(1) Účastníci, jejich zástupci a právní
nástupci mohou nahlížet do spisů a činit
si z nich výpisy a opisy.
(2) Někdo jiný než osoba uvedená v odstavci
1 může nahlížet do spisů a činit
si z nich výpisy a opisy, jsou-li pro to vážné
důvody a oprávněné zájmy účastníků
tím nemohou být dotčeny.
(3) Do spisů týkajících se činnosti
podle § 3 odst. 1 může nahlížet jen
klient, a jiné osoby jen s jeho souhlasem.
(4) Osoby uvedené v odstavcích 1 až 3 nahlížejí
do spisů v kanceláři notáře
a pod jeho dohledem nebo pod dohledem jím pověřeného
pracovníka. O nahlédnutí se ve spise učiní
záznam.
Notář zapůjčí své spisy
týkající se notářské
činnosti na základě písemné
žádosti ministerstvu, Komoře, příslušné
notářské komoře, soudům, orgánům
činným v trestním řízení,
finančním orgánům a znalcům
ustanoveným v řízení před státním
orgánem, pokud nemohou podat znalecký posudek bez
znalosti spisu. Spisy týkající se činnosti
podle § 3 odst. 1 zapůjčí jen se souhlasem
klienta.
(1) Notář rekonstruuje na návrh účastníků
nebo i bez návrhu spisy, které byly zcela nebo zčásti
zničeny nebo se ztratily.
(2) Notář pořídí ověřené
opisy písemností, které si zapůjčí
od účastníků, jejich právních
zástupců nebo právních nástupců
účastníků, od soudu, katastrálního
úřadu či od jiného orgánu,
od jiného notáře či od znalce. Na
opisech uvede doložku o tom, že písemnost nastupuje
místo zničené nebo ztracené listiny.
(3) Notář může rovněž provést
potřebné šetření o obsahu listiny,
zejména vyslechne účastníky, popřípadě
jejich právní nástupce. O výsledku
šetření sepíše protokol, v němž
uvede všechny okolnosti, které zjistil při
svém šetření, a zachytí obsah
sdělení účastníků nebo
jejich právních nástupců.
Notář ukládá spisy skončených
věcí odděleně podle jejich jednotlivých
druhů pod uzávěrou ve své kanceláři.
O nahlížení do notářských
zápisů platí obdobně úprava
§ 94, není-li stanoveno jinak.
Do notářského zápisu o závěti
za života pořizovatele má právo nahlížet
pouze pořizovatel.
(1) Notář zapůjčí notářský
zápis jen soudu, ministerstvu, Komoře, příslušné
notářské komoře na jejich žádost.
Notářský zápis o závěti
však nesmí být za života pořizovatele
zapůjčen nikomu.
(2) Notář založí namísto zapůjčeného
notářského zápisu jeho ověřený
opis s připojením žádosti, na jejímž
základě byl notářský zápis
vydán.
(3) Je-li prvopis notářského zápisu
zapůjčen podle odstavce 1, může notář
vydávat stejnopisy, popřípadě ověřené
opisy, z ověřeného opisu založeného
podle odstavce 2. To neplatí, jestliže soud, ministerstvo,
Komora nebo příslušná komora toto vydávání
pozastavily.
Notář ukládá notářské
zápisy odděleně od spisů.
(1) Notář, který byl jmenován do uvolněného
notářského úřadu, převezme
do úschovy notářské zápisy,
spisy, předměty úschov a evidenční
pomůcky notáře, který zemřel
nebo který byl odvolán.
(2) Úřední razítka notáře,
který zemřel nebo byl odvolán, převezme
příslušná notářská
komora.
(1) Je-li uvolněný notářský
úřad zrušen podle § 8, převezme
do úschovy věci uvedené v § 102 odst.
1 notář, kterého určí příslušná
notářská komora.
(2) O převzetí úředních razítek
platí § 102 odst. 2.
