A nyní několik poznámek k problematice lustrací.
Není to problematika jistě nová a vážně
jsme se ji, i já osobně, zabývali už
na jaře loňského roku před parlamentními
volbami. Už tehdy jsme jednoznačně prosazovali
zásadu, že lidé poznamenaní minulou
spoluprací s StB by neměli v žádném
případě vykonávat veřejné
funkce, neměli by rozhodně být poslanci.
Nepodařilo se nám vypracovat zákon, který
by tuto otázku řešil, nicméně
našli jsme řešení politické. Dohoda
stran zastoupených v tehdejším parlamentě
o lustraci všech kandidátů do voleb pamatovala
i na dnešní pravidlo, kterým mělo být
dosaženo kýženého cíle. Vedle místopřísežného
prohlášení, které aspoň v případě
občanského fóra vytvořilo první
síto pro kandidáty, jsme zde v parlamentě
za účasti federálního premiéra
dohodli, že výsledky lustrací budou předány
vedení stran a hnutí. Jiné řešení
naši tehdejší partneři odmítli.
Tyto výsledky měly být tedy předány
vedení stran a hnutí, a ta měla zajistit,
aby pozitivně lustrovaní kandidáti nešli
do voleb.
Obracím se na tomto místě na vyšetřovací
komisi a konstatuji: na rozdíl od její předchozí
zprávy postrádám v dnešní zprávě
ozřejmění, že přes tehdejší
sliby premiéra nebyly politickým subjektům
poskytnuty úplné informace o kandidátech,
informace, které by se opíraly o záznam v
registrech svazků, o nichž se už tehdy vědělo,
že poskytují nejúplnější
znalosti o spolupracovnících StB. Chtěl bych
být informován o tom, na kolik naše tehdejší
nedůvěra vůči ministru vnitra panu
Sacherovi měla racionální pozadí,
na kolik se resort ministerstva vnitra podílel na celkové
nedostatečném průběhu lustrací.
Je totiž zřejmé, že tažení
pozitivně lustrovaných kandidátů z
volebních listin by bylo nejúčinnějším
a nejelegantnějším řešením
problémů. Údaje poskytnuté nám
několik málo hodin před volbami však
rozhodně nebyly zcela korektní, to platí
zejména v případě Slovenska, a zejména
ne úplné.
Věc je však třeba vidět v časové
souslednosti. Rád bych slyšel důvody, které
toto moje tvrzení oslabí. občanské
fórum stáhlo pozitivně lustrované
osoby z kandidátek, výjimkou v případě
Federálního shromáždění
byla osoba Petra Buriana. Už jsem o tom jednou hovořil
a připomenu to pouze v krátkosti. Několikařádkový
údaj o záznamu v registru při osobní
konfrontaci odmítl a na podporu svého tvrzení
přivedl dva svědky, které uvádí
i ve.své výpovědi. Ti dosvědčili,
že jeho jméno bylo do registru zaznamenáno
bez jeho vědomí. Jelikož naše znalost
o vnitřní struktuře a organizaci StB byl.a
velmi kusá, hledali jsme odpověď, na naši
otázku u těch, kteří by ji měli
znát. Obrátili jsme se na ty osoby, které
přišly na ministerstvo vnitra po 17. listopadu a naše
otázka zněla:"Bylo možné zapsat
do registru osoby, aniž by o tom věděly?"
Lidé, které jsme adresovali, na které jsme
se obrátili, nám odpověděli: "Ano,
osoba mohla byt do registru zapsána, aniž by o tom
věděla" V souladu s tehdejšími
našimi znalostmi a dobrozdáními jsme tehdy
ponechali Petra Buriana na kandidátce. Jeho případ
se s největší pravděpodobností
bude řešit u soudu. Ukazuje to složitost případu
i skutečnost, že rozhodovat o osudu člověka
paušálně je velmi problematické. To
si myslím uvědomuje každý, kdo sleduje
naše jednání ve věci lustrací
a jsem nakonec rád, že se tak děje veřejně.
