Zabezpečil jsem současnou organizační
strukturou to, že vojenská kontrarozvědka je
tedy podřízena osobně mně a máte
právo se ptát, co se ve vojenské kontrarozvědce
děje nebo co se bude dít. Podřídil
jsem ji na všech stupních velitelům. Tím,
že jsou povinni se zodpovídat, jsou jimi řízeny
i de facto - chcete-li - je rozbita struktura, která utajovala
před velitelskými stupni veškerou činnost
a činila z orgánů vojenské kontrarozvědky
v podstatě pracovníky bez odpovědnosti vůči
velitelům. Záměr je takový, aby od
1. 1. 1991 se vytvořila složka - armádní
bezpečnostní služba, která by měla
vojenské obranné zpravodajství snížené
o 40 - 50 %, a další složku - vojenskou policii
s právy vystupovat pouze proti vojenským osobám
a proti usměrnění provozu vojenských
vozidel.
Řekl jsem na fóru Federálního shromáždění
v minulosti, a chci to říci i v současné
době - některá čísla, která
jsou často potom využívána k argumentaci
proti mé osobě a proti velení armády.
Říkám tedy i číslo další.
V celé Československé armádě,
která má téměř 1 200 útvarů,
zařízení a institucí, působí
800 příslušníků vojenské
kontrarozvědky. Jestliže snížím
o 40-50 %, prosím, abyste uznali, jestli je to odpovídající
číslo, nebo není. Zatím mám
závěry předběžně kompetentními
místy odsouhlaseny takto: vyměnění
přidělenců, tj. vojenští a letečtí
přidělenci. V současné době
jsem řešil ty vojenské a letecké přidělence,
proti nimž byly vzneseny argumenty, které byly vcelku
prokazatelné. Proto jsem odvolal z funkce vojenského
a leteckého přidělence v Moskvě generálmajora
Tomalíka, dále vojenského leteckého
přidělence v Sofii generálporučíka
Matyáše, kde v podstatě uznávám,
že existují některé důvody, které
je nutno považovat za takové, aby v zahraničí
nesloužili.
Pokud se týká zvýšení mezd vojáků
z povolání a důvody zvýšení:
vojáci z povolání podle současně
platných právních předpisů
mají být hodnoceni na úrovni pracovníků
těžkého strojírenství asi s 10
% preferencí proti nim. Podotýkám, že
této preference nikdy v minulosti, ani v současné
době, dosaženo nebylo. Za posledních 5 let
se měly zvýšit - jako se zvyšovaly platy
téměř většiny občanů
u nás - i platy vojáků z povolání
o 13 %. Tohoto nárůstu dosaženo nebylo.
Já jsem neprovedl pouhé zvýšení
mezd, ale řešil jsem celou otázku v mezích
možností, které federální ministerstvo
obrany v současné době má. Pro úplnost,
pane poslanče, je třeba říci, že
jsem začal od vojáků základní
služby. Považoval jsem za nutné úměrně
možnostem, které máme, zvýšit služné
vojákům základní služby, i když
v absolutních číslech to není velké
zvýšení. U vojína činí
ze 120 na 150 Kčs. Domnívám se, že i
u dalších hodností, kde by byla zainteresovanost
- především u poddůstojníků
základní služby v dalších hodnostech
- to činí 100, 150 i více korun. To za prvé.
Pro úplnost uvádím, že kromě
pouhého zvýšení kupř. stravného
na základě úpravy cen potravin, jsem našel
další prostředky, abych přilepšil
na stravném vojákům základní
služby. Stál jsem před problémem, co
dělat u vojáků z povolání,
když tohoto nárůstu dosaženo nebylo a
určité peníze na tento nárůst
byly uchovány tím, že v předcházejících
čtyřech letech k příIiš výrazné
úpravě platů nedošlo.
Rozhodl jsem o následujícím: Abych neprováděl
nivelizaci odměn vojáků z povolání
výší platů, existuje, nechtěl
bych zdržovat, plat z povolání, který
se skládá ze tří složek: plat
funkční, který představuje největší
část. Plat hodnostní a výsluha let.
Plat funkční má svou pohyblivou stránku.
