Česká národní rada 1990 – 1992

Přítomni:

Místopředsedové České národní rady Jan Kalvoda, Jan Kasal, Zdeněk Malík, Jiří Vlach a 166 poslanců České národní rady.

Členové vlády České republiky, předseda vlády Petr Pithart, místopředseda vlády Milan Lukeš, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, ministr státní kontroly Bohumil Tichý, ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek, ministr kultury Milan Uhde a ministr vlády Jaroslav Šabata.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, vážení hosté! Zahajuji přerušené jednání 14. schůze ČNR. Budeme pokračovat ve včera přerušené rozpravě k plnění programového prohlášení vlády spojené s interpelacemi, podněty a otázkami poslanců vůči členům vlády.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Bereza.

Poslanec ČNR Rudolf Bereza: Pane předsedající, dovolím si navrhnout, aby byly zkráceny diskuzní příspěvky na 3 minuty. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji za návrh. Z několika stran se mi dostává komentář, že návrh je v rozporu s jednacím řádem a že to tedy může být pouze apel na ty, kteří v rozpravě vystupují, aby se časově korigovali.

Po skončení včerejší části schůze bylo do rozpravy přihlášeno ještě 15 poslanců a některé další přihlášky došly před zahájením této části schůze. Pokračujeme tedy 49. poslancem vystupujícím v rozpravě, jímž je pan Pavel Balcárek. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec ČNR Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, rád bych se vyslovil k problematice státoprávního uspořádání republiky, k variantám, které upřednostnili ve své přednesené zprávě včera, pan premiér Pithart, tj. ke spolkovému, respektive zemskému uspořádání, v němž by bylo upřednostněno samosprávné uspořádání, vylučující dualismus, neboť stát - domníváme se - založený jako dvoučlenná federace na národnostním principu - je kdykoliv před rozpadem a kdykoliv může ztroskotat i například na prestižních otázkách. Prosil bych paní kolegyně a pány kolegy poslance, aby k tomuto návrhu zaujali pokud možno jednotné shodné stanovisko v intencích vlády občanského porozumění a domnívám se, že vůle k porozumění by měla převážit i v dnešním jednání nás poslanců. Podotýkám, že jsem původně již nechtěl k této otázce, jasně zodpovězené ve prospěch spolkového a zemského uspořádání řadou předřečníků, zvláště po té, co mi ze srdce promluvil poslanec Müller, jemuž jsem včera za jeho příspěvek poděkoval, promluvit po vystoupení poslanců Fejfara a Ježka však cítím přímo stavovskou povinnost se k jejich příspěvkům, upřednostňujícím regionální variantu, vyslovit.

Domnívám se, že je těžko přijatelná z těchto důvodů:

První důvod jsem uváděl již v Brně dne 1. února při společném jednání poslanců zvolených na Moravě a ve Slezsku a sice ten fakt, že tato varianta byla vypracována necitlivě k dnešním potřebám okresů v komisi při ministerstvu vnitra ČSR v červnu 1989 za totalitního režimu pro ÚV KSČ, který byl jejím zadavatelem. Podrobněji se k tomu vysloví poslanec Bezděk a místopředseda ČNR docent Malík.

Za druhé: Tato varianta počítá se zrušením současných okresů a s rozdělením území České republiky na 20-30 regionů řízených přímo z Prahy. Jde o koncepci motivovanou trvalou snahou centralistů vytvořit takovou administrativní rajonizaci, která by umožňovala ovládat území celé České republiky z jednoho centra. Jde o opakování stejné hrubé chyby, kterou praktikoval centralistický režim již v padesátých letech. Mám na mysli malé kraje, zrušené v roce 1960, stejně jako i župní zřízení, která krátce fungovala ve 20. letech za první republiky, než byla obnovena Moravskoslezská země. Čili tvrdíme-li mnohdy, že historie je magistra vite, učitelka života, jsme ochotni, nepoučitelně, v krátké historické době 70 let improvizovat na dané téma již potřetí.

Za třetí: Připomínám, že oblastní varianta je v rozporu s požadavkem dobrých funkčních vztahů mezi samosprávou měst a obcí na straně jedné a orgány na straně druhé. Přitom i rozpočtová pravidla by byla při realizaci této varianty komplikovanější. A to platí jak pro příjmovou stránku rozpočtu, tak i pro daňovou soustavu eventuálně regionální daně.

