Za vládu České republiky: předseda vlády P. Pithart, místopředsedové vlády J. Stráský, M. Lukeš , ministr financí K.Špaček, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, ministr zdravotnictví M. Bojar , ministr průmyslu J. Vrba , ministryně obchodu a cestovního ruchu V. Štěpová , ministr vnitra T. Sokol , ministr zemědělství B. Kubát , ministr práce a sociálních věcí M. Horálek , ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci T. Ježek , ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj K. Dyba , ministr vlády J. Šabata.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážení přítomní, pokračujeme ve včera přerušené 21. schůzi. Včera jsme projednali 5 bodů schváleného pořadu a dnes budeme pokračovat. K projednání nám zbývá 13 náročnějších bodů a proto všechny prodlevy škodí nám všem.
Jako první bod, v pořadí 6. bod dnešního
programu je
Z pověření vlády České
republiky odůvodní předložený
vládní návrh zákona, který
jste obdrželi jako sněmovní tisk 324 pan ministr
školství, mládeže a tělovýchovy
Petr Vopěnka, kterého prosím, aby se ujal
laskavě slova.
Ministr Petr Vopěnka: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, již před rokem, když jsem z vašich rukou, vážená paní předsedkyně, přebíral dekret, jímž jsem byl jmenován ministrem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, již tehdy jsem věděl, že přijde tento den, kdy mi bude uloženo obhajovat vládní návrh zákona na zřízení pěti universit. Tehdy jsem se tohoto dne obával a očekával jsem ho s pocitem úzkosti a s nemalými pochybnostmi zda úkol, jehož se budu muset zhostit, je v souladu s mým nejhlubším přesvědčením. Proto jsem patrně více než kdokoli jiný o celé záležitosti nemálo přemýšlel. Přiznám se, že jsem ji i zdržoval a odkládal, abych získal čas k odpovědnému rozhodnutí. Tento čas jsem plně využil. Navštívil jsem všechna sídelní města navrhovaných universit, jednal jsem se zástupci akademických senátů i s akademickými funkcionáři i s přípravnými výbory a zkoumal jsem účelnost záměru i koncepcí navrhovaných universit. Rovněž jsem vedl obsáhlá, i když málo úspěšná jednání s představiteli Československé akademie věd, o nichž se ještě později zmíním.
Všechno to, co jsem na vlastní oči viděl, mě pak zviklalo v mých počátečních pochybnostech natolik, že nyní již s klidným svědomím stojím zde před vámi se žádostí, abyste předložený vládní návrh zákona schválili. Ujišťuji vás, že bych si nedovolil předstoupit před tuto sněmovnu, kdybych nenabyl přesvědčení, že to co od vás žádám, je věc užitečná a dobrá, ba přímo pro naše uplatnění v Evropě nezbytná.
Vládní návrh zákona na zřízení pěti nových universit je konkrétním vyústěním úsilí o posílení vzdělanosti, vědy a kultury v regionech, které byly po dlouhá desetiletí opomíjenými a v některých směrech přímo devastovanými oblastmi. Snahy tohoto druhu nejsou plody dnešní doby, ale sahají mnohdy desítky let do minulosti. Teprve však po listopadových událostech roku 1989 vznikla vhodná společenská atmosféra dovolující přistoupit ke konkrétním projektům jejich realizace s nadějí, že myšlenka bude dovedena do konce.
Již na počátku roku 1990 byla získána podpora veřejnosti i samosprávných orgánů v jednotlivých regionech. Byly ustaveny přípravné výbory, které zvolily racionální přístup k tomuto náročnému úkolu. Vyšly i stávající organizační struktury a obsahového zaměření studia v dané oblasti a široce založené diskuse se ujasnily jejich specifické potřeby a možnosti. Na tomto základě byly zpracovány konkrétní koncepce rozvoje regionálního a vysokoškolského vzdělání. Projekty jednotlivých universit, jejich pedagogického a vědeckého zaměření i vnitřní struktury byly předloženy akreditační komisi, poradnímu orgánu vlády České republiky. Komise souhlasila se zřízením fakult s kvalitně zpracovanými a personálně zabezpečenými programy. U nových studijních oborů dala souhlas k tříletému bakalářskému studiu. Bakalářské studium je zcela autonomním typem vysokoškolského studia. Jeho cíle jsou formulované tak, aby získané vzdělání tvořilo uzavřený celek, a to i v případě, že bakalářské studium je zamýšleno jako první část klasického vysokoškolského studia. Bude to typ cílově zaměřený na profesní přípravu v oborech, kde středoškolské vzdělání popřípadě s pomaturitní nástavbou zcela nepostačuje pro výkon profese, zatímco osmi nebo desetisemestrální vysokoškolské studium je nadbytečně časově náročné. Zavedením bakalářského studia vznikne prostor, umožňující pružně využívat možnosti individualizace studijních plánů. Studentu by takto měla být poskytnuta možnost i nabídka zápisu předmětů vyučovaných i na jiné fakultě či vysoké škole. Bakalářské studium vytvoří solidní základ k dalšímu vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání nebo pro pokračování ve studiu.
