, jak bude spalovna fungovat a jak bude zabezpečena. Tento úkol vysvětlování o fungování spalovny bude muset převzít i Národní výbor hlavního města Prahy, neboť jak známo začíná se s výstavbou spalovny Malešice, která je plně ekologicky zabezpečena.

Jako členové Světové zdravotnické organizace a Organizace pro zemědělství a výživu musíme dodržovat příslušné mezinárodní normy. K tomu je potřeba vybavit zkušební laboratoře odpovídající měřicí technikou. Naším cílem při výrobě potravin nemůže být to, že "jsme v normě", ale snažit se její přípustnost neustále snižovat. Zásadně musí být přijato, že za zdravotní nezávadnost svých výrobků odpovídá plně každý výrobce a inspekce a hygienická služba ho jen namátkově kontroluje.

Hovoříme-li o půdě, nemohu se nezmínit ještě o jedné závažné věci. Přes přísná opatření vlády nedochází ke snížení úbytku zemědělské půdy, mnohdy i první bonity. Nákladné náhradní rekultivace nemohou přece nahradit půdu, která byla odňata mnohdy nedostatečně uváženými zásahy. Stavět na "zelené louce" si již nemůžeme dovolit, stejně jako vedení dálnic po nejúrodnějších půdách. Nedělají to ani státy s daleko větší výměrou půdy na jednoho obyvatele. Rovněž neobdělaná půda by měla být podrobena kontrole, jak ji nejlépe zhodnotit.

Velkou pozornost věnovali poslanci při své práci stávající péči o vodní hospodářství. Již dnes máme místa v naší republice, např. Pardubice, Hradec Králové a Brno, která se mohou v brzké době, pokud nebude problém urychleně řešen, a příslib od naší vlády již existuje, dostat do vážných problémů v zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Průzkumy ukázaly, že se všichni, tedy hospodářští pracovníci i občané, chováme k našim vodním zdrojům zcela bezohledně.

Vezměme jenom zprávy z denního tisku, kde se lze dočíst varující údaj, že např. v loňském roce u nás došlo asi k pěti stům ekologickým haváriím. plných 40 % ropných havárií jde na vrub špatného technického stavu příslušných zařízení, stejný podíl na nich měla i nekvalitní a nezodpovědná práce lidí. Nelze rovněž podceňovat komplikace mezinárodního charakteru plynoucí ze znečišťování vodních toků.

Podnikům se prozatím vyplácí raději platit pokuty, mnohdy je plánují i do svých výdajů, než budovat čističky odpadních vod. Stanovení povinností, že podnik může brát vodu pro svou potřebu pouze pod výpustí svého objektu by prakticky zlikvidovalo několikaletou problematiku udělování výjimek ze zákona týkajícího se odpadních vod. Řada podniků právě hřeší na to, že obdržely nebo obdrží tuto výjimku. Nebude možno již dále takto postupovat. Vláda musí trvat na plnění podmínek, za nichž vydala výjimky odchylného vypouštění odpadních vod od zákona.

Mnoho úsilí musíme rovněž vynaložit i na zachování čistoty podzemních vod a lázeňských pramenů. Z tohoto hlediska by neměla být připuštěna výstavba dolu Čankov, který se nachází v těsné blízkosti Karlových Varů a jeho pramenů a k jehož výstavbě již bylo přijato českou vládou zamítavé stanovisko.

Vědecká fronta musí říci, co se stane s vodním režimem po vykácení značného množství lesních porostů postižených emisemi.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, velký díl práce a odpovědnosti za zdravé životní prostředí připadne národním výborům všech stupňů. Mám zde na mysli především takzvané malé životní prostředí a akce "Z". V některých příkladech mohou být náklady minimální, ale výsledky evidentní. Vezměme například vzhled našich měst a obcí. Na mnohé z nich, hlavně těch menších, je radost pohledět. Kolik je však těch druhých, kde vítr víří prach a odpady, kde jsou špinavé ulice a chodníky a parky se zničenou zelení. I sami obyvatelé by měli projevovat daleko větší kázeň a iniciativu.