Rád bych však dodal na závěr ještě těchto několik, doufám, inspirujících poznámek. Řada autorů, zabývajících se problémy současné společnosti, předkládá jako určitý protilék ke stále více se stabilizující konzumní společnosti spotřebitelského typu vyznačující se duchovní a kulturní beztvarostí s unifikačními tendencemi neevropských sjednocovacích koncepcí, potřebu silného a vyhraněného svérázu s estetikou jednotlivých historicko-geografických regionů zemí. Naopak Evropa, sestávající ze silných svérázných a sebevědomých zemí, resp. republik s jasně vyhraněným charakterem a identitou, může prospět vytvoření vysoké společné duchovnosti, která přispěje k renezanci současné společnosti postižené na prvním místě zejména krizí hodnot, morálním problémem doby.

V této souvislosti bych chtěl uvést úplně na závěr, že v současné době dochází někdy v tisku i v projevech oficiálních představitelů k matení pojmů, když se např. pro propagaci regionální varianty používá příkladu regionálního uspořádání Itálie. To totiž vychází právě naopak z regionů, konstituovaných na historicko-geografických principech, sahajících např. v případě regionů, provincií Ligurie a Veneto až k počátkům teritorií republik Janov a Benátky do 6. až 10. století.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl, domnívám se, že je směšné brát vážně návrhy na konstituování např. republiky Valašské s prezidentem Bolkem Polívkou, jak uváděl pan poslanec Fejfar a bagatelizovat tak volání obyvatel Moravy a Slezska po rehabilitaci a znovuzřízení Moravskoslezské země. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci. Dostal jsem zprávu, že jeden z členů komise, která byla pověřena přípravou návrhu usnesení sněmovny k prohlášení vlády, onemocněl a není schopen dále plnit své povinnosti. Proto považuji za účelné, abychom rozhodli o návrhu předsedy Klubu Ortmana, který navrhuje za pana Josefa Hájka, jehož se týká to, co jsem řekl, volbu pana Jaroslava Matějky. Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu o záměně člena komise? (Nikdo se nehlásil.)

Prosím tedy, abychom hlasovali o návrhu, aby místo Josefa Hájka byl členem návrhové komise Jaroslav Matějka. Kdo souhlasí s tímto návrhem? (Hlasuje se.) Pokud souhlasíte, je to taková většina, že není třeba počítat hlasy a dále hlasovat.

Byl tedy zvolen pan Jaroslav Matějka.

Dále prosím pana poslance Honajzera, aby se ujal slova.

Poslanec ČNR Jiří Honajzer: Pane předsedající, dámy a pánové, omluvte moji hlasovou indispozici, jsem nachlazen a pokusím se být stručný.

Vznáším interpelaci na vládu ČR jmenovitě na pány premiéra Pitharta a ministry Vrbu a Richtera ve věci jednání vlády ČR s firmou Baťa. Předevčírem byl tomu přesně rok, kdy jsem s mnohými z vás zasedl jako poslanec, kooptant, do těchto lavic. Po celý tento rok jsem byl jako poslanec žijící ve zlínském okrese mj. bombardován při každé příležitosti dotazy typu "jak je to vlastně s Baťou, kdy už ho tady budeme mít konečně zpátky?"

Protože jsem si dobře pamatoval, jak byl pan Baťa v Československu v prosinci 1989 vítán, snažil jsem se po celou tu dobu získávat informace ze všech možných stran. Osobními konzultacemi s ministry, s poslanci z národohospodářského výboru, se zástupci firmy Baťa a dalšími. Nechtěl jsem zatěžovat tuto sněmovnu věcí, která by mohla mít příchuť partikularismu. Dnes, kdy hodnotíme činnost vlády, si dovolím tento problém otevřít.

