Ministr práce a sociálních věcí
České republiky Milan Horálek zaslal poslancům
Josefu Hejskovi a Aloisi Válkovi dodatečnou odpověď
na jejich interpelaci dne 23. dubna 1991.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď ministra práce a sociálních
věcí České republiky Milana Horálka
na interpelaci poslanců Josefa Hejska a Aloise Válka,
která zní:
"Vážená paní předsedkyně,
plénum České národní rady na
své 12. schůzi vyslovilo nesouhlas s mou odpovědí
na interpelaci poslanců Josefa Hejska a Aloise Válka
ve věci osobních důchodů bývalých
nomenklaturních kádrů a funkcionářů
KSČ podle tisku ČNR č. 92. Interpelujícím
poslancům jsem proto navrhl osobní projednání
celé problematiky v termínu, který jim bude
vyhovovat. K navrženému jednání dosud,
nikoliv mým zaviněním, nedošlo.
Pan poslanec Josef Hejsek jménem svým a poslanců
Aloise Válka, Václava Šplíchala a Jarmily
Maleňákové vznesl v této věci
další podnět, kterým navrhuje, aby pracovníci
archivů, do kterých byly předány dokumenty
KSČ, pracovníci okresních úřadů
a pověření pracovníci Úřadu
předsednictva vlády vyhledali jména a adresy
bývalých funkcionářů KSČ
na závodech a institucích, předsedů,
místopředsedů a tajemníků NV
a členů bývalých vlád od doby
totality. Těmto bývalým exponentům
předchozího režimu by pak byl důchod
přepočten, a to tak, že za základ pro
výpočet by byl vzat průměrný
výdělek, kterého by tito lidé dosáhli,
kdyby v rozhodném období pracovali ve své
původní profesi nebo vykonávali povolání
odpovídající své kvalifikaci. Pokud
by se takový způsob ukázal technicky neproveditelný,
navrhuje pan poslanec výpočet důchodu provést
z celostátní průměrné mzdy.
Přesto, že k osobnímu jednání
s interpelujícími poslanci dosud nedošlo, považuji
za nezbytné v souladu s žádostí pana
předsedy vlády svoji odpověď ze dne
4. 12. 1990 (tisk ČNR č. 92 E) doplnit a zaujmout
stanovisko k novému podnětu pana poslance Hejska.
Stejně jako páni poslanci jsem toho názoru,
že bývalým funkcionářům
KSČ a dalším představitelům totalitního
režimu žádné zvýhodnění
nepřísluší. Jak jsem však již
upozornil ve své odpovědi ze dne 4. 12. 1990, jsou
důchody těchto osob vesměs vyšší
než 2 200,- Kčs. Jejich, i když vysoké,
důchody jsou vyměřeny v souladu se zákonem
z výdělků, kterých dosahovali a s
přihlédnutím k počtu získaných
let zaměstnání. Pro jejich snížení
není v zákoně opory, a proto by musel být
přijat zákon nový.
Právní úprava sociálního zabezpečení
přísluší podle úst. zák.
č. 556/1990 Sb. do kompetence federace, nikoli do kompetence
České republiky. Uplatnění podnětu
v tomto směru je samozřejmě možné,
musím však upozornit, že právo na sociální
zabezpečení je objektivním sociálním
prvkem. Předpisy o sociálním zabezpečení
nemohou obsahovat ustanovení, mající charakter
trestu.
V souladu s úmluvami Mezinárodní organizace
práce, jež ČSFR ratifikovala, lze nárokový
- zákonný důchod snížit jen v
těchto případech:
- zjistí-li se, že důchod byl přiznán
ve vyšší částce než náležel,
např. zaviněním příjemce nebo
orgánu důchodového zabezpečení,
- po dobu zaměstnání,
- po dobu, po kterou je příjemce zabezpečen
na veřejné náklady, např. při
pobytu v psychiatrické léčebně, při
výkonu trestu,
- v případě, že příjemce
pobírá jiné pravidelné dávky,
např. nemocenské.
Každá právní úprava, která
by umožňovala snížení nebo odnětí
nárokového důchodu z jiných důvodů,
by byla označena za odporující závazkům,
které na sebe ČSFR podepsáním úmluv
Mezinárodní organizace práce vzala.
Opakovala by se situace 50. a 60. let, kdy bylo Československo
ostře kritizováno za diskriminující
zákony a jiné předpisy, podle nichž
byly kráceny důchody např. "osobám
nepřátelským lidově demokratickému
zřízení", bývalým podnikatelům
a význačným představitelům
dřívějšího politického
a hospodářského zřízení.
Všechny tyto předpisy musely být zrušeny.
I když plně chápu pohnutky pana poslance Hejska
a jeho kolegů, jsem přesvědčen, že
jejich podnětu není možno vyhovět. Nemůžeme
nastolovat praktiky bývalého režimu, ale pouze
důsledně rehabilitovat a odškodňovat
občany jím poškozené.
O důvodech, které vedly federální
vládu k přijetí usnesení č.
333 z 11. 5. 1990, jímž byly od srpna 1990 sníženy
vyplácené osobní důchody na maximální
částku Kčs 2 200,- měsíčně,
jsem informoval již ve své odpovědi ze dne
4. 12. 1990. Současně jsem zdůvodnil, proč
by se případné přehodnocení
osobních důchodů mělo týkat
maximálně pouze důchodů, zvýšených
ke 40. výročí Února 1948. Uložil
jsem proto řediteli České správy sociálního
zabezpečení, aby mi předložil seznam
všech důchodců, kterým byl důchod
upraven z tohoto důvodu. Přezkoumáním
seznamu jsem zjistil následující:
Česká správa sociálního zabezpečení
uvedla ve stejném souboru i důchody zvýšené
mimořádně v roce 1985 ke 40. výročí
osvobození. V celém souboru bylo před snížením
od srpna 1990 pouze 939 důchodů vyšších
než 2 200,- Kčs. Rozlišení obou typů
případů by vyžadovalo individuální
prověření všech dávkových
spisů. Vzhledem k tomu, že z předložených
9 408 případů bylo 2 720 poživatelů
důchodu ve věku 80 let a vyšším
a 4 499 ve věku 70 - 79 let, a pokud jde o výši
celkem 558 důchodů bylo nižších
než 1 500,- Kčs, nepovažoval jsem provedení
časově i finančně náročného
přešetřování za účelné.
Počet poživatelů takto upravených důchodů
vzhledem k vysokému věku stále klesá,
např. za 11 měsíců roku 1990 o 661
důchodů.
Současně sděluji, že jsem písemně
vyzval pana poslance Hejska a jeho prostřednictvím
i ostatní pány poslance k osobnímu projednání
dané problematiky (kopii dopisu připojuji). S pozdravem
V Praze dne 23. dubna 1991 | Milan Horálek, v.r." |