Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová, místopředsedové Michal Kraus, Jan Kasal a Zdeněk Malík a 174 poslanců České národní rady.

Za vládu České republiky byl přítomen ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážené dámy a pánové, zahajuji pokračování přerušené 12. schůze ČNR. Vítám vás všechny na zasedání, vítám pana ministra Horálka, vítám hosty na obou galeriích. Omlouvám pány poslance, kteří zasedají v tuto dobu ve výborech, jsou to tři výbory. Je to národohospodářský výbor, rozpočtový výbor a ústavně právní výbor, které zasedají. Proto je nás tak málo.

Než začneme, prosím vás o věcné jednání, protože bychom velmi neradi nezasedali v sobotu. Oproti původnímu programu jsou zásadní změny. Jelikož zákony navržené panem prezidentem Havlem o referendu a ústavním soudu se překládají na druhou polovinu ledna, odpadá tím dnešní instruktáž pana místopředsedy federální vlády Rychetského, a budeme se snažit pokračovat v projednávání našeho programu, abychom projednali co nejvíce zákonů.

Začneme vládním návrhem zákona ČNR o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti. Pak budeme podle programu projednávat vládní návrh zákona ČNR o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, který jsme přesunuli na žádost pana premiéra. Zbude-li nám čas, budeme se ještě dnes po obědě zabývat projednáním pravidel pro hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR.

K prvnímu zákonu prosím navrhovatele, pana ministra Horálka, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Rád jsem odešel z té řady, kde jsem byl sám, měl jsem zvláštní pocit.

Vláda České republiky vám předkládá, po předchozím projednání ve výborech ČNR, návrh zákona ČNR o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti. Přijetím tohoto zákona má dojít k právnímu zabezpečení institucí trhu práce, zejména mají být stanoveny jasně kompetence příslušných státních orgánů, úloha zaměstnavatelů a dalších orgánů. Tím bude umožněno provádět politickou zaměstnanost i v České republice pomocí nových právních nástrojů v plné šíři. Tyto právní nástroje jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby politika zaměstnanosti odpovídala duchu, krokům, cílům naší ekonomické reformy. K tomu mi dovolte, abych přednesl toto své osobní vyznání.

Já jsem od 17. prosince minulého roku, kdy jsem pracoval na vládním prohlášení federální vlády, v němž jsme už tehdy zformulovali konturu reformy, z titulu své minulé funkce a činnosti u tvorby naší reformy byl. Beru za ni svoji odpovědnost.

Myslím si, že tak, jak jsme po vášnivých diskusích, po úmorných jednáních, která by byla i americkými psychology označena za breakstories, potom jsme našli cestu, která je schůdná. To znamená v této mé funkci, že to je cesta schůdná i sociálně.

Velmi často čtu o sociálnu v naší ekonomické reformě. Velmi mnoho moudrého i pro mne poučného, ale jak už to bývá zvykem, i leccos plytkého. Chtěl bych přímočaře, bez jakýchkoli oklik, vyslovit své přesvědčení sociálekonoma o tom, co je sociálno v těch nejbližších dobách v realizačních krocích naší reformy.

Chci to říci proto, že takto jsem to ještě nikde nečetl. Naše kroky jsou známy: liberalizace, vnitřní konvertibilita, aby co nejdříve byla co skutečná konvertibilita, privatizace, jako podmínka toho, aby vzniklo konkurenční prostředí pro to, abychom jednou v této zemi mohli ekonomicky uvažovat o tom, že máme sice nedokonalou konkurenci, jako je všude jinde v tržních ekonomikách, ale je to pro nás pojem, v němž víme, že trh a jeho neviditelná ruka bude lépe realizovat to, co nedokázalo realizovat žádné předchozí a centrálně řízené poznání.

Zároveň víme, že trh může být v některých situacích - a jeho ruka - slepá, že je třeba ji obdařovat naším kolektivním viděním a pomoc k tomu, abychom tyto tržní funkce prosazovali plynule bez nebezpečí takových otřesů, které by tržní ekonomiku zvrátily nebo zneefektivnily. A v tom má svoje místo právě pojetí sociálna. Položil jsem v posledních měsících desítkám podnikatelů, jejichž kapitálový vstup do naší země je nezbytnou realizační podmínkou toho, aby se reforma povedla - vlastními silami není možné, není možné v těch nejkratších dobách, které jsme si pro tyto věci určili.

