Česká národní rada 1990 – 1992

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Účelem zákona je zmírnění některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území České republiky.

(1) Oprávněným osobám [§ 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.] budou vydány nemovitosti, které v rozhodném období přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku konfiskace majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jestliže

a) osoby výše uvedené nebyly uznány právoplatným rozhodnutím Zemského národního výboru nebo odsouzeny právoplatným rozsudkem jakožto nepřátelé českého a slovenského národa [Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.]

b) nabyli československého státního občanství podle Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního osob národnosti německé a maďarské,

c) nabyli československého státního občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti,

d) nabyli československého státního občanství podle zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství,

e) nabyli československého státního občanství podle zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak již nestalo ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb.

(2) Pokud byly půda, obytné a hospodářské budovy, přiděleny podle zvláštních předpisů fyzickým osobám náleží právo té z nich, která vlastnictví pozbyla nejdříve.

(3) Uhradila-li fyzická osoba, které byly přiděleny nemovitosti uvedené v odstavci 2 stanovenou částku za přidělené nemovitosti, přidělí jí Pozemkový fond náhradní pozemky stejné bonity a pokud to nebude možné, vrátí na požádání Pozemkový fond částku zaplacenou za příděl státu.

(1) Obytné a hospodářské budovy a pozemky, nacházející se v prostorách, které byly v období nesvobody používány jako vojenské střelnice a v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 byly darovány vlastníky státu nebo jiným právnickým osobám nebo byly zabrány v důsledku politické persekuce, jsou ve vlastnictví původních vlastníků nebo jejich dědiců, pokud tyto jsou občany ČSFR a mají trvalý pobyt na území ČSFR. Na darování se pohlíží jako na právní akt učiněný v tísni.

(2) Úroky z původně bezúročných půjček poskytnutých na zvelebení nebo obnovu obytných a hospodářských budov na územích uvedených v odstavci 1 bankovní ústavy odepíší na žádost dlužníků.

Smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené po 9. 5. 1945, u nichž se předpokládala intabulace a které nebyly schváleny ministerstvem zemědělství jsou platné a účinné i když nedošlo k jejich zaknihování. Zabrání tohoto majetku bylo protiprávním aktem.

Darovací smlouvy, kterými vlastnictví fyzických osob přešlo na československý stát v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 jsou neplatné. Darování majetku státu je považováno za právní akt učiněný v tísni.

V případě pochybnosti zda jde o území bývalé vojenské střelnice podle § 4 rozhodne na návrh ministerstvo zemědělství České republiky.

V případech, kdy nelze jednoznačně určit, která právnická osoba je povinnou osobou k poskytnutí náhrady za vnesený živy a mrtvý inventář rozhodne ministerstvo zemědělství České republiky.

(1) Pozemkový fond České republiky [Zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky.] je příslušný

1. k přijetí nedoplatku přídělové ceny, za kterou oprávněná osoba nemovitost původně získala [§ 6 odst. 4 zákona č.229/1991 Sb.], kupní ceny nebo náhrady, která byla oprávněně osobě státem nebo jinou právnickou osobou při převodu nemovitosti vyplacena [§ 6 odst. 4 zákona č.229/1991 Sb.], náhrady za vypořádání pohledávek peněžních ústavů [§ 6 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.],

2. k poskytnutí finanční náhrady [§ 12 zákona č. 229/1991 Sb.],

3. k proplacení hodnoty živého a mrtvého inventáře a zásob [§ 20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.],

4. k vrácení kupní ceny [§ 6 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb.],

5. k vrácení kupní ceny a k úhradě nákladů účelně vynaložených na nemovitost [§ 8 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.],

6. k náhradě za účelně vynaložené náklady [§ 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.] vůči původnímu vlastníkovi, jemuž byla nemovitost vydána podle zvláštního předpisu [§ 10 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.],

7. k úhradě nezbytných nákladů spojených s oceněním věcí, identifikací parcel a vyměřením pozemků [§ 16 odst. 1 první věta zákona č. 229/1991 Sb.],

8. k poskytnutí náhrady za pozemky, které se podle zvláštního předpisu nevydávají oprávněným osobám a za které se neposkytl jiný pozemek [§ 24 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.],

9. k poskytnutí náhrady hodnoty trvalých porostů [§ 17 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.].

(2) Ministerstvo zemědělství České republiky rozhoduje v pochybnostech o tom, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje zvláštní předpis [Zákon č. 229/1991 Sb.]l.

