Ministr zemědělství České republiky
Bohumil Kubát odpověděl poslanci Josefu Bezděkovi
na jeho interpelaci dvěma dopisy, z nichž první
byl datován 12. listopadu 1990 a druhý 29. listopadu.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpovědi ministra zemědělství
České republiky Bohumila Kubáta na interpelaci
poslance Josefa Bezděka, které zní:
1. "Interpelace pana poslance Josefa Bezděka
a návrh zákonného opatření
ČNR presentuje názory Českého mysliveckého
svazu na další vývoj myslivosti a změnu
právních předpisů vydaných
na úseku této činnosti. K samostatnému
obsahu dopisu a zákonného opatření
uvádíme, že sdělené názory
nelze považovat za reprezentativní, neboť jsou
předkládány pouze jednou stranou a nerespektují
názory dalších skupin uživatelů
honiteb jako jsou organizace státních lesů,
státních statků, vojenských lesů
a statků a vůbec již neberou v úvahu
názory samotných uživatelů a případně
vlastníků honebních pozemků.
V současné době dochází v naší
společnosti pod vlivem demokratizačního procesu
k výrazným změnám v oblastech hospodářské
činnosti a majetkoprávních a společenských
vztazích. Zákon o myslivosti není stěžejní
právní normou v našem základním
právním řádu, která by byla
určující pro stanovení obecných
principů v těchto oblastech. Naopak, očekávané
přijetí nových stěžejních
zákonů, které řeší vlastnické
vztahy k půdě, privatizaci, vznik společenských
organizací apod., stanoví obecné zásady,
ze kterých bude muset vycházet právní
úprava ostatních činností, myslivost
nevyjímaje. Mnohé názory Českého
mysliveckého svazu na další uspořádání
myslivosti se však neztotožňují s již
známými zásadami budovaného právního
řádu a ani s názory dalších zainteresovaných
účastníků, kteří jsou
současně i neopomenutelnými účastníky
případného legislativního procesu.
Provádění myslivosti v našem státě
je postaveno na právních základech. Nejvyšší
právní normou je zákon č. 23/1962
Sb., o myslivosti. Obsahem citovaného zákona je
i způsob uznávání honiteb a využití
práva myslivosti. Právo myslivosti v uznané
honitbě přísluší organizaci,
která má ve správě nebo užívání
(právo hospodaření) největší
výměru z honebních pozemků jež
byly uznány za honitbu nebo oboru. Ne však všechny
organizace, kterým byla uznána honitba, si mají
právo myslivosti ponechat. Právo myslivosti mohou
vykonávat ve svých honitbách pouze organizace
státní, to jsou především státní
lesy, státní statky, vojenské lesy a statky,
výzkumné ústavy, školy apod. Ostatní
organizace, zejména zemědělská družstva,
mají povinnost ze zákona honitbu pronajmout buďto
státní organizací lesního hospodářství
v oboru působnosti MZe ČR, nebo, což je v převážné
většině případů, mysliveckým
sdružením. Honitbu pronajmout mysliveckým sdružením
mohou však i státní organizace pokud se sami
dobrovolně rozhodnou nevykonávat právo myslivosti
ve své honitbě na vlastní účet.
Pro informaci uvádíme, že z celkové
honební plochy je cca 81% pronajmuto mysliveckým
sdružením. Na ostatní ploše hospodaří
státní organizace. Zákonným opatřením
navrhované vyloučení možnosti, aby pronajimatel
po uplynutí smluvené doby nájmu se nemohl
ujmout výkonu svého práva myslivosti, je
tak hrubým zásahem do vlastnického práva,
že nelze očekávat jeho přijetí.
Neztotožňujeme se s názory poslance Josefa
Bezděka a Českého mysliveckého svazu,
že některé organizace ve sféře
MZe ČR zneužívají svého užívacího
monopolu k zemědělské a lesní půdě.
