Poslankyně Hana Lagová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení poslanci a poslankyně! Dovolte mi učinit k projednávané problematice několik poznámek.
Čím více dní nás dělí od projednávání návrhu státního rozpočtu ČR ve výborech, tím více se nám vynořují ne zcela vyjasněné souvislosti. Chci tím říci, že kdybychom měli čas na detailnější rozbor a diskuse, uměli bychom se na předložený návrh rozpočtu dívat jinak než jako na souhrn čísel a finančních operací. Vidět za těmito čísly běžný hospodářský život, očekávaný život a hlavně za tím vidět lidi. Zcela se nedokážeme vyhnout určité ekonomické a sociální demagogii. Nemá tedy smyslu, podle mého názoru, debatovat o tom, která sféra dostává více prostředků, zda je dostává na úkor jiné, včetně možných povrchních srovnání mezi jednotlivými regiony.
Jako poslankyně nevidím svoji roli v tom, abych za každou cenu pozvedávala hlas za svůj volební region, že dostává méně prostředků než jiný. Mnohým voličům to od nás stačí, ale to je mnohdy příliš laciné.
Z pohledu našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví lze buď vyjádřit neskromnost k rozpočtovým prostředkům - a nebyla by to ani neskromnost tolik nekritická - neboť zejména sféra zdravotnictví by objektivně potřebovala více. Při vědomí reality však možno konstatovat, že ty nejzákladnější potřeby v odvětví jsou vcelku pokryty. Mnohdy se pro tyto účely především vyčleňuje rozpočtová rezerva. Přitom jen úzce odvětvový pohled je většinou zavádějící, a to nejen proto, že položky výdajů se jeví jisté a naopak položky příjmů nejisté.
V předloze se zdůrazňuje, že státní rozpočet usiluje být co možná nejvíce protiinflační. Víme však, že restrikce je jen jedno z možných protiinflačních opatření. O těch dalších se tolik nehovoří. Projekt ekonomické reformy a návrh státního rozpočtu by spolu měly co nejvíce ladit. Myslím, že podklady ke státnímu rozpočtu jsou převážně jen komentováním finančních údajů. Z komentáře je málo zřejmá vlastní hospodářská politika české vlády na příští rok. Mám za to, že finanční politika vyjádřená ve státním rozpočtu by měla jít vstřícně na podporu hospodářské politiky, nejen na bránění se nepříznivým dopadům. Do určité míry to - pokud si vzpomínáte - není zřejmé ani z programového prohlášení vlády, což asi v té době nebylo možno ještě učinit. Nám pak pro vlastní poslaneckou práci chybí souhrnný národohospodářský pohled. Ne jednou provždy, ale modelovaný s postupující reformou.
Občanské veřejnosti se i prostřednictvím tisku dostává spleť informací i obecného strašení v odhadech o počtu nezaměstnaných, obav z inflace, v nejrůznějších podobách se u mnohých občanů projevuje strach z budoucnosti. Není pochyb, že v této době je značné procento občanů zaměstnáno na nekonkurenceschopných pracovních místech. Čili nejde o to, zda je rozpočtován dostatek finančních prostředků na řešení těchto dopadů; tedy nejde spoléhat na úlohu trhu, ale zájem státu musí být zřetelný na podrobnějším rozvoji určitých odvětví, na kterých je příjem státního rozpočtu založen.
Kdybych to konkretizovala, rozpočet by - podle mého soudu měl být nástrojem pro zamýšlené strukturální změny ve výrobě, na jejich podporu a ne, aby se rozpočet potom "pasoval" na změny ve struktuře.
