Co se týká vrácení movitých
věcí, vláda preferuje samostatně hospodařící
rolníky. Iniciatívní návrh řeší
tento přístup z pohledu všech, kteří
mají nárok, a tisk 380 pouze v těch případech,
kdy nebyl movitý majetek zaplacen. V našem návrhu
preferujeme přístup ke všem shodně.
Co se týče správy státní půdy
(tisk 393) řeší se formou pozemkového
fondu (tisk 225) preferuje ministerstvo pro správu národního
majetku a tisk 380 též pozemkový fond se zdůrazněním
jeho podnikatelské aktivity. V naší zpravodajské
zprávě máme jako základní variantu
řešení prostředníctvím
pozemkového fondu.
Transformace: tisk 393 ve své původní variantě
to neřešil. Tisk 225 uvažoval transformaci zemědělských
družstev na družstva vlastníků půdy
a tisk 380 transformaci družstev neřešil a naznačil
řešení potravinářských
a jiných státních podniků. V našem
návrhu je řešena transformace určitým
náznakem s tím, že preferujeme majetkové
podíly bez vazby na půdu. Tolik tedy k základním
bodům jednotlivých předložených
návrhů.
Jak se vyvíjela geneze pro projednávání
v národních radách a ve výborech?
Tisk 380 byl projednán v České národní
radě i ve Slovenské národní radě
a v pěti výborech Federálního shromáždění.
Ani v jednom nebyl tento tisk podpořen. Tisk 225 Česká
národní rada nepřijala a tisk 225 A neprojednala
v důsledku časové tísně. Slovenská
národní rada tisk 225 nepřijala a tisk 225
A projednala s tím, že ústavně právní
výbor Slovenské národní rady to nepřijal.
Federální vláda samozřejmě
s tímto tiskem nesouhlasí. Ve Federálním
shromáždění tento tisk projednal výbor
pro životní prostředí, který
ho vzal jako základní variantu, ostatní výbory
tento tisk jako základní nepřijaly, i když
měly připomínky v pozitivním slova
smyslu.
Vládní návrh (tisk 393) byl projednán
v národních radách, kdy Česká
národní rada nedoporučuje tento vládní
návrh k projednání. Slovenská národní
rada, výbor pro životní prostředí
nedoporučuje a výbor hospodářský,
výbor ústavně právní a výbor
pro obchod a služby ano, s tím, že Česká
národní rada ve své společné
zprávě nedoporučuje ani jeden z předložených
návrhů, doporučuje dopracovat je s konkrétními
připomínkami.
V našich výborech zahraniční výbor
tuto problematiku neměl přikázanou, výbor
branný a bezpečnostní rozhodl, že bude
jednat až po společné zprávě.
Vládní návrh projednal výbor pro životní
prostředí, sociální a kulturní,
výbor hospodářský, pro plán
a rozpočet a výbor ústavně právní,
který byl výborem garančním. Výbor
pro životní prostředí vládní
návrh odmítl, protože zvolil jako základní
variantu tisk 225 A. Výbor hospodářský
a výbor pro plán a rozpočet vládní
návrh projednal a schválil a doporučuje k
jednání. Pokud jde o výbory sociální
a kulturní výbor Sněmovny lidu schválil
tento návrh a doporučuje, výbor Sněmovny
národů neschválil počtem 6 pro, 3
proti a 5 se zdrželo a doporučuje.
Ústavně právní výbor jako garanční
- jeho část Sněmovna národů
schválila a doporučuje k projednání,
výbor Sněmovny lidu neschválil v poměru
5 : 5 a nedoporučuje. Když to shrnu: z pěti
výborů, které ve Federálním
shromáždění tuto problematiku projednávaly,
dva výbory doporučují, jeden zamítl
a ve dvou výborech vždy polovina - jednou Sněmovna
lidu, jednou Sněmovna národů - doporučuje
a opačně zamítla. To znamená, že
výbor ústavně právní jako garanční
ve svém závěru neschválil jako celek
tento návrh, proto zpravodajská zpráva je
předložena ve znění zpravodajů.
Zásady přístupu k naší zpravodajské
zprávě byly asi v tom, že jsme především
sledovali soulad s ostatními restitučními
zákony, především z pohledu doby a úrovně
ocenění a dalších principů. Víme,
že při projednávání malé
privatizace bylo ocenění řešeno ve stavu
ke dni odnětí dle vyhlášky č.
