Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pátek - 20. července 1990

(Pokračování schůze v 9.10 hodin)

Přítomno:

13 poslanců Sněmovny lidu

67 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice

59 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice

Omluvení poslanci:

Sněmovny lidu:

Baľgavý, Bartončík, Borguľa, Černý J., Danihel, Dienstbier J. st., Dienstbier J. ml., Kavan, Kňažko, Kováč, Langoš, Pobežal, Sahligerová, Suchánek, Vašáryová, Vidím, Zán

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Bratinka, Devátý, Hradílek, Maštálka, Mikan, Petrová, Štern, Toman

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Babálová, Baculáková, Duray, Hrivík, Kováč, Mečiar, Mlynárik, Morovič, Pánis, Seman, Serenčéš, Stank, Stračár, Sýkora, Šebej, Zlocha

(Řízení schůze převzal předseda SL R. Battěk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Vážené Federální shromáždění, vážené poslankyně, vážení poslanci, zahajuji pokračování 5. společné schůze sněmoven. Podle techniky je zde přítomno ve Sněmovně lidu 107 poslanců. Ve Sněmovně národů za českou část je přítomno 52 poslanců, za slovenskou část 50 poslanců (doufám, že další poslanci se dostaví). Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Budeme tedy pokračovat v zahájeném poradu ze včerejší schůze. Na poradu je tedy

16

Iniciativní návrh poslanců na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje trestní řád (tisk 38).

Jak víte, včera proběhlo jednání ve výborech, nemýlím-li se ve výboru branném a bezpečnostním a ústavně právním. Nyní bych požádal poslance Petra Tomana, aby podal zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec P. Toman: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, včerejšího dne bylo zasedání přerušeno poté, co zástupce branného a bezpečnostního výboru poslanec Petr Uhl přednesl dva pozměňovací návrhy.

První se týkal zúžení okruhu trestných činů, za něž by bylo možné vazbu prodloužit, resp. započítat část vazby nevyčerpané z přípravného řízení. Po velice zevrubném projednání v ústavně právních výborech bychom došli k závěru, že argumentace navrhovatelů tohoto pozměňovacího návrhu je oprávněná, a proto jsme se společně shodli učinit v tomto odstavci § 71 změnu. Tato změna by se týkala pouze taxativně vyjmenovaných trestných činů. Pouze při těchto trestných činech by bylo možné vazbu v průběhu soudního řízení prodloužit o tu část, o nevyčerpanou část z přípravného řízení.

Výbory ústavně právní proto navrhly tento výčet trestných činů:

- trestný čin teroru podle § 93 a § 93a

- trestný čin nedovolené výroby, užívání omamných prostředků a jedů podle § 183 odst. 3

- trestný čin vraždy podle § 219

- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 2 a 3

- trestný čin braní rukojmí podle § 23.4 a odst. 3

- trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 2 a 3

- trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3 a 4.

Tímto taxativním výčtem je do značné míry - oproti původnímu návrhu ústavně právních výborů - zúžen okruh těch trestných činů, kdy vazba může trvat delší dobu, než je tomu obvyklé, než je tomu obvyklé u ostatních. Druhou změnou, kterou přednesl pan posl. Z. Uhl, bylo, dalo by se říci, vytvořit "zadní vrátka" pro některé závažné trestní činy, pro možnost postihnout pachatele závažných trestních činů tím, že budou ponecháni ve vazbě po delší dobu, a to po dobu překračující v tomto zákoně navrhované dva roky.

Vycházely ze závěru, že jsou v průběhu vyšetřování jisté okolnosti, které mohou nastat, kdy v této stanovené lhůtě, po kterou vazba může trvat, není trestná činnost podezřelého náležitě objasněna, je zde důvodné podezření ze spáchání trestného činu, ale ještě stále není možné trestní stíhání uzavřít. Návrh zněl tak, aby ve zvlášť závažných odůvodněných případech rozhodl na návrh generálního prokurátora, ČR popř. předsedy Nejvyššího soudu ČR Federální shromáždění, nebo nějaký jiný orgán.

Ústavně právní výbory tomuto problému věnovaly značnou pozornost a po obsáhlé diskusi se nakonec přidržely svého původního návrhu, kdy akceptovaly především hledisko daného pachatele, především důraz na to, aby v žádném případě nebyla prodlužována vazba, a proto navrhuji, aby tento návrh branného a bezpečnostního výboru nebyl schválen.

Přesto určitá část poslanců, třetinová část, byla pro, aby, jak to zatím provizorně nazývám, "provizorní výtka" byla vytvořena, a potom by to bylo úkolem nás všech, abychom se k této možnosti zde vyjádřili. Poté by teprve došlo k určité legislativní úpravě a legislativní formulaci.