Komise dostala od parlamentu úkol a musím říci,
že se ho zhostila dobře. Neměla v pravém
slova smyslu vyšetřovat, tím méně
soudit, ale odpovědět na otázku, kdo ze stávajících
poslanců byl uveden v registru svazků jako spolupracovník
bývalé StB. Pouze toto suché konstatování.
Bude věcí orgánů soudních,
k nimž se pravděpodobně většina
těch, jejichž jména byla zveřejněna,
obrátí, aby posoudily hodnověrnost tvrzení
obsazených ve spisech uvedených osob. Ani my bychom
neměli vytvářet zdání tribunálu,
i když se tomu asi úplné nevyhneme. Soudili
bychom totiž, aniž máme důkazy. Vycházím
z toho, že komise pracovala velmi pečlivě,
nicméně předkládá nám
výsledek své práce k věření,
aniž bychom mohli její postup ověřit
vlastním rozumem a zjištěními.
Opakuji znovu, nemyslím, že nám přísluší
posuzovat vinu toho či onoho, k tomu existuji řádné
soudy. Nebudou mít úlohu snadnou, neboť řada
dokumentů a písemností byla zničena
a zejména případy osob evidovaných
na první správě, tedy v zahraniční
rozvědce, nejsou příliš přesvědčivé.
Ale to je věc jiná.
Zbývá si položit otázku, co dál.
Osobně bych dával přednost tomu, aby poslanec,
který má záznam v rejstříku
svazků, složil dobrovolně a bez nátlaku
poslanecký mandát s tím, že se obhájí
u soudu a v takovém případě se bude
moci v budoucnu znovu vrátit do veřejného
života. Nebude-li rezignovat, je teda se k němu podle
mého mínění až do vyřešení
případu chovat v souladu s presumpcí neviny,
jakoby se ničeho nedopustil. Teprve pozitivní zjištění
zveřejněných skutečnosti soudem, tedy
potvrzení, že byl agentem StB, by vytvořilo
základ k dalšímu postupu. Nebude-li přijat
zákon o ztrátě či pozastavení
mandátu - a ten je z právního hlediska opravdu
velmi obtížně realizovatelný, zbývalo
by jen jediné: veřejně deklarovat, že
poslanci Federální.ho shromáždění
nehodlají s takovou osobou dále spolupracovat. Jakýsi
vnitřní ostrakismus, či chcete-li vnitřní
obrana organismu až do příštích
voleb je jediným správným postupem vůči
osobám, které ztratily svoji občanskou čest.
Věřím, že závěrečné
usnesení Federálního shromáždění
k těmto postupům přihlédne. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Ďalej vystúpi poslanec Petr Burian.
Prosím, technická poznámka.
Poslanec SL B. Bárta: Protestuji proti nepravdivé
informaci pana poslance Kesslera o mém záznamu v
registru svazků, o němž byla jednoznačně
prokázána jeho nepravdivost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Beriem na vedomie. Prosím pána poslanca Buriana.
Poslanec SN P. Burian: Pane předsedající,
dámy a pánové, vážení
hosté, včera jsem si četl v knize od Viléma
Heila "Zpráva o organizovaném násilí".
To mě inspirovalo k tomu, že zde ještě
řeknu, jestli dovolíte pár slov, možná,
že to bude naposledy. Prosím vás o trochu trpělivosti
a pochopení. Citoval bych z této knihy jen několik
vět. Z kapitoly Procesy a veřejnost. Epizoda klíčového
významu Josef Zloský, starosta z Kyjí u Prahy,
byl v květnu 1945 obviněn, že udáním
nacistům zavinil smrt 6 místních komunistů,
kteří před válkou kandidovali v obecních
volbách za Komunistickou stranu Československa.
Zloský byl zatčen a vyšetřován
na Pankráci. objevilo se, že obvinění
nic nepotvrzuje, že však za okupace byl Zloský
dvakrát udán nacistům. V další
fázi bylo zjištěno, že sami pisatelé
těchto udání po válce denunciovali
Josefa Zloského jako kolaboranta. Za normálních
poměrů by oba dvojnásobní udavači
museli byt zatčeni. Místo toho však, jak referoval
7. března 1946 Svobodný zítřek, byl
někdejší agrárník Zloský
chycen, přivázán na provaz, na hrdlo mu byla
zavěšena cedule, že zavinil smrt 6 lidí
a na provaze byl veden přes celou Prahu až na Pankrác,
kam doputoval s nožem v zádech. Vězeňská
nemocnice ho odmítla přijmout, a tak byl dodán
do všeobecné nemocnice s těžkým
zraněním.
