Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Adamovi. Pretože minister
vnútra stále ešte nie je prítomný,
pýtam sa poslanca Michálka, či môže
vystúpiť so svojím príspevkom, ktorý
označil ako nezrozumiteľnosť reči. Týka
sa to brannobezpečnostnej situácie, a preto pri
tom nemusí byť pán minister. Prosím.
Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane
místopředsedo, vážení kolegové,
chtěl bych poukázat na jednu věc, na práci
našeho nejvyššího zákonodárného
sboru. Myslím, že myšlenková rozpolcenost
v našem myšlení nám neumožňuje
účinně postupovat v naší práci
vpřed. Je to důsledek dialektického myšlení
naší společnosti a z toho vyplývající
i krizová situace, ve které se dnes nacházíme.
Myslím, že nám to znemožňuje společně
se soustředit a formulovat konečné výsledky
naší činnosti.
Toto matení pojmů se nám dostalo i do Písma.
V podobenství o marnotratném synu nám moderní
překlady poukazují na to, že marnotratný
syn prohýřil své jmění s nevěstkami.
V původních překladech bylo toto znění:
"Marnotratný syn prožral své jmění
s nevěstkami. . .".
V minulých letech jsme byli informováni o mnohých
politických i vojenských záležitostech
v určitých směrech: např. sestřelení
korejského letadla bylo označováno jako zastavení
letu. Vraždy, zločiny, popravy byly označovány
jako porušení socialistické zákonnosti.
Při inspekci ministra vnitra Karola Bacílka v Leopoldově
byl na nás vznesen dotaz - jaké máte přání
či stížnost? My jsme odpověděli
jednoznačně, že máme hlad. Údiv
na tváři pana ministra se změnil v tato slova:
Hlad - to snad ne. Snad zvýšenou chuť k jídlu.
To ano. Ale hlad snad ne… toto jsou důsledky toho,
že my, i když mluvíme česky nebo slovensky,
nemůžeme se sjednotit, a toto bude velmi nebezpečné
pro naši další práci, pokud v naší
legislativní činnosti budeme v tomto dialektickém
myšlení pokračovat.
Pokud se týká, např. zásahu 17. listopadu
- byl to zásah přiměřený, nepřiměřený
nebo brutální. Toto si musíme jasně
stanovit. Proto: Pravda nechť zůstane pravdou, lež
ať zůstane lží, zločin ať
zůstane zločinem…
Jen tak při vyhodnocení těchto pojmů
dojdeme k našemu konečnému cíli, tj.
upevnění demokracie, i když demokratická
vláda je podle slov Churchilla špatná vláda,
ale zatím si lidstvo lepší systém nevytvořilo.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Prosím poslankyňu Novákovú.
Poslankyně SL E. Nováková: Vážený
pane předsedající, vážení
kolegové, dovoluji si předložit konkrétní
návrh na zlepšení činnosti našeho
bezpečnostního aparátu. Možná,
že bude naivně ženský. Navrhuji, aby mladí
muži, kteří nastupují do prezenční
služby, měli možnost zvážit, zda
by nechtěli tuto službu vykonávat u bezpečnosti.
Myslím, že po krátkém zaškolení
by mohli být platnými pomocníky. Nebylo by
to finančně náročné a navíc
se domnívám, že řada z nich by potom
v těchto sborech našla i své budoucí
povolání.To je jeden konkrétní návrh.
Dále bych vás chtěla vyzvat k tomu, když
zde využíváme svých možností
a tážeme se vysokých státních
činitelů na konkrétní kroky, které
dělají k tomu, aby se zlepšila bezpečnostní
situace, myslím, že bychom neměli zapomínat,
že stejná práva máme i ve svých
regiónech - abychom vyžadovali od zodpovědných
činitelů ve svých místech informace
o tom, co konkrétně dělají, aby se
situace v místě zlepšila a žádali
je tedy k zodpovědnosti.
