Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

/1/ Obecní policii zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo [§ 27 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)] obecně závaznou vyhláškou.

/2/ Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku [§ 14 odst. 1 písm. d/ zákona ČNR č. 367/1990 Sb.]. Při výkonu této veřejně prospěšné činnosti obecní policie zejména předchází protiprávnímu jednání fyzických a právnických osob, kterým se narušuje veřejný pořádek, nebo takovému jednání brání a ve vymezeném rozsahu je postihuje.

/3/ Každý má právo obracet se na pracovníky obecní policie se žádostí o pomoc; pracovníci obecní policie jsou povinni v rozsahu svých úkolů požadovanou pomoc poskytnout.

/4/ Při plnění svých úkolů spolupracuje obecní policie s Policií České republiky (dále jen "policie").

/5/ Úkoly obecní policie podle tohoto zákona plní v obcích, které jsou městy [§ 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb.] nebo statutárními městy [§ 3 zákona ČNR č. 367/1990 Sb.] a v hlavním městě Praze městská policie.

/1/ Při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku pracovníci obecní policie zejména

a/ dohlížejí na dodržování obecně závazných právních předpisů o ochraně veřejného pořádku,

b/ chrání bezpečnost osob a majetku,

c/ dohlížejí na dodržování pravidel občanského soužití,

d/ odhalují přestupky a v rozsahu stanoveném tímto zákonem též ukládají a vybírají v blokovém řízení pokuty za přestupky [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích],

e/ upozorňují fyzické a právnické osoby na zjištěné nedostatky a podle konkrétní situace činí opatření k jejich odstranění.

/2/ Pracovníci obecní policie ukládají a vybírají v blokovém řízení pokuty za přestupky, jejichž projednávání je v působnosti obcí; to neplatí, je-li k projednávání takových přestupků v blokovém řízení určen zvláštním zákonem jiný orgán [Např. § 86 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.]. Mohou však v blokovém řízení projednávat přestupky podle § 30 odst. 1 písm. a/ a b/, § 47, § 48, § 49 odst. 1 písm. b/ a d/ a § 50 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

/3/ Pracovníci obecní policie ukládají a vybírají v blokovém řízení pokuty též za přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu [§ 22 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.] spáchané neuposlechnutím zákazu, který vyplývá z místní úpravy silničního provozu [Vyhl. FMV č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů].

/1/ Obecní policii řídí starosta, pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením obecní policie jiného člena obecní rady.

/2/ Obecní rada může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného pracovníka obecní policie.

/1/ Pracovníkem obecní policie se může stát bezúhonný občan České a Slovenské Federativní Republiky starší 21 let, který je tělesně a duševně způsobilý k výkonu povinností a oprávnění podle tohoto zákona.

/2/ Pracovníci obecní policie jsou v pracovním poměru k obci.

/3/ Jménem obce jedná v pracovněprávních vztazích pracovníků obecní policie osoba, která řídí obecní policii (§ 3 odst. 1).

/1/ Pracovník obecní policie je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k obecní policii stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikačním číslem a názvem obce; vzor odznaku obecní policie je uveden v příloze, která je součástí tohoto zákona.

/2/ Výjimku z povinnosti podle odstavce 1 může povolit osoba, která řídí obecní policii (§ 3 odst. 1), vyžaduje-li to nezbytně plnění úkolů obecní policie.

/3/ Pracovník obecní policie, který neprokazuje při výkonu své pravomoci příslušnost k obecní policii podle odstavce 1, je povinen ji prokázat služebním průkazem; vzor služebního průkazu je uveden v příloze, která je součástí tohoto zákona.

/4/ Odznak obecní policie nosí pracovník obecní policie na pravé straně prsou a identifikační číslo pod odznakem obecní policie. Nášivka s názvem obce se nosí na záloktí rukávu.

/1/ Při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie je pracovník obecní policie povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem.

/2/ Pracovník obecní policie je povinen poučit osoby o jejich právech, provádí-li podle tohoto zákona zákrok nebo úkon spojený se zásahem do jejich práv nebo svobod, pokud to povaha a okolnosti zákroku nebo úkonu dovolují; v opačném případě je poučí dodatečně.

/1/ Pracovník obecní policie je v pracovní době povinen v mezích tohoto zákona provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek či jiný správní delikt anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

/2/ Pracovník obecní policie je i mimo pracovní dobu povinen v mezích tohoto zákona provést zákrok, popřípadě učinit jiné opatření, zejména vyrozumět nejbližší útvar policie, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.

Pracovník obecní policie není povinen provést zákrok k plnění úkolů podle tohoto zákona, jestliže

a/ je pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání,

b/ k jeho provedení nebyl odborně vyškolen ani vycvičen a povaha zákroku takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

c/ by jeho provedení bylo v rozporu s opatřeními policie nebo jiných ozbrojených bezpečnostních sborů.

/1/ Pracovník obecní policie je povinen bez zbytečného odkladu oznámit policii důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin a podle povahy věci též zajistit místo trestného činu proti vstupu nepovolaných osob.

/2/ Pracovník obecní policie je povinen oznámit policii podezření, že byl spáchán přestupek, jehož objasňování jí přísluší podle zvláštních předpisů [Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích].

/3/ Pracovník obecní policie je povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, jehož projednání patří do působnosti tohoto orgánu.

/4/ Oznámení podle odstavců 1 až 3 musí být doloženo důvody nebo důkazy, o něž se podezření opírá.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn vyzvat osobu, aby hodnověrným způsobem prokázala svoji totožnost,

a/ jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie,

b/ jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku či jiného správního deliktu,

c/ jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení,

d/ jde-li o osobu, která odpovídá popisu hledaně osoby;

totožností se pro účely tohoto zákona rozumí jméno, příjmení, datum narození a bydliště osoby.

