Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Domnívám se, že zbytečný není, ale z úplně jiného hlediska. V tomto navrhovaném zákoně chceme zrušit hlavu šestou ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, která obsahuje mimo jiné článek 101, kde se zcela kategoricky tvrdí, že v republikách fungují ústavní soudy. Čili tam se jim to vlastně nařizuje. Myslím, že by to nebylo šťastné řešení, že naopak je vhodné říci "mohou", protože to je suverénní právo republik. Proto se domnívám z tohoto důvodu, že tento článek 20 zde své místo má.

V derogančním ustanovení článku 21 se objevuje nový krátký řádek, že se také ruší článek 36 odstavec 1 písmeno g) federalizačního zákona. Pokud to vyžaduje komentář, jde o to, že v té koncepci Ústavního soudu, jak ji znal ústavní zákon z roku 1968, soudce mělo volit Federální shromáždění, a právě proto zakotvuje Federální shromáždění soudce Ústavního soudu.

Pokud jde o poslední ustanovení, domnívám se, že dnes jsme v takové časové situaci, že můžeme realisticky navrhovat účinnost nejdříve od 1. dubna, jak jsme to udělali včera.

Nyní několik stručných závěrečných slov. Plně souhlasím se vším, co zde bylo řečeno, že nezbytné, abychom jako právní stát, jímž chceme být, Ústavní soud měli, aby to byl Ústavní soud federální, fungující a fungující co nejdříve.

Proto se velice přimlouvám - a teď mluvím jako společný zpravodaj, jako poslanec a jako právník - za to, abychom dnes, ať už s nějakými pozměňovacími návrhy nebo ne, ústavní zákon o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky přijali. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji společnému zpravodajovi výborů Sněmovny lidu poslanci Masopustovi a zahajuji rozpravu.

Je tu několik písemných přihlášek poslanců do rozpravy. Prosím další poslance, kteří se hodlají přihlásit do rozpravy, aby tak učinili.

Jako první vystoupí v rozpravě poslanec Houška, připraví se poslanec Ivan Šimko.

Poslanec SN F. Houška: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené předsednictvo, vážená exekutivo, milé a vážené kolegyně, vážení pánové, slyšeli jste zde zasvěcené, právně kultivované projevy, jak pana místopředsedy vlády, tak i zpravodajů. Proto můj projev v tomto směru bude velmi krátký.

Jako zpravodaj výborů životního prostředí jsem uváděl uvedenou předlohu tohoto zákona jako klenot, který by měl být velice výrazným klenotem v naší právní pokladnici, stejným způsobem jako je ústava nebo jako je Listina základních práv a svobod.

Trochu mě zarazila jedna otázka a jeden problém, že snad v tomto Federálním shromáždění budou jedinci, kteří proti takovémuto zákonu budou dokonce hlasovat. Pokud někdo má základní politologické vzdělání nebo znalostí a je státotvorný, mám dojem, že pokud by byl někdo proti tomuto zákonu jako celku, je patologickým zjevem. Samozřejmě toto bych si nedovolil u jiného zákona. Pokládám tento zákon z hlediska právního a z hlediska obsahového v podstatě za bezkolizní.

Chci říci jedno. Pokud si vezmeme za vzor skutečně demokratické státy, tak víme, že Ústavní soud je imanentní součástí parlamentní demokracie. Je skutečně jejich základem.

Já bych pokládal Ústavní soud nejen za klenot, ale démant v právní pokladnici, který má roli lorda, strážce pokladů. To je velice důležité. Aby hlídal, aby se do pokladnice dostaly skutečné šperky a ne podvrhy a pouťové zboží, což by se někdy i v tomto parlamentu stalo. Viz zákon č. 114 apod.

Chtěl bych říct jedno a nyní v konkrétní vazbě. Mohou zde být různé úvahy, např. úvahy k článku 10 odstavec 3. Je otázka, kdo může být soudcem Nejvyššího soudu. V demokratických státech soudce Nejvyššího soudu je skutečně jedním z nejváženějších občanů všech těchto států. V anglosaských zemích ho např. přirovnávají ke starozákonnému soudci. Znamená to, že by to měl být člověk vyzrálý, člověk moudrý, který má všeobecnou vážnost. Otázka odbornosti je samozřejmá. Ve společenském žebříčku je na nejvyšší úrovni. Samozřejmě, že je dobře placen. To je otázka jiná.

