zákona ČNR, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti,
ve znění pozdějších předpisů
předkládá poslanec České národní
rady ing. František Matějka
Odůvodnění
Současná právní úprava na úseku
myslivosti již neodpovídá změnám
a vývoji společenských, hospodářských
a vlastnických vztahů, které probíhají
v naší společnosti. Předkládané
zásady dávají text zákona do souladu
s naším základním právním
řádem, slaďují zájmy a potřeby
společnosti s oprávněnými zájmy
vlastníků pozemků a považují
způsob provádění myslivosti za součást
kulturních hodnot našeho státu.
Zásada č. 1
k § 1 zákona
Myslivost je činnost využívající,
ochraňující a zkvalitňující
přírodní bohatství na úseku
chovu, lovu, ochrany a zušlechťování zvěře
a jejích životních podmínek a je nedílnou
součástí souboru hospodářských
činností člověka prováděných
na půdě.
Tradice myslivosti jsou kulturními hodnotami našeho
státu. Navrhované vymezení pojmu vysvětluje
význam myslivosti v celé šíři
tak, jak se jí zákon o myslivosti zabývá.
Zásada č. 2
k § 13 zákona
Zvěř je přírodní bohatství.
Stát dbá o to, aby v přírodě
zůstaly zachovány veškeré druhy zvěře
v početních stavech odpovídajících
přírodním podmínkám prostředí.
U druhů zvěře, které jsou předmětem
intenzivního chovu a u druhů zvěře,
které svými přirozenými životními
projevy působí škody na lesním hospodářství
a zemědělství, stanoví stát
(orgán státní správy) normované
početní stavy. Normované početní
stavy zvěře jsou optimální početní
stavy s přihlédnutím k významu zvěře
na daném biologicky vhodném území
a k minimalizaci jimi působených škod.
Z hlediska řádného hospodaření
se zvěří, zejména v zájmu zachování
veškerých druhů zvěře v přírodě,
ochrany jejich genofondu, zamezení vystřílení
zvěře a při současné minimalizaci
škod působených zvěří
je třeba, aby optimální početní
stavy zvěře v jednotlivých honitbách
stanovil stát (orgán státní správy)
za účasti vlastníků honebních
pozemků a dbal na jejich dodržování.
Zásada č. 3
k § 2, 11 zákona
Právo myslivosti je právo a povinnost zvěř
cílevědomě chovat, chránit, lovit,
přivlastňovat si ulovenou nebo zhaslou zvěř,
sbírat shozy paroží a vejce zvěře
pernaté a užívat k tomu v nezbytné míře
honebních pozemků. Právo myslivosti náleží
vlastníku pozemku.
Oproti současnému vázání práva
myslivosti na správu nebo užívání
pozemků (právo hospodaření) vrací
navrhovaná úprava právo myslivosti vlastníkům
pozemků a současně zrovnoprávňuje
všechny formy vlastnictví i v myslivosti.
Zásada č. 4
k § 6, 7, 8, 12, 13 zákona
Honitbu uznává stát (orgán státní
správy) na základě návrhu vlastníka
honebního pozemku; vlastníci pozemků mohou
za účelem uznávání honiteb
své pozemky sdružovat a vytvářet tak
sdružení ve smyslu zákona o sdružování
občanů. Pozemek, který nedosahuje minimální
výměry nutné pro jeho uznání
za honitbu, přičlení orgán státní
správy k sousední honitbě. Pozemek, jehož
vlastník o uznání honitby nepožádal,
přičlení orgán státní
správy k sousední honitbě, popřípadě,
pokud přesahuje minimální výměru
nutnou pro uznání honitby, může tento
uznat za samostatnou honitbu. Honitby mohou být v nájmu
řádného mysliveckého hospodaření
arondovány zaokrouhlením hranic nebo výměnou
pozemků. Pozemky, které nejsou ve vlastnictví
státu, československých fyzických
nebo právnických osob, přičlení
stát (orgán státní správy)
k sousední honitbě.
