Teraz prosím pána poslanca Humpála, aby predniesol
svoju interpeláciu.
Poslanec SN V. Humpál: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi, abych obrátil
vaši pozornost na odvětví tak prozaické,
jako je zemědělství. Toto základní
odvětví našeho hospodářství
je v současné době ve velmi těžké
a složité situaci. Samozřejmě není
výjimkou, ale přece jen by nás mělo
jako základní odvětví zajímat
nejen z hlediska platební neschopnosti mnoha podniků,
která je velmi často zapříčiněna
platební neschopnosti mlékárenského
průmyslu a ostatních odběratelů, ale
i dalšími problémy.
Především se jedná o dopad prudkého
zvýšení cen vstupů, když víme,
že 70 % nákladů v zemědělství
tvoří vstupy z jiných odvětví,
přičemž do nedávných dnů
prodávali zemědělci mléko a maso za
ceny mnohde nižší než v loňském
roce. To všechno v silném tlaku komerčních
bank, vysokých úroků a značného
snížení dotací.
K dotacím bych chtěl uvést několik
čísel, která by vás mohla zajímat,
protože o dotacích se mnohdy v souvislosti se zemědělstvím
objevuji různé názory.
Především každý, kdo trochu sleduje
situaci v ekonomice ví, že kromě několika
málo států na světě, jako je
například Nový Zéland, který
dotuje své zemědělství pouze z 5 %
objemu finální produkce, Austrálie asi z
10 % a USA 27 %, se všechny ostatní státy,
zejména ty, se kterými bychom se mohli srovnávat
a které by nás mohly zajímat, jako například
státy Evropského společenství, které
v roce 1989 dotovaly zemědělství z 38 %,
Rakousko ze 43 %, a to už nehovořím o takových
státech, jako je Švýcarsko, skandinávské
země apod., kde dotace je přes 70 %.
Jistě, že všechny tyto státy k tomu mají
své důvody a my je samozřejmě musíme
mít také a máme je. Nejsou to důvody
jen ekonomické, jsou do důvody sociální,
ekologické apod.
Samozřejmě, to všechno je v situaci současného
srovnání s tím, jak se vyvíjí
ekonomika našeho státu. Je potřeba si uvědomit,
jak u nás dopadají dotace na toto odvětví.
V roce 1990 byly dotace do našeho zemědělství
39 miliard. V letošním roce byly sníženy
na 24,3 miliardy, tedy více než o třetinu.
V procentuálním srovnání představovaly
v loňském roce 35 % z objemu finální
produkce, v letošním roce budou představovat
16,2 %. Postavili jsme se tedy na úroveň nejvyspělejších
států, přičemž úroveň
našich služeb, strojů, zařízení
a chemie pro zemědělství je jistě
nesrovnatelná.
To všechno říkám s vědomím,
že v našem zemědělství jsou jistě
značné rezervy v produktivitě práce,
v efektivnosti apod. Přece jen je potřeba, abychom
se nad těmito čísly a problémy zamysleli.
Vím také, že konkrétní zemědělská
politika patří do kompetence republik a národních
rad. Přesto se domnívám, že by nás
toto odvětví mělo jako poslance Federálního
shromáždění také zajímat.
Už jenom proto, že naši voliči nerozlišují
příliš mezi tím, zda jsme poslanci Federálního
shromáždění nebo národních
rad a ptají se nás i na problémy z tohoto
odvětví.
Na druhé straně se domnívám, že
i federální vláda se jistě zemědělstvím
musí a zejména z hlediska jeho perspektivy a strategie
zabývat.
Proto bych si dovolil vznést interpelaci na pana předsedu
vlády a v jeho zastoupení na pana místopředsedu
Valeše a interpelovat těchto několik málo
dotazů. Jaký je názor federální
vlády na současný vývoj ekonomické
situace v našem zemědělství, dále
jak hodnotí federální vláda problém
nadbytku mléka, hovězího masa a másla
z pohledu nejbližší perspektivy a vývozu
těchto produktů včetně problému
dotování tohoto výboru. Zda se federální
vláda tímto odvětvím a jeho nejbližšími
perspektivami bude zabývat. Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, Pán poslanec Humpál. Oslovený
bol pán podpredseda vlády Valeš. Pýtam
sa ho, či chce odpovedať ústne, alebo písomne?
