Jako unitární stát naše republika vznikla
a vznikl také jeden československý národ.
Před nedávnem jsem byl ve Spojených státech
amerických a všiml jsem si takové zajímavé
věci. Pro Američany slovo "národní"
znamená "federální", slovo "státní"
je podřazeno slovu "federální"
a slovu "národní". Proto říkám,
politický československý národ. Pokud
máme společný stát, jsme takovým
politickým národem. Za takovýto politický
národ a pod jeho barvami umírali mnozí Češi
a Slováci v boji proti zlu a nacistickému totalitarismu.
K nim a k jejich dědicům chovám úctu
a cítím zodpovědnost. Nevěřím
tomu, že by dnes mělo zvítězit dědictví
těch, kteří si pod křídly tohoto
totalitního zla ohřívali vlastní polívčičku.
Říká se, že státy žijí
idejemi, které je zrodily. Československou republiku
zrodila idea československé vzájemnosti kulturní
a idea vzájemné podpory vůči vnějšímu
ohrožení. Československý unitární
stát prošel ve svých dějinách
vnitřní diferenciaci, a to je nepopiratelným
faktem. První republika je pro nás už pouze
symbolem vzájemné spolupráce i symbolem vzájemných
obtíží. My fakt této vnitřní
diferenciace nepopíráme a chápeme, že
unitární stát není a nemůže
být výsledkem společné vůle
našich národů a našich občanů.
Přesto si myslím, že má dnes stále
smysl ohlížet se k počátkům našeho
společného státu, a to zvláště
ve chvílích, kdykoliv se naše vzájemné
vztahy dostanou do nesnází.
Dále bych se chtěl ohradit proti obvinění,
že zastáváme centralismus. To už je obvinění
zcela nesmyslné. Jsme pro decentralizaci, a to v míře,
v níž je to účelné. Jsme pro
decentralizaci dokonce i nadmíru účelného,
jelikož je skutečným výrazem vůle
svobodných občanů. My totiž považujeme
za základ státoprávního principu svobodu
jedince a jejich omezení považujeme za přípustné
pouze tam a pouze tehdy, kde by ohrožovala svobodu druhých.
Domníváme se, že tito svobodní jedinci
jsou také hlavní instancí, která rozhoduje
o pravomoci. Je to tak zvaný princip subsidiarity, který
říká, že vyšší společenská
jednotka má mít pouze takovou pravomoc, kterou z
nějakých důvodů nemůže
či nechce vykonávat jednotka nižší.
To jistě platí takřka bez výjimky
v unitárním státě, například
v rámci republik. Ale podle tohoto principu nelze tak úplně
vymezit kompetence ve dvoučlenné federaci. Nelze
je vymezit podle tohoto principu prostě proto, že
dvoučlenná federace je výsledkem jakýchsi
jednání a dohod, jakési komunikace dvou národů.
Chtěl bych vyjádřit náš postoj
vůči federaci a zejména vůči
zákonu o rozdělení kompetencí. Naším
cílem je udržet federaci v podobě co nejvíce
funkční a co nejvíce účelné.
Cílem je fungující model federace. Domníváme
se, že v době přechodu na tržní
ekonomiku je velmi nebezpečné, jestliže se
rozdělují pravomoce, jestliže se pravomoce
z federace předávají republikám.
Domníváme se, že v době přechodné
je potřeba, aby federální vláda disponovala
dostatečnou pravomocí zasáhnout v kterékoliv
části republiky, kde to bude vyžadovat nezbytnost.
Kompetenční zákon v nás budí
samozřejmě nedůvěru, především
způsobem, kterým vznikl. Připomínám,
že vznikl z jednání vlád. To je velmi
nebezpečná věc, jestliže o rozdělení
kompetencí jednají představitelé vlád.
V zájmu těchto vlád totiž mohou být
mocenské ambice, může být posílení
vlastních pravomocí a tento faktor, domnívám
se, neměl být vpuštěn do hry.
Další důvod, který vzbudil naši
nedůvěru, bylo jednání expertních
komisí. Dozvěděli jsme se, že jejich
jednání nebylo nezávislé, že
se nejednalo o jednání nezávislých
a neovlivněných odborníků. Jejich
činnost byla, podle našich informací, zpolitizována.
