Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 1

Tento zákon upravuje

a) daň dědickou

b) daň darovací

c) daň z převodu nemovitostí

Odůvodnění:

V této zásadě se nově zavádí termín "daň", neboť jde o nabytí majetku děděním, darem zpravidla bez vlastního přičinění. Současné notářské poplatky z darování a z převodu nemovitostí mají již dnes povahu jednorázové majetkové daně, o notářském poplatku z dědictví to platí v převážné míře. Notářské poplatky za úkony již nejsou do návrhu této úpravy zahrnuty, neboť v souvislosti s privatizací notářství se předpokládá, že se v převážné většině stanou příjmem notářů, část těchto poplatků bude vybírána ve formě správních a soudních poplatků, a to v závislosti na tom, který orgán bude provádět konkrétní úkon.

Zásada č. 2

Předmětem dědické daně je nabytí movitých a nemovitých věcí, pohledávek, cenných papírů a jiných majetkových práv děděním nebo jiným bezúplatným nabytím majetku, úmrtím občana. Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, se vybere daň bez ohledu na státní příslušnost nebo bydliště zůstavitele, z nemovitého majetku, který je v cizině, se daň nevybírá. Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se daň z veškerého jeho movitého majetku, včetně movitého majetku, který je v cizině. Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se daň z jeho movitého majetku, pokud je v tuzemsku. Věta druhá, třetí a čtvrtá platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

Odůvodnění:

Navrhovaná zásada vychází ze skutečnosti, že zdanění podléhají jak movité a nemovité věci, tak i pohledávky a jiná majetková práva nabytá děděním. Dále se upravuje postup při zdanění movitých věcí a nemovitých věcí osob, které nebyly v době své smrti československými státními občany, pokud se majetek nachází na území ČSFR. Vychází se z dosavadní právní úpravy, která se v podstatě osvědčila a není důvod jí zásadně měnit.

Zásada č. 3

Základem daně dědické je cena nabytého majetku jednotlivého dědice po odečtení dluhů zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí. Ze základu daně se odečtou též přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, cena jiných povinností uložených v řízení o dědictví, jakož i dědická dávka prokazatelně zaplacená jinému státu z majetku v cizině, byl-li tento majetek též předmětem daně. Základem pro vyměření daně je, s výjimkou nemovitosti, cena majetkových předmětů nebo práv v době úmrtí. Je-li součástí nabytého majetku též nemovitost, je touto cenou cena zjištěná podle zvláštních předpisů.

Odůvodnění:

V této zásadě se stanoví, co je základem daně dědické. Jde-li o cenu movitých věcí a majetkových práv, je nutno vycházet z ceny obvyklé v době úmrtí. Při stanovení ceny nemovitosti bude nutno ještě určitou dobu vycházet z ceny zjištěné podle zvláštních předpisů. Předpokládá se, že v přechodném období cca 3 - 5 let bude takovýmto zvláštním předpisem vyhláška o cenách nemovitostí, v pozdějším období po ustálení cenové hladiny a vytvoření cenových map nemovitostí budou zvláštní předpisy odkazovat na tyto cenové mapy nebo vycházet z odborné literatury.

Zásada č. 4

Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou právních důvodů podle pravomocných výsledků řízení o dědictví. V případě nezletilého dědice je plátcem daně jeho zákonný zástupce nebo opatrovník stanovený soudem.

Odůvodnění:

Daň platí každá fyzická a právnická osoba, která nabývá movitý a nemovitý majetek dědictvím. Výjimku tvoří případ, kdy dědicem je nezletilá osoba, plátcem daně se stává jeho zákonný zástupce nebo opatrovník stanovený soudem.

Zásada č. 5

Předmětem darovací daně je nabytí movitých a nemovitých věcí, pohledávek, cenných papírů a jiných majetkových práv nabytých na základě právního úkonu a jinak než úmrtím občana, pokud k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně. Daň se vybírá i z movitých věcí darovaných z ciziny nabyvateli v tuzemsku nebo z tuzemska nabyvateli v cizině anebo z movitých věcí dovezených nabyvatelem z ciziny do tuzemska, které byly pořízeny z prostředků darovaných v cizině.

