Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(1) Zřizují se tyto ústřední orgány státní správy České republiky:

a) ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj,

b) ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci,

c) ministerstvo zemědělství,

d) ministerstvo státní kontroly.

(2) Zrušují se tyto ústřední orgány státní správy České republiky:

a) Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,

b) ministerstvo zemědělství a výživy,

c) ministerstvo lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,

d) Výbor lidové kontroly České republiky,

e) Český geologický úřad.

(3) Dosavadní působnost vyplývající ze zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů přechází

a) z České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj na ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj,

b) z ministerstva financí ve věcech odstátnění a následné privatizace národního majetku na ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci,

c) z ministerstva výstavby a stavebnictví ve věcech výroby stavebních hmot s výjimkou kamenoprůmyslu, prefabrikovaných výrobků a stavebního strojírenství na ministerstvo průmyslu,

d) z ministerstva zemědělství a výživy

1. ve věcech ochrany zemědělského půdního fondu na ministerstvo životního prostředí,

2. v ostatních věcech na ministerstvo zemědělství,

e) z ministerstva lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu

1. ve věcech průmyslu papíru a celulózy a dřevozpracujícího průmyslu na ministerstvo průmyslu,

2. ve věcech ochrany lesního půdního fondu na ministerstvo životního prostředí,

3. v ostatních věcech na ministerstvo zemědělství,

f) z ministerstva životního prostředí ve věcech vodního hospodářství, s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod a vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod na ministerstvo zemědělství,

g) z Výboru lidové kontroly České republiky na ministerstvo státní kontroly,

h) z Českého geologického úřadu na ministerstvo životního prostředí.

(4) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle tohoto zákona

a) z České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj na ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj,

b) z ministerstva financí na ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci,

c) z ministerstva výstavby a stavebnictví na ministerstvo průmyslu,

d) z ministerstva zemědělství a výživy na ministerstvo zemědělství a na ministerstvo životního prostředí,

e) z ministerstva lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu na ministerstvo průmyslu, na ministerstvo zemědělství a na ministerstvo životního prostředí,

f) z ministerstva životního prostředí na ministerstvo zemědělství,

g) z Výboru lidové kontroly České republiky na ministerstvo státní kontroly,

h) z Českého geologického úřadu na ministerstvo životního prostředí.

(5) O přechodu práv a povinností podle odstavce 4 písm. b) až f) uzavřou ústřední orgány státní správy České republiky, na které tato práva a povinnosti přecházejí dohodu, kterou blíže vymezí mezi sebou tato práva a povinnosti, zejména určí, kteří pracovníci k nim přecházejí do pracovního poměru.

Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb. a zákona České národní rady č. .../1990 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 1 zní:

V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy České republiky, v jejichž čele je člen vlády České republiky:

1. ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj,

2. ministerstvo financí,

3. ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci,

4. ministerstvo výstavby a stavebnictví,

5. ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

6. ministerstvo kultury,

7. ministerstvo práce a sociálních věcí,

8. ministerstvo zdravotnictví,

9. ministerstvo spravedlnosti,

10. ministerstvo vnitra,

11. ministerstvo průmyslu,

12. ministerstvo zemědělství,

13. ministerstvo obchodu a cestovního ruchu,

14. ministerstvo státní kontroly,

15. ministerstvo životního prostředí.".

2. V § 2 odst. 1 se vypouští bod 4.

3. § 3 odst. 1 zní: "Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj je ústředním orgánem státní správy na úseku tvorby hospodářské politiky a strategie rozvoje ekonomiky, vědy a techniky.".

4. V § 3 odst. 2 se slova "Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj" nahrazují slovy "Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj".

5. V § 4 se za slova "národním majetkem" vkládají slova "s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci,".

6. Za § 4 se vkládá nový § 5, který zní:

Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci je ústředním orgánem státní správy pro odstátnění a následnou privatizaci národního majetku.".

7. § 6 zní: "Ministerstvo výstavby a stavebnictví je ústředním orgánem státní správy pro investiční rozvoj a stavební výrobu.".

8. V § 13 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují tato slova: "papíru a celulózy a dřevozpracující a pro výrobu stavebních hmot s výjimkou kamenoprůmyslu, prefabrikovaných výrobků a stavebního strojírenství.".

9. § 15 odst. 1 zní: "Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, lesní a vodní hospodářství, s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva životního prostředí, dále pro potravinářský průmysl, myslivost a pro rybářství.".

