Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 1

Správní poplatky (dále jen "poplatky") vyměřují a vybírají orgány státní správy České republiky, jiné orgány státní správy (dále jen "správní orgány") za úkony spojené s jejich činností.

Varianta I: Úkony a výši sazeb poplatků stanoví ministerstvo financí České republiky obecně závazným právním předpisem (dále jen "prováděcí předpis") v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány.

Varianta II: Úkony a výše sazeb se stanoví v sazebníku, který je přílohou tohoto zákona.

Odůvodnění: Vychází se z předpokladu, že správní poplatky se budou vybírat především za úkony spojené s činností orgánů státní správy, uvedené v prováděcím předpise, které jsou prováděny ve prospěch poplatníka. Navrhují se dvě varianty pokud jde o sazebník poplatků. Ministerstvo financí ČR z důvodu časté potřeby změn úkonů i sazeb navrhuje variantu I.

Zásada č. 2

Poplatkům podléhají i podání a žádosti k orgánům státní správy a orgánům obcí, jejichž vyřízení si vyžaduje úkon správního orgánu ve prospěch poplatníka.

Odůvodnění: Vzhledem k neúměrným počtům podání a žádostí k orgánům státní správy a orgánům obcí o různé úkony, žádostem o posouzení různých právních skutečností, odborných posudků, vyjádření, kdy se mnohdy jedná o bezplatné poskytování právních porad ve prospěch žadatelů, které jsou u advokátů a komerčních právníků zpoplatňovány, navrhuje se v taxativně uvedených případech podání či žádosti, které budou uvedeny v prováděcím předpise, zpoplatnit přiměřeným správním poplatkem. Rovněž tak se zvažuje zpoplatňovat v rámci správního řízení i podání odvolání, jiných opravných prostředků, podání žádostí o daňové úlevy apod. Zpoplatnění přiměřeným poplatkem by mělo přispět k zamezení neuvážených podání k orgánům státní správy a kompenzovat též vzrůstající náklady orgánů státní správy na vyřizování těchto žádostí a podání (poštovné, doručování aj).

Zásada č. 3

Sazby správních poplatků se stanoví pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku. Základem poplatku stanoveného procentem je cena předmětu úkonu, která je platná v místě a čase provedení tohoto úkonu. U nemovitosti je základem poplatku cena zjištěná podle zvláštních předpisů. Poplatník sdělí cenu předmětu úkonu správnímu orgánu vyměřujícímu poplatek; neučiní-li tak, zjistí správní orgán cenu předmětu na náklady poplatníka.

Odůvodnění: Ponechává se na základě současných zkušeností pouze sazba stanovená pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku, neuvažuje se již z důvodu posílení právní jistoty poplatníků se sazbami stanovenými rozpětím.

Zásada č. 4

Poplatníkem je ten, kdo dal podnět k úkonům anebo ten, v jehož zájmu nebo věci byly úkony provedeny.

Odůvodnění: Vychází se z dosavadního principu, že poplatek se vybírá za činnost ve prospěch poplatníka jako určitá protihodnota za tuto činnost orgánu státní správy.

Zásada č. 5

Poplatky stanovené pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné okamžitě při podání, není-li v prováděcím předpise stanoveno jinak. Pokud nebyl poplatek zaplacen při podání, je splatný do 15 dnů ode dne doručení výzvy správního orgánu k zaplacení poplatku, jinak správní orgán podání neprojedná s výjimkou případů, v nichž poplatník zaplatí poplatek po uvedené lhůtě a správní orgán uzná projednání za vhodné.

Poplatky stanovené procentem z ceny nebo hodnoty předmětu úkonu se vyměřují před provedením úkonu a jsou splatné do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud není v prováděcím předpise stanoveno jinak.

Odůvodnění: Obecným principem poplatkového řízení je jeho jednoduchost a neformálnost, kdy celé řízení má být hospodárné a zbytečně nezatěžovat správní orgány a poplatníky při placení poplatků. Proto je ve velké většině případů používáno pevné sazby poplatků a pouze v případech, kdy se vychází z ceny nebo hodnoty věci, která je základem poplatného úkonu, stanoví se poplatek procentní sazbou.