Odůvodnění:

Předmět darovací daně a její konstrukce jsou obdobné jako u daně dědické. Bez této daně by docházelo k obcházení daně dědické částečným nebo úplným bezúplatným poskytnutím daru a přechodu majetku zůstavitele za jeho života budoucím dědicům. Pokud se jedná o dary z ciziny, vychází se z dosavadních principů současné právní úpravy.

Zásada č. 6

Základem daně darovací je cena nabývaného majetku obvyklá v místě a době darování po srážce zjištěných dluhů, ceny jiných povinností a případné úplaty. Je-li součástí nabývaného majetku též nemovitost, je její cenou cena zjištěná podle zvláštních předpisů. Cena majetku nabývaného od téže osoby tímtéž nabyvatelem v průběhu dvou let se sčítá.

Odůvodnění:

Stanovení základu daně darovací vychází z obdobných principů jako stanovení základu daně dědické včetně ceny nemovitostí.

Zásada č. 7

Poplatníkem daně z darování je nabyvatel, dárce za daň ručí. Jde-li o darování do ciziny, je poplatníkem vždy dárce.

Odůvodnění:

Subjekt daně darovací je nutno rozlišit podle toho, zda jde o dar v tuzemsku či do tuzemska anebo, jde-li o dar do ciziny. Daň darovací je povinna platit každá fyzická a právnická osoba, která nabyla majetek zcela nebo zčásti bezúplatně jinak než úmrtím občana.

Zásada č. 8

Předmětem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti nebo nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí. Vyměňují-li se dvě nemovitosti, považují se jejich vzájemné převody za jeden převod. Daň se vybere z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je daň vyšší.

Odůvodnění:

Ve většině případů půjde o úplatné převody nemovitostí. Pokud bude docházet k tzv. smíšeným smlouvám, kdy půjde částečně o převod bezúplatný (darování) a částečně o převod úplatný, např. v důsledku určitého protiplnění (doživotní užívání nemovitostí) bude touto daní zdaňována pouze část odpovídající poskytnuté protihodnotě.

Zásada č. 9

Základem daně z převodu nemovitostí je úplata, popřípadě úhrada za nemovitost. Je-li úplata nižší než cena zjištěná podle zvláštních předpisů, považuje se převod do výše úplaty za úplatný a převod ve výši rozdílu mezi úplatou a cenou zjištěnou podle zvláštních předpisů za bezúplatný, který podléhá dani darovací.

Odůvodnění:

Při stanovení základu daně z převodu nemovitostí je třeba zásadně vycházet z úplaty za nemovitost. V případě nižší úplaty bude výše rozdílu mezi úplatou a cenou zjištěnou zdaněna daní darovací, neboť půjde částečně o bezúplatný převod.

Zásada č. 10

Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je převodce (prodávající), nabyvatel (kupující) za daň ručí. Jde-li o nabytí nemovitosti prodávané při výkonu rozhodnutí, poplatníkem je nabyvatel. Jde-li o výměnu nemovitostí, platí daň převodce i nabyvatel společně a nerozdílně.

Odůvodnění:

Při stanovení poplatníka se vychází ze současné právní úpravy, kdy poplatníkem je převodce, tj. prodávající, pouze v případě nabytí nemovitosti výkonem rozhodnutí se poplatníkem stává nabyvatel.

Zásada č. 11

Pro účely výpočtu daně jsou osoby zařazeny do tří skupin poplatníků na základě vzájemného příbuzenského nebo jiného osobního poměru.

- do I. skupiny patří: vlastní a osvojené děti a jejich potomci, rodiče vlastní a osvojitelé, ostatní příbuzní v přímé linii, manželé,

- do II. skupiny patří: sourozenci, děti manžela, příbuzní manžela v řadě přímé, ostatní osoby ve společné domácnosti po dobu nejméně 1 roku, manželé vlastních a osvojených dětí, manželé rodičů,

- do III. skupiny patří: ostatní fyzické osoby a právnické osoby.