/2/ Osoba je povinna výzvě podle odstavce 1 vyhovět.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn předvést na policii osobu podezřelou ze spáchání přestupku, neprokáže-li osoba hodnověrně svou totožnost a věc nelze vyřídit na místě v blokovém řízení, nebo osobu, která odpovídá popisu hledané osoby.

/2/ Pracovník obecní policie je oprávněn předvést osobu na žádost příslušného orgánu obce podle zvláštních předpisů [§ 42 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)].

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn přesvědčit se, zda osoba, kterou předvádí nebo zadržuje [§ 76 odst. 2 trestního řádu], nemá u sebe zbraň, kterou by mohla ohrozit svůj život nebo zdraví anebo život a zdraví jiných osob, a odebrat ji.

/2/ Zbraní podle odstavce 1 se rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším [§ 89 odst. 5 trestního zákona].

/3/ Zbraň odebranou podle odstavce 1 je pracovník obecní policie povinen vrátit proti podpisu při propuštění osoby, nebrání-li tomu zákonné důvody, anebo ji předat spolu s osobou policii; o odebrání zbraně vystaví pracovník obecní policie osobě, které byla odebrána, potvrzení.

/1/ Jestliže to vyžaduje účinně zabezpečení plnění úkolů obecní policie, je pracovník obecní policie oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval. Každý je povinen příkazu pracovníka obecní policie uposlechnout.

/2/ Úkon podle odstavce 1 je pracovník obecní policie oprávněn provést též na žádost orgánu, který má obdobně oprávnění podle zvláštních předpisů [Např. § 20 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky].

/1/ Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, je pracovník obecní policie oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor (dále jen "byt"), vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem zákroky, úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí.

/2/ Při provádění zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle odstavce 1 je pracovník obecní policie povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení.

/3/ Po provedení zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle odstavce 1 je pracovník obecní policie povinen neprodleně vyrozumět uživatele bytu a zabezpečit zajištění bytu, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba.

/4/ O otevření bytu a provedených opatřeních sepíše pracovník obecní policie úřední záznam.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele nebo jiného správního deliktu, jakož i ke zjištění skutečného stavu věci, a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení.

/2/ Osoba je povinna výzvě podle odstavce 1 vyhovět.

/3/ Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.

/4/ Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna.

/5/ Pracovník obecní policie je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4.

/6/ Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlé odměny za práci (dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje obec. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání anebo ten, kdo má nárok na náhradu podle zvláštních předpisů [§ 124 odst. 1 a 2 zákoníku práce].

/7/ Nárok na náhradu podle odstavce 6 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do 7 dnů ode dne, kdy se na vyzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být osoba poučena.

/8/ Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být k sepsání zápisu o podaném vysvětlení předvedena; o předvedení sepíše pracovník obecní policie úřední záznam.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci tuto věc odejmout, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí [§ 15 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.] nebo může být zabrána [§ 18 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.].

/2/ Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

/3/ O odnětí věci sepíše pracovník obecní policie úřední záznam a osobě, jíž byla věc odňata, vystaví potvrzení o odnětí věci; odňatou věc předá pracovník obecní policie orgánu, který je příslušný o přestupku rozhodnout, anebo policii, jde-li o přestupek, jehož objasňování přísluší podle zvláštních předpisů policii [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích].

/1/ Donucovacími prostředky jsou

a/ hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b/ slzotvorně prostředky,

c/ obušek,

d/ pouta.

/2/ Donucovací prostředky je pracovník obecní policie oprávněn použít k ochraně bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní nebo majetku, k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek; pouta smí však použít jen při předvedení nebo zadržení osoby, která klade odpor.

/3/ Před použitím donucovacích prostředků je pracovník obecní policie povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků; to neplatí, je-li ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.

/4/ O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje pracovník obecní policie podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného zákrokem; přitom použije takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání.

/5/ Pracovník obecní policie je povinen dbát, aby použitím donucovacích prostředků nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn použít namísto nebo vedle donucovacích prostředků též psa; ustanovení tohoto zákona o donucovacích prostředcích se přitom použijí obdobně.

/2/ Způsobilost psa k použití podle odstavce 1 musí být osvědčena policií.

/1/ Pracovník obecní policie je oprávněn použít služební zbraň

a/ za podmínek nutné obrany [§ 13 trestního zákona] nebo za podmínek krajní nouze [§ 14 trestního zákona],

b/ aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet,

c/ aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku.

/2/ Služební zbraní podle odstavce 1 se rozumí střelná zbraň, jejímž držitelem je podle zvláštních předpisů [Zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb.] obec.

/3/ Před použitím služební zbraně je pracovník obecní policie povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito služební zbraně. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.

/4/ Při použití služební zbraně je pracovník obecní policie povinen dbát nutně opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život a zdraví osoby, proti níž zákrok směruje.

Donucovací prostředky a služební zbraň nesmí pracovník obecní policie použít při zákroku proti těhotně ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a osobě mladší 15 let, vyjma případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život a zdraví pracovníka obecní policie nebo jiné osoby nebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

/1/ Jestliže pracovník obecní policie zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

/2/ Po každém použití služební zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, musí pracovník obecní policie ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost požití zbraně.

/3/ O každém použití donucovacích prostředků nebo služební zbraně je pracovník obecní policie povinen vyrozumět bez zbytečného odkladu osobu, která řídí obecní policii (§ 3 odst. 1) a sepsat úřední záznam.

