Zvláštní část
K části první (§ 1 až 3)
V souladu s ústavou a ústavním zákonem o čs. federaci vymezují úvodní ustanovení v základních rysech postavení České národní rady v našem společenském a státním zřízení, její úkoly při uskutečňování politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty a základní formy rozvíjení socialistické demokracie v činnosti České národní rady.
Úvodní ustanovení jsou podrobněji rozpracována v dalších částech zákona.
K části druhé (§ 4 a 5)
K posílení úlohy jednacího řádu jako návodu k jednání se z dosavadního jednacího řádu přejímá a zároveň aktualizuje přehled působnosti České národní rady, která pro ni vyplývá z ústavy a z ústavního zákona o čs. federaci a z dalších federálních zákonů a zákonů České národní rady.
K části třetí (§ 6 až 10)
Úprava postupu v ustavující schůzi České národní rady odpovídá vžité praxi. V souladu s ní se stanoví povinnost ověřit platnost volby poslanců již v ustavující schůzi i povinnost zvolit v této schůzi vedle výborů zřizovaných ze zákona i ostatní výbory, aby se mohly co nejdříve ustavit a zahájit činnost.
Podávání návrhů na volby konané na ustavující schůzi České národní rady se svěřuje skupině poslanců pověřené Národní frontou s cílem zvýšit její úlohu v našem politickém systému.
K části čtvrté (§ 11)
Zásady svolávání a ukončování zasedání České národní rady se přejímají z dosud platného jednacího řádu České národní rady s tím doplňkem, že jarní zasedání se svolává nejpozději do konce dubna a podzimní zasedání nejpozději do konce října.
K části páté (§ 12 až 28)
Zásady svolávání schůze České národní rady, jejího jednání a hlasování a vyhotovování zápisů o schůzích se sjednocují s obdobnými zásadami návrhů nových jednacích řádů Slovenské národní rady a Federálního shromáždění.
Významnější změny proti platnému jednacímu řádu České národní rady jsou zejména tyto:
Povinnost dostavit se na požádání do schůze České národní rady, která pro členy vlády České socialistické republiky vyplývá z ústavního zákona o čs. federaci, se rozšiřuje i na předsedu Nejvyššího soudu České socialistické republiky a na generálního prokurátora České socialistické republiky (§ 15).
Právo kdykoli se ujmout slova ve schůzi České národní rady se přiznává vedle členů vlády České socialistické republiky i členům předsednictva České národní rady (§ 19).
Do návrhu se nepřejímá zásada obsažená v § 21 platného jednacího řádu České národní rady, že rozprava o prohlášení člena vlády, které nesouvisí s pořadem schůze, se musí zakončit hlasováním, zda Česká národní rada prohlášení schvaluje nebo neschvaluje. Postup v těchto případech je vhodnější ponechat praxi, neboť každé prohlášení člena vlády není třeba schvalovat, např. má-li převážně informativní charakter.
K prohloubení demokratického postupu při jednání České národní rady se upřesňuje způsob podávání a projednávání pozměňovacích návrhů (§ 22) a přímo v zákoně se stanoví pořadí při hlasování o podaných návrzích (§ 26).
Z téhož důvodu se přímo v zákoně předepisuje tajné hlasování nejen pro volbu předsedy České národní rady, ale i pro volbu místopředsedů České národní rady a ostatních členů předsednictva České národní rady (§ 27 odst. 3).
K části šesté (§ 28 až 55)
V úvodním ustanovení o složení, odpovědnosti a funkčním období předsednictva České národní rady (§ 30) se upouští od stanovení nejvyššího počtu členů předsednictva (podle dosavadního jednacího řádu činil 25); určení počtu členů předsednictva zůstane vypraženo České národní radě (§ 8 odst. 2). Rovněž se nepřejímá zásada dosavadního jednacího řádu o obligatorní doplňovací volbě na uprázdněné místo člena předsednictva. Posouzení otázky, má-li být na uprázdněné místo provedena doplňovací volba, např. schyluje-li se ke konci volebního období, se ponechává politické praxi.
