Česká národní rada 1990 – 1992

1. Zřizuje se Vězeňský sbor České republiky (dále jen "Vězeňský sbor"), který je ozbrojeným sborem.

2. Vězeňský sbor plní úkoly státní správy ve věcech výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a podílí se na zajišťování pořádku v řízení před soudem a v soudních budovách.

Účelem navrhovaného zákona je zřízení a úprava postavení Vězeňského sboru. Vězeňský sbor se stane právním nástupcem Sboru nápravné výchovy, jehož legální existence je založena zákonem o výkonu trestu odnětí svobody (č. 59/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů) s federální působností.

Současně s těmito zásadami, Česká republika podává legislativní podnět Federálnímu shromáždění, aby kompetence ve věcech zákonné úpravy ozbrojeného sboru působícího v oblasti vězeňství bylo svěřeno republikám.

Navrhovaný zákon ČNR, má nahradit dosavadní zastaralou a nevyhovující úpravu ve dvou směrech. Za prvé se nově upravují organizační a řídící vztahy sboru, který se oprošťuje od vojenského charakteru a vytvářejí se legislativní předpoklady pro modernizaci vězeňské správy. Za druhé se zákonem vymezují oprávnění příslušníků sboru, kterými se zasahuje do lidských a občanských práv vězňů.

Vězeňský sbor stejně jako dosavadní Sbor nápravné výchovy je ozbrojeným sborem, který je pověřen plněním úkolů státní správy v oblasti vězeňství. Zákonná úprava v této oblasti státní správy je provedena zatím pouze zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, ale návrh již počítá také se zákonem o výkonu vazby, který se připravuje. V této zásadě je určena charakteristika Vězeňského sboru, který je sice ozbrojeným, ale nikoli bezpečnostním sborem. Příslušníci Vězeňského sboru jsou oprávněni nosit zbraň v ústavech, kde se vykonává vazba nebo trest, při eskortách, jakož i při pronásledování prchajícího vězně; bližší podmínky stanoví vnitřní předpis.

3. Vězeňský sbor plní úkoly souvisící s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody a zejména:

a/ spravuje ústavy, v nichž se vykonává vazba a trest odnětí svobody,

b/ provádí střežení osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody,

c/ vykonává penitenciární činnost u osob ve výkonu trestu odnětí svobody a podílí se na vytváření předpokladů pro návrat odsouzených do občanského života,

d/ zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody,

e/ provádí výzkum v oboru penologie a zabezpečuje využívání vědeckých poznatků ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody,

f/ zajišťuje pořádek v řízení před soudem a v soudních budovách podle potřeb a požadavků soudů.

Základní poslání Vězeňského sboru souvisí s úkoly, které jsou nebo budou stanoveny zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby a jejichž plnění je primární povinností Vězeňského sboru. Ostatní úkoly uvedené v této zásadě vyjadřují specifické činnosti Vězeňského sboru při plnění jeho poslání. Patří k nim také penitenciární činnost u osob ve výkonu trestu odnětí svobody, která se teprve rozvíjí ve složitých podmínkách a v souvislosti s penologií je třeba na ni pohlížet jako na rozhodující perspektivní úkol.

Nově se zařazuje úkol zajištění pořádku v řízení před soudem a v soudních budovách. Úkol vychází z praktické potřeby a zkušenosti. V soudních budovách z důvodů deklarování nezávislosti soudní moci, by neměla působit policie, jakožto složka moci výkonné. Bude jej plnit zvláštní složka (justiční stráž), která sice nebude podřízena soudům, ale soudy mohou vůči ní uplatňovat požadavky k zajištění bezpečnosti a pořádku. To se týká i soudů, které vykonávají činnost v rámci působnosti federace.

Mimo soudní budovy může justiční stráž být použita jen výjimečně (např. při výjezdním zasedání soudu, pokud tuto instituci budou znát příslušné procesní úpravy). V žádném případě nebude justiční stráž použitelná při externím provádění důkazů (např. rekonstrukci trestního činu) a při výkonu rozhodnutí (exekuci) ve věcech občanskoprávních.