Mnozí lidé budou zpočátku pracně hledat odvahu pohybovat se v těchto nových podmínkách, mnozí nebudou mít odvahu riskovat a podnikat s dlouhodobými, ale poctivými záměry. Někteří k tomu nemají ani nezbytné podmínky. A nelze souhlasit s výrokem, který jsem četla v tisku, že ti, kdo se dnes cítí jako chudáci, jimi zůstanou. Není to ode mne, vážení kolegové poslanci, falešné sociální cítění, když víme, koho se předpokládané dopady budou nejbolestněji dotýkat. Nedotknou se zřejmě mnohých úspěšných podnikatelů nebo ředitelů, ani nás poslanců, ale dotknou se mnoha těch, kteří se budou více či méně podílet na naplňování příjmových položek státního rozpočtu vlastníma rukama. Budou to občané se střední a nejnižší příjmovou kategorií, osamělí rodiče, rodiny s více dětmi, staří a invalidní občané.
Mám především na mysli všechny dopady, ke kterým by tato záležitost vedla.
Ve stávajících podmínkách byl jistě návrh státního rozpočtu připraven s velice upřímnou snahou se s těmito okolnostmi vyrovnat. Přes všechny oprávněné výhrady, které může kdokoli z nás vznést, chci říci, že návrh zákona o státním rozpočtu hodlám podpořit.
Současně bych chtěla důrazně
poprosit vládu, aby před nás častěji
předstupovala a vyložila ČNR svou vlastní
hospodářskou politiku, abychom byli jako poslanci
první, s kým bude vláda konzultovat postupné
kroky a opatření v hospodářském
životě České republiky, a to právě
ve vztahu k námi projednávanému rozpočtu.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji poslankyni Lagové, prosím poslance
Biňovce. Připraví se poslanec Balcárek.
Poslanec Karel Biňovec: Vážený pane předsedající, vážení zástupci vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci. Předstupuji před vás dnes ve značných rozpacích. Nejsem totiž jednak zvyklý číst diskusní příspěvky a jednak musím provést něco, s čím jsem v minulosti nesouhlasil. Vždycky mi bylo protivné, když vystupovali poslanci a jeden řekl: u nás v Plzni to vypadá strašně; druhý ho trumfoval a říkal: u nás v Budějovicích je to ještě horší; třetí pak řekl: my v Pardubicích to máme vůbec nejhorší.
Já ovšem jako poslanec, který byl zvolen a dostal důvěru na Ostravsku, jsem povinen vám přednést připomínky z ostravské radnice, které jsem před dvěma hodinami obdržel. Utěšují mne při tom dvě věci: Jednak to, že s nimi plně vnitřně souhlasím, a jednak si vzpomínám, že na jaře zde pan premiér Pithart prohlásil, že k sobě mají severní Čechy a severní Morava mnohem blíže, než třeba severní Morava a Brno. V tom vidím názor pana premiéra, že skutečně je třeba nejvíce pomoci severním Čechám a severní Moravě. On to tenkrát řekl.
Na začátku rozpravy hovořil pan poslanec Budinský a vysvětlil situaci v severních Čechách. Já nyní přečtu připomínky, které jsem obdržel z ostravského magistrátu.
Jak bylo řečeno už při návštěvě pana premiéra Pitharta v Ostravě, Ostrava je především sud prachu, který představuje sociální napětí způsobené útlumem těžkého průmyslu a dolů. Je však zároveň sudem dehtu, oxidů síry a dusíku, polétavého prachu a jiných škodlivin, které z něj činí město nebezpečné jeho obyvatelům.
Dalšími pasážemi vás nebudu unavovat, protože byste si to stejně nepamatovali. Přečtu jen nejotřesnější argumenty: Vysoký podíl samovolných potratů, podíl novorozenců s těžkými vývojovými vadami. Každý 10. občan Ostravy je v evidenci pro novotvar, příčinou každého 4. úmrtí je zhoubná choroba. Zvláště alarmující je zdravotní stav dětí: Změny krevního obrazu jsou zjištěny u 51% dětí.
Životní podmínky obyvatel jsou ztíženy vlivem průmyslu prorůstajícího obytné zóny. Řešením není ani budování vzdálenějších sídlištních celků na jihu města, které přináší zhoršení dopravních podmínek, zhoršení podmínek pro využívání volného času a kulturní vyžití.