Odůvodnění:

Rozdělení poplatníků do tří skupin vychází ze zkušeností a poznatků právní úpravy v Československu z dřívějších let, zejména po r. 1957.

Zásada č. 12

Sazba daně dědické a daně darovací činí 1% až 50% základu daně, a to podle zařazení poplatníků do jednotlivých skupin. U I. skupiny činí sazba daně 1% - 7%, u II. skupiny 3% - 15%, u III. skupiny 7% - 50%.

Odůvodnění:

Stanovení progresivní sazby vychází ze zásady daňové spravedlnosti s nižšími sazbami u osob I. a II. skupiny, zatímco u III. skupiny se navrhuje progresivnější sazba. Sazba daně se stanoví podle výše hodnoty nabytého majetku a podle příbuzenského vztahu či poměru mezi zůstavitelem (dárcem) a dědicem (nabyvatelem). Čím vzdálenější bude příbuzenský poměr a vyšší cena nabytého majetku, tím vyšší je sazba daně. Jde o zásadní rozdíl oproti dosavadní úpravě, podle které je nyní stanovena lineární sazba bez ohledu na výši základu daně (poplatku).

Zásada č. 13

Sazba daně z převodu nemovitostí činí 1% - 20%, a to u I. skupiny 1% - 7%, u II. skupiny 3% - 15%, u III. skupiny 4% - 20%.

Odůvodnění:

Při stanovení výše sazeb z převodu nemovitostí se vychází ze skutečnosti, že sazba daně z převodu nemovitostí musí být obdobná sazbě daně darovací, aby zejména u příbuzných nedocházelo k předstíraným úplatným převodům nemovitostí namísto darování z důvodu případné nižší sazby daně z převodu nemovitostí. Horní hranice sazby uvedeného rozpětí bude přicházet v úvahu pouze při převodech nemovitostí vysokých hodnot a má částečně také funkci určité majetkové dávky z majetku, zejména při převodech mezi cizími osobami.

Zásada č. 14

Od daně dědické jsou osvobozena peněžitá a nepeněžitá plnění z pracovní nebo podnikatelské činnosti za poslední měsíc před smrtí, pojistná plnění z pojištění osob, dávky sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění, jakož i nároky zůstavitele z literární a umělecké činnosti včetně zděděných autorských práv, které nebyly ke dni smrti zůstavitele vyplaceny.

Od daně dědické a darovací jsou osvobozeny:

a) movité věci osobní potřeby u fyzických osob, které prokazatelně neslouží k podnikatelské činnosti, pokud cena tohoto majetku nepřevyšuje u osob I. skupiny 150.000 Kčs, u II. skupiny 30.000 Kčs, u osob III. skupiny 10.000 Kčs u každého jednotlivého poplatníka. Daň se vybere jen z té části ceny movitého majetku nabývaného každým nabyvatelem, která převyšuje uvedené částky,

b) vklady a finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů, tuzemská a cizozemská platidla a cenné papíry, pokud úhrnná částka všech těchto hodnot nepřevyšuje u osob I. skupiny 150.000 Kčs, u osob II. skupiny 30.000 Kčs, u osob III. skupiny 10.000 Kčs u každého jednotlivého poplatníka. Daň se vybere jen z té části ceny movitého majetku nabývaného každým nabyvatelem, která převyšuje uvedené částky.

Osvobození se poskytne jen za předpokladu, že poplatník tyto věci a hodnoty řádně uvede v daňovém přiznání.

Od daně dědické a darovací jsou osvobozeny též odkazy a dary na veřejně prospěšnou činnost, zejména na rozvoj kultury, umění, nadací, církví, náboženských společností, školství, vědy, zdravotnictví, sociální péče, ekologie a sportu, jde-li o jejich nabytí tuzemskými právnickými osobami, jakož i odkazy a dary tuzemským obcím.