Notář, který převzal do úschovy
notářské zápisy a spisy podle §
102 a 103, vydává z nich stejnopisy, opisy, výpisy
a potvrzení. O nahlížení a zapůjčení
těchto notářských zápisů
a spisů platí § 94 a násl.
Za činnost podle § 2 a podle § 3 odst. 1 náleží
notáři odměna a náhrada hotových
výdajů.
Je-li notář zastoupen podle § 14, náleží
zástupci podíl na odměně notáře,
který stanoví příslušná
notářská komora. Je-li notář
zastoupen podle § 24, náleží zástupci
podíl na odměně notáře stanovený
příslušnou notářskou komorou
tehdy, jestliže notář nevykonává
činnost notáře po dobu delší
než jeden měsíc.
Podrobnosti o výši a způsobu určení
odměny a hotových výdajů stanoví
ministerstvo vyhláškou.
Odměnu notáře platí ten, kdo žádá
o provedení notářského úkonu.
Je-li plátců více, platí odměnu
společně a nerozdílně.
Notář má právo vyžadovat složení
přiměřené zálohy na odměnu
a na náhradu hotových výdajů.
(1) Státní notáři, kteří
byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním
poměru k příslušnému krajskému
soudu, se stávají tímto dnem, pokud s tím
souhlasí, notáři podle tohoto zákona
v obvodu okresního soudu, v jehož obvodu vykonávali
ke dni účinnosti tohoto zákona funkci státního
notáře.
(2) Ministr zřídí ke dni účinnosti
tohoto zákona v obvodu každého okresního
soudu notářské úřady v počtu
odpovídajícím počtu notářů
podle odstavce 1.
(1) Do doby ustanovení orgánů notářských
komor vykonávají jejich funkce krajské soudy.
Do doby ustanovení Komory vykonává její
funkce ministerstvo.
(2) Krajské soudy svolají nejpozději do 30
dnů ode dne účinnosti tohoto zákona
ustavující zasedání kolegií
notářských komor, které zvolí
orgány notářských komor a delegáty
sněmu. Ministerstvo svolá nejpozději do 90
dnů ode dne účinnosti tohoto zákona
ustavující zasedání sněmu,
které zvolí orgány Komory.
(1) Ministr na návrh Komory může po dobu dvou
let ode dne účinnosti tohoto zákona zcela
započítat do notářské praxe
podle § 7 odst. 2 jinou právní praxi.
(2) Notářská komora může po dobu
dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona
započítat do doby podle § 26 odst. 2 dobu výkonu
jiné obdobné činnosti.
Stejnopisy, opisy a výpisy z notářských
zápisů sepsaných státním notářstvím
a potvrzení ze spisů vedených v nerozhodovací
činnosti státního notářství,
které jsou uloženy u okresního soudu, vydává
notář se sídlem v sídle tohoto okresního
soudu, který byl pro příslušný
kalendářní rok určen notářskou
komorou.
Předseda okresního soudu rozdělí stejnoměrně
mezi notáře v obvodu okresního soudu závěti,
které byly uloženy do úschovy státního
notářství. Notář postupuje
podle § 83; o úschově závěti
vyrozumí pořizovatele.
(1) Zákon České národní rady
č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev
a jiných ústředních orgánů
státní správy České socialistické
republiky, ve znění pozdějších
předpisů, se mění takto: V §
11 odst. 1 se vypouštějí slova "a notářství".
(2) Zákon České národní rady
č. 68/1990 Sb., o užívání státního
znaku a státní vlajky České republiky,
se mění a doplňuje takto:
1. V § 1 odst. 1 písm. e) se vypouštějí
slova "státní notářství".
2. V § 1 odstavec 2 zní:
"(2) Státního znaku České republiky
je oprávněn užívat notář.".
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako
odstavce 3 a 4.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem ......................
Obecná část:
Návrh zákona ČNR o notářích
a jejich činnosti (notářský řád)
tvoří součást celého komplexu
navrhovaných zákonných úprav, které
souvisí s procesem privatizace státních notářství.
