Česká národní rada 1986 – 1990

ze dne……………1987

o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

§ 1

Orgány veterinární péče

(1) Orgány veterinární péče České socialistické republiky jsou:

a) ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky (dále jen "ministerstvo"),

b) národní výbory,

c) Ústřední nákazová komise,

d) orgány veterinární správy.

(2) Orgány veterinární péče České socialistické republiky vykonávají státní správu na úseku veterinární péče podle tohoto zákona, podle zákona o veterinární péči [Zákon č.…/1987 Sb., o veterinární péči.] a předpisů vydaných na jeho základě, popřípadě podle jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku veterinární péče.

§ 2

Ministerstvo

(1) Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy na úseku veterinární péče

a) stanoví hlavní úkoly veterinární péče a vědeckotechnického rozvoje na tomto úseku a organizuje, řídí a kontroluje jejich plnění,

b) řídí výkon státní správy na úseku veterinární péče,

c) řídí orgány veterinární správy,

d) řídí specializační přípravu veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků,

e) spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, které se podílejí na plnění úkolů veterinární péče, zejména zabezpečuje v součinnosti s nimi zásobování veterinárními léčivy, přípravky a potřebami.

(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, v kterých případech se odborné veterinární činnosti provádějí bezplatně.

Národní výbory

§ 3

Místní národní výbory

a) v dohodě s příslušným orgánem veterinární správy určují místa pro trhy určené k prodeji potravin a surovin živočišného původu (dále jen "živočišné produkty") a drobných zvířat a povolují konání trhů s drobnými zvířaty,

b) projednávají přestupky na úseku veterinární péče.

§ 4

Okresní národní výbory

a) rozhodují o nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření podle zákona o veterinární péči [§ 23 zákona č.…/1987 Sb.] (dále jen "mimořádná veterinární opatření"), pokud se netýkají jen individuálně určené organizace nebo občana, a dozírají na jejich plnění,

b) v dohodě s příslušným orgánem veterinární správy určují místa výstav, trhů, přehlídek a soutěží zvířat, popřípadě svodů zvířat k jiným účelům (dále jen "svody zvířat") a povolují jejich konání; to se netýká trhů s drobnými zvířaty,

c) rozhodují o poskytování podpor a náhrad k úhradě nebo zmírnění škod, popřípadě nákladů vzniklých provedením ochranných a zdolávacích opatření, jakož i škod vzniklých uhynutím zvířat v důsledku nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat,

d) projednávají plnění úkolů veterinární péče a návrhy opatření k jejímu rozvoji ve svém územním obvodu,

e) ukládají pokuty organizacím podle zákona o veterinární péči [§ 27 zákona č.…/1987 Sb.].

§ 5

Krajské národní výbory

a) rozhodují o nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření týkajících se více okresů v jednom kraji a dozírají na jejich plnění,

b) projednávají plnění úkolů veterinární péče a návrhy opatření k jejímu rozvoji ve svém územním obvodu.

§ 6

Nákazové komise

(1) Okresní a krajské národní výbory zřizují k plnění svých úkolů souvisejících s ochranou proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat nákazové komise. Nákazová komise je zvláštním orgánem národního výboru [§ 63b zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 35/1983 Sb.)]; je řízena radou národního výboru a podřízena nákazové komisi vyššího stupně.

(2) Předsedou nákazové komise je místopředseda národního výboru, tajemníkem vedoucí pracovník příslušného orgánu veterinární správy. Za členy nákazové komise jsou jmenováni vedoucí pracovníci národního výboru a zástupci orgánů a organizací, jimž přísluší uskutečňovat opatření k zdolávání a k zamezení šíření nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat.