Jistě všichni sledujete jak těžce a složitě v těchto dnech, kdy přichází na světlo světa ve Federálním shromáždění zákon o mimosoudních rehabilitacích - ano, v souvislosti přechodu k nové demokratické společnosti, jsme přijali v zákonodárných sborech princip restituce vlastnictví majetku a je najednou obtížné posoudit, co je a co už není spravedlivé. Chápu, jak úzce souvisí otázka restituce s tolik potřebnou a očekávanou privatizací. Ostatně tento problém je už dnes plně v rukou Federálního shromáždění. Vláda České republiky však zaujala ve věci firmy Baťa stanovisko, které publikovala 10. ledna 1991 prostřednictvím společného prohlášení ministerstva průmyslu a ministerstva spravedlnosti. Vyplývá z něj jednoznačně, že Tomáš Baťa mladší nemá nárok na obuvnickou firmu Baťa, protože ani on, ani nikdo jiný z příbuzných neuložil do veřejné úschovy akcie své firmy a nepřihlásil je podle vyhlášky č. 95/1945 Sb.

25. ledna se na aktivu funkcionářů Československé strany lidové ve Zlíně připojil ke zmíněnému prohlášení i místopředseda vlády pan Baudyš. Podle sdělení zlínských novin konstatoval, že pokud je pan Baťa ochoten při koupi akcií akciové společnosti Svit učinit bezkonkurenční nabídku, má šanci. Znamená to snad, že v našem tisku v souvislosti s tímto problémem publikovaná obava z monopolu jedné firmy najednou není tím nejpodstatnějším? V každém případě se zde nabízí možnost připravit jednoho člověka po druhém o totéž.

Shodou okolností se mi dostala do rukou kopie dopisu z 18. ledna 1991, který New Yorská advokátní kancelář Sullivan+Cromwell, zastupující od roku 1947 Tomáše Baťu mladšího, adresuje ministru průmyslu panu Vrbovi. V podstatě se dá říci, že toto expertní stanovisko jednoznačně popírá ve zmíněném prohlášení obou ministerstev, zejména v tom, že akcie firmy Baťa nebyly podle dekretu č. 95 registrovány.

Vzhledem k tomu, že se v poslední době objevila v tisku řada rozporných názorů a stanovisek, žádám vládu České republiky, aby v odpovědi na tuto interpelaci seznámila Českou národní radu i veřejnost s celým průběhem jednání se zástupci firmy Baťa. A zejména pak s právním podkladem společného prohlášení ministerstev průmyslu a spravedlnosti.

Na závěr si dovolím poznamenat, že návrat firmy Baťa do Zlína je pro řadu jeho občanů i obyvatel širokého okolí jedním z měřítek konkrétnosti výsledků listopadové revoluce a akceschopnosti vlády vzešlé ze svobodných voleb. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále je přihlášen pan Stodůlka. Je přítomen? (Není.) Pak tedy pan poslanec Kozel, který se chce zmínit ke státoprávnímu uspořádání. Připraví se pan poslanec Foniok.

Poslanec ČNR František Kozel: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, vážených 18 hostí, je známou věcí, že nikdo z nás nevypadá ze všech stran stejně. Proto také v případě, kdy má být jistota, co se týče naší totožnosti, býváme fotografováni aspoň ze tří stran. Jenom koule totiž vypadá stejně ze všech stran, ale koule je ideální těleso.

Otázka státoprávního uspořádání je zcela jistě složitou otázkou, a proto se při pohledu z různých stran může jevit a také jeví různě. Proto je nezbytně nutné tuto otázku nazírat a také vnímat ze všech možných stran. Mám na mysli jak světové strany, tak i politické strany. Takto jsem také chápal výzvu pana premiéra na klubu Občanského fóra k jednání s našimi partnery. Až do velice nedávné doby byla u nás v Čechách otázka změny dosavadního státoprávního uspořádání traktována buď jako otázka Slovenska, nebo jako otázka moravská. V Čechách začali brát na vědomí existenci jiných pohledů než je ten, který byl doposud. I pohledy na náš zbědovaný dům, který máme ve společné péči jsou skutečně různé. Je otázkou, proč se nám náš dům najednou "nelíbí". Myslím, že příčina je v tom, že až v první řadě jde o peníze. Do nedávné doby byla naše společnost dojemným manželstvím, ve kterém - jak říká klasik - on, tedy lid, my jsme rozhodovali o zásadních věcech, třeba jaký bude náš vztah k Tchaiwanu a ona, strana, rozhodovala o takových maličkostech a podružnostech, jako co s penězi, které byly vydělány.