Daň dědická a darovací a z převodu nemovitostí se nevybírá též z majetku nabývaného státem a obcemi nebo z majetku převáděného do vlastnictví nebo z vlastnictví těchto subjektů.

Odůvodnění:

Kromě peněžitých a nepeněžitých plnění vzniklých z pracovní, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, které jsou osvobozeny od daně dědické za poslední měsíc před smrtí se navrhuje též osvobodit movité věci, které neslouží prokazatelně podnikatelské činnosti do určité výše v návaznosti na příbuzenský vztah. Současně se navrhuje do stejné výše podle příbuzenského vztahu osvobodit i vklady, finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů a peníze v hotovosti. Toto částečné osvobození uvedených hodnot by mělo přispět za současného stavu, kdy existuje anonymita vkladů k přiznání uvedených finančních prostředků do dědictví, což napomůže finančním úřadům při vedení správy ostatních daní ke z jištění skutečného stavu solventnosti dědiců a k úhradě při placení jak daně dědické, tak i ostatních daní. Jako podmínku k osvobození těchto hodnot se však navrhuje požadavek řádného přihlášení těchto prostředků do daňového přiznání. Pokud jde o osvobození od daně dědické a darovací u darů a odkazů na veřejně prospěšnou činnost, v podstatě se vychází ze současné úpravy vyhlášky č. 327/1990 Sb., k provedení zákona o notářských poplatcích.

Zásada č. 15

Daňová povinnost vzniká, jakmile nastane skutečnost, která je předmětem daně. Touto skutečností je:

- převod nebo přechod majetku na nabyvatele u daně dědické a darovací,

- převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti u daně z převodu nemovitostí.

Odůvodnění:

Vznik daňové povinnosti je dán určitou právní skutečností, kterou je převod majetku na nabyvatele dědictvím nebo darem či převod vlastnictví k nemovitosti na základě právního úkonu, smlouvy po provedené registraci u příslušného orgánu.

Zásada č. 16

Daň dědickou, daň z darování a z převodu nemovitostí vyměřují a vybírají územní finanční orgány.

Odůvodnění:

Připravovaná privatizace státních notářství a nové budoucí postavení notářů vyžaduje oddělení listinné a ověřovací činnosti notářů od činnosti rozhodovací, tj. i činnosti vyměřovací. Proto musí dojít též k přenesení vyměřovací činnosti na územní finanční orgány. Vzhledem k novému postavení územních finančních orgánů jako orgánů státní správy na dalších daňových úsecích jsou předpoklady k postupnému propojení těchto agend a získání přehledu o nabytém majetku, jeho ceně, např. za účelem vyměřování daně z příjmů obyvatelstva, daně z nemovitostí apod.

S ohledem na možnou dřívější účinnost tohoto zákona než zákona o správě daní, navrhuje se do tohoto zákona zapracovat i některé prvky daňového řízení.

Zásada č. 17

Poplatník je povinen do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného řízení o dědictví, registrace smlouvy, týkající se nemovitosti, uzavření darovací smlouvy nebo přijetí daru podat u příslušného územního finančního orgánu přiznání k vyměření daně dědické, daně darovací anebo daně z převodu nemovitostí. Daňovému přiznání nepodléhají tzv. běžná darování do výše 10.000, - Kčs, pokud nejde o dary od téže osoby témuž nabyvateli v průběhu dvou nebo více let a dary osvobozené do příslušné výše podle jednotlivých skupin uvedených v zásadě 14.

Za nesplnění této povinnosti se vybere penále až do výše 3% z ceny, která je základem pro vyměření daně. Orgán, u něhož se vede řízení o dědictví, je povinen informovat o výsledcích pravomocně skončeného řízení příslušný územní finanční orgán, a to ve lhůtě 30 dnů od pravomocně skončeného řízení. Obdobně postupuje orgán, který rozhoduje o registraci smluv u nemovitostí a celní orgány, jde-li o dary movitých věcí z ciziny do tuzemska.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby poplatník sám v daňovém přiznání uvedl všechny hodnoty patřící do dědictví, popř. které obdržel darem nebo vznikla-li mu daňová povinnost registrací smlouvy o úplatném nebo bezúplatném převodu nemovitosti. Současně je nutno uložit povinnost i dalším subjektům, jejichž úkony předcházejí vyměřovací činnosti, informovat finanční úřady o těchto skutečnostech.

