Česká národní rada 1986 – 1990

o různého se přihlásilo se svými dotazy a podněty na vládu, které nemusí být zodpovězeny dnes, ani není možné, aby byly zodpovězeny a budeme žádat odpověď na příští schůzi nebo v termínu daném jednacím řádem, sedm poslanců. Jelikož se jedná o dotazy, věřím, že budou formulovány stručně, konkrétně, aby mohly být takto zaznamenány, aby je vláda mohla zodpovědět. Jedná se o dotazy poslance Němce, poslance Chudoby, poslance Holomka, poslance Krubla. poslance Karase, poslance Dohnala, Čaji a poslankyně Černé.

Prosím první dotaz poslance Němce, připraví se poslanec Chudoba.

Poslanec Miroslav Němec: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, jen bych chtěl upozornit, že se nejedná o dotazy, ale o interpelaci.

Na zasedání zdravotního a sociálního výboru, které se uskutečnilo minulý týden, byli poslanci informováni o situaci v zásobování léky a zdravotnickým materiálem v České republice. Závěr tohoto jednání vyzněl zcela jasně jako konstatování kritické situace v této oblasti. Přesto, že řada nejvyšších hospodářských činitelů prohlašovala, že dotace ze současného rozpočtu jsou pro materiálně technické zabezpečení našeho zdravotnictví v potřebné výši, zůstává problém jejího hmotného naplnění, a právě tato disproporce se stává předmětem předložené interpelace.

Ve vyspělých zemích vlastní výroba léků představuje kolem 40 %. jejich potřeby. V naší republice se tuzemská výroba podílí na celkové spotřebě 65 ‰ Dovoz ze zemí RVHP 30 % a z nesocialistických zemí 5 ‰ V absolutních číslech je prodej léčiv v roce 1990 reálný ve výši 6 850 000 Kčs v maloobchodních cenách. V absolutních číslech je prodej léčiv v roce 1990 reálný ve výši 6850 mil. Kčs v maloobchodních cenách, což je o 4,9 %. více než v roce 1989, ale pouze po finanční, nikoli hmotné stránce.

Podívejme se nyní, co se skrývá za tímto nárůstem. Nárůst je v rozhodující míře zajišťován dodávkami ze s.p. Spofa, přes výrazné zvýšení o 213 mil. Kčs zůstávají nepotvrzeny dodávky za 555 mil. Kčs. Proto musí být řada položek zajištěna náhradním dovozem z nesocialistických zemí, a to minimálně v rozsahu 44,6 FCO, ale na tyto dovozy chybí 25,5 mil. FCO.

Předpoklady na dovozy léčiv ze zemí RVHP na letošní rok nejsou nikterak povzbuzující, o tom jsme už slyšeli včera. Pro vaši informaci - např. na dodávkách ze SSSR chybí 22 položek, včetně antibiotik pro děti, z NDR nebylo dosud potvrzeno 25 položek, z Maďarské republiky je splnění ohroženo rozhodnutím maďarské strany o pozastavení dodávek placených v převoditelných rublech. Uspokojivý stav je pouze v dovozech z Polské republiky. Léky chybějící ze zemí RVHP vážně ohrožují zabezpečení celých indikačních skupin.

V současné době se objevuje nedostatek léků, který bychom mohli definovat jako nedostatek léků druhé generace. Jedná se např. o léky vyvolávající svalovou ochablost a jsou nepostradatelné při celkové anestezii pro provádění větších chirurgických zákroků. Jejich nedostatek tedy může znemožnit provádění chirurgických výkonů v celých medicínských odvětvích.

Velmi kritická je také situace v dovozech ze SFRJ, kde na pokrytí je potřebné získat dalších 100 mil. FCO.

Pokud jde o zabezpečení zdravotnického materiálu, je v plánu zajišťován nárůstem o 7,5 %. Avšak ani tento nárůst nemůže saturovat dlouhodobá manka celé dlouhé řady položek, mezi něž patří zejména obvazový materiál, operační rukavice, infúzní soupravy, jednorázová injekční technika, rourky a hadičky, chirurgické nástroje, laboratorní sklo atd. Na pokrytí nejkritičtějších položek však chybí devizy ve výši více než 66 mil. FCO. Podobně je tomu u diagnostiky, přístrojů, náhradních dílů atd.