Nyní jsem zde dostal informaci, že jsem zapomněl na jeden trestný čin pod bodem 1, na trestný čin obecného ohrožení podle § 179, odst. 2 a 3.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Tomanovi. Nyní se hlásí se svou zprávou, nemýlím-li se, jde o pozměňovací návrh, poslanec K. Stome.

Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, pozměňovací návrh skupiny poslanců M. Čiče, V. Deyla, P. Uhla a můj, který byl jimi pověřen, abych ho přednesl, vychází z této filozofie: v podstatě u těch nejtěžších trestných činů, které zde byly citovány panem zpravodajem, dochází často k tomu, že v této době dvou roků není možno dosáhnout dokonalého zajištění, které je třeba k rozhodnutí soudu ve směru získání či vyhodnocení a konfrontací důkazů.

Zejména jde o takové činy, které by mohly být organizovány. Jde o terorismus organizovaný, podotýkám, jde o drogy organizované, podotýkám, kdy se můžeme dostat do situace, kdy ani po roční vazbě v přípravném řízení a ani po roční vazbě u soudů nebude moci soud rozhodnout, a bude třeba provést ještě ty či oné úkony.

V praxi by to znamenalo, že pachatel, který nabídne důkazy ke své obraně na poslední chvíli a které by bylo třeba provést, aby se jeho obhajoba vyvrátila, případně i potvrdila, by musel být propuštěn na svobodu a tím by bylo zmařeno to, aby mohl být vydán k potrestání. Může nastat i situace, že u soudu dojde k náhlé příhodě. Představme si, že odvolací jednání bude nařízeno na konec července a vaz.ba končí začátkem srpna. Předseda senátu, který si tuto složitou věc nastudoval, si zlomí nohu nebo se přihodí něco jiného. Nebude v lidských silách do těch tří nebo čtyř dnů, které zbývají, aby věc mohla být rozhodnuta někým jiným. Budeme muset tohoto člověka pustit a nebudeme mít možnost žádným způsobem dát spravedlnosti průchod. Nebo jiná věc, která souvisí i s cestovním ruchem. Označí se jako svědkové lidé, kteří pobývali např. v hotelu v inkriminovanou dobu s pachatelem. Bude třeba je vyslýchat. Tito lidé budou cizinci a bude třeba je vyslechnout v cizině dožádanými soudy. To znamená s řadou států zvolit cestu, že přes ministerstvo spravedlnosti postoupí soud žádost ministerstvu zahraničních věcí. Ministerstvo zahraničních věcí ministerstvu zahraničních věcí dožádaného státu, to ministerstvu spravedlnosti, a to předá záležitost justičním orgánům.

Jako advokát a obhájce, který se zabývá těmito věcmi řadu let, vím, že taková dožádání než se vůbec vrátí se zprávou, zda byla či nebyla provedena a otázkou je, zda byla provedena tak, jak byla žádána, to znamená tak dokonale, jak soud potřebuje, vyžadují několik měsíců. Moje zkušenosti obhájce mě vedou k tomu, že je možno tyto důkazy s výhodou uplatňovat u hlavního líčení a je třeba pro zásadu přímosti a pro určitou konfrontačnost soudního řízení dávat dokazování před soudem přeci jen určitou možnost, což potvrzuje i teorie.

Když uvážíme všechny tyto možnosti, dostaneme se do situace, že sedm, osm měsíců soudní vazby můžeme potřebovat k čekání na to, až nám přijdou zprávy, podle kterých bychom mohli rozhodnout. Domnívám se, že obecně by toto pravidlo nemělo být používáno, a proto se navrhuje touto skupinou poslanců, kterou jsem vyjmenoval, aby Nejvyšší soud ČFR ve zvlášť vyjímečných případech v řízení pouze před soudem, tedy nikoho v přípravném řízení a nikoli ledajak, ale pouze na návrh předsedy Nejvyššího soudu ČR nebo předsedy Nejvyššího soudu SR měl právo prodloužit vazbu obviněného stíhaného pro nejzávažnější trestné činy, Jak byly citovány panem zpravodajem o nezbytnou dobu, nejvýš o 6 měsíců.

Nemůžeme vycházet apriori z toho, že nemůžeme věřit vlastním orgánům policejním nebo justičním, že by zbytečně prodlužovaly vazbu a musíme odmítnout představy, že by soudy nepracovaly v tomto směru korektně. Vazby pod takovou kontrolou, že se musí ukončovat i před uplynutím těchto lhůt, jakmile důvody vazby pominuly.

