Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám poslancům
ČNR přehled ústních interpelací
vznesených na členy vlády České
republiky na 6. schůzi České národní
rady. Texty interpelací vychází ze stenografického
záznamu.
6.I01 Interpelace poslankyně Vlasty Štěpové
na ministra vlády ČR Jaroslava Šabatu ve věci
umístění pluku OSN do Českého
Krumlova.
"Vážená paní předsedkyně,
vážení členové vlády,
vážení kolegové a kolegyně, přece
jen jsem se dostala do té zvláštní pozice,
že zde nyní stojím jako poslanec za Jihočeský
kraj a obracím se s interpelací na člena
vlády. Navíc si nejsem tak úplně jista,
kterému členu vlády interpelace patří.
Dohodli jsme se s dalšími poslanci za Jihočeský
kraj, protože jde o vyšší kompetence, o
řešení na úrovni vlády federální,
že by zřejmě interpelace měla být
orientována na pana ministra Šabatu.
Říkala jsem už, že jsem poslanec za Jihočeský
kraj. Zřejmě jako nám všem i mně
leží na srdci osud Českého Krumlova.
Český Krumlov jako památka, jako skvost,
jako památka tak dlouho opomíjená, která
se dostala do stavu devastace, bude zřejmě ještě
dlouho čekat, než se nejen místním radním
a obyvatelům, ale i nám všem podaří
získat takové fondy a takové kapacity, aby
se Český Krumlov začal stavět na nohy.
V minulých měsících se stalo to, co
se stát nemuselo. Je rušen motostřelecký
pluk ve Vyšném a místní konšelé
se oprávněně domnívali, že rušení
tohoto pluku jim trochu pomůže v řešení
jejich nezáviděníhodné situace. Znamená
to totiž, že pluk opustí místní
kasárna, že opustí bytové jednotky,
že budou moci řešit bytovou situaci svých
občanů a že do uvolněných úředních
místností pluku vymístí z prostoru
zámku SNB, archívy a některé další
věci v zámku nepotřebné tak, aby zámek
mohl sloužit svému účelu.
Nicméně bez dohody s představiteli města
bylo rozhodnuto, že tam bude umístěn pluk OSN.
Prostě jim to bylo sděleno a oznámeno, aniž
s nimi někdo jednal. Když se místní
občané začali zdráhat, bylo s nimi
jednáno asi tak, že nechápou mírovou
politiku naší země.
Zmocnili mne tedy místní konšelé a občané,
abych zde i jejich jménem velice rezolutně prohlásila,
že jejich postoj nemá absolutně co dělat
s mírovou politikou naší země, že
jde jen o to, hledat jiné možnosti umístění
pluku, než je přesně Český Krumlov.
Dnes ráno jsem byla ještě s nimi ve styku.
Upozornili mne, že se chystá demonstrace před
místními kasárnami.
Já jsem jménem občanů psala radikální
supliku ještě panu ministru Vackovi, nicméně
odpověď jsem dosud nedostala a občané
Českého Krumlova také ne.
Prosila bych tedy pana ministra Šabatu, zda by jménem
české vlády nemohl jednat s vládou
federální, aby se otázka umístění
pluku OSN v Českém Krumlově ještě
jednou prověřila."
6.I02. Interpelace poslance Miroslava Čapka s žádostí
o písemnou odpověď, podaná dále
jménem poslankyně Stanislavy Bumbové a poslanců
Jaroslava Štraita, Jaroslava Matějky a Jiřího
Maryta, na vládu ČR a jejím prostřednictvím
na vládu federální ve věci znepokojení
mezi občany pokud jde o otázku navrácení
majetku sudetským Němcům.
"Vážená paní předsedkyně
České národní rady, vážený
pane předsedající, vážená
česká vládo, kolegové a kolegyně.
S interpelací se neobracím pouze s jménem
svým, ale také Stanislavy Bumbové, Jaroslava
Štraita, Jaroslava Matějky a Jiřího
Maryta, a to na vládu České republiky a jejím
prostřednictvím též na vládu
federální. Na základě poznatků
poslanců z pohraničního okresu vzrůstá
mezi občany znepokojení pokud jde o navrácení
majetku sudetským Němcům. Na toto téma
se objevila v tisku řada zpráv. Podle poslední
zprávy ze servisu ČTK týdeník Süddeutsche
Zeitung přinesl zpravodajství ze zasedání
Spolkového shromáždění sudetoněmeckého
krajanského sdružení. Mluvčí
sdružení Franz Neubauer reagoval na otázku
zkonfiskovaného majetku sudetských Němců.