Je tam tedy určitá vidlice, která představovala
400 - 600 korun v průměru. Tedy, když voják
z povolání nastupoval do funkce, dostával
základ funkčního platu po roce. Splňoval-li
nároky na vzdělání, hodnost a výsledky
práce, byl mu přiznán střed funkčního
platu této vidlice. Úpravou svých interních
rozkazů jsem docílil toho, aby nároková
část nebyla trvale platnou, ale aby byla pohyblivá
i směrem k základu funkčního platu
při neplnění služebních povinností,
nedosahování takových výsledků,
které se očekávaly. Z toho důvodu
jsem rozšířil vidlici i tohoto funkčního
platu ze zmíněných 400 - 600 Kčs o
dalších 400 Kčs s tím, že jsem
podotkl, že nejde o nárokovou část,
a je pokryto u těch, kterým bude přiznána,
maximálně 200 Kčs - tedy byly i funkční
platy někde snižovány. Velitelé všech
stupňů na to měli nárok. Ohrazuji
se tedy proti tomu, že by to bylo pouho pouhé zvyšování
platů. Důvody jsem vám řekl. Kromě
jiného, bylo to v některých sdělovacích
prostředcích zesměšňováno,
odešlo z armády za půl roku z důvodů
hodných zvláštního zřetele a
z důvodů nepodepsání vojenské
přísahy kolem 7 tisíc důstojníků
a praporčíků. Jde o číslo,
které samozřejmě nelichotí mně
ani velení armády, ale jsou důvody, aby nás
zase až tak příliš neznepokojovalo. Odešli
lidé, kteří se po dlouhá léta
snažili, ať už oprávněně či
méně oprávněně, dostat se z
vojny proto, že se neztotožnili s tím, že
budou vojenské povolání vykonávat.
Provedl jsem určitým způsobem benevolentní
opatření, které mělo zabránit,
aby jako v minulosti neřešili mladí lidé
situaci tak, že přes kriminál se dostávali
do civilu, protože to byla jediná schůdná
cesta. Jestliže tito lidé ubyli, a podotýkám,
že především na nižších
stupních, je podle mého názoru spravedlivé,
abych nějakým způsobem při kumulaci
funkcí, k nimž dochází, abych to třeba
i tímto způsobem řešil a lidi, kteří
chtějí sloužit, zainteresoval.
K otázce č. 5. - Hodonín. Smrt 38-leté
osoby. Omlouvám se, že tento případ
důsledně neznám. Bude součástí
odpovědi, kterou panu poslanci dám písemně.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. S ďalšou interpeláciou sa prihlásil
k otázke armády pán poslanec M. Richter.
Poslanec SL M. Richter: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, část
interpelace týkající se armády bych
stáhl, ale dozvěděl jsem se o určité
situaci ohledně našich občanů v Iráku.
Z denního tisku se dovídáme o úsilí,
které věnuje ministerstvo zahraničních
věcí na evakuaci našich občanů
z Iráku zpět do Československa.
Dozvěděl jsem se ovšem, že stále
ještě na počátku září
vysílala firma Technoexport své odborníky
do Iráku. Vzhledem ke komplikované blokádě
přes Sýrii, Jordánsko, předávání
na hranicích apod.
Mám dotaz na ministerstvo zahraničních věcí.
Zda vůbec nějakým způsobem koordinuje
vysílání našich expertů do zahraničí,
do rizikových oblastí. Vzdáleně mi
to může připomínat úsilí
hasiče, který si sám založí požár
a potom ho zhasí, aby si vydobyl zásluhy o záchranu
hodnot. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M Šútovec:
Rozumiem tomu tak, že interpelujete pána Dienstbiera.
Pán Dienstbier nie je v tejto chvíli prítomný,
a pýtam sa pána predsedu vlády, či
môžu dať odpoveď na túto interpeláciu
za pána ministra zahraničných vecí?
Předseda vlády ČSFR M. Čalfa: Vzhľadom
na špecifiku veci by som požiadal, aby sme si zistili
informácie. Pán poslanec obdrží odpoveď
ešte v priebehu dnešnej schôdze.
Zabudol som poznamenať, že podľa rokovacieho poriadku
je interpelácia a odpoveď na ňu predmetom možnej
rozpravy. Pýtam sa, či sa niekto hlási do
rozpravy k interpelácii predloženej pánu poslancovi
Vackovi? Prosím.
Poslanec SL M. Korman: Vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia, chcel by som povedať
i ja niekoľko viet k vystúpeniu armádneho generála
ministra Vacka. Jeho odpoveď pokladám za fundovanú,
hodnú človeka s jeho vojenskou praxou i vzdelaním.
Zaiste, interpelujúci poslanec získal objektívne
poznatky k tomu, čo predniesol.
Mám však aj iné poznatky. Dosť sa stotožňujú
s vystúpením armádneho generála Vacka.
