Vládny návrh zákona o úprave niektorých
majetkových vzťahov rehoľných rádov
a kongregácií a arcibiskupstva olomouckého
- tlač číslo 11 - a spoločnú
správu výborov Snemovne ľudu a výborov
Snemovne národov - tlač 34.
Prosím člena vlády, doktora Jozefa Miklošku,
aby návrh odôvodnil.
Místopředseda vlády ČSFR JUDr. J.
Mikloško: Vážený pán predseda,
vážení poslanci, vážené
poslankyne, predložený zákon je právne
a ľudsky špecifický tým, že neoprávňuje
ľudské chovanie, ale nahrádza sériu
súdnych, alebo iných rozhodnutí, ktorými
sa má aspoň čiastočne odčiniť
krivda spáchaná na reholiach a kongregáciách
začínajúc od apríla roku 1950. Všetci
vieme, že rehole mali a majú v našich národoch
skoro tisícročnú tradíciu. Na jar
1950 sa však za dve noci podarilo bezpečnosti a milícii
prepadnúť a likvidovať prakticky všetky
mužské aj ženské rehole v Československu.
Bol to čin nevídaný v civilizovanom svete
a zostalo to ako čierna škvrna našej histórie.
Rehole vtedy stratili asi 850 svojich objektov a asi 15 tisíc
členov bolo internovaných do táborov, nútených
prác a aj do väzenia, kde prežili desiatky tisícok
rokov. 40 rokov takto zostala nezastupiteľná medzera
za nimi, najmä na poli sociálnom, charitatívnom
a pedagogickom.
Zaujímavé je, že právne neboli rehole
nikdy zrušené a ani im nebolo väčšinou
doručené oznámenie o vyvlastnení týchto
budov, pretože ich nebolo komu doručiť, rehoľníci
boli väčšinou zavretí. Takto žili
na okraji spoločnosti tých 40 rokov a bolo im dovolené
prakticky iba niekde starať sa o mentálne postihnutých,
o prestárlych, o ťažko chorých. Štát
viac-menej čakal, že vymrú, a tak sa tento
problém sám vyrieši. Dnes, po 40 rokoch, však
vidíme, že rehole sú naďalej tu, dokonca
majú veľa novicov - len ženské rehole
napríklad získali v posledných mesiacoch
okolo 750 mladých dievčat. Tieto rehole nežiadajú
žiadne rehabilitácie, žiadne financie, alebo
tresty pre svojich prenasledovateľov, chcú však
pomôcť najmä nášmu zdravotníctvu,
školstvu, ale aj na poli duchovnom a morálky.
Myslím si, že majú právo, aby sa im
vrátilo to, čo je nutne potrebné pre začatie
ich činnosti. Čas súri v tom, že od
1.9. by mali začať niektoré objekty už
svoju činnosť, je tam veľa novicov, cez prázdniny
je treba budovy ešte opraviť a všetku tú
prácu začať.
Dnes ide celkom o 74 kláštorných budov a niektorých
stavebných pozemkov okolo nich. Pôvodne ich bolo
96, ktoré koncom mája neboli schválené
v predsedníctve Federálneho zhromaždenia, pretože
viaceré administratívne nedostatky jednotlivých
objektov boli vtedy konštatované. Za dva týždne,
ktoré sme potom mali na upresnenie tohto zoznamu a odstránenie
nedostatkov, vypadlo z tohto zoznamu ešte ďalších
26 budov, 12 z Čiech a 14 zo Slovenska. Takže dnešný
stav je 60 objektov z Čiech a 14 zo Slovenska. Je to teda
asi menej ako 9 % z objektov, ktoré boli v roku 1950 zhabané.
Niektoré objekty vypadli najmä preto, že chýbal
doklad o vlastníctve, resp. objekty boli znárodnené
ešte pred rokom 1950, alebo bol nejaký nesúlad
čísel v evidencii nehnuteľností v pozemkovej
knihe. Tento výber objektov robila konferencia vyšších
rehoľných predstavených, ktorá zastrešuje
rehole, aj ich zastupuje, je právnym subjektom. Spolu s
nimi spolupracovala komisia odborníkov predsedníctva
vlády, ktorá všetky tieto dokumenty skontrolovala,
takže zoznam, ktorý je teraz predložený
v návrhu zákona, je presný a spĺňa
kritériá, ktoré sa stanovili.