Pokud jde o otázku hranice, jsou tu různé názory. 45 let, v předloze je hranice 35 let. Mám dojem, že otázka hranice není příliš důležitá. V psychologii je známo, že jedinci, a to je v otázce tělesného pohybu, kalcifikuje kostra ve 20 letech. V podstatě je to v psychologii a morálně také. Po této hranici už se s tím nedá nic dělat. Proto buď jsou tady osobnosti, buď mají v genetické výbavě inteligenční kvocient a pak tito lidé se svým způsobem už profilují a mohou být profilováni už v 35 letech, i když samozřejmě tato hranice se více méně posouvá do hranice 45 let. U nás je to výjimečná situace, protože velmi dobře víme, že u nás morální devastace a právní nevyzrálost anebo nejasnosti právě musí tuto hranici posunout níže, abychom si mohli vůbec vybrat. Jsem toho názoru, že nebude problém konstituování tohoto zákona, ale že bude velký problém vůbec obsadit federální Ústavní soud. Přátelé, mezi právníky v tomto parlamentě jsme o tom v kuloárech hovořili. Hovořili jsme o tom, že máme určitý okruh známých, ale s plnou odpovědností abychom do tak důležitého úřadu dosadili soudce, tak jsme téměř nenašli nikoho. Toto bude skutečně velký problém.

Už krátce bych se odchýlil od tématu a chci říci jednu malou poznámku. V této souvislosti a i v souvislosti s jinými zákony se zde projevuje jeden problém, a to je kontinuita našeho práva. To je velmi důležitá věc. Velmi mě zaráží určité názory předních politiků, i některých členů vlády, že právě tato kontinuita by měla být navázána před období roku 1948. Proti tomu se velmi bouřím, protože pokud kontinuita, tak kontinuita na skutečně stabilní právní řád. Pan prezident poukázal na skutečnost, že Ústava z roku 1920 byla nebo je určitým předsevzetím, na které bychom se měli napojit. Pokud kontinuitu, tak před rokem 1938.

Přátelé, budeme mít jiné příležitosti hovořit o některých otázkách, o tvorbě právního režimu, právních norem po roce 1945. Budeme mít příležitosti otevřeně hovořit o tom, zda-li dekrety prezidenta republiky měly legální podklad, zda-li měly legální podklad v tom, že tu byla i legalizace prezidentské funkce. Trochu jsem tu poukázal na tento problém. A bude tu skutečně nutný odborný pohled právních historiků na toto období.

Jinak mám jen sám osobní poznámku k článku 10 odstavec 3. V poslední pasáži tohoto článku se uvádí "činný v právní praxi". Vážení kolegové, možná, že zůstanu osamocen, ale pokládám funkci soudce Ústavního soudu za činnost, kterou přirovnám k neurochirurgovi. Je to elitní činnost, která je na určitém vrcholu. Zde je to asi obdoba, jako bych forzíroval lékaře zubaře nebo lékaře očního, aby mohl být činný v neurochirurgii. Podle mého názoru zde asi budeme muset vyžadovat stejným způsobem, jako je to ve všech právních řádech parlamentního systému, justiční praxi. Vím, že je to velký problém, že je to zúžený pohled na tuto skutečnost, ale bez justiční praxe, to znamená praxe u soudu, prokuratury, advokacie, bez znalostí základních pravidel procesu nebo bez určité praxe je tato činnost podle mého názoru nemožná. Neumím si představit právníka, který celý život pracuje ve stavebním bytovém družstvu, že by mohl se ctí tuto funkcí zastávat.

Návrh je tedy ten, aby se "činný v právní praxí" změnilo na "činný v justiční praxi".

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Houškovi. Slovo má poslanec Ivan Šimko.

Poslanec SL I. Šimko: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne poslankyne, vážení kolegovia poslanci, vážení hostia, dovoľte, aby som predniesol stanovisko Kresťansko-demokratického hnutia k návrhu ústavného zákona o Ústavnom súde Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.