Dovolte mi nyní, abych stručně charakterizoval každou z nově zakládaných vysokých škol. Zřízení Slezské university v tradičním kulturním centru Slezska, v Opavě, je výslednicí snah několika generací. Jako základ Slezské university již nyní existují dvě fakulty, a to filosofická se sídlem v Opavě a obchodně podnikatelská se sídlem v Karviné. Jejich založení se ujala Masarykova universita v Brně, čímž umožnila od školního roku 1990/1991 zahájit výuku v některých oborech.
Studium na filosofické fakultě Slezské university bude v humanitních oblastech zaměřeno na historii, literární vědu a dokumentaci literatury, muzeologii, péči o kulturní dědictví a sociální vědy, v oblasti přírodních věd na matematiku, informatiku, výpočetní techniku a fyziku. Výchova ekonomů na obchodně podnikatelské fakultě bude klást důraz na marketing, výpočetní techniku, matematiku a cizí jazyky.
Slezská universita bude mít svůj přirozený hornoslezský protějšek v Universitetu Szlanszkim v Katovicích. Tato polská universita zřízení Slezské university uvítala a nabízí do budoucna spolupráci.
Institucionálním základem Jihočeské university jsou stávající českobudějovické fakulty, samostatná pedagogická fakulta a agronomická fakulta Vysoké školy zemědělské v Praze. Nově budou zřízeny fakulta bohoslovecká, faktulta zdravotně sociální a fakulta biologická. Na založení university se podílejí Jihočeské biologické centrum, ČSAV, Krajský ústav národního zdraví v Českých Budějovicích a Biskupství českobudějovické. Universita bude od počátku saturovat potřeby vysokoškolsky vzdělaných odborníků v jižních čechách. I to je významným motivem pro vytvoření nových studijních možností přímo v tomto regionu.
Agronomická fakulta s odbory fytotechnickými, zootechnickými i provozně ekonomickými i pedagogická fakulta si zprvu zachovají stávající strukturu. Na pedagogické fakultě byly již ve školním roce 1990/1991 zřízeny dva nové studijní obory.
Tříleté studium zaměřené na péči o starou generaci a handicapované děti, které přejde na fakultu zdravotně sociální, a rovněž tříleté studium laických učitelů náboženství a jáhnů, které přejde na bohosloveckou fakultu.
O myšlence založení university v Plzni hovořil již v roce 1889 T. G. Masaryk. Pokus o její realizaci v letech 1967/-68 byl zmařen normalizačním procesem. Západočeská universita je vytvářena ze samostatné pedagogické fakulty v Plzni a z Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni s plzeňskými fakultami strojní, elektrotechnickou a aplikovaných věd a chebskou fakultou ekonomickou. Již od svého zřízení tak bude skutečně universální vysokou školou, spojující jak technické, tak humanitní studijní programy. Základními organizačními jednotkami budou katedry s celouniversitní působností, na něž bude možno soustředit vysoce kvalifikované pedagogické a vědecké pracovníky.
