Důvodová zpráva
k návrhu zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení
Všeobecná část
XVII. sjezd KSČ zdůraznil trvale důležité místo sociálního zabezpečení v sociální politice. V souladu s reálnými možnostmi naší ekonomiky schválilo společným usnesením předsednictvo ÚV KSČ, vláda ČSSR, předsednictvo ÚRO a předsednictvo ÚV SSM v dubnu 1987 další opatření ke zdokonalení soustavy sociálního zabezpečení.
K realizaci schválených opatření byly vypracovány zásady zákona o sociálním zabezpečení a návrh zákona o sociálním zabezpečení. V návaznosti na tyto materiály byly vypracovány zásady nového zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení a návrh nového zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, který má nahradit zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., účinný od 1. ledna 1976 ve znění pěti změn a doplňků.
Podle čl. 8 odst. 1 písm. j) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, patří sociální politika do společné působnosti ČSSR a republik. Přitom do působnosti ČSSR patří podle čl. 22 cit. ústavního zákona stanovit jednotné zásady důchodového zabezpečení a sociální politiky. Pod jednotné zásady nelze zahrnout úpravu organizace a kompetence v oblasti působnosti republiky, neboť podle ustanovení čl. 107 odst. 1 písm. a) a g) cit. ústavního zákona patří do zákonodárné působnosti národních rad zřizovat ministerstva a jiné ústřední orgány, z čehož vyplývá oprávnění vymezit zákonem národních rad jejich působnost a úkoly. Podle ustanovení čl. 91 Ústavy ČSSR, ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., stupně a druhy národních výborů, jakož i jejich postavení, působnost a organizaci upravují v mezích ústavních zákonů ČSSR zákony národních rad.
Návrh zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení byl vypracován v souladu s těmito ústavními principy. Upravuje působnost a úkoly všech orgánů České socialistické republiky na úseku sociálního zabezpečení. Navrhovaný zákon vymezuje působnost orgánů České socialistické republiky nejen ve vztahu k zákonu o sociálním zabezpečení, ale i vůči zákonu č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších předpisů, a také ve vztahu k některým dalším právním předpisům (zákonu o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 107/1971 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákonu č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o dětí, ve znění pozdějších předpisů).
Systematika návrhu zákona v zásadě odpovídá systematice návrhu zákona o sociálním zabezpečení. Navrhovaná úprava nepředpokládá žádné požadavky na finanční prostředky, ani na plán práce. Návrh zákona sleduje přiblížení výkonu státní správy občanům posílením pravomoci prvostupňových národních výborů a snížení administrativní náročnosti v činnosti národních výborů dalším zjednodušením řízení při poskytování některých dávek a služeb sociálního zabezpečení. Navrhovaná úprava svým charakterem řeší především organizační otázky a nezasahuje do věcné úpravy sociálního zabezpečení.
Zvláštní část
K první části
k § 1:
V návrhu zákona jsou taxativně stanoveny orgány sociálního zabezpečení České socialistické republiky. Vedle toho je uvedeno, že jako orgány zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků působí též sociální komise jednotných zemědělských družstev. Vzhledem k tomu, že se nejedná o orgány republiky, není jejich činnost v návrhu zákona podrobně vymezena. Podle § 116 zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších předpisů, rozhodují sociální komise zejména o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci (nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, pohřebné) a o dávkách zabezpečení matky a dítěte (například peněžitá pomoc v mateřství, podpora při narození dítěte, přídavky na děti).
Návrh zákona současně upravuje účast pracujících na provádění, kontrole a na rozhodování ve věcech sociálního zabezpečení a spolupráci orgánů sociálního zabezpečení se společenskými organizacemi sdruženými v Národní frontě, zejména s orgány Revolučního odborového hnutí, orgány Českého svazu výrobních družstev a Svazu družstevních rolníků.
K § 2:
Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR je ústředním orgánem státní správy pro sociální zabezpečení. Řídí a kontroluje výkon státní správy na úseku sociálního zabezpečení a zajišťuje, aby úkoly související s dalším rozvojem sociálního zabezpečení byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti. Navrhovaná úprava vychází z působnosti stanovené pro ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR v § 10 odst. 1 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Působnost ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí se doplňuje o zajišťování úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv na úseku sociálního zabezpečení; tato působnost při plnění úkolů z mezinárodních smluv dosud výslovně v zákoně zakotvena nebyla, čímž vznikaly nejasnosti při zajišťování úkolů v této sféře činnosti ministerstva.
V souladu s dosavadní úpravou se navrhuje, aby posuzování zdravotního stavu, které vyžaduje zvláštní odborné znalosti, bylo svěřeno posudkové komisi sociálního zabezpečení ministerstva. Nestanoví se výslovně, ve kterých případech bude příslušná tato komise; toto určení je ponecháno ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ČSR. Půjde například o případy posuzování invalidity letců a umělců, kteří své zaměstnání vykonávali po stanovenou dobu a ve vymezených oborech.
K § 3:
Orgánem sociálního zabezpečení je rovněž Úřad důchodového zabezpečení v Praze, který je podle zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 10 odst. 5) podřízen ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ČSSR. Rozhoduje o dávkách důchodové zabezpečení s výjimkou dávek, o nichž rozhodují jiné orgány sociálního zabezpečení, a zařizuje výplatu dávek důchodového zabezpečení prostřednictvím orgánů spojů, peněžních ústavů, ústavů sociální péče, psychiatrických léčeben a léčeben pro dlouhodobě nemocné.
Spolupráce Úřadu důchodového zabezpečení se bude týkat zejména přípravného důchodového řízení při zabezpečování podkladů pro rozhodování o dávkách důchodového zabezpečení.