Zásada č. 6

Poplatky vyměřované a vybírané správními orgány České republiky se platí kolkovými známkami, jestliže poplatek nepřevyšuje 1.000,- Kčs nebo převodem z účtu u peněžního ústavu nebo poukázkou, popřípadě v hotovosti. Nad tuto částku se platí poplatky vždy na účet státního rozpočtu České republiky, s výjimkou okresních úřadů. Ministerstvo financí České republiky může stanovit výjimku a povolit placení poplatků na účet toho správního orgánu, který úkon provedl, je-li tento způsob vhodnější, současně pak stanoví v jakých termínech se vybrané poplatky odvedou na účet státního rozpočtu České republiky u příslušného finančního úřadu.

Poplatky vyměřované a vybírané okresními úřady a orgány obcí se platí na jejich účet převodem z účtu u peněžního ústavu, poštovní poukázkou anebo v hotovosti; nelze je platit kolkovými známkami.

Okresní úřady a orgány obcí mohou za účelem placení poplatků vydat zvláštní známky, které však nesmí být označeny státním znakem.

Odůvodnění: Ponechává se dosavadní princip placení poplatků kolkovými známkami do 1.000,- Kčs, jde-li o úkony prováděné správními orgány České republiky, s výjimkou úkonů prováděných okresními úřady a orgány obcí. Současně se nově připouští za účelem jednoduchosti placení u okresních úřadů a orgánů obcí vydávat vlastní zvláštní známky, které však nemohou být označeny státním znakem. Rovněž tak je možné platit poplatky u těchto orgánů převodem z účtu u peněžního ústavu anebo poštovní poukázkou či v hotovosti proti potvrzení o zaplacení poplatku.

Zásada č. 7

Poplatky neplatí orgány státní správy, okresní úřady, obce, soudy a prokuratura. Rozpočtové organizace, které jsou napojeny na státní rozpočet republiky nebo na rozpočet okresního úřadu nebo na rozpočet obce svými příjmy a výdaji, platí správní poplatky pouze tehdy, je-li to v jednotlivých položkách sazebníku poplatků v prováděcím předpise výslovně stanoveno.

Od poplatků jsou osvobozeni též diplomatičtí zástupci pověření v ČSFR, konzulové z povolání a další osoby, které podle mezinárodního práva požívají výsad a imunit, za předpokladu, že nejsou československými státními občany a že je zaručena vzájemnost. Od poplatků jsou osvobozeny též úkony k provádění československých obecně závazných předpisů o nemocenském zabezpečení, o zabezpečení matky a dítěte a o sociálním zabezpečení.

Odůvodnění: Osvobození od poplatků se v podstatě přebírá ze současné právní úpravy s tou změnou, že u některých úkonů výslovně uvedených v prováděcím předpise lze uvažovat se zpoplatněním i rozpočtových organizací, pokud půjde o úkony, které evidentně nesouvisí s činností těchto organizací (např. o různé právní porady, posudky apod.)

Zásada č. 8

Správní orgán, který vyměřil nebo vybral poplatek rozhodne o vrácení poplatku v plné výši, jestliže nedošlo k provedení úkonu nebo k věcnému projednání bez zavinění poplatníka, anebo poplatek byl zaplacen, aniž byl k tomu poplatník povinen.

Správní orgán, který vyměřil nebo vybral poplatek, vrátí částku, o kterou poplatník zaplatil na poplatek více než byl povinen nebo o kterou byl zaplacený poplatek dodatečně na žádost poplatníka snížen nebo prominut.

Správní orgán, který vyměřil nebo vybral poplatek, rozhodne na žádost poplatníka, zda a jaká část zaplaceného poplatku se vrátí, nedošlo-li vinou poplatníka k provedení úkonu, za který byl poplatek zaplacen. Správní orgán může vrátit nejvýše 50% z částky zaplacené na poplatek. Vrácené částky se zaokrouhlují na celé Kčs dolů. Poplatek se nevrátí, nepřesahuje-li částku 30,- Kčs.