Dosavadní příděl stanovený plánem na dovozy je zhruba kolem 1,5 mld FCO, včetně zvýšení. Znamená to však, že zdroje jsou sice vyšší, ale prominutí dluhové služby a devalvace koruny spolu s nárůstem cen však de facto znamenají stagnaci přídělu deviz na úrovni menší než roku 1989.

Pane místopředsedo vlády, poslanci zdravotního a sociálního výboru za dlouhé roky byli donuceni si zvyknout, i když neradi. že v lékárnách se nedostává 35-40 položek léků. že chybí základní zdravotnický materiál v ordinacích a nemocnicích. Nemůžeme se však smířit s myšlenkou, že by v letošním a následujícím roce došlo k podstatnému zhoršení situace v zásobování.

Řadu let poslanci upozorňují na negativní trend ve vývoji zásobování ve zdravotnictví, bohužel bez hmatatelného výsledku. Obracím se proto na vás, pane místopředsedo vlády, i na všechny ostatní členy vlády, se žádostí o urychlené projednání zvýšené dotace ve výši alespoň 430 mil. FCO k zajištění nezbytných neinvestičních dovozů, i na úkor přehodnocení položek jiných resortů, neboť zdravý národ je základním principem nejen humanity, ale i prosperity.

Dále žádám o poskytnutí záruky, že se již nebude opakovat situace jako v minulých letech, kdy ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí dostávalo přidělovány devizové prostředky často až ve druhém čtvrtletí. Tento stav potom prakticky znemožňuje výhodné nákupy, spíše je tomu naopak.

Ve vztahu k tuzemským výrobcům je nutné především prosadit stanovení dodávek pro zdravotnictví jako prioritní tak, že z Hospodářského zákoníku by vyplývaly regionální sankce za jejich nesplnění. Týkalo by se to podniků řízených českou i federální vládou. Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí by také mohlo zvážit možnost nabídnout některé výroby menším podnikům s daňovým zvýhodněním. Jednalo by se především o výrobky, které nejsou atraktivní pro velké podniky malými sériemi.

Třebaže víme, že v současné době probíhají jednaní ke zmírnění stávající situace, žádám vládu o maximální akceleraci řešení ve prospěch zdraví lidu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Pane poslanče, já se jenom ujišťuji, asi jsem přeslechl začátek - je to interpelace nebo podnět? Prosím, aby bylo zaznamenáno jako interpelace. Pro zápis sděluji, že poslanec Jindřich Němčík dává podnět ke zřízení okresu Jeseník z části okresu Šumperk, nehodlá vystoupit písemně, předává přímo ministru vnitra k odpovědi.

Dále vystoupí s dotazem poslanec Chudoba - opravuji s podnětem. Připraví se poslanec Holomek.

Poslanec Pavel Chudoba: Vážený pane předsedo, vážená Česká národní rado, zítra tomu bude shodou okolností právě rok, kdy naše plénum ČNR projednávalo ještě v Paláci kultury problematiku životního prostředí v českých zemích.

V rozpravě k tomuto bodu jsem v tu dobu vystoupil k záměru Správy radiokomunikací Praha dobudovat a rekonstruovat vysílač v CHKO Pálava na vrcholu Děvína. V druhé části jsem hovořil k neméně závažnému ekologickému problému Jihomoravského kraje. a to k vodohospodářským úpravám jižní Moravy na řece Dyji, vázaných na vodní nádrže Nové Mlýny.

Rozsah a závažnost tohoto problému však dnes evidentně přesahuje okresní i krajské možnosti a kompetence všech dnešních složitostí byly z úvodní vládní koordinační komise přesunuty na dnešní uživatele vodního díla, to je Povodí Moravy a na úroveň okresních orgánů. Pro bezmocnost řešit stávající patovou situaci dovoluji si zařadit toto mé vystoupení jako interpelaci.

Jde o seskupení tří jezer, která svou rozlohou 3 00 ha představují třetí největší vodní plochu v Československu po Lipně a Oravě.