Úřad důchodového zabezpečení v Praze zařizuje rovněž výplaty dávek důchodového zabezpečení (pojištění) na základě mezinárodních smluv uzavřených na úseku sociálního zabezpečení.
K § 4 až 6:
Významná úloha na úseku sociálního zabezpečení přísluší národním výborům, které jako orgány státní moci a správy svým bezprostředním vztahem k občanům mají nejlepší předpoklady pro to, aby plnily úkoly v sociálním zabezpečení.
Národní výbory rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení, o dalších dávkách poskytovaných důchodcům, o dávkách zabezpečení matky a dítěte a o dávkách zabezpečení v nemoci družstevních rolníků. Poskytují dávky a služby sociální péče a rozhodují o dalších dávkách podle zvláštních předpisů, např. o mateřském příspěvku, odměně pěstounovi, příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči apod. Při provádění sociálního zabezpečení poskytují občanům a organizacím odbornou pomoc. Mimo to kontrolují, jak organizace plní povinnosti vyplývající z předpisů o sociálním zabezpečení a rozhodují o uložení pokut za jejich porušení.
Úkoly v sociálním zabezpečení v souladu s § 62 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v platném znění, zajišťují zpravidla příslušné odbory národních výborů (s výjimkou věcí patřících do působnosti plenárních zasedání, rady nebo některé komise). V souladu s § 57 cit. zákona návrh zákona umožňuje zřizovat k plnění určených úkolů sociálního zabezpečení ve sféře státní správy správní komise, a to posudkové komise sociálního zabezpečení, dávkové komise a komise péče o rodinu a děti. V návrhu zákona se vymezuje jejich složení, způsob rozhodování a usnášení se, jakož i jejich působnost.
V § 6 odst. 4 se nově navrhuje zakotvit odchylnou úpravu příslušnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení v případech, kdy se tyto komise stanou nezpůsobilými usnášet se pro vyloučení svých členů. Podle § 13 odst. 3 správního řádu v těchto případech řízení provede rada národního výboru, pokud plenární zasedání národního výboru neučiní pro takový případ jiné opatření k zajištění řádného řízení. Vzhledem k tomu, že posudková činnost vyžaduje zejména odborné lékařské znalosti, navrhuje se obdobná úprava, jaká se osvědčuje v soudní praxi; podle ní (§ 12 občanského soudního řádu) nemůže-li příslušný soud ve věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
K druhé části
Návrh zákona v druhé části upravuje působnost národních výborů na úseku důchodového a nemocenského zabezpečení (hlava první) a na úseku sociální péče (hlava druhá).
Po obsahové stránce se návrh zákona opírá o dosavadní právní stav, přičemž se do ustanovení o působnosti jednotlivých druhů a stupňů národních výborů promítá návrh nového zákona o sociálním zabezpečení.
K § 7 až 13:
Návrh zákona vymezuje v této části působnost národních výborů na úseku důchodového zabezpečení, zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte a při poskytování dalších dávek důchodcům.
Taxativně je stanovena rozhodovací působnost místních národních výborů ve věci výplaty přídavků na děti ze sociálního zabezpečení nebo výchovného jiným občanům v případech, kdy by se výplatou do rukou dosavadního příjemce zřejmě nedosáhlo účelu, k němuž jsou přídavky na děti (výchovné) určeny.
Na rozdíl od dosavadního právního stavu se v návaznosti na založení institutu zvláštního příjemce v návrhu zákona o sociálním zabezpečení jak pro výplatu dávek důchodového zabezpečení, tak dávek sociální péče, tato otázka upravuje v návrhu zákona v§ 53 společně pro celý úsek sociálního zabezpečení.
Působnost místního národního výboru ve střediskové obci, městského národního výboru a okresního národního výboru se oproti dosavadnímu stavu zužuje, a to o rozhodování o příspěvku na rekreaci dětí důchodce, vzhledem k tomu, že se tato dávka v návrhu zákona o sociálním zabezpečení začleňuje mezi dávky sociální péče a bude poskytována na úseku péče o rodinu a děti.
Vzhledem ke zrušení podmínky trvání zaměstnání k dovršení důchodového věku nebudou už okresní národní výbory nadále rozhodovat o skončení zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie ze zdravotních a jiných vážných důvodů a o přerušení zaměstnání z vážných důvodů. S cílem dále snížit administrativní náročnost v činnosti národních výborů se navrhuje, aby o výchovném k sociálnímu důchodu, tak jako o jeho zvýšení pro bezmocnost, rozhodoval příslušný odbor okresního národního výboru. O sociálním důchodu bude nadále rozhodovat okresní národní výbor svou dávkovou komisí. V souladu s dosavadní úpravou se stanoví působnost okresních národních výborů při obstarávání podkladů potřebných k rozhodnutí o dávkách důchodového zabezpečení a jejich předkládání Úřadu důchodového zabezpečení v Praze. I nadále bude tento stupeň národních výborů sepisovat žádosti občanů o dávky důchodového zabezpečení, přičemž okruh těchto případů se rozšiřuje např. o sepisování žádostí o starobní, invalidní a částečný invalidní důchod občanů, kteří nejsou v pracovním poměru ani jinak zabezpečeni.
Okresní národní výbory a krajské národní výbory budou i nadále zpracovávat rozbory invalidizace v okrese a kraji a navrhovat příslušným orgánům (zdravotním, ústředním orgánům, socialistickým organizacím) opatření k předcházení invalidity a k odstraňování jejích následků.
Posudkové komise sociálního zabezpečení národních výborů působí v těch věcech sociálního zabezpečení, kde poskytnutí dávky nebo služby sociálního zabezpečení, závisí na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti občana. Zřizují je okresní a krajské národní výbory.
Činnost posudkových komisí sociálního zabezpečení je velmi rozsáhlá a různorodá. Zasahuje do všech úseků sociálního zabezpečení.