Jedná se o proces, který představuje rozsáhlou
systémovou změnu našeho právního
řádu. Jejím základním smyslem
je přispět k obnově klasické institucionální
struktury právního státu a k posílení
právních jistot občanů v majetkové
oblasti a v neposlední řadě k podpoře
právních záruk tržní ekonomiky.
Československá státní notářství
se svou rozsáhlou rozhodovací pravomocí (v
řízení o dědictví, o registraci
smluv, o úschovách a o umořování
listin) vymykají charakteru notáře jako svobodného
právnického povolání tak, jak je to
běžné ve většině zemí
světa a jak se to osvědčilo i v naší
právní úpravě platné do počátku
padesátých let. Veřejný notář
působí vlastním jménem a na vlastní
účet a stát mu svěřuje výkon
některých svých funkcí (sepisování
a vydávání veřejných listin
o právních úkonech, osvědčování
právně významných skutečností,
činnost notáře jako soudního komisaře
apod.). Notář není státním
orgánem a proto nemá žádnou rozhodovací
pravomoc. K procesu privatizace v současné době
dochází i v ostatních zemích východní
Evropy (v Polsku a Maďarsku již k privatizaci došlo).
Notář jako veřejný činitel
nestátního charakteru požívá
přirozeně vyšší důvěru
svých klientů než státní notář,
neboť nemá pravomoc autoritativně zasahovat
do právních vztahů. Jeho přirozeným
zájmem je poskytovat právní služby vysoké
profesionální úrovně. Listiny sepsané
nestranným notářem a osvědčení
jím vydaná jsou veřejnými listinami
a těší se autoritě v soukromoprávní
a podnikatelské sféře. Významnou úlohu
sehrává zejména v tržní ekonomice
při rozvoji jejich právních a institucionálních
záruk (např. při vzniku a činnosti
akciových společností).
Samotná náplň činnosti notáře
se oproti dosavadnímu stavu významně změní.
Notář bude oproštěn od veškeré
rozhodovací činnosti. Ta bude přesunuta celkem
na tři státní orgány - na soudy, na
nově vzniklé katastrální úřady
a na finanční úřady. Soudy opětovně
převezmou rozhodování v řízení
o dědictví, v řízení o úschovách
a v řízení o umořování
listin; v řízení o dědictví
budou soudy využívat notáře jako soudní
komisaře. Katastrální úřady
budou rozhodovat o právních vztazích k nemovitostem
a finančním orgánům se vrátí
rozhodovaní o dani dědické, převodní
a darovací, které v rámci nové daňové
soustavy nahradí dosavadní notářské
poplatky. Ke splnění těchto cílů
bude nutno přistoupit k vydání souhrnu celkem
jedenácti federálních a národních
zákonů; účinnost všech těchto
zákonů musí nastat ve stejném okamžiku.
Přijetí zákona o notářích
a jejich činnosti (notářského řádu)
spadá do působnosti republik. Podle § 3 ústavního
zákona č. 155/1969 Sb., kterým se mění
a doplňuje hlava osmá Ústavy, sice Federální
shromáždění upravuje organizaci a činnost
státního notářství a řízení
před ním a právní postavení
státních notářů. Státní
notářství však na základě
úpravy zákona o zrušení státního
notářství zanikne. Bude nahrazeno notářem
jako fyzickou osobou, kterou stát pověřil
notářským úřadem. Citované
ustanovení, týkající se státních
notářství, tedy již nebude možno
aplikovat.
Čl. 9 ústavního zákona č. 143/1968
Sb., o československé federaci, ve znění
pozdějších předpisů (úplné
znění č. 103/1991 Sb.) stanoví, že
věci, které nejsou ústavním zákonem
Federálního shromáždění
svěřeny do působnosti České
a Slovenské Federativní Republiky, patří
do působnosti České republiky a Slovenské
republiky. Je tomu tak i v tomto případě.
