Obecná část
Jedním ze základních principů péče
o životní prostředí zakotvených
v programu činnosti ministerstva životního
prostředí České republiky je realizace
preventivních systémových opatření
směřujících k minimalizaci negativních
vlivů na životní prostředí. Mezi
účinná preventivní opatření
úspěšně uplatňovaná ve
vyspělých zemích patří systém
hodnocení vlivů na životní prostředí
- Environmental Impact Assessment (dále EIA). Kategorie
EIA se konstituovala a poprvé byla legislativně
zakotvena v roce 1969 a jako nástroj pro komplexní
systémové zkoumání důsledků
navrhovaných projektů na životní prostředí,
především záporných ekologických
a sociálních efektů, se postupně rozšířila
do většiny zemí s tržní ekonomikou.
Základem systému je zhodnocení veškerých
předpokládaných přímých
i nepřímých důsledků určitého
záměru na životní prostředí
při využití stanovených kritérií
a formalizovaných metod posouzení s cílem
navrhnout variantu představující optimální
kombinaci ekologických, ekonomických i sociálních
nákladů a užitků.
Účinný preventivní systém EIA
nebyl u nás dosud uplatněn. Stávající
právní úprava procesu výstavby, ani
úprava problematiky ochrany jednotlivých složek
životního prostředí nestanoví
jednoznačnou povinnost posuzování vlivů
staveb a dalších činností na životní
prostředí. Rovněž stávající
právní úprava posuzování nových
výrobků není vyhovující.
Tuto nepříznivou situaci je nutno urychleně
řešit, a to i s ohledem na Konvenci Evropské
hospodářské komise OSN o hodnocení
vlivů na životní prostředí přesahující
státní hranice - Environmental Impact Assessment
in Transboundary Context. Podmínkou přistoupení
k této Konvenci je uplatnění systému
EIA v československém právním řádu.
Zavedení tohoto systému je rovněž podmínkou
pro poskytování zahraniční pomoci
na ekologické projekty.
V souvislosti s citovanou Konvencí zpracovalo ministerstvo
životního prostředí České
republiky v závěru roku 1990 "Program hodnocení
vlivu staveb a činností na životní prostředí
a jeho uplatnění v působnosti ministerstva
životního prostředí ČR",
který stanovil hlavní zásady zavedení
systému EIA do československých podmínek,
a tím byl učiněn první krok k jejímu
zavedení u nás.
Zpracování návrhu právního
předpisu o hodnocení vlivů na životní
prostředí bylo uloženo ministerstvu životního
prostředí České republiky v Souboru
opatření k zabezpečení programu ozdravení
životního prostředí České
republiky, který vláda České republiky
projednala v březnu t.r.
Návrh zákona ČNR byl zpracován v rozsahu
zmocnění uvedeného v § 21 federálního
zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí.
Tímto ustanovením je ČNR zmocněna
zákonem určit příslušné
orgány státní správy jakož i
upravit podrobnosti o posuzování vlivů na
životní prostředí včetně
možnosti rozšířit a konkretizovat seznam
činností uvedených v příloze
č. 1 zákona č. 17/1992 Sb. a zpřísnit
požadavky na obsah dokumentace o hodnocení vlivů
na životní prostředí.
Předkládaný návrh zákona řeší
posuzování
1. staveb, jejich změn a změn v užívání
staveb, včetně technologií, které
jsou součástí staveb, a jiných zásahů
či opatření území, které
představují závažný zásah
trvale a podstatně měnící současný
stav a vzhled přírody, krajiny a sídelních
útvarů a technologií, které nejsou
součástí staveb,
2. rozvojových záměrů a programů
(např. energetická, zemědělská,
dopravní koncepce) s tím, že jejich povinnou
součástí je posouzení jejich vlivu
na životní prostředí a návrh
opatření k minimalizaci těchto vlivů,
3. výrobků, kromě potravin, a to tuzemských
i dovážených, stanovených ministerstvem
životního prostředí ČR ve spolupráci
s Federálním úřadem pro normalizaci
a měření u kterých lze předpokládat
jejich závažný vliv na životní
prostředí.
Návrh zákona neřeší posuzování
chemických látek, jejich hodnocení má
být řešeno v zákoně ČNR
o chemických výrobcích a přípravcích,
který připravuje ministerstvo zdravotnictví
České republiky.
Při přípravě návrhu zákona
se vycházelo z rakouské a holandské právní
úpravy a ze směrnice ES č. 85/337/EEC, o
hodnocení vlivu některých veřejných
a soukromých projektů na životní prostředí.
