Pokud se týče důchodového připojištění
- t. j. zrušení diskriminační vyhlášky
- bylo zde už v diskusi řečeno, že jsme
sem předali písemný pozměňovací
návrh konzultovaný i s ministerstvem práce
a sociálních věcí. Myslím,
že je zde poslanec Kříž. Vláda
souhlasí s tímto návrhem.
Pan poslanec Kessler navrhoval, aby výčet hmotně
právních titulů v § 6 byl pozměněn,
aby důvodem pro působnost restitučního
zákona, zákona o rehabilitacích, nebyla toliko
darovací smlouva ve prospěch státu uzavřená
v tísni a za nápadně nevýhodných
podmínek nebo nebylo toliko odmítnutí dědictví
učiněné v tísni, ale aby důvodem
pro restituci byla každá darovací smlouva ve
prospěch státu za období 40 let učiněná,
aby bylo každé odmítnutí dědictví,
ke kterému v uplynulém období došlo.
Jeden z poslanců, pan poslanec Šilhán,
navíc vznesl dotaz, jak si vláda představuje
interpretaci tohoto termínu, jeho aplikaci a dokazování.
Především bych chtěl říci,
že vláda nepovažuje za možné tímto
zákonem založit právní stav, podle kterého
budou zpochybněny právní úkoly ex
lege bez jakékoli podmínky, podle kterého
každé darování, každé odmítnutí
dědictví je úkonem vynuceným.
Já jsem říkal na několika výborech
takový asi ne zrovna přesný příklad,
ale budu ho zde opakovat. O kulturu naší země
se velice zasloužil například pan Kramář.
Jmenuje se po něm Kramářova galerie v Praze.
Pan Kramář daroval tomuto státu několik
desítek originálů od Piccassa a dalších
francouzských kubistických malířů.
Učinil tak po únoru 1948 a učinil tak naprosto
svobodně a dobrovolně a myslím si, že
si ho i všechny budoucí generace budou za to vážit.
Náš názor je, že v předložené
osnově musí být u darovacích smluv
i odmítnutí dědictví obsažena
ta podmínka "učiněné v tísni
za nápadně výhodných podmínek".
Náš názor se navíc opírá
o skutečnost, a to už odpovídám panu
poslanci Šilhánovi, že nejde o žádný
termín, který bychom chtěli vnášet
do našeho právního řádu. Je to
termín, který je v našem právním
řádu od roku 1811, který byl i ve všeobecně
občanském zákoníku rakousko-uherském,
který byl v tzn. středním občanském
zákoníku z roku 1950, a který je i v platném
občanském zákoníku. Naše soudy
tedy ví, jak jej vykládat a jak je interpretovat
a judikatura je dostatečně bohatá.
Další návrhy pana poslance Šilhána
jsou návrhy, které bude nutno vskutku posoudit hlasováním,
nebo nešlo o změnu koncepce předložené
osnovy, ale o změnu ochrany některých objektů.
Zatímco předložený tisk předpokládá,
že objekty sloužící pro školství
a zdravotnictví budou mít zvýšenou ochranu
v podobě vynuceného nájmu, pan poslanec Šilhán
navrhuje, aby se nevydávaly, aby tedy byly přesunuty
do § 8 odstavec 1 a aby se nestaly předmětem
naturální restituce. Já jsem měl možnost
zajistit stanovisko všech členů vlády.
Já se domnívám, že vláda by v
žádném případě proti takovému
postupu neprotestovala, neboť školství je nesporně
její zájem.
Mám pocit, že jsem právě vyčerpal
všechny zásadní pozměňovací
návrhy. Dovolte mi proto, vážené dámy
a pánové, abych vám popřál
především odvahu před hlasováním
a odpovědnost, neboť máme před sebou
zákon, který vskutku nemá v dějinách,
nikoli pouze našich, ale žádné jiné
právní kultury obdoby. Děkuji vám
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji místopředsedovi vlády panu
Rychetskému a táži se našich zpravodajů,
zda chtějí promluvit. Prosím, poslanec Benda.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Kolegyně a kolegové, já se omezím
na několik poznámek k průběhu rozpravy.
Začal bych snad tím, že tady několikrát
padlo tvrzení, že je to zcela bezprecedentní
postup, že žádný jiný stát
v žádné jiné době nerestituoval.