Dojde-li při použití donucovacích prostředků nebo služební zbraně ke zranění nebo usmrcení osoby anebo ke škodě nikoli nepatrné [§ 89 odst. 14 trestního zákona], je osoba která řídí obecní policii (§ 3 odst. 1) povinna neprodleně vyrozumět prokurátora.

/1/ Obec odpovídá za škodu způsobenou pracovníkem obecní policie v souvislosti s plněním úkolů stanovených tímto zákonem; to neplatí, jde-li o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

/2/ Obec odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc pracovníku obecní policie na jeho žádost nebo s jeho vědomím (dále jen "poškozený"). Obec se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

/3/ Obec odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 2. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i náhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

/4/ Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České republiky stanoví nařízením, ve kterých případech a v jakém rozsahu

a/ náleží poškozenému vedle nároků podle pracovněprávních předpisů jednorázově mimořádné odškodnění;

b/ se zvyšuje jednorázově odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázáni výživou.

/5/ Obec odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou pracovníku obecní policie; ustanovení odstavce 1 se použije obdobně.

/1/ Školení pracovníků obecní policie a jejich výcvik k výkonu oprávnění a používání služebních zbraní a donucovacích prostředků podle tohoto zákona zajišťuje obec; je povinna tak učinit do šesti měsíců od přijetí pracovníka obecní policie do pracovního poměru.

/2/ Na žádost obce zajistí výcvik pracovníků obecní policie podle odstavce 1 policie.

Podrobnosti o stejnokroji, jakož i o jeho nošení, stanoví obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou; stejnokroj nesmí být zaměnitelný se stejnokrojem příslušníků ozbrojených sil a sborů a dalších sborů nebo organizací zřízených zvláštními zákony [Např. zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1974 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.].

Zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), se mění takto:

V § 70 se vypouští věta první a dosavadní věta druhá zní: "Obecní zastupitelstvo může pověřit pracovníky obecního úřadu úkoly k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci své působnosti.".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem .....................

Příloha k zákonu České národní rady
č. ......./1991 Sb., o obecní policii

I. Obecná část

Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), svěřil obcím do samostatné působnosti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. V souvislosti s tím založil také oprávnění obecního zastupitelstva zřídit k zabezpečování těchto záležitostí obecní policii; využití tohoto oprávnění však předpokládá přijetí zvláštního zákona.

Obce sice mohou jednotlivé úkoly k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku ukládat na základě zákona o obcích útvarům Policie České republiky, zcela důvodně však především s ohledem na současnou bezpečnostní situaci pociťují tíživý nedostatek vlastního donucovacího aparátu nezbytného k tomu, aby úkoly, za které nesou politickou a společenskou odpovědnost, mohly také reálně svými silami plnit. Do jistě míry to souvisí s tím, že útvary Policie ČR zabezpečují tyto úkoly namísto aparátu obcí vedle svých dalších úkolů. Zároveň však návrh počítá se vzájemnou spoluprací obecní policie a Policie ČR.

V čs. právním rádu není obecní policie institutem zcela novým. Naposledy však byla právně zakotvena za první republiky. V té době stála ovšem spíše ve stínu státních bezpečnostních orgánů, neboť obce nebyly schopny zajistit odpovídající přípravu jejích pracovníků a úkoly obecní policie se v souvislosti s tím omezovaly na doručování obsílek, vyhlašování nařízení obcí apod. a její význam byl s přihlédnutím k tomu hodnocen jako velmi nízký. Tomu odpovídal i počet pracovníků, který se např. v roce 1934 pohyboval kolem 1.500 v celé ČSR.

Současně předkládaný návrh úlohu obecní policie v obecním zřízení výrazně posiluje. Jedním ze záměrů navrhované úpravy je též odstranit anebo alespoň zmírnit nedostatky úpravy dřívější. Přitom vychází zejména z principů

a/ oprávnění, nikoliv povinnosti obecního zastupitelstva zřídit obecní policii,

b/ plné podřízenosti obecní policie obci a současně bezvýjimečné odpovědnosti obce za činnost obecní policie,

c/ materiálního a finančního zabezpečení obecní policie výhradně z prostředků obce.

Činnost obecní policie je koncipována jako činnost veřejně prospěšná, jejímž prostřednictvím zajišťuje obec klid a pořádek na svém území. Přitom nenahrazuje a ani nemůže nahrazovat činnost policejních bezpečnostních sborů, neboť na obce nelze přenést některé garance, které svým občanům může poskytnout jen stát (např. trestněprávní ochranu osob a majetku).

Návrh předpokládá vymezení úkolů obecní policie tak, aby bylo zřejmé, že úkoly obecní policie souvisejí jen se samostatnou působností obce při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Pokud se obecní policii ukládají povinnosti zasahující do působnosti jiných orgánů nad uvedeny rámec, omezují se požadavky kladené na pracovníky obecní policie jen na požadavky bezprostředního zákroku nebo neodkladného úkonu, zpravidla ve prospěch jiného orgánu. Přes zdánlivý rozpor je to nezbytné, neboť jinak by obecní policie své úkoly nemohla plnit a obec by současně nemohla nést ve vymezeném rozsahu reálnou odpovědnost za bezpečnostní situaci v místě. Vedle toho nelze připustit, aby pracovník obecní policie nebyl vybaven potřebnými oprávněními k dokončení zákroku, jestliže narušení chráněného zájmu překročí rámec místních záležitostí veřejného pořádku. Rámec působnosti obce však návrh obecně respektuje.

