Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Petr Lom: Pane místopředsedo, vzhledem k tomu, že rozprava již nebyla otevřena, jsou vyčerpány všechny pozměňovací návrhy k zákonu ve znění společné zprávy.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Budeme tedy hlasovat o návrhu jako celku.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních podle sněmovního tisku 603 ve znění společné zprávy výborů České národní rady podle sněmovního tisku 646 a právě schválených pozměňovacích návrhů, nechť zvedne ruku. 120 Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 5 Děkuji.

Návrh zákona byl tedy přijat. (Potlesk.)

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Dámy a pánové, paní poslankyně a páni poslanci, dovolte, abych vyjádřil své přesvědčení, že tento zákon naplní očekávání vaše, vašich voličů, pracovníků ve zdravotnictví i pacientů. Nejbližší měsíce ukáží, zda vše, co v zákonu je zakotveno, bude vyhovovat potřebám pacientů, pracovníků ve zdravotnictví i nás všech. Doufejme, že život a naplnění tohoto zákona nás přesvědčí o tom, že to je zákon dobrý a životaschopný. Ještě jednou děkuji za spolupráci.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Přeje si slovo pan kolega Lom?

Poslanec Petr Lom: Chci vyjádřit obdobné poděkování všem, kteří svojí aktivní účastí napomohli tomu, že zákon doznal své konečné podoby. Zejména cítím povinnost poděkovat ústavně právnímu výboru. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Já také děkuji. Dámy a pánové, dostal jsem zprávu, že je možné zahájit přerušené jednání k volbě členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Prosím poslance, který je pověřen skupinou ověřovatelů České národní rady, aby nás seznámil s výsledky volby. Prosím, paní Stiborová.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, výsledky tajného hlasování při volbě členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání jsou následující.

K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 140 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 138 platných lístků a 2 neplatné. Počet nevydaných hlasovacích lístků byl 60, neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto: pro pana Jiřího Brože bylo odevzdáno 100 platných hlasů, pro Bohuslava Hanuše bylo odevzdáno 60 platných hlasů, pro paní Jiřinu Janšovou bylo odevzdáno 59 platných hlasů, pro pana Josefa Josefíka 100 platných hlasů, pro pana Tomáše Kejlu bylo odevzdáno 10 platných hlasů, pro pana Jiřího Koubka bylo odevzdáno 96 platných hlasů, pro pana Jaroslava Mihuleho bylo odevzdáno 60 platných hlasů, pro pana Petra Pavlovského bylo odevzdáno 70 platných hlasů a pro pana Miroslava Píchu bylo odevzdáno 90 platných hlasů.

Členy Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání byli tedy voleni: pan Jiří Brož, pan Josef Josefík, pan Jiří Koubek a pan Miroslav Pícha. Znamená to, že další dva členové teto Rady musí být voleni ještě v dalším kole voleb. Lístky budou připraveny v průběhu asi 20 až 30 minut.

Pane místopředsedo, dovolte mi, abych zároveň vyhlásila výsledky tajného hlasování při volbě členů Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Je to možné, pokud nejsou námitky z pléna. Nejsou.

Poslankyně Marie Stiborová: K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, z toho bylo vydáno 140 hlasovacích lístků, odevzdáno 138 platných hlasovacích lístků a 2 neplatné. Nebyl žádný z neodevzdaných hlasovacích lístků, počet nevydaných hlasovacích lístků byl 60.

Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto. pro pana Richarda Brabce bylo odevzdáno 6 platných hlasů, pro paní Boženu Hánovou bylo odevzdáno 33 platných hlasů, pro pana Rudolfa Havránka byl odevzdán 1 platný hlas, pan Jiří Jílek neobdržel žádný platný hlas, pro paní Ludmilu Jelínkovou byly odevzdány 3 platné hlasy, pro pana Zdenka Kopeckého byl odevzdán 1 platný hlas, pro pana Jiřího Kučeru rovněž 1 platný hlas, pak Karel Lipovský neobdržel žádný platný hlas, pro pana Pavla Nechanického byly odevzdány 3 platné hlasy, pan Erich Novách neobdržel žádný platný hlas, pro pana Milana Novotného byl odevzdán 1 platný hlas, pro pana Miroslava Rašku bylo odevzdáno 41 platných hlasů, pro pana Milana Švendu nebyl odevzdán žádný platný hlas, pro pana Josefa Vondráčka bylo odevzdáno 98 platných hlasů a pro pana Karla Vašíčka bylo odevzdáno 54 platných hlasů. Poslední je Eduard Vízner, který obdržel 5 platných hlasů.

