Česká národní rada se usnesla na tomto
zákoně:
Tento zákon upravuje všeobecné zdravotní
pojištění (dále jen "zdravotní
pojištění"), na jehož základě
je poskytována potřebná zdravotní
péče bez nutnosti její přímé
úhrady v rozsahu stanoveném tímto zákonem
a Zdravotním řádem.
(1) Potřebná zdravotní péče
zahrnuje:
a) diagnostickou péči, léčebnou péči
ambulantní i ústavní včetně
rehabilitace a péče o chronicky nemocné;
b) prevenci podle obecně závazných právních
předpisů s výjimkou činností
hygienické služby,
c) poskytování léčiv a prostředků
zdravotnické techniky za podmínek stanovených
tímto zákonem,
d) dopravu nemocných, vyžaduje-li to nezbytně
jejich zdravotní stav,
e) náhradu cestovních nákladů do nejbližšího
smluvního zdravotnického zařízení,
které je oprávněno zdravotní péči
poskytnout; náklady místní dopravy se nehradí;
f) lázeňskou péči a zvláštní
léčebnou péči poskytovanou podle doporučení
lékaře jako nezbytnou součást léčebného
procesu.
(2) Rozsah potřebné zdravotní péče
a podmínky jejího poskytování blíže
stanoví Zdravotní řád. Zdravotní
řád je závazný pro všechny zdravotní
pojišťovny, které provádějí
zdravotní pojištění. Zdravotní
pojišťovny uvedené v předchozí
větě mohou upravit mimo rámec Zdravotního
řádu rozsah zdravotní péče
a podmínky jejího poskytování pouze
ve prospěch svých pojištěnců.
(3) Zdravotní řád vydá po dohodovacím
řízení s Všeobecnou zdravotní
pojišťovnou České republiky (dále
jen "Pojišťovna"), zástupci smluvních
zdravotnických zařízení, Českou
lékařskou komorou, Českou stomatologickou
komorou a Českou lékárnickou komorou, ministerstvo
zdravotnictví České republiky (dále
jen "ministerstvo") vyhláškou. Dohodovací
řízení svolává ministerstvo
nejméně jednou ročně.
(4) Potřebná zdravotní péče
nezahrnuje vyšetření, prohlídky a jiné
výkony provedené v osobním zájmu fyzických
osob nebo v zájmu právnických osob, které
nesledují léčebný účel.
(5) Sociální péči, zaopatření
v dětských domovech, kojeneckých ústavech
a v jeslích upravují zvláštní
předpisy [Jde zejména o tyto předpisy:
zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů,
vyhláška federálního ministerstva
práce a sociálních věcí č.
149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů,
zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti
orgánů České socialistické
republiky, ve znění pozdějších
předpisů,
vyhláška ministerstva práce a sociálních
věcí České republiky č. 182/1991
Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení a zákon ČNR o působnosti
orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení.].
(1) Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěni:
a) občané České a Slovenské
Federativní Republiky, kteří mají
trvalý pobyt na území České
republiky,
b) občané České a Slovenské
Federativní Republiky, kteří jsou na území
České republiky v pracovním nebo obdobném
poměru anebo jsou samostatně výdělečně
činní [§ 61 vyhlášky federálního
ministerstva práce a sociálních věcí
č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení, ve znění
vyhlášek č. 123/1990 Sb. a č. 260/1990
Sb.] a mají trvalý pobyt na území
Slovenské republiky,
c) občané České a Slovenské
Federativní Republiky, kteří nemají
trvalý pobyt na území České
a Slovenské Federativní Republiky a jsou v pracovním
nebo obdobném poměru k zaměstnavateli, který
má sídlo nebo trvalý pobyt na území
České republiky,
d) cizím státním příslušníkům
a osobám bez státní příslušnosti,
kteří nemají nárok na poskytnutí
bezplatné péče na základě mezinárodních
úmluv a jsou v pracovním nebo obdobném poměru
k zaměstnavateli, který má sídlo nebo
trvalý pobyt na území České
republiky (dále jen "pojištěnci").
