Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj České
republiky Karel Dyba odpověděl poslancům
Jana Kryčerovi, Kamilu Procházkovi, Jaromíru
Kapustovi, Františku Homolovi, Jiřímu Karasovi,
Miroslavu Havlíčkovi, Jiřímu Fiedorovi,
Josefu Kubišovi, Antonínu Chutnému a Zdeňku
Bártovi na jejich interpelaci dopisem ze dne 14. ledna
1991.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, předkládám České národní
radě odpověď ministra pro hospodářskou
politiku a rozvoj České republiky Karla Dyby na
interpelaci poslanců Jana Kryčera, Kamila Procházky,
Jaromíra Kapusty, Františka Homoly, Jiřího
Karase, Miroslava Havlíčka, Jiřího
Fiedora, Josefa Kubiše, Antonína Chutného a
Zdeňka Bárty, která zní:
"Vážení páni poslanci, z pověření
předsedy vlády České republiky pana
Petra Pitharta odpovídám na Vaši interpelaci
č. 96 z 31. října 1990 ve věci spravedlivého
účtování dodané tepelné
energie občanům.
Do roku 1989 prodával koncern ČEZ dodávkové
teplo odběratelům v průměrné
ceně (v souhrnu všech výroben) 60,- Kčs/GJ.
Tato cena kryla zhruba výrobní náklady, nestačila
však na pokrytí všech fondů a nekalkulovatelných
nákladů (úroky, poplatky za exhalace, atd.)
a nevytvářela prostředky pro rozšířenou
reprodukci.
Podnikům bytového hospodářství
byl 1 GJ tepla prodáván za 21,80 Kčs a ze
státních prostředků bylo koncernu
ČEZ dopláceno na 1 GJ 38,20 Kčs (dotace ze
státního rozpočtu).
Finanční prostředky na úhradu ostatních
položek spojených s výrobou tepla a výstavbou
nových zdrojů byly získávány
přerozdělováním v rámci koncernu
ČEZ a z hospodářských výsledků
výroby elektřiny a vydělováním
prostředků ze státního rozpočtu
na nové investice.
V současné době (tj. od 1. 12. 1990) činí
velkoobchodní cena dodávkového tepla 103,-
Kčs/GJ což znamená, že při zachování
tepla pro obyvatelstvo v původní výši
(21,80 Kčs/GJ) rostou nároky na dotace ze státního
rozpočtu.
Vzhledem k tomu, že všeobecně je do hospodaření
podniků prosazována jejich samostatnost, vyrovnané
finanční hospodaření a omezování
dotací ze strany státu, je nutno považovat
zvýšení cen tepla za nevyhnutelné.
Otázkou zůstává jaké tempo
ve snižování dotací na dodávku
tepla pro obyvatelstvo budou zpracovatelé státního
rozpočtu považovat za únosné i ve vztahu
k celkovému růstu životních nákladů.
Neoddiskutovatelným faktem však zůstává,
že větší část obyvatelstva
České republiky, která není připojena
na zásobování teplem z CZT se musí
s náklady na teplo vyrovnávat bez dotací
a je možno říci, že dotace na teplo z
CZT jsou hrazeny na úkor právě té
části obyvatelstva, která nepožívá
výhod centralizovaného zásobování
teplem.
V souvislosti s postupnou privatizací domovního
a bytového fondu bude nutno řešit i individuální
měření tepla pro jednotlivé byty a
domy, neboť se do přímého vztahu dostane
dodavatel tepla a individuální majitel bytu či
domu. Tento vztah je dnes splňován v případě
napojení rodinných domků na rozvod CZT, ale
již tomu tak není u hromadné bytové
zástavby, kde majitel domu je podnik bytového hospodářství,
který uzavírá smluvní vztah o dodávce
tepla.
I v případě individuálních
měřičů tepla však platba za teplo
není vyjádřena pouze výší
spotřeby tepla, ale zahrnuje v sobě i stálé
platby, ke kterým se připočítává
platba za odebrané teplo (tj., že když majitel
bytu neodebere v průběhu topné sezóny
ani jedinou jednotku tepla, přesto pevné náklady
zaplatí. Dle praktických zkušeností
bývá poměr nákladů pevných
a proměnných běžně 50/50, ale
i 70/30).
Před podniky bytového hospodářství
stojí tedy poměrně rozsáhlý
úkol. Ocenění instalace měření
dodávky tepla do domů a bytů v České
republice je odhadováno na 8 až 9 mld. Kčs.
Pokud by celá akce byla řízena jako jednorázová
kampaň je odhadováno, že deset specializovaných
firem (dnes se uvažuje o zřízení jedné)
by zajišťovalo tento úkol cca 5 let.
Závěr:
Zvýšení ceny tepla neodkládat. Ve vazbě
na celkovou obnovu hospodářství, považuje
mise Světové banky zvýšení cen
energií za zásadní krok. V případě
ceny tepla pro obyvatelstvo je možno uvažovat s jejím
zvýšením například ve dvou, ale
i více etapách časově oddělených,
aby dopad byl částečně kompenzován
například i liberalizací mezd.
Zvýšení formy snížení jeho
spotřeby jak u majitelů domů, tak i uživatelů
bytů, kterými jsou např.:
- měření odběru teplé užitkové
vody (TUV) v bytech (z celkové dodávky tepla je
na ohřev TUV spotřebováno 40%, přičemž
spotřeba v bytech není měřena. Je
prokázáno, že instalace měření
vede ke snížení spotřeby tepla o 10%);
- vyregulování hydraulických poměrů
otopné soustavy jednotlivých domů (nebude
docházet k přetápění bytů);
- zavedení měření dodávek tepla
do jednotlivých domů (zamezení placení
neodůvodněných ztrát odběratelem
tepla).
Novelizace zákona o výrobě, rozvodu a spotřeby
tepla a navazujících vyhlášek ve smyslu
změny odběrného místa je v podstatě
možná a je třeba ji dát do souladu s
předpisy o majetkoprávních vztazích
v oblasti bytového hospodářství. S
pozdravem
V Praze dne 14. ledna 1991 | Karel Dyba, v.r." |