Výčet úkolů předsednictva České národní rady je obsažen v § 31 a 32. Ustanovení § 31 shrnuje především jeho funkce ústavní povahy. Ustanovení § 32 zpřesňuje v souladu s praxí, která se vžila a ustálila, úkoly předsednictva, které vyplývají z jeho řídící a koordinační funkce ve vztahu k orgánům České národní rady. Přitom se posiluje tato funkce předsednictva ve vztahu k výborům, mj. zakotvením zásady, že předsednictvo může výborům při projednávání jejich stanovisek a zpráv doporučit, aby se věcí znovu zabývaly a požádat jeden z výborů, aby s ostatními výbory projednal společný postup, např. jsou-li stanoviska výborů k připravovaným zákonům v základních otázkách rozdílná (§ 32 písm. j), § 72 a § 78).
Projednávání plnění důležitých úkolů hospodářského a sociálního rozvoje České socialistické republiky (§ 32 písm. c)) navazuje na obdobný úkol předsednictva SNR, který je zakotven v platném i v navrhovaném jednacím řádu Slovenské národní rady a odpovídá i ustálené praxi předsednictva České národní rady.
Jednání o programu legislativních prací, popřípadě dalších legislativních záměrech České národní rady (§ 32 písm. d)) navazuje na zásadu plánování těchto prací vyjádřenou v § 57. Předsednictvu se též svěřuje úkol rozhodovat o uspořádání všelidové diskuse k zákonům s významným společenským dosahem (§ 32 písm. i)), pokud taková diskuse nebyla provedena již před předložením návrhu zákona České národní radě (§ 60 odst. 6).
Úkol předsednictva České národní rady upozorňovat vedoucí státních orgánů a hospodářských organizací na neplnění jejich povinností vůči poslancům České národní rady je jednou z dalších záruk výkonu poslanecké funkce, zakotvených v projednávaném návrhu zákona o poslancích České národní rady.
V souladu s návrhy jednacích řádů Federálního shromáždění a Slovenské národní rady se předsednictvu České národní rady svěřuje stanovit vzor průkazu poslance České národní rady.
Z téhož důvodu jsou dosavadní pracovní skupiny předsednictva označovány jako jeho komise (§ 33).
Povinnost dostavit se na požádání do schůze předsednictva České národní rady, která pro členy vlády České socialistické republiky vyplývá z čl. 115 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci, se rozšiřuje i na předsedu Nejvyššího soudu České socialistické republiky a generálního prokurátora, jakož i vedoucí ostatních ústředních státních orgánů České socialistické republiky (§ 35).
Úkoly předsedy České národní rady (§ 36) jsou aktualizovány v souladu s praxí, která se vžila. Právem předsedy České národní rady dávat na základě zmocnění předsednictva České národní rady souhlas k upuštění od předložení zásad zákona České národní rady a přikazovat výborům k projednání zákonné a jiné návrhy se zabezpečuje, aby časový prostor nezbytný pro přípravu na projednávání návrhů nebyl neúměrně zkracován.
V ustanoveních o výborech České národní rady (§ 38 až 54), v nichž je těžiště přípravy pro jednání zákonodárného sboru, se dále prohlubuje pracovní charakter těchto orgánů, zvýrazňují demokratické principy v jejich práci a posiluje jejich kontrolní funkce. Tím se zároveň vytvářejí podmínky pro širší uplatňování jejich další ústavní funkce, funkce iniciativní.
K dosažení těchto cílů má přispět především podrobnější vymezení působnosti výborů (§ 39 až 43), aby v základních rysech byl vyjádřen jejich podíl na uskutečňování hlavních úkolů nejvyššího zastupitelského sboru. Přitom vychází návrh zákona ze zásady, že výbory postupují při plnění svých úkolů v součinnosti s členy vlády České socialistické republiky a vedoucími ostatních ústředních orgánů, vyžadují si od nich zprávy a podklady a obracejí se na ně se svými náměty. Zprávy vlády České socialistické republiky mohou výbory projednávat jen, byly-li předloženy České národní radě nebo jejímu předsednictvu (§ 39 odst. 1).