Takto neradostně hodnotí zastupitelstvo města stav letos, kdy má na nejnutnější výdaje spojené se zabezpečením života města rozpočet ve výši 2 660 mil. Kčs, zatímco rozpočet na rok 1991 umožňuje zabezpečit výdaje pouze ve výši 2 219 mil. Kčs. Rozdíl mezi skutečností letošního roku a rozpočtem na příští rok ve výši 441 mil. Kčs představuje nezabezpečení celých oblastí života města.
Tak například městské zdravotnictví disponuje letos s částkou 590 mil. Kčs, ale pro rok 1991 bude mít k dispozici zatím 502 mil. Kčs. Kdyby měl rozpočet v této podobě zůstat, bude nutno uzavřít městskou nemocnici s poliklinikou.
To vše se děje za situace, kdy veřejné mínění je vzrušeno rozhodnutím Rady obrany státu umístit na ostravském letišti letku stíhacích letounů Československé armády, před kterou se dokázalo ubránit Brno.
Základní příčina neutěšeného stavu rozpočtu města na rok 1991 je dána tím, že ministerstvo financí, které je předkladatelem návrhu rozpočtu, přiděluje z daní vyprodukovaných ve městě ve výši 8 060 mil. Kčs jen dvacetiprocentní podíl, což v přepočtu na jednoho obyvatele činí 4 885 Kčs. Přitom rozpis na město Brno počítá podle našich informací s částkou 5 164 Kčs na jednoho obyvatele a po navrženém zvýšení podílu na daních o 480 mil. Kčs dosahuje podíl na jednoho obyvatele 6 395 Kčs. Já opakuji, Ostrava 4 885 Kčs, Brno 6 395 Kčs na jednoho obyvatele. Proti obyvatelům Ostravy má Brno o 1 510 Kčs, tedy o 30% více.
Reálný rozpočet, vyrovnání rozpočtu aspoň na úroveň letošního roku, vyžaduje posílit podíl na státních příjmech o uvedených 442 mil. Kčs. Při dorovnání na podmínky srovnatelné s městem Brnem by šlo o částku 498 mil. Kčs. Tím by se podíl státních příjmů, které v Ostravě činí zhruba 8 miliard Kčs, zvýšil z původních 20 na 25%. V případě Brna je podíl města na státních příjmech 38%.
Tolik z přípisu z Ostravy. Já vím, že jsem povinen navrhnout, odkud ty peníze vzít. Ale protože jsem dostal tuto připomínku před dvěma hodinami, neměl jsem čas se tím vůbec zabývat. Domnívám se však, že ty návrhy, které zde padly (například vzít peníze ušetřené zrušením tří ministerstev a další finance na zbylá ministerstva, eventuálně krátit dotace okresním úřadům), by mohly být řešením.
Já končím tím, že nejsem premiér Mečiar, abych zde mohl mlátit do stolu ve jménu Ostravy a vyhrožovat odtržením Ostravy od republiky. Ale apeluji na váš rozum a zdůrazňuji situaci, že Ostrava se může stát sudem prachu, který může ohrozit celou reformu, pokud jí nepomůžete.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji poslanci Biňovcovi, prosím poslance
Balcárka a připraví se poslanec Piverka.
Ještě má technickou poznámku poslanec
Homola.
Poslanec František Homola: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si zde dovolím upřesnit údaje. Jestliže hovoříme o návrhu rozpočtu okresních úřadů na letošní rok, pak skutečná čísla jsou následující: Ostrava má na jednu hlavu 8 085,8 Kčs a Brno 7 929,6 Kčs. Já Ostravě ten rozdíl přeju, ovšem uvádět se musejí správná čísla.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
To byla technická poznámka. Nyní už
prosím pana poslance Balcárka.
Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní kolegyně, vážení kolegové poslanci, jsou to všechno závažná slova, která jsme dnes slyšeli. Myslím, že už dnes můžeme poděkovat iniciativě vlády, že vyjádřila stejný poměr, jaký má Ostravsko se Severočeským krajem, přidělením jedné miliardy Kčs. Ta je stejná pro Ostravsko i pro tu ohroženou oblast severních Čech.
Rád bych zde přednesl takovou malou úvahu úvodem k tomu mému příspěvku. Potom ji zakončím konkrétními návrhy týkajícími se zejména sféry kultury.
Rád bych zde citoval ze závěrečné zprávy historického úvodu vládní komise pro zemské zřízení z listopadu letošního roku. Je zde obsažena úvaha, na čem je založena efektivnost správního členění státu: "Nespočívá v samotném členění území či formě tržního hospodářství. Některé zde uvedené země mají dosti složitou vícestupňovou správu".
Upřesňuji, že jde o Rakousko, SRN nebo Švýcarsko. "Ale jde vždy o takovou formu územního členění státu na země, regiony a obce, s níž se občané ztotožňují historicky a citově a v níž také mohou získat vědomí spravedlivého regionálního podílu na ekonomické aktivitě státního celku a jeho rozpočtu." Jde o případ Moravy a Slezska, kde toto vědomí historické svébytnosti nebylo narušeno ani 40letou vládou centralistické totality.
Tyto skutečnosti byly základem výrazného a pro mnohé překvapivého červnového úspěchu HSD v letošních parlamentních volbách. Jsou též důvodem v naší realitě k mohutnění a zrodům dalších a dalších moravských iniciativ nespokojených s neochotou a neschopností vlády i svých volených zástupců v parlamentě řešit programové sliby koncepčně, bez improvizace, nedávajících nám naděje na zavedení efektivního modelu zemského zřízení, resp. v konečné fázi spolkové republiky, což by umožnilo nejen žádanou decentralizaci, ale zároveň by vyřešilo i spory o legislativní kompetence a v neposlední míře by též zredukovalo přebujelou byrokracii.
Mám na mysli spory o malou kompetenci, nevyjasněné záležitosti při diskusi tří ministrů, to že byla řada poslanců proti schválení malého kompetenčního zákona, stavební úřad - na principu zemském by se to řešilo daleko jednodušším způsobem.
Nestalo se tak. Po půlroční práci poprvé demokraticky zvoleného parlamentu po více než 40letém období vlády totalitního režimu v naší nové polistopadové realitě, kdy byla již rehabilitována řada jedinců, Moravskoslezské zemi, zrušené k 1. 1. 1949, je upíráno stále právo na samosprávnost. Nejenom to, snahy poslanců na toto téma jsou bagatelizovány, zesměšňovány.
Mám na mysli nikoli pouze výroky doporučující moravskoslezským poslancům, aby chodili na zasedání v krojích, ale též postoje některých poslanců OF, kteří arogantním způsobem odmítají materiály našeho HSD k dané problematice k prostudování. Při této příležitosti chci naléhavě připomenout zvlášť dnes aktuální myšlenky T. G. Masaryka: demokracie není jen formou státní, tím, co je napsáno v ústavách, demokracie je názor na život, spočívá v důvěře v lidi, v lidskosti i lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Demokracie je diskuse, ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými (ten pocit - doplňuji citát TGM - my, poslanci HSD mezi svými koaličními partnery v ČNR zatím nemáme), demokracie, to je přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností.
Nyní k mým konkrétním návrhům, týkajících se rozpočtu. Budou se týkat oblasti kultury. Nejprve všeobecný požadavek.
1. domnívám se, že na dotace má nárok nejen Matice slezská (tabulka XV, 1), ale i další kulturní instituce na Moravě a ve Slezsku, konkrétně Matice moravská, kterou bych doporučoval do tohoto návrhu doplnit s tím, že by dostávala polovinu dotací, určených Matici slezské.