Lhůty pro uplatnění nároků se podle tohoto zákona řídí lhůtami upravenými zvláštním předpisem [§§ 136 - 142 občanského zákoníku].

Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, řídí se právní vztahy mezi oprávněnými osobami ustanovením obecných předpisů.

Pokud nárok podle tohoto zákona neuplatní všechny oprávněné osoby, které mají většinu podílů a nárok uplatní jen některé z nich, vydá se jim věc jen do výše jejich podílů, jestliže se zbývající oprávněné osoby výslovně nevzdají podílu ve prospěch osoby, která nárok uplatnila. Ostatní majetek spravuje až do uplatnění nároku dalších oprávněných osob Pozemkový fond [§ 12 odst č. 229/1991Sb.], který při rozhodování o společné.věci vystupuje jako zmocněnec těchto oprávněných osob.

Sporné případy z uplatňování tohoto zákona rozhoduje na návrh soud.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zákona č. 93/1992 Sb., zmocňuje Českou národní radu v § 7, aby zmírnila zákonem ČNR některé další majetkové křivdy vzniklé v důsledku platnosti nebo zvláštních použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů jen na území České republiky.

V odstavci 2 § 7 citovaného zákona je ČNR zmocněna, aby zákonem upravila restituci majetku československých občanů trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se proti československému státu a nabyli zpět občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské.

Návrh zákona předpokládá restituci majetku fyzických osob, kterým byl zkonfiskován majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Dekret okamžitě a bez náhrady konfiskoval zemědělský majetek všech osob německé a maďarské národnosti. Obdobně dekret prezidenta republiky č. 108/1948 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, konfiskuje nemovitý a movitý majetek fyzických osob národnosti německé nebo maďarské.

Dekrety považují za zrádce a nepřátele Československé republiky osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně a aktivně podporovaly jakýmkoli způsobem německé a maďarské okupanty (§ 3 dekretu č. 12/1945 Sb.), případně fyzické osoby, které nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky, nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i osoby, které strpěly takovou činnost a osob spravujících jejich majetek nebo podnik.

Dekrety umožňovaly osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, aby se proti rozhodnutí o konfiskaci odvolaly k zemskému národnímu výboru, případně k ministerstvu zemědělství a ministerstvu vnitra (tedy resortům řízeným p. Ďurišem a p. Noskem).

Aniž by šlo o zpochybňování dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb., je nutno se odvolat na dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Právě podle citovaného dekretu prezidenta republiky byly trestány osoby, které se v době nesvobody dopustili činů, uvedených v zákoně na ochranu republiky č. 50 ze dne 19.3.1923. Ostatní osoby, jimž byl konfiskován majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., byly považovány za nepřátele českého a slovenského národa, aniž byly právoplatným rozsudkem soudu odsouzeny, protože tehdejší orgány vycházely z presumpce viny. Oba citované dekrety prezidenta republiky (č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.) je nutno posuzovat v kontextu a v návaznosti na dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Právní stav je proto nutné posuzovat podle právní skutečnosti pravomocného odsouzení. Pokud byl občan pravomocným rozsudkem uznán vinným propadl jeho majetek právem. Pokud však občan nebyl uznán vinným pravomocným rozsudkem a podle dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebo podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti nebo podle zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství nebo podle zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak již nestalo ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. za akt politické persekuce nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody, jak je má na mysli ustanovení § 6, odstavec 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a ustanovení § 2 odstavec 2 a odstavec 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, pokud využili práva se odvolat a jejich odvolání bylo vyhověno. V případech pochybnosti je možno podat návrh soudu, aby zamítnuté odvolání přezkoumal na návrh.

Předloha návrhu zákona vychází z právního stavu v době provedení konfiskace, respektive z doby vydání dekretů č. 12/1945 Sb., a 108/1945 Sb., tj. z doby, kdy se přechod vlastnického práva řídil ustanoveními §§ 431 - 434 občanského zákona z roku 1811 a knihovním zákonem z roku 1871. Vlastnické právo se nabývalo nebo pozbývalo jedině až zápisem do pozemkových knih. To se týkalo i přechodu vlastnictví na stát.

Právní akt konfiskace měl několik fází, z nichž vydání prezidentských dekretů, představovalo pouze základní právní předpoklad (rámec konfiskace). Následovalo rozhodnutí Zemského národního výboru (případně rozhodnutí ministerstva zemědělství v dohodě s ministerstvem vnitra) ke konfiskaci konkrétního majetku.