73/1964 Sb., a toto bylo nutno změnit novelou č.
403 a dalšími.
V mimosoudní rehabilitaci i v tomto návrhu zákona
preferujeme řešení v cenách platných
ke dni účinnosti. Upřednostňujeme
naturální formu vrácení před
finanční nebo dokonce peněžní
náhradou nebo před pachtem. Z pohledu navrácení
movitého majetku se domníváme, že je
třeba řešit tuto věc principiálně,
to znamená každý vlastník má
k tomu právo.
Snažili jsme se řešit tuto problematiku komplexně,
proto jsme ještě v přípravných
fázích jednali se svazy zahrádkářů,
rybářů, myslivců, chovatelů,
včelařů, aby skutečně tato
problematika nebyla jen z pohledu zemědělské
problematiky, ale aby byla řešena v tom nejširším
slova smyslu. Doporučujeme řešit existenci
zahrádkových a chatových osad na pozemcích
původních vlastníků, především
prodloužením výpovědní lhůty
o 10 let a možností předkupního práva
nájemce po dobu nájmu.
Existují obavy o soud zemědělských
družstev a zemědělství jako takového.
Tyto obavy jsou z pohledu připravovaných návrhů
plané. Není předmětem této
zprávy charakterizovat příčiny stavu
našeho zemědělství. Jedno je však
jisté. Jasné a průhledné vlastnické
vztahy všude na světě stimulují prosperitu.
Tento navržený zákon se snaží přispět
k tomuto cíli. Návrh nechce určovat formy
hospodaření v zemědělství,
nemůžeme říkat, že pouze zemědělská
družstva či naopak soukromé farmy budou tím
nejlepším řešením. Domnívám
se, že můžeme stanovit pouze určitý
rámec a život sám musí ukázat,
co je lepší, co je životaschopnější.
Rád bych vás, vážení kolegové,
vážené kolegyně, požádal
o schopnost a ochotu ke kompromisu. Rigorózní lpění
na pozicích původních návrhů
ve vládní či iniciativní podobě
by mělo nesporně za následek nepřijetí
zákona jako takového. Pouze kompromisní řešení
je jediné možné a v daném čase
reálné. Této snaze jsme se snažili obsahově
přiblížit v přípravě předložené
zpravodajské zprávy. Předložený
návrh zpravodajské zprávy splňuje
pozitivní prvky ze všech tří navržených
zákonných předloh. Na základě
výsledků jednání výborů
doporučujeme vzít za základ vládní
návrh.
Po projednání návrhů zákonů
o úpravě vlastnických vztahů ve výborech
ústavně právních, branných
a bezpečnostních, pro plán a rozpočet,
hospodářských, sociálních a
kulturních a výborech pro životní prostředí
Sněmovny lidu a Sněmovny národů doporučuji
jako zpravodaj Sněmovny národů sněmovně
přijmout předložený vládní
návrh zákona ve znění zpravodajské
zprávy. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Luxovi. Slovo má spoločný
spravodajca výborov Snemovne ľudu pán Oszkar
Világi.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
O. Világi: Vážený predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
ako spoločný spravodajca Snemovne ľudu predkladám
návrh zákona o práve vlastníckych
vzťahov k pôde v znení správy spravodajcov.
V mojom vystúpení chcem poukázať na
právne a vecné súvislosti jednotlivých
ustanovení tohto návrhu. Návrh zákona
v znení spoločnej správy spravodajcov je
- ako už to tu bolo predrečníkmi povedané
- rozšírením pôvodného vládneho
návrhu. Dôvody sú jednak politické
a právne, jednak vyplývajúce z tých
uznesení a doplnkov, ktoré boli výbormi Federálneho
zhromaždenia schválené, alebo pri prerokovávaní
návrhov zákonov so skupinami poslancov formulované.
Náš zámer spravodajcov bol v prvom rade neprelomiť
hlavné princípy vládneho návrhu, ale
na druhej strane i akceptovať všetky pripomienky, ktoré
by pomohli jednak viesť k zosúladeniu časti
tohto návrhu už prijatými zásadami zákona
o mimosúdnych rehabilitáciách, a akceptovaní
týchto návrhov, ktoré by smerovali k riešeniu
špecifického postavenia poľnohospodárskych
družstiev.
