Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám v souladu s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, poslancům České národní rady následující písemnou interpelaci poslance ČNR Vladimíra Rozlivky vládě České republiky:

"Na základě usnesení ze shromáždění učitelů a školských pracovníků dne 17. 10. 1990, kteří byli na okrese Nymburk v minulosti politicky postiženi, se na mne obrátili zástupci okresního sdružení svazu těchto pracovníků, abych formou interpelace poukázal na disproporce mezi možnostmi jejich hmotných odškodnění a odstupným, vypláceným pracovníkům ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany.

Na okrese Nymburk bylo postiženo v oblasti školství celkem 68 osob /5 osob po roce 1948, 63 osoby po r. 1968/. Někteří z těchto lidí se mohli ještě v současné době zapojit do činné služby a tak alespoň částečně řešit svoje hmotné zabezpečení. Z větší části se ale jedná o ty, kteří se z důvodu pokročilého stáří nebo podlomeného zdraví nemohou vrátit do aktivní práce. Tito lidé žijí z minimálních důchodů, které jim byly vyměřeny z příjmů nekvalifikovaných povolání, které museli vykonávat. Žijí tak stále na pokraji chudoby bez možnosti tuto situaci sami řešit. Proti tomuto neutěšenému stavu stojí všeobecně známá skutečnost vyplácení vysokých odstupných pracovníkům ministerstva vnitra a národní obrany, kteří v produktivním věku odchází ze svazku těchto ministerstev například proto, že odmítli složit novou přísahu. Tím jednoznačně vyjadřují svůj negativní přístup k tomu, co jsme s nadšením nastoupili. Čerpat ale omezené prostředky nás všech se nestydí.

Na výše uvedenou problematiku v celé České republice poukázal i dopis ústředního výboru "Svazu učitelů a školských pracovníků, postižených z politických důvodů" ze dne 12. 10. 1990, adresovaný místopředsedovi vlády ČSFR p. Mikloškovi /na vědomí prezidentu republiky, předsedovi FS a předsedkyni ČNR/, za který se jako poslanec ČNR plně stavím /opis přiložen/.

Problém mimosoudních rehabilitací překračuje samozřejmě rámec problematiky resortu školství a týká se všech postižených v ČSFR.

Proto žádám vládu České republiky:

1. Působit na vládu ČSFR, aby při návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích spolupracovali i odborníci z řad postižených.

2. Působit na vládu ČSFR, aby vládní návrh zákona o mimosoudních rehabilitacích byl předložen FS i ČNR tak včas, aby ho oba zákonodárné sbory mohly bez časové tísně projednat.

3. Přerozdělením prostředků ministerstva vnitra a národní obrany prosadit u vlády ČSFR možnost odškodnění alespoň těch, kteří si již nemohou pomoci sami.

Věřím, že i když moje interpelace přesahuje kompetenci republikové vlády, budou k ní přijaty konkrétní závěry, se kterými seznámím svoje voliče.

RNDr. Jozef MIKLOŠKO, DrSc.

místopředseda vlády ČSFR

Nábřeží kpt. Jaroše 4

110 00 Praha 1

Věc - Zásadní nesouhlas s návrhem zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Vážený pane místopředsedo,

jménem Svazu učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů vznášíme zásadní protest proti návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích, se kterým jsme se v těchto dnech seznámili. Zvlášť se jedná o čtvrtou část - oblast pracovněprávních a sociálních vztahů.

Uvedený návrh je v této části přímo výsměchem všem poškozeným a postiženým a nechápeme, jak by se někdo mohl odvážit takovýto trapný zákon schválit a zveřejnit. Zástupci našeho Svazu jsou současně i členy Ústřední rehabilitační komise ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a do hloubi duše bychom se museli stydět, kdybychom s tímto návrhem měli předstoupit před rehabilitované učitele. Životní osudy mnoha z nich jsou přímo otřesné.

Dovolte uvést alespoň některé konkrétní výhrady.

1. Návrh zákona nepočítá nejen s alespoň částečným jednorázovým odškodněním pro alespoň nejvíce postižené, ale nepočítá ani s žádnou symbolickou "náplastí".

V návrhu, který jsme obdrželi v červenci, byla alespoň pro nejvíce postižené možnost, aby jim bývalý zaměstnavatel vyplatil 6 - nejvýše 12 měsíčních platů.