Návrh zákona určuje orgány příslušné
k posuzování vlivů na životní
prostředí. Těmito orgány jsou:
a) ministerstvo životního prostředí
ČR, které bude posuzovat vlivy staveb, činností
a technologií uvedených v příloze
č. 1 navrhovaného zákona, posuzovat koncepce
a určovat výrobky podléhající
posuzování,
b) Česká inspekce životního prostředí,
jejíž činnost bude zaměřena na
kontrolu výrobků v oběhu a ukládání
pokut,
c) okresní úřady budou posuzovat vlivy staveb,
činností a technologií uvedených v
příloze č. 2 návrhu zákona
a těch, k jejichž posouzení je ministerstvo
životního prostředí ČR pověří,
popřípadě i dalších, k jejichž
posouzení bude dán podnět ve smyslu zákona.
Účinnost zákona je navrhována 3 měsíce
od jeho vyhlášení. Odklad účinnosti
je nezbytný k zabezpečení chodu celého
mechanismu posuzování.
2. K jednotlivým ustanovením:
K § 1 Zpracováním tohoto zákona
má být dosaženo významného preventivního
účinku československého právního
řádu, kde dosud neexistuje podrobná úprava
zjišťování možných důsledků
aktivit subjektů na životní prostředí.
Institut posuzování má mít komplexní
charakter, nesleduje vliv na životní prostředí
odděleně na jeho jednotlivé složky.
Návrh zákona vymezuje okruhy aktivit, u kterých
se posuzování vlivů na životní
prostředí bude provádět. Jde o takové
aktivity, u nichž se nejčastěji předpokládají
nepříznivé účinky na životní
prostředí. Tím je odůvodněna
potřeba zákonem upravit v našem právním
řádu nově systém posuzování
vlivu vybraných aktivit s nepříznivými
účinky na životní prostředí
s cílem výrazně omezit jeho další
zhoršování.
K § 2 Posuzování se provádí
jak u nově navrhovaných staveb, tak u změn
staveb již existujících, jestliže tyto
změny mohou vést ke zhoršení vlivu těchto
staveb na životní prostředí. Posouzení
se podle návrhu zákona nemusí provádět
u existujících staveb, na nichž se změny
neprovádí. Posuzování se provádí
u některých vybraných činností,
jako např. velkoplošné kácení
lesa, rozsáhlejší změny ve využití
území (protierozní ochrana půd, terénní
úpravy, výsadba vinic, chmelnic, lesů a sadů,
zřizování hřišť, skladovacích,
odstavných a parkovacích ploch), a některých
technologií.
Posuzování staveb, činností a technologií
je stanoveno jako povinné a jako nepovinné. Rozlišení
odpovídá předpokládané závažnosti
vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní
prostředí. Stavby, činnosti a technologie,
které jsou uvedeny v příloze č. 1
až 2 podléhají hodnocení povinnému.
Jsou to stavby, činnosti a technologie u nichž lze
vždy očekávat zvýšený nepříznivý
vliv na životní prostředí. Tento výběr
odpovídá požadavkům hodnocení
přijatým Směrnicí ES č. 85/337/EEC
z roku 1985.
Je dána možnost posuzování i těch
staveb, činností a technologií, které
nedosahují hodnot stanovených v přílohách,
stanoví-li tak okresní úřad, pokud
mají být prováděny v územích
chráněných podle zvláštních
předpisů.
K § 3 Základní kriteria pro posuzování
jsou navržena tak, aby vedla k co možná nejkomplexnějšímu
posouzení konkrétního záměru.
Důležitým prvkem je navržený systém
variant řešení, který by umožňoval
výběr pokud možno optimální varianty.
U staveb, činností či technologií
nelze negativní vlivy zcela vyloučit, ale je možné
vybrat takovou variantu řešení, která
nabízí co nejmenší negativní
vlivy na životní prostředí, popř.
i zvýší vlivy pozitivní.
K § 4 Posuzování je navrženo z
hlediska času nejen pro dobu provádění
a užívání stavby, činností
nebo technologie, ale i pro dobu provádění
jejího fyzického odstranění, popř.
též pro období následující
po jejím odstranění (např. stavby,
jejichž součástí jsou jaderná
zařízení).