Podíváme-li se jenom po našich sousedech, tak
toto tvrzení není pravdivé, nebo přinejmenším
není přesné. Nerestituuje zatím Sovětský
svaz, ale ten ještě ani nerehabilitoval, takže
nemá co restituovat. Nerestituuje Maďarsko a jsou
okolo toho do dneška v Maďarsku velmi vážné
politické spory a není zcela jasné, jak bude
věc vyřešena. Tím ovšem tento výčet
končí. Rakousko restituovalo dokonce v několika
vlnách hned v letech 1946 - 47 po druhé světové
válce, Německo restituovalo po válce a pokračuje
teď v restitucích po sjednocení Německa,
Polsko restituce ve velkém rozsahu provedlo už v roce
1956, především pokud jde o zemědělskou
půdu, a teď se tam znovu rozhořívá
politický spor, pokud jste sledovali situaci, o to, jak
dalece byla nebo nebyla komunistickou převahou zfalšována
privatizace a jak dalece nebude třeba sáhnout znovu
k restituci. To není naše specifická situace.
Padlo zde mnoho slov o spravedlnosti a o tom, jaké jsou
tedy její meze, jestli lze spravedlnosti dosáhnout
nebo ji nelze dosáhnout a kolik jsme za ni ochotni zaplatit.
Myslím, že bylo tady řečeno mnoho moudrého
a i mnoho méně moudrého a není to
už třeba dále rozpitvávat. Ale nedílně
je tento zákon také součástí
privatizace. A tady myslím značná část
argumentace, která zde odezněla, nepatřila
jenom tomuto zákonu, poněvadž jestliže
jsme jednou přijali rozhodnutí - a když hlasoval
pro scénář ekonomické reformy, tak
pro toto rozhodnutí parlament hlasoval, že budeme
dalekosáhle privatizovat, to je náš finální
cíl, tak potom jaksi nemůžeme namítat
proti jedné specifické formě privatizace
i věcí, které se týkají privatizace
jako takové. Prostě jsme-li rozhodnuti privatizovat,
tak restituce je jedna z forem, jak toto rozhodnutí můžeme
naplnit. A domnívám se, že to je jediná
forma, která je zaručeně poctivá v
tom smyslu, že znemožňuje, aby se tentýž
kapitál minulých dob, nebo tytéž mafie
a klany jenom pod jinou hlavičkou nadále etablovaly
v rozhodujících postaveních v naší
ekonomice. Toto je průlom, kterým vstupuje do ekonomiky
zcela nová třída vlastníků
nebo skupina vlastníků.
A v této souvislosti bych rád ještě
upozornil na zdánlivě důležitou námitku,
t. j. námitku času.
Tady se jako samozřejmost operovalo s tím, že
restituce zbrzdí proces privatizace a spíš
se diskutovalo o kolik ho zbrzdí a jak by se to dalo zmírnit.
Jaká je ovšem, prosím vás, reálná
situace? Malou privatizaci i velkou privatizaci vykonává
několik desítek úředníků
v centru, popřípadě ve spolupráci
s těmi povinnými osobami z našeho zákona,
kteréžto podle našich dosavadních zkušeností
spolupracují s krajní neochotou na vlastních
privatizačních projektech, na projektech vlastní
záhuby v jistém slova smyslu. To znamená,
oba tyto procesy privatizace běží velice pomalu,
již tady byla uváděna čísla,
že z 20 tisíc privatizovaných objektů
v malé privatizaci zatím bylo v Praze prodáno
asi 12 a není rozumné vyhlídky, že by
tento proces byl ukončen dříve než v
průběhu několika let, a nevyřeší
se to tím, že místo 30 úředníků
jich to bude dělat 300, stejně ten úkol zůstává
obrovský.
Restituce je jediná forma a ten zákon je konstruován
tak, aby tomu tak skutečně bylo, jak zainteresovat
statisíce lidí bezprostředně a osobně,
aby tedy usilovaly v pevné lhůtě o co nejrychlejší
privatizace té své věci. Navíc tady
ještě znovu upozorňuji na konstrukci tohoto
zákona, i když to vyvolávalo určité
komplikace, že celý ten proces je konstruován
jako proces mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou,
stát tam de facto neinheruje až při eventuálním
soudním sporu, tedy bez nároku na státní
aparát se nám, myslím, velmi rasantně
rozběhne příslušný proces.