Místopředseda vlády ČSFR V. Valeš:
Byl bych radši, kdybych to mohl vyřídit ústně,
ale pan poslanec Humpál sám uvedl, že je to
následek, který zbyl federální vládě,
kterým se zabýváme, ale vždy ve spolupráci
s národními vládami.
K té části interpelace, která se týkala
zásob všech podniků, bych chtěl říci,
že to je v kompetenci federace a bude to řešeno
od 1. března. Podniky budou splácet v době
osmi let úroky. Ostatní otázky musíme
zodpovídat s národními vládami, protože
i poslední nástroj, který byl zvažován,
by v závěrečných jednáních
o rozpočtu rozdělen.
Před 14 dny se podařilo dohodnout další
kroky, od 1. února bude uplatněna shoda, je připravován
materiál, který by měl zřídit
koordinační orgán, kde by se obě republiky
dohodly, jak budou postupovat.
Pokud se týká přebytků, byla přijata
určitá opatření v kompetenci republik,
a sice taková, že se z těchto garančních
fondů poskytují prostředky na čistý
vývoz. Není pravděpodobné, že
by se vyváželo v celém rozsahu. Část
vývozu zajišťují národní
vlády. Jedná se o vazbové vztahy, které
nebudou spojeny s rozpočtem.
Na otázky, které vyžadují písemnou
odpověď, obě národní vlády
odpověď předloží.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Humpál, ste spokojný s touto
odpoveďou, alebo si prajete písomnú odpoveď?
Poslanec SN V. Humpál: Odpověď stačí
poté, co federální vláda s národními
vládami sdělí to stanovisko.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pani poslankyňa Čejková sa prihlásila
s interpeláciou ministra Vavrouška.
Poslankyně SL M. Čejková: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
moje interpelace se vztahuje na ministra federální
vlády Vavrouška.
Vážený pane ministře, moje interpelace
se týká kritického stavu životního
prostředí nejen ve městě Děčín,
jeho okolí, ale celé severočeské pánevní
oblasti. Zároveň je tato interpelace reakcí
na řadu dopisů a faxů, které sem do
parlamentu za mnou docházejí.
Ve čtvrtek 21. února se v Děčíně
konala manifestace za zlepšení životního
prostředí, která byla vyvolána několikadenním
kritickým zhoršením rozptylových podmínek
v celé pánevní oblasti. Závěry
z této demonstrace uvedlo televizní zpravodajství.
Město bylo dopoledne uzavřeno pro dopravu.
Předchozí režim se nijak nesnažil zlepšit
životní prostředí v severních
Čechách. Jestliže se tzv. pánevní
okresy přece jen nějak zvýhodňovaly,
stálo Děčínsko na okraji tohoto zájmu.
Bylo stále prohlašováno za zelené plíce
Severočeského kraje, ačkoli již několik
let bylo jasné, že svým životním
prostředím se řadí mezi oblasti nejvíce
postižené, zejména pokud jde o kvalitu ovzduší.
Alarmující údaje o zhoršování
zdravotního stavu dospělých obyvatel i dětí
nikdo nebral na vědomí.
17. listopad 1989 přinesl mám spoluobčanům
naději, že i ekologické problémy začnou
být spravedlivě řešeny. V letošní
zimě však naše město dále sužuje
inverze. Naměřené hodnoty koncentrace oxidu
siřičitého patří k nejvyšším
v republice. V nejistotě, která panuje, ztrácejí
lidé trpělivost a obracejí své rozhořčení
proti nám, poslancům. V také situaci je těžké
vysvětlit, že není pravda, že se nic neděje
a že složité ekologické problémy
se nepodaří vyřešit během krátké
doby. Zpochybňování zákona o mimosoudních
rehabilitacích, který jsme právě minulý
týden uzákonili, v dopisech mých voličů,
mě vedlo k tomu, že jsem si dovolila vystoupit na
půdě Federálního shromáždění,
i když si uvědomuji, že řešení
těchto závažných otázek je v
kompetenci orgánů České republiky.
Mám ovšem za to, že tato neudržitelná
situace v severních Čechách je i úkolem
federace.
Naléhavě vás, pane ministře prosím,
abyste autoritou vaší a vašeho úřadu
podepřel řešení katastrofální
situace v severních Čechách, a tedy i na
Děčínsku. Náprava křivd po
léta páchaných na obyvatelích našeho
kraje by neměla být dá odkládána.
Nežádám okamžitou odpověď,
ale prosím, abyste mne informoval o opatřeních,
která na základě mojí interpelace
učiníte.