Potřeba zřízení university ve vysoce industrionalizovaném severočeském regionu vyplývá z aktuálních problémů i perspektivních potřeb v této mnohostranně devastované oblasti. Universita J. E. Purkyně se sídlem v Ústí nad Labem, pojmenovaná po slavném libochovickém rodáku, by se měla stát vědeckým a vysokoškolským centrem tohoto nově se formujícího regionu. Universita se zřizuje na základě samostatné pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, která připravuje učitele pro 1. a 2. stupeň základní školy a učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na středních školách, učitele pro střední školy a též pro školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Novou sociálně ekonomickou fakultu bude odborně garantovat Sociálně ekonomický ústav ČSAV v Ústí nad Labem. Fakulta bude ve tříletém bakalářském studiu připravovat odborníky pro personální, sociologickou a psychologickou činnost v podnicích, pro sociálně psychologické a školské poradenství. Ve spolupráci s Ústavem pro životní prostředí a dalšími výzkumnými ústavy v Ústí nad Labem se připravuje fakulta životního prostředí, zaměřená na přípravu odborníků v oblasti čistoty ovzduší, vod, problematiky odpadů, ochrany biosféry, přírodních zdrojů, čistoty životního prostředí a územního plánování. Předpokládá se, že součástí této fakulty bude Mezinárodní ústav pro životní prostředí. V rámci university by měl vzniknout též Ústav slovansko-německých studií, zabývající se problematikou pohraničního regionu s jazykově smíšeným obyvatelstvem a katedra rómské kultury a jazyka, poskytující vzdělání učitelům, působící v oblasti s početným rómským obyvatelstvem.
Vysoké školství na ostravsku bylo dosud převážně orientováno na obory báňské, hutní a strojírenské. Ostravská universita se sídlem v Ostravě si klade za cíl přebudovat tuto dosavadní strukturu a rozšířit studijní spektrum o další obory. Vzniknou tři fakulty - filosofická, přírodovědecká a pedagogická se sídlem v Ostravě. Na fakultě filosofické budou rozvíjeny obory filologické, literárně historické, historické, psychologické, učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň základních škol a škol středních. Zvláštní pozornost bude věnována jazykovým a kulturním potřebám polské menšiny. Na fakultě přírodovědecké bude probíhat předmětová příprava učitelů 2. stupně základních škol a škol středních, v přírodovědných a ve všeobecně vzdělávacích předmětech s důrazem na ochranu a tvorbu životního prostředí v tomto silně zdevastovaném regionu.
Na fakultě pedagogické se bude uskutečňovat příprava učitelů 1. a 2. stupně ZŠ a škol středních v pedagogickopsychologické a didaktické oblasti. Ostravská a slezská universita se, co se oboru týče, nebudou překrývat. Od počátku budou usilovat o vlastní odborný profil.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, obávám se, že tím co může vzbuzovat vaše pochybnosti je název universita, jimž mají být nově založené vysoké školy ozdobeny. Kdybychom těmto školám dali název jiný, proběhlo by asi vše hladce a navrhované změny v organizaci stávajících vysokých škol, neboť z čistě formálního hlediska vlastně o nic jiného nejde, byste přijali s porozuměním u vědomí toho, že tyto změny prospějí regionům, jichž se týkají a ostatně vůbec celému našemu vysokému školství.
Název universita má však tradičně v naší veřejnosti mimořádně dobrý zvuk a dovedu pochopit obavu některých z vás z možného znehodnocení tohoto názvu. My ovšem, ať se nám to líbí nebo ne, musíme tento název chápat dnes v obvyklém celosvětovém významu. Naším cílem je, aby nově založené vysoké školy měly tu podobu, která je dnes známá a běžná v zemích s rozvinutým vysokým školstvím, tj. podobu universit, v nichž vedle sebe prosperují obory humanitní i technické, přírodovědné i ekonomické. Přitom nejde jen o organizační spojení rozmanitých směrů studia pod střechou jedné university, ale o vytvoření prostředí, v němž může dojít ke vzájemnému prolínání a doplňování těchto směrů. Je ostatně i požadavkem praxe a soudobého pohledu na vědu a výzkum vychovávat široce interdisciplinárně vzdělané odborníky. Musím podotknout, že na nově zakládaných universitách jsem se setkal s větší otevřeností pro potřeby v tomto směru, než je tomu na školách klasických. Očekávám otázku, jak a kde zajistíme dostatek odborníků, kteří by mohli na nově zakládaných universitách působit a docílit, aby tyto školy dostály požadavkům na ně kladeným. Přiznávám, že právě tato otázka mně ležela nejvíc na srdci, právě ona mě vedla již k prve zmiňovaným jednáním s některými představiteli ČSAV. V této instituci totiž působí řada vynikajících vědců a obory zde pěstované mají často větší úroveň než tomu je na vysokých školách. Zároveň institucionální odtržení vědy od vysokých škol je jedním z neblahých pozůstatků minulého režimu. Byl bych šťasten, kdybych vám mohl říci, že nové university budou obsazeny odborníky z ČSAV a že stávající university tak dostávají konkurenty, s nimiž nebude snadné držet krok. žel, není tomu tak, toto moje úsilí nepřineslo, až na malé výjimky, kýžené ovoce. Takovou nepochybně chvályhodnou výjimkou je postoj některých pracovníků biologických ústavů v Č. Budějovicích, kteří jsou rozhodnuti do Jihočeské university přijít a nepochybuji, že právě biologii povznesou na úroveň přinejmenším srovnatelnou, která je na přírodovědeckých fakultách klasických universit. Byli to ostatně oni, kdo vznik této university iniciovali. Dovolte, abych podtrhl úlohu, kterou v této souvislosti sehrál dr. Květ.