Na působnost federace nelze usuzovat ani s ohledem na článek
24 písm. b) posledně uvedeného ústavního
zákona, podle kterého náleží
do působnosti federace úprava podnikání
občanů a právnických osob. Notář
bude státem pověřen notářským
úřadem, jejichž celkový počet
bude pevně stanoven, bude vykonávat některé
funkce státu a v dědickém řízení
i některé úkony soudu a jeho odměny
budou stanoveny pevným tarifem. Především
však bude působit nestranně, tj. - na rozdíl
od advokáta - bude ve své činnosti dbát
o zájmy všech účastníků
právních úkonů, tedy i těch,
kteří jej o provedení úkonu nepožádali.
To vše činnost notáře výrazně
odlišuje od podnikatelské činnosti.
Činnost notáře sice bude nabývat některé
omezené rysy podnikatelské činnosti, rozhodující
však je, že tyto rysy budou podstatným způsobem
potlačeny. V zájmu nestrannosti notáře
totiž není žádoucí, aby se plně
prosadil princip konkurence jako např. v advokacii. Rozhodující
navíc je, že notářský řád
bude upravovat jen tu část notářské
činnosti, která není podnikatelského
rázu.
Z uvedených důvodů nelze notářský
řád chápat jako úpravu podnikání
občanů. Vydání zákona proto
spadá do působnosti republik.
Zvláštní část:
K § 1 - 6:
Činnost notáře je vymezena ve třech
základních oblastech:
1. klasická notářská činnost
typická pro úřad notáře v kontinentálním
právním systému (§ 2); notář
v ní v rámci svého svobodného povolání
plní některé funkce státu - zejména
sepisuje veřejné listiny a osvědčuje
právně významné skutečnosti;
tato činnost odpovídá tzv. ostatní
činnosti podle § 2 odst. 2 dosud platného notářského
řádu; zatímco tato činnost byla na
okraji zájmu dosavadní zákonné úpravy,
stává se činnost pro notáře
dominantní vzhledem k potřebě listin s vyšší
důkazní silou v důsledku rozvoje tržních
vztahů a s tím související zvyšující
se míry potřeby jistot v majetkových vztazích;
2. poskytování právní pomoci (§
3 odst. 1); tu však notář bude moci poskytovat
jen v omezené míře. Musí se předně
jednat o právní pomoc, která souvisí
s notářskou činností. V občanském
soudním řízení bude notář
moci poskytovat právní pomoc však jen v některých
přesně vymezených druzích řízení
nesporného charakteru.
Možnost, aby notář vystupoval jako právní
zástupce, je nutná k tomu, aby právní
služba poskytovaná notářem mohla být
kompletní. Jestliže např. notář
sepíše notářský zápis
o smlouvě týkající se převodu
vlastnictví k nemovitosti, bude moci v zastoupení
účastníků smlouvy provést i
některé další úkony nutné
k převodu vlastnictví. Notář má
možnost zastupovat v soudním řízení
i v rakouské úpravě, která je naším
poměrům nejbližší. Taková
možnost je pojata i do nových právních
úprav v zemích východní Evropy, v
nichž dochází k privatizaci notářství.
Toto pojetí odpovídá i závěrům
kongresu Mezinárodní unie latinských notářství
konaném v roce 1989 v Macau. Poskytování
právní pomoci bude též spočívat
ve výkonu správy majetku a v zastupování
v této souvislosti a v sepisování listin
soukromého charakteru, které nebudou veřejnými
listinami. Vedle poskytování právní
pomoci bude notář moci vykonávat též
funkci správce podstaty v řízení konkursním
a vyrovnacím.
Notářské listiny budou považovány
za veřejné listiny s důsledky plynoucími
z § 134 občanského soudního řádu.
Notářské zápisy, které splňují
obsahové náležitosti uvedené v §
274 písm. e) občanského soudního řádu,
budou navíc i nadále podkladem pro výkon
rozhodnutí;
3. činnost stanovená zvláštním
předpisem (§ 4); předpokládá
se, že se bude jednat o činnost notáře
jako soudního komisaře při provádění
úkonů v řízení o dědictví,
která bude upravena v občanském soudním
řádu.