(3) Nákazová komise

a) projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů na úseku ochrany proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat v územním obvodu svého národního výboru, jakož i návrhy opatření k rozvoji veterinární péče,

b) předkládá plenárnímu zasedání nebo radě národního výboru návrhy na nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření,

c) řídí provádění mimořádných veterinárních opatření v územním obvodu svého národního výboru,

d) jde-li o nákazovou komisi okresního národního výboru, schvaluje pohotovostní plány ochranných a zdolávacích opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a ozdravovací plány ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz, hospodářsky významných jiných hromadných onemocnění a poruch reprodukce zvířat [§ 33 zákona č.…/1987 Sb.].

§ 7

Ústřední nákazová komise

(1) Ústřední nákazová komise koordinuje plnění úkolů ústředních orgánů státní správy na úseku ochrany proti nákazám a jiným hromadným onemocněním zvířat. Vyskytne-li se nákaza nebo jiné hromadné onemocnění zvířat, které by mohlo ohrozit zdraví zvířat ve více krajích, Ústřední nákazová komise ústředně řídí přijímání a provádění mimořádných veterinárních opatření nebo je sama nařídí.

(2) Ústřední nákazovou komisi zřizuje vláda České socialistické republiky. Předsedou Ústřední nákazové komise je ministr zemědělství a výživy České socialistické republiky (dále jen "ministr").

Orgány veterinární správy

§ 8

(1) Orgány veterinární správy jsou:.

a) Státní veterinární správa České socialistické republiky (dále jen "státní veterinární správa"),

b) okresní veterinární správy pro územní obvody okresních národních výborů,

c) městská veterinární správa pro územní obvod Národního výboru hlavního města Prahy a městské veterinární správy pro územní obvody národních výborů měst, které mají také působnost okresních národních výborů.

(2) Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem stanovit jinou územní působnost okresních a městských veterinárních správ.

(3) Státní veterinární správa, okresní a městské veterinární správy jsou orgány státní správy.

(4) Státní veterinární správa je podřízena ministerstvu. V jejím čele je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr; v čele okresních a městských veterinárních správ jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel.

(5) Státní veterinární správa, okresní a městské veterinární správy jsou rozpočtovými organizacemi.

§ 9

(1) Okresní nebo městská veterinární správa a) vykonává veterinární dozor podle zákona o veterinární péči [§ 22 zákona č.…/1987 Sb.], vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin a kontroluje jejich plnění,

b) rozhoduje o nařízení a skončení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určené organizaci nebo občanovi, a dozírá na jejich plnění,

c) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat výskyt velmi nebezpečné nebo nebezpečné nákazy zvířat státní veterinární správě, příslušnému národnímu výboru a příslušnému útvaru Sboru národní bezpečnosti, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též okresnímu hygienikovi, a činí opatření nezbytná ke zdolání a k zamezení šíření nákazy zvířat,

d) vydává závazné posudky, které musejí být podle zákona o veterinární péči vyžádány v územním, stavebním a kolaudačním řízení a k návrhům podnikových technických norem [§ 24 zákona č.…/1987 Sb.],

e) uděluje vystavením veterinárního osvědčení souhlas k přemísťování zvířat,

f) vydává veterinární osvědčení pro přepravu živočišných produktů,

g) vykonává veterinární kontrolu podle zákona o veterinární péči při dovozu, průvozu a vývozu zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz a vydává o tom veterinární osvědčení [§ 16 zákona č.…/1987 Sb.],

h) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat, pokud se svodu zúčastní pouze zvířata z územního obvodu v její působnosti,

i) provádí prohlídky jatečných zvířat a masa a veterinární vyšetření dalších živočišných produktů a rozhoduje o jejich použitelnosti [§ 10 a 11 zákona č.…/1987 Sb.],

j) určuje v případech stanovených zákonem o veterinární péči [§ 15 odst. 2 zákona č.…/1987 Sb.] podmínky pro použití krmiv,

k) vydává chovatelským organizacím pokyny pro vypracování pohotovostních plánů ochranných a zdolávacích opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a pro zpracování ozdravovacích plánů ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz, hospodářsky významných jiných hromadných onemocnění a poruch reprodukce zvířat,

(1) Vydává organizacím, které vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, skladují nebo přepravují živočišné produkty, pokyny pro vypracování pohotovostních plánů veterinárních hygienických opatření pro případ výskytu velmi nebezpečných nákaz zvířat a pro vypracování programů hygienických a sanitačních opatření.

