51. V § 55 odst. 2 písm. a) se za slova "ministerstvo
zdravotnictví" připojují slova "ve
spolupráci s Českou lékařskou komorou,
Českou stomatologickou komorou, Českou lékárnickou
komorou a s dalšími profesními organizacemi".
52. V § 55 odst. 2 se písmena c) a f) vypouštějí.
Dosavadní písmena d) a e) se označují
jako c) a d).
53. V odstavci 3 se slova "odstavci 2 písm. d) a e)"
nahrazují slovy "odstavci 2 písm. c) a d)".
54. V nadpisu § 56 se slova "národních
výborů" nahrazují slovy "okresních
úřadů a obcí".
55. V § 56 se slova "Národní výbory,
především místní (městské)
a okresní" nahrazují slovy "Okresní
úřady a obce".
56. V § 57 odst. 1 se slova "Ústřední
ideové" nahrazují slovem "Odborné
a" a spojka "a" ve slovech "řízení
a kontrola" se vypouští a nahrazuje čárkou.
57. § 57 odst. 2 zní:
"(2) Ministerstvo zdravotnictví provádí
odborné a pedagogické řízení
zdravotnických škol a domovů mládeže
zdravotnických škol a určuje jejich síť;
u soukromých a církevních škol tak činí
v dohodě s jejich zřizovateli. Inspekci na zdravotnických
školách a v domovech mládeže zdravotnických
škol provádí ministerstvo zdravotnictví
svými školními inspektory".
58. § 58 odst. 2 zní:
"(2) Další vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví řídí
ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky a ve spolupráci s Českou
lékařskou komorou, Českou stomatologickou
komorou, Českou lékárnickou komorou a dalšími
profesními sdruženími. Další vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví upraví
zvláštní zákon".
59. § 59 zní:
Pro zabezpečení dalšího vzdělávání
zdravotnických pracovníků zřizuje
ministerstvo zdravotnictví akreditované instituty,
jejichž poslání je pedagogická, metodická
a vědeckovýzkumná činnost. Další
vzdělávání pracovníků
ve zdravotnictví dále zajišťují
zdravotnická zařízení akreditovaná
k této činnosti.
60. § 61 se vypouští.
61. § 62 zní:
(1) Vyrábět, dovážet, distribuovat a
používat při poskytování zdravotní
péče lze jen ty druhy léčiv a prostředků
zdravotnické techniky, které byly schváleny
ministerstvem zdravotnictví, popřípadě
orgánem jím pověřeným. Podmínky
schvalování stanoví zvláštní
zákon.
(2) Léčiva a prostředky zdravotnické
techniky smějí být vyráběny,
uchovávány a dopravovány s označením,
ve složení, v dávkování, v úpravě,
v balení a za dalších podmínek stanovených
v lékopisu, technických normách a zvláštních
předpisech 8.
(3) Ministerstvo zdravotnictví, popřípadě
orgán jím pověřený uděluje
povolení:
a) u léčiv a prostředků zdravotnické
techniky s výjimkou přístrojové zdravotnické
techniky k jejich výrobě, dovozu, distribuci nebo
k použití při poskytování zdravotní
péče;
b) u přístrojové zdravotnické techniky
pouze k jejímu použití při poskytování
zdravotní péče. Uživatel přístrojové
zdravotnické techniky je povinen pravidelně kontrolovat,
zda jím používaná přístrojová
zdravotnická technika splňuje podmínky, za
nichž bylo povolení uděleno.
(4) Nejsou-li dodržovány podmínky, za nichž
bylo povolení k činnostem uvedeným v odstavci
3 uděleno, je ministerstvo zdravotnictví, popřípadě
orgán jím pověřený, oprávněno
povolení odejmout a činnost dočasně
zastavit".
Poznámka č. 8 pod čarou zní:
"8) Vyhláška ministerstva zdravotnictví
České republiky č. 284/1990 Sb., o správné
výrobní praxi, řízení jakosti
humánních léčiv a prostředků
zdravotnické a obalové techniky".
Vyhláška č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně
vyráběných léčivých
přípravků a úhradě nákladů
s tím spojených.
62. § 64 a 65 znějí:
Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje
vědy a technologií i pracovníci všech
oborů vědeckovýzkumné činnosti
jsou povinni plnit své úkoly v souladu s poznatky
lékařské vědy a přispívat
ke zvyšování úrovně péče
o zdraví. Tyto orgány jsou rovněž povinny
dbát, aby se jejich činnost soustřeďovala
především na řešení naléhavých
problémů vyplývajících z rozboru
zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením
na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších
nemocí, na získávání poznatků
o vlivu prostředí na organismus člověka,
na rozvíjení tělesných a duševních
schopností člověka a na prodlužování
aktivního věku.
Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje
vědy a technologií zajišťují účelné
přidělování finančních
prostředků z hlediska jejich přínosu
pro zdravotnictví a sledují využívání
vynaložených finančních prostředků".
63. § 66 a 67 se vypouštějí.
64. V § 68 odst. 2 písm. a) se vypouštějí
slova "při plánování rozvoje
odvětví" a slova "plánu nebo".
65. V § 69 se ve větě prvé vypouštějí
slovo "celostátní" a slova "v plánu
rozvoje národního hospodářství",
ve druhé větě se vypouštějí
slova "za pomoci své vědecké rady".
66. V § 70 odst. 1 písm. c) se slova "závazné
zásady a pokyny" nahrazují slovy "obecně
závazné právní předpisy".
67. § 70 odst. 1 písm. d) zní:
"d) řídí výchovu a výuku
středních a nižších zdravotnických
pracovníků, spolupracuje v otázkách
výchovy a výuky lékařů a farmaceutů
a řízení dalšího vzdělávání
zdravotnických pracovníků s ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky, s Českou lékařskou
komorou, s Českou stomatologickou komorou, s Českou
lékárnickou komorou a dalšími profesními
sdruženími".
68. § 70 odst. 1 písm. e) se vypouští.
Dosavadní písm. f), g) a h) se označují
jako písmena e), f) a g)".
69. § 70 odst. 1 písm. f) zní:
"f) vydává stanoviska k rozvoji územních
celků, k zadání staveb a projektů
rozhodujících investičních celků
financovaných státním rozpočtem a
staveb, u nichž si vydání stanoviska vyhradí,
vydává stavebně technické směrnice
pro posuzování zdravotnických zařízení".
70. V § 70 odst. 1 písm. g) se slova "zejména
se zeměmi socialistické soustavy" vypouštějí.
71. V § 70 se odstavec 3 vypouští a dosavadní
odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
72. V § 71 odst. 1 se vypouští věta druhá.
73. V § 71 odst. 1, 2 a 3 se slova "Československé
socialistické" nahrazují slovem "České".
74. V § 72 odst. 1 se část věty prvé
za středníkem vypouští.
75. § 73 se včetně nadpisu vypouští.
76. Nadpis "Národní výbory" nad
§ 74 se vypouští.
77. § 74 zní:
Pracovníci orgánů státní zdravotní
správy jsou oprávněni za účelem
zjišťování podkladů potřebných
k zabezpečení výkonu státní
správy na úseku zdravotnictví a při
tvorbě státní zdravotní politiky v
nezbytném rozsahu.
1. vstupovat do zdravotnických zařízení
s vědomím vedoucího zdravotnického
zařízení,
2. vyžadovat od odborných pracovníků
ve zdravotnictví potřebná sdělení,
vyjádření a vysvětlení,
3. nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu
nemocného včetně pořizování
výpisů nebo stejnopisů".
78. V § 75 odst. 5 se na konci připojuje tato věta:
"Úkoly uvedené v odstavci 4 může
krajský hygienik (na území hlavního
města Prahy hygienik hlavního města Prahy)
plnit i pro území města, v němž
má krajská hygienická stanice (Hygienická
stanice hlavního města Prahy) sídlo, dohodnou-li
se na tom zřizovatelé hygienických stanic
působících na území tohoto
města; v takovém případě se
tyto hygienické stanice sloučí".
79. Hlava druhá v části páté
zní:
(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických
zařízení ustavené podle zvláštních
předpisů rozhodují v mezích zákona
při výkonu zdravotní péče na
základě posouzení zdravotního stavu
o právech a povinnostech občanů týkajících
se jejich zdraví.
(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí
nebo opatření podle odstavce 1 učiněné
při výkonu zdravotní péče je
nesprávné, může podat návrh na
přezkoumání vedoucímu zdravotnického
zařízení, který o něm rozhodne.
Návrh na přezkoumání může
podat též okresní správa sociálního
zabezpečení. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického
zařízení návrhu, předloží
jej jako odvolání odvolacímu orgánu.
(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření
vedoucího zdravotnického zařízení
řízeného ministerstvem zdravotnictví
rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech
okresní úřad (obvodní úřad,
městský úřad), v jehož obvodu
se zdravotnické zařízení nachází.