Padly námitky ze strany kolegů právníků, včera na ústavně právním výboru podal analýzu Dr. Ševčík o této věci. Zastával opačné stanovisko a vycházel z toho, že humanizace našeho soudnictví v tak citlivé oblasti, jako je svoboda občana, za předpokladu i možnosti neviny je taková, že je třeba ponechat striktní dvouletou lhůtu.

Je to otázka právní filosofie a filosofie spravedlnosti, ale moje a naše zkušenosti i zkušenosti veřejnosti nás učí, že zde stojí těžká otázka. Jestli za tuto ochranu bez jakékoliv pojistky máme riskovat to, že pachatelé nejzávažnějších trestních činů, kteří se na tyto trestné činy - a to musíme očekávat - mohou připravovat, např. mohou zbourat náloží Bílou labuť, a budou to mít dostatečně dobře promyšleno, že zůstanou v možnosti využívat této vazby, protože musí skončit a oni odejdou z možnosti soudního postihu.

To nás vedlo k tomu, abychom tuto vazbu mohli prodloužit o půl roku, neboť se domníváme, že je to průlom. Bude možno toto řízení podle předpokladu na jedné straně skončit a na druhé straně to nebude dlouhé prodloužení, které by znamenalo demobilizaci u orgánů činných v trestném řízení, to znamená, že by pracovaly pomalu nebo nezdatně. Navrhovatelé se nedomnívají, že tím vykrývají nezdatnost policie nebo nezdatnost justice, ale vycházejí z těch časů, o kterých nás praxe poučila. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji JUDr. Stomemu za obsáhlý výklad. Jenom jsem nepostihl, jaké je residuo jeho návrhu, v čem spočívá, abychom ho mohli zapracovat. Mohl by to zpravodajce Dr. Toman objasnit?

Společný zpravodaj výboru SN poslanec P. Toman: Smyslem návrhu bylo objasnit a odůvodnit zákonné pojistky pro zcela výjimečné případy u stanovených trestních činů, tak jak jsem je před tím vyjmenoval. Pravděpodobně by další odstavec měl znít:

"Nejvyšší soud ČSFR může ve zvlášť výjimečných případech řízení před soudem, na návrh předsedy Nejvyššího soudu ČR nebo předsedy Nejvyššího soudu SR, prodloužit vazbu obviněného, stíhaného pro trestné činy uvedené v odst. 3, a to o nezbytně nutnou dobu, nejvýše však o 6 měsíců."

Předsedající předseda SL R. Battěk: Chce někdo vystoupit v rozpravě k tomuto pozměňovacímu návrhu? Poslanec Poslúch.

Poslanec SN P. Poslúch: Páni a dámy, tento návrh je spojený s jedným problémom, že bude treba zmeniť zákon č. 155/69 Sb., ktorý stanoví právomoc Najvyššieho súdu ČSFR.

Předsedající předseda SL R. Battěk: To byla zajímavá poznámka, ale přiléhavá. K tomu by se měli vyjadřit poslanci ústavně-právních výborů.

Poslanec SL M. Benčík: Vážení páni poslanci, tento návrh, ktorý predložila iniciatívna skupina, je zaujímavý a možný, ale silne ide na úkor zásadných občianských práv. Uvedomme si, že väzba je zaišťovacie opatrenie. Pokiaľ súd niekoho právoplatne neodsúdi, je stále nevinný a za dva roky - z toho rok v prípravnom konaní - i keď je to otázka Bielej ľabuti, sa predsa musí dostatočne vykonať. A súd by mal za ďalší rok tuto záležitosť posúdiť. Myslím, že by sme nemali ustupovať od zásady, že by sme dva roky považovali za maximum.

Ešte jednu poznámku: keď argumentujeme, argumentujeme vecne a správne. Je nesprávne hovoriť, že keď je páchateľ na slobode, a preto sa mi nepáči, keď sa nejaké otázky takto predkladajú, pretože je to emotívne a bolo by to v rozpore s tým, čo pred niekoľkými mesiacmi pri novelách trestného zákona a trestného poriadku vykonali poslanci ku prospechu humanizácie trestných zákonov.

A túto humanizáciu by sme mali stále prehľbovať, a nie vracať sa k iným otázkam.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Benčíkovi. O slovo se hlásí poslanec Šamalík.

Poslanec SN F. Šamalík: Dámy a pánové, také bych chtěl velmi stručně k této záležitosti promluvit.

Problém velké vazby úzce souvisí s tím, co nazýváme návratem do Evropy. A návrat do Evropy v oblasti trestního práva neznamená nic jiného, než to, že jeho konstrukce vychází především z představy, že se může nevinný člověk dostat před soud a že celá konstrukce trestního zákonodárství i trestního procesu musí být budována na tomto principu.