(2) Ze zdravotního pojištění podle tohoto
zákona jsou vyňati:
a) občané České a Slovenské
Federativní Republiky, kteří nemají
v České a Slovenské Federativní Republice
trvalý pobyt a jsou na území České
republiky činni pouze přechodně, pro zaměstnavatele,
kteří nemají sídlo nebo trvalý
pobyt na území České republiky,
b) cizí státní příslušníci
a osoby bez státní příslušnosti,
kteří jsou činni na území České
republiky pouze přechodně pro zaměstnavatele,
kteří nemají sídlo nebo trvalý
pobyt na území České republiky nebo
pro zaměstnavatele, kteří požívají
diplomatických výsad a imunit.
Pojištěncům uvedeným v § 3 odst.
1 písm. a) a b) se na základě zdravotního
pojištění hradí náklady nutného
a neodkladného léčení v cizině,
a to do výše nákladů spojených
s takovým léčením na území
České republiky.
(1) Zdravotní pojištění vzniká:
a) narozením, jde-li o občana České
a Slovenské Federativní Republiky s trvalým
pobytem na území České republiky,
b) dnem nástupu do pracovního nebo obdobného
poměru nebo zahájením samostatné výdělečné
činnosti na území České republiky,
jde-li o občana České a Slovenské
Federativní Republiky, který na území
České republiky nemá trvalý pobyt,
má však trvalý pobyt na území
České a Slovenské Federativní Republiky,
c) nabytím občanství České
a Slovenské Federativní Republiky a získáním
trvalého pobytu na území České
republiky,
d) dnem nástupu do pracovního nebo obdobného
poměru na území České republiky,
jde-li o občana České a Slovenské
Federativní Republiky, který nemá trvalý
pobyt na území České a Slovenské
Federativní Republiky nebo jde-li o cizího státního
příslušníka anebo o osobu bez státní
příslušnosti,
e) získáním trvalého pobytu na území
České republiky, jde-li o občana České
a Slovenské Federativní Republiky, žijícího
mimo území České a Slovenské
Federativní Republiky.
(2) Zdravotní pojištění zaniká:
a) úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením
za mrtvého,
b) skončením pracovního nebo obdobného
poměru nebo ukončením samostatné výdělečné
činnosti na území České republiky,
jde-li o občana České a Slovenské
Federativní Republiky, který na území
České republiky nemá trvalý pobyt,
má však trvalý pobyt na území
České a Slovenské Federativní Republiky,
c) zánikem občanství České
a Slovenské Federativní Republiky nebo ukončením
trvalého pobytu na území České
republiky, pokud nejde o pojištěnce uvedené
v § 3 odst. 1 písm. b) nebo c),
d) skončením pracovního nebo obdobného
poměru na území České republiky,
jde-li o občana České a Slovenské
Federativní Republiky, který nemá trvalý
pobyt na území České a Slovenské
Federativní Republiky nebo jde-li o cizího státního
příslušníka anebo o osobu bez státní
příslušnosti,
e) ukončením trvalého pobytu na území
České republiky, jde-li o občana České
a Slovenské Federativní Republiky, žijícího
mimo území České a Slovenské
Federativní Republiky.
(1) Plátci pojistného zdravotního pojištění
(dále jen "plátci pojistného")
jsou:
a) pojištěnci,
b) zaměstnavatelé,
c) stát.
(2) Pojištěnec je plátcem pojistného
z titulu pracovního nebo obdobného poměru
nebo samostatné výdělečné činnosti
anebo z titulu občanství České a Slovenské
Federativní Republiky a trvalého pobytu na území
České republiky, pokud plátcem pojistného
není stát podle odstavce 4. Za osoby samostatně
výdělečně činné se považují
též poslanci zákonodárných sborů
a ústavní činitelé.
(3) Zaměstnavatel je plátcem části
pojistného za osoby, které zaměstnává
v pracovním nebo obdobném poměru, s výjimkou
příjemců rodičovského příspěvku,
osob na mateřské dovolené a osob na další
mateřské dovolené. Zaměstnavatelem
se rozumí právnická nebo fyzická osoba,
která zaměstnává pojištěnce
v pracovním nebo obdobném poměru.
(4) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím
státního rozpočtu České republiky
za
a) nezaopatřené děti [§ 49 odst.