V prvej časti návrh rieši rozsah pôsobnosti
zákona, užívacie vzťahy k pôde a
vlastnícke vzťahy k priestorom. Pokiaľ ide o
rozsah a pôsobnosť zákona, bola sporná
otázka, či lesný pôdny fond môže
byť upravený týmto zákonom, keďže
článok 10 Ústavy hovorí, že základný
lesný pôdny fond je v stálom vlastníctve.
Keďže náš právny poriadok nevymedzuje
základný lesný pôdny fond, návrh
zákona predpokladá, že časť lesného
pôdneho fondu, ktorý prešiel do vlastníctva
štátu po roku 1948, netvorí základný
pôdny fond, preto nie je v rozpore s článkom
10 Ústavy, ani tohto zákona.
Pri riešení užívacích vzťahov
k pôde bol obnovený zmluvný princíp,
to znamená, že užívať pôdu
môže iná osoba len so súhlasom vlastníka
a na základe zmluvy s ním uzatvorenej.
Druhá časť obsahuje vymedzenie princípov
reštitúcie. To znamená okruh oprávnených
osôb, povinných osôb, reštitučné
tituly a formy reštitúcie.
Alternatíva podľa § 4 vymedzuje oprávnenú
osobu ako štátneho občana Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky, ktorý má trvalý
pobyt na území republiky, ale alternatíva
2 predpokladá rozšírenie týchto osôb
na cirkev, náboženské spoločnosti, rehoľné
rády a kongregácie.
Pokiaľ ide o vymedzenie okruhu ďalších oprávnených
osôb, v jednom bode je odlišný režim, ako
to bolo riešené v zákone o mimosúdnych
rehabilitáciách, a to keď postupnosť oprávnených
osôb v línii priamych príbuzných sa
skončí pravnukmi pôvodného vlastníka.
Túto zmenu v porovnaní s už spomínaným
reštitučným zákonom odôvodňuje
špecifickosť predmetu úpravy tohto zákona,
keďže vlastnícke rozdrobenie pôdy znižuje
jej ekonomickú hodnotu.
Reštitučnými titulmi je odňatie bez
náhrady podľa zákona č. 142/1947 Zb.,
o revízii prvej pozemkovej reformy, alebo podľa zákona
č. 46/1948 Zb., o novej pozemkovej reforme. Ostatné
reštitučné tituly uvedené v odstavci
4 § 4 zodpovedajú reštitučným titulom
z mimosúdnych rehabilitácií. Alternatíva
2 v § 4 rozširuje reštitučné tituly
o možnosť preskúmavania žiadostí
orgánmi štátnej správy republík
o reštitúcie v prípadoch, keď k odňatiu
došlo v období od 11.7. 1947 do 25.2.1948 podľa
§ 6 zákona č. 142/1947 Zb. Ide o zbytkové
statky, ktoré tvorili výnimku z prvej pozemkovej
reformy v roku 1919, boli však predmetom odňatia podľa
zákona o revízii prvej pozemkovej reformy.
Odstavec 6 oznamuje výmer pôdy, ktorá môže
byť vrátená, a to 150 ha, pokiaľ ide o
poľnohospodársku pôdu alebo 250 ha, pokiaľ
ide o pôdu všeobecne. Keď ide o reštitučné
nároky nehnuteľností, ktoré nadobudol
pôvodný vlastník prídelom, platí
podľa návrhu princíp, že oprávnená
osoba zaplatí štátu nedoplatok na prídelovej
cene. Povinnou osobou je i obec, keď nehnuteľnosť
patrí do vlastníctva obce.
Rozšírením titulu na reštitúciu
je § 4 a), ktorý je výsledkom pripomienok výborov.
Rieši otázku konfiškovaného majetku občanov
maďarskej národnosti, pričom dodržuje
princíp, že nejde pod hranicu rozhodného obdobia,
teda roku 1948, a umožňuje osobám uplatniť
nároky len do výšky 50 ha. Tým vyhovuje
požiadavkám výborov, ale i slovenskej vlády,
ktorá žiadala dodržať rozhodné obdobie
a zabrániť prípadným vracaniam veľkostatkov
na južnom Slovensku.
Podotýkam, že obavy v tomto smere boli bezpredmetné,
i keď často opakovaná téza o snahe niektorých
poslancov navrátiť majetok takzvaným maďarským
veľkostatkárom nerešpektujú skutočnosť,
že tieto veľkostatky boli odobrané až v
roku 1919 a prideľované ľuďom sčasti
zo Slovenska, ale i z Moravy.