O případu Josefa Zloského promluvil v prozatímním
Národním shromáždění 28.
února 1946 Antonín Zápotocký. Nedotkla
se jej křivá obvinění a nic nenamítal
proti dalším zločinům spáchaným
na Josefu Zloském. Zápotocký napadl - cituji
Zápotockého - "psaní a volání
těch stoupenců starého práva a spravedlnosti,
kteří skuhrali a brečeli nad nespravedlností,
strádáním a křivdami, kterých
se prý naše nové demokratické instituce,
národní výbory, jejich vyšetřující
komise, národní stráž bezpečnosti,
závodní rady apod. na kolaborantech dopouštějí".
Málokdy se člen zákonodárného
sboru zastal tak jednoznačně lynčerů
a málokdy tak hrubě dezinformoval veřejnost.
Už v předúnorovém období se prokázalo,
jakou úlohu má publicita procesů v komunistickém
pojetí. Případ J. Zloského ji přímo
modeluje. Nešlo o informaci, ale o boj o moc a k vyřazení
protivníka se hodila každá neověřená
či vysloveně falešná zpráva,
jen když vyvolávala žádoucí emoce
a podvracela právní řád.
Dámy a pánové, podobnost čisté
náhodná? obávám se, že nikoliv.
Minulý pátek 22. 3. 1991 byla v tomto Federálním
shromáždění opět demokracii a
elementárnímu právu dána facka. Tak
jako po válce kdekdo partyzán a po roce 1968 kdekdo
pomýlený, je nyní kdekdo velký demokrat
a zarytý antikomunista. S klidným svědomím
dolistopadoví komunisté odhazují své
stranické legitimace od nižších, vyšších
i nejvyšších funkcionářů
a stávají se přesvědčenými
demokraty nebo dokonce antikomunisty. Mnozí z těch,
kteří dnes tak hlasitě volají po hlavách
a procesech, do listopadu 1989 nehnuli proti minulému režimu
ani prstem. Já osobně jsem byl léta veden
ve spisech Státní bezpečnosti jako nepřátelská
osoba 3. kategorie. V září 1989 bylo proti
mně zahájeno trestní stihání.
Vzápětí 4. října 1989 jsem
byl zanesen do registru svazků Statní bezpečnosti
jako tajný spolupracovník, a to z ideových
důvodů. Ten, kdo mé tam zanesl, přiznal
a dosvědčil, že to učinil bez mého
vědomí a souhlasu. Druhý příslušník
Státní bezpečnosti prohlašuje, že
jsem ústně slíbil, že budu vykonávat
zpravodajskou práci, a to tím, že proniknu,
že budu vykonávat zpravodajskou práci, a to
tím, že proniknu na některé západní
ambasády, především americkou s tím,
že pomohu odkrýt západní zpravodajskou
síť.
Kromě příslušníka či příslušníků
Státní bezpečnosti neexistuje jediný
svědek, který by řekl či mohl říci,
že jsem se proti němu ve výše uvedeném
smyslu sebeméně provinil. Když jsem v únoru
1989 psal otevřený dopis tehdejšímu
předsedovi vlády Adamcovi, ve kterém jsem
protestoval a odsuzoval brutální zásahy policie
proti demonstrantům a také jsem v něm mimo
jiné požadoval okamžité propuštění
vězněných Václava Havla, Jiřího
Rumla a dalších a také, když jsem dával
dohromady peněžní podporu na postižené
pokutami za rozšiřování petice Několik
vět apod., dostával jsem mnoho povzbuzujících
dopisů. Mezi nimi mi utkvěl jeden, v němž
se mimo jiné píše: "Národ vám
to nikdy nezapomene. I my." Tento kafkovsko-haškovský
případ kolem mé osoby nebudu zde již
více rozvíjet a komentovat. Závěrem
chci říci, že znovu se začíná
dělat politika, či spíše politikaření
ne v zájmu většiny lidi, ale proti nim. Nešel
jsem s nehodnou vrchnosti dříve, nepůjdu
s nehodnou vrchnosti ani dnes. Můj dosavadní život
to plné potvrzuje a mé svědomí je
čisté. proto také, jak jsem se již ve
svém minulém pátečním projevu
zmínil, odstoupím z tohoto parlamentu co nejdříve
sám.