2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení],
b) poživatele důchodů československého
důchodového zabezpečení, pokud nejsou
výdělečně činní,
c) příjemce rodičovského příspěvku
[Zákon č. 382/1990 Sb., o rodičovském
příspěvku],
d) osoby na mateřské a další mateřské
dovolené,
e) uchazeče o zaměstnání [§
7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti],
f) osoby pobírající dávky sociální
péče z důvodu sociální potřebnosti
[§ 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb.],
g) osoby pečující o převážně
nebo úplně bezmocnou osobu, o dlouhodobě
těžce zdravotně postižené dítě
[§ 37 odst. 1 vyhlášky federálního
ministerstva práce a sociálních věcí
č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení],
h) osoby konající základní (náhradní)
službu v ozbrojených silách nebo civilní
službu,
i) osoby ve vazbě,
j) osoby ve výkonu trestu odnětí svobody,
pokud nejsou výdělečně činné.
(1) Povinnost platit pojistné vzniká pojištěnci:
a) dnem nástupu do pracovního nebo obdobného
poměru, nebo
b) dnem zahájení samostatné výdělečné
činnosti, nebo
c) dnem následujícím po dni, kterým
skončila povinnost státu platit za pojištěnce
pojistné podle § 6 odst. 4, anebo,
d) dnem následujícím po dni, kdy skončila
povinnost platit pojistné z pracovního nebo obdobného
poměru nebo ze samostatné výdělečné
činnosti.
(2) Povinnost zaměstnavatele platit část
pojistného za pojištěnce vzniká dnem
nástupu zaměstnance do pracovního nebo obdobného
poměru s výjimkami stanovenými v § 6
odst. 3.
(3) Povinnost státu platit pojistné za pojištěnce
vzniká dnem, kdy se stát podle § 6 odst. 4
stává plátcem pojistného.
(4) Pojistné se platí na účet zdravotní
pojišťovny provádějící zdravotní
pojištění do 15. dne následujícího
kalendářního měsíce. Pojistné
se zaplatí poprvé za kalendářní
měsíc, ve kterém povinnost platit pojistné
vznikla.
(5) Nezaplatí-li plátce pojistného pojistné
ve stanovené výši a včas, je příslušná
zdravotní pojišťovna povinna vymáhat na
dlužníkovi jeho zaplacení. Nezaplatí-li
plátce pojistného pojistné ve stanovené
výši a včas, vzniká zdravotní
pojišťovně nárok na poplatek z prodlení,
jehož výše činí 0,1 % z dlužné
částky za každý kalendářní
den. V odůvodněných případech
může příslušná zdravotní
pojišťovna poplatek z prodlení zčásti
nebo zcela prominout.
(1) Výši pojistného a způsob jeho placení
stanoví zvláštní zákon.
(2) Pojistné za zaměstnance hradí z jedné
třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel.
(1) Pojištěnec jako osoba samostatně výdělečně
činná je povinen přihlásit se u příslušné
zdravotní pojišťovny nejpozději do osmi
dnů od zahájení výdělečné
činnosti a odhlásit se nejpozději do osmi
dnů od ukončení výdělečné
činnosti.
(2) Pojištěnec, kterému zanikla povinnost platit
pojistné jako pojištěnci v pracovním
nebo obdobném poměru nebo jako osobě samostatně
výdělečně činné, je
povinen přihlásit se u zdravotní pojišťovny
provádějící zdravotní pojištění
do 8 dnů ode dne, kdy tato povinnost zanikla nebo kdy zanikla
povinnost státu platit za něj pojistné podle
§ 6 odst. 4.
(3) Zaměstnavatel je povinen přihlásit u
příslušné zdravotní pojišťovny
své zaměstnance nejpozději do osmi dnů
od jejich vstupu do pracovního nebo obdobného poměru
a odhlásit je nejpozději do osmi dnů od ukončení
jejich pracovněprávního nebo obdobného
pracovního vztahu. Zaměstnavatel je povinen vést
k tomu účelu evidenci a dokumentaci.
(4) Zaměstnanec je povinen přihlásit se a
odhlásit se u příslušné zdravotní
pojišťovny neprodleně, zjistí-li, že
jeho zaměstnavatel povinnost podle odstavce 3 nesplnil.