Musím konštatovať, že naše hnutie nepovažuje súčasný ústavný stav za najvhodnejší okamih pre zriadenie mechanizmu ochrany ústavnosti. Za logické a žiadúce by sme považovali vytvorenie ústavného súdu po prijatí ústav národných republík a novej ústavy federácie.

Kresťansko-demokratické hnutie už vo svojom volebnom programe predložilo verejnosti svoju koncepciu spoločného štátu Čechov a Slovákov, ako aj občanov ďalších národností, založenú na dobrovoľnom zväzku suverénnych národných republík, ktoré časť svojej suverenity zvrchovaným rozhodnutím orgánov svojich národných republík postúpia spoločným orgánom a vytvoria tak suverenitu odvodenú, suverenitu federálnu. Domnievame sa, že súčasný stav našej federácie fakticky vychádza z inej koncepcie.

Na základe prieskumu názorov našich členov, voličov a prívržencov sme zistili, že väčšina z nich si úprimne praje, aby sa charakter nášho štátneho spolužitia do značnej miery zmenil. Naše hnutie vyjadrilo už aj konkrétne predstavy o nových základoch našej republiky, ako aj federácie. Tieto základy nachádzajú nemalú podporu u obyvateľstva Slovenskej Republiky. Nejde pritom o predvolebný manéver či populistické gesto, ako nám to niektorí vyčítajú. Vyhádzame jednoducho z presvedčenia, že charakter spolužitia našich národov, ktorý by nemal dostatočnú podporu obyvateľstva v demokratických pomeroch, by asi nemal ani dlhé trvanie. Preto sa v tejto otázke snažíme prekročiť partikulárne záujmy nášho hnutia, a v súvislosti s prípravou nových ústavných základov tohto štátu sa snažíme presadzovať koncepciu, ktorú sme predstavili už v našom volebnom programe, ktorú otvorene hlásame a ktorá - ako sa domnievame - má podporu značnej časti obyvateľstva Slovenskej republiky. Diskusie o koncepcii nových ústav sú v plnom prúde. Práve v tomto období sa navrhuje zmena mechanizmu kontroly ústavnosti. Nastáva otázka, či súčasný hybridný ústavný stav u nás takýto mechanizmus naozaj potrebuje. Veď mu môže padnúť za obeť celý rad dobrých zákonov, a o to nám ide predovšetkým, ústavný súd by mohol veľmi reštriktívne pôsobiť na proces kladenia nových ústavných základov v našej krajine. Preto je pre nás predložený návrh, tak ako je koncipovaný, neprijateľný. KDH sa však vo svojej politike snaží pristupovať k riešeniu vzniknutých problémov konštruktívne. Nechceme za každú cenu blokovať prijatie tohto návrhu zákona a zvyšovať tak spoločenské napätie. Chceme veriť, že cieľom tohto návrhu naozaj nie je obmedzovať ústavodarnú činnosť oprávnených parlamentov v tomto štáte.

Preto sme dospeli k riešeniu, ktoré považujeme za prijateľné. Výsledkom tohto sú pozmeňovacie návrhy, ktoré týmto za náš klub podávam.

Ide o článok záverečného ustanovenia podľa spoločnej správy, článok 22, ktorý stanoví dátum účinnosti zákona na 1. 3., alebo podľa spravodajcu 1. 4. 1991. Tento navrhujeme ako prvý odsek. Ďalej navrhujeme odsek 2 v tomto znení: "Ustanovenie článku 2c, pokiaľ ide o rozhodovanie v súlade ústavných zákonov Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady s ústavnými zákonmi Federálneho zhromaždenia, nadobúdajúce účinnosť dňom, kedy nadobudne účinnosť Ústava Českej republiky, Ústava Slovenskej republiky a nová Ústava Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky".

V článku III odstavec 1 za poslednú vetu navrhujem čiarku, a doplniť toto znenie:

"To neplatí pre ústavné zákony Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady."

Domnievam sa, že v takom výnimočnom prípade by tým vznikol priestor aj tlak na riešenie takej záležitosti politickou cestou.

