Česká národní rada se usnesla na tomto
zákoně:
/1/ Občan se považuje za sociálně potřebného,
jestliže jeho příjem nedosahuje částek
životního minima stanovených zvláštním
zákonem [Zákon č.
/1991 Sb., o životním minimu] /dále jen
"částky životního minima"/
a nemůže si tento příjem zvýšit
vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu
nebo z jiných vážných důvodů
vlastním přičiněním, zejména
vlastní prací.
/2/ Možnost zvýšit si příjem se
nezkoumá při posuzování sociální
potřebnosti
a/ poživatele starobního důchodu nebo invalidního
důchodu,
b/ občana staršího 65 let,
c/ rodiče /osvojitele, občana, který dítě
převzal do péče nahrazující
péči rodičů, pěstouna/ celodenně
osobně pečujícího alespoň o
jedno dítě do tří let věku
nebo o dítě starší, které nemůže
být umístěno v předškolním
zařízení, nebo o tři a více
dětí do deseti let věku, nebo o dítě,
které je dlouhodobě těžce zdravotně
postižené a vyžaduje mimořádnou
péči,
d/ nezaopatřeného dítěte [§
49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení].
/3/ Příjem občana [§ 4 a 5 zákona
č. /1991 Sb.]se zjišťuje za posledních
šest kalendářních měsíců
před podáním žádosti o dávku
sociální péče, popřípadě
dojde-li k podstatné změně sociálních
poměrů občana, ke dni podání
žádosti.
Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje
podle doporučení příslušného
orgánu státní zdravotní správy
zvýšené náklady na dietní stravování,
částka potřebná k zajištění
výživy a ostatních základních
osobních potřeb občana stanovená zvláštním
zákonem [§ 3 odst. 2 zákona č. /1991
Sb.]se při posuzování sociální
potřebnosti zvyšuje o 500 Kčs měsíčně.
/1/ Občan, jehož příjem je vyšší
než částky životního minima, se
považuje se zřetelem na jeho celkové sociální
a majetkové poměry za sociálně potřebného,
jsou-li nezbytné náklady na zajištění
jeho výživy a ostatních základních
osobních potřeb a nezbytné náklady
na domácnost stanovené zvláštním
zákonem [§ 3 odst. 3 zákona č. .../1991
Sb] odůvodněně vyšší
a občan nemůže tyto náklady uhradit
vlastním přičiněním.
/2/ Občan se nepovažuje za sociálně
potřebného, i když jeho příjem
nedosahuje částek životního minima,
jestliže jeho celkové sociální a majetkové
poměry jsou takové, že mu mohou plně
zaručit dostatečné zajištění
jeho výživy a ostatních základních
osobních potřeb a nezbytných nákladů
na domácnost a toto zajištění vlastním
přičiněním lze na občanu spravedlivě
žádat; na občanu však nelze požadovat
prodej nebo pronájem nemovitosti, kterou užívá
k přiměřenému trvalému bydlení.
/3/ Občan se nepovažuje za sociálně
potřebného, i když jeho příjem
nedosahuje částek životního minima,
jestliže je umístěn v ústavu sociální
péče s celoročním pobytem, v psychiatrické
léčebně, v léčebně pro
dlouhodobě nemocné nebo v jiném obdobném
zařízení.
/4/ Nedosahuje-li příjem občana částek
životního minima proto, že není v pracovním
nebo obdobném poměru ani nevykonává
samostatnou výdělečnou činnost, nepovažuje
se za sociálně potřebného, jestliže
není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání
[7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti]
splnění této podmínky se nevyžaduje
u občanů uvedených v § 1 odst. 2.
Občanu, který se považuje za sociálně
potřebného, náleží jednorázové
nebo měsíčně se opakující
peněžité nebo věcné dávky
na zabezpečení výživy a ostatních
základních osobních potřeb a k zajištění
nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě
zvýšených nákladů spojených
s dietním stravováním, a to ve výši
rozdílu mezi jeho příjmem a částkami
životního minima, popřípadě částkami
zvýšenými podle § 2 nebo § 3 odst.
1.