Myslím si, že bychom neměli zapomínat
také na to, že velkým zdrojem kriminality je
alkohol. V našich zařízeních RaJ, mám
dojem, že kontrola v tomto směru je velmi neurčitá
a pouze formální. Měli bychom žádat
zodpovědné činitele, kteří
mají o toto dbát, jak jsou dodržována
zákonná opatření, jak je dodržován
pořádek, zda skutečně v tomto směru
i práci zodpovědně vykonávají.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pekne. Poslanec Pospíšil sa vzdáva
svojho slova. Slovo teraz udelujem poslancovi Chýlkovi.
Poslanec SL S. Chýlek: Dámy a pánové,
rád bych, abychom se zamysleli nad bezpečnostní
problematikou ještě z poněkud jiného
zorného úhlu. Říkáme, že
nám narostla obrovským způsobem kriminalita,
zejména násilné trestné činy.
Hledáme společně s panem ministrem cesty,
jak záležitosti vyřešit.
Společně si uvědomujeme, že tady řešíme
konec řetězce, že chceme zvyšovat represi,
což asi bude namístě. Do jisté míry
chceme provádět preventivní kroky, ale zdaleka
ještě nejsme na začátku řetězce
příčin a následků.
Zamysleme se nad tím, jak je možné, že
najednou máme tak obrovský nárůst.
Je možné, že by oněch 10 měsíců
rodící se demokracie nám stačilo vytvořit
ze slušných lidí zločince v tak obrovském
počtu? Určitě to možné není.
Kořeny sahají mnohem dále a hlouběji.
Pokud se jich dotkneme, obnažíme je a budeme se snažit
je řešit, uděláme asi hodně.
Kořeny - podle mého soudu - sahají hluboko
do 40letého období deformací. Do období,
kdy pravda byla trestána a lež a nepravda byla odměňována.
Do období, kdy došlo k tak hlubokému mravnímu
rozvratu celé této společnosti. Bylo to právě
to období, ovládnuté komunisty, které
nás přivedlo tam, kde dnes stojíme. Deset
měsíců rodící se demokracie
znamenalo jen to, že povolil krunýř represívních
opatření do jisté míry, který
se jen ztenčil, nepůsobí tak silně
jako působil a propuklo to, co propuklo. Neberte to jako
laciný politický argument. Říkám
to proto, abychom se dobrali kořenů, abychom věděli,
kam sáhnout a co udělat hluboce preventivně.
Uvědomme si, že v tom období byla potlačována
jakákoliv začínající hluboce
nápravná činnost, že bylo potlačeno
náboženství, filozofie, že bylo potlačeno
vše, co mohlo tuto společnost zlepšovat, a proto
nám to všechno v takové míre propuklo.
Domnívám se, že máme-li udělat
něco zásadního pro budoucnost, že musíme
myslet právě na tyto kořeny, že musíme
uvolnit cestu těm silám, které budou řešit
to, co jsem naznačil. Musíme vrátit pozici
náboženství, musíme vrátit svobodu
filozofiím, musíme vrátit ty hodnoty, o které
jsme byli okradeni, nesmíme se bát a stydět
hovořit o křesťanské lásce, když
jsme tak dlouho museli hovořit o třídní
nenávisti. To jsou oblasti, které musíme
spravit. Já vím, že tím dnes příliš
panu ministrovi nepomohu, ale přesto to říkám
v tomto zákonodárném shromáždění,
protože pokud si tyto skutečnosti budeme vždy
uvědomovat, když budeme jednat o zákonech,
které budou hovořit o rodině, o výchově,
o školství, i když školství patří
resortem do národních sfér, o sociální
oblasti, o kultuře, vždycky bychom měli mít
na paměti tyto oblasti a ty pozitivní hodnoty, které
formují člověka, těm bychom měli
ve všech zákonodárných krocích
pomáhat.