Přes neúspěch při jednání s vedením ČSAV, který mě upřímně mrzí, si nemyslím, že bychom neměli nové univerzity zakládat. I na školách, z nichž vznikají, působí nemálo schopných a pro věc nadšených odborníků. Ponechme definitivní rozhodnutí budoucnosti. Dojde k němu v době nepříliš vzdálené. Vysoké školy totiž vstupují do nelítostného konkurenčního boje, a to nejen mezi sebou, ale dnes již též s univerzitami zahraničními. Jen na takovou školu se budou hlásit studenti, která je buď vybaví znalostmi a dovednostmi uplatnitelnými v praktickém životě, nebo která je významně obohatí duchovně. Škola, která nebude schopna dostát ani jednomu z těchto požadavků, zanikne přirozenou cestou. Stane se to tehdy, až si naše mládež plně uvědomí, jaký smysl má studium na vysoké škole. Budou to tedy nakonec studenti, kdo o osudech těchto škol rozhodnou s konečnou platností. Na vás ovšem záleží, zda vysokým školám vytvoříte regulérní podmínky pro vstup do nastávajícího konkurenčního boje. Učiňte tak ne tím, že neumožníte vznik nových vysokých škol, ale tím, že se nám podař prosadit, aby prestižní místa učitelů na vysokých školách nebyla obsazována trvale. Každý, kdo působí na vysoké škole, musí nepřetržitě dokazovat, že na toto místo patří a ne aby těm špatným muselo být složitě a únavně dokazováno, že taková místa zastávat nemohou. Velmi by mne potěšilo, kdyby z této sněmovny vzešel silný hlas na podporu iniciativy poslanců studentů Federálního shromáždění, iniciativy, která pro zkvalitnění vysokých škol může mít zásadní význam. Dámy a pánové, věříme, že podpoříte konkurenci jak mezi univerzitami tím, že dáte vzniknout novým, tak mezi těmi, kteří se ucházejí o čest na vysokých školách působit.
Dovolte mi, abych se na závěr přece ještě jednou vrátil k onomu dobrému zvuku, jež v naší společnosti má název "univerzita" , což , jak se domnívám, může ze všeho nejvíce vzbudit vaši pochybnost o tom, zda máte hlasovat pro přijetí předloženého zákona. Jsem přesvědčen, že tento dobrý zvuk univerzity souvisí s vážností, jakou u nás prožívá Univerzita Karlova.
Avšak při vší úctě k této univerzitě, s níž jsem svázal svůj životní osud, musím přiznat, že těch období, jež právem vzbuzují náš obdiv, nebylo více než těch, jež slávu Univerzity Karlovy ani v nejmenším nezakládají. Obvykle se nám vybavuje v paměti ono období, jež je nepochybným plodem práce a působení profesora Masaryka, jenž usiloval o otevření univerzity světu. Nicméně tento mimořádný zjev, tento duchovní vůdce nejen univerzity, ale celé lepší části našeho národa, musel na řádnou profesuru čekat deset let. Tato univerzita neunesla velikost Bernarda Bolzana déle než dva roky a řadu nejproslulejších a nejvýznamnějších představitelů naší vědy a kultury vůbec nepovolala do řad svých profesorů. A to nechci vzpomínat dobu nedávno minulou, s níž, jak jsem přesvědčen, se Karlova univerzita nebyla dosud schopna vyrovnat. Kolik významných osobností muselo tuto školu opustit. Ostatně Jan Patočka nepůsobil jako profesor Karlovy univerzity déle, než prve zmiňovaný Bolzano.