A už opravdu poslední poznámku, jenom bych
chtěl konstatovat, že všechny poslanecké
návrhy a všechny poslanecké snahy směřovaly
ke snížení nároků na státní
rozpočet. Je to naprosto nesporné směrem
k prvnímu vládnímu návrhu, který
předpokládal finanční, dokonce vládní
návrh užíval terminologii peněžní
restituci výlučně, a i z hlediska tohoto
druhého návrhu jsme se snažili objem nároků
na státní rozpočet různými
způsoby omezit tak, že rozhodně nemůžeme
být vládou obviňováni, že bychom
její zákon neodpovědným způsobem
rozšířili na účet příštích
generací nebo na účet současného
státního rozpočtu. To je vše, děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji zpravodaji Bendovi, o slovo se ještě
přihlásil zpravodaj pan poslanec Senjuk. Pan poslanec
Kessler.
Poslanec SL Z. Kessler: Já jsem chtěl jenom poukázat
na to, že pan místopředseda v těch pozměňovacích
návrzích opomněl dva, podle mého názoru,
podstatné pozměňovací návrhy,
které jsem předložil, a to na úpravu
ustanovení, že se kupní cena nevrací
těm osobám, které získaly věc
od státu v podstatě nelegálním způsobem,
ať už za výhodnou kupní cenu nebo jako
z protekce.
Za druhé, tam, kde neuplatní oprávněná
osoba své nároky, takže je povinen do těchto
nároků vstoupit jako oprávněná
osoba stát, a v období do tří let
od účinnosti tohoto zákona se domáhat
vydání těch věcí. Snad když
tady není pan předseda...
Předsedající předseda SL R. Battěk:
My mu to připomeneme. Ještě technická
poznámka, prosím pan poslanec Mornár.
Poslanec SL P. Mornár: Vážený pán
predseda, vážení prítomní, len
krátka technická poznámka. Pred chvíľou
tu pán podpredseda Rychetský hovoril o tom, že
všetka váha toho, čo sa bude diať, pripadá
republikám. A medzitým spomínal i otázky
cirkevné.
Dovolím si povedať, že nedávno pri schvaľovaní
kompetenčných zákonov sme schválili,
že legislatívna časť týchto vecí
pripadá federálnej správe, pokiaľ ide
o majetok, zrejme to bude pripadať republikám. To
len malá poznámka. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, pan zpravodaj poslanec Benda.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Ještě jenom poznámku k poznámce,
především restituce připadají
federaci, a to zcela jednoznačně, a za druhé,
to tady pan místopředseda také vzpomíná
nepřesně, z těch 72 nebo kolika objektů,
které byly zatím církvi vráceny jich
nemalá a majetkově a hodnotově patrně
větší část patřila federaci,
protože to byly objekty patřící federálnímu
ministerstvu vnitra nebo ministerstvu obrany.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, pan poslanec Senjuk.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
R. Senjuk: Dámy a pánové, vážení
hosté, já bych se ze začátku svého
závěrečného slova chtěl omluvit,
zda jsem se kohokoli svým vystoupením dotkl či
ještě dotknu, že je to naprosto neúmyslné.
Domnívám se, že po včerejší
a dnešní diskusi je v tomto sále naprosto jasné,
že nikdo z nás není veden osobními úmysly
ani snahou kohokoli urazit, ale že jsme všichni tak,
jak stojíme na názorových skupinách
té či oné strany, vedeni nejlepší
vůlí nepoškodit národy tohoto státu
a schvalovat zákony takové, které by vedly
k blahobytu a rozvoji tohoto státu a všech obyvatel
této země.
Já jsem strašně rád, že v tomto
případě jsme všichni bez rozdílu
politických stran na jedné straně. Chceme
dobro. Přesto mě zarazilo, že spousta z nás
podle mého názoru, tak jak já to vidím,
je značně zasažené předchozími
42 lety, a to především velice dobrou pregnantní
a precizní ideologií, která se tady uplatňovala.
Já bych chtěl upozornit na několik zásadních
věcí, které tady zazněly z jednotlivých
příspěvků. Mnoho filozofů či
politiků v minulém režimu se domnívalo,
že majetek může vzniknout přerozdělením.