Jednání těchto komisí nebylo vedeno
principem účelové racionality a jednání
našich premiérů bohužel také ne.
Jejich cílem nebyl fungující model federace,
ale jejich cílem bylo údajné prosazování
národních zájmů. A jak je to složité
s národními zájmy a jak mohou paradoxně
narušit fungování federace, myslím že
nemusím zdůrazňovat. Domnívám
se, že politickou reprezentací, která jediná
dostala mandát svých voličů o těchto
věcech jednat a rozhodovat, je Federální
shromáždění. A právě toto
Federální shromáždění
bylo z jednání de facto vyloučeno.
Naše podezření dále povzbudil způsob,
jakým byly kompetenční zákony Federálního
shromáždění předloženy a
jaké se očekávalo jednání tohoto
shromáždění. Byla představa,
že se staneme spartakiádním cvičištěm,
které bez jakékoliv rozpravy tyto zákony
odmává. Byla to hrubá urážka
našich pravomocí a toto vzbudilo veliký odpor.
(Potlesk.)
Dovolím si říci i já výtku
našemu předsednictvu. Předsednictvo tohoto
shromáždění patrně nevědělo
o tom, že se vedou kompetenční jednání
a nedokázalo připravit expertní komise, které
by nám poslancům, získali nezávislé
informace. My nejsme lidé, kteří nedokážou
pochopit odborná fakta, je mezi námi spousta odborníků,
kteří jsou schopni nás informovat, ale potřebujeme
nezávislé a pravdivé informace při
našem rozhodování. Po celou dobu, co se vedlo
jednání o rozdělování kompetencí,
mohlo naše předsednictvo zařídit činnost
expertních komisi, které by připravily nezávislé
informace pro náš parlament a tak nám umožnili
nezávisle a správně rozhodnout. Namísto
toho zde stojíme s prázdnýma rukama.
Chtěl bych zdůraznit, že poslanci z Meziparlamentního
klubu demokratické pravice přesto přistoupili
k projednávání kompetenčních
zákonů klidně, odpovědně a
konstruktivně. I ti, kteří považují
opětovné vyvolávání kompetenčních
sporů za zbytečně a v dané chvíli
nebezpečné, k tomuto zákonu přistupují
pozitivně a konstruktivně. I přes veškeré
pochybnosti, které po modelu federace, který tímto
zákonem vznikne, mají, není jejich cílem
tento zákon nepřipustit. Domníváme
se však, že v některých jednotlivých
otázkách, které by v blízké
budoucnosti vedly k dalším a daleko hlubším
krizím než je tato, je nezbytné dosáhnout
určitých úprav. O některých
z těchto úprav už zde byla řeč
a budu je podporovat. Předpokládám, že
o některých promluví další členové
Meziparlamentního klubu demokratické pravice. Prosím,
aby hlasovali podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí. Myslím, že to nejsme my,
kdo ohrožuje osud naší federace. Myslím,
že je to především nedůvěra
vůči federaci, že je to nedůvěra
vůči tomuto shromáždění,
zvolenému ve svobodných volbách, a to v obou
republikách s mandátem o této věci
rozhodnout. Je to také nedůvěra ve federální
vládu. Připadá mi nepochopitelné,
jak jedna část naší federace může
považovat federální vládu za svého
protivníka, a nikoliv přirozeného partnera.
Jak to, že ji nepovažuje za vlastní? Myslím,
že právě tato nedůvěra ohrožuje
trvání této federace.
Myslím, že bychom si měli být vědomi
ještě jedné skutečnosti, a to je kontext,
ve kterém toto naše jednání probíhá.
Myslím, že řada sporů a konfliktů,
jichž jsme byli v posledních dnech svědky,
nebyl dílem ani české, ani slovenské
politické reprezentace, ale byla dílem odkudsi z
vnějšku. Uvědomme si, v jaké oblasti
naše země leží. Je to oblast, o jejíž
ovládnutí usilovat každý, kdo chtěl
vládnou Evropou.
Sametovou revolucí jsme se z jedná nadvlády
vymanili. Co si asi myslí ti potenciální
vládci, kteří znovu touží tuto
oblast ovládnout? Jaké cíle budou asi sledovat?