(2) Hrozí-li nebezpečí z prodlení, nařídí okresní nebo městská veterinární správa i taková mimořádná veterinární opatření, o nichž jinak rozhodují národní výbory. O těchto opatřeních neprodleně informuje příslušný národní výbor, který je potvrdí, popřípadě změní anebo zruší.

(3) Okresní a městské veterinární správy vykonávají odborné veterinární činnosti pro potřeby organizací a občanů.

§ 10

Státní veterinární správa

a) řídí okresní a městské veterinární správy,

b) určuje nezbytný rozsah odborných činností vykonávaných specializovanými organizacemi státní veterinární služby (§ 11), usměrňuje a sjednocuje jejich provádění v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky a kontroluje jejich provádění,

c) vykonává veterinární dozor podle zákona o veterinární péči [§ 22 zákona č.…/1987 Sb.], vydává v případech, v kterých si to vyhradí, závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin a kontroluje jejich plnění,

d) vydává veterinární povolení pro dovoz, průvoz a vývoz zvířat, živočišných produktů a krmiv, jakož i předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

e) vydává závazné posudky vyžádané podle zákona o veterinární péči [§ 24 zákona č.…/1987 Sb.], pokud jejich vydání nepřísluší okresním nebo městským veterinárním správám; může si vyhradit vydávání závazných posudků i v případech, které jinak patří do působnosti okresních nebo městských veterinárních správ,

f) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat, jestliže určení těchto podmínek nepřísluší okresní nebo městské veterinární správě,

g) předkládá ministerstvu návrhy ozdravovacích programů ke zdolání stanovených nebezpečných nákaz, hospodářsky významných jiných hromadných onemocnění a poruch reprodukce zvířat,

h) dává souhlas k ověřování, výrobě, dovozu a uvádění do oběhu dosud nepoužívaných krmiv z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti,

i) dává souhlas ke schválení ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu veterinárních léčiv a přípravků, které podléhají schválení podle zvláštních předpisů [§ 20 odst. 1 a § 62 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.] a povoluje v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České socialistické republiky ověřování, výrobu, dovoz a uvádění do oběhu ostatních veterinárních léčiv a přípravků.

§ 11

Specializované organizace státní veterinární služby

Ministr zřizuje specializované organizace k poskytování zvláštních veterinárních činností a služeb, zejména k provádění veterinární laboratorní a klinické diagnostiky, veterinární léčebné nebo asanační činnosti, k výrobě nebo kontrole veterinárních léčiv a přípravků, popřípadě pro zásobování těmito léčivy a přípravky, jakož i organizace určené pro specializační přípravu veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 12

Orgány veterinární správy vzájemně spolupracují s orgány hygienické služby, zejména si poskytují informace o výskytu nemocí přenosných ze zvířat na člověka, o ochraně před nimi a o zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.

§ 13

(1) Orgány veterinární péče České socialistické republiky spolupracují s orgány veterinární péče Slovenské socialistické republiky, zejména při přijímání a provádění zásadních opatření k předcházení velmi nebezpečným a nebezpečným nákazám a hospodářsky významným jiným hromadným onemocněním zvířat a při jejich výskytu, při zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a krmiv a při veterinární ochraně státního území.

(2) Závazné posudky a veterinární osvědčení vydané orgány veterinární péče Slovenské socialistické republiky v rámci jejich působnosti platí i v České socialistické republice.

§ 14

Výnos pokut uložených podle zákona o veterinární péči je příjmem rozpočtu národního výboru, který je uložil.