Členem Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny byl dále zvolen pan Josef Vondráček. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba zvolit dva členy tohoto orgánu, opět budou pokračovat volby v dalším kole, do kterého postoupí dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů - pan Vašíček a pan Raška.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Jakmile budou připraveny hlasovací lístky, budeme pokračovat dalším kolem.

Dalším bodem je

Návrh byl rozdán jako sněmovní tisk 518 a společná zpráva výboru k němu jako sněmovní tisk 632.

Prosím pověřeného člena vlády pana ministra kultury Uhdeho, aby se ujal slova.

Ministr kultury ČR Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, v zájmu očisty právního řádu navrhuje česká vláda zrušit některé právní předpisy upravující společenské vztahy v odvětví kultury. Jde jednak o některé zákony prvorepublikové, nesporně překonané dalším vývojem, a o některé zákony poválečné. Zejména se předpokládá zrušení některých právních předpisů z let padesátých, které místo aby byly zárukou svobody kulturních aktivit, ji vesměs z ideologických pohnutek podvazovaly. Jde například o vyhlášku ministerstva školství, věd a umění a ministerstva osvěty č. 153/1950 Sb. o úkolech a působnosti KNV v oboru školního a osvětového filmu a diapozitivů, a především o zákon č. 6/1957 Sb. o umělecké řemeslné práci a lidové umělecké výrobě. Jako modelový příklad uvádím tento zákon jako typický příklad dobových právních předpisů poplatných starému systému. Citovaný zákon totiž centrálně zajišťuje ideové řízení lidové umělecké tvorby.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dámy a pánové, prosím o klid a abyste případné debaty odbývali mimo sněmovnu.

Je pochopitelné, že takový zákon je v rozporu se svobodným soukromým podnikáním a svobodou trhu.

Rovněž navrhujeme částečné zrušení zákonů o koncertní a jiné hudební činnosti a o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě. /Čl. II bod 7 a 8 osnovy./ Citované zákony se svým obsahem nesporně přežily, nelze je však zrušit celé, neboť obsahují ustanovení, které zmocňuje ministra kultury k vydání vyhlášky o veřejných produkcích. Zmocňovací ustanovení zůstane proto v platnosti do doby schválení zákona České národní rady o veřejných produkcích, který nahradí nedokonalou vyhlášku o veřejných produkcích. Podotýkám, že tato nedokonalost je dána nedostatečným rozsahem zmocnění, které neumožňuje preciznější úpravu vyhláškou, ale dovoluje to upravit jen zákonem.

Diskusi patrně vyvolá návrh vlády na zrušení zákonů divadelního a osvětového. O divadelní činnosti zejména v platném znění a v čl. II bod 9 osnovy, která navrhuje zrušení zákona 52/1959 Sb. o osvětové činnosti.

K divadelnímu zákonu uvádím, že i divadelnická veřejnost, jak se ukázalo při projednávání návrhu na půdě českého sněmu, považuje většinou jeho ustanovení za zbytečná. Je totiž zřejmé, že tento zákon, ani žádný jiný zákon nemůže ochránit divadla před ekonomickou a jinou nepřízní. Otázka existence divadla není administrativní, nýbrž kulturní a ekonomická. Citoval bych při této příležitosti výrok největšího z žijících českých režisérů, který pravil, že o existenci divadla se rozhoduje především na jevišti.

V tomto smyslu nechť sněmovna znovu uváží, zda torzo divadelního zákona, které pan zpravodaj navrhne ponechat v účinnosti, bude českému divadelnictví přínosem.

Pokud jde například o pravomoc ministerstva kultury dávat zřizovateli souhlas se zrušením divadla, zdůrazňuji, že ani při odepření takového souhlasu nebrání nic zřizovateli, aby propustil všechny divadelní umělce a budovu uzavřel. Divadlo jako instituce bude existovat i nadále, nic však zřizovatele divadla nenutí divadlo skutečně provozovat. Je však pravda, a musím z této tribuny poděkovat paní poslankyni Marvanové, že bděle odhalila naše opomenutí, že totiž divadelní zákon je odkazem v živnostenském zákoně vázán na tento zákon, takže jej nelze zrušit bez náhrady.