/1/ Nezaopatřenému dítěti [§
49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení], které se považuje
za sociálně potřebné a ke kterému
povinná osoba neplní vyživovací povinnost,
náleží příspěvek na výživu
do výše částek, které se považují
za potřebné k zajištění výživy
a ostatních základních osobních potřeb
stanovených zvláštním zákonem
[§ 3 odst. 2 zákona č.
.../1991 Sb.]. Žije-li toto
nezaopatřené dítě ve vlastní
domácnosti, přihlíží se též
k částce potřebné k zajištění
nezbytných nákladů na domácnost stanovené
zvláštním zákonem [§ 3 odst.
3 zákona č. .../1991 Sb].
/2/ Je-li výživné upraveno rozhodnutím
soudu, náleží příspěvek
na výživu ve výši upraveného výživného,
nejvýše však v částkách
uvedených v odstavci 1; pokud je výživné
upravené rozhodnutím soudu nižší
než částky uvedené v odstavci 1 a dítě
je nadále sociálně potřebné,
náleží příspěvek na výživu
do výše těchto částek.
Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým
bylo dítě svěřeno do péče
na základě rozhodnutí příslušného
orgánu, nevyužívají peněžité
dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte,
poskytne se místo peněžité dávky
věcná dávka.
/1/ Občanu, který se stane sociálně
potřebným z důvodu celodenní péče
o blízkou osobu, která je převážně
nebo úplně bezmocná, nebo starší
80 let, náleží peněžitý
příspěvek. Peněžitý příspěvek
náleží též občanu, který
za podmínek uvedených ve větě první
pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu,
že žijí ve společné domácnosti.
/2/ Peněžitý příspěvek
náleží též rodiči nebo prarodiči,
popřípadě jiné osobě, která
zabezpečuje péči nahrazující
péči rodičů, stanou-li se sociálně
potřebnými z důvodu péče o
dítě, které je dlouhodobě těžce
zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou
péči a není umístěno v zařízení
pro takové děti s týdenním nebo celoročním
pobytem.
/3/ Při posuzování sociální
potřebnosti občanů uvedených v odstavcích
1 a 2 se nezkoumá, zda si mohou zvýšit příjem
vlastním přičiněním nebo zda
mají vůči nim manžel /manželka/
nebo děti vyživovací povinnost.
/7/ Občanům uvedeným v odstavcích
1 a 2 náleží peněžitý příspěvek
měsíčně do výše částky
důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu
poskytován jednotlivci [§
54 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění
zákona č. 306/1991 Sb. § 2 odst. 1 zákona
č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení
důchodů v roce 1991.], zvýšeného
o státní vyrovnávací příspěvek
[Zákonné opatření předsednictva
Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím
příspěvku, ve znění pozdějších
předpisů.], jestliže pečují
o jednu osobu; pečují-li o dvě nebo více
osob, náleží peněžitý příspěvek
měsíčně do výše částky
důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu
poskytován manželské dvojici [§
54 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění
zákona č. 306/1991 Sb. § 2 odst. 1 zákona
č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení
důchodů v roce 1991.], zvýšeného
o státní vyrovnávací příspěvek
[Zákonné opatření předsednictva
Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím
příspěvku, ve znění pozdějších
předpisů.].
/1/ Od osoby povinné vyživovat [§ 92 odst.
3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění
zákona č. 180/1990 Sb.] příjemce
dávky sociální péče, jejíž
poskytnutí je podmíněno sociální
potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů,
jestliže příjem této osoby nepřesahuje
částku 3400 Kčs měsíčně.
Tato částka se zvyšuje za každou osobu,
která je na ni odkázána výživou
a jejíž příjem je nižší
než 1500 Kčs měsíčně,
o částku rozdílu mezi částkou
1500 Kčs a příjmem této osoby.
/2/ Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li
o plnění vyživovací povinnosti vůči
manželu nebo nezaopatřenému dítěti.
/3/ Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže
povinná osoba řádně platí výživné.