Organizace a řízení Vězeňského sboru

4. Vězeňský sbor je podřízen ministerstvu spravedlnosti České republiky.

Podřízení sboru ministerstvu spravedlnosti a nikoliv jako dosud ministru spravedlnosti je v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 zák. ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev. Úprava je analogická s podřízeností policie.

5. Ve Vězeňském sboru působí vězeňská služba, vězeňská stráž a justiční stráž. Vězeňská služba vykonává řídící, odborné a zabezpečovací činnosti při plnění úkolů Vězeňského sboru. Vězeňská stráž provádí střežení vězňů a objektů, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Justiční stráž plní úkoly uvedené v zásadě č. 3 písmeno f/.

V této zásadě se vyjadřuje základní struktura Vězeňského sboru z hlediska zaměření a povahy jeho činností. Hlavní složkou je vězeňská služba, která zajišťuje plnění rozhodujících úkolů Vězeňského sboru. Půjde především o odborné služby penitenciární a resocializační, služby zdravotní a sociální a správně ekonomické. Vězeňská stráž a justiční stráž jsou výkonnými složkami Vězeňského sboru (uniformovanými), pověřenými zajišťováním ostrahy, pořádku a bezpečnosti. Služební stejnokroj a označení příslušníků vězeňské a justiční stráže stanoví ministerstvo spravedlnosti.

Tato zásada naznačuje směr dalšího vývoje našeho vězeňství, v němž stejně jako ve vyspělých evropských státech nebude převažovat úloha dozorců, ale úloha psychologů, penologů a pedagogů, tady princip občanského prostředí a působení. Některé funkce při plnění úkolů Vězeňského sboru budou vykonávány též pracovníky v pracovním poměru k Vězeňskému sboru.

6. Organizačně se Vězeňský sbor dále člení na útvary, zřizované ministrem spravedlnosti České republiky, které se vytvářejí k zajištění činnosti ústavů pro výkon vazby a trestu odnětí svobody a pro vykonávání specializovaných činností.

7. Činnost Vězeňského sboru řídí ředitelství Vězeňského sboru.

8. V čele Vězeňského sboru je ředitel Vězeňského sboru, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti české republiky.

Základní organizační strukturu Vězeňského sboru tvoří ředitelství Vězeňského sboru a jemu podřízené útvary. Ředitelství je samostatnou organizační složkou ministerstva spravedlnosti České republiky pro výkon státní správy v oboru vězeňství a komplexní řízení a kontrolu Vězeňského sboru, který plní úkoly v ústavech, kde se vykonává trest odnětí svobody a v ústavech, kde se vykonává vazba (věznicích). Jako rozpočtová organizace má právní subjektivitu.

Útvary budou zpravidla vybaveny právní subjektivitou tak, aby m.j. prostřednictvím podnikání získávaly další prostředky mimo státní rozpočet; toto podnikání nesmí být v rozporu s hlavním posláním Vězeňského sboru. Specializovanou činností jsou např. zdravotní služba, školní zařízení apod.

9. Příslušníci Vězeňského sboru jsou povinni při plnění služebních úkolů jednat rozhodně a s rozvahou, zachovávat vážnost a důstojnost a respektovat práva osob ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "vězňové").

V abstraktní formě se zde vyjadřují náročné požadavky na povinnosti příslušníků Vězeňského sboru při provádění služebních zákroků. Defektní lidské prostředí, v němž vykonávají službu, je důvodem ke zdůraznění zvláštních tomuto prostředí adekvátních povinností, nároků na způsob jejich jednání a vystupování při plnění služebních úkolů v zájmu jejich autority a také ochrany práv vězňů.

10. Pokud to okolnosti dovolují, jsou příslušníci Vězeňského sboru povinni před zákrokem použít domluvy, výzvy nebo varování s cílem dosáhnout účelu zákroku bez jeho provedení.