Domnívali se tak v roce 1945, domnívali se tak v
roce 1948 a možná, že se schyluje k realizaci
další, stejně chybné domněnky.
Já se domnívám, že by bylo na čase
si uvědomit, že majetek může vzniknout
pouze a ničím jiným, jenom prací.
Veškeré přerozdělování
majetku nevede ke vzniku, ale k chaosu, k odnětí
vlastnických práv a konkrétního vztahu
vlastníka k majetku. Co se týče otázky,
zda restituovat nebo nerestituovat, my se dnes tváříme,
že tato otázka je zde, v této chvíli
a na tomto místě relevantní. Já se
domnívám, že opak je pravdou, protože
na tuto otázku, zda restituovat nebo nerestituovat jsme
odpověděli již tím, že jsme schválili
zákon, který navrací majetek některým
řádům a kongregacím, že jsme
schválili zákon o zmírnění
některých následků majetkových
křivd a tím potvrdili snahy vlády i naše
alespoň částečně zmírnit
a napravit křivdy, které se staly.
V současné době přistupujeme k základnímu
a zásadnímu zákonu, který přemění
vlastnické vztahy v našem státě. Je
to transformační zákon. Budeme-li pohlížet
na transformační zákon ze stejných
pozic, z kterých jsme pohlíželi, nebo alespoň
někteří z nás pohlíželi,
na zákon o mimosoudních rehabilitacích, tak
ho budeme muset odmítnout.
Jestliže se spokojíme s tezemi, že majetek se
má vracet či patřit pouze těm, kteří
ho vytvořili, tak v žádném případě
nemůžeme privatizovat, protože základ
majetku, který bychom takto privatizovali, byl ukraden.
Jestliže argumentujeme s tím, že navrácení
majetku poškozuje nás všechny, vyházíme
z teze, že jestliže se majetek ukradne a rozdělí
mezi větší či menší skupinu
lidí, přestává akt krádeže
být krádeží. Já se domnívám,
že toto bychom zpochybňovat neměli.
Dále bych chtěl upozornit na to, že zákon
o mimosoudních rehabilitacích ve své první
části má jednoznačně privatizační
charakter a že naší snahou by mělo být,
abychom využili všechny kanály ke změně
vlastnických vztahů, které může
využívat mimosoudní rehabilitace, malou privatizaci
a zákon transformační.
Dále bych nechtěl hovořit filosoficky, ale
chtěl bych se trochu potýkat s čísly.
Pan ministr Klaus zde v hrubých nárysech provedl
odhad a možné dopady do státního rozpočtu.
Podle toho, jak jsem prováděl výpočty
já, se nijak zvlášť ve svých výpočtech
nelišíme. I já jsem vycházel v podstatě
z objemu, že by měl být restitucemi řešen
majetek v objemu 280 miliard Kčs. Ovšem je třeba
k tomu říci něco bližšího.
Mezi rokem 1945 a 1948 bylo podle statistických ročenek
znárodněno 60 % klíčového průmyslu.
V období let 1948 - 83, odkud čerpám já
informace, bohužel poslední informace nemám,
bylo znárodněno dalších 24,6 %. Jestliže
budeme považovat za správný nárůst
základních prostředků 4,2 krát,
týkaly by se v přepočtu dnešního
majetku restituce 6,2 % celkového objemu základních
prostředků.
Já jsem šel dále. Přepočítal
jsem celkový majetek, kterého by se to týkalo
v ceně odnětí v roce 1948. Došel jsem
k číslu 180 miliard Kčs. K tomu jsem si vzal
veškeré objemy investiční výstavby
a investičních prostředků vložených
do ekonomiky a přepočetl jsem je na tento poměr
vraceného majetku. Vyšlo mi, že v tomto případě
bylo proinvestováno do tohoto majetku kolem 100 miliard
Kčs v průběhu posledních 42 let. Z
toho vyplývá, že použijeme-li § 7
a 8, kde se znehodnocení oprávněné
osobě nevyrovnává, ale veškeré
zhodnocení je oprávněná osoba povinna
uhradit, jestliže připustíme, že se přihlásí
reálně o své nemovitosti zpět alespoň
20 % lidi, získáme do státního rozpočtu
republik tak či onak přes státní podniky,
či přímo fondy ministerstev 20 miliard investic,
které byly proinvestovány a s kterými žádný
z rozpočtů obou republik nepočítal.
