Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr strojírenství a elektrotechniky České republiky Miroslav Grégr odpověděl poslancům Viktoru Dobalovi, Jiřímu Fiedorovi, Jiřímu Honajzerovi a Ivanu Maškovi na jejich interpelaci dopisem ze dne 14. září 1990.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady předkládám České národní radě odpověď ministra strojírenství a elektrotechniky České republiky Miroslava Grégra na interpelaci poslanců Viktora Dobala, Jiřího Fiedora, Jiřího Honajzera a Ivana Maška, která zní:

"Ve smyslu odst. 2, § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR odpovídám na interpelaci poslanců ČNR Viktora Dobala, Jiřího Fiedora, Jiřího Honajzera a Ivana Maška ze dne 9. srpna 1990, ve věci dokumentu, nazvaného Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace a požadavků jmenovaných poslanců, v zákonné lhůtě

1. potvrdit či popřít autenticitu "Iniciativního materiálu ke koncepci deetatizace a privatizace" ze dne 4. 7. 1990

2. objasnit okolnosti, které se týkají mé účasti na přípravě zmíněného materiálu a vysvětlit příčiny, které mne jako člena vlády vedly k jeho podpoře

3. plně se distancovat od těch pasáží "Iniciativního materiálu...", které jsou v rozporu s programovým prohlášením vlády ČR, tedy od §§ 1, 2, 3, 7, 8, 9.

1. Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace ze dne 4. července 1990 je autentickým, společným materiálem Svazu průmyslu České republiky, Svazu průmyslu Slovenské republiky a Svazu státních podniků a akciových společností.

Vznikl v období, kdy nebyl dopracován Scénář ekonomické reformy a kdy pracovala, ve snaze co nejoptimálněji řešit věcné otázky přechodu k tržním mechanismům, řada expertních skupin. Byl reakcí na jednu z prvních verzí koncepce privatizace a deetatizace a obsahoval určitá variantní řešení, z nichž některá našla odezvu i v konečném návrhu Scénáře ekonomické reformy.

2. Na přípravě "Iniciativního materiálu..." jsem se přímo nepodílel. Byl zpracován v době mého pobytu v zahraničí, jako účastníka kongresu Mezinárodní organizace práce, v Ženevě. "Iniciativní materiál..." jsem podepsal na jednání představenstva Svazu průmyslu ČR, po svém návratu z Ženevy, jako tehdejší prezident Svazu průmyslu ČR. Nešlo tedy o můj osobní názor, nýbrž o názor kolektivní.

Pro úplnost uvádím, že na témže představenstvu jsem se funkce prezidenta Svazu průmyslu ČR vzdal, protože funkce ministra není slučitelná s funkcí ve Svazu průmyslu.

Připomínám, že v době vzniku "Iniciativního materiálu..." bylo publikováno k dané problematice mnoho názorů a teoretických přístupů, v nichž mnohdy chybělo pochybení věcné podstaty a situace podniků /zadluženost, věcné problémy, nepřipravená legislativa postupů/; vycházela i řada článků, které negativně působily na podniky, ovlivňovaly jejich přístupy a iniciovaly tak potřebu reagovat.

Proto vznikla iniciativa Svazů průmyslů a jejich snaha v pracovním, diskusním materiálu ukázat nejen na potřebu transformace, ale i věcného řešení problémů, které jsou brzdou růstu efektivnosti. V neposlední řadě pak podniky přesvědčit o tom, že nový "zdravý" kapitál může přinést růst investic, objemu produkce i zisku, že může řešit jejich nepříznivou situaci.

V té době jsem rovněž publikoval své názory v přesvědčení, že východiskem pro optimální variantu ekonomické reformy musí být co nejširší diskuse, která by minimalizovala možná rizika, že teprve výsledná varianta či kompromisní řešení by měly získat maximální podporu a být závazné pro realizátory, v přesvědčení, že bez tvůrčí opozice nemůže žádná skutečná demokracie fungovat a že neúspěch ekonomické reformy by mohl přinést nežádoucí sociální a společenské napětí, které by mohlo přerůst v napětí politické.

V průběhu doby a výkonu funkce člena vlády ČR jsem některé své původní názory korigoval, "učil jsem se být ministrem" a nalézat metody postupu v souladu s cíly Programového prohlášení vlády ČR i zájmů společnosti.

3. Stál jsem u zrodu myšlenky Fondu národního majetku, která znamenala další krok na cestě k rozbití byrokratického aparátu, a kterou ostatně obsahovala i původní koncepce vlády ČR /viz. Iniciativní materiál vlády ČR ke Scénáři ekonomické reformy/. O této myšlence se shodně zmínil i pan prezident ve svém vystoupení ze dne 26. 8. 1990.

Cituji: ... "Byly by zřízeny opět privatizační instituce, říká se tomu fond národního jmění nebo podobně a tyto instituce by se staly dočasným správcem zestátněného majetku, byly by pod jakousi kontrolou zastupitelských sborů.

