Chtěl bych vás v závěru požádat,
abyste při hlasování o tomto zákonu
a při rozvažování o něm velmi
pečlivě zvažovali onu jemnou, ale velmi nebezpečnou
hranici mezi odstraněním křivd z minulosti
a vytvořením nepřekročitelných
bariér pro naši budoucnost. V sázce není
jen demokracie. Myslím, že v sázce by v budoucnosti
mohlo být i vlastnictví. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Fišerovi. Přihlásil
se pan zpravodaj Senjuk s replikou.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
R. Senjuk: Omlouvám se velice. Nehodlám se zde obhajovat
za žádné novinové vystoupení.
Ani nejsem z těch, co by tahali novinové vystoupení
a názory jiných lidí na mé kolegy,
i když by to bylo určitě ilustrativní.
Chtěl bych vás upozornit na to, že zde zaznívá
několik myšlenek, které nás vedly po
dobu roku 1948 až do roku 1989 - jako jedny z čelných
myšlenek. Totiž, že majetek se může
získat přerozdělováním, jak
nám tady bylo nadneseno, a jestliže se majetek má
dělit, tak pouze na toho, který s ním umí
zacházet. V tom případě bychom po
každé generaci museli provádět znovu
přerozdělování majetku. Doufám,
že i tento fakt při svém hlasování
zohledníte.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu zpravodaji. Přihlášen je
pan poslanec Hanák.
Poslanec SL S. Hanák: Pane předsedo, pane předsedající,
budu velmi stručný. Podám vám pozměňovací
návrh k osudu osob vyloučených ze studia.
Konkrétně v § 18 odstavec 2 poslední
větu: "Zrušení rozhodnutí neobnovuje
trvání studijního poměru", nahradit
větou: "Studijní rehabilitace se řídí
pokynem příslušného resortního
ministra". Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Hanákovi. Dále bych
udělil slovo panu poslanci Jurečkovi a připraví
se poslanec Ondřej Huml.
Poslanec SL J. Jurečka: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové. Vzájemnou vazbou mezi
zákonem o mimosoudní rehabilitaci a transformačním
zákonem je nutno zajistit uplatnění a vypořádání
nároků oprávněných osob. Chtěl
bych se k tomuto tématu trochu vyjádřit.
V obecné rovině transformační zákon
v podmínkách, které musí obsahovat
privatizační projekt, má dvě ustanovení.
Tato ustanovení prošla již jednáním
výborů, a tak všichni o nich víte. Jsou
to povinné údaje o tom, jakým způsobem
stát privatizovaný majetek nabyl a způsob
převodu privatizovaného majetku na fond nebo nového
vlastníka, včetně vypořádání
nároků oprávněných osob.
V návaznosti na jednání, která probíhala
v posledních týdnech, přijdeme jako zpravodajové
s pozměňujícím, doplňujícím
návrhem, který se bude týkat speciálně
oněch majetků, které přešly na
stát v důsledku znárodňovacích
dekretů, pokud tento akt byl realizován po 25. únoru
1948, pokud navíc nebyla uskutečněna náhrada.
Představujeme si to tak, že zase v rámci privatizačního
projektu bude ustanovení, že je-li součástí
privatizovaného majetku majetek, který přešel
do vlastnictví státu takovým způsobem,
jak jsem řekl, privatizační projekt musí
stanovit, jaká část privatizovaného
majetku se převádí na fond národního
majetku za účelem uhrazování nároků
oprávněných osob. Tato náhrada pak
může znamenat buďto vymezený podíl
majetkových účastí v případě,
že půjde o obchodní společnost, odpovídající
podíl na čistém výnosu prodeje, je-li
podle privatizačního projektu majetek prodáván,
jak se říká nastojato, ale koneckonců
to také může znamenat bezprostřední
vydání nebo vrácení majetku.
Upozorňuji na tuto připravenou změnu zpravodajů
už nyní, abychom si za dva dny, jak řekl pan
poslanec Benda, dá-li Bůh, znovu uvědomili
vazbu k tomu, o čem jednáme dnes.