Znovu říkám, že asi nepomohu panu ministrovi,
ale doufám, že bychom tím pomohli některým
z jeho nástupců. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Chýlkovi. O slovo sa prihlásil
poslanec Klokner. Nie je prítomný v sále,
poprosím pana poslanca Kobylku.
Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl
tři poznámky. Možná předešlu
ještě jednu obecnou. Jakoby cosi visí ve vzduchu,
a my to neumíme dobře pojmenovat, nebo rozeznat.
Pokusím se to artikulovat.
První poznámka je tato: Napadlo mne, proč
se učíme u západních Němců,
Italů a Japonců o metalurgii, o počítačových
sítích, o tom, jak vyrábět auto, eventuálně
pěstovat kuřata. Proč se neučíme,
jak denacifikovat. To je dost zajímavé, že
nás to nenapadlo, že sousedé mají tak
bohaté a nedávné zkušenosti s tím,
jak to všechno dělali. Proč si znovu neuvědomíme,
co znamenaly norimberské procesy, jak postupoval první
parlament, co dělala jejich první vláda.
Jistě s tím měli starosti Japonci, Italové
i západní Němci. Možná, že
by to bylo nějakým způsobem inspirující.
Proč mluvím o Italech, Japoncích a západních
Němcích? Spojitost je zcela jasná. Mluvím
o tom proto, že tady něco visí ve vzduchu a
že se dostáváme do potíží,
které nás nějakým způsobem
brzdí, svazují a ne příliš tomu
rozumíme. Například se snažíme
naroubovat jakousi novou legislativu na něco velice patologického,
na něco, co tady bylo 50 nebo 42 let, já to neodděluji,
a hrozně se divíme, že nám to nejde.
Pokusme se nějakým způsobem říci,
co to bylo za minulost, v čem spočívala její
patologie, aby nám to bylo jasné. Když to neuděláme,
tak se bojím, že bychom mohli po několika letech
zpětně, možná už jako staříci,
nebo v kriminálech si uvědomit, že jsme skončili
jako Rumunsko. Já bych se tohoto momentu trochu bál.
To byla druhá poznámka. Učit se od západu
ještě něco jiného a uvědomit
si některé věci.
Třetí poznámka je možná pro kolegy
z támhle toho rohu. Představme si škálu,
kde na jednom pólu je absolutní liberalismus až
libertinství a na druhém pólu absolutní
totalita, kterou velmi dobře známe. Padesát
let jsme v ní žili. Já se domnívám,
že demokracie leží někde nejen na této
škále, ale prostorově jinde. Jednak čerpá
z obou těchto pólů, to znamená, že
když se dohadujeme o tom, jak to bude, tak je to liberální,
protože každý může říci
téměř cokoliv, kromě hrubých
urážek někoho jiného, ale když
se na tom jednou dohodneme, tak se objeví prvky až
autoritativní, to znamená, bude to tak, jak se to
dohodlo.
Nebezpečí hrozí demokracii z obou těchto
pólů a demokracie musí být ofenzívní.
Demokracie nemůže být pasívním
zíráním na svět, co s námi
ti, či oni udělají, musí být
ofenzívní. To je trochu něco jiného.
Demokracii musíme bránit a budeme ji muset bránit
asi i tady. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, prosím pán poslanca Prokopa.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážení
kolegové, bezpečnostní problematika není
problematikou, kterou bych se zabýval a původně
jsem vůbec vystoupit nechtěl. Avšak jedno z
vystoupení, které tady dopoledne odeznělo,
mne přimělo k tomu, abych vyšel na tuto tribunu
a začal hovořit.
Byl to fakt, že ve vystoupení kolegy Valtra zazněly
některé názory, které považuji
za mírně řečeno nebezpečné
a proto si troufám s nimi velmi krátce polemizovat.
O faktu, na který narážím, se už
zmínila kolegyně Sándorová. Já
bych jej trochu rozšířil.