Skutočnosť, že sme museli dodržať vyššie
uvedené princípy, neumožňuje reštituovať
časť konfiškovaného majetku československým
občanom nemeckej národnosti, pretože neexistuje
podobný právny predpis ako je nariadenie zboru poverencov.
Som toho názoru, že problém navrátenia
majetku občanov nemeckej národnosti musí
byť predmetom samostatnej zákonnej úpravy.
Povinnou osobou mimo obcí, štátu môže
byť i právnická osoba, ktorá vec drží.
Postup uplatnenia nároku a postupy podrobne upravuje §
4. Príslušným orgánom na rozhodovanie
je správny orgán republiky - pozemkový úrad.
S touto konštitúciou sme chceli riešiť iný
spôsob postupu, ako je to v ostatných reštitučných
zákonoch, ale súčasná zahltenosť
štátnych notárstiev odôvodňuje
túto zmenu.
V odstavci 3 § 5 návrhu upozorňujeme na špecifický
režim navrátenia pozemkov, ak sa stali súčasťou
lesného pôdneho fondu v národnom parku alebo
sú na území štátnej prírodnej
rezervácie, chráneného náleziska,
chráneného parku, chránenej záhrady,
chránenej študijnej plochy, alebo chráneného
prirodného výtvoru. Tým sme vyhoveli požiadavkám
výborov životného prostredia, ale i ministerstva
životného prostredia.
Právo na uplatnenie reštitučného návrhu
je stanovené lehotou 1 rok, pričom však táto
lehota sa vzťahuje na uplatnenie nároku a nie na predloženie
všetkých dokumentov k poukázaniu reštitučného
titulu. V tomto prípade platia všeobecné princípy
správneho konania, že v prípade obavy, vyplývajúcej
zo súčasného stavu evidencií nehnuteľnosti
a z toho dôvodu možné spozdenia sú niekedy
bezpredmetné.
Princípy finančnej náhrady sú podobné
ako v predchádzajúcich zákonoch s tým
rozdielom, že právnická osoba, ktorá
vec držala, môže uplatňovať nároky
u príslušného ústredného orgánu
štátnej správy. Podobným princípom
musí postupovať i oprávnená osoba pri
uplatnení nároku za znehodnotenie nehnuteľností.
Postavenie pozemkových fondov je obsahom tretej časti
tohto návrhu s tým, že navrhnutá koncepcia
nevylučuje možnosť, aby pozemkové fondy
sa stali súčasťou fondov národného
majetku republík na základe právneho predpisu
jednotlivých republík.
Spôsob riešenia touto formou, to znamená ponechaním
určitého samostatného postavenia pozemkových
fondov odôvodňuje skutočnosť, že
fondy majú vymedzené kompetencie v tomto návrhu
i ako správcovia majetku, kde vlastník nie je známy.
Pozemkové úpravy sú vymedzené v §
13 s tým, že pri prevedení týchto úprav
sa predpokladá v prvom rade dohoda vlastníkov a
keď sa nedohodnú, môžu rozhodovať
pozemkové úrady s tým, že rozhodnutie
je preskúmateľné súdom.
Náhrada živého a mŕtveho inventára
a riešenie vlastníckych vzťahov družstiev
je predmetom úpravy vo štvrtej časti návrhu.
Alternatíva predpokladá vrátenie živého
a mŕtveho inventára len na zabezpečenie poľnohospodárskej
výroby. Povinnou osobou je právnická osoba,
pričom spôsob náhrady môže buď
vo veciach toho samého, alebo zrovnateľného
druhu alebo v službách vo výške hodnoty
odňatých vecí.
Pokiaľ ide o tzv. transformačnú časť
zákona, predpokladá sa možnosť vstupu
do družstva i pre tie osoby, ktorých pôdu družstvo
užíva alebo včleniť majetok do družstva.
Týmto spôsobom nejde o zásah do právomoci
družstiev, ale otvára sa možnosť rozšírenia
členov družstiev tým, ktorí do družstva
chcú vkladať svoj majetok i napriek tomu, že
ľudia sú si vedomí aj tej skutočnosti,
že tým budú vnášať väčšie
majetkové riziko než tí ľudia, ktorí
sú členmi družstva, ale do družstva žiaden
majetok nevložili. Budú to tí ľudia, ktorí
tak učinia i napriek tomu, že vedia o tom, že
ich hlas pri hlasovaní bude mať rovnakú váhu,
ako hlas druhého člena družstva.