Domnívám se, že takto realizovaná vazba
přispěje k tempu ekonomické reformy, nikoliv,
že by ji zbrzdila, jak někteří naši
kolegové se domnívají a zde již prezentovali
tyto názory. Jedna přispěje také k
transparentnosti ve vymezení vlastnických práv
a koneckonců, zdá se mi, i k vyjasnění
podmínek pro zahraniční investory. Kromě
toho tento způsob nezatěžuje závazky
generace, které teprve vyrůstají, což
nikdo z nás nechce. Stejně jako Iva Fišera
si myslím, že opravdu nelze dvěma pánům
sloužit. Pánem, kterému chci sloužit já,
je mandát mých voličů a to s čím,
s jakým pověřením mě tito voliči
do tohoto parlamentu zvolili. A proto se musím v tomto
směru obracet k dopisům, které dostávám.
Samozřejmě řada z nich obsahuje prosby, řada
z nich obsahuje rady, a řada z nich, jak už to bývá,
nadávky. Ale na základě těchto dopisů
bych si dovolil vyjádřit přesvědčení,
že naši spoluobčané si uvědomují
složitost problémů a že právě
ti, kteří byli postiženi nejvíce, nejsou
těmi, kdo nejvíce tlučou na buben a dožadují
se nápravy křivd.
V souvislosti s tím a s těmito dopisy bych si dovolil
předložit jeden pozměňovací návrh.
Týká se problému movitého majetku,
který sice nelze prokázat, kde se nalézá,
ale je možno ho doložit. Mám řadu dokumentů,
které se týkají ať už vybavení
hotýlků, určitých obchodů,
železářství atd. atd., kde pisatelé
upozorňují na složitost tohoto problému
a na případnou oprávněnost jejich
nároků.
Dávám tedy na zvážení tento pozměňovací
návrh: Doplnit § 13 odstavec 1 o větu: "Za
movitou věc, jejíž vlastnictví před
převzetím státem podle § 16 lze doložit,
ale nelze prokázat, kde se nalézá, náleží
oprávněné osobě náhrada v cenných
papírech, které nemají povahu státního
dluhopisu".
Na závěr mi dovolte v souhlase se stanoviskem meziparlamentního
klubu demokratické pravice vyjádřit tuto
myšlenku. Restituce představuje zajisté složitý
právní a ekonomický problém, ale nelze
opomíjet ani etické aspekty. Domníváme
se, že i ony spolu s rychlostí realizace rozhodnou
o úspěšnosti této etapy transformace
naší společnosti. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Jurečkovi, slovo má teď
poslanec Huml, připraví se poslanec Pavel Měrák.
Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, podobně jako pan poslanec
Mlynárik i já v úvodu říkám
již předem, že budu pro předložený
návrh zákona hlasovat. Důvody až tady
byly opakovány několikrát. Jde o to, že
skutečně tento zákon má několik
aspektů, vedle morálního i ten, že se
jedná o první krok k privatizaci, a filosofie, ze
které vychází, je ta, že podíváme-li
se kolem sebe, vlastně u všech majetků, které
vznikly před rokem 1948, je možno dohledat pána.
Pokud ten pán existuje, je potřeba takovýto
majetek vrátit.
Je jasné, že nelze uplatnit známou teorii velké
vody, čili plně souhlasím s tím, aby
z majetků, které byly zhodnoceny nějakým
způsobem byla státu uhrazena část
vyšší nebo vyšší hodnota proti
původnímu stavu a naopak. To všechno je v pořádku,
ale já nesouhlasím s jedinou věcí,
a to je odstavec 2 § 13. Už dvěma mými
předřečníky toto ustanovení
bylo napadeno a já se domnívám, že skutečně
toto ustanovení vybočuje z celé filozofie
zákona a myslím, že skutečně
je to ustanovení, které by mohlo přinést
mnoho zla a v podstatě i velikánské finanční
ztráty pro celý náš stát. Dovolil
bych si to doložit na dvou příkladech, z nichž
jeden jsem si vymyslel a druhý je zcela konkrétní
z mé osobní zkušenosti.
Podle tohoto ustanovení, vezmeme-li si třeba dva
advokáty na malém městě, z nichž
jeden bude úspěšný, chytrý a
bude svoji praxi provozovat v soukromém objektu, druhý
bude velmi neúspěšný, bude hloupý,
bude prohrávat a bude svoji praxi provozovat v pronajatých
prostorách. Na oba dopadla tvrdá pěst komunismu,
oba o své praxe přišli a dnes ten první,
úspěšný, chytrý, dostane nazpět
více či méně zdemolovanou nemovitost
a ten druhý dostane 100 tisíc Kčs, z toho
30 tisíc v hotovosti a zbytek v cenných papírech.