Příliv kapitálu do privatizovaných akciových a jiných společností má způsobit to, že přijde rychle technologie, rychle, know how, rychle nový management, zkušenosti a rychle se vytáhne celé naše zaostávání nahoru tak, aby nastala konvertibilita produktů a služeb a na základě toho konvertibilita měny. Když jsem pokládal ještě do včerejška těmto podnikatelům, těmto kapitálovým představitelům zcela konkrétní otázku, co vám nejvíc brání k tomuto vstupu, je to snad úroveň mezd - protože cena práce jako cena jiných faktorů je nesmírně důležitá. Odpověď zněla: ne. Vaše mzda po devalvaci činí 1,20 marky na hodinu, zatímco v Německu činí 21,80 na hodinu. Když k tomu přičteme vaše sociální a režijní náklady, je vaše cena práce 4 marky na hodinu, zatímco u nás je to 48,50 a já k tomu dodávám, kdyby někdo z vás jel autem po Německu a musel se zastavit v opravně, tak jednu hodinu práce bez materiálu mu zúčtují v současné ceně 67 marek.

Neboli, není to vysoká cena práce, ale každá cena je relativní. Ve vztahu ke kvalitě pracovní síly, kterou máme, ke vzdělanostním a kvalifikačním předpokladům je to jedna z nejnižších, nejsměšnějších cen práce v Evropě. Neboť i to není zábranou vstupu kapitálu sem. To představuje obrovské zisky, když se to povede, že se jim vyplatí sem vstoupit.

Druhá věc je odpověď na otázku, co by tedy mohlo bránit, a to je ryze podnikatelská odpověď. Když vstoupím, tak chci, aby ta technologie, to know-how a ten management byl činný, aby nebyl umrtven stávkami, sociálním neklidem apod.

Proto, jestliže je tento kapitálový vstup podmínkou naší reformy, tak jsem vám zjednodušeně a přímočaře vysvětlil, jakou podmínkou je udržení sociálního smíru, udržení toho, co jsme dosáhli za rok od revoluce, že v podstatě je naše stávkové konto čisté. My nemáme, jako v jiných zemích, milióny prostávkovaných dnů, které by takovému podnikatelskému a ekonomicky strategickému manévru zabránily.

A proto naší povinností, povinností těch, kdo jsou pro reformu, je udržet tento předpoklad reformy. Já sám ve své funkci žádný jiný důležitější úkol neznám.

Proto jsem přijal zvolení předsedou Rady sociální dohody, proto jsme hledali úporně - a včera večer na všech třech radách (federální, slovenské a naší). Došli jsme ke konkretizaci toho, co zde teď zjednodušeně řeknu: Naše oběť pro reformu, oběť při tak směšných mzdách již nastala. Koncem tohoto roku v růstu životních nákladů zůstává nekompenzováno a obětovali jsme 10% své reálné mzdy.

Prvních deset bodů je již skutečností. Dohodli jsme se, že na tu marginálu, kam je možné ještě jít, abychom udrželi předpoklad reformy, to je dalších 10% v průběhu příštího roku. Na všechno jiné jsme již našli mzdové, sociální a jiné mechanismy kompenzací. Přísahám však, že ne na víc. Dokonce při projednávání rozpočtu zjistíte, že je ani nemáme. Máme 7 miliard na valorizaci důchodů. Důchody u nás činí 70, proto to je 10%. A takto se také bavíme o mzdách.

Byl bych rád, abyste věděli, když jde o sociální smír, o vytvoření sociální sítě pro tento klid, pro tento hlavní předpoklad naší reformy, tak se musíme také dívat na vybudování této sítě, na naše kompetence, na naši činnost, protože i v oblasti zaměstnanosti je toto nesmírně důležité.

Někteří poslanci mi sdělovali, že si myslí, že tento zákon je dobrý. Já bych ho nepředkládal, kdybych si nemyslel, že tomu tak je. Tento zákon je pouze předpokladem k tomu, abychom tu síť naplnili, abychom neustálým jednáním, metodou pokusů a možná i dílčích omylů, protože jsme na nové půdě, postupovali dopředu. Ten zákon může být dobrý pouze tehdy, když ho nebudeme muset novelizovat za první tři měsíce.