11. Příslušníci Vězeňského sboru prokazují svou příslušnost k Vězeňskému sboru služebním stejnokrojem, nebo služebním průkazem.

Zásada upravuje způsob prokazování příslušnosti k Vězeňskému sboru a to jak uvnitř sboru, zejména v objektech jím spravovaných, tak i vně. Otázka průkazu příslušnosti bude aktuální především při eskortách a při bezprostředním pronásledování uprchlého vězně. Justiční stráž své poslání plní vždy ve služebním stejnokroji. Podrobnosti o způsobu prokazování stanoví vnitřní předpis.

12. V zájmu pořádku a bezpečnosti a k evidenčním účelům jsou příslušníci Vězeňského sboru oprávněni provést u vězně osobní prohlídku, lékařskou prohlídku, prohlídku těla, prohlídku jeho věcí, fotografovat ho a zjišťovat zvláštní tělesná znamení; jsou oprávněni nařídit vězni, aby se podrobil uvedeným úkonům.

Zákonná úprava prohlídek u vězňů, které jsou z hlediska pořádku a bezpečnosti nezbytné a sama prohlídka, jako značný zásah a omezení občanské integrity vězně, je nedostatečná a jejich provádění bylo doposud upraveno jen interními předpisy. Protože jde o zásahy do práv a svobod, navrhuje se upravit je zákonem. Nutnost prohlídky vychází z povinnosti Vězeňského sboru zajistit všestranně jak plnění účelů výkonu vazby nebo výkonu trestu, předcházet jejich maření, tak i zajistit bezpečnost vlastní osoby vězně, ale i spoluvězňů, příslušníků a pracovníků Vězeňského sboru a třetích osob.

13. Je-li to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti, jsou příslušníci Vězeňského sboru oprávněni použít donucovacích prostředků, zejména proti vězňům, kteří ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo použitím násilí se snaží vyhnout svým povinnostem.

14. Donucovacími prostředky jsou:

hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, předváděcí řetízky, pouta, poutací popruhy, pouta s poutacím opaskem, slzotvorné prostředky, obušek, služební pes, vodní stříkač, zásahová výbuška a úder střelnou zbraní.

15. Použití donucovacího prostředku musí být přiměřené účelu zákroku nebo závažnosti protiprávního jednání.

Zde se upravují prostředky legálního násilí, jimiž se zasahuje do práva na nedotknutelnost osoby v zájmu ochrany pořádku a bezpečnosti. Prostředky jsou uvedeny taxativně a úprava nedovoluje, aby byly stanoveny nižším předpisem jako tomu bylo dosud. Obecné vymezení podmínek jejich použití je nutné, protože kazuistická úprava by spíše ztěžovala jejich praktické uplatňování. Je věcí služebních instrukcí a výcviku, aby se toto oprávnění uskutečňovalo v mezích zákona. Volba a intenzita donucovacího prostředku závisí na konkrétních okolnostech ohrožení nebo narušení pořádku a bezpečnosti. K tomu zákon poskytuje demonstrativní kriteria.

16. Střelnou zbraň je příslušník Vězeňského sboru oprávněn použít:

a/ v případě nutné obrany, aby odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok vedená proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,

b/ nelze-li jinak překonat odpor směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku,

c/ jestliže vězen, proti němuž zakročuje, se na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt,

d/ k zamezení útěku vězně, jehož nemůže zadržet jiným způsobem.

e/ k odvrácení nebezpečného útoku, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno,

f/ ke zneškodnění zvířete, ohrožujícího život nebo zdraví osob.

17. Použití střelné zbraně je přípustné jen tehdy, jestliže použití donucovacích prostředků by bylo zřejmě neúčinné.

18. Při použití střelné zbraně je příslušník Vězeňského sboru povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby neohrozil život jiných osob a aby co nejvíce šetřil života osoby, proti níž zakročuje.