Kritériá boli takého: Objekty zabavené
po roku 1949, objekty, ktoré sú štátnym
vlastníctvom, aby nevznikol nárok na náhradu,
ďalej mohol tam byť taký objekt, ktorý
je potrebný pre činnosť jeho reholí,
teda nie pole, lesy, pivovary, mlyny atď.
Čo sa týka zákona, skladá sa z preambule,
ktorá konštatuje, že ide o nápravu krívd
z roku 1950, má 4 paragrafy a príloha má
74 objektov mužských a ženských reholí,
ako som spomenul, 60 z Čiech a 14 zo Slovenska.
Prvý paragraf konštatuje, že budovy reholí
sa vyhlasujú za vlastníctvo jednotlivých
reholí a kongregácií, druhý paragraf
hovorí ľudskou rečou asi to, že potvrdzuje
veľkorysosť reholí, ktoré sa vzdávajú
náhrady škody a nájomného, pretože
je treba konštatovať, že väčšina
budov je v dezolátnom stave, z výborov je navrhnuté,
aby tretí paragraf hovoril o tom, že spory v týchto
záležitostiach rozhodnú súdy, a štvrtý,
posledný, paragraf hovorí, že vyprázdnenie
budovy - ak ide o zdravotnícke, sociálne, školské,
kultúrne alebo osvetové zariadenia, možno žiadať
len po súhlase orgánov národných rád.
Ešte snáď jednu poznámku k Slovensku.
Slovensko teraz dopadlo dosť zle, pretože má
iba 14 objektov, napriek tomu, že rehole sú tam pomerne
silné, majú veľa novicov. Toto vyvolalo určitú
odozvu. Federálne zhromaždenie dostalo petíciu
asi od 73 tisíc ľudí, ktorí žiadajú
doriešenie týchto problémov na Slovensku. Z
tohto vyplýva asi to, akoby sa to v čase dvoch týždňov
nepodarilo zabezpečiť, že niekedy koncom roka
sa navrhne novelizácia tohto zákona tým,
že sa tam doplnia niektoré objekty, ktoré tam
patria, a ktoré rehole tiež nutne potrebujú
pre svoju činnosť, ale ktoré sa tam z administratívnych
dôvodov teraz nedostali.
Treba spomenúť to, že tieto objekty boli zhabané
rôznymi spôsobmi, najmä tzv. darovacími
zmluvami náboženskej Matice v Prahe, rozhodnutím
finančných odborov ONV podľa vládneho
nariadenia č. 15 z roku 1985 Zb., znárodňovacími
zákonmi a prípadne inými spôsobmi.
Príloha ďalej zahŕňa objekty, ktoré
síce všetky vlastnil štát, ale ktoré
sú prakticky v užívaní aj neštátnych
organizácií, aj keď v nepatrnom rozsahu. Naviac
štát je predstavovaný rôznymi orgánmi
a organizáciami federálnej a republikovej povahy.
Právna komplikovanosť teda vyžaduje najvhodnejšie,
povedal by som, ako jediné možné riešenie
to, čo predkladáme, teda zákon, ktorý
môže celkove postihnúť tento zložitý
problém.
Na záver by som teda pripomenul, že vraciame vlastne
len to, čo po stáročia patrilo rádom
a kongregáciám a čo po násilnom odobratí
40 rokov nemali. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem za úvodné
slovo k návrhu zákona. Návrh prerokúvali
výbory ústavnoprávne, pre plán a rozpočet,
výbory hospodárske, sociálne a kultúrne
oboch snemovní.
Prosím teraz spoločného spravodajcu výborov
Snemovne národov. poslanca Jána Vosčeka,
aby predniesol spravodajskú správu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
J. Vosček: Vážený pán predseda,
vážené pani poslankyne, vážení
páni poslanci, vážení hostia, predložený
návrh zákona (tlač 11) o úprave niektorých
majetkových vzťahov reholí a kongregácií
a arcibiskupstva olomouckého vychádza z nutnosti
umožniť rádom a kongregáciám a
arcibiskupstvu olomouckému činnosť úpravou
majetkových právnych vzťahov k objektom, ktoré
tieto rády a kongregácie nevyhnutne potrebujú
na začatie svojej činnosti v oblasti duchovnej výuky
a výchovy, školstva, sociálnej starostlivosti,
zdravotníctva, charity a ďalších činností.