Z dalšího mého výkladu uslyšíte, že zákon po ročních zkušenostech bude nutno novelizovat v jistém směru, když se nám bude reforma dařit. To bylo mé odbočení od úzce problémové tématiky související s tímto zákonem. Udělal jsem ho proto, aby bylo jasné, že je to ve velmi významném kontextu s naším postupem.

Federální shromáždění 12. prosince přijalo federální zákon o zaměstnanosti. Pokusili jsme se ve výborech vysvětlit, a myslím, že nezůstalo v této sféře pochybností, co obsahuje navíc tento zákon. Zároveň vám chci sdělit, že na základě tohoto zákona, bude-li vámi přijat, bude velmi rychle k platnosti zákona, tj. od 1. února, vydána naším ministerstvem vyhláška, kterou se stanoví bližší podmínky poskytování možného zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Několikrát jsem zde mluvil o tom, jak i zde jednáním a poznáváním musíme hledat hranice, aby naše podpory v nezaměstnanosti nebyly zneužitelné, protože představují sociální úroveň Evropy. Ty částky jsou skutečně na evropské úrovni, ale na druhé straně je třeba, aby ti, kterým se pracovat nechce, nemohli těchto věcí zneužívat.

V této souvislosti se chci zmínit ještě o tom, vzhledem k tomu, že mám neformální styky s velkou částí vás, že jsou i další náměty. Například, aby žena, která ještě nikdy nepracovala a otěhotní, brala podporu před nástupem do zaměstnání od našeho Úřadu práce, který se jmenuje Okresní správa sociálního zabezpečení.

Nemůžeme však vyplácet podporu těm, kteří, když jim zaměstnání nabídneme, pracovat nechtějí. Nabídneme jim zaměstnání jednou, podruhé a pak podle tohoto zákona a podle dalších vyhlášek, můžeme přistoupit k tomu - když se mu pracovat nechce, přestože jsme mu nabídli vhodné zaměstnání - že mu podporu odejmeme. Tím ho můžeme přinutit k přijetí vhodného zaměstnání. Takto se musíme chovat v rámci sociální spravedlnosti. A ta žena potom bude brát rodičovský příspěvek, který je schválen ve známé výši a může ho brát třeba plné tři roky. Až se rozhodne jít pracovat, pak teprve bude brát příspěvek před nástupem do zaměstnání od Úřadu práce.

Proto je výhodné, že oba tyto úřady máme blízko u sebe, aby se takovéto marginální a v životě existující případy daly řešit.

Další vyhláškou bude vyhláška o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců. Velkých rekvalifikačních programů jsme za těch pár měsíců zatím příliš mnoho neprovedli. Jednak proto, že nevzniklo to, na co rekvalifikovat, to se teprve všechno rozbíhá, ale také proto, že jsme ještě neměli tyto zákonné normy a neměli jsme to, co v této zákonné normě chceme vydat. Očekáváme, v souvislosti s pokrokem reformy, i mnohem intenzívnější a razantnější vstup do této problematiky.

Pak to bude vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací. Ty budeme dělat, nesplníme však očekávání všech. Finanční fond bude totiž poměrně nízký. Nemůžeme to dělat plošně.

Budeme vstupovat s touto problematikou do regionů. Budeme to dělat jako moderní regionální politiku. Zde bude samozřejmě na mně, na naše ředitele úřadů práce atd. vyvoláván nátlak, aby každý dostal stejně. Ne, politika v regionech bude zcela rozdílná, protože bude vznikat zcela rozdílná situace v regionech. Zde budeme pravděpodobně velmi často neoblíbenými, protože kdybychom začali dělat plošnou troškařinu, tak bychom tu správnou politiku nikdy nerealizovali.

Já jsem v životě šťasten proto, že jsem v roce 1967 jako mladík v oboru byl pozván, abych byl takovým přidavačem jako bývá u zedníků, a když jsem dělal velký program Sárska, byl to regionální program.

Vy o Sársku víte, jednou to byl region francouzský, jednou německý, byly tam hutě, doly, ekologie, najednou to nešlo, a tak se vypracoval první regionální program Evropy a od té doby jich udělali desítky a desítky. S těmito slovutnými pány jsem tam prostě pracoval v Sársku, jako v koncentrované moderní regionální politice, s pomocí veřejných, státních i soukromých peněz, a tak se zlikvidovaly spousty hutí, vznikla nová automobilka, v níž se dodnes vyrábí Ford Escorty, vznikl tam moderní potravinářský průmysl, vznikla tam plná zaměstnanost, prostě, vznikl tam region zcela jiného charakteru, než jaký byl v historii zapsán.