A to bez ohledu na to, zda se povinně osoby s oprávněnými
osobami dohodnou na splátkovém systému, nebo
zda se budou tyto hodnoty vyplácet v hotovosti. Toto je
jediný rozdíl, který pan ministr Klaus neuvedl.
Já se nedomnívám, že tato suma je nepodstatná.
Naopak se domnívám, že jakékoli omezování
vracení tohoto majetku v první části
zákona by právě způsobilo to, že
by dopad tohoto zákona byl na úkor státního
rozpočtu, a to přímo úměrně,
čím více snížíme vraceného
majetku.
Mohl bych argumentovat dál. U každého bodu,
jako pan ministr Klaus, mám ještě bližší
informace a zpřesňující výpočty.
Celkový dopad do státního rozpočtu
by byl v minusové hodnotě, to znamená, že
tento zákon by byl ziskový. Smích některých
z vás svědčí o tom, že si neprostudovali
ani materiály, které by k posuzování
zákonů znát měli. Mohu to dokumentovat
konkrétné na jednotlivých odhadech restitucí,
které vypracovalo ministerstvo financí, a to ať
nám bylo předloženo při projednávání
série pozměňovacích návrhů,
tak i dnes.
Domnívám se, že tento zákon bude znamenat
- a nyní bychom se zase mohli smát - naprostý
konec vlády komunismu a socialismu v Čechách,
na Moravě i Slovensku. Proto považuji úsměvy
některých našich kolegů za křečovité
a poslední, jak doufám. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já mám smůlu, že se směji příliš
často.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, ještě se chci zeptat, zda kolegyně
Samková chce vystoupit.
Společná zpravodajka výborů SN poslankyně
K. Samková: Ne, děkuji. Já se v souladu se
svojí úlohou zapojím spíše až
do legislativní práce a vystoupím k jednotlivým
pozměňujícím návrhům.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Vzhledem k tomu, že za navrhovatele vystoupili
se svým závěrečným slovem členové
vlády, otevřeli tím samozřejmě
rozpravu. Jsem nucen se vás otázat, zda chce ještě
někdo využit této možnosti. Hlásí
se poslanec Ondrejkovič.
Poslanec SN A. Ondrejkovič: Pán podpredseda vlády
Rychetský dosť podrobne reagoval na skupinu predložených
protinávrhov na prejednávaný zákon.
Vystúpil z pozície federálnej vlády.
Ale pritom hneď v úvode zdôraznil, že realizáciu
tohto zákona a jeho financovanie budú vykonávať
republikové vlády. Mne tu chýba vyjadrenie
zástupcov republikových vlád. Ako sú
pre nich prijateľné pozmeňovacie návrhy
poslancov? Či sú schopné zo schválených
rozpočtov reštitúcie v republikách skutočne
realizovať. Preto navrhujem a doporučujem, aby k predneseným
pozmeňovacím návrhom poslancov sme si vyžiadali
stanoviská republikových vlád, pretože
bez tohto nebudem schopný pre tento zákon hlasovať.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Hlásí se ještě zpravodaj
poslanec Benda.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
V. Benda: Domnívám se, ostatně včera
jsme slyšeli stanoviska republikových vlád,
že to je záležitost federální vlády,
jakožto navrhovatele, aby konzultovala s republikovými
vládami. Nám to v daném případě
nepřísluší, pro nás jsou závazná
stanoviska České národní rady a Slovenské
národní rady, jako našich partnerských
orgánů, jejichž vyjádření
jsme povinni vzít na vědomí a projednat.
Tato stanoviska zde byla v souhrnu prezentována už
včera v mé zpravodajské zprávě
a byla do nejmenších podrobností projednávána
především v ústavně právních
výborech. Ale vzhledem k situaci patrně nebyla k
dispozici výborům všem, protože - jak
víte - vládní návrh byl stažen
a tím se vytvářela nová stanoviska.
Ale v zásadě odpovědná komplexní
stanoviska České národní rady a Slovenské
národní rady k těmto návrhům
máme. Takže si myslím, že není
třeba odkládat další proceduru.