Tieto návrhy prerokoval aj Klub Verejnosti proti násiliu a ako som bol oboznámený, jeho členovia ich podporujú. Zároveň ma požiadali, aby som predniesol ďalšie dva pozmeňovacie návrhy, ktoré bude podporovať aj náš poslanecký klub.

V článku X odstavec 3 zameniť číslo 45, ktoré obsahuje spoločná správa, číslom 35. Ide o zníženie vekovej hranice. Nebudem to odôvodňovať, pretože k tomu bolo povedané dosť.

Podobne v článku X odstavec 2 v znení spoločnej správy posledné slovo: "natrvalo" doporučujeme vypustiť a nahradiť slovami "na dvanásť rokov". Tam ide o obmedzenie funkčného obdobia sudcov ústavného súdu.

Vážení kolegovia a kolegyne, podporte láskavo tieto pozmeňovacie návrhy, privítali by ich aj mnohí naši občania.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Šimkovi. Slovo má poslanec Ernest Valko.

Místopředseda SL E. Valko: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, dovoľte, aby som menom Klubu Verejnosti proti násiliu zaujal stanovisko k predloženému návrhu ústavného zákona o Ústavnom súde Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.

V každom štáte, ktorý má byť budovaný na princípoch demokracie a dodržovania zákonnosti, musí vládnuť poriadok, ktorý je spojený so stanovením pravidiel, hlavne v oblasti spoločenských vzťahov. Tieto pravidlá platia predovšetkým pre subjekty ústavných vzťahov, ako pre orgány štátu, tak aj pre jednotlivých občanov. Sú upravené predovšetkým v ústave, prípadne ďalších ústavných dokumentoch.

V súčasnej dobe hovoríme o vytváraní právneho štátu. Pri jeho tvorbe sa neobídeme bez vytvorenia orgánu, ktorý bude zaisťovať kontrolu ústavnosti. V tejto súvislosti je nutné odmietnuť názor niektorých bývalých odborníkov ústavného práva, ktorí sa domnievali, že "skutočnosť, že sa nerealizovalo ústavné súdnictvo v podmienkach socialistického zriadenia potvrdzuje názor, že je problematické a neorganické". Táto predstava zrejme vychádzala z monistického pojatia štátnej moci, teda, že najvyšší zákonodarný orgán rozhodoval o tom, či určitý zákon odporuje ústave, alebo nie.

Táto organizovaná kontrola ústavnosti sa zdôvodňovala tým, že to vyplýva z princípu uplatnenia suverenity ľudu a v dôsledku toho aj koncentrácie štátnej moci v najvyššom zákonodarnom orgáne.

Domnievam sa, že zavedenie inštitútu ústavného súdu nenarušuje princíp suverenity ľudu, ale naopak, predstavuje nový spôsob riešenia kontroly dodržiavania ústavnosti, prostredníctvom nezávislého orgánu súdneho charakteru.

Klub poslancov Verejnosti proti násiliu podporuje návrh ústavného zákona o ústavnom súde Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, ktorý predložil prezident republiky v znení spoločnej spravodajskej správy, ako aj návrhy, ktoré predložil po spoločnej dohode klub poslancov Kresťansko-demokratického hnutia. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Valkovi, nyní má slovo poslanec Mlynárik, připraví se poslanec Kopřiva.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, nevystupujem za nijaký klub, ale sám za seba. Nadväzujem na to, čo prerušila diktatúra. Ústavný súd v dejinách našej republiky nie je nóvum. Bol zriadený zákonom 1623 z 9. marca 1920. Teda viac ako mesiac po ústave Československej republiky, ktorú Národné zhromaždenie Československej republiky prijalo 29. februára 1920. My pristupujeme k tejto veci akosi opačne. Pripomínam to preto, že mi chýba náväznosť na celý systém najvyššieho súdnictva.

Prvorepublikový ústavný súd sa skladal zo 7 členov, z ktorých 3, vrátane predsedu, menoval prezident republiky na základe návrhu snemovne Národného zhromaždenia a Podkarpatskej Rusi. Po dvoch sudcoch vysielal Najvyšší súd a Najvyšší správny súd.