Nakoniec by som chcel poukázať na dikciu § 22
a), ktorým sa umožňuje prednostné riešenie
reštitučných nárokov a až potom
stanoviť členské podiely na majetku družstva.
To znamená zastavenie rozdelenia majetku družstva
na základe iných princípov, dokiaľ neskončí
lehota na uspokojenie reštitučných nárokov.
Záverom doporučujem tento návrh zákona
v znení spoločnej spravodajskej správy schváliť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Világimu.
Vážené Federálne zhromaždenie,
vypočuli sme si všetkých navrhovateľov
a oboch spravodajcov. Máme všetky podklady pre posúdenie
celej problematiky. Navrhujem, aby sme otvorili diskusiu, v ktorej
by ako prví vystúpili prítomní zástupcovia
Českej národnej rady a Slovenskej národnej
rady, a to pán poslanec Procházka z Českej
národnej rady a poslanec Varijú.
Po ich vystúpení navrhujem prerušiť rozpravu.
Pokračovala by 3. 4. Počas prerušenia máme
možnosť poradiť sa o tom zákone s voličmi,
prerokovať v poslaneckých kluboch, ktoré doporučujem
zvolať na 2. 4. Ďalej doporučujem poslaneckým
klubom, aby užili § 19 odstavec 5, ktorý hovorí:
"Ako prví rečníci v rozprave vystupujú
hovorcovia poslaneckých klubov, pokiaľ o to požiadajú."
Má niekto pripomienku k tomuto postupu? Žiadnu pripomienku
nevidím. Budeme postupovať podľa uvedeného
návrhu.
Prosím pána poslanca Kamila Procházku z Českej
národnej rady o vystúpenie.
Poslanec ČNR K. Procházka: Vážený
pane předsedající, vážené
paní poslankyně, vážení poslanci,
vidím ve vašich očích otázku,
co je tak důležité, aby k vám musel
promlouvat poslanec republikového sněmu. Odpověď
je velice prostá. Je to současný stav našeho
zemědělství a potravinářského
průmyslu, který lze již nyní nazvat
krizovým stavem. To mě nutí pronést
několik vět nejen k vámi projednávanému
zákonu o vlastnických vztazích k půdě,
ale i k tomuto stavu vůbec.
Již nyní se projevuje velice negativně v dalším
vývoji tohoto výrobního odvětví
a může při zásadním neřešení
agrárně potravinářské politiky
následně způsobit závažně
dopady, které se projeví nejen na trhu, ale ve vývoji
tržního hospodářství, ale i v
celém komplexu vnitřní ekonomiky státu.
Zemědělství vůbec nemělo v
posledních padesáti letech štěstí.
Po odstranění válečných škod
se potýkalo s dělnickými předsedy
v násilně organizovaných Jednotných
zemědělských družstvech, v průběhu
kolektivizace mu straničtí prominenti přikazovali,
kolik má v pohorských oblastech vypěstovat
kukuřice a jakým způsobem je nejlépe
splavit ornici do vodoteče.
Dnes přece jen máme vybudovanou materiální
základnu velkovýroby, odborné pracovníky
schopné rozhodovat a postupně realizovat výrobu
nezávadných potravin. Zdálo by se, že
nastane zlatý věk zemědělství,
ale nestalo se tomu tak.
Nestalo se tak z prostých důvodů. Banky od
Nového roku vypověděly zemědělcům
úvěry. Výroba, ať jakákoliv,
zemědělská nebo jiná, protože
příjmy má až teprve z realizace, z produkce,
je bez úvěru nemyslitelná. Když už
byl úvěr poskytnut, tak se vzrůstem procenta
úroků ze 6 na 24 %.
Liberalizace cen přes noc způsobila místy
až 30 % nadprodukci zemědělských produktů.
Nezrušené monopolní postavení dalších
partnerů zemědělců, a to zpracovatelského
průmyslu a obchodu, se nemohlo projevit jinak, než
se projevilo. Nejmenší krajíc zbyl na zemědělskou
prvovýrobu.
Podniky zúčastněné na potravinářské
produkci si vzájemným dlužnictvím vyrobili
platební neschopnost.