Doufám, že svoji čest obhájím
před oficiální spravedlností dříve
či později. Před Bohem se tak již stalo.
Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Burianovi. S faktickou poznámkou
sa hlási poslanec Bačinský.
Poslanec SN Š. Bačinský: Vážený
pán predseda, vážené kolegyne a kolegovia,
nedá mi nezareagovať na predchádzajúcich
dvoch predrečníkov. Musím niečo upresniť.
Keby sa bol pán poslanec Kučera opýtal nových
funkcionárov ministerstva vnútra, či je možné
zaviesť do registračných protokolov spolupracovníka
kategórie "Agent", bola by odpoveď určite
iná, než akú dostal. Na nesprávne formulovanú
otázku dostali z ministerstva vnútra veľmi
správnu odpoveď. Ďakujem.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Mam tu lístok od pani poslankyne Vlasty Parkánovej,
ktorá žiada poslanca Váňu z Hnutia sociálnej
demokracie o ospravedlnenie za výrok, ktorý predniesol
nahlas po ukončení vystúpenia pani Parkánovej,
a ktorý mal znieť: "Vy jste snad spadla z višně
nebo co." Pani poslankyňa Parkánová
sa cíti urazená vaším výrokom.
Predošlý rokovací poriadok vyžadoval v
takomto prípade ospravedlnenie.
(Pán poslanec se za tento výrok omluvil.)
Teraz vystúpi poslanec Mlčák, po ňom
poslanec Kvačkaj a po ňom poslanec Masopust.
Poslanec SN J. Mlčák: vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení kolegové, v lednu jsme všichni
učinili jakési rozhodnutí. Rozhodli jsme
se, že očistíme tento parlament v souladu s
přáním a tužbami celé naši
veřejnosti. My jsme to byli, kdo si vytvořil vlastní
komisi složenou z příslušníků
všech politických stran. Pokud si dobře pamatuji
- už zde byla o tom diskuse - zástupci všech
politických stran vyslovili opakované důvěru
práci této komise. Tato komise - podle mého
názoru - odvedla svoji práci perfektně, a
já jsem ji za to vděčný, dokonce i
za průběžnou zprávu o vyšetřování
okolnosti 17. listopadu. Co mne silně znepokojuje, je to,
že zde od pátku zazněla hned celá řada
diskusních příspěvků, které
se snažily zpochybnit nejen práci této naši
vyšetřovací komise, ale v podstatě vůbec
všechny přítomné, nás v tomto
parlamentě. Dělo se tak z různých
pozic.
Nedávno - ještě můj předřečník
- použil Pána Boha. Učinil to dost nešťastným
způsobem i kolega Brodský. Víte, já
jsem také věřící katolík.
I já vím, že soud a pomsta patří
Bohu. Ale já jsem vždy věděl, že
spojení náboženství a politiky nikdy
nepřineslo nic dobrého, ani tentokrát ne.
Samozřejmé tu každý nesedíme
sám za sebe a eventuálně za své náboženské
přesvědčení, nám dal někdo
mandát, nějaká veřejnost, několik
tisíc lidi, pro kterou jsme jedinou nadějí,
že za tyto lidi zde něco zařídíme,
že uděláme nějaké právní
normy, že zajistíme, aby tito lidé, kteří
měli svoje velmi nepříjemné zkušenosti
z minula, se už nemuseli bát.
Já se ptám: Víme my všichni, jak vypadá
situace v terénu? Ze všech stran slyšíme,
že tu řádí jakési anonymní
mafie. Já se vás ptám: Kdo jsou tyto mafie?