Myslivecká sdružení vykonávají
právo myslivosti na převážné
výměře honební plochy, jak je výše
uvedeno, (cca 81%). Pokud se státní organizace rozhodne
vykonávat právo myslivosti ve vlastní honitbě
na vlastní účet je to její zákonný
nárok a nelze toto rozhodnutí nazývat "omezování
výkonu práva myslivosti pro nejširší
vrstvy pracujících". V konkrétních
případech Agrokombinátu Cheb a Tachov se
jedná o případ uzavření smlouvy
o postoupení výkonu práva myslivosti mezi
zmíněnými státními organizacemi
a mysliveckými sdruženími za podmínky
přednostní nabídky ulovené zvěře
pronajímateli jako výkupní organizaci. Myslivecká
sdružení obdrží za nabídnutou zvěřinu
řádně zaplacenu jako od kterékoliv
jiné výkupní organizace. Proti tomuto způsobu
vzájemných smluvních vztahů neměla
samotná myslivecká sdružení vážných
výhrad.
Pronajímatelé tak využívají možnosti,
kterou jim dává citovaný zákon o myslivosti.
Naproti tomu, kdyby tyto smlouvy byly pro myslivecká sdružení
nepřijatelné, nemusely by smlouvy uzavírat,
neboť jde o dobrovolný smluvní akt dvou stran.
Myslivecká sdružení tedy dostávají
za dodanou zvěřinu úhradu odpovídající
běžným cenám a pronajímatelé
při dalším obchodním nakládání
se zvěřinou nebo jejím zpracování
získávají zpět alespoň část
zisku ušlého na zemědělské nebo
lesní produkci vlivem škod způsobovaných
zvěří. Tato ztráta zisku nemůže
být nahrazena ani prostřednictvím stanovené
úplaty za postoupení výkonu práva
myslivosti ani prostřednictvím regresních
náhrad za škody způsobené zvěří.
Opět pro informaci uvádíme, že škody
způsobené na lesních porostech dosahují
výše 8 miliard Kčs a na zemědělských
plodinách ročně desítky miliónů
Kčs. Následný zisk ze zpracování
zvěřiny a z případné další
obchodní činnosti, který by jinak zůstal
některé jiné výkupní organizaci,
se vrací na ty pozemky, na kterých vznikla jak produkce
zvěřiny, tak i ztráty na zemědělské
nebo lesní výrobě. Kritizovanými smlouvami
tak dochází k napřímení vazeb
mezi mysliveckými sdruženími a pronajímateli.
Komu však nevyhovují tyto přímé
vazby je Český myslivecký svaz a jeho hospodářské
zařízení Interlov, který tak ztrácí
monopolní postavení organizace vykupující
zvěřinu, které doposud zastával.
K problematice povinného přijetí vlastníků
půdy za člena sdružení, které
by mělo vyřešit případné
nároky těchto vlastníků půdy
na právo myslivosti na svých pozemcích, sdělujeme,
že navrhované řešení nevychází
z reálných základů. Řešení
této otázky za současných právních
předpisů vydaných na úseku myslivosti
naráží na skutečnost, že myslivecké
sdružení je samostatnou organizací (právním
subjektem) a o otázkách členské základny
rozhoduje výhradně členská schůze.
Výhledově, při uvažované změně
právních předpisů, je nutno vycházet
z obecných principů sdružování
občanů, zejména ze zákona č.
83/1990 Sb., o sdružování občanů,
kde otázky vzniku členství jsou postaveny
na dobrovolnosti a jsou záležitostí opět
pouze dané organizace a nikoliv direktivního postupu.
Samotný princip návrhu, pakliže je označován
jako "respektování práv vlastníků
půdy", by měl spíše ctít
vlastnická práva a přiznávat právo
mysliveckého hospodaření přímo
těmto vlastníkům a nikoliv je navrhovaným
způsobem obcházet ve snaze budit zdání
těchto práv.
Interpelace i návrh změn právních
předpisů o myslivosti je vedena snahou o zachování
užívacích vztahů k honitbám pouze
ze strany mysliveckého sdružení jako základních
organizací Českého mysliveckého svazu.
Tato snaha je evidentně v rozporu se zájmy prováděné
privatizace a zavádění tržního
hospodářství.