2. na tomto protinávrhu bych si chtěl vyzkoušet přejícnost a ochotu svých kolegů a kolegyň v parlamentu hlasovat o přerozdělení prostředků ve prospěch rekonstrukce historické architektonické památky první kategorie na Moravě Špilberku, do něhož teče. Špilberk děsí svým zchátralým stavem nejen naše turisty, ale i početné návštěvníky z Itálie, Polska, Maďarska, kteří se marně pokoušejí v jeho již po léta uzavřených prostorách složit hold svým nejskvělejším bojovníkům za humanitně demokratické ideály národně osvobozeneckých revolucí minulého století.
Proč jsem si vybral právě Špilberk? Nejde totiž, jak je ve veřejnosti méně rozšířeno, pouze o vězení národů, ale i o symbol samosprávy Moravy i Slezska, jde totiž o místo, kde již ve 13. století zasedal Moravský zemský sněm, tam zajížděl panovník, který Moravě a Slezsku vládl z titulu moravského markraběte, jde o objekt, který je velice cenný i stavebně historicky: románsko gotické zdivo, odkryté při nedávném archeologickém průzkumu apod. Hovořím o této záležitosti podrobně z toho důvodu, že bych rád podpořil touto formou písemnou prosbu brněnských poslanců ČNR, prosbu na vyřešení problému dokončení rekonstrukce Špilberku. Domnívám se ale též, že se mi podařilo najít i určité řešení z jedné kapitoly rozpočtu, z níž by bylo možno čerpat.
V návrhu státního rozpočtu ČR, který projednáváme, najdeme v části II., dílu 2, str. 3 zmínku o rekonstrukci mlýnu Povltavska, tzv. Sovových mlýnů, je-li to totéž. Byla na ně z centrálních prostředků vyčleněna částka 80 mil. korun. Může jít ovšem o částku z investičních prostředků města Prahy. Snažil jsem se to ověřit, ale dospěl jsem k mnoha rozporuplným názorům. Vzhledem k tomu, že jsem informován o tom, že uvedený objekt bude, mimo jiné objekty, předmětem zájmu anglokanadské hotelové firmy ENSAR/KUNARD, navrhuji tyto prostředky převést na příští rok ve prospěch Špilberku. Ztotožňuji se s návrhem pana poslance Stibice, který navrhoval podobnou akci. Je možné, že rekonstrukce Sovových mlýnů bude zařazena v rozpočtu magistrátu Prahy. Potom to převést ve prospěch města Brna.
Upozorňuji ještě na jinou věc. Návrh na rozpočet České republiky v rubrikách věnovaných kultuře ve druhé části, druhém díle, trošku mystifikuje, když uvádí v rozpočtu resortu kultury některé instituce terminologicky jako národní. Máme na mysli Národní knihovnu, jmenovanou jako národní v letošním roce, Národní muzeum, i když to byly instituce přejmenované na národní muzeum v době moderní, byly to instituce zemské na úrovni obdobných institucí moravských, např. Moravského zemského muzea, zemské - nyní stále ještě Státní vědecké knihovny v Brně apod., které se do rozpočtu vůbec nedostaly, z důvodu zmatení pojmů a z terminologických nepřesností i z diskriminace Moravy a Slezska, která zde byla jasně ukázána.
Prosím proto v tomto předvánočním čase o smířlivou toleranci a o porozumění pro potřeby moravsko-slezského regionu a o zařazení dostatečné částky případně též z rezervy 205 mil. korun (tabulka 3a) ve prospěch dokončení rekonstrukce Špilberku.
Dal bych též ještě k úvaze možnost vytvoření fondu rezerv pro rozvoj měst, jak jsme o tom uvažovali při včerejší besedě s náměstkem min. financí ing. Grubnerem v našem klubu HSD, neboť zatímco vesnice máme většinou, obrazně řečeno, jako ze škatulky, vůči městům máme velký dluh.
Též bych chtěl dát k úvaze myšlenku
na další možné prostředky získané
pro rozpočet republiky v následujícím
období zavedením ve vyspělých zemích
běžných tranzitních poplatků
z kamionů. Děkuji za pozornost a eventuální
podporu.