Státu musí být zachováno právo
rozhodovat prostřednictvím příslušného
orgánu státní správy o uznávání
honiteb. Je třeba umožnit vlastníkům
honiteb a orgánům státní správy,
které uznávají honitby, aby honitby mohly
zaokrouhlovat, a to z důvodů, kdy hranice honiteb
by probíhaly tak nepříznivě, že
s ohledem na vyskytující se druhy zvěře
by docházelo k výraznému poškozování
mysliveckého hospodaření (např. pole
- les); přitom je třeba vytvářet optimální
životní podmínky pro zvěř.
Zásada č. 5
k § 14, 15, 16, 17, 18 zákona
Vlastník honitby může právo myslivosti
vykonávat buď sám nebo je pronajme jiné
československé fyzické nebo právnické
osobě. Fyzické osoby se k výkonu práva
myslivosti mohou sdružovat. Jestliže vlastník
honitby nezačne do 3 měsíců od nabytí
právní moci rozhodnutí o uznání
honitby vykonávat právo myslivosti sám, ani
je nepronajme čs. fyzické nebo právnické
osobě, pověří orgán státní
správy výkonem práva myslivosti v této
honitbě jinou čs. fyzickou nebo právnickou
osobu. Pokud stát (orgán státní správy)
uznává honitbu sám (zásada č.
4 věta třetí, část "popřípadě
..."), zároveň s uznáním honitby
pověří čs. fyzickou nebo právnickou
osobu výkonem práva myslivosti. Výkon práva
myslivosti se pronajímá za úplatu. Výši
úplaty stanoví MZe ČR obecně závazným
právním předpisem.
Oproti současné úpravě, kdy výkon
práva myslivosti ve vlastní honitbě mohla
vykonávat pouze státní organizace a ostatní
organizace měly za povinnost jej postoupit, zrovnoprávňuje
tato zásada všechny formy vlastnictví a umožňuje
vlastníkům honiteb dobrovolně rozhodovat
o využívání práva myslivosti
v jejich honitbách. Navrhovaná úprava zrovnoprávňuje
v případě nájemců i různé
formy sdružení občanů k výkonu
práva myslivosti. Sdružování občanů
za tímto účelem bude vycházet ze zásad
stanovených zákonem o sdružování
občanů. Při této zásadě
je třeba mít na mysli, že ostatní ustanovení
zákona o myslivosti - např. o kvalifikačních
předpokladech pro výkon práva myslivosti,
kvalifikovaném mysliveckém hospodáři,
povolence k lovu, loveckém lístku, atd. - zůstávají
nedotčena.
Zásada č. 6
nová ustanovení
Za škodu na zvěři odpovídá ten,
kdo na honebním pozemku zaviněně porušil
povinnosti stanovené obecně závaznými
právními předpisy v oblasti myslivosti. Na
náhradu škody má nárok "uživatel
honitby".
Současná právní úprava, resp.
zákon o myslivosti, neřeší otázku
škod způsobených na zvěři. Škody
však vznikají. Za úmyslné škody
lze považovat zejména pytláctví, odlov
zvěře mimo dobu lovu, odlov zvěře
za použití zakázaných způsobů
lovu, otravu zvěře nezákonným použitím
chemizace (včetně druhů pesticidů
netestovaných na zvěři), úhyn zvěře
nezákonným použitím mechanizace. Ke
škodám na zvěři dochází
i tím, že je měněno či ničeno
její přirozené životní prostředí.
Zásada č. 7
§ 3 a § 4 zákona o myslivosti se vypouštějí
a tím i odkazy na "Československý myslivecký
svaz" a"myslivecká sdružení".
Možnost sdružování československý
občanů vykonávajících právo
myslivosti ponechat podle zásad stanovených zákonem
o sdružování občanů. Nová
právní úprava by měla respektovat
požadavky myslivců sdružovat se na demokratických
zásadách podle jejich regionálních
potřeb nebo podle jejich zájmového a názorového
zaměření.