Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zdravotnictví České republiky Martin Bojar odpověděl poslanci Eduardu Vackovi na jeho interpelaci dopisem ze dne 19. července 1991.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě 2. část odpovědi ministra zdravotnictví České republiky Martina Bojara na interpelaci poslance Eduarda Vacka, která zní:

"Vážený pane poslanče, ve Vaší naléhavé interpelaci na vládu České republiky ve věci postoje zdravotníků k potřebám obviněných a odsouzených jsou uvedeny tři případy, při kterých si dle textu "neochota poskytnout rychlou zdravotní a lékařskou pomoc" vyžádala v posledních měsících tři lidské životy.

Z hlediska zdravotníků ale situace vypadá trochu jinak.

1. Karel Vlastimil, nar. 25. 9. 1955 (obviněný)

11. 3. 1991 v časných ranních hodinách převezen na ambulanci l. interní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, v somnolentním stavu pro údajnou otravu léky (Tisercin 20 tbl.), které požil údajně v sebevražedném úmyslu. Proveden výplach žaludku a diagnostikován podkožní emfysem.

Proto předán ve 4.45 h na chirurgickou ambulanci kliniky a zde podrobně klinicky a rentgenologicky vyšetřen (byly vyloučeny traumatické změny na skeletu hrudníku). Doporučen okamžitý převoz do vězeňské nemocnice v Praze, postup byl konzultován i s lékařem majícím operační službu.

Pacient i vězeňská eskorta byli informováni, člen eskorty ještě z chirurgické ambulance telefonicky hovořil s věznicí v Hradci Králové a ujistil lékaře na ambulanci, že okamžitý převoz pacienta s eskortou do Prahy je zajištěn.

Fakt, že k převozu do Prahy nedošlo a že byl pacient převezen zpět do věznice v Hradci Králové, nemohli zdravotníci ovlivnit.

Pacient za několik hodin ve věznici zemřel, sekční nález Ústavu soudního lékařství LF UK v Hradci Králové byl předán Okresní prokuratuře v Hradci Králové jako součást vyšetřovacího spisu.

Pacient byl odvezen z chirurgické ambulance v dobrém klinickém stavu, bez známek respirační insuficience, bez klidové dušnosti, bez jakýchkoliv známek urgentního ohrožení.

2. Holub Bartoloměj, nar. 26. 4. 1947 (obviněný)

Dle telefonického sdělení ředitele nemocnice v Ostrově nad Ohří MUDr. Kaplana (písemné zhodnocení pošle v pondělí 22. 7. 1991, kdy se vrátí z dovolené MUDr. Jíleček, který 28. 5. 1991 sloužil pohotovostní službu).

V pohotovostní knize je 28. 5. 1991 Bartoloměj Holub uveden pod pořadovým číslem 1 v 17.15 h s poznámkou "vyloučit 410 (akutní infarkt myokardu) - ad interna (převoz na interní odd.)", pak uvedeno dalších 9 ošetření, mezi nimi i utopené dítě, které na ambulanci přivezli jeho rodiče vlastním vozem. Dítě bylo, bohužel bezúspěšně, resuscitováno. V 18.07 h druhé volání - Bartoloměj Holub - stav se zhoršil, sanita vyjela okamžitě, na interní ambulanci příjezd v 18.15 h, bez známek života. Okamžitě resuscitován prim. MUDr. Petrášovou a MUDr. Karáskovou, provedena kardioverze elektrickým výbojem, po 30 min. resuscitace bez úspěchu ukončena, tedy v 18.45 h.

Pacient byl v ošetření na oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí (MUDr. Hošek) pro aktivní tuberkulózu, původní nealarmující oprese na hrudi se akutně zhoršily, proto bylo voláno podruhé a v tomto akutním případě tedy sanita vyjela okamžitě.

Soudní pitva (MUDr. Čechová, Plzeň) prokázala uzávěr levé věnčité tepny prokrváceným sklerotickým plátem (dle telefonického sdělení).

Pro ilustraci situace v Ostrově nad Ohří je třeba uvést následující skutečnosti: nemocnice má 410 lůžek, pohotovostní službu slouží jeden lékař, k dispozici jsou dvě sanity (jedna vyhrazena pro eventuální převozy krve z Karlových Varů).

Ve věznici je celkem 8 lékařů, kteří si ale odmítají sloužit pohotovostní služby. Věznice má také svou sanitu, ale ředitel věznice odmítá povolit převozy vězňů touto sanitou do nemocnice v Ostrově, kde jsou k dispozici žurnální lékaři všech oddělení, kde je tedy možný okamžitý zásah i v případě momentální nepřítomnosti pohotovostního lékaře, který může být na výjezdu se sanitou.

Zatížení civilního zdravotnického zařízení požadavky z věznice je naprosto neúměrné, např. 28. 5. 1991 bylo z věznice voláno celkem 18 krát, 4 krát byl nutný výjezd sanitou do věznice. Při takových požadavcích věznice není zajištěna plynulá pohotovost pro civilní občany.

3. Smit Roman, nar. 3. 11. 1967 (odsouzený)

Dle telefonického sdělení ředitele nemocnice v Jičíně MUDr. Lubomíra Voltra (písemné stanovisko pošle ještě dnes, tj. 18. 7. 1991):

Roman Smit byl v nemocnici v Jičíně ošetřen celkem 3 krát, z toho 1 krát byl dva dny hospitalizován a 2 krát byl ošetřen pouze ambulantně, naposledy 24. 4. 1991. Ve všech případech se jednalo o intoxikaci léky v suicidálním úmyslu, pacient nespolupracoval, byl agresívní, dle vyjádření psychiatra se u něj jednalo o polymorfní psychopatii.

Při posledním ambulantním ošetření 24. 4. 1991 byla situace stejná, jednalo se o intoxikaci neznámým lékem (velké množství tablet). Byl proveden pokus o intubaci s neúspěchem vykašlával kanylu, aplikována jedna ampule Anexatu, byl odsát žaludeční obsah. Pacient byl schopen převozu, byl tedy převezen do spádové vězeňské nemocnice v Praze (dle záznamu na interní ambulanci nemocnice v Jičíně).

O skutečnosti, že u dotyčného došlo k úmrtí, nebyl ředitel nemocnice v Jičíně informován, takže nemůže posoudit, zda v úmrtí došlo po posledním ošetření Romana Smita v nemocnici v Jičíně.

Ředitel nemocnice v Jičíně MUDr. Voltr dále uvedl, že spolupráce s věznicí je velmi špatná, tamní lékaři odmítají sloužit pohotovosti, věznice zneužívá jak civilní pohotovost, tak i rychlou záchrannou službu, potrestaní ošetření stejně odmítnou, jsou agresívní, o spolupráci se vůbec nedá hovořit, většinou se jedná o intoxikaci v suicidálním úmyslu.

Vážený pane poslanče, ve své interpelaci se zmiňujete o tom, že uvedenými případy se v současné době zabývá prokuratura, konečné osvětlení těchto případů přinese tedy až výsledek tohoto šetření.

Věřím, že se mi podařilo přiblížit Vám dostatečně problematiku spolupráce zdravotníků s jednotlivými útvary nápravně výchovných ústavů. Jedná se o problematiku velmi závažnou, v současné době se již zabýváme možnostmi jejího konečného uspokojivého řešení. S pozdravem