Nebylo to moc, ale víme, v jaké je stát situaci a řekli jsme si, budiž, alespoň ona symbolická náplast. Dále jsme si tehdy řekli, že snad bude solidně pamatováno na úpravu důchodů pro rehabilitované, takže obě formy budou znamenat alespoň něco.

Přesto jsme v červenci zpracovali návrhy a připomínky, jednak MŠMT ČR společně s Ústřední rehab. komisí a nezávisle i náš Svaz. Poslali jsme tyto připomínky na ministerstvo spravedlnosti, financí, práce a soc. věcí.

A výsledek? Nejen že žádná z připomínek nebyla akceptována, ale z nového návrhu zákona zmizelo všechno to pozitivní, co tam v alespoň malé míře bylo!

Uveďme malý konkrétní příklad. Jeden z mnoha, jaké bychom mohli uvést.

Dr. Boreš z Tábora byl v r. 1970 vyhozen ze školy, znovu zanedlouho vyhozen jako ASFALTÉR, v r. 1971 vyhozen potřetí jako SKLADNÍK. O dopadech na rodinu, děti atd., je snad zbytečné mluvit.

Co by získal dr. Boreš podle nového návrhu zákona za to, že se zachoval statečně a čestně, že pomáhal zachraňovat čest našeho školství?

Získal by prohlášení, že skončení prac. poměru je neplatné, ale kdyby se chtěl vrátit např. tam, odkud byl vyhozen jako skladník nebo asfaltér, musel by o tom rozhodnout soud. A to je vše, co by získal.

V par. 22, odst. 6 se totiž praví -

"Neplatnost podle par. 21 odst. 1 zákona a neplatnost právního úkonu uvedeného v odst. "1 nemají vliv na skončení pracovního vztahu, jehož se týkaly a nezakládají nárok na náhradu škody."

Zatímco např. důstojník v hodnosti kapitána. který po srpnové agresi založil svoji kariéru na spolupráci s okupanty, dosáhl vysokých hodností, 20 let se vezl pohodlně na "normalizačním voze", odchází /pokud vůbec odchází!/ s vysokým důchodem a vysokým odškodněním. Za to, že 20 let pomáhal úspěšně potlačovat základní lidské svobody, za to, že pomáhal úspěšně šlapat po lidech, kteří jsou dnes rehabilitováni!

2. Návrh zákona, který jsme dostali v červenci, pamatoval i na skončení prac. poměru vynucenou t. zv. "dohodou", kterou normalizátoři začali používat, když zjistili, že mnozí vyhození se odvolávají k soudu.

3. A pokud jde o návrh zákona v oblasti důchodů? Také velmi trapné,

- nebere se do úvahy ani zákonitý časový postup, jaký existuje např. ve školství /podle počtu odpracovaných let/

- vůbec se nebere v úvahu možnost služebního postupu do vyšších funkcí atd. Pouze mzdový nárůst v národním hospodářství, který má stanovit vláda.

Nemá smysl uvádět dále konkrétní nedostatky tohoto návrhu. Je nutné odmítnout ho jako celek.

Výše uvedené nás vede k položení několika otázek.

a/ Byla v listopadu 89 revoluce nebo nebyla? Myslíme si, že takovouto formu odškodnění by zvládla i KSČ.

b/ Jak bude naloženo s majetkem KSČ, která má všechny nezákonnosti a zločiny na svědomí? Z jako části bude použit na rehabilitace?

c/ Kolik stamilionů nás jenom letos stály mzdy příslušníků StB, odškodnění vysokých důstojníků min. vnitra, armády a pod.?

d/ Žádáme zveřejnění seznamu pracovníků, kteří na uvedeném návrhu pracovali, včetně jejich pracovního zařazení před listopadem 89.

Předložený návrh je i nebezpečným morálním precedentem, protože nepřímo vyzývá -

"Buďte zbabělí, nečestní, udávejte a šlapejte po čestných, dobrých a statečných, spolupracujte s okupanty. Budete odměňováni. Penězi i mocí. A kdyby přece přišla hodina "skládání účtů"? Nebojte se, dopadnete líp než vaše oběti!"

Snad jsme dostatečně vyjádřili názor našeho Svazu. Závěrem proto dovolte předložit konstruktivní návrh:

Mezi našimi rehabilitovanými je řada schopných lidí /i právníků/, kteří rádi při vypracování nového návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích pomohou.