Pokud jde o osvětový zákon, vláda se domnívá, že jde o jeden z nejideologičtěji založených zákonů zcela poplatných předchozímu politickému režimu. Jde o zákon z roku 1956. Při jeho prostudování všichni uznají, že politické deklarace o prosazování vědeckého světového názoru do právního řádu nepatří a osvětové činnosti rozhodně nepřispívají. Vláda současně zdůrazňuje, že podporuje a vždy bude podporovat kulturní aktivity, nikoliv však takovým nástrojem, jakým je osvětový zákon z roku 1956. Vím, že pan zpravodaj má v tomto směru určitý návrh, který doporučí sněmovně ke zvážení.

Domnívám se, že tímto úvodním slovem je vyčerpáno všechno obecné, co bych považoval za nutné ke zrušení těchto zákonů říci. Všechno ostatní může vyplynout z konkrétní rozpravy, bude-li to sněmovna považovat za nezbytné. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím společného zpravodaje výborů ČNR pana poslance Čecha, aby odůvodnil společnou zprávu.

Poslanec Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, vážené kolegyně a kolegové, vážení přítomní, dříve než zahájím svou první a poslední zpravodajskou zprávu v této sněmovně, dovolte mi krátkou osobní poznámku.

Jako herec jsem velice rád, že se jako zpravodaj mohu účastnit této likvidace spousty balastu, který z větší části kultuře a umění spíše škodí než prospívá.

Jestliže se mám jako zpravodaj vyjadřovat k vládnímu návrhu, musím podpořit slova pana ministra. Z větší části skutečně všechno co vláda navrhuje si zaslouží být zrušeno. Výhrady, které tady zazní a které pan ministr předeslal, jsou zaneseny ve společné zprávě, což je společná zpráva č. 632, a částečně budou zahrnuty v usnesení výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, který přečtu a který navrhnu ke schválení. Usnesení se týká konkrétně čl. 1, odst. 1 vládního návrhu č. 518 a dále čl. II, odst. 9 stejného zákona. Chci předeslat, že bez přijetí tohoto usnesení má výbor pro vědu, vzdělání a kulturu výhrady k tomu, aby tyto zmíněné články a odstavce byly zrušeny bez náhrady, jak to vláda navrhuje.

Teď mi tedy dovolte, abych zdůvodnil, proč společná zpráva je tedy taková, jaká je. Jestliže si vezmete společnou zprávu č. 232, já ji tady nebudu číst, předpokládám, že ji všichni máte, navrhují dva výbory - jednak ústavně právní, potom výbor pro vědu, vzdělání a kulturu - k článku I, bod 1 zrušení zmíněných paragrafů až na ... Když byste si vzali ty původní zákony, to znamená zákon divadelní 33 z roku 1978 a zákon 122, což je novelizace tohoto zákona z roku 1989, zrušení všech paragrafů s výjimkou pěti paragrafů.

Tady mi dovolte, než zdůvodním, proč podle názoru výboru pro vědu, vzdělání a kulturu tyto paragrafy mají být zachovány, abych vás seznámil s genezí tohoto divadelního zákona až do dnešního dne, abyste lépe pochopili, jak k tomu všemu došlo a mohli tedy lépe hlasovat.

Po nástupu do poslaneckých funkcí jsme zejména s kolegyní Kolářovou, jak vyplývá z naší profese, usilovali o to, aby divadelní zákon v té podobě, v jaké existuje, včetně novelizace, nějakým způsobem zmizel ze světa. Ovšem chtěli jsme a požadovali jsme po ministerstvu kultury, aby tento zákon nezmizel ze světa jako celek, ale aby byl nahrazen čímsi novým, co by zajišťovalo divadlům další život a fungování ve změněných podmínkách. Jelikož se dlouho nedělo nic, chtěli jsme víceméně udělat takový první vstřícný krok a ve spolupráci s divadelní obcí, která se velice angažovala v této souvislosti, jsme svolali schůzi, které se - a to můžete věřit - účastnili skutečně prvotřídní odborníci ze světa divadla. Tam jsme po takové rozpravě, kde jsme se shodli na tom, že cosi by mělo tento divadelní zákon nahradit, vzali stávající divadelní zákon i tu jeho novelizaci a paragraf po paragrafu jsme se zamýšleli nad tím, zda tyto paragrafy jsou důležité, aby zůstaly zachovány nebo ne. Vznikl z toho takový velice pracovní návrh novelizace divadelního zákona, který si nečinil žádné nároky na legislativní čistotu, ale naopak, dával takový podnět ryze na profesních základech, na základech lidí, kteří této problematice dobře rozumějí.