Pôvodným návrhom sa zaoberalo predsedníctvo
predošlého Federálneho zhromaždenia. Tento
návrh však neschválilo z dôvodov, ktoré
tu už teraz rozviedol pán podpredseda vlády
Mikloško a ktoré nepovažujem za potrebné
tu opakovať.
Novopodaný návrh vlády prerokovali výbory
ústavnoprávne, hospodárske, pre plán
a rozpočet a sociálne a kultúrne výbory
Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho
zhromaždenia a mali k dispozícii aj pripomienky a
návrhy z výborov ČNR a SNR.
Výbory odporúčajú zmeny a doplnky
tohto návrhu zákona tak, ako sa to uvádza
v spoločnej správe podľa tlače č.
34. Nejde v tomto prípade o vyslovene všeobecný
predpis, pretože tento návrh zákona rieši
súhrn individuálnych rozhodnutí. Jeho skladbu
tu už takisto rozviedol pán podpredseda vlády
Mikloško, preto ju nebudem opakovať.
Navrhovateľ musel dokázať, že uvedený
majetok skutočne patril rádom, kongregáciám
a arcibiskupstvu olomouckému, musel uviesť, kto je
jeho užívateľom, či zápisy v evidencii
nehnuteľností zodpovedajú skutočnosti
podľa zápisov v pozemkových knihách,
ako aj ďalšie náležitosti. Z pôvodného
zoznamu tak bol celý rad majetkových súborov
celkom vypustený a v niektorých prípadoch
boli vypustené len časti súborov. Celkove
teda došlo k výraznému obmedzeniu majetku,
ktorý rády, kongregácie a arcibiskupstvo
olomoucké požadujú vrátiť.
V rozprave vo výboroch Federálneho zhromaždenia
sa zvažoval celý rad pripomienok poslancov, ktoré
sa zoširoka prerokovali. Všetky výbory, ktoré
návrh prerokúvali, vyslovili s ním súhlas.
Rieši sa tak situácia, ktorá bola vyvolaná
celkom nezákonnými metódami a protiprávnym
postupom predošlého totalitného režimu.
Prijatie navrhovaného zákona je nevyhnutné
z mnohých hľadísk a v neposlednom rade predovšetkým
z hľadiska morálneho.
Preto ako spoločný spravodajca navrhujem Federálnemu
zhromaždeniu, aby vládny návrh zákona
o úprave niektorých majetkových vzťahov
rehoľných rádov, kongregácií
a arcibiskupstva olomouckého, v znení spoločnej
správy výborov snemovní (tlač č.
34) schválilo. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu
Vosčekovi. Slovo má spoločná spravodajkyňa
výborov Snemovne ľudu, poslankyňa Dana Němcová.
Společná zpravodajka výborů SL poslankyně
D. Němcová: Vážený pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, vážení hosté, výbory
ústavně právní, pro plán a
rozpočet, hospodářský, sociální
a kulturní Sněmovny lidu projednaly předložený
vládní návrh zákona, tisk 11. Dovolte
mi, abych se jako společná zpravodajka výborů
Sněmovny lidu připojila k doporučení
společného zpravodaje výborů Sněmovny
národů pana poslance Vosčeka a doplnila jeho
stanovisko z hlediska sociálního a kulturního
výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
Státní moc a ideologie marxismu-leninismu a třídní
nenávisti se v padesátých letech střetla
s fenoménem křesťanství, jehož
ideový, kulturní a sociální význam
představuje neodmyslitelnou součást historie
našich národů a našeho kulturního
bohatství, jak už na to poukazoval můj předřečník,
navrhovatel tohoto zákona.
Nejorganizovanější křesťanskou
církví v té době byla církev
římskokatolická. Představovala se
svým vlivem, majetkem a zahraničními vztahy,
především vztahem k Římu, nepříteli
č. 1, který byl také podle pravidel třídního
boje totálně napaden a celkovou politikou určen
k likvidaci.
Fakta jsou známa. Nepochybuji, že vbrzku budou doplněna
kvalifikovaným výkladem odborníků
i osobními svědectvími tak, aby naše
duchovní dějiny získaly svou ucelenou a pravdivou
dimenzi.