Na závěr bych chtěla přečíst
jeden z dopisů, který mně poslali školáci
z Děčína, kterým se cítím
být nejvíce odpovědna: "My, žáci
základní školy Na stráni v Děčíně
6, jsme se po manifestaci 21. února rozhodli, že už
nebudeme dále mlčet. Chceme žít jako
ostatní děti v celé republice. Nechceme už
poslouchat krásné lži. Nechceme své
protesty vyjadřovat tím, že nepůjdeme
do školy. Poraďte nám ale jiné východisko.
Bez pomoci vlád a parlamentu to nezvládneme. Jistě
jste alespoň trochu informováni o situaci Děčína.
Proto nechceme zabíhat do podrobného popisu. Jsme
nešťastni ze stavu našeho města. Katastrofální
stav ovzduší šokuje. Děčín
býval rekreační oblastí. Ani si netroufáme
nabízet rekreaci u nás vládním činitelům.
Federální shromáždění
rozhodlo o nápravě křivd. I nám bylo
ukřivděno a křivdí se nám dál.
Snad nás ani nezvěte na školy v přírodě.
Sluníčko a modré nebe jen zvyšují
naši lítost. Pomozte nám žít."
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pán minister Vavroušek sa hlási
s odpoveďou.
Ministr - předseda FVŽP ČSFR J. Vavroušek:
Vážené paní poslankyně, vážení
poslanci, musím, bohužel, konstatovat, že váš
popis situace je naprosto přesný. Dodávám
snad jen to, že mě mrzí přinejmenším
stejně, jako vás.
Ke konkrétním krokům, které můžeme
udělat a co vysvětluje zčásti to,
že se zatím změnilo velmi málo k lepšímu.
První věc, kterou můžeme udělat
a děláme, je ta, že se snažíme
vypracovat celkový program, který by bral v úvahu
všechny zdroje, které v dané oblasti jsou,
protože Děčínsko je zasaženo, kumulují
se tady všechny problémy, které vznikají
v celé pánvi a při určitém
atmosférickém proudění právě
údolí řeky Labe je nálevkou, která
přináší škodliviny do vašeho
města. Tudíž není možné
řešení jen takové, že by byla přijata
opatření přímo v Děčíně,
ale v podstatě je to celá změna struktury
průmyslu a především energetiky v severočeské
oblasti.
Všichni víme, že to má řadu sociálních,
ale především ekonomických souvislostí.
Teď se najednou nikde nedostává peněz.
Rád bych vysvětlil situaci s federálním
rozpočtem. Ministři obou republik, a to jak ministr
životního prostředí, tak ministr financí,
velmi intenzivně protestovali proti tomu, aby ve federálním
rozpočtu byly vyčleněny nějaké
položky pro péči o životní prostředí.
V podstatě jen díky vám, poslancům
Federálního shromáždění,
se přece jen dostalo do rozpočtu federální
vlády na tento tok zhruba 305 mil. Kčs, což
je částka spíš symbolická, když
vezmeme v úvahu, že jen odsíření
jednoho dvěstěmegawattového bloku stojí
asi 1 miliardu Kčs a celkově u nás je instalováno
12 a půl tisíce megaWatt, z toho jen 7 tisíc
v samotném Severočeském kraji. Ty peníze,
i kdybychom je chtěli využít pro investice,
jako že na základě kompetencí je nemůžeme
využít, ale můžeme je využít
jen způsobem, který je určen pro řešení
projektů, které mají použití
pro obě republiky, tak i kdybychom tuto dohodu porušili,
tak faktickou možnost nemáme z vnitřních
zdrojů.
Ale protože poslední věc, která se dá
udělat, je rezignovat, tak velmi intenzívně
- a to mohu říci s plnou zodpovědností
- se snažíme získat zdroje ze zahraničí.
První zcela konkrétní pomoc přišla
z Evropských společenství v rozsahu na tento
rok 30 mil. ECU, což je asi 36 mil. dolarů, což
je v přepočtu zhruba miliarda, t.j. třikrát
více než je samotný federální
rozpočet, a je to částka, která už
začala být uvolňována.
Je tady také projekt zaměřený na odsíření
naší největší tepelné elektrárny
v Prunéřově. Je to začátek.
Současně probíhají velmi intenzivní
jednání se Severskou investiční bankou,
která je ochotna financovat právě projekty,
které kromě jiného přispějí
ke zlepšení situace v severních státech,
to znamená snižování přenosu.