Pokud jde o vnitrní organizaci obecní policie, ponechává se na obci, návrh obsahuje jen zásadní ustanovení o řízení obecní policie. Stejně tak se zcela na obci ponechává výcvik pracovníků obecní policie s tím, že obec může požádat o zajištění výcviku Policii ČR, která je povinna vyhovět.

Z hlediska rozsahu oprávnění pracovníků obecní policie návrh vychází z obdobné úpravy, obsažené v zákoně o Policii České republiky s tím, že jednotlivé instituty jsou upraveny tak, aby odpovídaly povaze a významu předpokládaných úkolů obecní policie.

S přihlédnutím k tomu, že obecní policie je v návrhu chápána jako nástroj obce k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, tedy k plnění úkolů ze samostatné působnosti obce, nepočítá se s účastí státu na úhradě nákladů souvisících se zřízením obecní policie; z uvedených důvodů nebudou s přijetím navrhované úpravy spojeny nároky na státní rozpočet.

Přímé náklady, které bude třeba vynaložit z rozpočtu obcí na nezbytné vybavení jednoho pracovníka obecní policie, lze podle dosavadních zkušeností obcí, které již činnosti obecní policie zajišťují podle § 70 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), odhadnout takto:

jednorázové náklady spojené se zřízením obecní policie

mzdové náklady (předpoklad)

Z dosavadních zkušeností se zajišťováním uvedených činností však lze učinit závěr, že náklady na zřízení a činnosti obecní policie se obci v relativně krátké době vrátí jak přímo formou příjmů z pokut ukládaných pracovníky obecní policie či z pokut, ukládaných obecním úřadem za přestupky odhalené a oznámené pracovníky obecní policie, tak i nepřímo formou úspor dosažených zvýšením ochrany majetku obce.

II. Zvláštní část

K § 1:

Podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), obec může zřídit obecní policii, a to na základě zvláštního zákona. Ustanovení § 1 návrhu stanoví, že obecní zastupitelstvo zřizuje a zrušuje obecní policii obecně závaznou vyhláškou. Vychází se z toho, že pracovníci obecní policie budou na základě tohoto zákona vybaveni poměrně rozsáhlými oprávněními a prostředky a je tedy v zájmu právních jistot občanů, aby činnost obecní policie vycházela z odpovídajícího právního základu.

Ustanovení dále charakterizuje poslání obecní policie jako veřejně prospěšnou činnost. Vychází se z toho, že místní záležitosti veřejného pořádku náležejí v plném rozsahu do samostatné působnosti obce. Činnost obecní policie by měla být zaměřena na praktické zabezpečování těchto záležitostí především formou hlídkové služby. Obecní policie by přitom již svou přítomností na veřejných prostranstvích obcí měla působit preventivně a pokud by došlo k protiprávnímu jednání fyzických či právnických osob, měla by s využitím oprávnění podle tohoto zákona odpovídajícím způsobem zasáhnout.

Chápání obecní policie jako veřejně prospěšné činnosti odpovídá i oprávnění každého požadovat pomoc obecní policie a s tím korespondující povinnost tuto pomoc ve stanoveném rozsahu poskytnout.

Ustanovení zároveň předpokládá spolupráci obecní policie s Policií České republiky. Úprava podle tohoto ustanovení je pouze obecná s tím, že konkrétní spolupráce bude v podrobnostech vymezena nařízením vlády České republiky, které bude vydáno na základě zmocnění podle § 45 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Vychází se z toho, že půjde zejména o výměnu informací důležitých pro zabezpečování úkolů Policie České republiky i obecní policie, vzájemné spojení, koordinaci činnosti při řešení místních záležitostí veřejného pořádku apod.

Ustanovení současně řeší též názvy obecní policie v obcích, které jsou městy, statutárními městy a v hlavním městě Praze.

K § 2:

Ustanovení vymezuje v souladu se zákonem o obcích úkoly obecní policie tak, aby bylo zřejmé, že obecní policie je nástrojem obce k zabezpečování pořádku ve věcech veřejných, pokud náležejí do působnosti obce a pokud za ně obec též odpovídá. To platí i o úkolech obecní policie na úseku přestupků; pracovníci obecní policie odhalují přestupky obecně a ty z nich, jejichž projednávání patří do působnosti obce, mohou též vyřídit v blokovém řízení. Obecně však platí, že pracovníci obecní policie nemohou v blokovém řízení vyřídit takový přestupek, jehož projednáním v blokovém řízení jsou pověřeny jiné orgány (např. orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce, orgány hygienické služby), a to ani v případě, že projednání takových přestupků ve správním řízení do působnosti obce patří (jde např. o podmínky hlavního města Prahy). Nad rámec této zásady se však navrhuje svěřit tímto zákonem pracovníkům obecní policie oprávnění projednávat v blokovém řízení některé přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Toto oprávnění se omezuje jen na přestupky spáchané neuposlechnutím zákazu, který vyplývá z místní úpravy silničního provozu, tj. obecně zákazu vjezdu, zákazu stání, zákazu zastavení a zákazu odbočení, stanovených dopravní značkou. Na příslušnosti dopravních inspektorátů policie k projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu ve správním řízení se tímto ustanovením nic nemění.

K § 3:

Konstrukce zákona o obecní policii vychází z předpokladu, že obecní policie je nástrojem obce a tedy je obci jako právnické osobě podřízena. Zároveň je však třeba zajistit akceschopnost obecní policie a v souvislosti s tím upravit otázku příslušnosti orgánů obce k jejímu řízení. Aby obecní policie mohla působit ve všech obcích bez ohledu na jejich velikost a rozsah jimi zřizovaného aparátu, předpokládá se, že obecní policii podle okolností bude řídit zásadně starosta s tím, že se umožňuje, aby obecní zastupitelstvo pověřilo řízením obecní policie jiného člena obecní rady. Zároveň se však navrhuje umožnit, aby některé úkoly zejména při operativním řízení obecní policie zajišťoval určeny pracovník obecní policie; v praxi pak půjde o vedoucí pracovníky obecní policie především ve větších městech.