Informoval o dopisu prezidentovi ČSFR a o své žádosti
Helmutu Kohlovi v níž žádal o podporu
sudetoněmeckého stanoviska vůči Československu.
Obdobnou žádost spolkovému kancléři
adresoval i bavorský premiér Max Streibl. Ten požádal
kancléře o zahájení rozhovorů
s vládou ČSFR o majetkoprávních otázkách,
které nejsou řešeny ani ve smlouvě mezi
oběma zeměmi z roku 1973. Pro zvýraznění
postojů tohoto hnutí cituji z jejich rezoluce uveřejněné
v Süddeutsche Zeitung: Je však nutné řešit
otázky práva na vlast a práva na sebeurčení
sudetských Němců, jejich práva národní
skupiny, jejich majetku a oživení jejich domovských
území. Potřebné k tomu budou zevrubné
rozhovory, které musí spočívat na
vůli obou stran najít spravedlivé a nutné
kompromisy. Kdyby se ale česká strana měla
v sudetoněmecké otázce omezovat pouze na
slova a nebyla by ochotna ke spravedlivému urovnání,
zatížilo a ohrozilo by to nejtěžším
způsobem cestu Čechů a Slováků
zpět do Evropy. Konec citátu. Dále pan Neubauer
informoval o oznámení mluvčího předsedy
české vlády. Podle něho česká
vláda zaujímá v otázce vlastnických
práv sudetských Němců jiné
stanovisko, než bylo zveřejněno v Hospodářských
novinách. Včera mluvčí předsedy
české vlády dr. Petr Příhoda
v prohlášení pro ČTK tuto zprávu
popřel. V souladu s přáním našich
voličů se obracíme na vládu české
republiky i na Federální vládu.
Za prvé s kým jednal 18. října 1990
náměstek předsedy FKS Franz Ditman. A jaký
byl výsledek jednání. Za druhé, aby
nedocházelo k rozporuplným prohlášením
žádáme, aby česká vláda
k celé problematice majetku a sudetských Němců
zaujala jednoznačné stanovisko a se stejným
požadavkem se obrátila i na vládu federální.
Tak jak jsme se vyjádřili ve stanovisku v Klubu
komunistických poslanců ČNR, které
bylo uveřejněno v Rudém právu 25.
října 1990, máme za to, že problematika
sudetských Němců byla řešena
mezinárodními dohodami přijatými po
2. světové válce. Požadavky nastolované
sudetoněmeckým krajanským sdružením
ohrožují stabilitu v Evropě. Dovoluji si požádat
o odpověď na interpelaci písemně."
6.I03. Interpelace poslance Václava Šplíchala
na ministra vnitra ČR Tomáše Hradílka
ve věci bezpečnostní situace v obci Borohrádek
"Vážená paní předsedkyně,
vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážená
Česká národní rado, interpelaci adresuji
panu ministrovi vnitra Hradílkovi. Rada Občanského
fóra města Borohrádku mně požádala,
abych přednesl tuto interpelaci, která výrazně
ovlivnila, znepokojila a vyhrotila bezpečnostní
situaci v jejich obci a je varovným příkladem
svědectví o následcích liknavého
přístupu bezpečnosti v plnění
svých povinností.
V Borohrádku před půl nocí 28. září
se 4 mladíci bušením na vrata domáhali
vstupu do dvora pana Jaroslava Vanického. Když jim
majitel přišel otevřít, fyzicky jej
napadli. Útočníci - byli to 3 chlapci a jedna
dívka, byli vyzbrojeni řetězy. Útok
se sice obešel bez hrubého násilí, majitel
však přesto okamžitě, po odchodu nezvaných
hostů, telefonicky oznámil incident na stanici bezpečnosti
v Týništi nad Orlicí a žádal o
pomoc a zásah. Učinil tak především
proto, že se jednalo o opakovaný případ
a navíc hrozilo nebezpečí, že by se
měli útočníci vrátit. Obavy
se ukázaly být oprávněné. Parta
výrostků početnější než
poprvé, posílena o další 4 mladíky,
přišla během noci opět, ovšem tentokrát
si počínala mnohem agresivněji. Brutálně
byl zmlácen a na zemi zkopán nejen majitel, ale
podobným způsobem bylo naloženo i s jeho rodiči.