To je příklad, který jsem si vymyslel.
Příklad aktuální, z mé osobní
zkušenosti je ten, že v posledních letech do
zahraničí, zejména z ekonomických
důvodů odcházela řada především
mladých lidí, studentů, učňů
a lze předpokládat, že tito lidé většinou
nebyli majiteli nemovitostí. Ze zákona potom jejich
majetek propadl státu a dnes dochází k situaci,
že ti, kteří se na západě chytili
a jsou úspěšní, vystudovali tam, ti
se k nám většinou vracet nebudou. Vrací
se ti, kterým se to nepodařilo, jejichž sny
o pečených kuřatech létajících
do úst se nesplnily a tito lidé, kteří
od nás odcházeli bez jakéhokoliv majetku,
který by zde zanechali, se vrátí a dostanou
"darem" od státu 100 tisíc korun - 30
tisíc v penězích a zbytek v cenných
papírech. Myslím, že toto ustanovení,
které nelze kvalifikovat výchozí hodnotou
majetku, je mimo celou koncepci tohoto zákona. Proto podávám
v souvislosti s předřečníky pozměňující
návrh, aby odstavec číslo 2 § 13 byl
kompletně vypuštěn a další odstavce
aby byly příslušně přečíslovány.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Humlovi, dále je přihlášen
poslanec Měrák.
Poslanec SN P. Měrák: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, jsem pověřen
Klubem komunistických poslanců Federálního
shromáždění tlumočit na dnešním
jednání stanovisko tohoto klubu v vládnímu
návrhu zákona o mimosoudních rehabilitacích.
Souhlasíme s požadavkem napravit újmy a křivdy
vzniklé v minulosti morálně, občansky
a v rámci ekonomických možností našeho
státu i majetkově. (Potlesk.) Ostatně náš
klub svůj postoj k těmto otázkám dostatečně
jasně projevil již hlasováním při
projednávání novely zákona o soudních
rehabilitacích. V souvislosti s navrhovanou koncepcí
zákona o mimosoudních rehabilitacích je však
nutno připomenout, že nápravu křivd,
ke kterým v minulosti došlo, ponesou materiálně
všechny generace včetně budoucích. Proto
je na místě otázka, Proč Československo
je v současné době jedinou zemí tzv.
bývalého socialistického tábora, která
si zvolila princip rozsáhlé naturální
restituce jako základní formu řešení
daného problému.
Přitom nelze popírat, že různé
státy i ve svých moderních dějinách
prožily mnohá zlomová období, která
vyústila v dalekosáhlé majetkové přesuny
a křivdy, po jejichž nápravě by spravedlnost
volala, ale k nimž nebylo možné vzhledem k právním
i hospodářským překážkám
přistoupit.
Pro nás a mnoho občanů není přesvědčivá
interpretace, že jde jen o nápravu křivd a
nikoliv o ideologicky motivovanou restrukturalizaci široké
oblasti vlastnických vztahů s množstvím
ekonomických a právních rizik.
Tento závěr nachází své potvrzení
i při velmi povrchním rozboru střetů
spojených s projednáváním předlohy
zákona v gesčních výborech, jež
výrazně zkomplikovaly práci parlamentu a
vlády a zbrzdily malou i velkou privatizaci. Dnes projednávanému
návrhu zákona se nepodařilo najít
přijatelnou míru mezi odstraněním
křivd, způsobených některým
našim spoluobčanům na straně jedné
a mnohokrát deklarovaným úsilí o vytváření
podmínek pro hospodářský rozvoj celé
společnosti na straně druhé.
Nebudu rozebírat jednotlivé dílčí
paragrafy předloženého návrhu, ale je
nepochybné, že celá řada z nich je v
rozporu s přijatými závazky v oblasti lidských
práv, zejména s Listinou základních
práv a svobod a článkem 24 paktu o politických
a občanských právech, zejména pokud
jde o ochranu práv tzv. povinných osob. Tím
by bylo zpochybněno naše společně vyhlašované
úsilí o budování správního
státu.
Podle ustanovení § 36 odstavec 2 platného jednacího
řádu, za vážný nedostatek považujeme
skutečnost, že důvodová zpráva
zákona postrádá jakékoliv vyjádření
o tom, jaké navrhovaná úprava bude mít
hospodářské a finanční důsledky,
popřípadě z jakých zdrojů a
jakým způsobem budou uhrazeny. Chci ještě
poznamenat, že v navrhovaném pojetí nebyla
mimosoudní rehabilitace zahrnuta do programového
prohlášení federální vlády.