Uskutečnila se následná schůzka na ministerstvu kultury za přítomnosti zástupců legislativy ministerstva kultury, kde vznikla taková velice dlouhá debata na dané téma. Nedá se říci, že bychom dospěli k naprosto jednoznačnému konsensu, ale nicméně jsme to brali jako námět právě k dalším krokům, které měly následovat. Když se velice dlouho nedělo naprosto nic, octla se tato naše pracovní novelizace ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu patrně z aktivity divadelní obce. Na toto jednání výboru se dostavili zástupci legislativy ministerstva kultury. Musím pro naprostou objektivitu říci, že se jednalo o zaměstnance, kteří dnes už většinou na ministerstvu kultury nepracují, a ti v podstatě tuto naši novelizaci smetli ze stolu, rozcupovali, nenechali na ní nitku suchou a výbor poměrně logicky tuto novelizaci neschválil. A dál se nedělo nic, až do okamžiku, kdy vláda přišla s tímto návrhem 518, který vlastně všechny tyto zákony a vyhlášky atd., ale i zákon divadelní rušil.

Výbor vyslovil určité pochybnosti o tom, zda by jednak zrušení divadelního zákona i zrušení zmíněného osvětového zákona, o kterém budu mluvit později, nepřineslo - pokud by se zrušily jako celek - jestli by to nepřineslo více škody než užitku. Protože jsme nedospěli k jednoznačnému závěru, byla ustavena pracovní skupina, já jsem byl výborem pověřen vedením této pracovní skupiny, a tato pracovní skupina, ve které byla ještě kolegyně Kantůrkova, kolegyně Marvanová z výboru pro vědu, vzdělání a kulturu a kolegyně Kolářová, která je tedy v jiném výboru, ale profesně do této skupiny patřila, tato skupina sezvala skutečně nejreprezentativnější možnou účast, jaká vůbec je v divadelním světě možná. Proběhla tedy schůzka, které se kromě zmíněných poslanců, kromě zástupců ministerstva kultury a legislativy ČNR účastnili zástupci divadelní obce, herecké asociace, Konfederace umění a kultury, ARTAMY, IPOSU, prostě byly tam všechny možné organizace. Znovu jsme probrali divadelní zákon jako celek, znovu jsme se zamýšleli nad tím, jestli by zrušení nenatropilo více škody než užitku a dospěli jsme k závěru naprosto jednoznačnému. A já bych prosil proto to celé tak sáhodlouze povídám - abyste tuto schůzku vzali za bernou minci. Protože já jsem byl čistě osobně přesvědčen, že závěry této schůzky budu brát jako směrodatné i pro své další rozhodování. Tato schůzka prostě dospěla k závěru, že divadelní zákon prostě nelze zrušit jako celek, protože jsou tam prostě určitá ustanovení, která si zasluhují být zachována. A teď, prosím vás, a to je velmi důležité - zachována na to přechodné období, ve kterém se momentálně nacházíme, na přechodné období do přijetí dalších takových legislativních ustanovení, která vůbec umožní fungovaní divadla jako celku. Protože objevily se samozřejmě mezery jak ve zmíněném živnostenském zákoně, tak ve spoustě dalších legislativních ustanovení, které vlastně dnes jen tak pro zajímavost víceméně brání soukromému podnikání v oblasti divadla. Mám na to přímo konkrétní příklad jedné soukromé podnikatelky, mé kolegyně tady v Praze, která se snaží soukromě podnikat v oblasti divadla a naráží na takové legislativní mezery, které jí vlastně tuto činnost znemožňují.