Samostatnou kapitolou je péče o travnaté plochy na pražských sídlištích. Přitom přece někomu byla dána povinnost o ně pečovat, pečovat o čistotu ulic, fasády domů apod. Nelze se donekonečna vymlouvat na materiál, naftu, stroje. Na dvory řady továren a stavebních podniků nelze mnohdy ani pohledět. Proto raději používají k obehnání svých značných ploch neprůhledných plechových ohrad, namísto aby si udělaly pořádek. Chybí kontrola a tvrdé pokuty, jak je to ve světě běžné.

Zde není žádná omluva a výrazněji pomoci budou muset národním výborům i příslušné orgány ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR odpovídající za veřejný pořádek. Národní výbory nesmí rovněž strpět žádné divoké skládky, nepořádky, nedostatečnou péči o zeleň apod. Soudruh ministr zde již hovořil o tom, že to, co se dělo na skládce v obci Buštěhrad, nedaleko Kladna, musí být nám všem vážnou výstrahou.

Jsou národní výbory, které přistupují iniciativně k péči o životní prostředí. Jde např. o Dobříš, Přerov, Havlíčkův Brod, Gottwaldov. Ukazuje se, že se vyplácí s lidmi na téma ekologie otevřeně hovořit a pravdivě je informovat. Potom jsou také ochotni ve svém volném čase a zadarmo pro své město a obec něco udělat. Nevyplácí se přístup - o čem lidé nevědí, to vlastně neexistuje. Velice se osvědčilo zpracování generelů životního prostředí republiky, krajů, okresů a našich velkých měst. Je nutno ocenit výstavbu čistíren odpadních vod národními výbory v akci "Z".

Ve zprávě vlády bylo podrobně hovořeno o tom, že národní výbory jako správci území nesou plnou odpovědnost za to, co se na jejich území děje, jak se v něm kdo chová. Technické podmínky jasně vymezují územní plány a všechny odvětvové resorty jsou povinny je respektovat. Vláda by měla být národním výborům v tomto směru nápomocna a dávat jejich rozhodnutím, a to i zamítavým, plnou podporu.

Kdo chce pro zlepšení svého okolí a tedy našeho společného životního prostředí skutečně něco udělat, najde námětů jistě mnoho. Velký prostor pro každou iniciativu zde dává výzva vlády ČSR, která vyhlašuje rok 1989 rokem životního prostředí. I my jsme tuto výzvu uvítali a plně ji podporujeme. Také celá Národní fronta a její jednotlivé složky se budou na této akci významně podílet. Závažná úloha připadá ROH a SSM. Zdařilá je tu např. akce Brontosaurus a práce Svazu ochránců přírody.

Je neopodstatněné tvrzení, že mladí lidé jsou k životnímu prostředí lhostejní. přesvědčil mě o tom nedávno aktiv v Pardubicích, kde svazáci vystoupili nejenom s kritikou, ale také s konkrétními návrhy, jak chtějí pomoci. Je to příklad aktivity mladých lidí i toho, že životní prostředí není a nesmí být zneužíváno k politické manipulaci. Je logické, že tato oblast je pod značnou kontrolou veřejného mínění.

Vztah k přírodě je i měřítkem naší vlastní kultury. Skutečně účinné řešení ekologického problému vyžaduje přejít od pouhé aktivity na ochranu přírody k prosazení ekologických zásad do veškeré lidské činnosti. Etika myšlení v ekologii musí být v souladu s etikou odpovědnosti. Plně se to týká ochrany přírody i našich vzácných, mnohdy světově unikátních kulturních památek.

Ochrana přírody však nemůže existovat bez ochrany základních prvků životního prostředí. Vyhlašování státních rezervací a chráněných oblastí nám bez zcela konkrétních akcí pro jejich záchranu nic nepomůže. Výstrahou se stávají červené knihy vyhynulých nebo ohrožených rostlinných a živočišných druhů. Jde zde důležitá existující mezinárodní spolupráce a naše aktivní účast v mezinárodních vládních i nevládních organizacích zabývajících se ekologickou problematikou.