10. V § 15 odst. 2 se slova "Ministerstvu zemědělství a výživy" nahrazují slovy "Ministerstvu zemědělství".

11. § 16 se vypouští.

12. V § 18 se slova "Výbor lidové kontroly České republiky" nahrazují slovy "Ministerstvo státní kontroly" a za slovo "úseku" se doplňuje slovo "státní".

13. § 19 odst. 2 zní: "Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod a vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody, pro ochranu zemědělského a lesního půdního fondu, pro územní plánování a stavební řád, pro oblast geologického výzkumu a průzkumu a pro technické a ekonomické otázky nakládání s odpady.".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1990.

Navrhované změny v uspořádání centrálních orgánů České republiky a nové vymezení působnosti ministerstev, které budou působit zejména v ekonomické oblasti, vycházejí ze snahy co nejrychleji přizpůsobit strukturu ústředních orgánů státní správy České republiky potřebám přechodu od direktivního způsobu řízení čs. ekonomiky na tržní hospodářství.

Hlavním cílem návrhu je vytvořit předpoklady pro

- realizaci ekonomické reformy,

- zásadní kvalitativní změny v systému plánování a pro posílení úlohy strategického plánování,

- organizační zabezpečení procesu odstátnění a následnou privatizaci národního majetku,

- dosažení stavu, kdy stát bude cestou tržního mechanismu zabezpečovat efektivní rozvoj ekonomiky s minimem orgánů,

- oddělit výkon hospodářských funkcí od zabezpečování ochrany jednotlivých složek životního prostředí (v případě lesního a vodního hospodářství a ochrany zemědělského půdního fondu byly všechny tyto činnosti dosud soustředěny v jednom resortu) a tím prohloubit systematickou péči o životní prostředí,

- prohloubení kontrolní činnosti na úrovni České republiky.

Nové organizační uspořádání ústředních orgánů povede k posílení koncepčnosti v činnosti těchto orgánů a k jejich orientaci na řešení strategických a dlouhodobých úkolů souvisejících s přechodem na tržní hospodářství. Soustředění některých činností současně umožní oproti současnému stavu snížit počet ústředních orgánů státní správy České republiky. Tato koncepce pozitivně ovlivní i celkovou činnost vlády České republiky, která se již nebude muset zabývat detailními ekonomickými problémy. To umožní vládě, aby se soustředila na řešení celkových koncepčních a politických otázek.

Ke splnění uvedených záměrů se proto navrhuje zřídit ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj, ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, ministerstvo zemědělství (do jehož působnosti budou náležet i otázky výživy, lesního a vodního hospodářství) a ministerstvo státní kontroly. Současně se zrušují

- Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,

- ministerstvo zemědělství a výživy,

- ministerstvo lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,

- Výbor lidové kontroly České republiky,

- Český geologický úřad.

Navrhovaný zákon dále zejména řeší problematiku přenesení působnosti zrušovaných ústředních orgánů státní správy na nově vznikající, resp. potřebné přesuny působnosti mezi stávajícími ústředními orgány státní správy, a problematiku přechodu práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů v souvislosti s přechodem působnosti podle navrhovaného zákona.

Navrhovaný zákon vychází ze skutečnosti, že v současné době je třeba veškeré úpravy ve struktuře a působnosti jednotlivých ústředních orgánů státní správy České republiky provést v rámci stávajícího rozdělení působnosti mezi federací a republikami. Proto návrh obsahuje pouze základní a nezbytné změny; s komplexnější úpravou se počítá až v souvislosti s přijetím nových ústav. Výjimku bude tvořit pouze oblast strojírenství (včetně elektrotechnického průmyslu). Předpokládá se totiž, že Federálnímu shromáždění bude urychleně předložen návrh na změnu ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, v souladu s nímž by zřizování a řízení organizací strojírenství mělo připadnout republikám. Bude-li tento návrh schválen, bude třeba urychleně přijmout další zákon České národní rady, kterým by bylo zřízeno ministerstvo strojírenství a byla vymezena jeho působnost.

Finanční a jiné zabezpečení realizace navrhované právní úpravy bude řešeno v rámci stávajících zdrojů a tudíž si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet ani na počet pracovních sil. Na základě srovnání počtu zrušovaných a nově zřizovaných ústředních orgánů státní správy České republiky lze naopak předpokládat, že dojde k úsporám jak finančních prostředků, tak i pracovních sil, což však v současné době nelze přesně specifikovat.