19. Jestliže při použití donucovacího prostředku nebo služební zbraně došlo ke zranění osoby, jsou příslušníci Vězeňského sboru povinni poskytnout jí první pomoc a zajistit lékařské ošetření; provedení těchto zákroků, i když ke zranění nedošlo, jsou povinni neprodleně hlásit nadřízenému.

Použití střelné zbraně je nejzávažnějším prostředkem k zajištění pořádku a bezpečnosti. Podmínky jeho použití jsou v podstatě převzaty z dosavadní zákonné úpravy. Pouze pojem nebezpečný pachatel, který v praxi činil potíže, se nahrazuje pojmem vězen. Střežící příslušník Vězeňského sboru sotva může určovat nebezpečnost pachatele a na druhé straně útěk sám charakterizuje závažnost situace.

20. Při střežení objektů jsou příslušníci Vězeňského sboru též oprávněni zjišťovat totožnost osob, které vstupují do objektu, a prohlížet jejich věci a dopravní prostředky. Jsou též oprávněni kontrolovat totožnost podezřelých osob, které se zdržují v bezprostřední blízkosti střeženého objektu.

U této zásady se vychází z toho, že je třeba v zájmu účelu vazby a výkonu trestu odnětí svobody zákonem stanovit právo kontroly osob vstupujících do objektů, v nichž se nacházejí vězňové, a zabraňovat jejich nedovolenému styku.

21. Při zajišťování pořádku v soudních budovách jsou příslušníci Vězeňského sboru též oprávněni zakázat osobám vstup do určených místností a prostorů nebo jim přikázat, aby je opustily. Jsou též oprávněni zjišťovat totožnost osob, které se zdržují v soudních budovách nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Je-li to třeba, požádají o součinnost policii, popřípadě provedou nezbytná opatření k odhalení trestného činu nebo přestupku a zjištění jeho pachatele. Při plnění svých úkolů se justiční stráž řídí též pokyny předsedy soudu.

Plnění úkolů justiční stráže vyžaduje, aby její příslušníci byli vybaveni k tomu potřebnými prostředky. Současně se předpokládá, že v případech nutnosti policejních zásahů bude justiční stráž spolupracovat s policií, zejména při odhalování trestných činů a přestupků. Zákroky ve vnějším okolí soudních budov příslušejí policii, pokud by nedošlo k bezprostřednímu útoku na objekt. Zákon v podrobnostech stanoví závaznost pokynu předsedy senátu nebo samosoudce k zajištění pořádku při vlastním soudním jednání.

22. Při bezprostředním pronásledování prchajícího vězně jsou příslušníci Vězeňského sboru též oprávněni kontrolovat totožnost osob a vykonat prohlídku objektů nebo dopravního prostředku, je-li důvodné podezření, že se v nich zdržuje prchající vězeň.

Bezprostředním pronásledováním se rozumí na útěk vězně přímo navazující a časově nepřerušená činnost příslušníků Vězeňského sboru s cílem dopadnout a vrátit do výkonu vazby nebo trestu obviněného nebo odsouzeného, který protiprávně opustil ústav, jiný přikázaný objekt, příp. lokalitu, nebo se vymknul, ev. se snaží vymknout, z dozoru eskorty a stráže.

Kontrola totožnosti osob má mít souvislost s pronásledováním vězně. Prohlídka objektů nezahrnuje domovní prohlídku nebo jiný zásah do nedotknutelnosti obydlí.

23. Zakročují-li příslušníci Vězeňského sboru společně pod jednotným velením, rozhoduje o použití donucovacích prostředků a střelné zbraně za podmínek uvedených v tomto zákoně velící příslušník.

U této zásady se přebírá dosavadní právní úprava.

24. Příslušníci Vězeňského sboru, kteří při zákrocích proti vězňům zjistí věc, kterou vězen neoprávněně drží, nebo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou, odejmou ji a odevzdají příslušnému orgánu nebo osobě. Protokol o odnětí věci musí obsahovat též přesný popis věci.