Teď už rozhodujeme i o penězích. Tyto peníze vydělají konkrétní lidé žijící na určitém území. Jestliže uznáme tento princip lokalizace peněz, musíme při tvorbě státoprávního uspořádání uznat jako primární územní princip. Otázka národnosti je druhotná a jejím hlavním posláním je činit přednášené požadavky vznešenějšími. Proto se domnívám, že má-li být řešení státoprávního uspořádání stabilní, musí primárně respektovat územní princip. Potom se zdá být zřejmým, že takto pojímané dekoncentraci výkonu státní správy může nejlépe vyhovovat právě spolkové uspořádání.

Ve věci dohody, která z množství variant bude přijata - jestli tři země nebo dvě země a jedna republika, nebo i ta varianta - kolega Ježek a další mi prominou, která přidá Prahu na úroveň země. Máme-li totiž být důslední - a nedůslednost se nám v tomto případě v minulosti už několikrát nevyplatila - musíme skutečně Prahu uznat do značné míry jako samostatný region. Potom zejména při přijetí této varianty čtyřčlenného uspořádání je třeba nastolit otázku přenesení aspoň jednoho centra z Prahy, protože v tomto případě by došlo k tomu, že v rámci dekoncentrace by byla Praha centrem země, centrem spolku a ještě sama centrem svým.

Podíváme-li se po Čechách z hlediska geografického, dopravního i z hlediska volných kapacit pro úřady, se jeví jako nejvýhodnější aglomerace východočeská, tedy hradecko-pardubická (já jsem z Východních Čech, aby to bylo zřejmé).

Začal jsem tím, že koule vypadá stejně ze všech stran a přimlouval jsem se za vnímání otázky státoprávního uspořádání z více pohledů. Chceme-li přitom postupovat skutečně demokraticky, myslím, že je třeba si uvědomit, že princip demokracie nespočívá v tom, že za správný se prohlásí ten pohled, odkud se dívá nejvíce lidí. Jsem přesvědčen, že výsledkem demokraticky vedených politických jednání musí být něco jako kubistický obraz zachycující harmonii a vyváženost pohledů z několika stran. Chtěl bych věřit, že se nám - promiňte ten termín - politický kubismus aspoň trochu podaří. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím pana poslance Fonioka, aby se zdržel, přihlásil se pan ministr Dyby, kterému tímto dávám slovo.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení poslanci, určitě mi tentokrát na to nebudou stačit tři minuty, omlouvám se, ale těch poznámek mám více a zřejmě to do tří minut nevměstnám. Chtěl bych říci pár věcí ke zpochybňování ekonomické reformy, které zde několikrát zaznělo a k některým dalším souvislostem.

Dovolím si odstartovat svoji poznámku od určitých citátů z projevu některých poslanců. Pan poslanec Adámek říká, že plnění vládního scénáře ekonomické reformy přináší rychlý pokles výkonnosti naší ekonomiky a za druhé výrazný pokles životní úrovně našeho obyvatelstva. Já bych tento citát rád zasadil do správného kontextu. Především musíme vidět, v jaké situaci jsme k reformě přistupovali. Upozorňují, že v 80. letech se naše ekonomika začala nacházet v krizové situaci, docházelo k poklesu hospodářského růstu a růst, ke kterému docházelo, tedy nulový růst (kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo vzhledem ke statistickým údajům, které jsme mívali k dispozici) byl dosahován na úkor narůstajícího vnitřního dluhu a na úkor problému s naší zadlužeností, která byla sice stále ještě držena v určitých mezích, ale proti všem záměrům hospodářské politiky tehdejší vlády neustále narůstala. Ukazovalo se, že tento vývoj, kdybychom v něm dále pokračovali, by nás přivedl do situace inflace, situace polské ekonomiky před dvěma lety a situace, ve které je Sovětský svaz dnes, nemluvím vůbec o ekologických problémech, které jsme zde měli.

Proto jsme byli nuceni přistoupit k radikální ekonomické reformě, jakkoli jsou už tato slova používána příliš často, k hluboké transformaci naší ekonomiky. Srovnání s Rakouskem, kdy jasně víme, kde bylo Rakousko, těsně po válce, a kde jsme byli my, a kde je Rakousko dnes, a kde jsme my dnes, ukazuje jednoznačně, která cesta, který systém je jasně lepší z hlediska výkonnosti. (Potlesk.)