V zásadě rozsah působnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení zůstává zachován; doplňuje se jen o částečné změny, jako je např. rozhodování o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu dítěte pro účely výplaty přídavků na děti. Působnost komise spočívá tak jako dosud v činnosti rozhodovací, posuzovací a doporučovací. Zachovává se rovněž působnost k podávání posudků ve věcech důchodového zabezpečení pro účely soudního řízení a v odvolacím řízení správním.
Dávkové komise působí ve věcech sociálního zabezpečení zejména v těch případech, kde rozhodovací nebo navrhovací činnost závisí na znalosti místních poměrů nebo na posouzení předložených důkazních prostředků. Zřizují je krajské a okresní národní výbory. V zásadě se zachovává dosavadní působnost dávkových komisí s výjimkou rozhodování o důchodu manželky (důchod manželky se stal dávkou nárokovou) a o odstraňování tvrdostí, které by se vyskytly při poskytování dávek občanům konajícím službu v ozbrojených silách a členům jejich rodin, vzhledem k začlenění zabezpečení této skupiny občanů do oblasti sociální péče.
K § 14:
Návrh zákona stanoví rámcově působnost národních výborů při organizování a zabezpečování sociální péče. Prostředkem k zjišťování občanů odkázaných na sociální péči je vyhledávací činnost národních výborů, uskutečňovaná ve spolupráci se státními, družstevními a společenskými organizacemi.
K § 15 až 18:
V navrhovaném ustanovení § 15 se zakotvuje oprávnění místních národních výborů rozhodovat o všech výchovných opatřeních podle § 43 odst. 2 zákona o rodině (proti současnému právnímu stavu se rozšiřuje působnost místních národních výborů o rozhodování o uložení omezení nezletilému) a v návaznosti na tuto působnost se stanoví i oprávnění k výkonu dohledu nad nezletilým. Další působnost místních národních výborů má vztah k zákonu č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti, ve znění pozdějších předpisů, dále k plnění úkolů vyplývajících zejména ze zákona o rodině a ze zákona o sociálním zabezpečení, zákona o mateřském příspěvku apod.
Působnost místního národního výboru ve střediskové obci a městského národního výboru se rozšiřuje o rozhodování o příspěvku na rekreaci dětí důchodce vzhledem k tomu, že se tato dávka stává podle návrhu zákona o sociálním zabezpečení dávkou sociální péče, dále bude tomuto stupni národního výboru náležet působnost k rozhodování o vdoveckém příspěvku a peněžitých dávkách rodičům, kterým se současně narodily tři nebo více dětí. Vedle těchto dávek sociální péče bude místní národní výbor ve střediskové obci a městský národní výbor rozhodovat o poskytnutí peněžitých a věcných dávek nezaopatřených dětem, rodičům nezaopatřených dětí a těhotným ženám.
Městskému národnímu výboru první kategorie bude vedle rozhodování o umístění do domova pro matky s dětmi a o úhradě za péči v něm poskytovanou náležet i rozhodování o poskytnutí pečovatelské služby a o úhradě za ni; nově se stanoví rozhodovací působnost o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti a o úhradě za služby v ní poskytované (v návaznosti na oprávnění městského národního výboru první kategorie zřizovat a spravovat stanice pečovatelské služby pro děti v § 46 odst. 5 návrhu zákona).
Městský národní výbor druhé kategorie bude tak jako dosud rozhodovat o přijetí do domova pro matky s dětmi a o úhradě za služby v něm poskytované.
K § 19 až 23:
V návrhu zákona se stanoví působnost okresních národních výborů na úseku péče o rodinu a děti tak, že tento stupeň národních výborů vedle působnosti vyplývající pro národní výbory ze zákona o rodině (rozhodnutí o okamžitém umístění dítěte do náhradní výchovy v naléhavých případech, o výchovných opatřeních, o příspěvku na výživu), zákona o mateřském příspěvku a zákona o pěstounské péči bude rozhodovat o poskytování příspěvku na rekreaci dětí důchodce (z důvodu začlenění této dávky do oblasti sociální péče) a dalších účelových peněžitých a věcných dávek, vdoveckého příspěvku a příspěvku na výživu dítěte. V případě příspěvku na výživu rozhodování přechází z komise péče o rodinu a děti na národní výbor z důvodu přesného vymezení podmínek pro jeho poskytování; umožní se tak i komplexní a operativní řešení sociální situace celé rodiny vhodnou kombinací poskytnutí příspěvku na výživu a dávek sociální péče.
Okresním národním výborům bude dále náležet působnost rozhodovat o poskytnutí dalších peněžitých a věcných dávek (rodinám, v nichž se narodila trojčata, čtyřčata nebo opakovaně dvojčata, na zabezpečení příznivého populačního vývoje v mimořádně odůvodněných případech apod.).
Okresním národním výborům náleží též rozhodovat o poskytnutí bezúročných půjček, pečovatelské služby, o umístění v účelových zařízeních, která spravuje, a o úhradě za služby v nich poskytované (domovy pro matky s dětmi, stanice pečovatelské služby pro děti).
Další působnost okresních národních výborů je stanovena rozsahem poskytované služby sociálněprávní ochrany (výkon funkce opatrovníka nezletilých, výkon stanoveného dohledu nad nezletilým, působí při organizování náhradní rodinné péče a při organizování náhradní rodinné péče a při zabezpečování ústavní výchovy).
Mezi významné úkoly národních výborů patří i výchova občanů k manželství a odpovědnému rodičovství a vytvoření takového systému výchovné a poradenské péče pro děti, mládež a rodinu, který by napomáhal k vytváření příznivých vztahů v rodině a pomáhal řešit rodinné problémy.