Jde o oprávnění, které dosud zákonem stanoveno nebylo. Je logické, aby příslušníci Vězeňského sboru při prohlídkách podle zásady č. 12 měli také oprávnění odejmout věc, jejíž držení vězněm je protiprávní.

25. Příslušníci Vězeňského sboru jsou při plnění služebních úkolů oprávněni v případě bezprostředního ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o pomoc požádán, je povinen ji poskytnout, pokud by tím neohrozil sebe nebo blízkou osobu.

Jde o obdobnou úpravu jako v zákoně ČNR o policii České republiky.

26. Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc příslušníkům Vězeňského sboru, za stejných podmínek jako by ji poskytla policii nebo policistovi. Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo spravedlnosti České republiky.

Vzhledem k tomu, že odpovědnost státu za škodu osobě, která poskytla pomoc příslušníkům Vězeňského sboru, je stejná jako v případech, kdy ji poskytla policii nebo policistovi, odkazuje se na právní úpravu, která byla již provedena zákonem o policii České republiky.

27. Početní stavy Vězeňského sboru určuje vláda České republiky.

Vězeňský sbor jako ozbrojený sbor je významným nástrojem státní moci a proto je třeba, aby o jeho početních stavech rozhodovala vláda.

28. Příslušníci Vězeňského sboru jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit ministr spravedlnosti České republiky nebo jím pověřená osoba.

Zákonem se stanoví povinnost příslušníků Vězeňského sboru zachovávat mlčenlivost o věcech, o nichž se dozvědí při výkonu služby nebo v souvislosti s ní. Povinnost mlčenlivosti trvá i po ukončení služebního poměru. Pro ministerstvo spravedlnosti ČR se navrhuje zmocnění upravit obecně závazným právním předpisem podmínky, za nichž může být příslušník Vězeňského sboru zproštěn povinnosti mlčenlivosti.

29. Příslušníci Vězeňského sboru podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských.

Protože se zásadně nemění povaha Vězeňského sboru jako ozbrojeného sboru, není důvodu nepřevzít tuto zásadu do navrhovaného zákona.

30. Na služební poměr příslušníků Vězeňského sboru se obdobně vztahují ustanovení zákona, kterým se upravuje služební poměr policistů České republiky.

l když Vězeňský sbor, jak bylo již uvedeno u zásady č. 2, nebude výhledově mít charakter vojensky nebo polovojensky organizovaného sboru, zůstává ozbrojeným sborem se specifickými vlastnostmi ve věcech kázně a požadavků na výkon služby a je proto třeba, aby služební poměr jeho příslušníků byl upraven stejně jako u policie alespoň pro nejbližší dobu. Z důvodů legislativní ekonomie se navrhuje vztáhnout na něj zákonnou úpravu služebního poměru policistů. Jinak by v našem právním řádu platily obsahově identické zákony. Kromě toho se předpokládá, že jde o přechodnou úpravu a že služební poměr příslušníků Vězeňského sboru stejně jako u policie bude předmětem obecnější zákonné úpravy o státní službě a bude oproštěn od některých vojenských prvků (např. hodnosti). Systém funkcí, hodností, platů a příplatků, kvalifikačních předpokladů a požadavků pro příslušníky Vězeňské stráže, jakož i zdravotní předpoklady, stanoví vyhláškou ministerstvo spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými úřady.

31. Sbor nápravné výchovy se zrušuje a jeho příslušníci se stávají příslušníky Vězeňského sboru. Práva a závazky Sboru nápravné výchovy přecházejí na Vězeňský sbor.

V této zásadě se řeší právní nástupnictví dosavadního Sboru nápravné výchovy ve věcech majetkových, personálních, zejména i služebního poměru a z něho plynoucích nároků.

32. Tento zákon nabývá účinnosti dnem

Schváleno vládou České republiky usnesením č. 392 ze dne 9. října 1991.