K § 7 - 13:
Notář bude jmenován ministrem spravedlnosti
ČR na návrh Notářské komory
České republiky. Ta bude ve svém návrhu
vždy vycházet z výsledků konkursu, který
vyhlásí v každém případě,
kdy se uvolní notářský úřad.
Postup při vyhlašování a organizaci
konkursu bude schvalovat ministerstvo spravedlnosti ČR.
Účastníky konkursu se mohou stát všechny
osoby, které splňují požadavky stanovené
v § 7. Patří k nim mimo jiné i vykonaná
pětiletá notářská praxe. Ministr
spravedlnosti ČR bude na návrh Notářské
komory ČR oprávněn do notářské
praxe plně započítat praxi soudce, prokurátora,
advokáta, komerčního právníka
a praxi čekatelů na uvedená právnická
povolání. Z jiné právní praxe
bude možno započítat nejvýše dva
roky. Po dobu dvou let ode dne účinnosti zákona
bude však možno započítat jinou právní
praxi do notářské praxe zcela (§ 112
odst. 1).
Počet notářských úřadů
v každém okrese bude pevně stanoven ministrem
spravedlnosti ČR. Na návrh Notářské
komory ČR bude možno tento počet měnit.
Jednotlivé notářské úřady
v okrese, které se budou od sebe navzájem odlišovat
pořadovým číslem, bude zřizovat
a rušit ministr spravedlnosti ČR na návrh Notářské
komory ČR. Notářský úřad
tedy bude při svém zřízení
určen vždy obvodem okresního soudu a příslušným
pořadovým číslem v rámci tohoto
obvodu; tyto údaje budou notářský
úřad trvale označovat (na rozdíl od
sídla úřadu, které bude možno
v rámci okresu měnit). Každý notář
bude jmenován do konkrétního notářského
úřadu. Samotný notářský
úřad bude možno zrušit jen v případě,
že notář zemřel nebo byl odvolán
(§ 8 odst. 5).
Sídlem notářských úřadů
všech notářů v době účinnosti
zákona bude sídlo okresního soudu, v jehož
obvodu notáři v této době působili
jako státní notáři (§ 8 odst.
4 a § 110). Příslušná notářská
komora však bude oprávněna na návrh
notáře změnit sídlo notářského
úřadu v rámci tohoto obvodu. Jestliže
se notářský úřad uvolní,
sídlo notářského úřadu
se nezmění; další notář
bude tedy jmenován do sídla v notářském
úřadu v době jeho uvolnění.
Bude však mít opět možnost navrhnout změnu
sídla notářského úřadu
(§ 8 odst. 4).
K § 14 - 16:
Nevykonává-li notář z jakýchkoli
důvodů činnost notáře, ustanoví
mu notářská komora - není-li zastoupen
notářem společníkem (§ 13) nebo
notářským kandidátem (§ 24) -
zástupce. Děje se tak na návrh notáře
anebo i bez návrhu, jestliže notář nevykonává
svou činnost po dobu delší než 1 měsíc.
Zástupce zastupuje notáře zejména
ve věcech, které nesnesou odkladu. Působí
jménem zastupovaného notáře a podílí
se na odměně notáře v míře,
kterou stanoví svým rozhodnutím notářská
komora (§ 14 odst. 1 a § 106).
K překlenutí období po uvolnění
notářského úřadu až do
jmenování nového notáře ustanovuje
notářská komora náhradníka
notáře. Ten na rozdíl od zástupce
vykonává činnost notáře vlastním
jménem. Náhradníkem nemůže být
- na rozdíl od zástupce - ustanoven kandidát
notáře, který by s ohledem na existenci vlastního
pracovního poměru u notáře nemohl
při výkonu činnosti notáře
vystupovat vlastním jménem. Obdobně jako
zástupce, náhradník vykonává
zejména ty úkony v notářském
úřadu, které nesnesou odkladu.