Myslíte, že snadněji budou ovládat stát
v případě napadení, nebo rozdrobené
národky v této oblasti, které se mezi sebou
hašteří a které dávají
na vědomí světu, že nejsou schopny se
dohodnout ani mezi sebou navzájem, natož aby byly
schopny si vládnout. Případný nový
vládce této oblasti tak snadno najde ospravedlnění
svého jednání.
Proto prosím naše přátele jak, z České,
tak Slovenské republiky, aby se snažili těm
silám, které vnášejí rozkol mezi
naše republiky a mezi naše národy, nenaslouchat
a aby se snažili jednat ve prospěch společného
státu, protože naším cílem není
jen náš společný český
a slovenský federativní stát, ale náš
evropský stát, jehož součástí
chceme být. Chceme mít nejen naši federální
vládu, ale budeme mít i naši vládu evropskou.
Pokusme se být znovu Evropany. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Poslanec SL P. Konečný: Já bych chtěl
říci jen několik slov k vystoupení
kolegy Kroupy. On ze začátku řekl, že
neví, jestli mluví za ty, kteří jsou
členy demokratické pravice. Já členem
demokratické pravice nejsem, jsem sociální
demokrat, ale děkuji mu a ztotožňuji se s tím,
co řekl.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Odrejkovič. Připraví se poslanec Peter.
Obracím se na kolegy poslance, kteří budou
mluvit v diskusi, aby zvážili délku svého
diskusního vystoupení. Je ještě asi
20 přihlášek do diskuse.
Poslanec SN A. Ondrejkovič: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, pred vstupom do tejto miestnosti sú
umiestené busty našich národných velikánov,
zakladateľov spoločného štátu Čechov
a Slovákov, T. G. Masaryka a M. R. Štefánika.
Pri oboch je pamätná tabuľa so stručným
nápisom: Zaslúžil sa o vlasť.
Pokiaľ náš prístup k prerokúvanému
zákonu o kompetenciách nebude motivovaný
zachovaním celistvosti nášho štátu,
budú tam umiestené ďalšie podobné
tabule, tiež so stručným nápisom: Zaslúžil
sa o rozdelenie našej vlasti. Budú na nich zverejnené
naše mená.
Do tohto najvyššieho zákonodarného orgánu
nás zvolili občania s tým, že tu budeme
reprezentovať a uplatňovať ich vôľu,
a tá dnes presvedčivo vyjadruje prianie žiť
v spoločnom štáte. Musím priznať,
že pri nesporných kladoch našeho spolužitia
pretrvávali i problémy, ktoré tým,
že bolo zakázané o nich hovoriť, prerástli
do dnešnej podoby.
Dnes nám zamatová revolúcia vytvorila nebývalé
možnosti v riešení týchto problémov
na báze skutočnej demokracie, plurality a humanity.
Nič nám nebráni usporiadať si svoje
spolužitie tak, aby žiaden z našich národov
a národnostných menšín nežil v
ňom s pocitom krivdy. Bohužiaľ, práve
teraz sa ukazujú dôsledky deformácií
nášho myslenia z uplynulých rokov, do popredia
vystupuje netolerantnosť, ješitnosť, egoizmus,
neústupčivosť. Vlastnosti, ktoré vedú
k vzájomnému porozumeniu nám mnohým
chýbajú. Občianska verejnosť je znepokojená,
veľmi silne prežíva obavy o osud republiky, o
osud svojej obce a rodiny. Mnohým je nepochopiteľné,
prečo vznikla taká závažná kríza,
keď tri vlády dospeli k dohode. A dnes má konečné
rozhodnutie urobiť Federálne zhromaždenie.
Keď ja, ako poslanec Federálneho shromaždenia,
sa mám rozhodnúť, potrebujem k tomu hlboké
detailné a objektívne informácie o tom, ako
sa ktorá republika podieľa na tvorbe a čerpaní
finančných zdrojov. Všetky potrebné
informácie v tomto smere mali vlády a komisie, ktoré
uskutočnili celú rad vzájomných rokovaní.