Vedle součinnosti s členy vlády a vedoucími ostatních ústředních státních orgánů České socialistické republiky se zvýrazňuje zejména součinnost výborů s národními výbory, především s jejich funkcionáři a volenými orgány, a dále spolupráce se společenskými, hospodářskými a jinými organizacemi (§ 44, 50, 52). Spolupráce s národními výbory a společenskými organizacemi i s ostatními státními orgány a organizacemi vytváří předpoklady pro to, aby projednávané návrhy mohly být posuzovány se širší znalostí potřeb a zájmů občanů, a zároveň pomáhá k tomu, aby se výbory oprošťovaly při svých jednáních od zbytků resortismu.
Úsilí o další rozvíjení demokratických principů se projevuje i v tom, že se k platnosti usnesení výboru požaduje souhlas nadpoloviční většiny všech jeho členů a že předseda výboru je povinen na žádost alespoň třetiny členů výboru informovat Českou národní radu o jejich menšinovém stanovisku (§ 48)
O tom, zda výbory předloží výsledky svého jednání České národní radě nebo jejímu předsednictvu nebo zda se s nimi obrátí na příslušného člena vlády nebo vedoucího jiného ústředního státního orgánu, rozhoduje v praxi zpravidla pracovní plán České národní rady a jejích orgánů. K posílení kontrolní funkce výborů přispěje uplatnění zásady, že na doporučení nebo podněty výboru musí člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního státního orgánu reagovat do 30 dnů, pokud výbor nestanovil jinou lhůtu (§ 54).
K upevnění autority výborů a ke zvýšení vážnosti jejich jednání přispěje povinnost ministrů České socialistické republiky osobně se účastnit schůze výborů s možností dát se zastupovat jiným členem vlády, výjimečně svým náměstkem, nikoli též jiným pracovníkem svého úřadu. Týž cíl sleduje i úprava účasti a zastupování předsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky, generálního prokurátora a vedoucích ostatních ústředních státních orgánů České socialistické republiky ve schůzích výborů (§ 49 odst. 5).
Přizváním jiných pracovníků resortu, jemu podřízených orgánů a organizací do schůzí výborů zůstává samozřejmě nedotčena ústavní odpovědnost členů vlády.
Vyžaduje-li to povaha projednávané věci, svěřuje návrh zákona výboru právo přizvat k svému jednání i představitele federálních státních orgánů (např. projednávání návrhů federálních zákonů) a společenských organizací (§ 49 odst. 3).
K části sedmé (§ 57 až 83)
Posilování zákonodárné činnosti a posilování právního základu společenského života patří k nezastupitelným funkcím zákonodárného sboru. Svými zákony reguluje základní společenské vztahy a působí na jejich další rozvoj v souladu s potřebami společnosti.
Z náročných úkolů sociálně ekonomického rozvoje společnosti a z nezbytnosti dalšího prohlubování socialistické demokracie při jejich uskutečňování vyplývají i požadavky na zvyšování kvality a účinnosti zákonodárné práce. Důležitým předpokladem pro splnění tohoto požadavku je prohloubení koncepčnosti a programovosti legislativních prací, aby nové zákony komplexně řešily upravované oblasti hospodářského a společenského života a aby v zákonodárném sboru byly za tím účelem přijímány programy legislativních prací na dobu delší než roční období. Tento princip vytvářející podmínky pro cílevědomější realizaci politiky Komunistické strany Československa je vyjádřen v § 57.
Při stanovení období, na něž má být legislativní program České národní rady vypracován, bude třeba vycházet z podmínek a potřeb praxe. Přitom je žádoucí, aby postupně bylo dosaženo jeho zpracovávání alespoň na volební období. Při přípravě programu bude třeba vycházet především z legislativních záměrů vlády České socialistické republiky, ale i z poznatků a námětů výborů. Přípravu programu svěřuje návrh zákona ústavně právnímu výboru (§ 41 odst. 1) a jeho projednání předsednictvu České národní rady (§ 32 písm. d)).
Prohloubení plánování legislativních prací umožní orgánům České národní rady zintenzívnit přípravu na projednávání nových zákonů již v období, kdy legislativní přípravy ještě probíhají na úrovni výkonných orgánů (§ 61).
Ke zkvalitnění legislativních prací přispěje i vytvoření nezbytného časového prostoru pro jednání předložených zákonných návrhů (§ 75).