Ustanovení obci nebrání v tom, aby si k zajišťování úkolů souvisících s řízením obecní policie zřídila zvláštní odborný aparát. Stejně tak není vyloučeno, aby zaměření činnosti obecní policie, popř. hodnocení její práce a jiné důležité otázky projednávala pravidelně rada nebo obecní zastupitelstvo.

K § 4:

Ustanovení upravuje základní požadavky, které musí splnit ten, kdo se chce stát pracovníkem obecní policie. Jde o požadavek bezúhonnosti, státního občanství ČSFR, věku 21 let a obecně tělesné a duševní způsobilosti k výkonu povinností a oprávnění podle tohoto zákona. Vychází se z toho, že je věcí obce ověřit si, zda uchazeč stanovené podmínky splňuje, stejně jako stanovit případně podmínky další.

Vzhledem k tomu, že obecní policie je nástrojem obce jako celku, nikoliv jen některého z jejích orgánů a jejím posláním je plnění úkolů k ochraně práv a právem chráněných zájmů obyvatel obce a dalších fyzických i právnických osob, stanoví se zásada, že pracovníci obecní policie jsou v pracovním poměru k obci. Současně se stanoví, že v pracovněprávních vztazích pracovníků obecní policie jedná v celém rozsahu ze zákona ten, kdo řídí obecní policii. To nevylučuje, aby prováděním některých úkonů v těchto věcech byl v souladu s příslušnou úpravou podle zákoníku práce pověřen též určeny vedoucí pracovník obecní policie; to přichází v úvahu zejména ve větších obcích, kde se počítá se složitější organizační strukturou obecní policie.

K § 5:

Ustanovení upravuje povinnost pracovníka obecní policie prokázat při výkonu pravomoci příslušnost k obecní policii. Předpokládá se, že příslušnost k obecní policii bude pracovník prokazovat stejnokrojem s odznakem obecní policie a identifikačním číslem. Zároveň se stanoví podrobnosti o odznaku obecní policie a o jeho nošení, stejně jako o nošení identifikačního čísla. Zákonnou náležitostí, která musí být na stejnokroji uvedena, je též název obce.

Vzhledem k tomu, že obecní policie bude plnit některé úkoly, které bude nutno zabezpečit neveřejným způsobem, je třeba pamatovat na výjimky z povinnosti prokazovat příslušnost k obecní policii stejnokrojem s uvedenými náležitostmi. K tomu se stanoví, že v odůvodněných případech lze povolit z uvedené povinnosti výjimku. Půjde např. o případy kontroly oprávnění k prodeji na tržištích, kontroly dodržování omezujících opatření na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi; při tom budou pracovníci obecní policie povinni prokázat příslušnost k obecní policii služebním průkazem, jehož vzor je rovněž uveden v příloze k zákonu.

K § 6:

Navrhované ustanovení zakotvuje pro pracovníky obecní policie povinnost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob. Ve vztahu k osobám je zaručena povinnost pracovníků obecní policie poučit je o jejich právech.

Zákrokem se rozumí taková činnost pracovníka obecní policie, při které využívá oprávnění, popřípadě používá donucovacích prostředků nebo zbraně podle tohoto zákona za podmínek jím stanovených, t. j. k odvrácení nebezpečí nebo překonání protiprávního jednání, kterým je ohrožován veřejný pořádek nebo bezpečnost osob a majetku.

Úkonem se rozumí takový druh činnosti, který umožňuje zabezpečit plnění úkolů podle tohoto zákona a při kterém dochází k zásahu do práv a svobod občanů; jde např. o zjišťování totožnosti osob, úkony v souvislosti s podáním vysvětlení apod.

K § 7:

Tímto ustanovením se ukládá pracovníkům obecní policie povinnost ve stanovených případech zakročit nebo učinit příslušné opatření; ustanovení přitom rozlišuje povinnosti, které pracovníci obecní policie mají v pracovní době a mimo ni. Základní povinností je povinnost bezprostředním způsobem zakročit. V tomto ustanovení je zahrnuta též povinnost učinit zákrok nebo opatření k zadržení osoby přistižené při trestném činu (§ 76 tr. ř.). Teprve v případě, že pracovník nemůže tuto povinnost splnit, např. nestačí-li na úspěšné dokončení zákroku, může učinit jiné opatření, zejména vyrozumět nejbližší útvar Policie ČR apod.

K § 8:

Za účelem posílení právní ochrany osob, ale i samotných pracovníků obecní policie se přímo v zákoně stanoví případy, kdy tito pracovníci nejsou povinni provést zákrok k plnění úkolů obecní policie. Stanovené výjimky se váží jednak k osobě pracovníka obecní policie a jednak k ochraně důležitých zájmů, které jsou v daném případě nadřazeny provedení zákroku; jde o ochranu zájmu Policie České republiky nebo jiných ozbrojených bezpečnostních sborů, zejména ve věcech odhalování a vyšetřování trestných činů. Výslovně se stanoví, že pracovník není povinen zakročit ani v případě, kdy zákrok vyžaduje odborné znalosti a neodborně provedený zákrok by mohl zmařit sledovaný účel nebo vyvolat jiný nepříznivý následek.