Jsou to jenom jacísi staří nomenklaturní
funkcionáři, nebo jsou to ještě jacísi
jiní podivní lidé? Naše veřejnost
má s těmito anonymními mafiemi své
velmi nepříjemné zkušenosti a očekává,
že se něco stane. A čím dál víc
slyším stížnosti na to, že se vlastně
děje velmi málo nebo skoro nic. Dokonce jsme zaregistrovali
demonstrace s cílem vydobýt jakousi debolševizaci
společnosti. Já se ptám: Co podstatného
jsme udělali, zařídili pro pronásledované?
Pro Konfederaci politických vězňů?
Co jsme udělali pro ty, kteří byli zavírání,
mnoho z nich utlučeno? Víme o vytlučených
zubech atd., atd.? Víme, ale snažíme se tvářit,
že to je pryč.
Pokud jsem zde slyšel nějaké řeči
o Listině základních práv a svobod,
pak to bylo jen k tomu, aby byli hájení či
bránění ti, kteří vyšli
z práce vyšetřovací komise s nectí.
Opakovaně jsem slyšel řeči o právním
státu. Samozřejmě, všichni usilujeme
o vytvoření právního státu,
ale já se ptám: Je náš demokratický
systém dost silný a je tak pojištěný,
aby byl prostě jistý? Jak vypadá naše
křehká demokracie? Máme my vůbec právo
zpochybňovat celý tento proces, který začal?
Řada diskutujících poukazem na jakási
základní lidská práva, v podtextu
jsem slyšel: on by nás snad celý svět
odsoudil. Nemyslím si, že by nás za to celý
svět odsuzoval, protože se domnívám,
že v naší situaci, kdy nám řádí
v celém státě mnoho různých
mafií - vždyť my jednáme v sebeobraně
a jsme tu především proto, abychom dali naší
veřejnosti najevo, že víme o jejich požadavcích,
že známe jejich potřeby a že jsme schopni
realizovat požadavky veřejnosti. To od nás
veřejnost žádá. Na druhé straně
jsem se setkal zde s tím, že i lidé právnicky
vzdělaní, člověk, který řadu
let pracoval ve funkci děkana právnické fakulty,
řekne: "My jsme dali všechny do jednoho pytle."
On provedl už soud! Komise nikoho nesoudila, komise přečetla
jména, ale řada lidí, kteří
vystupovali na obhajobu těchto lidí, ti soudili,
odsuzovali a omilostňovali. Já se domnívám,
že k tomu tito lidé neměli právo.
Tento člověk také řekl - člověk
s právnickým vzděláním - že
si cení víc přátelství, než
nějakých dokumentů. V závěru
řeči tohoto člověka zaznělo
dokonce něco o temných silách v tomto parlamentu,
proti tomu jsem chtěl především protestovat.
(Potlesk.)
Dále jsem chtěl poukázat na to, že pokud
postižení sami neodejdou, prokáží
jediné: nesmírnou otrlost. (Potlesk.)
Když tady byla řeč o křesťanském
názoru, řekl bych ještě jeden úhel
pohledu: po ovoci jejich poznáte je. Když si je promítnete
a vzpomenete si, jak mnozí z nich vystupovali, nemrazilo
vás někdy? Mne osobně ano. To bych považoval
za dost důležité. A pak bych vytknul vedení
všech politických stran a hnutí - občanské
fórum nevyjímaje - to jak proběhly lustrace
před parlamentními volbami, a to jak vedení
jednotlivých stran se postavilo k výsledkům.
o tom zde za naše hnutí mluvil Petr Kučera.
Jinak bych chtěl upozornit na to, abyste si dobře
pamatovali, co jste zde slyšeli a co jste od koho slyšeli.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Mlčák. Poslanec
Kvačkaj se vzdal svojho vystúpenia. Pozývám
pána poslanca Zdeňka Masopusta, po ňom vystúpi
poslanec Věroslav Sláma, pripravi sa poslanec Kostya.
Poslanec SL Z. Masopust: Dámy a pánové, proč
v tuto chvíli na tomto místě stojím,
nemusím jistě nikomu vysvětlovat. Rozhodně
zde nestojím proto, abych vykládal své životní
příběhy. Málokoho by to asi zajímalo.
Stojím zde proto, abych několika slovy komentoval
to, co zde v pátek v souvislosti se mnou odeznělo.