Je nutno odmítnout i názory uvedené v odůvodnění
návrhu zákonného opatření o
tom, že výkon práva myslivosti někým
jiným než mysliveckým sdružením
povede k decimování stavů zvěře
a že jen myslivecké sdružení umí
provozovat myslivost na potřebné odborné
úrovni. Zákonná funkce státního
orgánu na úseku schvalování plánů
chovu a lovu zvěře, schvalování osoby
mysliveckého hospodáře a dosahované
výsledky mysliveckého hospodaření
ve státních honitbách tyto názory
samy vyvrací.
Skutečností však zůstává,
že vlivem změn, ke kterým dochází
v naší společnosti na úseku hospodářské
činnosti a v majetkoprávních a společenských
vztazích, bude nutno přehodnotit i řadu otázek
týkajících se také myslivosti. Nikoliv
však cestou prosazování pouze jednoho názoru,
ale na základě názorů všech účastníků,
kteří jsou zainteresováni na provádění
myslivosti, ať jako uživatelé honiteb, nebo jako
uživatelé honebních pozemků.
V současné době probíhá k uvedeným
podnětům řada jednání našeho
ministerstva přímo s Českým mysliveckým
svazem. Stávající právní úpravu
na úseku myslivosti považujeme prozatím za
stabilizující prvek myslivosti, neboť svým
obsahem plně zabraňuje kritizovaným tendencím
pronájmu honiteb do zahraničí. Ministerstvo
zemědělství ČR vyvine v rámci
řádných legislativních možností
maximální úsilí o vytvoření
podmínek k účasti všech zainteresovaných
zájemců o výkon práva myslivosti,
včetně podílu lidové myslivosti a
navrhne takovou formu, aby i do budoucna nedošlo k rozprodeji
československé myslivosti a k zániku jejích
dlouholetých tradic v našem státě.
V Praze dne 12.11.1990 | Bohumil Kubát, v.r." |
2. "Po zvážení řady variant
řešení problému, jehož se týká
předložená interpelace, jsem došel k závěru,
že racionálním řešením by
bylo doplnění zákona o myslivosti č.
23/1962 Sb. Za paragraf 16 by byl vložen § 16a následujícího
znění:
"(1) Platnost smluv o postoupení výkonu práva
myslivosti, s výjimkou jejich ustanovení o výši
úplaty za toto postoupení, uzavřených
před účinností tohoto zákona,
se prodlužuje až do účinnosti nové
právní úpravy myslivosti, s výjimkou
případů, kde bylo účastníky
těchto smluv požádáno o rozdělení
honiteb uvnitř stávajících hranic."
K tomuto závěru jsem se přiklonil z následujících
důvodů:
a) Umožňuje se tím překlenout období,
kdy by došlo ke kolisi dvou norem stejného stupně
právní síly.
b) Zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. přiznává
výkon práva myslivosti (§ 11) pouze socialistické
organizaci. Toto ustanovení je zřejmě nepoužitelné
a je v kolisi se zákonem o akciových společnostech,
podle něhož akciové společnosti plně
využívají svých vlastnických
práv, tedy i pozemků včetně výkonu
práva myslivosti, i s novelou Ústavy ČSFR
z 18. 4. 1990, která zrovnoprávnila všechny
formy vlastnictví.
c) Tím, že by tímto ustanovením byla
prolongována platnost nájemních smluv, byla
by zaručena kontinuita v péči o zvěř,
která je význačným kulturním
fenomenem naší krajiny a zároveň by
byl umožněn výkon práva myslivosti široké
vrstvě obyvatel, která o zvěř pečuje
a je zárukou, že myslivost zůstane na nejméně
stejné kvalitní úrovni. Vytváření
příhodných podmínek pro zvěř
je zároveň význačným prvkem
v péči o životní prostředí
a o krajinu.
d) Toto opatření by zabezpečovalo, aby v
žádném případě nebyly
zachovány výsady dřívějších
mocenských struktur.
e) Tímto opatřením se neomezuje výše
úplaty za postoupení práva myslivosti.
V Praze, 29. 11. 1990 | Bohumil Kubát, v.r." |