(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce
2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné
pracovní neschopnosti do 3 dnů ode dne, kdy rozhodnutí
bylo občanu doručeno nebo opatření
sděleno.
(5) Jinak se na rozhodování při výkonu
zdravotní péče vztahují obecné
předpisy o správním řízení
9.
(6) Pro posouzení případů, v nichž
vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní
péče dodržen správný postup,
popřípadě, zda bylo ublíženo
na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České
republiky a ředitelé (vedoucí) fakultních
a dalších vybraných nemocnic jako své
poradní orgány znalecké komise. Vybrané
nemocnice, postavení a činnost znaleckých
komisí stanoví ministerstvo zdravotnictví
vyhláškou".
Poznámka č. 9 pod čarou zní:
"9) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád)".
80. V § 80 odst. 1, 3 a 4 se za slova "bezpečnostních
sborů" vkládají slova "a Sboru
nápravné výchovy České republiky".
81. V § 80 odst. 2 se za slova "bezpečnostních
sborech" vkládají slova "a Sboru nápravné
výchovy České republiky".
82. V § 80 odst. 4 se za slovo "vnitra" vkládají
slova "a spravedlnosti České republiky".
83. V § 80 se připojuje na konci nový odstavec
6, který zní:
"(6) Zdravotní péče osobám ve
výkonu trestu odnětí svobody a vazby je poskytována
Zdravotnickou službou Sboru nápravné výchovy
České republiky, v případě
potřeby na základě uzavřených
dohod i v jiných zdravotnických zařízeních".
84. § 81 se vypouští.
85. V § 82 se věta první vypouští.
86. V textu zákona se nahrazují názvy "Inspektorát
lázní a zřídel" názvem
"Český inspektorát lázní
a zřídel", název "ministerstvo
školství a kultury" názvem "ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky", název "ministerstvo
zemědělství a lesního hospodářství"
názvem "ministerstvo zemědělství
České republiky", název "ministerstvo
národní obrany", názvem "federální
ministerstvo obrany", název "ministerstvo vnitra"
názvy "federální ministerstvo vnitra
a ministerstvo vnitra České republiky" a název
"ministr dopravy" názvem "federální
ministerstvo dopravy".
87. V textu zákona se slova "zdravotnické služby"
nahrazují slovy "zdravotní péče"
a slova "zdravotnické potřeby" slovy "prostředky
zdravotnické techniky".
Do 31. prosince 1992 lze zdravotnická zařízení
zřizovaná okresními úřady nebo
obcemi zrušit pouze se souhlasem ministerstva zdravotnictví.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1992, s výjimkou § 40, který
nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1992.
Předsednictvo České národní
rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů
vyhlásilo s působností pro Českou
republiku úplné znění zákona
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Obecná část
Navrhovaným zákonem se vytvářejí
předpoklady pro odstranění dnešního
centralistického modelu zdravotnictví s monopolem
státní zdravotní správy a pro vznik
kvalitativně odlišného systému zdravotní
péče založeného na
- demonopolizaci tvorby, provádění a kontroly
zdravotní politiky a vytvoření konkurenčních
poměrů ve zdravotnických službách,
- vícezdrojovém financování zdravotnictví,
podpoře efektivnějšího vynakládání
prostředků,
- přesunutí těžiště léčebné
péče na léčbu ambulantní, zejména
na primární zdravotní péči
a na
- svobodném jednání informovaných
občanů a občanských společenství.
Cílem nového systému zdravotní péče
není pouze reforma zdravotnictví, změny v
organizaci a způsobech jeho řízení,
ale o stanovení nových principů pěstování
a upevňování zdraví v celém
jeho komplexním pojetí. Z uvedených důvodů
bude nutné postupně novelizovat celý zdravotnický
právní řád, který v současné
době představuje 143 obecně závazných
právních předpisů zastřešených
zejména zákonem č. 20/1966 Sb., o péči
o zdraví lidu, ve znění pozdějších
předpisů. S ohledem na rozsah předpokládaných
změn není reálné provedení
celkové novelizace zákona č. 20/1966 Sb.
a jeho nahrazení jedním novým "zdravotnickým
kodexem", který by rámcově upravil všechny
úseky péče o zdraví, ale je připravováno
vydávání speciálních zákonů
nahrazujících jednotlivé části,
resp. hlavy zákona č. 20/1966 Sb. na úsecích
primární ochrany zdraví, léčebné
péče, lázeňství, výroby,
distribuce léčiv a zdravotnických potřeb,
zdravotnických povolání apod. spolu s prováděcími
předpisy. V souladu s touto legislativní koncepcí
je nutno již nyní odstranit bariéry a otevřít
prostor pro tvorbu speciálních zdravotnických
zákonů dílčí novelizací
zákona č. 20/1966 Sb. a provedením nezbytných
úprav současně reagovat na změny v
čsl. právním řádu uskutečněné
od roku 1990.