§ 15

Obecné předpisy o správním řízení se na rozhodování orgánů veterinární péče České socialistické republiky vztahují, jen jde-li o

a) poskytování náhrad k úhradě nebo zmírnění škod, popřípadě nákladů vzniklých provedením ochranných a zdolávacích opatření, jakož i škod vzniklých uhynutím zvířat v důsledku nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat,

b) vydávání závazných pokynů k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin,

c) vydávání závazných posudků, které jsou podle zákona o veterinární péči samostatným správním rozhodnutím [§ 24 odst. 2 zákona č.…/1987 Sb.],

d) ukládání pokut organizacím,

e) projednávání přestupků.

§ 16

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.

Důvodová zpráva

Obecná část:

Náplň činnosti, organizace a řízení veterinární péče souvisí s vývojem socialistického zemědělství a s požadavky rozvoje potravinářského průmyslu. Vznik, upevnění a rozvoj socialistických výrobních vztahů a růst výrobních sil v zemědělství jsou zásadním faktorem ovlivňujícím i veterinární péči a postavení a úkoly orgánů a organizací, které na tomto úseku působí. Socialistické společenské vlastnictví podmiňuje obohacení klasických, víceméně pasivních ochranářských postupů státní veterinární služby o nové postupy a přeměňuje ji na aktivní nástroj využití biologického potenciálu hospodářských zvířat jako jednoho z rozhodujících činitelů intenzifikace živočišné výroby. Před léčením zvířat postupně převládá a dále se rozvíjí zejména komplexní preventivní činnost, zalovená na nejnovějších poznatcích vědy a techniky. Zvýšil se význam jednotlivých forem činnosti orgánů veterinární péče, zejména dozoru nad vytvářením a ochranou podmínek zdraví zvířat a zabezpečování zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty živočišných produktů.

Platný zákon o veterinární péči (zákon č. 66/1961 Sb.), vydaný před vyčleněním státního hospodářského řízení zemědělství z působnosti národních výborů, svěřuje úkoly státu na úseku veterinární péče národním výborům, které je plní zpravidla prostřednictvím svých veterinárních zařízení, popřípadě jejich pověřených pracovníků.

Vládním nařízením č. 33/1963 Sb., navazujícím na zákon č. 32/1963 Sb., o organizaci řízení zemědělství, byla vyčleněna z pravomoci národních výborů jak okresní, tak krajská veterinární zařízení. Věcná působnost veterinárních zařízení k plnění jejich odborných úkolů na úseku veterinární péče nebyla tímto opatřením dotčena, působnost veterinárních zařízení k výkonu státní správy na úseku veterinární péče však byla podstatně omezena.

Současná soustava orgánů veterinární správy v České socialistické republice vznikla v souvislosti s federativním uspořádáním státu a bezprostředně navazuje na unitární organizační strukturu vytvořenou po roce 1963, zejména pokud jde o její složky pro územní obvody národních výborů a pracoviště dislokovaná v českých zemích. Právně se opírá o všeobecnou úpravu zřizování a řízení socialistických organizací a o ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 66/1961 Sb., o veterinární péči, podle něhož ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky zřizuje k provedení a kontrole svých úkolů v této oblasti zařízení, ústavy a podniky, určuje jejich organizační uspořádání a řídí je.

Ministerstvu zemědělství a výživy České socialistické republiky je podřízena rozpočtová organizace Státní veterinární správa ministerstva zemědělství a výživy ČSR, která plní úkoly resortu na úseku veterinární péče. Jejími organizačními složkami jsou krajská veterinární zařízení bez právní subjektivity, která koordinují plnění úkolů veterinární péče s krajskými orgány a jejichž prostřednictvím Státní veterinární správa ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky odborně a hospodářsky řídí okresní veterinární zařízení. Okresní veterinární zařízení, jež jsou rozpočtovými organizacemi s právní subjektivitou, organizují a provádějí odbornou veterinární činnost v rámci okresu.