Ja sa osobne necítim kompetentný spochybňovať,
alebo pozmeňovať základné princípy
dohody, ku ktorej po intenzívnej 6-ti mesačnej práci
dospeli. Je na škodu veci, že vlády uzatvorené
dohody presvedčivo pred verejnosťou nekomentovali.
Takto to robili všelijakí autori na stránkach
novín, ovšem vždy so snahou presvedčivo
dokázať, ako jedna republika dopláca na druhú.
Verejnosť bola takýmito článkami manipulovaná
a dezorientovaná.
Naše spoločné spolužitie bolo už
na pôde Federálneho zhromaždenia dostatočne
posúdené. Prezident Václav Havel na septembrovom
pléne Federálneho zhromaždenia vo svojom vystúpení
veľmi citlivo prehovoril k Slovákom a otvorene sa
obrátil na občanov Českej republiky. Žiadal
ich, aby pochopili, čo vedie Slovákov k iniciatíve
o prijatí zákona o kompetenciách. Tým
vlastne Slovákov podporil.
Dovolím si povedať, že spolužitie našich
národov v spoločnom štáte bolo obidvom
prospešné. Je pravdou, že slovenský národ
do tohto spolužitia vstupoval hospodársky slabší,
zaostalejší. To, že dnes Slováci chcú
zaujímať voči Čechom úlohu rovnocenného
partnera, je zásluhou nielen slovenských pracovitých
rúk a vyspelého umu slovenskej inteligencie, ale
i zásluhou pomoci, ktorú nám český
národ poskytoval.
Obracať dnes tieto skutočnosti do svetla, že
Česi sa vnucovali, miešali do našich vlastných
vecí, by bolo neseriózne a nepoctivé. Na
bývalú všemocnosť pragocentrizmu nemajú
ťažké srdce len Slováci, ale aj Moravani
a české okrajové regióny. Presúvanie
kompetencií z centra do regiónov, filozofiu budovania
samosprávnych obcí a miest pokladáme všetci
za správne. V tomto kontexte by sme mali chápať
aj úsilie Slovákov o samosprávne Slovensko.
Nežiadajú kompetencie len jednostranné, veď
ide o rovnaké kompetencie pre druhú republiku. Čo
ponechať na úrovni federálnej a čo na
republikovej, by malo byť posudzované z hľadiska
účelnosti, z hľadiska vystupovania našej
republiky voči zahraničným subjektom. Je
treba pritom čerpať zo skúseností vyspelých
demokratických európskych štátov. Som
presvedčený, že tieto hľadiská
sú v predloženom zákone zohľadnené.
Po rozhodnutí o kompetenciách musí dôjsť
k rozdeleniu ekonomík, to je nadmieru komplikované,
pretože nebola budovaná na národných
princípov. Pokladám za spravodlivú a prijateľnú
zásadu, že finančné zdroje by mali zostať
v republike, na území ktorej boli vytvorené.
Pre Slovenskú republiku sa tým nevytvára
nijako jednostranne výhodnejšia pozícia. To,
čo chcú Slováci oprávnene, alebo ako
si to niekto myslí, neoprávnene prevziať do
svojej kompetencie, je treba posudzovať v súvislosti
s tvorbou republikového rozpočtu. Je logické,
že sledujú pritom naplnenie príjmovej stránky
republikového rozpočtu. Pri rovnakých zásadách
tvorby týchto rozpočtov to považujem za normálne
a prijateľne.
Opodstatnenosť prijatia kompetenčného zákona
je daná historicky daným vývojovým
stupňom, v ktorom sa nachádzame. Vytvorením
novej politickej situácie vznikol priestor pre naplnenie
úsilia Slovákov o plnoprávne postavenie v
spoločnom federatívnom štáte. Skúsenosti
z minulosti nás poučujú, že pokiaľ
boli zásady nášho spolužitia dohodnuté
len deklaratívne, k ich aplikovaniu do života došlo
len čiastočne, alebo vôbec. Preto je treba
pravidlá nášho spolužitia dostatočne
konkretizovať a zakotviť v zákone. Predložený
návrh zákona toto splňuje a nášmu
federálnemu štátu dáva nové pojatie,
novú formu, v ktorej obe republiky budú mať
dostatočný priestor pre uplatnenie svojej národnej
identity. Štátotvornú a ekonomickú sebarealizáciu.