Vážené kolegyně, kolegové, našemu
stanovisku odpovídá doporučení, aby
se věnovala pozornost především těm
otázkám, jež jsou v předloženém
návrhu upraveny v částech o trestně
právních a správních vztazích.
Jsme pro morální, občanskou a pracovně-právní
satisfakci a náležité odškodnění
osob, které byly nespravedlivě vězněny,
či jinak administrativně poškozeny, a to zvýhodněním
důchodového, či jiných druhů
sociálního zajištění. Nemůžeme
však podporovat hromadné vracení majetku, a
to ani ve finanční, ani v naturální
formě. Takový přístup by mohl vést
k zhroucení finančního hospodaření
státu, vrhnout společnost do vlastnickoprávního
a ekonomického chaosu. Znamenalo by to pak vážné
ohrožení ekonomické reformy a životní
situace většiny občanů. Proto doporučuji
zabývat se pouze otázkami upravenými v ustanoveních
§ 14 až 30 předloženého návrhu.
Na závěr chci ještě konstatovat skutečnost,
která zde ještě nebyla dostatečně
zdůrazněna, že oba ústavně právní
výbory při svém závěrečném
hlasování vládní návrh ve znění
společné zprávy neschválily a tedy
nedoporučily sněmovnám v této podobě
návrh zákona projednávat. Tento nedostatek
podle jednacího řádu obě sněmovny
obešly. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Měrákovi. Je zde technická
poznámka.
(Technická poznámka: Chtěl bych podotknout,
že výbory ústavně právní
neschválily svoji společnou zprávu - společná
zpráva zpravodajů vám předkládá
průřezové pozměňovací
návrhy jednotlivých výborů. Použilo
se úplně stejného precedentu jako při
projednávání zákona o kompetenci,
kde se použilo totéž. Byla předložena
sněmovnám zpráva na jejímž základě
se jednalo. Jestli toto zpochybníme, zpochybníme
platnost kompetenčního zákona.)
(Technická připomínka: Chcel by som sa opýtať
svojho predrečníka, prečo s čistým
svedomím mohol hlasovať o zákone č.
119/1990 Zb., o súdnych rehabilitáciách,
kde je uvedené, že majetkoprávne vzťahy
budú riešené v mimosúdnych rehabilitáciách.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Prosím, kvízové otázky nebudeme dávat.
Dále hovoří poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Dámy a pánové, setkáváme
se v poslední době s nářky, že
nám kdosi špatně odhadl náš společný
dům. Pominu fakt, že tento názor prozrazuje
ať už vědomý nebo nevědomý
postoj cizince ve vlastním domě. Nelze ale přejít
mlčením, že si snižujeme svými
vlastními nekompetentními zásahy hodnotu
onoho domu. Po sebevražedném paušálním
vyslovení nedůvěry naší nedávné
minulosti se toto vyslovování nedůvěry
přesouvá i do ekonomické oblasti. Množí
se příklady lobbysmu, v orgánech moci přestávat
dominovat veřejných zájem. Jestliže
republika do roku 1989 byla takřka vlastnictvím
politbyra, dnes tato tradice nedává mnohým
spát. A to vše ve jménu morálky.
To je i případ velké restituce. Nikdo nepochybuje
o nutnosti náležitého morálního,
občanského i materiálního odškodnění
těch, kteří nespravedlivě trpěli
a naše nezávislé soudnictví dává
pro ni velký prostor. Je ovšem třeba odmítnout
postup, který individuální, a proto jedině
účinné napravení křivd nahrazuje
šablonou část, která má za cíl
majetkový převrat v zemi, která jedny nespravedlnosti
překrývá jinými a povede k vytvoření
právního i ekonomického chaosu, k definitivnímu
zablokování reformy. Žádná politická
strana neměla princip restituce ve svém volebním
programu, ale zdá se, že volební programy se
pro některé strany staly cárem papíru.
Extrémní názory určité neodpovědné
skupiny lidí, kdyby byly uvedeny v život, by stály
v konečné instanci státní pokladnu
objem prostředků představující
řád dvou až tří pětin
federálního rozpočtu.