Při plnění náročných a rozsáhlých úkolů v péči o rodinu a děti spolupracuje okresní národní výbor s místními národními výbory, s jinými státními orgány, zdravotnickými a školskými zařízeními a se společenskými organizacemi. K plnění svých úkolů zřizuje okresní národní výbor sbor důvěrníků péče o děti.
Okresní národní výbor svou posudkovou komisí sociálního zabezpečení bude vydávat posudek o zdravotním stavu dítěte pro účely poskytnutí dávek a služeb sociální péče (např. pečovatelské služby); přitom pro tyto účely není rozhodné, zda dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou.
Návrh zákona vytváří možnost k přenesení působnosti okresního národního výboru na úseku péče o rodinu a děti, s výjimkou rozhodování o mateřském příspěvku, na městský národní výbor první kategorie. Jde o opatření, které sleduje cíl dále přiblížit výkon státní správy občanům.
K § 24 až 25:
V těchto ustanoveních se zakládá působnost krajského národního výboru ve věcech péče o rodinu a děti. Ve výčtu úkolů krajských národních výborů se neuvádějí úkoly vyplývající z jejich řídící a kontrolní činnosti vůči národním výborům nižších stupňů, protože tato jejich působnost vyplývá ze zákona o národních výborech.
Zpřesňuje se působnost komise péče o rodinu a děti krajského národního výboru v tom směru, že úkoly při organizování náhradní rodinné péče bude plnit v součinnosti s okresním národním výborem.
K § 26:
Sledování vývoje rodin v prostředí, ve kterém žijí děti, šetření jejich výchovných poměrů, je podmíněno oprávněním funkcionářů a pracovníků národních výborů nebo i dalších občanů působících v péči o rodinu a děti navštívit rodinu nebo dítě v prostředí, v němž žije. Toto oprávnění jim umožňuje vyžádat si informace o dítěti ve škole, na pracovišti apod. Jen důkladná znalost vztahů a prostředí v rodině a výchovných podmínek dítěte umožňuje volit vhodné prostředky ke zlepšení poměrů m rodině a výchovného prostředí dítěte, případně jiná opatření k zabezpečení řádné výchovy dítěte.
K § 27:
Péče o občany konající službu v ozbrojených silách se stává podle návrhu zákona o sociálním zabezpečení součástí sociální péče. Z tohoto důvodu se rozhodování okresních národních výborů o zaopatřovacím příspěvku a příspěvku na úhradu za užívání bytu vojáka začleňuje do části zákona upravující působnost národních výborů na úseku sociální péče. Věcně se právní úprava péče o tuto skupinu občanů nemění. Rozšiřuje se působnost komise péče o rodinu a děti o rozhodování o odstranění tvrdostí zákona o sociálním zabezpečení při poskytování zaopatřovacího příspěvku a příspěvku na úhradu za užívání bytu vojáka (jako dávek sociální péče).
K § 28 až 31:
Podmínky a rozsah péče o občany se změněnou pracovní schopností upravuje návrh zákona o sociálním zabezpečení a ustanovení § 84 odst. 2, § 85 až 87, § 90 a § 92 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, která byla novým zákonem o sociálním zabezpečení ponechána v platnosti do doby, než bude vydán zákon o úkolech národních výborů v péči o pracující, který bude řešit i otázky rozmisťování a pracovního uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností.
Pozornost národních výborů na úseku péče o tyto občany je soustředěna na zajištění vhodného pracovního uplatnění, pracovní rehabilitace a zabezpečení ochrany jejich pracovněprávních vztahů. Zvláštní péči věnují národní výbory mladistvým občanům se změněnou pracovní schopností. O závažnosti úkolů národních výborů při péči o občany se změněnou pracovní schopností svědčí i počet evidovaných občanů se změněnou pracovní schopností, který se v ČSR pohybuje okolo 200 tisíc.
Návrh zákona přejímá dosavadní právní stav s přihlédnutím k úpravám provedeným návrhem zákona o sociálním zabezpečení. Nově se umožňuje okresním národním výborům poskytovat organizacím příspěvky na zřizování chráněných dílen a pracovišť, ve kterých najdou občané se změněnou pracovní schopností vhodné pracovní uplatnění. Na rozdíl od předchozí úpravy nebudou již okresní národní výbory poskytovat příspěvky podle zvláštních předpisů občanům se změněnou pracovní schopností vzhledem k tomu, že zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníků, stanovil, že tuto sociální dávku budou nadále poskytovat hornické organizace. Nově se v návaznosti na zákon o sociálním zabezpečení doplňuje rozhodovací působnost okresních národních výborů, pokud jde o vyřazení občana se změněnou pracovní schopností z evidence uchazečů o zaměstnání.
Terminologie používaná v návrhu zákona na úseku péče o občany se změněnou pracovní schopností byla přizpůsobena předpisům, které vstoupily v platnost od doby poslední novelizace právní úpravy působnosti republikových orgánů v sociálním zabezpečení. Jde zejména o zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve vztahu k působnosti okresních národních výborů při péči o mladistvé občany se změněnou pracovní schopností.
K 32 až 36:
Socialistická společnost pomáhá občanům s těžkým zdravotním postižením kompenzovat sociální péčí jejich těžkou tělesnou nebo smyslovou vadu. Návrh zákona přejímá dosavadní právní úpravu, podle níž těmto občanům poskytují okresní národní výbory účelové peněžité dávky na zakoupení pomůcek, které potřebují k výkonu zaměstnání, k přípravě pro povolání, pro výkon soustavné veřejné činnosti, pro další vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Při rozhodování o těchto dávkách se nezkoumá podmínka sociální potřebnosti.