Bol by som rád, keby pán zástupca navrhovateľa alebo spravodajcovia mi vysvetlili túto záležitosť, ako sa bude realizovať náväznosť ústavného súdu na Najvyšší súd a Najvyšší správny súd, pokiaľ bude zriadený.

Pre pripomenutie podstaty, alebo ako sa u nás zaviedlo, filozofie Ústavného súdu, by som chcel pripomenúť určitú zhodu článku VI navrhovaného zákona a zmysel a podstatu Ústavného súdu z roku 1920. Keď má totiž platiť zásada, že obvykle zákony nemajú rušiť predchádzajúci orgán, musí tu byť orgán, ktorý je povolaný vyhlásiť také zákony, ktoré by boli v rozpore s ústavnými, za neplatné.

Je to nutné tiež vzhľadom na to, že ináč nie je nikomu, ani úradu, ani súdu, ani súkromníkom možno vyhlásiť, resp. považovať zákon riadne publikovaný, za neplatný a ignorovať ho.

Podľa prvorepublikového ústavného súdu, jeho členovia či náhradníci mali byť právnici - zdôrazňujem - aspoň 45-roční. Ich funkčné obdobie bolo 10-ročné. Neuvádzam v tom zmysle pozmeňovacie návrhy, ale upozorňujem kolegov a kolegyne, že ide o veľmi vážnu vec. Nech sa k tomu sami vyjadria. Sudca Najvyššieho ústavného súdu by mal okrem iného disponovať hlbokou ľudskou skúsenosťou, erudíciou a rozhľadom. Myslím, že v 15-miliónovom národe sa nájde dostatok ľudí, ktorí týmito vlastnosťami disponujú.

Pri posudzovaní príslušnosti ústavného súdu ako je náš je treba mať na mysli, že tento súd sa vždy akosi nadriaďuje zákonodarnému orgánu, ktorý - aspoň podľa demokratických zásad - má byť v štáte najvyšším a najsilnejším činiteľom.

Zákon doporučujem a budem za neho hlasovať.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Mlynárikovi, prosím poslance Kopřivu, připraví se poslanec Soukup.

Poslanec SL T. Kopřiva: Pane předsedo, pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, chtěl jsem podat několik pozměňujících návrhů k článku X, ve kterém se zmiňují podmínky konstituování ústavního soudu. V tomto duchu už tady několik předřečníků vystoupilo, a proto přidám jen několik málo argumentů.

Můj pozměňovací návrh k článku X odstavec 2 zní takto:

"Soudci Ústavního soudu jsou jmenováni na dobu deseti let".

Jak už se zmínil zástupce navrhovatele, naše demokracie je mladá, prostředí společenské, kulturní, politické v naší republice je rozbouřené, a proto se nedomnívám, že by bylo dobré z tohoto prostředí vybírat lidi a stanovovat je soudci Ústavního soudu natrvalo. Myslím, že stejní, jako je prostředí, budou i lidé, kteří se stanou soudci. Jmenováním na dobu deseti let nám umožní po stabilizaci - doufám, že po deseti letech ke stabilizaci dojde - vybrat nové soudce a s tím souvisí i můj druhý pozměňující návrh: Aby se v článku X odstavec 3 snížila věková hranice na 35 let. Soudci, kteří v této době začínají svoji soudní praxi nebo praxi právníků, celou svou praxi budou provádět už v prostředí demokratickém a nebudou svázáni s totalitní minulostí.

Z těchto dvou návrhů, respektive z toho prvního, vyplývá i doplnění odstavce 5. do článku X. Ve znění původního prezidentského návrhu, že "soudce Ústavního soudu může být jmenován nejvíce na dvě funkční období". Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Kopřivovi, nyní má slovo poslanec Soukup, připraví se poslanec Mečl.

Poslanec SL J. Soukup: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, v nedávné době toto Federální shromáždění přijalo dva zákony - zákon o mimosoudních rehabilitacích a zákon transformační - které tím, že byly přijaty, jednoznačně předurčily další vývoj v tomto státě. Chtěl bych podotknout, že nyní jednáme o zákonu, který je neméně důležitý. O zákonu, který by měl zajistit, aby se naše dobře míněná vůle nerozplynula v právním chaosu. O zákonu, který má zajistit stabilitu právního řádu.