K § 17 - 20:
Notářským koncipientem se může
stát každý uchazeč, který splňuje
předepsané náležitosti (§ 18 odst.
1). Zápisu do seznamu notářských koncipientů
se lze domáhat návrhem u soudu (§ 18 odst.
3). Rovněž se lze domáhat u soudu ochrany proti
vyškrtnutí ze seznamu notářských
koncipientů.
K § 21 - 25:
Notářským kandidátem se může
stát každý uchazeč, který splňuje
předpoklady potřebné pro zápis do
seznamu notářských koncipientů a navíc
vykonal alespoň tříletou notářskou
praxi a složil notářskou zkoušku. Zápisu
do seznamu notářských kandidátů
se lze rovněž domáhat návrhem u soudu
(§ 22 odst. 4). Notářský kandidát
může být na rozdíl od notářského
koncipienta pověřen větším rozsahem
oprávnění při výkonu činnosti
podle § 3. Může být rovněž
pověřen tzv. trvalým zastupováním
notáře v době jeho nepřítomnosti
(§ 24).
Rozsáhlá oprávnění notářského
kandidáta jsou na místě z toho důvodu,
že s ohledem na omezený počet notářských
úřadů bude doba, než bude kandidát
jmenován notářem, často velmi dlouhá
(podle zkušeností ze zahraničí 10 -
20 let). Je proto vhodné, aby takto kvalifikovaná
osoba mohla vykonávat odborně náročnější
činnost, dokonce zastupovat notáře.
K § 26 - 28:
Pracovněprávní vztahy notáře
k jeho pracovníkům (notářští
kandidáti, notářští koncipienti
a další pracovníci notáře) nejsou
upraveny v tomto zákoně; v § 28 odst. 2 se
pouze odkazuje na pracovněprávní předpisy
včetně pracovněprávních předpisů
o soukromém podnikání občanů,
jimiž se tyto pracovněprávní vztahy
budou řídit. Činnost pracovníků
notáře v mezích pověření
v souladu se zákonem se považuje za činnost
notáře.
Lze rozlišovat dvě skupiny dalších pracovníků
notáře. První z nich tvoří
ti, kteří nesložili kvalifikační
zkoušku. Pracovníci, kteří zkoušku
složili, tvoří druhou skupinu; mohou být
pověřeni stejným rozsahem činnosti
jako notářští koncipienti s výjimkou
jednotlivých úkonů při poskytování
právní pomoci.
K § 29 - 34:
Notářskou samosprávu představují
notářské komory a Notářská
komora České republiky (dále jen "Komora").
Komoru přitom tvoří notářské
komory (§ 35 odst. 2).
Notářské komory jsou základním
článkem notářské samosprávy;
zřizují se v obvodu každého krajského
soudu a městského soudu v Praze, bude tedy zřízeno
celkem 8 notářských komor, které budou
právnickými osobami. Členství v notářské
komoře bude pro každého notáře
povinné a vznikne dnem jeho jmenování notářem.
Rovněž jeho členství v notářské
komoře zanikne jeho odvoláním nebo smrtí.
Nejvýznamnějším orgánem notářské
komory bude kolegium, které volí jednak ostatní
orgány notářské komory (prezidium,
prezidenta, viceprezidenta, revizní komisi) a jednak delegáty
notářské komory v Komoře.
Prezidium notářské komory vykonává
veškerou působnost notářské komory
stanovenou zákonem (např. vyjadřuje souhlas
k zavedení úředních dnů mimo
sídlo notáře v rámci obvodu podle
§ 12 odst. 2, ustanovuje zástupce notáře
a rozhoduje o výši jeho podílu na odměně
notáře podle § 14, vede seznam notářských
koncipientů podle § 17 odst. 2, vede seznam notářských
kandidátů podle § 21 odst. 2).
K § 35 - 41:
Komora je nejvyšším článkem notářské
samosprávy. Má kolektivní členství;
tvoří ji jednotlivé notářské
komory. Je právnickou osobou.