Jestliže je občan postižen takovou vadou nosného a pohybového ústrojí, že nemůže užívat hromadných dopravních prostředků a je odkázán na individuální dopravu, mohou okresní národní výbory poskytnout příspěvek na zakoupení motorového vozidla, jeho celkovou opravu, provoz, na úhradu pojistného zákonné odpovědnosti. Za škody způsobené provozem motorového vozidla, jehož držitelem je občan těžce postižený na zdraví, a příspěvek na úpravu motorového vozidla na ruční ovládání. O jiných jednorázových peněžitých dávkách těmto občanům rozhodují místní národní výbory, s výjimkou příspěvku na úpravu bytu pro občany s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a pro nevidomé občany v objektech státních, družstevních, případně jiných organizací, event. bytu v osobním vlastnictví, o němž bude rozhodovat okresní národní výbor. Je důvodné, aby i tento příspěvek poskytoval okresní národní výbor vzhledem k jeho výši i náročnosti posouzení jednotlivých okolností, jimiž je poskytnutí tohoto příspěvku podmíněno.
Opakující se peněžité dávky poskytují občanům těžce postiženým na zdraví okresní národní výbory. Jde například o opakující se příspěvky nevidomým, kteří pracují v pracovním poměru nebo se připravují na povolání studiem nebo soustavným výcvikem. Obdobně pravidelně měsíčně vypomáhají okresní národní výbory občanům nemocným tuberkulózou, cukrovkou nebo postiženým jiným onemocněním vyžadujícím nákladné dietní stravování doporučené odborným lékařem. Jde o příspěvek na úhradu zvýšených nákladů na dietní stravování, které je součástí léčby těchto onemocnění.
Podrobnosti o poskytování těchto peněžitých dávek sociální péče bude obsahovat prováděcí předpis.
Věcné dávky poskytují občanům těžce postiženým na zdraví místní národní výbory. Jejich smyslem je především ulehčit nemocným občanům obstarávání běžných životních potřeb. Například občany nemocné tuberkulózou lze s přihlédnutím k sociálním poměrům vybavit šatstvem pro ústavní léčení.
Nezastupitelné místo mají národní výbory při poskytování ústavní sociální péče těmto občanům v zařízeních, která spravují. Na všech stupních, kde národní výbory rozhodují o přijetí občanů do těchto zařízení, se doplňuje v návaznosti na zamýšlenou úpravu úhrad v zařízeních sociální péče ve vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí k provedení zákona o sociálním zabezpečení rozhodovací působnost národních výborů, pokud jde o výši zůstatku důchodu, případně o zvýšení zůstatku důchodu o částku potřebnou na úhradu závazků dlouhodobé povahy. Národní výbory při sociálním zjišťování před umístěním důchodce do zařízení sociální péče posoudí jeho majetkové poměry a ověří oprávněnost jeho požadavků na úhradu závazků dlouhodobé povahy.
Ke koordinaci péče o děti a mladistvé těžce postižené na zdraví mohou okresní národní výbory a krajské národní výbory podle § 65 zákona o národních výborech zřídit jako poradní orgán pracovní komise. Zřizování těchto komisí bylo národním výborům uloženo usnesením vlády ČSR č. 281/1977.
Národní výbory plní i další úkoly v péči o tyto občany při jejich zapojení do společenského a kulturního života a při řešení otázek spojených s bydlením těchto občanů. I pokud jde o tuto sféru činnosti národních výborů stanoví podrobnosti prováděcí předpis.
K § 37 až 39:
Účel, který péče o staré občany sleduje především, je vytvářet podmínky pro to, aby tito občané mohli co nejdéle setrvat ve svém domácím prostředí.
Nejvýznamnější službou, kterou národní výbory poskytují starým občanům, je pečovatelská služba; její dynamický rozvoj lze dokumentovat následovně: zatímco v roce 1975 bylo v ČSR 23 674 příjemců této služby, v roce 1986 již 58 794 a do konce roku 1990 se předpokládá zvýšení počtu příjemců pečovatelské služby na 70 až 75 000 osob. Tento záměr souvisí se zvyšováním počtu starých občanů v celkové populaci, z nichž převážná většina potřebuje některou z forem sociální péče. Působnost národních výborů při poskytování pečovatelské služby se nemění; národní výbory tak starým občanům zabezpečují v jejich domácím prostředí jednoduché ošetřovatelské úkony, osobní hygienu, nákupy, úklid bytu a dalším pomoc, zejména jsou-li tito občané osamělí nebo nemohou-li jim potřebnou péči zajišťovat rodinní příslušníci.
Národní výbory se též podílejí na řešení otázek spojených s bydlením starých občanů. Značný význam má v této souvislosti budování domů s pečovatelskou službou. Soustředění starých občanů v těchto domech umožňuje efektivnější poskytování pečovatelské služby. Zatímco v roce 1975 bylo v domech s pečovatelskou službou 1912 bytových jednotek, v roce 1986 jich bylo 10 514.
Cílem je dosáhnout do konce roku 1990 přibližně 15 000 těchto bytových jednotek v České socialistické republice.
Životní a sociální podmínky starých občanů napomáhají zlepšovat i peněžité a věcné dávky sociální péče; jednorázové peněžité a věcné dávky poskytují místní národní výbory v případech náhlé nebo naléhavé potřeby. Opakující se peněžité dávky (například příspěvek na dietní stravování) poskytují okresní národní výbory.
Národní výbory také zajišťují stravování pro staré občany. V místech s větším soustředěním těchto občanů zřizují národní výbory samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce, které připravují stravu s přihlédnutím k zdravotnímu stavu a věku strávníků..
Účast starých občanů na společenském a kulturním životě a veřejné činnosti je všestranně žádoucí, a proto ji národní výbory podporují. Tato činnost napomáhá k udržení duševní a tělesné svěžesti, k překonání pocitů osamělosti a udržení nezbytných společenských kontaktů. Významnou úlohu mají kluby důchodců. V poslední době stoupá i význam rekreace důchodců organizované ve spolupráci s orgány ROH a organizacemi.