A přece, přes veškeré vážné výhrady k profesorskému sboru Univerzity Karlovy v různých dobách, přes její častou provinciálnost a přes malost poměrů na ní panujících, byla to ona, která ve svých zdech soustřeďovala studenty pro zajištění naší národní vzdělanosti. Byli to její studenti, v nichž přetrvávala její velikost.
Hovořím o tom proto, abychom si uvědomili, že nové , univerzity nezřizujeme pro profesora, ale pro studenty. A pro studenty je zřídit musíme. Teprve potom můžeme - a já trvám na tom, že musíme - přitvrdit podmínky pro ty, kdož na vysokých školách působí.
Naši studenti jsou přinejmenším stejně nadaní jako studenti z vyspělých zemí. Jejich handicapem je však právě to, že pocházejí ze země, kterou jejich dědové a otcové přivedli tam, kde se dnes nachází.
Nezvěstujeme jejich handicap tím, že na jejich diplomech nebude název "univerzita". Na diplomech některých mnohem nekvalitnějších absolventů řady zahraničních vysokých škol tento název chybět nebude. Jen ty nejslavnější tradiční vysoké školy, v jejichž názvu se slovo "univerzita" nevyskytuje, si dnes ponechávají svůj tradiční název. Patří mezi ně například pařížská l' Ecole polytéchnique a některé další. Nepochybně mezi ně patří i naše proslulé České vysoké učení technické a věřím, že i některé jiné naše vysoké školy, které si již svoji tradici vybudovaly, se mezi ně mohou zařadit.
Nediskriminujme však ty nové. Dejme absolventům
těchto našich škol rovnocenné výchozí
podmínky, jaké mají absolventi zahraničních
univerzit. Našim studentům musíme dát
stejné šance, jaké mají studenti v zahraničí.
Nezapomeňme, že to byli revoltující
studenti českých vysokých škol, kteří
dali tomuto našemu parlamentu stejné šance, jaké
mají parlamenty v demokratických zemích.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministru Vopěnkovi. Prosím
společnou zpravodajku paní poslankyni Moserovou,
aby odůvodnila společnou zprávu výborů,
kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 346.
Poslankyně Jaroslava Moserová: Vážená paní předsedkyně, pane premiére, členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, návrh zákona ČNR o zřízení univerzit Slezské, Jihočeské, Západočeské, Jana Evangelisty Purkyně a Ostravské byly projednány v ČNR v ústavně právním výboru, v rozpočtovém a kontrolním výboru, ve výboru pro územní správu a národnosti a ve výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu. Dále byl návrh zákona projednán ve výboru církevním a humanitárním.
Všechny zmíněné výbory po rozpravě
doporučily ČNR, aby vládní návrh
zákona ČNR o zřízení výše
zmíněných univerzit přijala bez jakýchkoliv
připomínek.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Moserové. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se zatím přihlásila paní poslankyně Krejčová, Přikryl, Čelišová, Vorlová.
Prosím paní poslankyni Krejčovou, aby se
ujala slova. Připraví se poslanec Přikryl.
Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážená paní předsedkyně, pane premiére, česká vládo, Česká národní rado, máme před sebou vládní návrh zákona, který je ve srovnání s jinými návrhy neobvykle stručný. Obsahuje pouze sedm paragrafů o několika větách a na první pohled nemůže být sporu o ušlechtilosti cíle navrhovatele. Nemůže být pochyb o nutnosti povznést a posílit vzdělanost v regionech dříve různě zanedbávaných či devastovaných. Tolik citát z úvodu důvodové zprávy.
Totéž lze ovšem říci o již
existujících univerzitách a našem školství
vůbec. Schválí-li ČNR předložený
návrh zákona, uvede v život pět nových
univerzit. Ministerstvo školství se domnívá,
že to je jedna z cest, jak rozetnout bludný kruh našeho
školství, jehož současná úroveň
je všeobecně známa. Vrátit školství
ztracený kredit a skutečnou kvalitu je úkol
téměř nadlidský a bude vyžadovat
mnoho úsilí jednotlivců i státu a
pravděpodobně je to úkol pro více
než jednu generaci. Vzhledem k náročnosti tohoto
úkolu si dovoluji varovat před jakoukoli ukvapeností
v rozhodování bez jasné a domyšlené
koncepce celého školského systému.