Základní podmínkou stálého zdokonalování zákonodárné činnosti je další demokratizace legislativních příprav, především využívání poznatků poslanců z volebních obvodů, zkušeností a podnětů národních výborů, společenských organizací, hospodářských i ostatních organizací, pracovních kolektivů, vědeckých a odborných institucí i organizování všelidových diskusí k politicky zvlášť významným návrhům.
Pravidla legislativního postupu zakotvená v sedmé části návrhu zákona odpovídají vžité praxi a jsou sjednocena s obdobnými pravidly jednacích řádů Slovenské národní rady a Federálního shromáždění. Zejména zůstává zachováno dvoufázové projednávání připravovaných zákonů, které umožňuje orgánům a poslancům zákonodárného sboru, aby se před předložením návrhu zákona seznámili se základními záměry chystané úpravy, mohli k ním sdělit svá předběžná stanoviska a podněty a získali zároveň poměrně značný časový prostor pro přípravu na projednání vlastního návrhu, tj. paragrafovaného znění zákona.
Všestranné posouzení nové zákonné úpravy má usnadnit i zásada, že politickoekonomický a právní rozbor má obsahovat i základní rysy prováděcích předpisů a že předsednictvo, popřípadě předseda České národní rady si může současně se zákonem vyžádat od navrhovatele i jejich návrh. Mají-li nabýt prováděcí předpisy účinnosti současně se zákonem, musí být předložen jejich návrh zároveň s návrhem zákona vždy (§ 60 odst. 4 a § 67 odst. 3):
Vedle projednávání zásad a návrhů zákonů národních rad upravuje sedmá část též projednávání zásad a návrhů federálních zákonů a mezinárodních smluv, které předseda Federálního shromáždění zasílá České národní radě. Pravidla o jejich projednávání odpovídají praxi, která se vžila (§ 78 a 79).
Ústavní zákon o čs. federaci přiznává právo podávat návrhy zákonů Federálního shromáždění též České národní radě a Slovenské národní radě (čl. 45 odst. 1 zákona o čs. federaci). Ani jedna z národních rad svého práva zákonodárné iniciativy v oblasti federálního zákonodárství dosud nevyužila. Navrhuje se proto pojmout do nového jednacího řádu nezbytná pravidla o přípravě a projednávání těchto iniciativních návrhů v České národní radě s cílem vytvořit i těmito pravidly předpoklady pro uplatnění zákonodárné iniciativy České národní rady v případech, kdy to bude politicky vhodné.
Tento cíl sleduje § 80 až 83 návrhu zákona. Rozhodne-li Česká národní rada o vypracování a podání návrhu zákona Federálního shromáždění, připraví pověřený výbor zpravidla jeho zásady, které usnadní posoudit politický, ekonomický a právní dosah zamýšleného legislativního záměru. Poněvadž Federálnímu shromáždění je třeba předložit již hotový paragrafovaný návrh zákona Federálního shromáždění, má projednání jeho zásad v České národní radě interní charakter a Federálnímu shromáždění se zašle jen pro informaci.
Pro přípravu zásad i návrhu zákona Federálního shromáždění si pověřený výbor České národní rady vytvoří zpravidla dočasnou komisi, a to jak z poslanců České národní rady, tak ze zástupců výkonných orgánů republiky i federace, bez jejíž úzké spolupráce se nelze obejít.
Výbory České národní rady sdělí svá stanoviska k zásadám zákona Federálního shromáždění předsednictvu České národní rady, aby mohlo, pokud to bude nutné, zabezpečit koordinaci dalších prací na přípravě návrhu zákona.
Jinak platí o projednávání zásad i návrhů federálních zákonů, u nichž Česká národní rada hodlá uplatnit svou zákonodárnou iniciativu, táž pravidla, jako o projednávání zásad a návrhů zákonů České národní rady.
K části osmé (§ 84 a 85)
Politický význam programového prohlášení vlády, z jehož projednání se odvíjí soustavná kontrola jeho plnění Českou národní radou a jejími orgány, vedou k tomu, aby ústavní principy tohoto projednávání byly zvýrazněny i v jednacím řádu.