Návrh zákona upravuje i působnost národních výborů pokud jde o poskytnutí péče v zařízeních sociální péče určených pro staré občany.
K § 40:
Národní výbory mohou poskytovat sociální péči těm občanům, kteří se bez svého zavinění ocitli v mimořádně obtížných poměrech, například v důsledku povodní, požárů a jiných živelných pohrom. Těmto občanům mohou být poskytnuty peněžité a věcné dávky, popřípadě bezúročné půjčky.
K § 41:
Toto ustanovení se týká občanů, kteří v důsledku návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulosti žijí v mimořádně obtížných poměrech, a proto potřebují pomoc společnosti k jejich překonání. Jsou to především občané cikánského původu, kteří v důsledku izolace od ostatní společnosti i působením jiných vlivů zaostali ve společenském vývoji a u nichž se projevují přežitky z dřívějších společenských formací. V současné době žije v ČSR 136 tisíc cikánských občanů. Poskytování společenské pomoci těmto občanům se řídí usnesením vlády ČSR č. 279/1970.
Koordinace činností všech orgánů a organizací, které se podílejí na řešení otázek spojených s péčí o cikánské obyvatelstvo, zabezpečují komise národních výborů pro otázky cikánského obyvatelstva. Jde o poradní orgány národních výborů ve smyslu § 65 zákona o národních výborech.
Tyto komise rozvíjí, koordinují a realizují opatření přijatá volenými orgány národních výborů ke komplexnímu řešení otázek cikánského obyvatelstva v územních obvodech svých národních výborů. Spolupracují s ostatními orgány národních výborů činnými na úsecích sociálního zabezpečení, pracovních sil, zdravotnictví, školství, kultury, hospodaření s byty a ochrany veřejného pořádku při plnění dílčích úloh této problematiky. Sledují, jak hospodářské organizace věnují pozornost péči o cikánské pracovníky. Zabezpečují spolupráci se zainteresovanými společenskými organizacemi Národní fronty, zejména s Revolučním odborovým hnutím, Socialistickým svazem mládeže, Československým červeným křížem při rozvíjení dobrovolné výchovné péče o cikánské obyvatelstvo.
Komise pro otázky cikánského obyvatelstva jsou v současnosti zřízeny u všech krajských národních výborů, okresních národních výborů a u většiny městských národních výborů. Těchto komisí pracuje v ČSR přibližně 500.
K § 42 až 44:
Tato ustanovení zakotvují působnost národních výborů na úseku péče o občany společensky nepřizpůsobené, mezi něž se zahrnují především občané propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, výjimečně i občané odsouzení k podmíněným trestům odnětí svobody, osoby propuštěné z protialkoholního a jiného obdobného léčení a osoby žijící způsobem nedůstojným občana socialistické společnosti.
Okresní národní výbory poskytují těmto občanům zejména pomoc při pracovním umístění a při ubytování a podle jejich sociálních poměrů jim poskytují též bezúročné půjčky, popřípadě peněžité či věcné dávky. Okresní národní výbory pověřují péčí o občany společensky nepřizpůsobené specializované sociální pracovníky - sociální kurátory; v ČSR jich v současné době pracuje 113.
Krátkodobé ubytování v zařízeních sociální péče poskytují těmto občanům městské národní výbory první kategorie, městské národní výbory druhé kategorie a okresní národní výbory.
Ke koordinaci péče o tyto občany mohou národní výbory jako své poradní orgány zřídit pracovní komise (§ 65 zákona o národních výborech). Zřizování těchto komisí bylo okresním národním výborům a krajským národním výborům uloženo usnesením vlády ČSR č. 293/1978.
K § 45:
Ustanovení obsahuje výčet zařízení sociální péče, která národní výbory zřizují pro poskytování některých služeb sociální péče. Navrhovaná úprava zahrnuje i některá nová zařízení, která se v praxi osvědčila, a proto budou nadále zřizována.
Pod písmenem e) se nově zakotvuje pro okresní národní výbory, případně městské národní výbory první kategorie, možnost zřizovat stanice pečovatelské služby pro děti.
Toto zařízení představuje novou formu pomoci rodičům s dětmi, kteří pro vážné překážky spočívající zejména v nepříznivém zdravotním stavu nemohou o děti pečovat. Umístěním dítěte v tomto zařízení je zabezpečena komplexní péče blížící se péči v rodině, aniž by bylo nutno přistupovat k tak vážnému opatření, jakým je rozhodnutí o umístění ve výchovném zařízení. Rozšiřovat poskytování péče v těchto zařízeních uložilo národním výborům i usnesení vlády ČSR č. 132/1986 k rozvoji dalších služeb sociální péče.
Návrh zákona pod písmenem j) vytváří možnost zřizovat další zařízení pečovatelské služby, tak jak to bude vyžadovat rozvoj sociální péče a racionalizace pečovatelské služby.
K § 46:
Podrobně se vymezuje pravomoc jednotlivých druhů a stupňů národních výborů zřizovat a spravovat jednotlivá zařízení sociální péče v návaznosti na jejich výčet, který obsahuje § 45.
K § 47:
Zachovává se právní úprava, podle níž se zabezpečování služeb sociální péče svěřuje okresním ústavům sociálních služeb.
Na úrovni krajských národních výborů se zřizují pro metodicko-odborné řízení ústavní sociální péče, popřípadě dalších služeb sociální péče, krajská metodická střediska sociální péče, která svou konzultační činností napomáhají ke zkvalitňování služeb sociální péče po stránce odborné, výchovné a zdravotní.
K § 48:
Právní úprava, podle níž mohou být určená zařízení sociální péče zřízena nebo jejich objekty odňaty svému účelu jen se souhlasem krajského národního výboru, popřípadě po projednání s ministrem zdravotnictví a sociálních věcí ČSR, se věcně nemění. Nově bude tento režim uplatňován i u okresních ústavů sociálních služeb a krajských metodických středisek sociální péče.