Nerespektují se zkušenosti ze zahraničí,
nejen relativně chudé Polsko a Maďarsko, ale
i bohaté Německo odmítly restituční
princip s tím, že by národní ekonomiky
položil na lopatky. Zapomíná se i na okolnost,
že emigranti dostali v některých zemích
své majetky uhrazeny a mohlo by tak dojít k dvojímu
proplacení majetku. Tak například ve Velké
Británii ti, kdo své nároky předložili
do konce října 1948 dostávali ročně
3 % hodnoty svého majetku. Jeden poslanec tu vyslovil požadavek
restituce německého majetku, i tam je známo,
že došlo k úhradě a příslušná
sonda ukázala, že žadatelé o úhradu
své majetky nadhodnocovali i o několik set procent.
Naši veřejnost, myslím, už nezajímají
ideologické spory, kterými je náš parlament
přesycen. Naši veřejnost zajímá
řešení konkrétních věcí
každodenního života. Občané netrpělivě
čekají na zastavení dosavadního poklesu,
na hmatatelné činy. Aby se tyto činy dostavily,
je třeba volat do panství profesionality, skutečné
odbornosti. Benjamin Disraeli kdysi vyřkl slova, která
přesně charakterizují to, co prožíváme.
Cituji: "Svět mnoho hovoří o mocných
panovnících a velkých ministrech, kdyby mluvení
je mohlo učinit mocnými, byli by neporazitelní".
Konec citátu. Minulý režim zašel na příval
slov a nedostatek činů, byl bych nerad, aby stejně
skončila šance, která nám byla dána
v listopadu 1989.
Zatím jsme ale, jak ukazuje případ restitucí,
svědky parlamentu, který je doslova nebezpečný
svému lidu a toto konstatování bych neomezil
jen na tuto část známého mocenského
trojúhelníku. Proč jsme se museli přiblížit
tak nebezpečné nestabilitě? Asi proto, že
zapomínáme, že jsme odpovědni lidu této
země a lid stojí nad vládou, prezidentem
i parlamentem. Disraeli řekl, že - cituji: "Anglie
by měla více uvažovat o společnosti
s méně o vládě". Konec citátu.
Přestože tento výrok byl vysloven na začátku
druhé poloviny 19. století není pro nás
o nic méně aktuální. Stejně
jako jeho názor, že "národ reaguje, když
se probouzí z iluzí".
Velkou zásluhu o procitnutí z iluzí v naší
zemi mají varovné hlasy našich ekonomů,
to už tady bylo zmíněno, což je o to významnější,
že pro ideologický a administrativní byrokratický
rámec se ekonomický obsah reformy ztratil. Naléhavě
potřebujeme ten typ politika, pro kterého lid není
jen okruhem vlastních zájmů, který
usiluje o probuzení sebezáchovných pudů
v naší společnosti. To postrádáme
zatím především v českých
zemích. Jinak by se nemohly dít věci jako
provokativní poskytnutí prodeje vstupenek do národní
kulturní památky Karlštejn německé
firmě. Jak by se asi dívali Francouzi na to, kdyby
jim vstup do Versailles zprostředkovala německá
nebo britská firma? Opakuji znovu, že čest
národa není možné do nekonečna
urážet. Což není provokace, že se
na uprchlíka pamatuje většími prostředky
než na naše nezaměstnané?
Případ velké restituce je významný
podle mého soudu tím, že ukázal patologii
naší politické scény, její iracionálnost
a absenci efektivních zpětných vazeb. Nepoučíme-li
se z toho, co jsme tu v posledních týdnech zažili,
řeknou nám voliči to, co Cromwell Dlouhému
parlamentu, cituji: "Za to, co jste učinili dobrého,
zde sedíte již příliš dlouho. Odejděte,
prosím, a nechte nás zde samotné pracovat".
Konec citátu. A budou mít pravdu.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Ransdorfovi, rád bych konstatoval,
že uvedení páni Disraeli a Cromwell nebyli
nikdy členy komunistické strany. (Smích v
sále, potlesk.) Promiňte, uklidníme se, budeme
pokračovat, tam byl požadavek technické připomínky,
není to kvízová otázka. Děkuji.
Poslankyně SN E. Sándorová: Aby nedošlo
k nedorozumeniu, chcela by som pripomenúť, že
pozmeňujúci návrh kolegu Mlynárika
se nevzťahoval na majetok odsunutých Nemcov a Maďarov,
ale tých, ktorí tu zostali a nikdy neboli štátnymi
občanmi cudzieho štátu.