K části deváté (§ 86 až 92)
Zvyšováni podílu zákonodárných sborů na společenské kontrole, jak to ukládají závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa, vyžaduje vytvořit pro to vhodné podmínky i v jednacím řádu, především souhrnnou úpravou kontrolní činnosti a zvýrazněním jejích základních forem v samostatné části jednacího řádu. Zároveň se vládě a jejím členům ukládá povinnost reagovat na závěry přijaté zákonodárným sborem (§ 87 odst. 2) i na podněty a připomínky poslanců (§ 92).
Vytvářejí se též podmínky pro širší uplatňování interpelačního práva poslanců, především tím, že se upouští od požadavku obligatorního vytištění a rozeslání interpelace poslanců a dále, že se dovoluje poslancům přednést interpelaci i ústně na schůzi České národní rady (§ 89).
Byl vysloven požadavek odlišit v zákoně institut interpelace, otázky a podnětu nebo jejich rozdíly vysvětlit. Pojímat do zákona výklad pojmu interpelace (§ 89), otázky (§ 90) a jiných podnětů (§ 92), které poslanci adresují vládě nebo jejímu členu, není vhodné. Zákonný výklad těchto pojmů by byl značně kazuistický a ne vždy by odpovídal potřebám praxe. Interpelace a otázky podle ústavního zákona o čs. federaci jsou nástroji kontroly činnosti vlády a jejích členů, která přísluší nejvyššímu zastupitelskému sboru. Přitom interpelace je kvalifikovaným nástrojem kontroly, který sleduje důraznější uplatnění odpovědnosti vlády a jetích členů, a proto platí pro jejich projednání specifická procedura (projednání ve schůzi České národní rady s případnou rozpravou o odpovědi na interpelaci a s přijetím stanoviska České národní rady k takové odpovědi). Naproti tomu nejrůznější podněty poslanců jsou v podstatě projevy jejich iniciativy, jimiž sledují kvalitnější plnění úkolů výkonné sféry.
Pro posouzení, zda v konkrétním případě jde o interpelaci, otázku nebo podnět vládě nebo jejímu členu, je rozhodující vůle poslance, která by měla být v jeho projevu jasně vyjádřena.
Návrh nového jednacího řádu počítá i s větším využíváním poznatků lidové kontroly s cílem rozšířit poznávací základnu pro činnost České národní rady a jejích orgánů (§ 86).
K části desáté (§ 93 a 94)
Vzhledem ke zkušenostem z předchozích volebních období, v nichž Česká národní rada ani v jednom případě nemusela přikročit k uplatnění své disciplinární pravomoci vůči poslanci České národní rady, zjednodušuje se disciplinární řízení podle obdoby platného i nově navrhovaného jednacího řádu Federálního shromáždění. Místo dosavadních disciplinárních trestů písemné důtky, veřejné důtky a ztráty nároku na poslaneckou náhradu se předpokládá omluva provinilého poslance, popřípadě uveřejnění rozhodnutí předsednictva České národní rady o způsobu projednání disciplinárního poklesku.
K části jedenácté (§ 95 až 96)
Spolupráce s orgány Slovenské národní rady a s Federálním shromážděním vychází z dosavadních zkušeností, které se osvědčily:
V procesu rozvoje socialistické demokracie a přestavby společenských vztahů vzrůstá úloha Národní fronty a její účast při tvorbě, realizaci a kontrole státní, hospodářské a sociální politiky se zvyšuje. To vyžaduje dále rozvíjet spolupráci zákonodárného sboru s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými. Některé základní formy této spolupráce se v dvanácté části návrhu upřesňují a zvýrazňují. Kromě toho počítá návrh zákona i v řadě dalších ustanovení s úzkou spoluprací orgánů České národní rady, zejména výborů s organizacemi sdruženými v Národní frontě.
K části dvanácté (§ 97)
Postavení a úkoly Kanceláře České národní rady se proti platnému stavu nemění. V souvislosti s dosavadní praxí se zdůrazňuje její oprávnění požadovat od státních orgánů a socialistických organizací zprávy a informace, především pro potřebu zákonodárného sboru, jeho orgánů a poslanců.
K části třinácté (§ 98 a 99)
V závěrečném ustanovení se zrušuje platný zákon České národní rady o jednacím řádu České národní rady z roku 1969, spolu s dalšími třemi zákony České národní rady, (kterými byl novelován. Účinnost navrhovaného zákona se předpokládá od 1. dubna 1988