Jestliže jsme v minulosti postupovali v právu takovým způsobem, že jakmile jsme narazili na nějaké nové překážky, posunovali jsme zákon. Musíme si přece ale už vytvořit, a nyní je to naše povinnost, takové zákony, před nimiž budeme ustupovat my tam, kde se tento zákon ukáže právě ze svých principů takový, že musíme platit určitou daň za svobodu a za to, že základním principem je ochrana člověka, jeho svobody, jeho důstojnosti.

Jestliže si nevytvoříme takovou mentalitu, abychom byli ochotni tuto daň zaplatit, abychom se museli a chtěli smířit s tím, že i pochybné případy musíme nechat, aniž bychom je chtěli znovu řešit novým zákonodárným opatřením, podle mého názoru se nemůžeme dostat v žádné právní oblasti k tomu, aby majestát práva a zákona byl prosazen.

Domnívám se, že právě tuto mentalitu si musíme osvojit my především jako zákonodárci, ale že naší povinností také je, abychom tuto mentalitu přenesli do celé společnosti.

Jestliže si uvědomíme, že minulost vlastně byla opřena o represivní filozofii, pak musíme nejenom rozšířit opačnou filozofii, ale také opačnou mentalitu, v níž právě tento zřetel ke svobodě člověka, nikoliv k tomu, abychom potrestali každého, kdo si to zaslouží, toto primární postavení člověka dáme do společnosti jako hodnotu, kterou každý uzná a kterou se každý bude řídit. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Šamalíkovi. Hlásí se ještě někdo se svým příspěvkem? Poslanec Burian.

Poslanec SN P. Burian: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, promiňte, že nebudu mluvit právnickým jazykem.

Bylo tady řečeno panem poslancem Stomem mimo jiné, že si například prokurátor zlomí nohu apod. Jsou i jiné možnosti, že se člověk dostane do vazby a je obviněn za něco co nespáchal. Ať už z důvodů úmyslných od někoho, nebo omylem. Pak si odsedí dva nebo dva a půl roku a i když se přijde na to, že byl nevinen, co mu to bude platné.

V Americe existoval nebo existuje soud, tzv. posledního odvolání. Tito dobrovolníci často zjistili justiční omyly a často pozdě, protože těm, kteří byli třeba už mrtvi, to nepomohlo.

Myslím, že je velice relativní to, co tady bylo řečeno a souhlasím s původním návrhem, nesouhlasím s návrhem pozměňovacím. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Burianovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Poslanec Ševčík.

Poslanec SN V. Ševčík: Vážený pane předsedo, pane předsedající, paní a pánové, byl jsem zde víceméně kolegou Stomem osloven a pokládám proto za svou povinnost zaujmout k tomu stanovisko. Předem se omlouvám, že nebudu tak stručný, jako kolega přede mnou.

Spor, který se tady vyvinul, nemá charakter sporu o šest měsíců, i když si myslím, že doba šesti měsíců ve vazbě pro člověka, kterého nám zákon přikazuje až do pravomocného skončení věci pokládat za nevinného, je doba zanedbatelná.

Spor, o který tady jde, je v podstatě spor o hranice. Bohužel vždy v právní vědě narazíme na okamžiky, kdy společenské jevy a důsledky z nich vyplývající se svým charakterem mění.

Jestliže nedospělec dva dny před tím nabude 15 let, spáchá společensky závažný, nebezpečný trestný čin, argumentuje se tady zpravidla vraždou, je beztrestný.

Dva dny nato bude postaven před soud pro trestný čin vraždy.

Těchto případů je v teorii i praxi řada a vždy s těmito hranicemi se společnost musí ve svých normách vypořádat. Nedovedu si představit civilizovaný právní řád, který by pod tlakem ať už veřejného mínění, případně rozsahu její právní kultury nutil zákonodárný sbor z podnětu vraždy, spáchané nedospělcem, aby měnil trestní zákon.

Samozřejmě plně chápu a svým způsobem i oceňuji argumenty, které zejména kolega Stome předeslal. Také já jsem obhájce. Také já jsem se setkával a budu setkávat patrně v jednacích síních s podobnými problémy, které naznačil on. Nejde však o to.

V podstatě mám za to, že při náležitém chodu justičního aparátu, bezpečnostního aparátu a při obvyklém způsobu vyšetřování, lhůta, která už stejně je prolomena, je zcela dostatečná. Je třeba odmítnout takové nahodilé jevy, jako je onemocnění soudce, či jiné okolnosti, protože nikde není napsáno, že těch 6 měsíců je tak dostatečná doba, že neonemocní v té době a nebude zapotřebí prodlužovat vazbu opět.