Specializované úkoly veterinární péče plní ostatní organizace podřízené Státní veterinární správě ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky v Praze, jimiž jsou

1. Ústřední státní veterinární ústav v Praze (rozpočtová organizace),

2. Ústředí veterinárních asanačních ústavů České socialistické republiky (příspěvková organizace),

3. Ústav pro další vzdělávání veterinárních lékařů v Dukovanech (rozpočtová organizace),

4. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně (rozpočtová organizace),

5. Bioveta, n. p. Ivanovice na Hané a Bioveta, n. p. Terezín (hospodářské organizace), které vyrábějí zejména veterinární biopreparáty.

Zvláštní postavení v této organizační struktuře má Městské veterinární zařízení Národního výboru hlavního města Prahy, které je zařízením tohoto národního výboru a je jen metodicky (odborně) řízeno Státní veterinární správou ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky.

Úkoly státní správy na úseku veterinární péče v současné době plní

1. ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky v rozsahu vyplývajícím z jeho postavení ústředního orgánu státní správy pro zemědělství, potravinářský průmysl, myslivost a rybářství a z úkolů určených předpisy o veterinární péči (jejich zabezpečováním je zčásti pověřena Státní veterinární správa ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky),

2. národní výbory, zejména okresní, a pokud jde o úkony uvedené v § 13 odst. 1 zákona č. 66 /1961 Sb., o veterinární péči a § 27 vyhlášky č. 154/1961 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veterinární péči, ve znění vyhlášek č. 128/1967 Sb. a č. 69/1974 Sb., též jimi pověření odborně způsobilí veterinární pracovníci okresních veterinárních zařízení (zpravidla jen jejich ředitelé), jakož i nákazové komise národních výborů,

3. okresní veterinární zařízení (veterinární dozor v rozsahu stanoveném veterinárními předpisy, povolení k přemísťování zvířat, vydávání veterinárních osvědčení apod.).

Odborné činnosti na úseku veterinární péče (preventivní, profylaktické, diagnostické, léčebné a asanační úkony) vykonávají zpravidla okresní veterinární zařízení a specializované organizace státní veterinární služby.

Navrhovaná právní úprava vychází s osvědčených organizačních principů socialistické státní veterinární služby, které se u nás vytvářely již začátkem padesátých let, charakterizovaných zestátněním soukromé zvěrolékařské praxe a jejím sloučením s veřejnou veterinární službou, organizační vazbou na územní obvody národních výborů a ústředním řízením v působnosti ministerstva zemědělství (zákon č. 187/1950 Sb., vládní nařízení č. 99/1952 Sb.).

Záměrem je - s přihlédnutím k pozitivním zkušenostem s existující organizační strukturou vytvoření soustavy orgánů s vlastní působností ve státní správě, přesným vymezením jejich vztahů k národním výborům a dalším orgánům, jakož i k chovatelům zvířat a organizacím nakládajícím s potravinami a surovinami živočišného původu a s krmivy. Při zachování vlivu centra se ponechává potřebný prostor pro přizpůsobení organizační soustavy státní veterinární služby potřebám zemědělské a potravinářské velkovýroby a pro racionalizaci její činnosti.

Rozdělení zákonné právní úpravy veterinární péče mezi federaci a republiky se opírá o čl. 9 a 18 písm. c) ústavního zákona o československé federaci. Vychází zejména z toho, že republikám přísluší zřizovat orgány a organizace na tomto úseku a určovat jejich postavení, působnost a organizační uspořádání. Nadto jde též o výkon státní správy, takže je třeba v tomto směru provést základní úpravu uvedených vztahů zákony národních rad.

Společně se zákonem Federálního shromáždění o veterinární péči vytváří osnova ucelenou zákonnou úpravu veterinární péče.