Dnes, kdy je tato investice, jež si vyžádala náklady přes 1,5 mld dokončena, vidíme, že bohužel ne vše dopadlo tak, jak se před více než 20 lety předpokládalo a slibovalo. Snad žádné velké technické dílo v Československu nebylo v minulosti předmětem tak rozsáhlých polemik, studií a prognóz, jako právě toto.

Dnes lze konstatovat, že většina varovných prognóz ekologů a přírodovědců se postupně naplňuje, zatímco předpokládané užitky se dostavují omezeně nebo vůbec ne. Znečištění vody dnes omezuje možnost rekreace, dochází k úhynu ryb, každoročně se na nádržích objevuje botulismus způsobující masové úhyny ptáků, nepodařilo se začlenit vodní dílo sadovými úpravami do krajiny, takže dnes působí spíše jako nevábná vodní poušť. Program závlah, budovaný z celospolečenských prostředků je zatím realizován pouze na 38 % a skutečné odběry vody činí zhruba 20 % disponibilní kapacity. To vše v podmínkách dosavadních vysokých státních subvencí na budování, ale i provoz závlah. Změnou ekonomických podmínek dojde s největší pravděpodobností k ještě nižší efektivnosti závlah, neboť o ně zemědělské podniky nebudou mít zájem.

Z těchto důvodů se, obdobně jako tomu bylo u vysílače Děvín, nyní silně rozvířila hladina nevole široké veřejnosti a řady sdělovacích prostředků. Např. "akční výbor pro obnovu krajinného biotopu pod Pálavou", jako iniciativa občanů obcí žijících v okolí nádrží, požaduje vytvoření komise odborníků, která by rozhodla o dalším osudu těchto nádrží. Přitom doporučuje jejich vypuštění, zalesnění dna a ponechání několika menších jezer a slepých ramen řeky Dyje. Ustavení nezávislé komise expertů, která by posoudila současný stav nádrží a navrhla další postup, doporučuje i poradní sbor CHKO Pálava.

I já jsem přesvědčen, že požadavek na urychlené ustavení komise odborníků je plně oprávněný.

Obracím se tedy touto interpelací na ministra životního prostředí České republiky pana Moldana, aby požádal Prezidium ČSAV, aby se akademické ústavy tohoto úkolu opět ujaly, komplexně ekologicky i ekonomicky vyhodnotily a navrhly z celospolečenského hlediska nejvýhodnější řešení na základě fundovaného vědeckého rozboru. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Je to žádost na ČSAV nebo interpelace? (Odpověď: Interpelace.) Prosím, aby bylo zaznamenáno jako interpelace.

Slovo má poslanec Holomek, připraví se poslanec Krubl.

Poslanec Karel Holomek: Pane předsedo, dámy a pánové, mrzí mě poněkud, že musím přednést svůj příspěvek, lépe řečeno několik podnětů v době, kdy už pozornost značně ochabla a je tu velká únava. Nicméně doufám, že to dobře dopadne.

Znovu se vracím k usnesení české vlády ze dne 29. 11. 1989, vyjadřujícímu se ke stavu řešení rómské problematiky a základnímu zaměření v této otázce. V podstatě žádný jiný hmatatelnější dokument na vládní úrovni o řešení této otázky neexistuje.

Celé usnesení české vlády je vedeno v tónu uvozovaném větami "Systematicky vytvářet podmínky, přijímat opatření, přehodnotit koncepci, pokračovat, podporovat, připravit ...", což jsou pojmy, které jsou neklamným svědectvím toho, že i naše vláda přešlapuje na místě, v řadě otázek má mnoho nejasností v metodách i prostředcích, jak postupovat.

Není divu, je to problém letitý, cesta stále neprobádaná a příklady ze zahraničí i v západní Evropě nejsou příliš lákavé. Rómové sami nepatří rozhodně mezi tvárné a snadno ovlivnitelné spoluobčany. To přirozeně celý problém jen komplikuje.

Přesto se domnívám, mám-li na mysli toto usnesení vlády, že je třeba projevovat více konkrétnosti a reálnosti na věcných faktech. V tomto okamžiku je přece jenom brzy na ucelenou a vyhraněnou koncepční linii. Přece však se rýsují jisté konkrétní podněty, ze kterých je zatím možno vycházet. Upozorním alespoň na některé.