Teď tedy konkrétně k jednotlivým paragrafům, které navrhujeme zachovat a zároveň tedy i bude pokračovat moje zdůvodňování, proč vlastně chceme zachovat tyto paragrafy. Chceme tedy ze zákona 33 zachovat § 2 odst. 1 a 2. Jde tam tedy o zachování vůbec nějaké zmínky o divadelní činnosti. Jde nám o to, aby bylo prostě ze zákona jasné, že divadlo - a toto nebezpečí by hrozilo při úplném zrušení tohoto paragrafu - není jenom budova, ale že samozřejmě kromě toho, že je to budova, tak se jedná i o divadelní činnost a o samotnou tvorbu. Z tohoto důvodu považujeme zachování tohoto paragrafu, těchto dvou odstavců za velice významné. Jak znovu zdůrazňuji, shodli jsme se na tom i se zástupci ministerstva kultury.

Za druhé, z novelizace č. 122 navrhujeme zachovat § 5, konkrétně z tohoto paragrafu 5 odst. 1, 3 a 4. Nevím, jestli mám tyto odstavce číst v tom znění, možná by to bylo lepší. Dobře, poslanec Šuman na mne kývá, že by to bylo lepší, takže já ho poslechnu.

Vrátím se tedy k tomu odstavci 2. Odstavec dvě, o kterém jsem hovořil před chviličkou, který navrhujeme zachovat: § 2 se jmenuje Divadelní činnost, v odst. 1 se zmiňuje o tom - a teď jde o to, že ta dikce samozřejmě je dikcí toho minulého překonaného systému, to znamená, že se. tam třeba objevují slůvka o socialismu apod. To nepovažujeme za tolik závažné, protože to samozřejmě nebude nikdo uplatňovat. Patrně na základě těchto paragrafů nikdo nebude chtít obnovovat socialismus v Československu nebo v České republice. Ale jde nám o podstatu věci, takto to tedy chápejte. Nemůžeme prostě provádět novelizaci tohoto zákona, ale můžeme pouze provést zachování určitých paragrafů a odstavců v přesném znění tak, jak tam jsou. To je jediné, co prostě můžeme stihnout v časovém úseku, který nám zbývá.

Takže tedy: § 2 Divadelní činnost odst. 1: "Divadelní činnost je veřejné scénické předvádění divadelního díla divadelními umělci nebo divadelními ochotníky, a to i pomocí loutek nebo ve spojení s audiovizuálními prostředky, dále jen představení."

Odst. 2, který navrhujeme zachovat: "Za divadelní dílo se považuje dílo dramatické, hudebně dramatické, choreografické nebo pantomimické."

Teď tedy z té novelizace č. 122, § 5, který se jmenuje Zřizování, řízení a zrušování divadel. Navrhujeme zachovat odst. 1: "Divadlo je socialistická organizace s posláním vykonávat divadelní činnost." (To je to podstatné.)

Potom navrhujeme zachovat odstavec 3: "Národní výbory, společenské organizace a kulturní fond zřizují a zrušují divadla se souhlasem ministerstva kultury České socialistické republiky, dále jen ministerstva kultury." Já se to snažím říkat proloženě, aby bylo jasné, co považujeme za důležité.

A dále odst. 4: "Ministerstvo kultury a národní výbory se zřizují vždy jako rozpočtové a příspěvkové organizace." Odůvodnění. Opět se jedná o zmínku o činnosti, dále se nám jedná o to, že v tomto torzu zákona zůstane zachována zmínka o možnosti zrušit zejména divadlo jenom se souhlasem ministerstva kultury. Tady jde o to, že zřizovatel může samozřejmě rozpustit soubor, ale bude muset zachovat divadlo pro divadelní činnost. Jde o to, aby tam nezřídil třeba pěstování žampiónů, protože pro to by taková velká prostora sloužila velice dobře, opět na přechodné období, než budou přijaty další zákony, které jaksi umožní existování divadla už normálně. A dále je zmínka o rozpočtových organizacích. Podle tohoto ustanovení byla divadla totiž zřízena a není vůbec jasné, jak by se obce při zrušení tohoto ustanovení k divadlům chovaly. Je tady určitá obava, myslím, že dost opodstatněná, že by to mohlo vést k faktickému zrušení většiny divadel, protože obce by na základě zrušení tohoto odstavce, § 5 přestaly přispívat na divadla vůbec, toto nebezpečí tady je.