K § 49:
Pro místní národní výbory se zakotvuje možnost soustředit účelová zařízení uvedená v § 46 odst. 1 a 9 pro staré a těžce zdravotně postižené občany do středisek sociální péče; střediska nebudou samostatnými zařízeními sociální péče. Soustředěním služeb sociální péče bude možno vytvořit podmínky pro racionální poskytování ubytování, stravování, uspokojování kulturních, společenských a dalších potřeb uvedených občanů.
V souladu s požadavkem racionalizace v oblasti řízení služeb sociální péče se umožňuje krajským národním výborům svěřit zabezpečování služeb sociální péče v zařízeních, která spravují, okresním národním výborům, a to v případě, že okresní národní výbory mají pro řízení těchto služeb vytvořeny potřebné podmínky.
Obdobně se umožňuje, aby zabezpečování služeb sociální péče v zařízeních, která spravují místní národní výbory, převzal na základě dohody okresní národní výbor.
I v těchto případech bude však o přijetí do zařízení, ukončení pobytu v něm, o přemístění do jiného zařízení, o zůstatku důchodu, o zvýšení zůstatku důchodu o částku na úhradu závazků dlouhodobé povahy a o úhradě za poskytované služby rozhodovat národní výbor, který zařízení spravuje.
K § 50:
Přejímá se platná právní úprava, podle níž ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR v případě potřeby zřizuje a spravuje zařízení sociální péče se zvláštním zaměřením.
K § 51:
Městské národní výbory první kategorie rozhodují v souvislosti s rozšířením působnosti národních výborů základního stupně i o poskytování pečovatelské služby starým občanům, občanům těžce postiženým na zdraví a rodinám s dětmi. Zkušenosti ukázaly, že ne všechny městské národní výbory první kategorie mají pro zabezpečení poskytování této služby všechny potřebné podmínky. Zákon proto zakládá možnost, aby na základě dohody převzal zabezpečování této služby okresní národní výbor. Okresní národní výbory zpravidla zabezpečují poskytování této služby prostřednictvím okresního ústavu sociálních služeb. O poskytnutí pečovatelské služby a o úhradě za ni bude i v těchto případech rozhodovat městský národní výbor první kategorie.
K části třetí
K § 52:
Návrh zákona nově umožňuje v návaznosti na návrh zákona o sociálním zabezpečení okresním národním výborům ukládat pokuty organizacím, které porušily povinnosti vyplývající ze zákona o sociálním zabezpečení a prováděcích předpisů k němu. Organizace plní v sociálním zabezpečení důležité úkoly, zejména pokud jde o povinnosti v péči o občany se změněnou pracovní schopností a o povinnosti vést stanovenou evidenci, záznamy a podávat hlášení. Na plnění těchto úkolů závisí ve značné míře důchodové nároky pracujících. Orgány sociálního zabezpečení dosud měly pouze právo kontroly plnění uvedených povinností organizacemi, nebyly však za porušení těchto povinností oprávněny ukládat sankce a tak neměly možnost přinutit organizace ke zjednání nápravy. S ohledem na to, že prověrky prováděné orgány sociálního zabezpečení ukázaly četnost takových nedostatků, jeví se zavedení institutu ukládání pokut jako účelné.
Vzhledem k tomu, že ani zákon o sociálním zabezpečení, ani tento zákon nestanoví pro řízení o pokutách zvláštní pravidla, vztahují se na řízení o nich obecné předpisy o správním řízení.
K § 53:
Zákon o sociálním zabezpečení nově zavádí institut zvláštního příjemce pro dávky důchodového zabezpečení a dávky sociální péče v případech, kdy by se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je oprávněny povinen vyživovat, nebo nemůže-li oprávněný popřípadě jeho zákonný zástupce výplatu dávky přijímat.
Zvláštního příjemce určí s jeho souhlasem místní národní výbor; národní výbor bude oprávněn rozhodovat o uvolnění zvláštního příjemce např. pokud zjistí, že zvláštní příjemce neplní své povinnosti.
K § 54
Zjednodušení řízení při rozhodování o některých dávkách a službách sociálního zabezpečení, které národní výbory poskytují z vlastního podnětu nebo na žádost občana v požadovaném rozsahu, vychází z platného právního stavu s některými změnami, které mají přispět ke snížení administrativní náročnosti v práci národních výborů při zachování všech zákonných jistot občanů.
Zákon přesně vymezuje okruh dávek a služeb sociálního zabezpečení, které budou národní výbory přiznávat občanům, aniž by se na řízení o nich vztahovaly obecné předpisy o správním řízení. Správní řízení bude v těchto věcech zahájeno teprve tehdy, jestliže se v průběhu zjednodušeného řízení, na které se obecné předpisy o správním řízení nevztahují, zjistí, že jsou dány důvody stanovené tímto zákonem pro zahájení správního řízení (§ 54 odst. 3).
Z úpravy navržené v § 54 odst. 1 písm. a) vyplývá, že obecné předpisy o správním řízení se budou vztahovat na rozhodnutí o snížení nebo odnětí dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte uvedených občanů, neboť jde o dávky nárokové.
Obecné předpisy o správním řízení se (§ 54 odst. 1 písm. c)) nebudou vztahovat na řízení o poskytování jednorázových peněžitých dávek a věcných dávek sociální péče; u těchto dávek dochází vyplacením ke splnění účelu a spotřebování dávky.
S cílem dále zjednodušit administrativní náročnost v práci národních výborů se navrhuje, aby se obecné předpisy o správním řízení rovněž nevztahovaly na řízení o poskytnutí úkonů pečovatelské služby zajištujících nezbytné životní potřeby občanů. Okruh těchto úkonů, které budou poskytovány bezplatně, vymezí prováděcí předpis tak, že za úkony zajišťující nezbytné životní potřeby bude považováno zajištění osobní hygieny a donáška (rozvoz) obědů.