Problematika našeho zákona se dotýká
jen zcela dílčí oblasti, to musíme
mít na mysli, jak již plyne z tisku 11, některých
majetkových vztahů, a dodávám některých
řeholních řádů a kongregací.
Problematika arcidiecézí je dotčena jen výjimkou,
která umožňuje zřídit od příštího
semestru kněžský seminář v Olomouci.
Výbory sociální a kulturní Sněmovny
lidu a Sněmovny národů Federálního
shromáždění si byly vědomy, že
jediné úplné řešení by
spočívalo v odmítnutí všech nezákonností
minulého režimu, který programově a
v naprostém rozporu s lidskými a občanskými
právy, systematicky a brutálně likvidoval
církevní struktury i věřící,
ať už kněze, řeholnice a řeholníky
nebo laiky, mezi nimi pak, nikoliv náhodou, především
katolickou inteligenci. To však je problematika tak složitá
právně i lidsky a úplné spravedlnosti
se zřejmě i v budoucnosti můžeme jen
přiblížit, že v některých
případech nám zbývá jen litovat.
Z důvodů praktických a jako první
krok zadostiučinění je nám předkládán
připravovaný návrh, který sleduje
spíše budoucnost. Totiž, aby ti řeholníci
a řeholnice, kteří se dožili dnešní
doby, nebo tajně do řádu vstoupili v době
pronásledování, mohli začít
znovu působit ve prospěch nás všech,
jak již tady bylo uvedeno.
Ještě na počátku roku 1950 u nás
byly stovky klášterů a tisíce řeholníků
a řeholnic, to znovu připomínám.
Dnes jednáme o 74 objektech, na nichž se různou
měrou a různým způsobem podepsalo
uplynulých 40 let, a o desítkách, se ženami
stovkách řeholníků, pozůstalých
z komunit, kteří společně obětovali
42 723 let vězení, ponížení,
ústrky a těžkou práci mezi námi.
O počtech světského kněžstva
a nezbytnosti zřídit kněžský
seminář v Olomouci snad není nutné
příliš mluvit. Každý, kdo se jen
okrajově dotkl této oblasti, ví o propadlištích,
ve kterých soustavně mizela naše duchovní
a mravní kultura. Dnes před námi stojí
katolická církev očištěná
obětí a připravená ke službě.
Stydím se, že stojí jako prosebník.
Zříká se jakýchkoliv oprávněných
nároků, jak o tom také byla řeč
v našich výborech, které mě výslovně
usnesením zavázaly, abych vyzvala poslance Federálního
shromáždění, aby vyšším
představeným řádů a kongregací
vyslovili dík za příkladnou a nás
ostatní inspirující skromnost vůči
vládě národní oběti. Žádají
pouze necelou desetinu toho, co jim po právu nikdy nepřestalo
náležet. Pro různé právní
kličky nemohou nárokovat ani vše, co by potřebovali.
Tak například salesiáni nezískávají
naším zákonem své domy v Praze a Ostravě,
kde by mohli v duchu poslání své řehole
přinést mnoho užitku především
působením mezi učňovskou mládeží.
Právní kritéria, jak již bylo řečeno,
byla přísná. Nepochybným původním
majitelem objektu jsou vždy žadatelé, současným
náš stát, který je získal násilnou
cestou. Sociální zájmy současných
uživatelů jsou chráněny § 4 navrhovaného
zákona a předběžnými dohodami.
Hlavně však tím, že to, co z ukradeného
vrátíme, vracíme sobě. Církev
už nesmíme nechat stát vně naší
společnosti.
Sociální a kulturní výbory Sněmovny
lidu a Sněmovny národů mi ukládají
svým usnesením, abych požádala vládu
České a Slovenské Federativní Republiky,
aby neprodleně přistoupila k řešení
všech majetkoprávních problémů
mezi církvemi a státem.
Závěrem, jako společná zpravodajka
výborů Sněmovny lidu, doporučuji návrh
zákona, tisk 11, Sněmovně lidu schválit,
včetně znění společné
zprávy, tisk 34.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda AS A. Dubček: Ďakujem poslankyni Němcovej.
Ďalej bude k tomuto bodu rokovania nasledovať rozprava.
Písomne sa prihlásil do rozpravy poslanec Jan Štern.