V posádke, kde som nedávno robil prieskum v tejto
oblasti, sa atestácie vojakov z povolania účastnia
i dôstojníci vojenskej obrody. Môžem povedať,
že ich názory sú rešpektované alebo
zohľadnené v prijatých záveroch.
Poviem to na konkrétnom prípade, kedy bývalý
náčelník politického oddelenia prešiel
atestáciou, hoci v komisii aktívne pracoval reaktivizovaný
dôstojník, príslušník vojenskej
obrody. S odstupom času však došlo k prehodnoteniu
komisie, jej názorov, názorov dôstojníka
z obrody. Dôstojník, náčelník
politického oddelenia, bude riešený znova.
Ináč než ako bol. Mám iné skúsenosti.
Mám aj dôveru ku generálovi Vackovi.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Hlási sa niekto do rozpravy k tejto veci?
Myslím, že nie.
Ďalej sa prihlásil s interpeláciou pán
poslanec Ján Mlynárik. Prosím však poslanca,
aby pri písomnej prihláške presne formuloval,
či ide o otázku, či skutočne o interpeláciu.
Poslanec SN J. Mlynárik: Pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie.
V mojom prípade nejde ani tak o interpeláciu, ako
o upozornenie na istý vážny problém,
ktorý sa, podľa môjho názoru, obchádza.
V mojom volebnom obvode v Novom Hrade v Lučeneckom okrese
došlo k štvornásobnej vražde občanov
rómskeho pôvodu. Pôvodne som vás chcel
zoznámiť so správou Krajskej správy
Zboru nápravnej bezpečnosti v Banskej Bystrici,
ktorú som si vyžiadal. Domnievam sa však, že
ste o veci informovaní z tlače, takže vás
nebudem okrádať o váš vzácny čas.
Správu mám k dispozícii a môžem
ju požičať prípadným záujemcom
na okopírovanie.
Chcem upozorniť na akútny problém rómskeho
obyvateľstva u nás. Nadväzujem tak na posledné
vystúpenie pána poslanca Valtra a poslankyne Sándorovej.
Správa KS ZNB o tragédii v Polichne signalizuje
napäté vzťahy, ktoré si teraz ani dostatočne
neuvedomujeme, alebo uvedomujeme len marginálne. Je treba
čosi robiť aj z našej strany. Spomínam
si, že poslanci FZ rómskeho pôvodu hovorili
o akejsi pripravovanej komisii, ale neviem, čo sa v tom
urobilo. Čítal som v tlači iniciatívu
z Hradca Králové, kde sa tiež pripravuje istá
komisia. V Polichne, podobne ako na divokom Západe, problém
rómskeho obyvateľstva u nás nie je možné
riešiť. Čosi podobného sa stalo na Východe,
tiež došlo k hromadnej vražde občanov rómskeho
pôvodu. Nemusí sa tu teraz opakovať v takom
rozsahu, ale ešte môže dôjsť, pokiaľ
sa siahne k takým zbraniam, k väčšej tragédii.
Ale nastoľujem rómsky problém v súvislosti
s bezpečnostnou situáciou u nás. Ako vidieť,
ide o interdisciplinárny problém. Predsedníctvo
nášho parlamentu by malo hľadať cesty k
riešeniu, alebo nejako prispieť k riešeniu. Myslím
si, že v tejto veci má náš parlament nevyužité
kapacity a rezervy a občania - naši voliči
- právom očakávajú účinné
riešenie tohto akútneho problému.
Ďakujem vám za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Chcem sa opýtať pána poslanca Mlynárika,
kam smeruje jeho podnet, kam ho adresuje?
Poslanec SN J. Mlynárik: Snáď federálnemu
ministrovi vnútra.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. K rovnakej problematike sa prihlásila pani
poslankyňa Samková. Prosím o vystúpenie
- aby sme to vzali z jedného balíka.
Poslankyně SN K. Samková: Já velice děkuji
panu kolegovi, že se zastal rómské národnosti
a Rómů a otevřel tady na tomto pléně
tuto problematiku. Přiznám se, že jsem nebyla
až takto připravena a neměla jsem pro tuto
chvíli konkrétní vystoupení. Pokud
vím, pan doktor Emil Ščuka, předseda
Rómské iniciativy se chce obrátit - a já
to v této chvíli činím za něj
- na Federální shromáždění,
zda by nebylo možné vytvořit komisi, která
by svým způsobem byla určitým dílem
nějaké vládní komise, která
by se kontinuálně zabývala rasismem, lidskými
právy, dodržováním lidských práv
a kolektivními lidskými právy. Domnívám
se, že stále se zvyšující vlna
rasismu už začíná přesahovat
veškeré míry únosnosti. Zároveň
bych chtěla upozornit zvláště kolegy
ze Slovenska a požádat pana ministerského předsedu,
zda-li by nemohl v této věci zjednat nápravu.