Zrušuje se monopol státu na poskytování
zdravotní péče, kterou budou moci poskytovat
také zdravotnická zařízení
jiných než státních subjektů
(např. soukromé osoby, obce, církevní
instituce apod.). Tím se rozšíří
možnosti výběru lékařů
a zdravotnických zařízení, zvýší
efektivnost využívání zdrojů
a motivace zdravotnických pracovníků. Podmínky
poskytování zdravotní péče
v nestátních zdravotnických zařízeních
stanoví zvláštní zákon.
Potřebná zdravotní péče se
stane věcnou dávkou všeobecného zdravotního
pojištění založeného na principu
návratnosti prostředků. Povinné zdravotní
pojištění nejlépe ze všech známých
způsobů financování zdravotnictví
hájí zájem občana, podněcuje
zdravotnická zařízení i pracovníky
ke kvalitní a efektivní činnosti a občany
k zájmu o vlastní zdraví. Občanům
bude umožněna rozšířená
volba lékaře, kterou vymezí zákon
ČNR o všeobecném zdravotním pojištění
s prováděcí vyhláškou.
Listinou základních práv a svobod byla přenesena
pravomoc k rozhodování o ústavní péči
bez souhlasu nemocného z orgánu státní
správy (s omezenou přezkumnou pravomocí soudu)
na soudy v zájmu zvýšené ochrany práv
občanů. V této souvislosti se upravují
hmotně právní důvody detence a povinnost
zdravotnických zařízení oznámit
příslušnému soudu každé
převzetí nemocného do ústavní
péče bez jeho souhlasu; detenční řízení
bude součástí novely občanského
soudního řádu.
Na přechodnou dobu, kdy ještě nebude plně
rozvinuta činnost nových profesních organizací,
je třeba zachovat instituty, které jsou výrazem
státní garance práv občanů
na ochranu zdraví. Jde zejména o úpravu přezkoumávání
rozhodnutí nebo opatření učiněných
při výkonu zdravotní péče a
činnosti znaleckých komisí (§ 77). Tyto
instituty se přizpůsobují změnám
ve struktuře orgánů místní
státní správy a samosprávy. Rovněž
je třeba zabránit v rámci probíhající
transformace zdravotnických organizací zabránit
rozpadu dosavadní sítě zdravotnických
zařízení, resp. neodůvodněnému
zániku zdravotnických zařízení,
která mají nadokresní význam. Do oblasti
materiálního zabezpečení zdravotnických
služeb výroby, dovozu, distribuce léků
a zdravotnických potřeb, výroby a oprav zdravotnické
techniky - začínají výrazně
vstupovat nové podnikatelské subjekty. Rada podnikatelů
projevuje zájem o zmíněné činnosti
bez konkrétnějších znalostí zdravotnictví
a se snahou o dosažení maximálního zisku
na úkor respektování požadavků
na ochranu zdraví. Z těchto důvodů
se novelou zpřesňuje ustanovení o povolování
činností souvisejících s materiálním
zabezpečením zdravotní péče
včetně oprávnění povolení
odejmout a činnost zakázat.
Zákon č. 20/1966 Sb. byl vydán v době
existence ČSSR jako unitárního státu,
tj. jako zákon s celostátní působností.
Podle čl. 37 odst. 3 ústavního zákona
o československé federaci uskutečňuje
zákonnou úpravu ve věcech péče
o zdraví lidu Federální shromáždění,
vyžaduje-li to jednota právního řádu.
V průběhu příprav novelizace byly
ústavně právní aspekty dílčí
změny zákona č. 20/1966 Sb. předmětem
jednání zástupců Úřadu
vlády ČSFR, Úřadů vlád
ČR a SR, ČNR a SNR a republikových ministerstev
zdravotnictví; opakovaně byly tyto aspekty předmětem
jednání ministrů zdravotnictví ČR
a SR. Byl přijat závěr, že provedení
změn a doplňků citovaného zákona
nevyžaduje vydání federální právní
úpravy. Ministerstvo zdravotnictví ČR proto
předkládá návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
20/1966 Sb., pouze s působností pro Českou
republiku. Obdobná zákonná úprava
je připravována pro Slovenskou republiku byla vydána
jako zákon SNR č. 419/1991 Sb., kterým se
mění a doplňují některé
předpisy v oblasti zdravotnictví, s účinností
od 1. 11. 1991.