K § 5 až 10 Vzhledem ke specifické povaze
procesu posuzování je jeho průběh
členěn do několika fází, v
nichž jsou podrobněji upraveny postupy posuzování
v jednotlivých jeho fázích, stanoven obsah
dokumentace o hodnocení, včetně určení
okruhu subjektů oprávněných k jejímu
zpracování, stanovena pravidla zapojení veřejnosti
do procesu posuzování, stanoven obsah posudku. V
případech, kdy by mohlo dojít k porušení
ochrany státního, hospodářského
a služebního tajemství, je veřejnost
z procesu posuzování vyloučena.
Při posuzování staveb, činnosti či
technologií s vojenským významem projedná
příslušný orgán před vydáním
stanoviska tento záměr s příslušným
odborným orgánem ČSA.
Výsledkem procesu posuzování je nově
zaváděný právní institut "stanovisko".
Jeho důležitost je podtržena navrženým
principem, že bez tohoto stanoviska nelze vydat kladné
rozhodnutí podle zvláštních předpisů.
Ustanovení o úhradě nákladů
vychází ze zásady, že náklady
spojené s posuzováním hradí v převážné
míře potencionální znečišťovatel
životního prostředí. V zájmu
ochrany životního prostředí s cílem
zabezpečení veřejné informovanosti
je navržen systém evidence posudků a závazných
stanovisek jak u okresních úřadů,
tak u ministerstva životního prostředí
ČR, které současně vede jejich souhrnnou
evidenci.
K § 11 Při posuzování vlivů
činností uvedených v příloze
č. 3 zákona o životním prostředí
přesahujících státní hranice
se bude postupovat podobně jako při posuzování
staveb, činností či technologií pouze
s vlivem na území České republiky
s tím rozdílem, že dokumentace bude zpracována
podle přílohy č. 4 zákona o životním
prostředí a příslušný
orgán před vydáním konečného
stanoviska zašle jeho návrh FVŽP, který
zajistí mezistátní projednání.
K § 12 Právní úprava vychází
z předpokladu, že životní prostředí
může být negativně ovlivněno
i postupy podle schválených rozvojových záměrů
a programů, pro něž zákon používá
jednotného označení "koncepce".
Jedná se např. o rozvojové koncepce energetické,
dopravní, zemědělské, hospodaření
s vodami, nakládání s odpady, lesnictví,
těžby a zpracování nerostů, rekreace,
turistiky apod. (návrh Směrnice ES o hodnocení
vlivů politických opatření, plánů
a programů). Vlivy koncepcí na životní
prostředí budou posouzeny v dokumentaci o hodnocení,
kterou je zpracovatel koncepce povinen předložit současně
s touto koncepcí. Orgán, jemuž bude koncepce
předložena ke schválení (ústřední
orgán státní správy,), je povinen
při jejím schvalování přihlédnout
ke stanovisku ministerstva životního prostředí
ČR a k připomínkám veřejnosti
sděleným po uveřejnění koncepce.
K § 13 až 16 Tímto zákonem se upravuje
posuzování výrobků, jejichž uvedení
do oběhu (včetně výrobků dovážených),
by mohlo mít negativní účinky na životní
prostředí. Ministerstvo na základě
výběru stanoví ve spolupráci s Federální
úřadem pro normalizaci a měření
výrobky, které podléhají posuzování,
vede a oznamuje jejich seznam a stanoví předpisy
a normy, podle nichž budou určené výrobky
posuzovány. Bez kladného výsledku posouzení
nesmí být výrobky uváděny do
oběhu.
Inspekce může uložit pokutu tomu, kdo nesplní
povinnost posouzení stanoveného výrobku.
K § 17 a 18 Příslušnost orgánů
k posuzování staveb, činností a technologií
je závislá na předpokládané
závažnosti vlivu stavby na životní prostředí.
V nejzávažnějších případech
je dána příslušnost ministerstva životního
prostředí ČR. Základní úrovní
pro posuzování budou okresní úřady
s předpokladem zabezpečování této
agendy referáty životního prostředí.
K § 19 Toto ustanovení zmocňuje MŽP
ČR k vydání vyhlášky, ve které
by stanovilo podmínky pro užívání
výrobků či látek vážně
ohrožujících životní prostředí.
K § 20 Na řízení již probíhající
nebude dopadat zpřísněný postup podle
tohoto zákona.
K § 21 Stanoviska podle druhé a třetí
části zákona nemají charakter správních
rozhodnutí.
K § 22 Účinnost zákona je navrhována
3 měsíce po vyhlášení proto,
aby bylo možno vytvořit u příslušných
orgánů odpovídající organizační
a další podmínky.