V současné době dochází k značné
migraci rómského obyvatelstva ze Slovenska, kde
se cítí být závažným způsobem
ohroženi. Politická destabilizace v určitých
částech Slovenska, kdy se začíná
jednat o eventuálním vzniku slovenského státu,
je ze strany Rómů chápána jako přímý
podnět jejich odvozu do Osvětimi a podobných
koncentračních táborů, tak, jak tomu
bylo za druhé světové války. Mezi
Rómy panuje obrovský strach, který je naprosto
neodůvodnitelný nebo odůvodnitelný
pouze zčásti. Panuje mezi nimi panická hrůza.
Do všech měst v Čechách přibývají
desítky tisíc Rómů, třeba do
Ostravy asi 30 tisíc Rómů. A za této
situace není v možnostech samotné České
republiky, aby řešila tento problém. Bylo by
nutné právě i ve spolupráci s nějakým
útvarem, komisí Federálního shromáždění,
začít řešit tuto otázku na federální
úrovni. Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Konštatujem, že vystúpenie pani
poslankyne Samkovej obsahovalo jeden konkrétny podnet adresovaný
zrejme predsedníctvu Federálneho zhromaždenia.
Podnet bude predložený predsedníctvu Federálneho
zhromaždenia. Ide o komisiu pre rasizmus, ľudské
práva a podobné záležitosti. A ďalej
obsahovalo snáď nejaké dohady. K tejto druhej
problematike sa s odpoveďou prihlásil pán minister
Miller.
Ministr práce a sociálních věcí
P. Miller: Pane předsedající, paní
poslankyně, páni poslanci, slyšeli jste tady
názor dvou poslanců. Chtěl bych říci,
že tento problém nemůže směrovat
k ministerstvu vnitra, protože to není problém
bezpečnosti, ale sociální. Tento problém
jsme si řekli, že budeme řešit na ministerstvu
práce a sociálních věcí, na
federální úrovni, podobně jako jiné
věci - mentálně postižené nebo
invalidní občany, výrobci, kteří
zajišťují pomůcky, apod. Protože
jsme chtěli, aby to bylo zastřešené
na úrovni místopředsedy vlády, celou
tuto věc budeme řešit pod vedením pana
místopředsedy vlády Mikloška. Chtěl
bych říci, že ROI vypracovala velmi dobrý
návrh koncepce rozvoje rómské populace v
Československu. Snažili jsme se, aby ke kulatému
stolu došlo, ale je třeba říci na adresu
přátel Rómů, že je třeba,
aby se i oni dohodli. Pokud vím a mám poslední
zprávy - oni nechtějí zasednout s ROI a ROI
nechce zasednout s nimi, problém je kolem poslance Semana
- s ním nechce jednat nikdo - říkám
to naprosto tak, jak tomu je. Je třeba, abyste vy, rómští
přátelé, se především
rozhodli, jak budete jednat a my, na federální úrovni,
jsme připraveni tato jednání zahájit
u místopředsedy vlády pana Mikloška.
Poněkud kuriózní je také přístup
u některé části slovenských
představitelů, že čeští
odborníci nemohou řešit problém slovenských
Rómů, protože mu prostě nerozumějí.
Já jsem ochoten tvrdit, že nejlepší odborníky
na řešení rómské problematiky
má federální ministerstvo práce a
sociálních věcí. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pani poslankyňa Samková.
Poslankyně SN K. Samková: Já bych jenom v
krátkosti odpověděla panu ministrovi Millerovi,
co se týče toho, jak se Rómové nemohou
mezi sebou domluvit. Rómská občanská
iniciativa si dovolila vypracovat komplexní koncepci řešení
rómské otázky v Československu a jako
takovou jí předložila k prvním konzultacím
na ministerstvo pana ministra Millera. Bylo nám řečeno,
že s námi musí zasednout ke kulatému
stolu i všechna ostatní rómská hnutí
a všechny ostatní rómské politické
strany. My, respektive, pan doktor Emil Ščuka, náš
předseda, zaujal velice správné stanovisko,
státotvorné stanovisko, že jestliže Rómské
občanské iniciativě dali Rómové
mandát a jestliže členové Rómské
občanské iniciativy byli ze svého titulu
zvoleni do České národní rady, do
Slovenské národní rady a do Federálního
shromáždění, potom i Rómská
občanská iniciativa je v tomto případě
partnerem vlády, a je to politická strana, která
má právo se účastnit jednání
v této věci jako plnoprávný státotvorný
partner vlády a ministerstva. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pán minister chce dačo povedať
k tomuto problému.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSFR P. Miller: Myslím, že už mám
pouze verbální záležitost. S tím,
co řekla paní poslankyně, souhlasíme.