Částka stanovená v § 2 se neprodleně
zvýší, jestliže průměrné
náklady na dietní stravování vzrostou
od předchozího stanovení této částky
alespoň o 10%. Částku zvýšení
stanoví zvláštní zákon.
Zrušují se
1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3,
§ 47 a § 50 vyhlášky ministerstva práce
a sociálních věcí České
republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí
zákon o sociálním zabezpečení
a zákon České národní rady
o působnosti orgánů České republiky
v sociálním zabezpečení,
2. s působností pro Českou republiku §
92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem ....................
Obecná část
Návrh zákona České národní
rady o sociální potřebnosti byl zpracován
v návaznosti na návrh zákona FS o životním
minimu.
Doposud jsou hranice sociální potřebnosti
upraveny ve vyhlášce federálního ministerstva
práce a sociálních věcí č.
149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení. V souladu s čl. 22 písm.
e/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o čs. federaci, ve znění ústavního
zákona č. 556/1991 Sb., náleží
nyní tato právní úprava do působnosti
republik. S ohledem na čl. 30 odst. 2 a 3 Listiny základních
práv a svobod, podle kterých každý,
kdo je v hmotné nouzi má právo na takovou
pomoc, která je nezbytná pro zajištění
základních životních podmínek,
přičemž podrobnosti má stanovit zákon,
musí být hranice sociální potřebnosti
upraveny zákonem ČNR. Ze stejného důvodu
se navrhovaným zákonem ČNR upravuje poskytování
dávek sociální péče podmíněných
sociální potřebností. Tato právní
úprava byla dosud obsažena ve vyhlášce
ministerstva práce a sociálních věcí
ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí
zákon o sociálním zabezpečení
a zákon ČNR o působnosti orgánů
České republiky v sociálním zabezpečení.
Východiskem pro stanovení sociální
potřebnosti je životní minimum stanovené
zákonem o životním minimu. Za sociálně
potřebného se považuje občan, jehož
příjmy nedosahují životního minima
a nemůže si svůj příjem zvýšit
vlastním přičiněním. Životní
minimum je těmto občanům garantováno
poskytováním dávek sociální
péče.
Zvláštní část
K § 1
Za sociálně potřebného se považuje
občan, jehož příjmy nedosahují
částek životního minima. Podmínkou
však je, že občan si nemůže zvýšit
příjem vlastním přičiněním,
zejména vlastní prací. Tato podmínka
se považuje vždy za splněnou u některých
osob, zejména s ohledem na jejich věk, zdravotní
stav nebo sociální situaci.
Příjem rozhodný pro posouzení sociální
potřebnosti se zjišťuje za posledních
šest měsíců před podáním
žádosti o dávku sociální péče.
Pokud však dojde k podstatné změně poměrů
/např. ztráta zaměstnání, skončení
pobírání peněžité pomoci
v mateřství apod./, zjišťuje se příjem
ke dni podání žádosti, zohledňuje
se tedy momentální sociální situace
občana.
K § 2
U občanů, kteří mají na základě
lékařského doporučení podstatně
vyšší náklady na výživu v
souvislosti s nákladnými dietami, se při
posuzování sociální potřebnosti
částka stanovená zákonem o životním
minimu jako potřebná k zajištění
výživy a ostatních osobních potřeb,
zvyšuje paušálně o 500 Kč. Při
stanovení této částky se vycházelo
z orientační kvantifikace denní stravy diabetika.
K § 3
Zákon připouští uznat občana
za sociálně potřebného i tehdy, jsou-li
jeho příjmy vyšší než částky
životního minima, vzhledem k nezbytným vyšším
nákladům na uspokojování životních
potřeb, např. v souvislosti se zdravotním
stavem, potřebou dietního stravování,
které je natolik nákladné, že nepostačuje
částka podle § 2, zvýšenými
náklady na bydlení apod.
Naopak zákon umožňuje v situacích, kdy
sice příjmy občana nedosahují částek
životního minima, ale celkové majetkové
poměry dávají předpoklady pro uspokojování
základních životních potřeb,
občana za sociálně potřebného
nepovažovat. Jedná se zejména o případy,
kdy občan vlastní majetek, z kterého nemá
výnosy a neprojeví se proto v jeho příjmech
při zjišťování sociální
potřebnosti. Jedná se o majetek takového
druhu /např. nemovitosti/, kdy lze na občanu žádat,
aby jej zpeněžil a zajistil si tak základní
životní potřeby.