Usnesením vlády České republiky ze dne 13. 3. 1991 č. 68 bylo uloženo ministru spravedlnosti předložit návrh zásad zákona ČNR o Sboru nápravné výchovy s příslušným předpisem o služebních poměrech jeho příslušníků.

Postavení Sboru nápravné výchovy je upraveno zákonem č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (zejména ve znění novel č. 173/1968 Sb. a č. 179/1990 Sb.). Úprava tímto zákonem provedená, která se vztahuje jak na SNV České republiky tak na SNV Slovenské republiky, je dnes již nevyhovující. Je poznamenána tím, že k vytvoření SNV došlo vyčleněním složky Sboru národní bezpečnosti, která obstarávala správu věznic a tzv. nápravných zařízení.

Hlavním nedostatkem dosavadní zákonné úpravy je, že zcela nedostatečně vymezuje oprávnění příslušníků SNV vůči osobám ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody. Neobsahuje také žádné legislativní předpoklady pro modernizaci vězeňské správy. Zastaralou je rovněž úprava organizačních a řídících vztahů SNV, podle které ministr spravedlnosti má podobné postavení jako ministr obrany v armádě, neboť je přímým nadřízeným všech příslušníků SNV, vykonává nad nimi kázeňskou pravomoc a vydává předpisy upravující činnost SNV, což se s ohledem na vojenský charakter SNV děje formou rozkazů ministra. Překonán je i název této organizace.

Předložený návrh zásad zákona ČNR o vězeňském sboru lze charakterizovat v těchto bodech:

1. Vězeňský sbor je ozbrojený sbor, ale nikoli podle vojenských zásad organizovaný jako dosavadní SNV. V zákoně se zakotvuje zásada, že řídící a odborné úseky činnosti Vězeňského sboru mají civilní charakter.

2) V zákoně se vytyčují úkoly Vězeňského sboru, kterými se vymezují jeho hlavní činnosti při zajišťování výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Zcela nový je úkol zajišťování pořádku a bezpečnosti v soudních budovách. Úkoly vězeňského sboru určují jeho postavení jako orgánu státní správy pro vězeňství, jejímž ústředním orgánem je ministerstvo spravedlnosti.

3. Činnost Vězeňského sboru řídí jeho ředitelství v čele s ředitelem, kterého jmenuje ministr spravedlnosti. Z této zásady vyplývá také pravomoc ředitele Vězeňského sboru vydávat předpisy pro činnost Vězeňského sboru, ale také jeho odpovědnost vůči ministru spravedlnosti, jemuž je podřízen. Není samozřejmě dotčena pravomoc ministra spravedlnosti daná mu zákonem o výkonu trestu odnětí svobody vydávat předpisy k provádění výkonu trestu.

4. Nejpodstatnější část navrhovaného zákona tvoří oprávnění příslušníků Vězeňského sboru, jimiž se zasahuje do lidských a občanských práv především u vězňů. Respektuje se tak Listina základních práv a svobod, která vyžaduje, aby všechna omezení těchto práv a svobod byla stanovena zákonem.

5. V souladu s daným úkolem řeší návrh zásad zákona také otázku právní úpravy služebního poměru příslušníku Vězeňského sboru. Navrhuje se recepce zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, protože není důvod k jiné úpravě.

Ekonomický dopad navrhovaného zákona se projeví pouze v důsledku vytvoření justiční stráže. Její postupné personální vybavení v rozsahu až 2000 pracovníků s potřebnou výstrojí, výzbrojí a technikou bude v konečné etapě představovat roční náklady 140 mil. Kčs na mzdové prostředky a 10 mil. Kčs na ostatní výdaje. V ostatních oblastech činnosti nemá zákon dopad na rozpočtové prostředky. Pokud jde o důsledky převzetí zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky pro úpravu služebního poměru příslušníků Vězeňského sboru, nelze je nyní určit, ale předpokládá se, že náklady s tím spojené budou minimální.