Zásada č. 18

Daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí je splatná do 30 dnů ode dne, ve kterém bylo poplatníkovi doručeno rozhodnutí o vyměření daně od územního finančního orgánu. Jestliže vyměřená a předepsaná daň nebyla zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit za každý započatý měsíc penále až do výši 2% z vyměřené daně.

Odůvodnění:

Splatnost daně a následky nezaplacení daně bude nutno v paragrafovaném znění upřesnit v návaznosti na připravovaný zákon o správě daní, zejména bude nutno posoudit, zda obecná úprava uvedená v zákoně o správě daní bude též vyhovovat potřebám daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí nebo zda bude nutno v tomto zákoně vydat úpravu zvláštní od úpravy obecné.

Zásada č. 19

Při daňovém řízení před územními finančními orgány se postupuje podle zákona o správě daní. Zákon o správě daní upravuje též postup při splátkách daně, vymáhání

daně, zánik práva na daň, vrácení daně a opravné prostředky.

Odůvodnění:

Vychází se z předpokladu, že v době nabytí účinnosti tohoto zákona nabude účinnost též nový zákon o správě daní, který nahradí dosavadní vyhlášku č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků. Není však vyloučeno, že některé instituty budou muset být přímo upraveny v tomto zvláštním předpise odlišně od obecné úpravy v zákoně o správě daní.

Zásada č. 20

Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla podle dřívějších předpisů předmětem poplatku (daně) z dědictví, z darování, z převodu nebo přechodu nemovitostí, postupuje se podle dřívějších předpisů. Nepřevyšuje-li poplatek (daň) vyměřený podle dřívějších předpisů 1.000, - Kčs, poplatník zaplatí poplatek kolkovými známkami. Je-li tento poplatek vyšší než 1.000, - Kčs, zašle příslušný orgán rozhodnutí o vyměření poplatku místně příslušnému územnímu finančnímu orgánu, který zabezpečí jeho vybrání.

Odůvodnění:

Přechodné ustanovení vychází z dosavadní zásady, kdy se postupuje podle dřívějších předpisů i po nabytí účinnosti nového zákona, vznikla-li skutečnost, která byla předmětem poplatku za účinnosti předchozí právní úpravy. Toto ustanovení řeší též postup při vyměření poplatků po nabytí účinnosti nové právní úpravy.

Zásada č. 21

Ministerstvo financí České republiky může poskytnout daňové osvobození nebo jinou úlevu pro určité druhy majetku nebo i určitým skupinám osob a učinit vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, jež by z provádění zákona mohly vzniknout.

Finanční ředitelství může ve výjimečných případech jednotlivým poplatníkům na jejich žádost k odstranění nesrovnalostí nebo tvrdostí poskytnout daňovou úlevu, nelze-li vybrání daně zabezpečit jinak.

Odůvodnění:

Předpokládá se, že ministerstvo financí ČR by bylo zmocněno k osvobozením a poplatkovým úlevám obecné povahy, týkajících se určitého druhu majetku nebo skupiny osob, zatímco finanční ředitelství by ve výjimečných případech byly zmocněny k poskytování úlev jednotlivým osobám (např. ze sociálních důvodů, v nezaměstnanosti apod.).

Zásada č. 22

Zrušuje se zákon ČNR č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, ve znění zákona ČNR č. 201/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, vyhláška ministerstva financí České socialistické republiky č. 150/1984 Sb., kterou se provádí zákon ČNR o notářských poplatcích.