Udeľujem mu slovo.
Poslanec SN J. Štern: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, problematika, kterou návrh
tohoto zákona otevírá, má zcela zásadní
význam. Otevírá se zde problematika návratu
majetku, který komunistický režim nespravedlivě
zabral, lidově řečeno, ukradl jeho majitelům.
I když návrh zákona je připraven tak,
aby nesloužil jako precedens pro další majetkovou
restituci, i když samotný akt zabavení majetku
řeholních řádů je zcela specifický,
řeholníci byli, jak jsme byli seznámeni,
ze svých klášterů odvezeni v noci rovnou
do lágrů, je nutno říci, že fakticky
jde o určitý precedens. Majetek, nespravedlivě
zabavený komunistickým státem, se vrací
svému majiteli. To se týká desetitisíců
našich spoluobčanů, kteří, event.
jejich rodiče, byli obráni o svůj majetek.
S tím ale vyvstávají následující
problémy:
Za prvé, jestliže případ řeholních
řádů z těch či oněch
důvodů řešíme zcela dílčím
způsobem, tj. bez vazby na problematiku majetkové
restituce jako takové, pak v dalších případech
si to už nebudeme moci dovolit. Budeme muset vypracovat legislativní
rámec majetkové restituce jako takové a v
tomto rámci teprve bude možno majetkovou restituci
realizovat.
Za druhé, s potřebou vytvořit zmíněný
legislativní rámec restituce vyvstává
otázka, jakou filozofii přístupu zvolíme.
Jeden přístup k řešení této
problematiky je založen na něčem, co bych nazval
právním positivismem. V takovém případě
budeme vycházet ze zákonů, předpisů
a nařízení, na jejichž základě
byl majetek komunistickým režimem zabrán. To
znamená, že budeme hledat skuliny v právních
předpisech, které si komunistický režim
sám napsal, a na základě těchto skulin
budeme zdůvodňovat následnou restituci.
Do jakých absurdit se tak může dojít
ukazuje to, že např. předkladatel tohoto zákona
v našem výboru i v plénu zdůrazňuje
specifiku tohoto případu tím, že řádům
nebylo doručeno rozhodnutí o zabavení jejich
majetku, jejichž členové byli v té době
již ve vězení.
Jiný přístup k této problematice je
založen filozofií přirozeného práva.
Podle této filozofie krádež, uskutečněná
na základě sebelepších právních
předpisů a zákonů, zůstane
krádeží. To je pro normální rozum
přijatelné a pochopitelné, ale je velmi těžké
to právnicky zohlednit. Nicméně tento úkol
nás čeká, pokud máme majetkovou restituci
provést korektně a v duchu právního
státu, který budujeme. Osobně se přimlouvám
za to, abychom v tomto případě postupovali
v duchu filozofie přirozeného práva a předešli
tak zmíněným absurditám.
Vážené shromáždění,
omlouvám se, že jsem poněkud odbočil
od projednávané problematiky, ale považoval
jsem za důležité upozornit vás na základní
otázky a úkoly, které s návrhem projednávaného
zákona úzce souvisí. Považuji za správné
z morálních a praktických důvodů
řešit návrat majetku řeholním
řádům tímto dílčím
způsobem, tj. aniž byl vypracován legislativní
rámec majetkové restituce, ale přimlouvám
se za to, abychom všechny další majetkové
restituce řešili až po vytvoření
uvedeného legislativního rámce.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Ďalej
má slovo poslanec Tichý a poslankyňa Kaplanová.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
můj příspěvek bude krátký.
V jeho úvodu chci říci, že také
souhlasím s návrhem tohoto zákona, avšak
máme spolu s poslanci Hradílkem a Motyčkou
jeden malý pozměňovací návrh.
V § 4, v bodu 4 stanoviska společné zprávy
výborů se hovoří o případech,
kdy k uvolnění budov, pokud slouží k
poskytování služeb zdravotnických nebo
sociálních, nebo pro školství a kulturní
či osvětovou činnost - zde chceme malý
doplněk. Jedná se totiž o naše státní
archívy, které jsou v těchto budovách
umístěny a jsou v zoufalém stavu. Máme
za to, že také jejich osud je hodný předchozího
souhlasu orgánu stanoveného zákony národních
rad.