Vzhledem ke skutečnosti, že v návrhu je zohledněn
návrh zákona ČNR o všeobecném
zdravotním pojištění a zákona
ČNR o Všeobecné zdravotní pojišťovně,
bude vydání novely zákona spojeno s dopady
na státní rozpočet. Tyto dopady jsou podrobně
specifikovány v důvodové zprávě
k uvedeným zákonům. S výjimkou dopadů
týkajících se zavedení všeobecného
zdravotního pojištění si návrh
nevyžádá nároků na státní
rozpočet.
Zvláštní část
k bodům 1. až 9., 11., 17., 18., 19., 20., 21., 22.,
24., 30. až 36., 45. až 56., 60., 62. až 77., 80.
až 87.
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví
lidu, vychází principiálně z ústavního
zákona č. 100/1960 Sb. (Ústavy ČSSR)
a z občanského zákoníku č.
40/1964 Sb. Obsahuje řadu ustanovení, která
jsou neslučitelná se společenskými
změnami uskutečněnými po listopadu
1989 i s principy nového systému zdravotní
péče. Je proto naprosto nezbytné tato ustanovení
upravit, popřípadě zcela vypustit.
K bodům 10., 13., 14. a 15.
Účast profesních organizací a sdružení
na tvorbě, provádění a kontrole zdravotní
politiky sleduje její demonopolizaci a decentralizaci.
Profesní organizace a sdružení jako instituce
nezávislé na státních orgánech
jsou běžně ve vyspělých evropských
zemích. V České republice je působnost
České lékařské, České
stomatologické a České lékárnické
komory vymezena zákonem ČNR č. 220/1991 Sb.
(např. Česká asociace sester, Asociace praktických
lékařů, Unie zubních techniků
mají charakter občanských sdružení
ve smyslu obecné zákonné úpravy o
sdružování a jejich činnost je dána
stanovami. Novelou zákona č. 20/1966 Sb., se navrhuje
zakotvit výčet oblastí, na které se
zejména bude účast profesních organizací
a sdružení vztahovat. Nově se vymezuje účast
odborových orgánů v péči o
zdraví.
K bodu 16.
V souladu s článkem 31 Listiny základních
práv a svobod je čsl. občanům garantováno
poskytování zdravotní péče
na základě všeobecného zdravotního
pojištění v rozsahu, který stanoví
zákon ČNR o všeobecném zdravotním
pojištění. Garance se týká tzv.
"potřebné zdravotní péče"
vymezené zmíněným zákonem ČNR.
Zdravotním pojištěním nebudou kryty
veškeré výkony zdravotní péče.
Nadále budou financovány státem např.
některé výkony vyplývající
z celostátních programů podpory a obnovy
zdraví, činnost hygienické služby a
péče sociálního charakteru; státem
budou financovány také náklady na výstavbu
zdravotnických zařízení, případně
na jejich rekonstrukci. Za plnou nebo částečnou
finanční úhradu od pacienta budou poskytovány
výkony nad rámec vymezený předpisy
o všeobecném zdravotním pojištění,
výkony zdravotní péče, které
nesledují léčebný účel
(zdravotně kosmetické služby, lékařské
prohlídky prováděné v zájmu
fyzických nebo právnických osob, apod.),
léčiva a prostředky zdravotnické techniky
v náročnějším než účelném
(standardním) provedení a za zaopatření
ve zdravotnickém zařízení, např.
ve zvláštních dětských zařízeních.
K bodu 18.
Svobodná volba lékaře a zdravotnického
zařízení je jednou ze zásadních
změn, které přináší nový
systém zdravotní péče. Jejím
cílem je změnit vztah pacienta k lékaři
ze stavu závislosti a podřízenosti na vztah
rovnoprávných partnerských subjektů
a vytvořit konkurenční prostředí
mezi lékaři, resp. zdravotnickými zařízeními.
Dosud není možnost volby lékaře stanovena
zákonem, ale pouze vyhláškou č. 42/1966
Sb., o poskytování léčebně
preventivní péče, ve znění
vyhlášky č. 318/1990 Sb.; nevztahuje se na
občany, kteří mají svého závodního
lékaře. V poslední době je s pozitivními
výsledky ověřována volba lékaře
v širším rozsahu v řadě okresů.
Možnost volby se nevztahuje na závodní preventivní
péči, kterou garantuje československý
stát na základě přistoupení
k Úmluvě Mezinárodní organizace práce
č. 161 z 26. 6. 1985.