Teprve po uvedeném individuálním právním aktu byla možná intabulace, tj. zápis nového vlastníka do pozemkové knihy (což byla poslední fáze právního aktu). Protože rozhodným obdobím je doba od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 (viz. § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb.) vztahuje se ustanovení § 2 předloženého návrhu pouze na případy, kdy k zaknihování došlo po 25. 2. 1948.

Zákon č. 229/1991 Sb. v § 12 stanoví, že pokud z důvodů uvedených v § 6 odst. 1 (restituované formy převodu majetku na stát) pozbylo svého vlastnictví postupně více oprávněných osob, náleží právo té z nich, která vlastnictví pozbyla dříve. Ostatní oprávněné osoby mají v takovém případě právo na náhradní pozemky, respektive na finanční náhradu.

Další ustanovení (§ 3) předkládaného návrhu zákona upravuje specifickou problematiku České republiky. V době nesvobody byla na území Čech a Moravy vybrána některá území jako ostré školní střelnice pro německou armádu. Jde o několik desítek vesnic. Armáda zabrala budovy, pozemky, mrtvý a živý inventář.

Po skončení války se původní vlastníci vrátili v převážné části do svých původních domovů.

Vojenské střelnice zřízené po vystěhování obyvatel měly různě určené osudy. V některých vesnicích bylo ubytováno vojsko, v jiných se hospodařilo za pomoci tzv. SS Hofů. Nejhůře na tom byly prostory, jež byly určeny jako tzv. dopadová pásma. Tyto vesnice byly určeny k rozstřílení a také z části tak skončily. Co do výše škod jsou mezi vesnicemi, i mezi objekty, značné rozdíly.

Škody, které vznikly, jsou po válce posuzovány jako válečné škody a sepisují se na vydaných tiskopisech jako válečné škody. Každý poškozený je po vyplnění předává k několikastupňové kontrole a nakonec jsou hromadně odesílány Fondu nár. obnovy. Mezitím však přichází na podzim r. 1945 měnová reforma a peníze jež byly tak nutně potřebné k nejnutnější obnově domovů, jsou vázanými vklady a nelze je ze záložen vybírat. Vystěhovalci se naráz ocitli zcela bez fin. prostředků.

Posléze přichází Československý stát s nabídkou na bezúročnou půjčku se stát. zárukou, která je zdůvodňována nemožností tak brzkého projednání válečných škod, aby to nezdržovalo obnovu inkriminovaného území. Vystěhovalci si z půjček mají čerpat potřebné peníze k nápravě škod a je slíbeno, že se půjčka odečte od výše náhrad za válečné škody. Vystěhovalcům ani nic jiného nezbývá. Později každý od státu dostává 25 tis. Kčs jako zálohu na válečné škody, což zdaleka potřebu nepokrývá. Půjčky jsou stanoveny podle hlášené výše válečných škod.

Prostředků na obnovu hospodářství bylo třeba hodně, neboť neobdělávaná pole nedávala téměř žádný užitek a vyžadovala hodně namáhavé práce. Nákup potřebného zařízení a potřeb byl velmi nákladný. Po 25. 2. 1948 se z půjček stal nátlakový prostředek ke vstupu do družstev. Ze sjednaných bezúročných půjček se staly půjčky úrokované a poněvadž vystěhovalci neměli čím platit, půjčky o úroky ještě vzrůstaly a tak to stále pokračovalo. Paradoxní je, že úroky z těchto půjček byly počítány až do poslední doby, ačkoliv původní vlastníci na pozemcích a v hospodářských budovách již nehospodařili.

Darování uvedeného majetku státu nebo právnickým osobám bylo motivováno obavami z dalšího postihu, a proto je nutno pohlížet na takové darovací smlouvy jako na právní akty učiněné v tísni.

Návrh zákona v § 4 počítá s právní účinností trhových, kupních a podobných smluv mezi fyzickými osobami, i když nebyly předepsaným způsobem intabulovány.

Mnoho čsl. občanů zakoupilo před rokem 1948 statky platnou smlouvou trhovou, která nenabyla právní účinnosti proto, že ministerstvo zemědělství vedené p. Ďurišem, vykonávalo programově na tyto občany politický nátlak. Persekuce byla charakterizována odnímáním pracovních sil a trestními sankcemi pro neplnění dodávek, stanovením trojím odstupňováním cen za zemědělské výrobky, ale především odepřením schválení trhových smluv. Po 25. 2. 1948 byli tito vlastníci, hospodařící na statcích dle platných trhových smluv, vyhnáni a často i vězněni.