K § 9:

Ustanovení zakotvuje povinnost pracovníků obecní policie oznámit Policii ČR podezření, že byl spáchán trestný čin, a to v zájmu vytvoření pokud možno nejlepších podmínek pro neprodlené provedení nezbytných úkonů potřebných k objasnění věci, není jím však dotčena možnost oznámit věc též prokurátoru podle příslušných ustanovení trestního řádu. Zároveň se ukládá povinnost podle povahy věci zajistit místo trestného činu proti vstupu nepovolaných osob.

Ustanovením se zakládá oznamovací povinnost ve vztahu k těm přestupkům, o nichž lze podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zahájit správní řízení jen na základě zprávy orgánů policie o výsledcích objasňování.

Obdobná povinnost se ukládá též ve vztahu k těm přestupkům, jejichž projednání ve správním řízení přísluší jiným správním orgánům, a které pracovníci obecní policie nemohou projednat v blokovém řízení, ať již z důvodu nepříslušnosti nebo proto, že osoba podezřelá z přestupku s takovým vyřízením přestupku nesouhlasí. Aby nebyla příslušným orgánům sdělována nepodložená podezření, stanoví se, že oznámení musí pracovníci obecní policie doložit odůvodněním nebo důkazy.

K § 10:

Zákon stanoví, že pracovníci obecní policie jsou oprávněni vyzvat osobu, aby v přísně stanovených případech prokázala svoji totožnost. Jde o případy, kdy pracovník obecní policie provádí úkon, jehož adresátem je osoba, jejíž totožnost mu není spolehlivě známa (půjde např. o doručení zásilky, o oznámení o otevření bytu), jedná-li pracovník obecní policie s osobou podezřelou ze spáchání trestného činu nebo podezřelou ze spáchání přestupku (ve vazbě na § 12 má však toto oprávnění jen tehdy, nelze-li věc vyřídit v blokovém řízení), jedná-li s osobou, od níž bude třeba vyžádat vysvětlení (půjde zejména o svědky přestupků), a konečně, jde-li o osobu, která odpovídá popisu osoby hledané.

Totožnost osoby lze prokázat nejen předložením občanského průkazu, ale i dalších úředních průkazů, např. cestovního pasu, osobního průkazu vojáka z povolání, průkazu poslance zákonodárného sboru, popř. též prohlášením hodnověrné osoby.

K 11:

Ustanovení zakládá oprávnění pracovníků obecní policie předvést osobu, jejíž totožnost se nepodařilo zjistit. Toto oprávnění se omezuje na případy, kdy se osoba dopustila přestupku, který nelze vyřídit na místě v blokovém řízení, a na případy zjištění osoby, která odpovídá popisu osoby hledané. Návrh vychází z toho, že takové osoby budou předvedeny na policii, která s nimi naloží podle zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

Současně se stanoví, že pracovníci obecní policie jsou oprávněni předvést osobu na žádost správního orgánu, jde-li o orgán obce (vylučuje se tak využívání obecní policie jinými orgány v rozporu s orgány obce) za podmínek, stanovených správním řádem.

K § 12:

Zkušenosti z provádění služebních zákroků příslušníky policejních sborů a nutnost chránit jejich životy a zdraví, jakož i životy a zdraví předváděných nebo zadržovaných osob, vyžadují, aby tito příslušníci měli oprávnění přesvědčit se, zda takové osoby nemají u sebe zbraň, kterou by mohly ohrozit zdraví nebo život svůj nebo jiné osoby. Vzhledem k tomu, že podle tohoto zákona i pracovníci obecní policie mají oprávnění a v některých případech dokonce povinnost předvést nebo zadržet osobu, musí i oni mít stejné oprávnění jako příslušníci uvedených sborů. Toto oprávnění neznamená oprávnění provádět osobní prohlídku podle trestního řádu. V praxi se provede vizuálně nebo pohmatem, popř. s použitím technických prostředků. Ustanovení je doplněno povinností odebrání zbraně osobě písemně potvrdit a zbraň vrátit při jejím propuštění, nebrání-li tomu zákonné důvody. V případě, že osobu pracovníci obecní policie předají Policii ČR, jsou povinni předat s osobou též odebranou zbraň. Ustanovení zároveň specifikuje věci, které se považují pro účely tohoto zákona za zbraně.

K § 13:

Plnění úkolů obcí i obecní policie vyžaduje též právní zakotvení oprávnění umožňujícího pracovníkům obecní policie omezit pohyb osobám v určitém prostoru a čase. Vyžaduje to např. zabezpečení nezbytných podmínek pro likvidaci bezprostředních následků havárií nebo podmínek pro objasnění důležitých skutečností v souvislosti s trestnou činností, jde-li o zabránění vstupu osob na místo trestného činu podle 8 tohoto zákona.

Zákon počítá též s možností zakázat vstup na určená místa na požádání orgánu, který má sám obdobné oprávnění podle zvláštních předpisů. Může jít o zabezpečení místa dopravní nehody, letecké nehody apod.

K § 14:

Oprávnění otevřít byt má výrazně preventivní charakter. Jeho účelem je předejít možným škodlivým následkům na životě nebo majetku v případech blížících se krajní nouzi, např. hrozí-li výbuch plynu, únik vody, požár. Škoda vzniklá otevřením bytu by neměla být stejná nebo závažnější, než možná hrozící škoda. Na rozdíl od zákona o Policii ČR nezakotvuje návrh oprávnění otevřít byt v případě důvodného podezření, že se v bytě nachází mrtvola; v tom návrh počítá pouze s oznamovací povinností pracovníků obecní policie, neboť jejich pohyb v bytě by mohl vést ke znehodnocení stop případného trestného činu apod. a z tohoto hlediska by toto oprávnění mohlo být spíše na újmu věci.