Před podobným úkolem stojíme na Ostravsku, před podobným úkolem stojíme na jiných regionech, některé regiony nám budou nově vznikat, a proto tyto věci chceme dělat jako moderní regionální politiku.

Před dvěma měsíci jsme měli na tuto věc poradu v Mezinárodní organizaci práce v Ženevě a musím vám sdělit, že i tyto záměry, podrobněji rozvedené v mém referátu, byly kvitovány, že se nám i v tomto regionálním záměru politiky daří držet evropský kontext. Proto to také asi budeme dělat a dostali jsme bezplatné projekty, na jejichž základě přijedou v lednu odborníci, pomoci pro změnu nám, když už Sársko tu pomoc nepotřebuje.

Všechny předpisy, co chceme vydat, budou platné od 1. února, kdy bude přijat zákon ve své navrhované podobě. K tomu dni také odejdou do dějin, které budou většinou negativně hodnoceny, všechny dosavadní centralistické, totalitní předpisy z roku 1958 a tak dále, které řídily zaměstnanost v této zemi. Já je zde nebudu vyjmenovávat, protože jsou v příloze k zákonu.

Nám se stala, narozdíl od Slováků, jedna příznivá věc, politickou moudrostí vaší jste nám dali - zejména předsednictvo, ale i vy jste to pak hned v srpnu potvrdili, tedy tu platnost nám bylo dáno zákonné opatření, abychom rychle vytvořili sociální síť v oblasti zaměstnanecké, to znamená Úřady práce. A tak jsme začali budovat služby zaměstnanecké. Jak termíny, tak to vše ostatní bylo splněno.

Samozřejmě, že byly některé složitosti kolem osob některých ředitelů, jsou ještě i složitosti v kvalitě výběru pracovníků, ale musím zde říci, že právě proto že jsem věděl, jaké bude dnes významné zasedání pro politiku zaměstnanosti, jsem od pondělí večera do včerejšího poledne měl v Brně poradu se všemi těmito novými řediteli služeb zaměstnanosti. Probrali jsme s nimi znovu i po vašich připomínkách tento návrh zákona, celé mé jednání i potom včera závěrečný projev, který byl plný úkolů, vedl k tomu, aby vedl ke zvýšení kvality jejich práce, když už se nám to povedlo kvantitativně vybudovat. Nám se povedlo, že máme k 1. prosinci 30 000 uchazečů o práci a 21 000 těch, co berou podporu. Ministrovi vyšla prognóza, kterou udělal, když nastupoval do funkce, přestože jiné prognózy byly, že to bude 200 000. Ne ní to mými vlastnostmi, je to prostě tím, že v tom okamžiku stál při mně Bůh, že mě osvítil, není na světě odborník, který by se dokázal přesně trefit. Prostě to vyšlo.

Chci vám říct, že to vyšlo také proto, že tyto úřady, ač existují 2 - 5 měsíců, již obstaraly zaměstnání zrovna tak pro 30 000 osob, a kdyby tyto úřady nedělaly už v tom razantním startu, jak dělaly, pravděpodobně bych těch uchazečů o zaměstnání měl 50 000 a lidí na podporách 35 000. A já bych zde stál a vyprávěl o tom, že asi nemohu tu svoji práci dělat.

Je jednou z příčin, že teprve vznikají první úřady na Slovensku i to, že tam mají relativně 3x větší nezaměstnanost, než u nás. Přitom já nepodceňuji specifiku, já jsem tam 20 let z donucení pracoval, našel jsem v tom vnitřní zálibu, problematiku znám, ale myslím si, že v této sféře je třeba spěchat, nečekat, až vznikne sociální problém, řešit ho, když už to neumíme lepší, alespoň několik měsíců dopředu. V této otázce si věřím, že to nutné je.

Já bych měl podle toho, co mě bylo připraveno, vymezit, co je všechno obsahem zákona. Já jsem o všem informován, o tom, že tento zákon byl tak podrobně projednáván, že nebudu opakovat vám všechno známé. Omlouvám se řadě výborů, ale říkám vám, že na jednom z výborů v této souvislosti, přestože byly pozdní hodiny večerní, jsem byl osobně, a to byl humanitární výbor.

