Z pověření předsednictva České
národní rady předkládám v souladu
s § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o
jednacím řádu ČNR, poslancům
České národní rady následující
písemnou interpelaci poslance ČNR Antonína
Hrazdíry na předsedu vlády České
republiky Petra Pitharta:
"Využívám svého práva a
obracím se na Vás s interpelací ve věci
finančních prostředků rozpočtovaných
na práce na dálnicích a silniční
síti v r. 1991.
V březnu t. r. odezněla v ČNR na toto téma
interpelace p. poslance Václava Šplíchala,
na kterou byla dána ministrem financí ČR
odpověď 233 B z 27. března 1991.
Tato odpověď mne v situaci, kdy hrozí výrazný
nárůst nezaměstnanosti při současné
nezajištění sociální záchranné
sítě, zásadně neuspokojila.
Ve federální i národní úrovni
se hledají a zvažují projekty, které
by mohly být využity k řešení zaměstnanosti,
jejichž praktická realizace však nemůže
reálně začít dříve než
za 2 roky.
Přitom na dálnicích a silnicích je
z finančních důvodů zpomalováno
u rozestavěných staveb tempo výstavby, některé
stavby musí být konzervovány, a to vše
přináší vícenáklady, umrtvení
a oddálení využití vynaložených
prostředků a efektů z užívání
staveb.
Mnoho dalších staveb je projekčně, územně,
materiálově i kapacitně zajištěno.
Dálniční a silniční výstavba
by tak mohla být při zvýšeném
financování okamžitou možností
k vytváření pracovních příležitostí,
a to i vhodně územně rozmístěných
a i pro absolventy škol a učně. Stabilizovala
by situaci i v navazujících oborech. Nebylo by ani
třeba vydávat úřady práce tak
velké prostředky na vznik nových pracovních
míst. Tyto stavby nezatěžují výrazně
vnější ekonomiku státu, převažující
objem hmot si stavebnictví samo vyrábí (kamenivo,
cement) a spotřebované ropné produkty jsou
rychle návratné úsporou pohonných
hmot v dopravě po nových či opravených
komunikacích.
Rozvojem infrastruktury, a v ní především
pozemních komunikací, je podmíněn
i další úspěšný rozvoj hospodářství
a turistiky.
I jako občan - uživatel silničních komunikací
- mám právo, za nemalé prostředky
vynaložené na nákup auta, jeho provoz (především
za nákup pohonných hmot) a tím za svůj
podíl na dani z obratu, jezdit po komunikacích s
dostatečnou kapacitou a v řádném stavebním
stavu. A o to by se měl stát - jako vlastník
dálnic a silnic - soustavně starat. Jistě
při tom musí dbát o efektivnost vynakládaných
prostředků, vysokou kvalitu prací atd. K
tomu však má dnes v tržním systému
a při centrálně organizované státní
a majetkové správě všechny předpoklady.
Jsem přesvědčen, že při přerozdělování
příjmů z výrob souvisejících
s motorismem (z prodeje pohonných hmot apod.) by měly
být prostředky větší měrou
vloženy do výstavby dálnic a silnic k zajištění
výše uvedených cílů.
Pokud se tak velmi rychle nestane, aby finanční
prostředky mohly být účelně
využity již v této stavební sezóně,
nejenže nevytvoříme nové pracovní
příležitosti, ale rozšíříme
armádu nezaměstnaných o tisíce silničářů
a v silnicích budeme žít na úkor příštích
období tak, jak to bylo v jiných oborech zvykem.
To může v krátkém čase vést
ke stavu silnic, jaký je na území bývalé
NDR, kde náprava stavu silniční sítě
bude stát velké prostředky a je dnes brzdou
rozvoje hospodářství.
Závěrem Vás, vážený pane
předsedo, žádám o nové projednání
urychleného posílení rozpočtových
prostředků pro dálniční a silniční
práce, rozhodnutí a podání informace,
jak bude situace řešena.
| V Praze dne 7. června 1991 | Antonín Hrazdíra, v.r." |