V souvislosti s reorganizací národních výborů je třeba i zcela nově koncipovat postavení komisí pro řešení rómské problematiky a převést je z oblasti jakýchsi poradních orgánů, které spíše evidovaly problémy, aniž je mohly jakkoli řešit, do oblasti orgánů s právem a funkcí výkonnou. Námitka, že národní výbor může navrhovaná řešení přijmout a realizovat, neobstojí. Tak tomu bylo v minulosti a nevedlo to zatím nikam. Rovněž složení těchto komisí musí zahrnovat alespoň 50 % osazenstva z řad Rómů. To vše pokládám za naprosto žádoucí.

V souvislosti s projednáváním rozpočtu a s tím, že jsou zvyšovány dotace na bytovou výstavbu, je třeba pomoci i v této oblasti právě Rómům. Oni jsou v tomto směru bezkonkurenčně na tom nejhůře. Společnost má povinnost jim pomoci v tom případě, že vznikají snad oprávněné povinnosti, že za to částečně mohou sami. Prosím, to připouštím. Souvisí to jistě se vzděláním, intelektem, úrovní kultury apod. Přesto však nelze souhlasit s tím, jak je uvedeno v již citovaném usnesení vlády, že v místech s větším počtem rodin, které nejsou prokazatelně schopné užívat současný bytový fond, budovat byty s nižším standardem. Oprávněně předpokládám, že pracovníci na příslušných národních výborech ve spolupráci s Rómy samotnými podle konkrétních podmínek naleznou řešení. Devastace bytového fondu Rómy, i když se vyskytuje, je spíše fámou než rozšířenou skutečností. Závadné byty musí být likvidovány ev. přebudovány na plnohodnotné byty, počínaje zařazením do urbanistické výstavby přes občanskou vybavenost, konče hygienickou vybaveností. Každé jiné řešení by bylo nouzové a bylo by je nutno po krátkém čase opět přehodnocovat. Proto nesouhlasím s citací, která je zde uvedena v tomto vládním usnesení - budovat byty pouze přiměřené.

Přesto, že slyším šum, který mi dává zřejmě na vědomí, že se mnou nesouhlasíte, hodlám být v tomto bodě nekompromisní.

Citujeme-li slovo přiměřené, ptám se pro koho přiměřené? Pro cvičené opice, nebo pro lidi, kteří vykonávají velice nepříjemné práce, které jsou pro ostatní občany naprosto nepřijatelné?

Nemíním a ani si netroufám provádět zde instruktáž o rovných šancích pro všechny občany, tedy i pro Rómy, a tedy i v otázce bytové. Už slyším námitku "vždyť si toho Rómové nebudou vážit, neumí to užívat". Možná, ale tu šanci musí dostat. Jak to dopadne, bude napůl záležet i na příslušném národním výboru, na sousedech, a předpokládejme, že i s Rómy samotnými - alespoň s většinou z nich, se něco významného v poslední době děje.

Ve svém dalším podnětu chci navázat na příspěvek poslankyně Moserové a konec konců i na zprávu předsedy české vlády Petra Pitharta, týkající se obce a schopnosti žít v ní. Cituji: "Lidé, kteří nikam nepatří, nejsou nikde doma . . .".

To se týká Rómů, mých soukmenovců, a dokonce bych řekl, že správné pochopení této teze o obci bude asi i jedním z hlavních náporů v řešení této problematiky. Tam, kde se Rómové usadili, tam byli i posléze přijati a stali se rovnocennými občany obce se všemi právy a povinnostmi. Moji předkové si tak dokázali počínat již na počátku tohoto století, někteří Rómové to nechápou dodnes.

Neustálé stěhování Rómů a jejich rodin ze Slovenska na Moravu a do Čech za prací, bytem, příbuznými, někdy i jen na přátelskou návštěvu, která poněkud přesahuje naše představy, co se týče času, vytváří krizové situace, akty nepřátelství v místě nového působiště, neochotu národního výboru k řešení sociálních i bytových záležitostí atd. Na základě získaných informací mám téměř jistotu, že národní výbory na Slovensku tuto migraci podporují všemi možnými i nemožnými způsoby.