Nejvyšším orgánem Komory je sněm
tvořený jednak delegáty zvolenými
v notářských komorách a jednak prezidenty
notářských komor. Sněm volí
orgány Komory (prezidium, prezidenta, viceprezidenta revizní
komisi, kárnou komisi) a přijímá volební,
organizační, kancelářský, kárný
a zkušební řád a stanoví postup
při organizaci konkursu do uvolněných notářských
úřadů. K platnosti kancelářského,
kárného a zkušebního řádu
a postupu při vyhlašování a organizaci
konkursu je přitom zapotřebí souhlasu ministerstva
spravedlnosti ČR. Jelikož do doby ustanovení
orgánů Komory bude jejich funkce vykonávat
ministerstvo spravedlnosti ČR (§ 111 odst. 1), předpokládá
se, že první kancelářský řád
a volební řád vydá toto ministerstvo.
To také svolá nejpozději do 90 dnů
ode dne účinnosti zákona první zasedání
sněmu (§ 111 odst. 2).
Prezidium Komory jako její řídící
a výkonný orgán bude vykonávat veškerou
působnost Komory stanovenou zákonem, pokud nepřísluší
sněmu. Jedná se např. o návrh na započtení
praxe soudce či jiné praxe do notářské
praxe podle § 7 odst. 2, o návrh na jmenování
notáře podle § 8 odst. 1, o výkon dohledu
na činnost notářských komor a na činnost
notáře a na vedení notářského
úřadu podle § 45 odst. 2 apod.
K § 42 - 44:
Volební období do všech orgánů
notářských komor a Komory je tříleté.
Jedná se přitom o funkce čestné. Základní
podmínky platných voleb stanoví zákon
(§ 42), podrobnější postup pak volební
řád.
K § 45 - 51:
Státní dohled na notářskou činnost
přísluší ministerstvu spravedlnosti
ČR. Jedná se o činnost, v níž
se na notáře přenáší některé
funkce státu (sepisování veřejných
listin, osvědčování apod.). Výkon
státního dohledu na činnost notáře
jako soudního komisaře není tímto
zákonem upraven.
Dohled na veškerou činnost notáře a
na vedení notářského úřadu
přísluší notářským
komorám a Komoře. Komoře navíc přísluší
i dohled na činnost jednotlivých notářských
komor.
Drobné nedostatky v činnosti notáře
nebo drobné poklesky v jeho chování budou
notáři vytknuty. Při závažném
nebo opětovném porušení jeho povinností
podá orgán dohledu návrh na zahájení
kárného řízení. Kárné
řízení provádí kárná
komise, která je orgánem Komory a je volena sněmem.
Tvoří ji předseda a další čtyři
členové (§ 41).
Kárná komise může notáři
uložit jako kárná opatření písemné
napomenutí, pokutu až do výše 30. 000
Kčs a odvolání notáře, event.
kandidátovi uložit kárné opatření
písemné napomenutí a odvolání
ze zastupování. O odvolání proti rozhodnutí
kárné komise o uložení kárných
opatření písemného napomenutí
a pokuty rozhoduje prezidium Komory, proti rozhodnutí o
kárném opatření odvolání
notáře či odvolání ze zastupování
se lze odvolat k soudu.
Kárná komise vedle kárného řízení
rozhoduje i o návrhu notářské komory,
že zdravotní stav notáře mu trvale neumožňuje
vykonávat činnost notáře. Ministr
spravedlnosti na základě takového rozhodnutí
notáře odvolá (§ 11 písm. i)).
K § 52 - 60:
Obecná ustanovení o notářské
činnosti a o poskytování právní
pomoci upravují zejména případy, kdy
notář může provedení požadovaných
úkonů odmítnout (§ 53) anebo od již
uzavřené smlouvy odstoupit (§ 54). Stížnosti
na takový postup notáře posuzuje notářská
komora. Upraveny jsou zde rovněž obecné náležitosti
notářských listin.