Dovolte, abych k tomu řekl, že jsme nikdy neskrývali, že nejde o žádný ideální systém, že každý systém má své hospodářské problémy, že i my je budeme mít, že i my budeme řešit nové hospodářské problémy. A přesto to všechno je jasné, kde je tedy lepší výkonnost. Řekli jsme také, že za to musíme zaplatit, za transformaci ekonomiky a za minulost musíme zaplatit, i když je to dluh, který by měli splácet ti, kteří na tom nesou mnohem větší zodpovědnost než třeba my. Je ve scénáři ekonomické reformy také jasně narýsováno, že musíme očekávat hospodářský pokles v tomto roce, že jde o určitý proces destrukce, ale destrukce, která něco obnovuje, která vede ke zdravému startu, čili k ozdravění ekonomiky, že to nutně přinese nezaměstnanost, i když ji nemáme rádi. Je to cena, kterou platíme za minulých 40 let. Nezaměstnanost je nezbytným prvkem tržní ekonomiky, který musíme akceptovat i s jeho negativními stránkami, dojde k určitému cenovému vzestupu, k inflačnímu skoku, ten byl přece jasně zdůrazněn, prezentován a také akceptován obyvatelstvem této země. Mimochodem, co říkají data za ten první měsíc, ta data říkají, že zhruba - jakkoli jsou nepřesná - došlo skutečně k tomu, co jsme mohli očekávat a co bylo do té míry, do jaké je možno předvídat, skutečně předvídáno, zhruba 35 % vzestup cenové hladiny na počátku tohoto roku. Samozřejmě, že to také znamená odpovídající pokles reálné mzdy, reálné kupní síly obyvatelstva, ale to jsme všichni věděli a akceptovali, jiná cesta tady v této souvislosti samozřejmě není.

Když vezmu další citát z projevu pana poslance Hájka, který říká: "Je třeba znovu posoudit objektivně zásadní vnitřní i vnější podmínky pro reálnou průchodnost ekonomické reformy a nespoléhat pouze na obecná teoretická schémata". Jaká jsou ta schémata, o jakých teoretických, obecných schématech je řeč? Tady přece vycházíme z toho, co umí světová věda, co nám v této věci nabízí, co nám nabízí zkušenost zemí, které tuto cestu prošly před námi, co nám nabízí zkušenost naše vlastní, naše vlastní pokusy ekonomických reforem a jiných reforem v minulosti, jakých chyb se dopustili naši sousedé. Pochopitelně jde o unikátní operaci, kterou se pokoušíme, tento scénář, to, co děláme, nemůže být bez chyb - těch chyb bude hodně, je jich hodně - ale jde o to umět je včas korigovat, přiznat je a postupovat dál. O to se pokoušíme. Zase, není to nic ideálního, je to skutečně těžký proces, nemá svoji žádnou teorii, nemá zkušenost v tomto nikdo naprosto jasně a zásadně prověřenou. Čili tyto věci děláme.

Další argument - hovoří se o tom, že jsme neměli devalvovat. Přece reformní scénář je souhrn na sebe navazujících kroků, je to něco, co do sebe zapadá. Jestliže něco začneme zpochybňovat, jeden z klíčových kroků jako je devalvace, pak samozřejmě zpochybňujeme všechno ostatní. To nelze neustále se k těmto věcem vracet a zpochybňovat je. Samozřejmě všichni bychom byli rádi, kdybychom marku kupovali za 5 nebo 7 korun, ale v tržní ekonomice je kurs marky určen tržně, nemůžeme si tyto věci vybírat. Nikdo nemůže říci, jaký bude v tržní ekonomice kurs, zvolit si ho libovolně. To prostě není možné.

Všechny země, které podobný manévr uskutečňovaly, považovaly za nemožné, že budou privatizovat podniky nad propastí a navíc s devastovaným lidským kapitálem, říká pan poslanec Hájek. Které všechny země uskutečňovaly tento manévr? (Potlesk.) Pokouší se o to Polsko, pokouší se o to Maďarsko a samozřejmě že dochází i k tomu, že i takové podniky mohou být privatizovány. Snad v určitém případě je lepší dát jisté podniky opravdu někomu zadarmo, když je bude udržovat, když bude zaměstnávat lidi, když tedy bude u nich výkon, než se pokoušet nějakým způsobem je dát dohromady. Když jsme to čtyřicet let v minulosti ve státním systému neuměli. Stát to v takové šíři nikdy neobsáhne.