Za sociálně potřebného se nepovažuje
občan, který je umístěn v zařízení
sociální péče nebo zdravotnickém
zařízení, kde je mu poskytováno komplexní
zaopatření.
Podmínka vedení v evidenci uchazečů
o zaměstnání, s výjimkou občanů,
u kterých se možnost zvýšit si příjem
vlastním přičiněním nezjišťuje,
má zabránit zneužívání
dávek sociální péče.
K § 4
Sociálně potřebným občanům
je garantováno životní minimum poskytováním
dávek sociální péče. Jednorázovou
nebo měsíčně se opakující
peněžitou nebo věcnou dávkou se příjem
sociálně potřebného občana
doplňuje do výše částek životního
minima, event. zvýšených podle § 2 nebo
§ 3 odst. 1.
K § 5
Příspěvkem na výživu se zabezpečují
sociálně potřebné děti v případech,
kdy rodič /osoba povinná výživou/ se
vyhýbá plnění vyživovací
povinnosti. Je-li výživné upraveno rozhodnutím
soudu, poskytuje se příspěvek na výživu
dítěte ve výši výživného,
upraveného rozhodnutím soudu, jinak do částek
potřebných k zajištění výživy
a ostatních potřeb, pokud je dítě
sociálně potřebné. Tato úprava
je v souladu se zákonem o rodině, který příspěvek
na výživu upravuje, přičemž předpisy
o sociálním zabezpečení stanoví
podmínky poskytování.
K § 6
Praxe ukazuje, že řada občanů nevyužívá
dávky sociální péče ve prospěch
dětí, kterým byly poskytnuty. Poskytnutí
dávky věcné místo peněžité
dávky má zabránit zneužívání
těchto dávek a sleduje zajištění
výživy dětí. Věcnou dávkou
v těchto případech je např. zakoupení
potravin, zaplacení obědů ve školní
jídelně apod.
K § 7
Úpravou tohoto příspěvku se umožňuje,
aby občané ve větší míře
než dosud mohli celodenně pečovat o blízké
osoby a popřípadě též o jiné
osoby, pokud žijí ve společné domácnosti.
Tyto osoby nebude nutné umisťovat v zařízení
sociální péče, rovněž
nebude nutné těmto osobám poskytovat pečovatelskou
službu, která se tak bude moci především
zaměřovat na osamělé občany.
Zákon umožňuje poskytovat příspěvek
též rodiči, prarodiči nebo jiné
osobě, která zabezpečuje péči
nahrazující péči rodičů,
pokud důvodem sociální potřebnosti
je péče o dítě, které je dlouhodobě
těžce zdravotně postižené a vyžaduje
mimořádnou péči a není umístěno
v zařízení pro takové děti.
Poskytování příspěvku by mělo
napomoci tomu, aby i postižené děti mohly vyrůstat
v rodinném prostředí a vytvářet
si tak přirozené citové vazby na blízké
osoby. Z hlediska státního rozpočtu je umístění
dítěte v ústavu sociální péče
nákladnější než poskytování
dávek sociální péče jeho rodiči.
V ústavu sociální péče pro
mládež s celoročním pobytem činí
náklady na jedno lůžko 3500 Kčs měsíčně
a lze očekávat jejich nárůst.
K § 8
Pro úpravu úhrady nákladů dávek
sociální péče se při stanovení
částky příjmu povinného občana
vycházelo z průměrné mzdy v ČSFR
za 1. čtvrtletí 1991.
K § 9
Obdobně jako návrh zákona o životním
minimu předpokládá valorizaci částek
životního minima v případě vzrůstu
životních nákladů, navrhuje se za stejných
podmínek zvyšovat i částku na dietní
stravování.