Činnost pracovníků obecní policie po otevření bytu není možno zužovat jen na provedení úkonu, ale je třeba počítat s potřebou i zákroků nebo jiných opatření k odstranění bezprostředně hrozícího nebezpečí. Z tohoto hlediska je též ustanovení koncipováno.

Vzhledem k tomu, že oprávnění otevřít byt je závažným zásahem do ústavou zaručené nedotknutelnosti obydlí, navrhuje se zakotvit povinnost přibrat nezúčastněnou osobu, s výjimkou případů, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Zároveň se ukládá povinnost zabezpečit zajištění bytu; nemůže-li byt zajistit uživatel nebo jiná osoba, je povinen tak učinit pracovník obecní policie.

Pro případy, kdy bude třeba přešetřit oprávněnost úkonu podle tohoto ustanovení, se zakotvuje povinnost sepsat o otevření bytu a provedených opatřeních záznam.

K § 15:

K úspěšnému plnění úkolů obecní policie je nezbytné, aby pracovníci obecní policie byli oprávněni požadovat od osob vysvětlení; navrhuje se přísně vymezit podmínky, za kterých lze vysvětlení požadovat. V praxi půjde o případy, kdy vysvětlení bude třeba vyžádat v souvislosti s odhalováním přestupků nebo s jejich došetřováním podle pokynů příslušného orgánu.

Návrh předpokládá, že vysvětlení bude vyžadováno zásadně na místě a jen tehdy, kdy bude třeba vysvětlení písemně dokumentovat, bude možné osobu k podání vysvětlení předvolat. Ustanovení nevylučuje možnost předvolat osobu k podání vysvětlení neprodleně.

Ustanovení počítá s možností odepřít vysvětlení, jakož i s povinností pracovníka obecní policie o této možnosti osobu poučit. Obdobně, jako v zákoně o Policii ČR, se počítá s povinností obce nahradit osobě, která se dostaví na vyzvu k podání vysvětlení, nutné výdaje s tím spojené a ušlou odměnu za práci. Vychází se mj. z potřeby zajistit, aby tohoto ustanovení nebylo zneužíváno. Přitom se předpokládá, že jako odměna za práci bude posuzována jen odměna za námezdní práci a tzv. podnikatelská odměna, stanovená zvláštními předpisy pro účely vyměření daně z příjmů obyvatelstva, pokud náhrada není osobě poskytována podle zvláštních předpisů. Tím se odstraní dosavadní administrativně zbytečně náročný postup, kdy osoba v pracovním nebo obdobném poměru musela nárok vůči příslušnému orgánu složitě prokazovat a naopak vůči zaměstnavateli přiznání náhrady dokládat v zájmu zamezení dvojímu přijmu.

Návrh počítá i s možností předvést osobu, která nevyhoví bez dostatečné omluvy nebo dostatečných důvodů výzvě k podání vysvětlení. Zároveň se vychází z toho, že osobu nelze zdržovat nad míru nezbytnou k vyžádání a podání vysvětlení a že o vysvětlení podaném na místě, kam byla osoba předvolána, se sepíše zápis; z ustanovení však nevyplývá, že zápis musí osoba podepsat, a je tedy třeba osobu bezprostředně po jeho sepsání bez dalšího propustit.

K § 16:

Ustanovení obdobně jako § 25 zákona o Policii České republiky zakotvuje oprávnění k odnětí věci po marné výzvě k jejímu vydání, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí nebo může být zabrána. Zároveň se stanoví, jak pracovník obecní policie s takovou věcí naloží. Ustanovení je nezbytné vzhledem k tomu, že jde o předprocesní úkon, na který se nevztahují příslušná ustanovení předpisů o správním řízení.

K § 17 a 18:

Má-li obecní policie úspěšně plnit své poslání při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku musí její pracovníci disponovat specifickými donucovacími prostředky, kterých mohou užít tehdy, není-li možné cestu práva zjednat jiným způsobem.

V zájmu účinné ochrany osob zákon taxativně stanoví vyčet jednotlivých druhů donucovacích prostředků. Tento výčet je užší, než výčet donucovacích prostředků užívaných příslušníky Policie České republiky, a to s přihlédnutím k rozsahu a významu úkolů, které pracovníci obecní policie plní. Návrh počítá s tím, že pracovníci obecní policie budou moci používat těch donucovacích prostředků, které jsou nezbytné v obvyklých situacích, k nimž dochází při zajišťování veřejného pořádku. Tak mohou používat hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobrany, slzotvorných prostředků, obušku a pout.

Návrh též upřesňuje postup pracovníků obecní policie před použitím donucovacích prostředků a stanoví, že jediným, kdo rozhodne o tom, který prostředek se použije, je sám zakročující pracovník.

Návrh počítá i s možností použití psa. Vychází se z toho, že psa lze použít za stejných podmínek, za jakých pracovník může použít donucovacího prostředku. Vzhledem k tomu, že při výkonu hlídkové služby lze použít v zásadě jen k tomu zvlášť cvičeného psa a přitom neexistuje platný obecně závazný právní předpis, který by zvláštní výcvik takových psů upravoval navrhuje se, aby způsobilost psů, kteří mají být používáni podle tohoto zákona, osvědčovala Policie České republiky, neboť je jediným orgánem v působnosti republiky, který potřebným způsobem cvičených psů k plnění svých úkolů používá a má s jejich výcvikem odpovídající zkušenosti. Zároveň se předpokládá, že osvědčení bude mít omezenou platnost, neboť z dlouhodobých zkušeností z výcviku psů vyplývá, že příslušný výcvik a zkoušky je zapotřebí pravidelně opakovat; interval se přitom pohybuje od jednoho do dvou let podle plemene psa.