Pro tyto čsl. občany není v zákonu č. 229/1991 Sb., ani v jeho novelizaci ustanovení, které by vyřešilo napravení této křivdy. Nemají možnost se na statky, kde hospodařili, vrátit. Naopak, někteří potomci bývalých majitelů, využívají této mezery v zákonech a žádají o vrácení nemovitostí, které již jednou prodali a za které obdrželi stanovenou prodejní cenu.

Ani v tomto případě nejde o narušení rozhodné doby, a to z toho důvodu, že občané, kteří se stali majiteli na základě trhových nebo kupních smluv užívali těchto majetků v dobré víře, že jsou jejich majiteli a čekali na schvalovací doložky (intabulace) ministerstva zemědělství. Po 25. 2. 1948 byly uvedené smlouvy prohlášeny za neplatné, protože nedošlo k jejich zaknihování a majetek byl prohlášen za státní.

Další ustanovení (§ 5 návrhu) řeší současný složitý právní stav, kdy původní vlastníci musí žádat soudní orgány, aby rozhodly, že darování státu bylo učiněno v tísni. Jen obtížně lze předpokládat, že vlastník nějakého majetku svůj majetek dobrovolně odevzdá, pokud nejsou vytvořeny specifické podmínky, za něž majetek nemůže využívat nebo stane se pro něj vlastnictví přítěží.

Při uplatňování zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., stejně jako v případech uplatnění tohoto zákona, se mohou vyskytnout problémy, které znesnadňují rozhodnutí o tom, zda jde o nemovitost patřící do území bývalé vojenské střelnice, nebo kdo je právním nástupcem povinné osoby při náhradě za mrtvý a živý inventář. V takových případech by měl rozhodovat soud. Vzhledem k situaci v české justici je vyřešení uvedených nejasností dlouhodobou záležitostí. Přičemž vzhledem ke lhůtám stanoveným zákonem č. 229/1991 Sb. a zákonem č. 42/1992 Sb., o transformaci družstev, po rozhodnutí soudu by bylo téměř nemožné docílit vrácení majetku nebo získání náhrady. Proto návrh zákona počítá s rozhodnutím ministerstva zemědělství ČR.

Při projednávání zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve Federálním shromáždění nebyla předložena ekonomicko-finanční rozvaha a nebyl vyhotoven odhad na zatížení rozpočtu federace, ani rozpočtů republiky v souvislosti se vznikem nároku na vrácení kupní ceny jiné osobě, než je stát, jestliže tato osoba nemovitost zakoupila od státu, jestliže soud na návrh původního vlastníka rozhodne, že na něj přechází vlastnické právo k nemovitosti, která je ve vlastnictví nebo osobním užívání fyzické osoby, jestliže vznikly náklady spojené s oceněním věci, identifikací parcel a vyměřením pozemků, jestliže podle zákona nelze pozemky vydat, jestliže je nutno poskytnout náhradu za hodnotu trvalých porostů.

Ani ministerstvo zemědělství ČR není schopno provést přesný odhad a kvantifikaci potřebných prostředků, protože nejsou k dispozici celkové údaje o nedoplatcích přídělových cen a odhad kvantifikace ovlivňují výsledky soudních rozhodnutí o prodejích v tísni a možnost doložit doklady o finančních nárocích. Podle výměry a záboru zemědělské a lesní půdy v letech 1948 až 1989 je odhadován počet případů na 422 000. Celková hodnota. záborů pozemků v cenách je odhadována na 29 mld. Kčs. Tento nárok bude převážně uspokojován poskytnutím náhradních pozemků z nemovitostí, které obhospodařuje Pozemkový fond ČR. Při odhadu uplatnění nároku na plnění v hotovosti to představuje částku odhadnutou na 600 - 700 mil. Kčs.

Ministerstvo financí České republiky sdělilo ministerstvu zemědělství ČR dne 8. 11. 1991 (č.j. 221/52843/1991), že pro výše uvedený důvod není v rozpočtu České republiky na rok 1992 pro daný účel vytvořena žádná rezerva. S ohledem na napjatost rozpočtu České republiky je předkládán návrh na řešení obdobné úpravy vypořádání Fondem národního majetku České republiky, kde § 20 odst. 2 zákona ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky stanoví Fondu národního majetku České republiky povinnost vypořádat nároky vzniklé na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Návrh tohoto zákona předpokládá, že vypořádání podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zákona č. 93/1992 Sb., bude v působnosti Pozemkového fondu ČR, který je finančně napojen na Fond národního majetku ČR, nikoliv však na rozpočet České republiky.