Přijetí navrhovaného zákona nepřinese ani zvýšení nároků na státní rozpočet České socialistické republiky, ani na plán pracovních sil.

Zvláštní část:

K § 1 a 2

Působnost ministerstva k výkonu státní správy na úseku veterinární péče je založena ustanovením § 15 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, působnost národních výborů k výkonu státní správy na tomto úseku je založena ustanovením § 19 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů.

Zvýšení zdravotních rizik ve velkochovech hospodářských zvířat, potřeba snižování ztrát a efektivnějšího využívání výrobních možností živočišné výroby i zvýšené nároky na zdravotní nezávadnost a biologickou hodnotu potravin a surovin živočišného původu vyžadují doplnit soustavu orgánů státní správy o specializovaný, odborně kvalifikovaný vertikálně řízený aparát k pohotovému řízení a provádění účinných veterinárních opatření, při zachování potřebných pravomocí ministerstva a národních výborů. Proto orgány veterinární péče České socialistické republiky jsou vedle ministerstva a národních výborů také Ústřední nákazová komise a orgány veterinární správy.

Ministerstvu příslušejí úkoly na úseku veterinární péče jako ústřednímu orgánu státní správy pro zemědělství, potravinářský průmysl, myslivost a rybářství. Koordinuje rozvoj veterinární péče s ostatními složkami reprodukčního procesu v zemědělsko-potravinářském komplexu a řídí výkon státní správy na tomto úseku.

Určování bezplatných úkonů, stejně jako výše cen úplatných úkonů bude záležitostí obecně závazného právního předpisu.

K § 3-6

Národním výborům zůstává i nadále nezastupitelné místo v soustavě orgánů zabezpečujících úkoly na úseku veterinární péče. Podle zákona o národních výborech spolupracují se všemi orgány působícími v jejich územních obvodech. Pokud jde o činnosti týkající se zájmů a potřeb občanů, jsou tyto orgány povinny podávat na požádání národnímu výboru potřebné zprávy o své činnosti a o opatřeních, jež provedly k odstranění nedostatků, na které je národní výbory upozornily.

Na úseku veterinární péče svěřuje osnova národním výborům i další, specifické úkoly, přičemž však proti současnému stavu nositelem odborných veterinárních činností se stává jen státní veterinární služba; ta také připravuje potřebné podklady pro rozhodování národních výborů.

Přejímá se osvědčený institut nákazových komisí národních výborů k plnění operativních úkolů při zdolávání nákaz zvířat. Na rozdíl od současného stavu se však tyto komise nekoncipují jako správní komise, neboť těžištěm zde není rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací. Osnova je pojímá jako zvláštní orgány národních výborů ve smyslu § 63b zákona o národních výborech. Vymezení jejich úkolů a působnosti a určení jejich složení vychází z jejich dosavadní činnosti a dosavadního složení.

K § 7

Ústřední nákazová komise je koncipována jako meziresortní orgán, jehož posláním je koordinovat plnění úkolů ústředních orgánů státní správy v boji proti nákazám zvířat a účinně reagovat na nepříznivou nákazovou situaci přijímáním opatření přesahujících rámec kraje.

Její působnost navazuje zejména na dosavadní oprávnění ministerstva (a jeho nákazové komise) provádět mimořádná opatření k rychlému zdolání velmi nebezpečných nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat. Oprávnění ústředně řídit přijímání a provádění mimořádných veterinárních opatření nebo je nařizovat ovšem nezahrnuje právo řídit činnost ústředních orgánů státní správy nebo jim ukládat úkoly.

Ústřední nákazovou komisi zřizuje vláda České socialistické republiky; jejím předsedou je ze zákona ministr zemědělství a výživy České socialistické republiky.

Předpokládá se, že složení ústřední nákazové komise bude adekvátní složení nákazových komisí okresních a krajských národních výborů a že jejími členy budou zástupci resortů, podílejících se na boji proti nákazám zvířat (zdravotnictví, průmyslu, obchodu, školství, vnitra, národní obrany, spravedlnosti, dopravy).