K § 19:

Použití zbraně je nejzávažnějším zásahem do práv a svobod osoby, neboť ji přímo ohrožuje na životě a zdraví. Z těchto důvodů jsou podmínky použití zbraně taxativně vymezeny. Na rozdíl od zákona o Policii ČR se případy použití zbraně zužují na případy nutné obrany a krajní nouze, na případy, kdy jinak nelze zamezit útěku nebezpečného pachatele, kterého pracovník obecní policie nemůže jinak zadržet (oprávnění bude použitelné zejména ve vztahu k osobám přistiženým při trestném činu) a na případy, kdy je zapotřebí za stanovených podmínek odvrátit nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště (posledně uvedený případ zakotvuje oprávnění obdobné oprávněním dřívější závodní stráže podle vyhl. č. 135/1983 Sb., použitelné zejména při ostraze obecního majetku). Návrh tedy vychází z toho, že pracovníci obecní policie mohou zbraň použít zásadně k obraně nebo tehdy, je-li to nezbytné k úspěšnému dokončení zákroku v případě, že narušení právem chráněných vztahů přesáhne rámec místních záležitostí veřejného pořádku.

Následkům, které mohou nastat v souvislosti s použitím zbraně, odpovídá i rigidní úprava postupu před použitím zbraně.

K § 20:

V zájmu zabezpečení zvýšené ochrany některých osob se stanoví, že donucovacích prostředků a zbraně nelze proti nim použít, leda za výslovně stanovených podmínek.

Za těhotnou ženu je třeba považovat ženu, na které je stav těhotenství zjevný, nebo ženu, která se za těhotnou před použitím donucovacích prostředků nebo zbraně prohlásí, nebo jestliže takovéto prohlášení za ni učiní jiná osoba; obdobné platí o osobě mladší 15 let. Za osobu se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou je třeba považovat zejména osobu s ochrnutými končetinami, osobu pohybující se jen s pomocí invalidního vozíku nebo o berlích anebo osobu s jinak podstatně ztíženým pohybem.

K § 21:

Ustanovení výslovně upravuje povinnosti po použití donucovacího prostředku nebo zbraně. Tyto povinnosti jsou rozlišeny podle následku, k němuž v souvislosti s použitím donucovacího prostředku nebo zbraně došlo.

Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že použití donucovacích prostředků a zbraně bude v praxi obecní policie jevem spíše výjimečným, stanoví se obecná povinnost pracovníků vyrozumět bez zbytečného odkladu příslušného funkcionáře a sepsat o použití donucovacího prostředku nebo zbraně úřední záznam.

K § 22:

Ustanovení vymezuje případy, kdy je třeba o použití donucovacího prostředku nebo zbraně vyrozumět též prokurátora.

K § 23:

Úprava náhrady škody způsobené třetím osobám pracovníky obecní policie v souvislosti s plněním jejich úkolů je v návrhu řešena obdobně, jako v zákoně o Policii České republiky s tím, že za škodu odpovídá obec. Pokud jde o náhradu škody osobám, které poskytly pomoc pracovníku obecní policie, stanoví se, že se ve věcech rozsahu a výše náhrady postupuje obdobně podle předpisů, které upravují rozsah a výše náhrady škody poskytované poškozeným osobám, které poskytly pomoc Policii ČR. Vládu České republiky se zároveň navrhuje zmocnit k odchylné úpravě příslušných nároků obdobně, jako pro účely náhrady škody podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

K § 24:

Návrh vychází z obecné odpovědnosti obce za školení a výcvik pracovníků obecní policie. Zároveň však umožňuje, aby obec požádala Policii ČR o zajištění školení a výcviku pracovníků obecní policie ve stanoveném rozsahu a formuluje odpovídající povinnost Policie ČR. Předpokládá se, že pokud školení a výcvik zajistí Policie ČR, uhradí obec pouze cestovní výdaje pracovníků a náklady na střelivo.

K § 25:

Ustanovení předpokládá, že věci stejnokroje pracovníků obecní policie jsou v plném rozsahu záležitostí obce. S přihlédnutím k tomu se stanoví, že obec upraví podrobnosti o stejnokroji a jeho nošení vlastním předpisem. Zároveň se stanoví podmínka, že stejnokroj pracovníků obecní policie nesmí být zaměnitelný se stejnokrojem příslušníků ozbrojených sil a sborů a dalších sborů nebo organizací zřízených zvláštními zákony. Tato podmínka je v zákoně uvedena v zájmu právních jistot občanů i pracovníků obecní policie, kteří ve smyslu příslušných ustanovení trestně právních předpisů požívají ochrany veřejných činitelů.

K § 26:

Ustanovení § 70 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), se navrhuje upravit tak, aby obecní zastupitelstvo mohlo i po nabytí účinnosti zákona o obecní policii pověřit pracovníky obecního úřadu jednotlivými úkoly k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce, a to i tehdy, bude-li v obci obecní policie zřízena. Návrh vychází z toho, že některé činnosti (např. dozor nad veřejným pořádkem na tržištích) bude pro obec výhodnější a zřejmě dostačující zajišťovat jinými pracovníky, než zvláště školenými a vycvičenými pracovníky obecní policie.

K § 27:

Předpokládá se, že zákon nabyde účinnosti bezprostředně po vyhlášení ve Sbírce zákonů, neboť s přihlédnutím k procesu jeho přípravy půjde o úpravu, která bude obcím i pracovníkům obecní policie předem v zásadě známá. Je tedy možné, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení, popř. s velmi krátkou legisvakancí.