Pro orientaci je možno uvést, že v roce 1986 bylo v rámci pečovatelské služby v ČSR rozvezeno (doneseno) 4 828 839 obědů a poskytnuto bylo 165 501 základních hygienických úkonů; lze proto důvodně předpokládat, že poskytování těchto úkonů pečovatelské služby ve zjednodušeném řízení přispěje ke snížení administrativy v činnosti národních výborů.
Zjednodušené řízení se navrhuje zachovat u příspěvku na společné stravování, který poskytují místní národní výbory starým a těžce zdravotně postiženým občanům.
Ve všech těchto případech aplikace obecných předpisů o správním řízení národní výbory nepřiměřeně zatěžuje.
V řízení o opakujících se peněžitých dávkách zkušenosti ukázaly, že je na místě zachovat platnost obecných předpisů o správním řízení. Odstraní se tak komplikace vznikající v případech, kdy se výplata opakujících se dávek mění či zastavuje.
K § 55:
Podle § 55 správního řádu může odkladný účinek rozhodnutí vyloučit správní orgán v případech, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu rozhodnutí utrpí účastník řízení nebo někdo jiný nenahraditelnou újmu.
V rámci ustanovení, jimiž se stanoví odchylky od obecných předpisů o správním řízení, se navrhuje ex lege vyloučit odkladný účinek odvolání proti opatření, které okresní národní výbor učiní ve prospěch nezletilého dítěte v případě naléhavé potřeby. Opodstatněnost této úpravy vyplývá z nutnosti okamžitého a bezodkladného zabezpečení řádné výchovy nezletilého dítěte, v jehož prospěch bylo opatření učiněno.
Ze zákona bude rovněž vyloučen odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí národního výboru o vyřazení občana se změněnou pracovní schopností z evidence uchazečů o zaměstnání.
K § 58:
V tomto ustanovení jsou soustředěny všechny odchylky v místní příslušnosti od ustanovení obsažených ve správním řádu. Většina odchylek je převzata z dosud platné právní úpravy.
Znění písm. c) bylo upraveno tak, aby používanými termíny bylo v souladu se zákonem č. 29/1984 Sb. (školský zákon) a vyhláškou ministerstva školství ČSR č. 49/1986 Sb., o školách pro mládež vyžadující zvláštní péči.
Zvláštní ustanovení o místní příslušnosti národních výborů v případě dětí, kterým hrozí újma na životě, zdraví či řádné výchově (písm. h)), odpovídá naléhavé potřebě poskytovat tomuto dítěti okamžitou pomoc tím národním výborem, v jehož obvodu se toto dítě zdržuje bez vyčkávání, až zasáhne dosud místně příslušný národní výbor, tj. národní výbor, v jehož obvodu má dítě trvalý pobyt.
Nově se upravuje místní příslušnost národních výborů pokud jde o podávání žádostí o pohřebné po nepracujících důchodcích a po občanech, jejichž sociální zabezpečení provádí okresní národní výbor. Místní příslušnost národních výborů vyplývající ze správního řádu (řídící se místem trvalého pobytu žadatele) se v praxi ukázala problematickou. U občanů, jejichž sociální zabezpečení provádí okresní národní výbor, jsou podkladem pro potvrzení žádosti o pohřebné záznamy o zabezpečení v nemoci. Rovněž tak potvrzení o výplatě důchodu, kterým se dokládá žádost o pohřebné, vydá poštovní úřad v místě, kde měl důchodce trvalý pobyt. Z těchto důvodů se navrhuje, aby se místní příslušnost národních výborů v případě podávání žádostí o pohřebné po uvedených skupinách občanů řídila místem, v němž měl trvalý pobyt zemřelý, případně sídlem národního výboru, který provádí sociální zabezpečení umělců a občanů poskytujících věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru.
K části čtvrté
K § 57:
Předpisy o sociálním zabezpečení umožňují vypočítávat důchod i podle předpisů platných před 1. 10. 1988. Proto je třeba upravit působnost okresních národních výborů rozhodovat o přerušení zaměstnání z vážných důvodů a o skončení zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie ze zdravotních a jiných vážných důvodů.
I nadále bude zachována působnost místních národních výborů v těch věcech sociálního zabezpečení, ve kterých na ně podle předpisů dříve platných byla přenesena okresním národním výborem.
K § 58:
Ustanovení obsahuje zmocnění pro ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky, aby v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány, Českou odborovou radou a po projednání s Českým výborem Svazu družstevních rolníků určilo v prováděcím předpise další podmínky a podrobnosti ve věcech upravených v návrhu zákona. Pod písmenem g) se s cílem vytvořit právní podklad pro možnost pružně reagovat na rozšiřující se síť a strukturu zařízení sociální péče a v zájmu stability navrhovaného zákona zakotvuje zmocnění stanovit druhy ústavů sociální péče a ostatních zařízení sociální péče v prováděcím předpise.
K § 59:
Ustanovením § 59 se navrhuje zrušit zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 78/1979 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 10/1982 Sb., zákona České národní rady č. 49/1982 Sb., zákona České národní rady č. 138/ 1982 Sb. a zákona České národní rady č. 119/ 1983 Sb.
K § 60:
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. října 1988 vzhledem k úzké návaznosti na zákon o sociálním zabezpečení, který má nabýt účinnosti 1. října 1988.
V Praze dne 18. května 1988
Jaroslav Tlapák v. r.
místopředseda vlády
České socialistické republiky
Jaroslav Prokopec v. r.
ministr zdravotnictví a sociálních věcí
České socialistické republiky