Patří tam také řada projektů
v oblasti odsíření a také zavádění
lepších technologií pro výrobu elektřiny,
spalování uhlí a lepších technologií
v průmyslu.
Další projekt, který byl dohodnut v posledních
dnech, včera a předevčírem, je orientace
na to, čemu se dá říci špinylý
trojúhelník, který tvoří z
naší strany Podkrušnohorská pánev,
na území Polska Bogaterská pánev,
kde je asi 2000 megawatt výkonu, a Žitavská
pánev, kde je 4,5 tisíce. Tento projekt, pro který
jsou určeny zvláštní fondy v rámci
Evropských společenství, takže projekt
budou sponzorovat dál Světová banky, ta jen
formou půjček, nikoli darů, ale také
některé další státy, především
USA. Je to tedy smutná situace, když vlastně
v roli prosebníků chodíme a žebráme
pro světě, ale stav naší ekonomiky je
takový, že jsme do této role odsouzeni.
Byl bych rád, kdybyste věřila, že je
mi tato věc velmi nepříjemná. Snažíme
se udělat jediné, co můžeme, to znamená
těch málo peněz, které jsou vyčleněny
v rozpočtech obou republik i federace pro životní
prostředí, využít co nejrozumněji
a nejrychleji. Bohužel, žádný rychlý
recept na řešení situace v Děčíně
a okolí nemáme, s výjimkou toho, že
bychom skutečně dali příkaz k uzavření
elektráren v celé oblasti, což by řetězově
znamenalo rozpad ekonomiky. Pro mě třeba není
dobře pochopitelné, proč jsme už dávno,
zhruba před rokem nepřikročili - abych nebyl
příliš maximalistický - k politice drahé
energie, která je všude na světě, proč
celá vlna zdražování nebyla zahájena
právě tím, že by se zdražily energetické
vstupy do výroby, aby vznikla konečně nějaká
pobídka, aby se energií šetřilo. Vzhledem
k tomu, že k tomu nedošlo a zřejmě v nejbližší
době nedojde, není ani žádná
ekonomická motivace proto, aby byly v průmyslu obecně
a v ekonomice hledány takové výrobní
programy, také technologie, které umožňují
šetřit energií.
Pohybujeme se v začarovaném kruhu. Spotřeba
energie vzrostla zhruba o 2, 5 % ročně a žili
jsme desetiletí nad poměry. Teď jsme v situaci,
kdy v podstatě žádná cesta rychle dopředu
neexistuje. Na území bývalého západního
Německa byla v roce 1988 odsířena poslední
velká elektrárna, u nás ještě
nebylo zahájeno odsíření ani jediného
bloku. Situace je naprosto katastrofální a velmi
mě mrzí, že sdělovací prostředky,
ale nakonec i jednání vašeho velmi váženého
shromáždění se těmito věcmi
zabývá velmi málo. I když chápu,
že problémů se nahromadilo hodně, obávám
se, že se ekologické problémy odsouvají
do pozadí a až teprve, když dojde ke katastrofálním
situacím, jako např. teď na Děčínsku,
na chvilku nás to dojme. Pak zafouká vítr
a máme jakoby jiné starosti. Například
50 % vody, kterou pijeme, se nehodí k pití. Neodpovídá
ani relativně značně mírné
normě pro pitnou vodu. To je další faktor,
který bychom měli brát v úvahu.
Pokud vám moje odpověď připadá
nedostatečná a nereagující na problémy
Děčína, vůbec se vám nedivím.
Ale kdybych cokoliv dalšího začal slibovat,
je to jenom předstíráni, vytváření
vzdušných zámků. Tady je skutečně
třeba, aby ve společnosti vznikl tlak a něco
jako vědomí povinnosti nebo odpovědnosti
řešit tento problém. Za sebe osobně
jsem a budu-li pozván, přijedu do Děčína,
abych se pokusil vysvětlit kroky, které se v současné
době dělají, i když jsou velmi nedostatečné.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pani poslankyňa, neviem, či vás odpoveď
uspokojila.
Poslankyně SL M. Čejková: Děkuji.
Já se potom s panem ministrem domluvím.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Teraz je tu interpelácia poslanca Malého na neprítomného
podpredsedu vlády Mikloška. Bude ju musieť prevziať
niektorý z prítomných podpredsedov.