Jeden z poslanců zde v ten den hovořil o setkání
člověka s ďáblem. Toto slovo zní
mnoha současníkům jako anachronismus, jako
koncentrovaný výraz tmářství.
A přece má svůj hluboký smysl. Neoznačuje
osobu, tím méně konkrétní osobu,
označuje situaci, kdy je člověk vystaven
silnému pokušení dopouštět se zlého.
Situaci, kdy zlo se jeví snazší než obvykle,
kdy se to dokonce jeví jako cosi, co je v dané chvíli
po právu a snad dokonce i etické. Jsem z těch,
kteří se s ďáblem ve svém životě
setkali. Přesto vím a v tom je mé vlastní
svědomí nejvyšším soudcem, že
jsem pokušení nepodlehl. Jsem přesvědčen,
že zásadu, podle níž člověk
má žít v počestnosti, nikomu neškodit,
dávat každému, co je jeho, jsem ve svém
životě neporušil nic víc než onen
spravedlivý, který, jak známo, hřeší
sedmasedmdesát krát za den. Kdo by tvrdil opak,
musel by to dokázat. Teprve pak bych se mohl hájit
a teprve pak bych se také hájil. Zatím není
proti čemu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, teraz sa pripraví pán poslanec Sláma.
Ešte predtým mi však dovoľte, aby som vás
zoznámil s odkazom redaktorov Československej televízie,
ktorí mi oznamujú, že ich priamy prenos dnes
konči o 17.30 hodine, pretože nasleduje priamy prenos
hokejového stretnutia.
Ďalšie príspevky a eventuálne príspevky
spravodajcov pána Tomana a pána Rumla budú
zaznamenané a vysielané dnes o 22.35 hodine.
Prosím, pán poslanec Sláma, máte slovo.
Poslanec SN V. Sláma: Pane předsedo, vážené
dámy, vážení pánové, jak
jsme slyšeli, budeme to muset zkrátit, protože
hokej je hokej.
Prosím vás, já bych se obrátil na
několik poslanců, kteří tady byli
krátce přede mnou. Souhlasím s panem Kesslerem
a s panem doktorem Mlčákem, který zde promluvil
velice hezky. Já zde nebudu házet nějakými
čísly nebo paragrafy, ale chtěl bych říci
takovou vlastní filozofii, co pro mne znamená spolupráce
s StB. Těžko je tomu, kdo to slyšel, nebo se
toho zúčastnil, nebo kdo prostě byl těmito
lidmi určitým způsobem strkán do rohu,
já jsem se dostál právě do té
mlýnice StB a přes jejich různé duchaplné
výroky - nebudu je zde říkat, protože
byly opravdu velice neomalené. Mezi jiným mi také
řekli:"Co si myslíš, nás tady tolik
nebude, nás bude třetina a ti zbývající
budou naši spolupracovníci", atd. a myslím
si, že měli skutečně pravdu, protože
kam se nedostane člen StB? Ti, co byli tajní, navenek
viditelní nebyli, ale časem se to o nich vědělo,
prostě se to nějakým způsobem dostalo
ven, nějakým způsobem se prostě prozradili.
Ale právě ti skrytí, v tom kolokviu, řekněme
lékařském, obchodním, průmyslovém
nebo v JZD, taková tichá společnost byla
velice milá, když se tam nějaký takový
človíček objevil, pracoval tam a podával
informace. A tyto informace oni požadovali, ne že nepožadovali.
Žádný to nedělal pro to, že byl
hezký nebo naopak nebyl hezký, ale dělal
to za určité úplatky, pro určité
zvýhodnění. Vrátím se ke konkrétním
věcem. Tito konfidenti nebyli takoví, jak se nám
to tady prezentovalo, zvláště pan poslanec
Burian, je to takové působivé to co říkal,
ale nechce se mi věřit, že je to úplně
všechno pravda. Nechci ho osočovat, ale myslím
si, že StB nebylo tak vynalézavé ve svém
myšlení, aby sami o sobě někomu dali
ten krásný název Sokrates, ale prosím
vás, neberte to jako osobní útok na něho,
to je jeho věc.