Odůvodnění:

Zrušovací ustanovení vychází z obecných principů legislativní povahy a bude v paragrafovaném znění doplněno i o další obecně závazné předpisy vydané ministerstvem financí a registrované či publikované ve Sbírce zákonů.

Zásada č. 23

Tento zákon nabývá účinnosti dnem

Odůvodnění:

Podle zásad daňové reformy má tento zákon nabýt účinnosti k 1. 1. 1993, není však vyloučena možnost, že nabude účinnosti dříve v souvislosti s dokončením privatizace státních notářství.

Navržená úprava zásad zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí má nahradit dosavadní notářské poplatky z dědictví, darování a z převodu nemovitostí, které jsou upraveny zákonem ČNR č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, ve znění zákona ČNR č. 201/1990 Sb., a vyhláškou č. 150/1984 Sb., ve znění vyhlášky č. 237/1990 Sb. Současná právní úprava odpovídá principům z doby jejího vzniku, t. j. roku 1957, kdy byla zrušena daň z obohacení a dále z období let po roce 1984, kdy byl činěn rozdíl mezi jednotlivými druhy vlastnictví a kdy tato úprava vycházela z poplatkového pojetí. Rovněž tak byly sazby těchto poplatků stanoveny výlučně podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru mezi občany a byly stanoveny lineární sazbou ve výši 1%, 5% a 20% bez ohledu na výši hodnoty nabytého nebo převáděného majetku. Tyto principy již neodpovídají současným potřebám vyvolaným společenskými změnami a postupnému přechodu na tržní mechanismus ani zásadě daňové spravedlnosti.

Nově se proto zavádí označení "daň", neboť jde o nabytí majetku děděním, darem, zpravidla bez vlastního přičinění. Nejde tudíž o poplatky za úkon nebo službu, uvedené platby mají v podstatě povahu jednorázové daně či dávky majetkového charakteru. Navrhuje se proto zavedení progresivní daňové sazby podle výše základu a skupin poplatníků tak, aby vyšší základy daně byly výrazněji zdaněny než dosud.

V souvislosti s připravovanou privatizací dnešních státních notářství dojde též k oddělení rozhodovací činnosti notářů od činnosti listinné a osvědčovací. Vlastní vyměřovací daňová činnost přejde na územní finanční orgány, obdobně jako tomu bylo do r. 1957.

Celkové příjmy z notářských poplatků činily v roce 1989 cca 295 mil. Kčs, v roce 1990 cca 399 mil. Kčs, z toho notářské poplatky z dědictví, z darování a z převodu nemovitostí (t. j. bez notářských poplatků za úkony) představovaly v roce 1989 cca 227 mil. Kčs a v roce 1990 cca 291 mil. Kčs.

Vzhledem k nově navrženým progresivním sazbám daně dědické a darovací lze předpokládat podstatně vyšší příjem z těchto daní, a to též v souvislosti s vývojem cenové hladiny. Podle předběžného odhadu lze uvažovat s příjmy ve výši cca 600 - 800 mil. Kčs. Přesnější propočet nelze zatím kvantifikovat, poněvadž není zatím přesně známo, jaké částky budou od daně z dědictví a z darování osvobozeny, ani jaký bude vývoj cen zejména u nemovitostí.

Nová úprava si však vyžádá potřebu nových pracovních sil u územních finančních orgánů. Při předpokladu 3 pracovníků pro zabezpečení této agendy pouze u finančních úřadů v sídle okresu (t. j. sídla dřívějších okresních finančních správ) představuje tato potřeba cca 270 pracovníků včetně jejich mzdového a materiálového zabezpečení. Pokud by měla být tato agenda zavedena u všech 217 územních finančních orgánů v České republice, byla by potřeba nových pracovníků větší. Propočet nákladů na mzdové a materiálové vybavení finančních úřadů bude možné odhadnout až po přijetí definitivní koncepce jak těchto daní, tak i nově připravované daně z nemovitostí.

Zpracoval:

Ing. Michal Morawski

ředitel odboru státních příjmů

ministerstva financí České republiky