Ukončení řádění a útoku
přiměl útočníky až zoufalý
výkřik "pro boha vždyť jste ho zabili"
nad bezvládně ležícím tělem
pana Vanického staršího. Teprve po skončení
tohoto hrůzného divadla se dostavila hlídka
bezpečnosti. Na stížnosti adresované
na jeho hlavu odpověděl slovy: Chtěli jste
demokracii, tak ji máte.
Na dokreslení celého případu uvádím:
Napadení Vanických nebylo prvním případem
zmíněné party. Jejich činnost probíhala
již dříve, a to různě motivovanými
nočními lupy. Nikdy se však nepodařilo
pachatele zjistit. Poprvé se "spálili"
u Vanických. Při nočním lupu na hospodářském
zvířectvu byli majiteli vyrušeni, psí
štěkot vzbudil nejen majitele, ale i sousedy, byli
poznáni a jeden z nich přímo dopaden a chycen
za kabát. Následovalo přivolání
hlídky bezpečnosti a předání
chyceného lupiče. Bezpečnost však lupiče
propustila, případ nevyšetřila, pouze
zahrála do autu a svou liknavostí a nedůsledností
přímo vědomě dala prostor k dalšímu
pokračování řádění
party.
Lupiči byli nezdarem a počínáním
majitelů rozhořčeni a odplata na sebe nedala
dlouho čekat. Zranění pana Vanického
staršího, zejména zhmožděniny v
obličeji po úderu řetězem přes
oči, si vyžádá déle trvající
pracovní neschopnost, když pobyt v nemocnici z vlastní
vůle odmítl. Navíc tento postižený
žije s kardiostimulátorem. V jeho případě
došlo při útoku jednoznačně k
přímému ohrožení života.
Při výpovědi na stanici Bezpečnosti
v Týništi nad Orlicí bylo postiženým
ze strany zástupce náčelníka kpt.
Hladíka k osobě službu konajícího
příslušníka vyhýbavě sděleno,
že neví, o koho se pod identifikačním
číslem 21550 jedná, že své podřízené
ještě podle těchto čísel nezná
a že dotyčný svůj výrok o demokracii
jistě tak nemyslel. Postižení byli zrazováni
od úmyslu nechat zaprotokolovat výrok v doslovném
znění.
Pod přímým vlivem tohoto případu
dochází mezi obyvatelstvem obce k vyhrocování
nálad. Na jedné straně se organizuje značně
agresivní skupina, především ze strany
rodičů výtržníků pod heslem
"Naše děti si mlátit nenecháme",
na druhé straně se tvoří jako přímý
důsledek bezzubosti Bezpečnosti početná
skupina dobrovolníků z řad veřejnosti,
vedená myšlenkou převzetí spravedlnosti
do vlastních rukou.
Navíc jsou v obci podniky s vícesměnným
provozem, v nichž pracují i ženy. Právem
se za současného stavu bojí při cestách
večer ze zaměstnání o svou bezpečnost.
Navíc byl v celé záležitosti vznesen
důrazný protest a žádost o nápravu
situace poslancem ONV v Rychnově nad Kněžnou
panem Vorlíkem, náčelníkovi OS VB
v Rychnově nad Kněžnou v pondělí
dne 1. 10. 1990.
Protože současný stav považuji za nepřijatelný,
obracím se na pana ministra, ale i na náš zastupitelský
orgán s důraznou žádostí o pomoc
při vyvíjení tlaku na orgány Bezpečnosti
ve snaze přimět je k podrobnému vyšetření
celého případu, včetně všech
okolností a postupu ze strany Bezpečnosti, o dopadení
a přísné potrestání viníků,
o urychlení přípravy a schválení
zákona o nové podobě bezpečnostních
orgánů, o urychlení procesů zřizování
stálých policejních stanic, a to i v menších
obcích velikosti Borohrádku, který má
2200 obyvatel."