Jde-li o vrácení poplatku (přeplatku poplatku) zaplaceného kolkovými známkami, zašle správní orgán, který poplatek vyměřil opis pravomocného rozhodnutí o vrácení poplatku Finančnímu úřadu pro Prahu 1, který příslušnou částku vrátí. V ostatních případech se poplatek vrátí z účtu příslušného úřadu, na jehož účet byl zaplacen.

Odůvodnění: V této zásadě je v převážné míře převzata dosavadní úprava z prováděcího předpisu, vyhlášky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích, s tím rozdílem, že nedošlo-li vinou poplatníka k provedení úkonu, může správní orgán na žádost poplatníka vrátit nově pouze 50% z částky zaplacené na poplatek namísto dnešních 65%. Vychází se z obdobného principu vracení poplatku, jako je tomu u soudních poplatků.

Zásada č. 9

Při řízení ve věcech poplatků se postupuje přiměřeně podle zákona o správě daní, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.

Odůvodnění: V souvislosti s nabytím účinnosti tohoto zákona se předpokládá též účinnost nového zákona o správě daní, který nahradí dosavadní vyhlášku č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků. Nový zákon o správě daní bude též obsahovat ustanovení o zániku práva na daň či poplatek, o zániku práva na jeho vrácení a další společné instituty. Pokud nebude možné některé tyto instituty ze zákona o správě daní použít pro poplatkové řízení, bude toto doplněno v paragrafovaném znění návrhu tohoto zákona.

Zásada č. 10

Ministerstvo financí České republiky může přiznat osvobození ode všech nebo jen od některých druhů poplatků i jiným orgánům nebo skupinám osob, stanovit věcné osvobození pro určité úkony, učinit opatření k zamezení nebo zmírnění tvrdostí nebo povolit jiné úlevy.

Okresní úřad může v jednotlivých odůvodněných případech na žádost poplatníka k zamezení nesrovnalostí nebo zmírnění tvrdostí poplatek snížit nebo prominout, jde-li o úkon prováděný okresním úřadem nebo orgánem obce, pokud prováděcí předpis nestanoví jinak. Obdobně postupují finanční ředitelství, jde-li o úkony prováděné správními orgány republiky.

V rozsahu uvedeném v jednotlivých položkách sazebníku, který je součástí prováděcího předpisu, mohou správní orgány, které úkon provádějí, poplatek snížit, zvýšit, popřípadě od jeho vybrání upustit.

Odůvodnění:

Při poskytování poplatkových úlev se vychází z předpokladu, že ministerstvo financí by bylo zmocněno k úlevám obecné povahy či rázu, zatímco okresní úřady a finanční ředitelství by poskytovaly úlevy na žádost jednotlivých poplatníků. Současně se u některých úkonů navrhuje v rámci zmocnění uvedeného u jednotlivých položek sazebníku ponechat pravomoc správního orgánu, který úkon provádí, poplatek snížit, zvýšit, popřípadě prominout (např. orgánům ministerstva vnitra při opakovaném vydávání náhradních průkazů, udělování státního občanství apod.).

Zásada č. 11

V rámci výkonu státní správy se finanční úřady a finanční ředitelství přesvědčují dohlídkami u správních orgánů republiky, s výjimkou okresních úřadů a orgánů obcí, o správnosti a včasnosti vyměření, vybrání a placení poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky. Za tím účelem vedou správní orgány evidenci o poplatcích.

Obdobně postupují okresní úřady, jde-li o poplatky, které jsou příjmem rozpočtů okresních úřadů a obcí.

Odůvodnění: Tato zásada je převzata ze současné právní úpravy.

Zásada č. 12

Poplatky za úkony, u kterých vznikla poplatková povinnost před nabytím účinnosti tohoto zákona, se vybírají podle dosavadních předpisů.

Odůvodnění: Přechodné ustanovení se navrhuje obdobně jako je tomu i u soudních a notářských poplatků podle dosavadní úpravy.