Poslanec SL M. Malý: Dámy a pánové,
chtěl jsem původně interpelovat i ohledně
ekologie, předešla mě paní poslankyně
Čejková. Nemám co dodat, jenom jedna věc
se mi nelíbí. Tady se neustále argumentuje
odsiřovacím zařízením. Je to
trochu demagogie, odstraňujeme následek, ne příčinu.
Bydlím v Kadani. Je to město, kde v okruhu deseti
kilometrů jsou čtyři tepelné elektrárny
a jed z největších povrchových šachet,
takže vím, že v našem uhlí se spaluje
kromě jiného 40 % hlíny. Vzhledem k nekvalitě
tohoto paliva se spalují tisíce tun nafty. Takže
bychom měli pracovat také na odstraňování
příčiny, čili na úpravě
uhlí a na dalších věcech. Absolvoval
jsem několik cest do zahraničí a nemyslím
si, že jediný způsob, jak situaci řešit,
je otázka úvěru nebo dotací. Venku
dost solidním způsobem otázku vyřešili
tak zvaným zekonomizováním ekologie. Vím,
že na to v současné době nemáme,
ale jímá mě hrůza, když vidím,
jak se u nás na šachtě zaváží
do skládek to, co budeme za 20 let těžko těžit.
Byl bych rád, kdyby se vlády republikové
i federální, situací zabývaly.
Bezútěšnost situace cítím i na
vlastní kůži. Syn se narodil se srdeční
vadou a pokud jsou u nás inverze, což jsou stále,
krvácí z nosu a běháme s ním
po lékařích.
Ke zdražování energie - smysl je jasný.
Je nutné do ceny energie započítat to, co
energie stojí. Ale to je poloviční krok.
Musíme dát dohromady ekonomickou cenu, ale cenou
bychom měli nutit spotřebitele k tomu, aby spotřebu
elektrické energie omezili. Nevím, jak donutíme
uživatele bytu, když bude platit o 320 % víc
za teplo než dříve k tomu, aby šetřil,
když nemá v bytě měřící
techniku. Máme elektroměry, plynoměry, to
je vše. Studenou vodu platíme za celý blok,
teplo rovněž. Tento princip trochu připomíná,
jako kdybychom zrušili účastnické telefonní
stanice a dali jeden telefon do každého vchodu, ať
si každý volá, jak chce, pak se to rozpočítá.
Byl bych rád, kdyby z ceny energie, i když bude třeba
ještě dražší - a týká
se to i velkoobchodní ceny energie - kdyby z tohoto zisku
byly v zahraničí zakoupeny tyto měřící
přístroje a instalovány do bytů. Mělo
by to velmi pozitivní výsledek.
Ještě jedna věc. Není to interpelace,
je to konstatování. V našem Severočeském
kraji je vypláceno - omlouvám se za ten výraz,
všeobecně se tomu ale říká "pobřebné"
- 2000 korun. Ty dostává člověk, který
v našem kraji 10 let bydlí a 10 let pracuje. Po těch
10-ti letech je mu každý rok vyplácena částka
2000 korun. Když však žena, která po dvou,
třech letech vyplácení příspěvku
přijde do jiného stavu a na dobu těhotenství
a mateřství přeruší pracovní
zapojení, musí strávit dalších
10, aby měla na toto vyplácení příspěvku
nárok. Na toto vyplácení nemají nárok
důchodci, školáci, děti z mateřských
škol, děti z jeslí, ani soukromí podnikatelé.
Považuji za nespravedlnost a prosím, aby pokud je
to v kompetenci pana federálního ministra, aby upozornil
vládu - pokud ne, chtěl bych se touto formou obrátit
na republikovou vládu - aby zvážila, jestli
těchto 2000 korun se vyplácet bude, či nikoliv
a pokud se vyplácet budou, aby se vypláceli všem,
protože jsme všichni otravováni stejným
způsobem. Náš kraj má nejvyšší
výskyt rakoviny, největší kojeneckou
úmrtnost. Nemusím to zde opakovat. Je také
dobře známo, že bývalá vláda
měla velmi dobře spočítáno,
že se jí ty 2000 korun vyplatí. Věk,
ve kterém v průměru u nás důchodci
umírají, je podstatně nižší
než v jiných krajích. To, co předlistopadová
vláda lidem vyplatila, ušetřila na důchodech
zemřelých. To není chiméra, to mohu
snadno dokázat.