(5) Pojištěnec je povinen oznámit příslušné
zdravotní pojišťovně nejpozději
do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro vznik
nebo zánik povinnosti státu platit pojistné
podle § 6 odst. 4. Za nezletilé pojištěnce
nebo osoby bez způsobilosti k právním úkonům
plní tuto povinnost jejich zákonný zástupce,
nejde-li o osoby zaměstnané, u nichž plní
tuto povinnost zaměstnavatel. Oznamovací povinnost
při narození dítěte plní jeho
zákonný zástupce.
(6) Úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášení
za mrtvého je povinen příslušné
zdravotní pojišťovně oznámit do
osmi dnů od zápisu do matriky příslušný
obecní úřad pověřený
vedením matriky.
(7) Při prvním splnění oznamovací
povinnosti vydá příslušná zdravotní
pojišťovna pojištěnci, u nezletilého
pojištěnce nebo osoby bez způsobilosti k právním
úkonům jeho zákonnému zástupci
doklad, který slouží při styku s příslušnou
zdravotní pojišťovnou a zdravotnickými
zařízeními jako doklad pojistného
vztahu.
(1) Pojištěnec má právo:
a) na výběr lékaře a zdravotnického
zařízení s výjimkou závodní
zdravotní služby [Vyhláška ministra
zahraničních věcí č. 145/1988
Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních
službách (č. 161).
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o
zdraví lidu, ve znění zákona ČNR
č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb. a č. .../1991
Sb.] na dobu nejméně tří měsíců,
kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné
zdravotní pojišťovně; posouzení
potřeby léčby odborným lékařem
je vázáno na doporučení praktického
lékaře, s výjimkou případu,
kdy se jedná o neodkladné ošetření
vážnějšího úrazu nebo onemocnění,
vyšetření nebo léčení
pohlavního onemocnění, ošetření
dětským, ženským, zubním nebo
očním lékařem, popřípadě
jiným odborným lékařem stanoveným
Zdravotním řádem.
b) na úhradu nákladů spojených se
zdravotní péčí, která mu byla
poskytnuta v rozsahu stanoveném tímto zákonem
a v souladu s předpisy vydanými k jeho provedení;
zdravotní péči, kterou si pojištěnec
vyžádal u dalšího praktického nebo
odborného lékaře než stanoví
písmeno a), mu lze poskytnout jen za přímou
úhradu,
c) na úhradu nákladů spojených s poskytnutím
léčebné péče v naléhavých
případech ve zdravotnických zařízeních,
která nejsou ve smluvním vztahu s příslušnou
zdravotní pojišťovnou,
d) na náhradu cestovních nákladů podle
§ 2 odst. 1 písm. e),
e) podílet se na kontrole poskytnuté potřebné
zdravotní péče.
(2) Právem pojištěnce na výběr
lékaře a zdravotnického zařízení
podle odstavce 1 písm. a) není dotčeno oprávnění
lékaře odmítnout převzetí pojištěnce
do péče, pokud by tím bylo překročeno
jeho únosné pracovní zatížení,
s výjimkou případů, kdy se jedná
o neodkladné ošetření vážnějšího
úrazu nebo onemocnění. Stejně není
dotčeno právo pojištěnce na poskytnutí
potřebné péče v rámci stanoveného
spádového území [§ 39 odst.
2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o
zdraví lidu ve znění zákona ČNR
č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb. a č. .../1991
Sb.], pokud mu tato péče nebyla poskytnuta zvoleným
lékařem nebo zdravotnickým zařízením.
Pojištěnec je povinen:
a) plnit oznamovací povinnost podle § 9 u Pojišťovny,
pokud tuto oznamovací povinnost nesplnil u jiné
zdravotní pojišťovny, kterou si zvolil,
b) sdělit v den nástupu do zaměstnání
svému zaměstnavateli, kterou zdravotní pojišťovnu
si zvolil,
c) hradit příslušné zdravotní
pojišťovně pojistné, pokud tuto povinnost
nemá stát,
d) dodržovat Zdravotní řád,
e) poskytnout součinnost při zdravotním výkonu
a kontrole průběhu léčebného
procesu a dodržovat doporučení lékaře
týkající se léčení,
f) podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám,
pokud tak stanoví zvláštní předpisy.