Domnívám se, že je znepokojujícím
faktem, že ve vystoupení, které bylo věnováno
bezpečnostní politice se objevila problematika,
která se týká něčeho takového,
jako je svoboda slova, svoboda kulturního vědomí
a svědomí. Zavání to totalitou. Všichni
jsme byli svědky v poměrně nedávné
minulosti toho, že řada lidí, kteří
měli odlišné mínění od
konformního smýšlení, byli kriminalizováni
a na základě této kriminalizace soudní
cestou stíháni. Nemohu se zbavit pocitu, že
tento způsob totalitního smýšlení
v nás, nebo alespoň v některých z
nás, zůstal. Vystoupení kolegy Valtra mne
k tomu podnítilo. Myslím, že fakt, že
názory, které na příkladu časopisu
"VOKNO" jsou prezentovány, jako názory
nekonformní, které se někomu z nás
nelíbí a já jsem přesvědčen
o tom, že se názory tohoto typu líbí
vždy jen určitému úzkému okruhu
lidí, že jsou tyto názory jiné, než
které vyznáváme my, není a nemůže
a dokonce ani nesmí být v žádném
případě důvodem k tomu, aby se tato
problematika dostávala do souvislosti s bezpečností
a s bezpečnostní politikou státu. Jinak bychom
se dostali tam, odkud jsme, doufám, 17. listopadu definitivně
vykročili směrem ven. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, prosím poslanca Minku.
Poslanec SL J. Minka: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, dámy
a páni, mnohí rečníci predo mnou konštatovali,
aká je zlá situácia bezpečnosti, aká
je zlá situácia vo vybavení polície,
v kádroch atď. Nechcem sa o tom zmieňovať,
to by bolo zbytočné, ale mám dva návrhy
v tejto súvislosti. Chcel by som sa ospravedlniť pani
kolegyni Novákovej, že keď ona vystúpila,
už som to mal napísané, čo teraz prednesiem,
ale je to trošku konkretizované.
V minulosti existovali, a možno, že existujú
vojská ministerstva vnútra. Pokiaľ existujú,
bolo by dobré im dať aspoň z časti inú
náplň. A preto navrhujem vybrať do zvláštnych
jednotiek ministerstva vnútra mladíkov, teda odvedencov,
ktorí majú maturitu, majú dobrú telesnú
zdatnosť a predpísanú telesnú výšku.
Prvý mesiac by mali normálnu základnú
prípravu, t. z. "prijímač", ako
sa tomu hovorí na vojne. Po prísahe by mali 5-mesačnú
policajnú prípravu, kde by sa jednak naučili
zákony, potom, pochopiteľne, streľba, ovládanie,
sebaobrana atď. A potom ako poddôstojníci by
boli zaradení do hliadkovej služby vo veľkých
mestách. Chodili by, pochopiteľne, spolu s príslušníkmi
Verejnej bezpečnosti, dajme tomu cez deň jeden príslušník
polície a dvaja títo vojaci, v noci dvaja príslušníci
bezpečnosti a jeden vojak. Tým by sa do určitej
miery pokryl nedostatok policajtov, hlavne vo veľkých
mestách, v ktorých sú, pochopiteľne,
kasárne. Títo vojaci by mohli naďalej žiť
normálnym vojenským životom. Ďalšou
výhodou by bolo to, že medzi týmito vojakmi
by sa iste našli takí, ktorí by u bezpečnosti
naďalej chceli zostať. Tí by potom prešli
normálnym výcvikom a školením ako profesionálni
policajti.
Treba povedať, že tento návrh musíte podrobiť
kritike z hľadiska zákonov. Neviem, či by to
naše zákony povoľovali.
Druhý návrh je podmienený prvým. Naši
policajti by mali vykonávať hliadkovú alebo
pochôdzkovú službu, lenže nikto ich nekontroluje.