Navrhuji v tomto směru spolupráci mezi příslušnými ministerstvy české a slovenské vlády, event. Českou národní radou a Slovenskou národní radou, která by našla odraz i v činnosti národních výborů na Slovensku a v českých zemích.

Dávám dále ke zvážení připomínku k odchodu cizích státních příslušníků v Československu zaměstnaných, pokud zde nejsou na zaškolení či na studiu. Už se zde o tom diskutovalo. Jedná se o Poláky, Jugoslávce, Kubánce, Vietnamce aj. Jejich platy, a zejména diety, mnohdy daleko převyšují úroveň platů našich lidí, ačkoliv jsou méně kvalifikovaní. Je to solí v očích těch pracujících, kteří jsou s nimi na stejném staveništi či ve fabrice.

V souvislosti s případnou nezaměstnaností, která už bezprostředně hrozí, je třeba se touto otázkou vážně a urychleně zabývat. Poznámka nové pani velvyslankyně v Rakousku, týkající se Vietnamců a jejich hromadného úniku do Rakouska, mě příliš neuklidnila. Uklidnila snad Rakušany tím, že Vietnamci se vrátí do Československa a zde jistě naleznou další práci?

Dělám u stavební firmy a právě nyní velmi těžce zápasíme o smysluplné naplnění našeho výrobního programu pro nejbližší budoucnost a s tím související otázkou sociálních jistot a záruk, které bychom chtěli našim zaměstnancům za každou cenu dát. Proto kladu otázku příslušnému ministrovi - na jak dlouhou dobu jsou tyto smlouvy uzavřeny a zda je vláda hodlá prodlužovat? I

Neměl jsem tím na mysli jakkoli zpochybňovat pomoc cizích zahraničních podnikatelů jako celků realizujících jisté konkrétní akce. Mám zde na mysli otevřenou náruč bohatého strýčka, na něhož si hrajeme, nebo jsme si hráli, a jímž už dávno nejsme. Osud vlastních pracujících nám musí být přednější.

Dovolte mi, abych vyslovil naději, že v poslední době se přece jen objevují příznaky toho, že i v oblasti řešení rómské problematiky se věci začínají řešit od základů. Řada iniciativ mezi vzdělanými Rómy a jejich příznivci na vysokých školách v Praze a v Brně přichází s konkrétními návrhy například na zřízení katedry romistiky na Karlově universitě v Praze, kde za tím stojí dr. Hübschmannová, nebo na zřízení semestrálního běhu na pedagogické fakultě v Brně s romskou tématikou, kde iniciativu projevil dr. Nečas Tato katedra by měla budoucím pedagogům usnadnit jejich vstup i při práci s rómskou mládeží. Předmětem výuky by bylo etnikum, jazyk, kultura, sociální problematika. práce v terénu apod. Škola by tak mohla být velmi nápomocná i v řešení a koncepčních přístupech v této problematice.

Rozhodně dávám tuto otázku ke zvážení ministru školství a kultury. V nejbližší době se jistě setká s příslušnými návrhy a já doporučuji jejich bedlivé prostudování.

Dámy a pánové, nevyskytuji se za touto tribunou příliš často, a proto mi dovolte říci ještě pár slov k problematice tak říkajíc celospolečenské.

Padlo zde mnoho vážných a zajisté i oprávněných slov na adresu KSČ. Dokonce i výzva ke zrušení této strany. Na některých místech se vyskytují vážné symptomy rozkladu Občanských fór a Veřejnosti proti násilí právě pro různý pohled na komunistickou stranu a na otázku, zda vůbec může příslušník této strany vykonávat jakoukoliv významnou funkci. Přál bych vám přijít někdy na zasedání parlamentu Občanského fóra v Brně.

Situace dospěla tak daleko, že je zpochybňován čestný a statečný přístup těch bývalých disidentů, kteří ještě v roce 1968 byli v komunistické straně a v Pražském jaru a později dalších 20 let usilovali o to, čeho bylo dnes dosaženo. Mnozí z nich tak učinili způsobem rozhodujícím a byli i bezprostředními spolupracovníky našeho prezidenta Václava Havla.