(1) Zdravotní pojištění provádějí
tyto zdravotní pojišťovny:
a) Pojišťovna,
b) resortní, oborové, podnikové, popřípadě
další pojišťovny.
(2) Vznik a činnost pojišťoven uvedených
v odstavci 1 upraví zvláštní zákony.
(1) Příslušná zdravotní pojišťovna
hradí náklady potřebné zdravotní
péče poskytnuté pojištěncům
zdravotnickými zařízeními na základě
smluv uzavřených se zdravotnickými zařízeními
vždy na dobu dvou let s možností vypovězení
smlouvy v případě porušení smluvních
podmínek i před uplynutím této doby.
(2) Smlouvy se uzavírají na rozsah těch druhů
potřebné zdravotní péče, které
je zdravotnické zařízení oprávněno
poskytovat.
(3) Příslušná zdravotní pojišťovna
poskytuje úhradu za provedené zdravotní výkony
zdravotnickým zařízením podle seznamu
výkonů s bodovými hodnotami vydaným
ministerstvem vyhláškou po předchozím
dohodovacím řízení s Českou
lékařskou komorou, Českou stomatologickou
komorou, s Pojišťovnou a se zástupci smluvních
zdravotnických zařízení. Účastníky
dohodovacího řízení svolává
ministerstvo nejméně jednou ročně.
Ministerstvo financí České republiky stanoví
na návrh Pojišťovny hodnotu bodu cenovým
výměrem.
(4) Příslušná zdravotní pojišťovna
na základě předloženého lékařského
předpisu vystaveného smluvními zdravotnickými
zařízeními uhradí zařízením
lékárenské péče léčiva
a prostředky zdravotnické techniky do výše
cenového limitu stanoveného v seznamu léčiv
a prostředků zdravotnické techniky vydaném
ministerstvem v dohodě s ministerstvem financí České
republiky a po předchozím dohodovacím řízení
s Českou lékárnickou komorou a s Pojišťovnou.
Účastníky tohoto řízení
svolává ministerstvo nejméně jednou
ročně. Vyžaduje-li to zdravotní stav
nemocného podle doporučení ošetřujícího
lékaře učiněného po dohodě
s revizním lékařem příslušné
zdravotní pojišťovny, uhradí příslušná
zdravotní pojišťovna léčiva nebo
prostředky zdravotnické techniky nad rámec
stanoveného cenového limitu. Žádá-li
pojištěnec sám o poskytnutí léčiv
nebo prostředků zdravotnické techniky nad
rámec cenového limitu hrazeného zdravotní
pojišťovnou, je předepisující lékař
povinen upozornit pojištěnce, že léčivo
nebo prostředek zdravotnické techniky mu může
být vydán jen za podmínky, že částku
přesahující tento limit sám uhradí.
(1) Zdravotní pojišťovny kontrolují využívání
a poskytování potřebné zdravotní
péče v jejím objemu a kvalitě včetně
dodržování cen u smluvních zdravotnických
zařízení a pojištěnců.
(2) Kontrolní činnost provádějí
zejména prostřednictvím informačního
systému a revizních lékařů.
(3) Revizní lékaři posuzují odůvodněnost
léčebného procesu se zvláštním
zřetelem na jeho průběh a předepisování
léčiv, prostředků zdravotnické
techniky a na posuzování potřeby lázeňského
pobytu jako součásti léčebné
péče.
(4) Revizní lékaři mohou vykonávat
kontrolní činnost pouze v oboru, ve kterém
získali specializaci.
(5) Revizní lékaři vykonávají
kontrolní činnost v pracovněprávním
vztahu ke zdravotní pojišťovně, který
je sjednáván zpravidla na základě
výběrového řízení.
(1) Zdravotní pojišťovny podléhají
kontrole státních orgánů České
republiky.
(2) Zdravotní pojišťovny podléhají
kontrole občanů prováděné kontrolou
účtu za poskytnutou potřebnou zdravotní
péči. Tento účet jsou zdravotní
pojišťovny povinny na požádání
pojištěnci poskytnout.