Každá hliadka by mala mať svoj obvod, v ktorom
by sa mala pohybovať, a aby bolo možné hliadky
v týchto obvodoch kontrolovať, navrhujem namontovať
kontrolné hodiny, na ktorých by si označili
svoju identifikačnú kartu. Zvýšila by
sa tým aj disciplína policajtov a hlavne by sa zvýšil
pocit istoty občanov, že polícia skutočne
chráni ich bezpečnosť.
Nakoniec poznámku: Veľmi sa prihováram za to,
aby sa zmenil názov našich bezpečnostných
zborov. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Minkovi. Pýtam sa,
či je v sále už prítomný pán
poslanec Klokner. (Nebyl.) Nie je. Tak volám do diskusie
pána poslanca Tejkla.
Poslanec SL M. Tejkl: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
pane ministře, dovolte, abych položil několik
otázek. Patřím, jak vidíte, i do takového
určitého sboru, který má právo
nosit zbraň a dokonce i vybírat blokové pokuty,
samozřejmě ne v městech, ale v lesích.
Tady bych položil otázku: Troufl by si někdo
z vás v hlubokém lese předložit pokutu
skupině vandalů při tělesné
hmotnosti 55 kg? Pakliže nemají u sebe dopravní
prostředek, abyste si mohli napsat státní
poznávací značku, nijakým způsobem
je nedonutíte, aby vám předložili občanský
průkaz, v horším případě
dostanete pár, jak se říká, někam
a oni utečou. Tyto případy z vlastní
praxe znám mnohokrát.
Proto bych žádal pana ministra, aby nám objasnil
ta kritéria, za kterých budou noví příslušníci
do sboru přijímáni. Padla tady už zmínka
o tělesné výšce. Samozřejmě,
že tělesná výška je výhodou
i optickou výhodou k zastrašení protivníka,
ale hlavní je chuť a určitý pocit statečnosti.
Já se obávám, že kritéria, která
dřív platila pro přijímání
do sboru, z veliké části zavinila snížení
prestiže tohoto sboru. Jestli jsou mezi námi přítomní
učitelé základních škol, jistě
mi potvrdí, jací jejich absolventi byli k policejním
sborům přijímáni. Nechci se jich dotknout.
Znám konkrétní příklad, kdy
již ne začínající příslušníci,
ale příslušníci, kterým šlo
o hodnosti důstojnické, potřebovali maturitu.
Přihlásili se tudíž k přijímacím
pohovorům na gymnázium. Většina jich
u přijímacích pohovorů nesplnila požadované
předpoklady, ale do prvního ročníku
nastoupili všichni a maturitu mají všichni. To
všechno snižuje prestiž policejního sboru.
Každá prestiž každého sboru je závislá
na kvalitě a výkonu jeho jedinců.
Já bych proto žádal, aby tato kritéria
byla nám objasněna a aby v nich na neposlední
řadě stála chuť a statečnost
každého jedince. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pekne. Konštatujem, že mám na stole
ešte štyri písomné prihlášky
do diskusie, ale ako sa dívam po sále, traja prihlásení
v sále chýbajú.
Teraz požiadam o diskusný príspevok pána
poslanca Horníka a zároveň prosím
príslušníkov politických klubov, ktorých
sa to týka, aby svojich kolegov upozornili, že sa
majú dostaviť do diskusie. Ide o poslankyňu
Petrovou, poslanca Kloknera a poslanca Mlynárika. V prípade,
že nebudú včas v sále, tak ich diskusné
príspevky zrejme prepadnú.
Prosím, pán poslanec Horník.
Poslanec SN J. Horník: Vážený pán
predseda, vážený predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, chcem vysloviť niekoľko
poznámok. Prebieha u nás súdna aj mimosúdna
rehabilitácia, jedna aj druhá, je veľmi pomalá
a liknavá. O tejto otázke však nechcem hovoriť.