To nemůže dělat pouze administrativní aparát, to je zřejmé, protože běží o všelidový majetek, jak se to nazývalo, a o tom komu bude patřit, nemohou rozhodovat jen tak úředníci. Fondy národního jmění, respektive privatizační úřady, jsou zárukou prvního předpokladu privatizace, totiž deetatizace, oddělení státu od vlastnictví. ... To všechno je jakýmsi způsobem vymyšleno, intenzivně se na tom pracuje... nicméně, je to věc koncensu různých ekonomů, je to věc koncensu ve vládě, opřeného o nejrůznější názory odborníků a rozhodně již nežijeme v době, kdy jednoho jediného člověka lze považovat za tvůrce otce reformy...". Konec citátu.

Ke koncepci, že správu Fondu národního jmění nemohou vykonávat pouze úředníci, se přiklonila i další z pracovních variant federální vlády.

Šlo tedy o postupné kroky poznání až ke konečnému návrhu Scénáře ekonomické reformy z 30. 8. 1990, kde pojetí fondu je konstituováno v kapitole 2.3 - Fond státního majetku. Zde jsou vymezeny vztahy /vedení fondu/ a to i s odvoláním na zvláštní režim uplatnění. Rovněž v návrhu "Transformačního zákona" /z 21. 8. 1990/ je uvažováno s řadou funkcí odborových komisí /např. schvalování účetnictví, projednání pohledávek a závazků/ právě k Fondu státního majetku /vypořádání výnosů z prodeje podniků, řešení zadluženosti státních podniků.../.

Tím chci jen zdokumentovat pozitivní vývoj, vytříbení názorů, řešení a přijetí takové formy a obsahu, která nejoptimálněji naplňuje cíle ekonomické reformy. Jsem toho názoru, že body 1 a 2 "Iniciativního materiálu...", byly aktuální variantou do doby zpracování návrhu Scénáře ekonomické reformy z 30. srpna 1990, který s přípravou "Transformačního zákona" považuji za pozitivní řešení celého bloku deetatizace a privatizace;

Původní formulace bodu 3 "Iniciativního materiálu...", kde se hovoří o postavení odvětvových ministerstev, je překonána a nevhodně formulována.

Můj názor vychází z poznání, že není dobré, aby správu majetku vykonával úřednický aparát /což jak jsem výše uvedl, zdůraznil i pan prezident 26. 8. 1990/ a navržené řešení jak Scénáře ekonomické reformy, tak i "Transformačního zákona", považuji v tomto směru za pozitivní.

V žádném případě nejsem zastánce direktivního řízení jednotlivých podniků ze strany odvětvových orgánů. Jako člen vlády ČR se hlásím ke koncepci deetatizace a privatizace, která odtrhuje podniky od řízení a zasahování jejich mateřskými ministerstvy. Pokud jde o další body 7, 8 a 9, které jsou předmětem interpelace, podotýkám, že podobně jako celý "Iniciativní materiál...", mají své časové omezení, dané jednak dobou jejich vzniku, jednak jejich charakterem jako pracovního, diskusního příspěvku k jedné z prvních verzí privatizace a deetatizace. Šlo však o problematiku natolik závažnou, že nepřipustit k ní diskusi, by nebylo zodpovědné.

Přitom jako určitý výsledek této diskuse, lze označit prosazení původní myšlenky rozdílné privatizace komunálních majetků a velkých průmyslových podniků, která našla své vyjádření v "malé" a "velké" privatizaci, původní myšlenky zaměstnaneckých akcií, která našla své vyjádření a v zachování standartních metod privatizace a svým způsobem ve flexibilní metodě tzv. investičních kuponů obyvatelstvu tak, jak jsou uvedeny, v konečném návrhu Scénáře ekonomické reformy z 30. 8. 1990.

Na druhé straně však považuji za výsledek diskuse i své vlastní předsvědčení o nevhodnosti formulace bodu 7 "Iniciativního materiálu...".

"Iniciativní materiál ke koncepci deetatizace a privatizace" Svazů průmyslů, stejně jako první verze dokumentů národní i federální vlády k téže problematice, byly překonány pokračujícími jednáními vlády a Hospodářské rady vlády ČR a vlády ČSFR, která vedla ke korekci původních návrhů, změnám i kompromisním řešením a vyústila ve výsledný koncensus.

Ten představuje návrh Scénáře ekonomické reformy z 30. srpna 1990. Obsahu tohoto dokumentu, zpracovaného v intencích Programového prohlášení vlády ČR, odpovídají i mé současné názory k programu ekonomické reformy, deetatizaci a privatizaci.

Domnívám se tedy, že i zmíněný "Iniciativní materiál..." v určitém rozsahu přispěl ke konečné verzi návrhu Scénáře ekonomické reformy.

Jako člen vlády ČR budu schválený Scénář ekonomické reformy plně respektovat a po jeho schválení ve Federálním shromáždění v konečném znění, v celé šíři realizovat.