Ministr vnitra České republiky Tomáš
Sokol odpověděl poslanci Petru Lomovi na jeho ústní
interpelaci dopisem ze dne 26. listopadu 1990.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď ministra vnitra České
republiky na interpelaci poslance Petra Loma, která zní:
"Vážený pane poslanče, na 5. schůzi
ČNR jste vznesl interpelaci ve věci postihování,
šíření a držení pistolí
na nervový plyn a elektronických kontaktních
pistolí jako trestného činu nedovoleného
ozbrojování.
Zbraně konstruované nebo upravené k vystřelování
chemických, dráždivých nebo toxických
látek a pyrotechnických složí se z technického
hlediska považují za speciální expanzní
přístroje ve smyslu zákona č. 147/1983
Sb., o zbraních a střelivu ve znění
pozdějších předpisů. Uvedené
druhy speciálních expanzních přístrojů
spolu se zbraněmi založenými na principu elektroindukce
zároveň § 34 téhož zákona
řadí mezi zbraně nepovolené. Pro úplnost
je třeba uvést, že za zbraně podle tohoto
zákona se nepovažují jen tzv. zbraně
palné (střelné), ale i další,
u nichž bylo s přihlédnutím k jejich
povaze zapotřebí stanovit zvláštní
režim (např. jakékoliv zákeřné
zbraně).
S přihlédnutím k výše uvedenému
lze konstatovat, že expanzní a další přístroje
uvedené ve Vaší interpelaci, nelze považovat
za palné (střelné) zbraně. Z tohoto
hlediska je pak zapotřebí posuzovat i otázku,
zda nepovoleným držením takových zbraní
(přístrojů) lze naplnit skutkovou podstatu
trestného činu nedovoleného ozbrojování.
Na takto položenou otázku nelze s ohledem na ustanovení
§ 185 zák. č. 140/1961 Sb. ve znění
zák. č. 175/1990 Sb. (trestní zákon)
odpovědět kladně. V opačném
případě by šlo o analogii, směřující
k rozšíření podmínek trestnosti,
neboť uvedené ustanovení postihuje toliko nepovolené
držení a nošení střelných
zbraní a zbraní hromadně účinných;
taková analogie je však v československém
právním řádu považována
za nepřípustnou, neboť jakékoli rozšiřování
dosahu trestního zákona v uvedeném smyslu
by mohlo představovat ohrožení občanských
svobod.
Z výše uvedených důvodů by tak
bylo možné Váš podnět realizovat
jedině cestou novelizace příslušného
ustanovení trestního zákona Federálním
shromážděním ČSFR. Přitom
by však nebylo zřejmě možné opomíjet
ani podněty zcela opačného smyslu, s nimiž
se ministerstvo vnitra České republiky a orgány
Veřejné bezpečnosti při výkonu
státní správy ve věcech zbraní
a střeliva setkávají, tj. podněty
k uvolnění podmínek pro držení
a nošení uvedených zbraní (přístrojů)
obdobně stavu v sousedních zemích, zejména
v SRN a Rakousku. Za nejvhodnější řešení
celé věci s ohledem na zmíněné
skutečnosti proto považuji předložit Federálnímu
shromáždění ČSFR návrh
na zakotvení přiměřených podmínek
pro držení a nošení uvedených zbraní
do již citovaného zákona o zbraních
a střelivu a zároveň zapracovat do zákona
ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
samostatnou skutkovou podstatu přestupku na úseku
zbraní a střeliva s možností uložit
za takový přestupek odpovídající
sankci.
V Praze dne 26.11.1990 | Tomáš Sokol, v.r." |