Vám asi v této souvislosti dojde okamžitě a rychle, že jsem právě tam chtěl vidět, jak humanitární výbor prověří tuto stránku navrhovaného zákona. Protože ona totiž je v souladu i se všemi moderními, mezinárodními normami, s příslušnými články Charty Evropského společenství, Charty, která byla schválena přesně před rokem a která vstupuje v plnou realizaci, ne až od 1. ledna 1993, ale již v příštím roce, jak jsem se dozvěděl minulou sobotu večer, když mě do Amsterodamu pozval na výklad mých představ sociální výbor Evropského parlamentu a tam jsem zjistil, že i ten jejich výbor té budoucí nové Evropy v této sféře velmi rychle spěchá.

Chci říci, že ke koncepci úřadů práce, které musí být profesionálními, sociálními, ekonomicky a organizačně fungujícími orgány, skutečnými službami zaměstnanosti, je v zákoně první zárodek, a proto, když se to povede, dá-li mi Bůh ještě zdraví a vaše vůle ještě chvíli tuto funkci, pak budu navrhovat, aby se z těchto orgánů staly poradní orgány těchto úřadů a začnu se starat o to, aby řízení ministerstev se v podstatě přerušilo, aby vznikly i na vyšších těchto úřadech podobné správní rady, jejichž členy by při tripartitních dohodách byli zástupci ministerstva čili státu, někdo ze Sněmovny, prostě já nevím odkud, ale aby ten stát tam byl zastoupen, a aby po vybudování a rozběhnutí to již nebyl ministr, který bude služby zaměstnanosti řídit.

A v okresech a v regionech, tak jak vzniknou, aby tyto služby zaměstnanosti byly spolu se státními orgány, s odborovými a se zaměstnavatelskými orgány tripartitně řízeny jako velmi svébytné orgány regionální politiky vůbec a politiky zaměstnanosti zvláště. To je moje představa o dalším vývoji funkce těch poradních orgánů, které tam jsou.

Já bych svůj výklad k tomuto zákonu ukončil tímto konstatováním: seznámil jsem se v noci se všemi připomínkami, konkrétními, které vzešly z projednávání z vašich výborů, a které jsou vám předkládány.

Upřímně říkám, že se všemi souhlasím, jak jsem každou jednotlivou probíral. Jedna mi tanula chvíli na mysli, to je vaše připomínka k tomu, aby případná sankce, možnost pokuty se nevztahovala na zájemce o zaměstnání, ale aby se vztahovala pouze na uchazeče o zaměstnání. Po hlubším promyšlení vám sděluji, že je tato připomínka moudřejší, než bylo naše stanovisko a že i ji přijímám. Neboli, všechny písemně obsažené připomínky k tomuto zákonu považuji za výraz kolektivní práce na tom, aby zákon byl ještě lepší a já je všechny přijímám.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji ministru Horálkovi, dříve než požádám společného zpravodaje, vyzývám poslance, pokud se chtějí zúčastnit rozpravy, aby podali písemné přihlášky, zatím tu mám jenom dvě.

Prosím nyní společného zpravodaje výborů ČNR pana poslance Petra Loma, aby se ujal slova a odůvodnil společnou zprávu výborů.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane předsedající, vážený parlamente České republiky, vážený pane ministře, vážení hosté, předložený návrh zákona je dalším ze zákonů se sociální problematikou, do níž bezesporu zaměstnanost patří. Tyto zákony se sociální náplní vyrůstají z dobré právnické tradice první republiky. Již v roce 1921 existoval zákon č. 267 o podpoře v nezaměstnanosti nebo v roce 1928 upravoval zákon č. 39 trh práce.

Zákon o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, který v některých svých kapitolách by mohl být zván i zákonem o nezaměstnanosti, uvádí hmotně právní ustanovení jako doplnění federálního zákona, vymezuje působnost zákona v České republice, přičemž se neváže na eventuální odchylné uspořádání ve Slovenské republice, konkretizuje pojmy, které byly ve federálním zákoně uvedeny jen v obrysech.

Ve stěžejních paragrafech 10 a 11 původního číslování vymezuje další a důležitou působnost orgánů ministerstva práce a sociálních věcí a nově zavedených úřadů práce. Tímto zákonem si lze na prahu ekonomické reformy vytvořit účinnou zbraň proti nezaměstnanosti, protože formuluje hlavní nástroje státní politiky zaměstnanosti v České republice.