K § 8-11

Státní veterinární správa České socialistické republiky vykonává činnost vymezenou tímto zákonem v rámci celé České socialistické republiky; vedle výkonu státní správy jí přísluší v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky řídit a kontrolovat provádění odborných činností na úseku veterinární péče, vykonávané zpravidla okresními veterinárními zařízeními a specializovanými organizacemi státní veterinární služby.

V rámci řídící činnosti pečuje o veterinární osvětu, zabezpečuje vydávání odborných publikací a spolupracuje s vědeckovýzkumnou základnou v oblasti veterinární péče a veterinární školou v Brně. Zabezpečuje též využívání odborných poznatků veterinárních služeb socialistických států a využívání nových poznatků veterinární vědy v praxi.

Okresní veterinární správy vykonávají jednak státní správu, jednak odborné veterinární činnosti, a to v územním obvodu, pro nějž jsou zřízeny.

Ministerstvo se zmocňuje stanovit v některých případech, a to především z důvodů velikostí územního obvodu okresu, působnost okresní nebo městské veterinární správy pro dva nebo více okresů. Vzhledem k tomu, že toto opatření se bude dotýkat nejen organizací, ale i občanů, bude provedeno obecně závazným právním předpisem.

Z důvodů odstranění odlišného stavu na území hlavního města Prahy od stavu v jiných územních obvodech republiky a v zájmu důsledné integrace orgánů veterinární správy na území České socialistické republiky se začleňuje do jejich soustavy městská veterinární správa pro obvod Národního výboru hlavního města Prahy (dříve městské veterinární zařízení Národního výboru hlavního města Prahy).

K § 12

Povinnost koordinovaného postupu orgánů veterinární správy s orgány hygienické služby při plnění některých úkolů veterinární péče, které ve své konečné fázi mohou ovlivnit zdraví lidí či zdravé životní prostředí, plyne též ze zákona o veterinární péči (§ 2) a ze zákona o péči o zdraví lidu

K § 13

Trvalá a soustavná spolupráce orgánů veterinární péče České socialistické republiky s orgány veterinární péče Slovenské socialistické republiky, především spolupráce Státní veterinární správy České socialistické republiky se Státní veterinární správou Slovenské socialistické republiky, je základním předpokladem koordinovaného řešení veterinární problematiky na území Československé socialistické republiky. Zásadní opatření, týkající se celého státního území (např. opatření při výskytu slintavky a kulhavky), musejí být v zájmu jejich účinnosti prováděna koordinovaně, ve vzájemné dohodě.

V zájmu zamezení duplicitního vydávání závazných posudků a veterinárních osvědčení v případech, kdy již byly v téže věci vydány příslušnými veterinárními orgány Slovenské socialistické republiky v rámci jejich působnosti, navrhuje se stanovit, že tyto posudky a osvědčení mají na území České socialistické republiky stejnou platnost, jako kdyby byly vydány orgány veterinární péče České socialistické republiky. Obdobné ustanovení obsahuje i návrh zákona Slovenské národní rady o působnosti orgánů veterinární péče Slovenské socialistické republiky.

K § 15

Zvláštní povaha a účel mimořádných veterinárních opatření, jež se uplatňují při vzniku nebezpečné nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat, při ohrožení zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu, krmiv apod., vyžadují, aby se při jejich nařizování a realizaci postupovalo jinak, než předpokládají obecné předpisy o správním řízení. Z toho důvodu se na rozhodování orgánů veterinární péče podle tohoto zákona vztahují ustanovení správního řádu jen ve vymezených případech.

V Praze dne 14. července 1987

Ladislav Adamec v. r.

předseda vlády

České socialistické republiky

Ondřej Vaněk v. r.

ministr zemědělství a výživy

České socialistické republiky