Česká národní rada uvítala iniciativu předsedy vlády ČSSR soudruha Ladislava Adamce ke svolání porady předsedů vlád sousedních zemí k otázkám spolupráce při tvorbě a ochraně životního prostředí. V této iniciativě vidí ČNR účinný krok k zlepšování životních podmínek v naší zemi a jeden z hlavních programů práce naší federální vlády do budoucna.

Prvořadou roli v procesu tvorby a ochrany životního prostředí sehrává lidský činitel. Ukazuje se, že dnes máme co činit s ekologickou negramotností řady našich občanů. Nemálo lidí - a mnozí zastávají odpovědné funkce v čele pracovních kolektivů velkých podniků či institucí - vlivy zhoršeného životního prostředí jednoduše podceňují. Spoléhají na to, že se to "nějak nebo někdo" vyřeší. Nevyřeší bez přičinění nás všech a s vlastním aktivním přístupem k ekologické problematice.

Daleko více práce v tomto výchovném procesu musí udělat naše školství, zájmové organizace a sdělovací prostředky. příkladem ve výchovném procesu musí být dospělí, zejména vůči dětem. Vše negativní ve výchově začíná odhozeným nedopalkem cigarety či kusu papíru na ulici.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, je pochopitelné, že šíře problematiky, kterou se dnes zabýváme, mi nedovoluje obsáhnout ji komplexně. Celkový stav i další náměty pro společnou práci, které vzešly z jednotlivých výborů, dokreslí diskuse, která bude následovat. Příprava na dřívější konání XVIII. sjezdu KSČ umožňuje včas připravit investorsky, projektově i dodavatelsky ekologické akce na 9. pětiletku. Tuto šanci bychom neměli promarnit. Současně musíme nyní vyvinout veškeré úsilí k tomu, abychom na tomto sjezdu mohli konstatovat, že se podařilo zastavit zhoršování životního prostředí v naší republice. Je to požadavek náročný a můžeme jej zvládnout pouze společnými silami a konkrétními činy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji společnému zpravodaji soudruhu Bohumíru Rosickému.

Soudružky a soudruzi poslanci, k projednávané zprávě vlády České socialistické republiky přijme Česká národní rada usnesení.

Doporučuji zvolit pro přípravu usnesení návrhovou komisi. Jejím předsedou by byl společný zpravodaj poslanec Bohumír Rosický a dalšími členy poslanci Josef Brisuda, Alena Hanzlová, Jaroslav Kolařík, Michal Kraus, Miroslav Šlouf a Jan Uřičář.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? (Nejsou.)

Kdo tedy souhlasí s předloženým návrhem na složení návrhové komise, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Návrhovou komisi jsme zvolili a prosím, aby zahájila svou práci podle pokynů soudruha Rosického.

Nyní zahájíme rozpravu, do které se zatím přihlásili poslanci: Jiří Brejha, Miroslav Caha, Oldřich Burský, Antonín Zicha, Václav Anděl, Hana Trojanová, Jan Škoda, Jaroslav Kolařík, Josef Brisuda, Norbert Požár, František Vrbka, Pavel Krubl, Václav Šlapák, Pavel Chudoba, Josef Jehlička, Jan Koláčný, Eva Lišková a Walter Herrgesell.

Není to málo diskutérů. Prosím proto, abyste hovořili věcně, konkrétné a tak, aby se všichni mohli vystřídat.

Zahájíme rozpravu. Slovo má poslanec Jiří Brejha.

Poslanec Jiří Brejha: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, v rámci přípravy dnešního jednání České národní rady výbor České národní rady pro kulturu a výchovu za účinné pomoci okresních národních výborů Blansko, Praha-východ a Náchod shromáždil řadu podnětů, připomínek a doporučení, které byly předány vládě České socialistické republiky i garančnímu výboru a já rád konstatuji, že zazněly v úvodním výkladu soudruha Jirečka i ve zpravodajské zprávě.