K § 10
Zrušují se některá ustanovení
vyhlášky MPSV ČR č. 182/1988 Sb., upravující
dosud poskytování dávek sociální
péče podmíněných sociální
potřebností. S ohledem na čl. 30 odst. 2
a 3 Listiny základních práv a svobod musí
být jejich poskytování upraveno zákonem.
Dále se zrušuje ustanovení zákona o
sociálním zabezpečení, které
vymezovalo pojem sociálně potřebného
občana.
K § 11
Zákon ČNR o sociální potřebnosti
by měl nabýt účinnosti současně
se zákonem o životním minimu vzhledem k tomu,
že zákonem o životním minimu má
být zrušena dosavadní právní
úprava sociální potřebnosti obsažená
ve vyhlášce FMPSV č. 149/1988 Sb., kterou se
provádí zákon o sociálním zabezpečení.
Ekonomický dopad
Na základě růstu životních nákladů
v I. pololetí roku 1991, včetně zvýšení
cen paliv, s přihlédnutím k předpokládanému
vývoji životních nákladů do konce
letošního roku, lze i přes očekávaný
růst mezd, zvýšení důchodů
v roce 1991 a zvýšení státního
vyrovnávacího příspěvku k 1.
7. 1991 očekávat, že v České
republice bude pod hranicí životního minima
580 - 650 tis. domácností, t. j. 1,6 - 1,8 mil.
osob. Půjde přitom zejména o rodiny s dětmi.
Měsíční výdaje na dávky
sociální péče by za tohoto předpokladu
činily 250 - 260 mil. Kčs. Rozpočet dávkových
výdajů okresních úřadů
a pověřených obecních úřadů
by v návaznosti na to bylo v roce 1992 třeba posílit
o cca 3,1 mld. Kčs.
Realizace zákona si vyžádá rovněž
posílení počtu pracovníků dávkové
agendy okresních a zejména pověřených
obecních úřadů, změnu jejich
kvalifikační struktury a s tím související
posílení mzdových prostředků
a věcných výdajů a výdajů
na vybavení cca 400 pověřených obecních
úřadů nezbytnou výpočetní
technikou.
I když zákon o sociální potřebnosti
nabude podle předpokladů účinnosti
až v r. 1992, bude třeba personální
a materiální podmínky pro jeho realizaci
vytvořit už v letošním roce. Již
ke dni účinnosti zákona by počet pracovníků
měl být ve srovnání se současným
stavem o 1000 osob vyšší.
Příprava podmínek pro realizaci zákona
si již v letošním roce vyžádá
posílení mzdových prostředků
až o 12,8 mil. Kčs, věcných výdajů
až o 17,2 mil. Kčs a dále cca 24 mil. Kčs
investičních prostředků na vybavení
nezbytnou výpočetní technikou.
Uvedený počet pracovníků není
však zdaleka dostačující, cílovým
stavem by měla být situace, kdy na jednoho pracovníka
bude připadat cca 100 případů. To
by ovšem znamenalo šestinásobné zvýšení
stávajícího počtu pracovníků.
Takové posílení lze realizovat pouze postupně,
neboť vedle finančních prostředků
je limitujícím faktorem umístění
těchto pracovníků. V roce 1992 by při
postupném naplňování počtu
pracovníků na 6000 a průměrné
mzdě 3500 Kčs činil finanční
dopad 126 mil. Kčs na mzdy a cca 54,6 mil. Kčs na
věcné výdaje. Přehled možného
finančního dopadu na rozpočty okresních
úřadů a obcí je uveden v připojené
tabulce.
v mil. Kčs | ||
dávky sociálního zabezpečení | ||
(cca 250-260 mil. měs.) | -- | 3 100,0 |
mzdové prostředky | ||
(r. 1991: 1000 prac. mzda 3 200,-- | ||
r. 1992: 3000 prac. mzda 3 500,--) | až 12,8 | 126,0 |
věcné výdaje | ||
(cca 10 tis. Kčs na prac., na poštovné, věcné výdaje) | až 17,2 | 54,6 |
neinvestiční výdaje celkem | až 30,0 | 3 280,6 |
investice | ||
(400x60 tis.Kčs) | 24,0 | -- |
výdaje celkem | až 54,0 | 30280,6 |