K § 61 - 70:
Notářské zápisy jsou veřejnou
listinou (§ 6; § 134 o. s. ř.). Obsahuje-li notářský
zápis občanskoprávní závazek
a jsou-li v něm vyznačeny osoba oprávněná
a povinná, právní předmět a
doba plnění a jestliže osoba povinná
v něm svolila k vykonatelnosti, stává se
notářský zápis titulem pro výkon
rozhodnutí (§ 274 písm. e) občanského
soudního řádu). Návrh zákona
proto podrobně upravuje náležitosti notářských
zápisů.
K § 71 - 79:
Osvědčování právně významných
skutečností a prohlášení je typickou
agendou notáře. Notář je státem
pověřen osvědčit, že se před
ním odehrála anebo že zjistil určitou
skutečnost, která může mít právní
význam. Osvědčovací agenda může
sehrát důležitou roli ve sféře
obchodního práva (např. osvědčení
o průběhu valných hromad a schůzí
právnických osob). Specifickou formou osvědčování
je osvědčování shody opisů
nebo kopie s listinou (vidimace) a ověřování
pravosti podpisu (legalizace).
K § 80 - 88:
Zatímco úschovy, o nichž dosud státní
notářství rozhoduje, převezme v podobě
řízení o úschovách soud, notář
bude i nadále přijímat úschovy, s
nimiž nejsou spojovány právní následky.
Úschovy u notáře lze lišit na ty, jejichž
účelem je vydání dalším
osobám (§ 84 - 88) a ty, které takový
účel nemají (§ 81 - 83). První
skupina se týká peněz a listin, zatímco
druhá pouze listin.
Notář povede zejména úschovu závětí,
jejichž evidenci však bude vést soud. Po zjištění
stavu a obsahu závěti v řízení
o dědictví se předpokládá,
že závěti budou předány soudu.
K § 89 - 93:
Stejnopisy notářských zápisů
budou rovněž veřejnými listinami (§
6). Proto musí být režim jejich vydávání
přesně upraven. Stejnopis notářského
zápisu o závěti nebude možno vydávat
vůbec.
K § 94 - 104:
Zákon upraví jen zásadní otázky
manipulace se spisy a notářskými zápisy
(nahlížení do spisů, zapůjčování
spisů, rekonstrukce spisů, nahlížení
do notářských zápisů a jejich
zapůjčování). Zvláštní
úprava týkající se notářských
zápisů (§ 98 - 101) respektuje jejich význam
jako veřejných listin. U notářských
zápisů o závětích je zapotřebí
zvláště přísně chránit
intimitu projevu vůle pořizovatele. V § 102
- 104 se řeší situace, která nastane
s písemnostmi a předměty úschov notáře,
který zemřel nebo byl odvolán. Nejdříve
se o tyto věci postará náhradník notáře
(§ 14 odst. 3) a po jmenování nového
notáře do uvolněného úřadu
tento notář (§ 102).
K § 105 - 109:
V návrhu zákona se upravují základní
otázky odměn notářů za jejich
činnost s výjimkou jejich působení
podle zvláštních předpisů. Podrobnější
otázky stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou
(§ 107).
K § 110 - 115:
Ke změně státních notářů
na notáře podle navrhovaného zákona
dojde dnem účinnosti zákona, jestliže
státní notáři s tím vyjádří
souhlas. V přechodných a závěrečných
ustanoveních se dále upravuje postup týkající
se notářských zápisů sepsaných
státním notářstvím, závětí
v úschově státního notářství
a spisů ostatní činnosti státního
notářství, které budou dnem účinnosti
zákona převzaty okresním soudem.
Navrhovaný zákon si nevyžádá
nároky na pracovní síly ani prostředky
ze státního rozpočtu, dojde naopak k úspoře
finančních prostředků ze státního
rozpočtu.
Zpracoval: JUDr. Milan Kamlach
ředitel legislativního odboru ministerstva spravedlnosti
České republiky