Zásada č. 13

Zrušuje se zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb., a vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České republiky, ministerstva financí Slovenské republiky č. 570/1990 Sb., o správních poplatcích.

Zásada č. 14

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ....................

Odůvodnění: Návrh účinnosti tohoto zákona vychází ze zásad daňové reformy, která má byt dokončena do konce roku 1992 a má platit od 1. ledna 1993.

Jedním z nových zákonů, který bude působit v nastávajících společensko-ekonomických podmínkách, je i zákon o správních poplatcích.

Současná právní úprava správních poplatků pochází ještě z doby unitárního Československa, kdy dosud platí zákon č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích, který byl změněn a doplněn zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 138/1960 Sb. V roce 1971 bylo rozhodnuto příslušnými legislativními orgány o vydání společné vyhlášky všech ministerstev o správních poplatcích, a to z důvodu racionalizace tehdejšího pojetí právního řádu.

Ve smyslu novelizovaného ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čl. 12 odst. 2), upravuje zákon Federálního shromáždění poplatky, které mají podle své povahy výlučně nebo převážně vztah k zahraničí nebo souvisí s výkonem působnosti orgánů federace. V důsledku těchto kompetenčních změn bude proto třeba vydat samostatné zákony ČNR, SNR o správních poplatcích a současně též zákon Federálního shromáždění o správních poplatcích v působnosti orgánů federace.

Přiložené zásady zákona ČNR o správních poplatcích vychází proto z dosavadních principů současné právní úpravy, kdy správní poplatky se budou vybírat za úkony spojené s činností orgánů státní správy, které jsou prováděny ve prospěch poplatníka a které budou uvedeny v prováděcím předpise. Nově se navrhuje zpoplatňovat i některá podání a žádosti k orgánům státní správy, která budou přímo uvedena v prováděcím předpise. Na rozdíl od soudních poplatků i daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí se u správních poplatků ukazuje jako nezbytnost vydání prováděcího předpisu, v němž budou uvedeny jednotlivé úkony podléhající zpoplatnění. Vzhledem k častým změnám hmotně právních předpisů v oblasti správního práva (např. na úseku dopravy, podnikání apod.) dochází k častým úpravám jednotlivých druhů poplatných úkonů i sazeb, což vyžaduje i průběžné změny a úpravy prováděcího předpisu. Tak např. v roce 1990 došlo ke třem dílčím novelizacím vyhlášky o správních poplatcích; není proto možné z těchto důvodů stanovit poplatné úkony a sazby přímo v zákoně. Toto pojetí odpovídá především variantě I. navržené v zásadě č. 1, v níž se předpokládá, že úkony a výši poplatků stanoví obecně závazný prováděcí předpis.

Naproti tomu varianta II. uvedená v zásadě č. 1 předpokládá, že úkony, za které mají být poplatky placeny, a výši těchto poplatků, upraví přímo zákon. Varianta II. je navrhována proto, že podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, schválené ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., a podle čl. 12 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Předpokládá se, že zákonná úprava poplatků umožní globalizaci sazeb a podstatnou racionalizaci poplatků. Varianta II. bude rozpracována v rámci prací na návrhu paragrafovaného znění zákona.

Příjmy ze správních poplatků, které byly placeny na účet státního rozpočtu ČR včetně plateb kolkovými známkami (t. j. i plateb kolkovými známkami do 1.000,- Kčs za úkony prováděné orgány federace) činily v roce 1989 cca 440 mil. Kčs a v roce 1990 cca 570 mil. Kčs. Příjmy národních výborů ze správních poplatků představovaly v roce 1989 částku cca 97 mil. Kčs a v roce 1990 cca 187 mil. Kčs.

Nově navržená úprava správních poplatků si nevyžádá potřebu nových pracovních sil, naproti tomu lze očekávat nárůst příjmů z důvodu zpoplatňování některých žádostí a podání u orgánů státní správy.

Podle kvalifikovaného odhadu lze předpokládat příjem státního rozpočtu ČR ze správních poplatků ve výši cca 600 - 700 mil. Kčs, u okresních úřadů a obcí cca 200 mil. Kčs.