Zmienim sa o veľmi vážnom probléme, ktorý
je na východnom Slovensku. Tento problém trápi
mnohých občanov východného Slovenska,
a to je osud ľudí, ktorí v jarných mesiacoch
roku 1945 boli násilne, bez právnych podkladov,
odvlečení do Sovietského zväzu a tam
prežili niekoľko rokov v sovietskych táboroch
a väzeniach. Mnoho z týchto ľudí sa vôbec
nevrátilo.
Mám otázku na pána ministra vnútra,
či ministerstvo vnútra se touto problematikou, osudom
týchto ľudí zaoberá, a či v tejto
otázke spolupracuje s Federálnym ministerstvom zahraničných
vecí.
Ďalej k tejto problematike by som mal ešte jednu otázku.
Či sovietske archívy sú prístupné,
aby naši historici a ľudia, ktorí touto problematikou
sa chcú odborne zaoberať, mohli v týchto archívoch
študovať? To by bola prvá moja poznámka.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prepáčte, pán poslanec, že vám
skáčem do reči, ale myslím, že
tuto problematiku je potrebné adresovať ministrovi
spravodlivosti, nie ministrovi vnútra.
Poslanec SN J. Horník: Aká je záruka, že
bývalí pracovníci ŠTB, ktorí
sa znovu vrátili do služieb ministerstva vnútra,
nezneužijú svoje postavenie? Neverím ľuďom,
ktorí ma vyšetrovali a dnes sú považovaní
za čestných a statočných ľudí.
Ako kresťan by som im chcel veriť, ale mali by najprv
ukázať že dobre a statočne pracujú
na obnove a rozvoji našej demokratickej spoločnosti.
Nechcem hovoriť o zbraniach a ľuďoch, ktorí
držia zbrane, už o tom hovorili poslanci predo mnou.
Na záver mojich poznámok by som chcel poďakovať
všetkým dobrým a čestným príslušníkom
našej bezpečnosti i pánovi ministrovi vnútra
za to, čo dobrého vykonali pre upevnenie bezpečnosti
našich občanov. Do ďalšej práce prajem
pánovi ministrovi i všetkým čestným
členom bezpečnosti veľa úspechov a šťastnú
ruku pri znižovaní kriminality v našej spoločnosti.
Obnova našej spoločnosti by však mala pokračovať
v tradíciách našich národov. Dokiaľ
neobnovíme svätováclavskú a cyrilo-metódsku
tradíciu a nevrátime sa k nej, bude naša mravná
obnova pomalšia a problematickejšia. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Horníkovi, dávam slovo poslankyni
Petrovej.
Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedo,
pane předsedající, vážení
kolegové a kolegyně, chtěla jsem původně
mluvit o otázce undegrandu, o níž se tu zmínil
už můj předřečník, ale
otázku, o které hovořil, už tu vysvětlil
poslanec Prokop. I když jsem ho přímo neslyšela,
naprosto souhlasím s tím, že nemůžeme
v této chvíli míchat dvě věci,
které k sobě nepatří.
Jeden poslanec tu navrhl, abychom k řešení
bezpečnostní situace, která není v
pořádku, čehož jsme si všichni
vědomi, zřídili jakési skupiny dobrovolníků,
které by byly složeny z demokraticky smýšlejících
občanů a pomáhaly řešit otázku
bezpečnosti. Já jsem toho názoru - a myslím,
že většina z nás - že náš
bezpečnostní sbor musí být profesionální.
Dobrovolníků, které jsme tu měli,
už bylo mnoho. Lidové milice jsme nedávno sami
rušili, a to také byli dobrovolníci. Nedá
se dobře definovat, podle jakého klíče
by se dobrovolníci měli vybírat. Náš
sbor musí být profesionální a náš
parlament k tomu musí vytvořit podmínky.
Je to otázka systemizace, otázka financí.
Národní ministři vnitra ani federální
ministr vnitra nemají příliš dobré
podmínky k tomu, aby mohli zvyšovat počty příslušníků.
My jim k tomu musíme vytvořit podmínky.