Preto budem tento zákon podporovať. Ďakujem vám
za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Peter, připraví se poslanec Lacina.
Poslanec SN F. Peter: Vážený pán predseda,
pán predsedajúci, vážení prítomní,
dnes mať hlavu v piesku by vzbudilo prinajmenšom úškrn.
Naopak, moderným sa stáva, a to mnohokrát
nerešpektujúc ani politickú, ani ekonomickú
realitu, že mnohí ju kladú vysoko nad mraky
v nádeji, že je tam jasno a slnečno. Oba tieto
pohľady majú spoločnú nevýhodu,
že nevidia na zem, z ktorej jedine môže vzísť
budúca úroda. Nie je možné urobiť
dohodu a neísť spolu. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Připraví se
poslanec Gandalovič.
Poslanec SL V. Benda: Vážené předsednictvo,
vážené Federální shromáždění,
kolem tohoto zákona bylo mnoho problémů a
tlaků a ne nejmenší z nich byly tlaky časové
a informační. Obávám se, že je
stejně vyloučené, abychom dnes skončili
projednáváni tohoto zákona a že začínáme
jednat pod tlakem časovým pod tlakem únavy,
kdy hodnota příspěvků a hodnota jejich
vnímání se oslabuje úměrně
s pokračujícím časem. Někteří
zde sedíme už třináctou hodinu a ještě
tady budeme chvíli sedět a sedíme tu takto
už několik týdnů. Podávám
procedurální návrh, o kterém by se
mělo neprodleně hlasovat, abychom dnes své
zasedání přerušili a pokračovali
zítra. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Vážení
kolegové, prosím, abyste uvážili svůj
postoj k tomuto návrhu, protože je tady ještě
minimálně dvacet diskusních vystoupení.
Měli jsme v úmyslu jednat do 21.30 hodin a zítra
v 9.00 hodin pokračovat, protože jinak nejsme sto
zvládnout program této schůze. Víte,
jak nadšeně tady byly včera přijímány
návrhy pana prezidenta, abychom program jednání
dále rozšířili. Nevím, jak chceme
v budoucích dnech obsah našeho jednání
natáhnout, abychom všechno zvládli. Ale je
tady návrh, jsme povinen nechat o něm hlasovat,
protože není v mé pravomoci, abych vyčerpával
Federální shromáždění
více, než je samo ochotno snášet.
Nechám o návrhu poslance Bendy hlasovat. Poslanec
Benda navrhuje, abychom jednání například
ve 20.00 hodin přerušili. Ptám se poslanců
Sněmovny lidu, kdo souhlasí s návrhem poslance
Bendy, abychom přerušili ve 20.00 hodin jednání?
(Hlasuje se.) (Třicet tři.) Třicet tři.
Děkuji.
Kdo je proti? (Čtyřicet tři.) Čtyřicet
tři. Děkuji.
Kdo se zdržel hlasování? (Patnáct.)
Patnáct. Děkuji.
Sněmovna lidu návrh nepřijala.
Ptám se poslanců ve Sněmovně národů.
Nemusíme tentokrát hlasovat odděleně,
můžeme hlasovat všichni společně.
Kdo z poslanců Sněmovny národů chce
přerušit schůzi ve 20.00 hodin? (Hlasuje se.)
(Třicet jeden.) Třicet jeden.
Kdo je proti? (Čtyřicet šest.) Čtyřicet
šest.
Zdržel se někdo hlasování? (Dvacet šest.)
Dvacet šest.
Děkuji. Předpokládám, že tím
je vysloven souhlas s mým návrhem, abychom jednali
do 21.30 hodin.
Prosím poslance Lacinu, aby omluvil přerušení
a doufám, že to nebude ovlivňovat průběh
jeho vystoupení.
Poslanec SL J. Lacina: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
všichni tady tvrdíme, že chceme žít
ve společném státě Čechů
a Slováků, v československé federaci.
Tvrdíme však všichni totéž? Nejsem
o tom přesvědčen. Jsem přesvědčen,
stejně jako to zde řekl pan prezident, že většina
občanů tohoto státu požaduje, aby společný
stát byl důstojným reprezentantem našeho
občanství s dostatečnou prestiží
ve světě.