Plně s tím souhlasíme, protože zastoupení
ROIky tomu dává ten kredit, ale je třeba
vidět, že tuto otázku je třeba řešit
globálně. Já bych měl obavy z toho,
že kdybychom zahájili nějaké jednání,
že jistá část rómského
obyvatelstva by se toho nezúčastnila. Pak by to
byla více méně násilná metoda.
A je třeba si o tom rozumně promluvit.
Poslankyně SN K. Samková: Já si dovoluji
jen upozornit, že máme za sebou 80-tisícovou
členskou základnu, která se každým
dnem rozrůstá.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pani poslankyňa, besedu k tomuto bodu musíme ukončiť,
pretože my sme už dostali odpoveď, ktorá
bola dosť obsiahla. Prosím pána poslanca Miroslava
Janstu, aby vystúpil so svojou interpeláciou.
Poslanec SL M. Jansta: Vážený pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, využívám svého ústavního
práva interpelace podle § 49 ústavního
zákona, o československé federaci, a podle
§ 64 zákona o jednacím řádu Federálního
shromáždění. Obracím se na vás,
pane předsedo vlády, v obdobné záležitosti
jako v minulém, to je pátém volebním
období. Tehdy jsem od března 1990 upozorňoval
představitele výborů zahraničních
Federálního shromáždění
na nutnost řešení řady naléhavých
problémů, spojených s neočekávaně
rychlým procesem o sjednocování Německa.
Upozorňoval jsem, že Československo bude muset
řešit záležitosti, dotýkající
se jeho politických a ekonomických zájmů,
zejména mezinárodních záruk československých
státních hranic, řešení otevřených
majetkoprávních otázek souvisejících
s druhou světovou válkou a problémy s existujícími
smlouvami s NDR, které zaniknou. Protože výbory
nezaujaly k této problematice vhodné stanovisko,
obrátil jsem se na pana ministra zahraničních
věcí s interpelací dne 15. května,
na kterou jsem obdržel odpověď ze dne 25. května.
Tato odpověď, která se týkala mé
interpelace ohledně válečných reparací,
neobsahovala mně neznámá fakta. Je mi jasné,
že vymáhání nároků na
reparace, pohledávky vzniklé za války a náhrady
za Mnichov je nyní problematické, vzhledem k tomu,
že vítězné mocnosti zatím neprojevily
ochotu tyto otázky otevírat a uzavření
mírové smlouvy, která by toto definitivně
řešila, je však k současnému silnému
postavení SRN, kdy i Sovětský svaz se vzdává
tohoto požadavku, jistě v nedohlednu a tato otázka
již zřejmě nastolena nebude.
Obracím se na vás ovšem především
s otázkou spojenou se situací u perzekučních
nároků našich občanů. V průběhu
okupace se asi 283 tisíc občanů Československa
stalo obětí nacistické perzekuce. Většina
z nich ji nepřežila. V prvé polovině
padesátých let přijala SRN program nápravy
škod, které Německo za války způsobilo.
V jeho rámci byly odškodněny některé
oběti perzekuce, a to zejména občané
SRN. S dvanácti západoevropskými státy
byly sjednány dohody o globálním odškodnění.
Na jejich základě SRN vyplatila příslušným
státům téměř 1 miliardu DM,
které byly rozdělené mezi poškozené.
Například Francie obdržela 400 milionů,
Holandsko 125 milionů, Řecko 115 milionů
DM. Mimo to vyplatila SRN na základě zvláštních
dohod 3,3 miliardy DM jako odškodnění Izraele.
Po navázání diplomatických styků
s východoevropskými státy sjednala SRN dohody
o odškodnění perzekuovaných osob s Polskem
a Maďarskem. Československo dostalo od SRN v roce
1970 7,8 mil. DM na odškodnění osob, které
byly oběti pseudolékařských pokusů.
Ostatní odškodněny nebyly.